11 Tdo 213/2026

Judikát 11 Tdo 213/2026

Soud:Nejvyšší soud

Datum rozhodnutí:18.03.2026

Spisová značka:11 Tdo 213/2026

ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:11.TDO.213.2026.1

Typ rozhodnutí:USNESENÍ

Heslo:Výroba a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu Nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy Prohlídka jiných prostor

Dokazování

Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. § 286 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku

Kategorie rozhodnutí:D

11 Tdo 213/2026-2266

USNESENÍ

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 18. 3. 2026 dovolání obviněného S. P., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Stráž pod Ralskem, podané proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 10. 2024, sp. zn. 11 To 64/2024, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci pod sp. zn. 53 T 9/2023, a rozhodl t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného S. P. odmítá. Odůvodnění:I. Dosavadní průběh řízení

1. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 22. 5. 2024, č. j. 53 T 9/2023-1650, byl obviněný S. P. (dále též jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným jednak zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), b), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, spáchaným ve stadiu pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku [jednání popsané pod bodem 1)], dále zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr.

zákoníku [jednání popsané pod body 3a) – 3d)], přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku [jednání popsané pod bodem 4a)] a přečinem nedovoleného ozbrojování podle § 279 odst. 1 tr. zákoníku [jednání popsané pod bodem 4b)]. Za jejich spáchání byl podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou.

Současně mu byl podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci, vztahující se na černý mobilní telefon zn. Samsung S22, IMEI 1: 353074281283752/13, IMEI 2: 358628621283759/13, včetně 2 SIM karet, černý mobilní telefon zn. Samsung S 22, IMEI 1: 354601552247477/13, IMEI 2: 356200262247477/13, včetně SIM karty, digitální kapesní váhu s vyobrazením bílého jablka a 12 nábojů ráže 38 Special. Vyjma toho bylo obviněnému krajským soudem podle § 101 odst. 1 písm. c), odst. 3 tr. zákoníku uloženo ochranné opatření v podobě zabrání věci, vztahující se na 41,38 g metamfetaminu.

2. Stejným rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci byla uznána vinnou rovněž spolupracující obviněná A. K., a to spácháním zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), b), odst. 3 písm. c) tr.

zákoníku, dílem [v bodech 1), 2a) – 2l)] dokonaného, dílem [v bodě 2m)] ukončeným ve stadiu přípravy podle § 20 odst. 1 tr. zákoníku. Za spáchání této trestné činnosti byla podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 58 odst. 5 tr. zákoníku odsouzena jednak k trestu odnětí svobody v trvání čtyř a půl roku, pro jehož výkon byla zařazena do věznice s ostrahou, a dále k trestu propadnutí věci, a to za současného uložení ochranného opatření v podobě zabrání věci. Vyjma toho byl týmž rozsudkem krajského soudu uznán vinným rovněž spoluobviněný M.

H., a to spácháním zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, za který byl podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání osmi let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, za současného uložení trestu propadnutí věci. Rovněž další spoluobviněný P. Z. byl za spáchání zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), c) tr.

zákoníku, ve stadiu pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, odsouzen podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř let.

3. Proti výše uvedenému rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci podal odvolání obviněný S. P., jakož i státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci, která tak učinila v jeho neprospěch. Nato Vrchní soud v Praze svým rozsudkem ze dne 7. 10. 2024, č. j. 11 To 64/2024-1815, na podkladě odvolání obviněného podle § 258 odst. 1 písm. b), d), e), odst. 2 tr. ř. rozhodl o zrušení napadeného rozsudku soudu prvního stupně ve vztahu k jeho osobě ve výroku o vině jednáním popsaným pod bodem 1), jakož i v celém výroku o trestu, a následně podle § 259 odst. 3 tr.

ř. sám rozhodl tak, že jmenovaného obviněného uznal vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu podle § 286 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Za toto jednání, jakož i za zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku [jednání popsané pod body 3a) – 3d)], přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr.

zákoníku [jednání popsané pod bodem 4a)] a přečin nedovoleného ozbrojování podle § 279 odst. 1 tr. zákoníku [jednání popsané pod bodem 4b)], jimiž byl uznán vinným napadeným rozsudkem soudu prvního stupně, který zůstal v této části nedotčen, jej podle § 286 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsoudil k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Současně mu Vrchní soud v Praze podle § 70 odst. 2 písm. a) tr.

zákoníku uložil trest propadnutí věci vztahující se na identické movité věci jaké byly původně postiženy odvoláním napadeným rozsudkem krajského soudu.

Naproti tomu v ostatních bodech, tedy v bodech 3a), 3b), 3c), 3d), 4a), 4b) výroku o vině, jakož i ve výroku o uložení ochranného opatření v podobě zabrání věci, zůstal napadený rozsudek soudu prvního stupně ve vztahu k osobě obviněného S. P. beze změn. Naopak odvolání státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci podané v neprospěch jmenovaného obviněného vrchní soud podle § 256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné.

4. Podle skutkových zjištění Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, revidovaných Vrchním soudem v Praze, se obviněný S. P. shora uvedené trestné činnosti dopustil tím, že: 1) poté, co dne 26. 4. 2022 od L. J. (zemřelého dne 27. 10. 2022), převzal ve svém bydlišti v obci XY, XY, okres XY, pro již odsouzenou A. K. níže uvedené tablety Efedrina Arena, obviněný dne 27. 4. 2022 kolem 16:00 hod. mezi XY a XY, na silnici tzv. XY po předchozí telefonické domluvě předal této odsouzené celkem 24.000 tablet Efedrina Arena o celkové hmotnosti 4.089,6 g, z nichž by bylo možno vyrobit až 884 g hydrochloridu metamfetaminu, a to i přes skutečnost, že věděl o jaké tablety se jedná a že tyto mohou být použity k nedovolené výrobě psychotropní látky - metamfetaminu, přičemž veškeré tablety byly zajištěny téhož dne Policií ČR v zavazadlovém prostoru osobního motorového vozidla taxislužby XY tov.

zn. Škoda Superb, registrační zn. XY, v ulici XY v XY, řízeném spoluobviněným P. Z., jehož trestní stíhání bylo vyloučeno ze společného řízení, 3) a) od přesně nezjištěné doby do 12:25 hod. dne 25. 4. 2022 uvnitř osobního motorového vozidla tov. zn. Škoda Octavia, registrační zn. XY, VIN: XY, za účelem další distribuce neoprávněně přechovával celkem 43,53 gramů metamfetaminu obsahujícího 30,18 g čistého metamfetaminu (69,33 % metamfetaminu báze), b) v období od měsíce května roku 2022 do měsíce listopadu roku 2022 v místě svého bydliště na adrese XY č. p.

XY v nezjištěném množství případů neoprávněně prodal metamfetamin J. G., c) v období od roku 2021 do měsíce listopadu roku 2022 v místě svého bydliště na adrese XY jednou za tři až čtyři týdny neoprávněně prodal M. K., metamfetamin po 1 g, d) v období od měsíce května 2022 do měsíce listopadu roku 2022 v dílně v místě svého bydliště na adrese XY v nezjištěném množství případů neoprávněně prodal metamfetamin V. L., přičemž výše uvedeného jednání se S. P. dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 18.

1. 2017 č. j. 32 T 86/2014-620, který nabyl právní moci dne 5. 5. 2017, ve znění rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci, č. j. 31 To 139/2017-643, odsouzen mimo jiné pro zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 5 let, který vykonal dne 23. 6. 2020, a všichni obvinění jednali s vědomím, že nedisponují příslušným oprávněním k zacházení s návykovými látkami, tedy v rozporu s § 3 odst. 2 a § 4 zákona č.

167/1998 Sb., o návykových látkách, ve znění pozdějších předpisů, přičemž pseudoefedrin (efedrin) je prekurzor uvedený v přílohách k nařízení Evropského parlamentu a rady (ES) č. 273/2004 a Nařízení Rady (ES) č. 111/2005, metamfetamin (pervitin) je uveden jako psychotropní látka v příloze č. 5 Nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, které podle § 44c zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, stanoví seznamy omamných a psychotropních látek, 4) a) v době kolem 12:25 hod.

dne 25. 4. 2022 v obci XY po pozemní komunikaci č. XY do ulice XY řídil osobní motorové vozidlo tov. zn. Škoda Octavia, registrační zn. XY, VIN: XY, ačkoli věděl, že mu byl rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 8. 7. 2013, č. j. 1 T 2/2013-51, který nabyl právní moci dne 19. 12. 2013 ve znění rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci č. j. 55 To 448/2013-89, mimo jiné uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 2 let, b) od přesně nezjištěné doby do 12:25 hod.

dne 25. 4. 2022 uvnitř osobního motorového vozidla tov. zn. Škoda Octavia, registrační zn. XY, VIN: XY, přechovával revolver zn. Astra, model 960, výrobního č. R302384, ráže 357 Magnum s 12 náboji, který svým charakterem odpovídá zbrani kategorie „B“, tedy zbrani podléhající povolení, ačkoliv není držitelem zbrojního průkazu ani zbrojní licence ve smyslu zákona č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu.

II. Dovolání obviněného a vyjádření k němu

5. Obviněný S. P. podal proti shora citovanému rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 10. 2024, č. j. 11 To 64/2024-1815, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 22. 5. 2024, č. j. 53 T 9/2023-1650, prostřednictvím svého obhájce dovolání, které zaměřil výlučně proti výroku o vině jednáním popsaným pod body 1., 3. a) a 4. a). V rámci odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku odkázal na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho druhé a třetí variantě, neboť má za to, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků zvlášť závažného zločinu výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu podle § 286 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr.

zákoníku, jsou postaveny na procesně nepoužitelných důkazech. Vyjma toho dovolatel tvrdí, že soudy nižších stupňů bez řádného odůvodnění zamítly provedení řady podstatných důkazů navržených z jeho strany, které považuje za určující k řádnému prokázání naplnění zákonných znaků zvlášť závažného zločinu podle § 286 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku.

6. Za primární označil dovolatel námitku, že krajský soud během hlavního líčení provedl důkazy, které byly získány nezákonným způsobem a které neměly být při dokazování nikterak zohledněny. V této souvislosti obviněný i nadále tvrdí, že zastavení jím řízeného motorového vozidla tov. zn. Škoda Octavia dne 25. 4. 2022 ve XY [související s trestnou činností popsanou pod body 3. a) a 4. a)], bylo předem plánovanou a následně zinscenovanou akcí ze strany Služby kriminální policie a vyšetřování Policie České republiky (dále „SKPV“). 7.

Podle dovolatele vyšetřovatelé SKPV využili „jako prodlouženou ruku“ policejní hlídku pořádkového oddělení k tomu, aby ji informovali o jízdě podezřelého motorového vozidla za účelem jeho následného zastavení pod záminkou výkonu běžné silniční kontroly. Obviněný tedy tvrdí, že příslušníci hlídkové služby policie byli vyšetřovateli SKPV předem obeznámeni o podezření na převoz omamných a psychotropních látek (dále také jen „OPL“) zájmovými osobami. Vyšetřovatelé SKPV přitom hlídkové službě předali informace o možném pohybu těchto vozidel s tím, že pokud by během silniční kontroly byl nalezen „zájmový obsah“, mělo být podle dovolatele dohodnuto, že toto zjištění hlídková služba předá SKPV a ta následně dorazí na místo a celou věc převezme.

Tímto postupem vyšetřovatelé SKPV podle obviněného vědomě obešli zákonný postup týkající se provedení prohlídek osob a jiných prostor v režimu neodkladného a neopakovatelného úkonu ve smyslu trestního řádu, a naopak účelově zneužili ustanovení zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o policii“), které hlídce vykonávající kontrolu vozidla umožňuje, aby v případě podezření vzešlého výhradně z průběhu kontroly mohla provést další úkony podle zákona o policii.

S ohledem na tuto skutečnost dovolatel tvrdí, že veškeré důkazy, které policie během provedené prohlídky vozidla řízeného jeho osobou dne 25. 4. 2022 získala, je nutné vyhodnotit jako procesně nepoužitelné. Jelikož nebyl dodržen postup pro jejich získání v rámci trestního řízení, měly oba soudy nižších stupňů takto opatřené důkazy vyloučit z dokazování, k čemuž však nedošlo.

8. K výše popsané situaci dovolatel souběžně doplnil, že vyšetřovatel SKVP z oddělení OPL, který v daném období vyhodnocoval odposlechy hovorů spolupracující obviněné A. K., tvrdí, že zcela náhodně zaznamenal vozidlo s osobou obviněného, jak cestuje cca 50 km od svého bydliště, když si daného vozidla údajně povšiml kvůli jeho atypické modré barvě. Následně bylo prokázáno, že tento vyšetřovatel upozornil policejní orgán, aby osobu obviněného podrobil silniční kontrole ve XY (kam obviněný směřoval) za účelem možného řízení tohoto vozidla bez platného řidičského oprávnění.

9. V této souvislosti obviněný vyjádřil údiv nad tím, že předmětná kontrola měla nastat nikoliv na základě poznatků plynoucích z odposlechů spolupracující spoluobviněné K. a jeho osoby. Přitom sám vyšetřovatel SKPV o zhruba 8 dní později podával písemný návrh na nařízení odposlechu jeho osoby, kde (v rozporu s tím, co uvedl před krajským soudem) výslovně uvedl, že „vozidlo obviněného bylo účelově zastaveno na základě vyhodnocení odposlechů spolupracující obviněné K.“. Toto tvrzení vyšetřovatel během své výpovědi u hlavního líčení objasnil tak, že v odposleších spoluobviněné K. z dřívější doby, rozpoznal konspirační komunikaci obviněného zastírající řešení trestné činnosti až ve spojení s tím, co věděl o zastavení osoby obviněného a zajištění OPL v jeho vozidle. Podle mínění dovolatele takové vysvětlení postrádá logiku a soud jej nepodrobil bližšímu rozboru, přestože vyšetřovatel soudu neobjasnil, k čemu vlastně mělo zastavení jeho osobou řízeného vozidla sloužit.

Vysvětlení vyšetřovatele k odůvodnění žádosti o odposlech obviněného tedy nevyvrací rozpor mezi obsahem jím sepsaného písemného návrhu a následným výslechem, respektive nevyvrací jeho zájem na tom, aby bylo vozidlo řízené jeho osobou zastaveno a prohlédnuto z důvodu podezření, které nabyl z vyhodnocování odposlechů spolupracující obviněné K. Výsledky prohlídky obviněným řízeného vozidla by tedy měly být považovány za důkaz opatřený nezákonným způsobem, neboť nebyl získán v souladu s trestním řádem.

10. Vyjma toho dovolatel tvrdí, že i v případě prohlídky vozidla spoluobviněného P. Z. dne 27. 4. 2022 policisté, kteří vozidlo zastavili za účelem silniční kontroly, po celou dobu operovali s informací, že ve vozidle se mohou nacházet omamné a psychotropní látky, neboť v něm s vysokou mírou pravděpodobnosti cestují tzv. závadové osoby (tj. konzumenti OPL). Tedy i v tomto případě krajský soud při svých úvahách opomněl zohlednit sled událostí, který předcházel kontrole osob cestujících ve vozidle spoluobviněného P.

Z., neboť i tentokrát byla policejní hlídka předem informována ze strany SKPV o důvodech kontroly vozidla. Jestliže však i tato kontrola nebyla vykonána pouze na základě poznatků hlídky na místě samém (jak policisté tvrdili v úředních záznamech), nemohla být následná prohlídka osob a dotčeného vozidla provedena v režimu zákona o policii. Ostatně toto tvrzení zcela potvrdil výslech policistů, kteří v podstatě přiznali, že účelově vyčkávali na vozidlo, jehož popis obdrželi od SKPV. Podle dovolatele se tedy nejednalo o běžné zastavení motorového vozidla v rámci kontroly bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích, ale o činnost vyšetřující spadající již pod režim SKPV.

11. S ohledem na shora uvedené okolnosti dovolatel tvrdí, že obě prohlídky vozidel byly provedeny podle zákona o policii, místo toho, aby byly provedeny jako neodkladný a neopakovatelný úkon, tedy v souladu s ustanoveními trestního řádu. Svůj právní názor opřel o usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2022, sp. zn. 11 Tdo 184/2022, a usnesení Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2020, sp. zn. III. ÚS 2203/22. Vzhledem k tomu, že krajský soud připustil provedení důkazů, které byly získány nezákonným způsobem (zahrnující záznam o kontrole vozidla obviněného, zabavenou střelnou zbraň, zajištěnou látku v podobě 41,38 g metamfetaminu, protokol o vydání 16 lahviček léčiva, včetně léčiva samotného, jakož i odborné vyjádření z oboru kriminalistika vztahující se k léčivu zn. Efedrina Arena), je podle mínění dovolatele předmětné trestní řízení stiženo zásadní procesní vadou.

12. Závěrem tedy dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodl, že se napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 10. 2024, č. j. 11 To 64/2024-1815, jakož i rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 22. 5. 2024, č. j. 53 T 9/2023-1650, který vydání napadeného rozhodnutí předcházel, ruší a věc přikázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci k novému projednání a rozhodnutí.

13. K dovolání obviněného se ve svém písemném stanovisku ze dne 10. 4. 2025, sp. zn.

1 NZO 260/2025-20, vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který předně poukázal na skutečnost, že podané dovolání je doslovným opakováním obhajoby obviněného uplatněné v předchozích stadiích trestního řízení, s níž se oba soudy beze zbytku a správně vypořádaly. Vzhledem k tomu státní zástupce vyhodnotil za nadbytečné obsáhle opakovat argumenty jejich rozhodnutí a toliko odkázal na příslušné pasáže rozsudků Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci a Vrchního soudu v Praze.

K samotným námitkám dovolatele pouze doplnil, že obě lze relevantně podřadit pod uvedený dovolací důvod, avšak podle jeho mínění postrádají (v kontextu provedeného dokazování) jakékoli opodstatnění. Z tohoto důvodu navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. Současně navrhl, aby tak učinil v neveřejném zasedání, k jehož konání může přistoupit podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. pak vyjádřil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud případně učinil v neveřejném zasedání i jiné než jí navrhované rozhodnutí.

14. Vyjádření státního zástupce k dovolání podanému obviněným bylo následně Nejvyšším soudem zasláno obhájci obviněného k jeho případné replice, která však do okamžiku zahájení neveřejného zasedání o podaném dovolání nebyla tomuto soudu nikterak předložena.

III. Přípustnost dovolání

15. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda bylo podáno v souladu s § 265a odst. 1, 2 tr. ř., zda bylo podáno v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s § 265e odst. 1, 3 tr. ř., jakož i oprávněnou osobou ve smyslu § 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje všechny obligatorní obsahové náležitosti upravené v § 265f tr. ř.

16. Po jeho prostudování Nejvyšší soud shledal, že obviněný výše uvedená ustanovení trestního řádu respektoval, pročež předmětné dovolání vyhodnotil jako přípustné a po formální stránce vyhovující všem relevantním ustanovením trestního řádu, to znamená, že nebyly shledány žádné skutečnosti bránící jeho věcnému projednání.

IV. Důvodnost dovolání

17. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů výslovně uvedených v § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněným uplatněné dovolací důvody považovat za některý z důvodů, které jsou taxativně uvedeny v citovaném ustanovení zákona, neboť jejich existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.

18. Obviněný ve svém dovolání výslovně odkázal na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spočívající v tom, že „rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy“.

Z pohledu zákonného vymezení tohoto dovolacího důvodu tak lze za právně relevantní dovolací námitku ze strany obviněné osoby považovat správnost a úplnost skutkových zjištění (na nichž je napadené rozhodnutí založeno), dále procesní bezvadnost provedeného dokazování, jakož i správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Předmětný dovolací důvod přitom umožňuje nápravu v případech, kdy došlo k zásadním (extrémním) vadám v rozhodných skutkových zjištěních, která jsou určující pro naplnění zákonných znaků trestného činu, jímž byl obviněný pravomocně uznán vinným, popř. zproštěn obžaloby, event. ve vztahu k němuž bylo rozhodnuto některým z dalších druhů rozhodnutí taxativně uvedených v § 265a odst. 2 tr. ř.

19. Předmětný dovolací důvod tedy umožňuje nápravu toliko v případech, kdy došlo k zásadním (zjevným) vadám ve skutkových zjištěních a věcně podchycuje tři okruhy nejzásadnějších vad ve skutkových zjištěních. Těmi jsou jednak případy tzv. zjevného (extrémního) nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a skutkových zjištění, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu), dále případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkazu, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcného důkazu zajištěného při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkazu nezákonným odposlechem apod.), a konečně případ vady spočívající v tzv. důkazu opomenutém (tj. v důkazu, který byl sice některou ze stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení ani nebylo soudem věcně adekvátně odůvodněno).

Z právě uvedeného je tedy zřejmé, že zakotvením uvedeného dovolacího důvodu (s účinností ode dne 1. 1. 2022) nikterak nedošlo k obecnému (paušálnímu) rozšíření mezí dovolacího přezkumu též na jakékoli otázky skutkového charakteru, nýbrž – jak již bylo konstatováno shora - umožňuje nápravu jen v těch nejzávažnějších případech, kdy došlo k zásadním vadám v rozhodných skutkových zjištěních.

20. Nadto Nejvyšší soud i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva obviněného, včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. Stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).

V. K meritu věci

21. Nejvyšší soud nejprve prověřil, že Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci odvodil své skutkové závěry z dostatečného množství provedených důkazů, mezi které náleží zejména výpověď spolupracující obviněné A. K., spoluobviněných M. H. a P. Z., jakož i svědků T. Š., T. H., J. J., L. P., J. H., V. H., T. Š., znalce kpt. Ing. Mgr. Václava Martinovského a znalce Václava Černého.

Z listinných důkazů jsou klíčové zejména protokoly o provedení domovní prohlídky a prohlídky jiných prostor a pozemků, odborná vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví chemie, daktyloskopie, speciální biologie, genetika, písemné záznamy odposlechů telekomunikačního provozu i zachycených zpráv, protokoly o vydání věci a řada dalších důkazů.

22. Všechny tyto důkazy následně Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci vyhodnotil v souladu s § 2 odst. 6 tr. ř., tedy podle svého vnitřního přesvědčení založeném na posouzení všech okolností případu jednotlivě i ve vzájemných souvislostech. Přitom dostatečně vyložil, na základě jakých důkazů má za prokázaná jím učiněná skutková zjištění, jakými úvahami se při posuzování jednotlivých důkazů řídil a na základě jakých zjištění dospěl ke svému rozhodnutí. Jeho závěry jsou tedy zcela v souladu s požadavky § 125 odst. 1 tr. ř. kladenými na písemné vyhotovení rozsudku a nikterak neodporují principům formální logiky. Poté soud prvního stupně svým skutkovým závěrům přiřadil přiléhavou hmotněprávní kvalifikaci, neboť zákonné znaky všech dotčených skutkových podstat výše uvedených trestných činů byly jednáním obviněného bez důvodných pochybností naplněny, a to jak po objektivní, tak i subjektivní stránce.

23. S výrokem o vině soudu prvního stupně se poté v převážné části ztotožnil i Vrchní soud v Praze jako soud odvolací, který ve vztahu k dovolateli zrušil napadený rozsudek pouze ve výroku o vině jednáním popsaným pod bodem 1) a v celém výroku o trestu, neboť se po doplnění dokazování neztotožnil s právní kvalifikací předmětného jednání. Na rozdíl od krajského soudu odvolací soud konstatoval, že z provedených důkazů nelze dovodit srozumění obviněného s nelegální činností spoluobviněné K., které předal balík o hmotnosti 4,089 kg, obsahující 24.000 tablet léku zn. Efedrina Arena. Byť obviněný věděl, že předmětné tablety mohou být obecně využity k nedovolené výrobě pervitinu, nebylo podle tvrzení odvolacího soudu dostatečně prokázáno jeho povědomí o individuálně určené trestné činnosti.

24. Jelikož tedy obviněný P. toliko jinému opatřil a přechovával jiný předmět určený k nedovolené výrobě psychotropní látky ve značném rozsahu, Vrchní soud v Praze projednávanou trestnou činnost (ve prospěch obviněného) nově právně kvalifikoval podle § 286 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Naproti tomu stran trestné činnosti popsané krajským soudem pod body 3. a), b), c), d), 4. a), b) výroku o vině, stejně jako ohledně výroku o uložení ochranného opatření v podobě zabrání věci ponechal ve vztahu k osobě dovolatele napadený rozsudek zcela beze změn. Současně se oba soudy nižších stupňů v rámci odůvodnění svých rozhodnutí řádně vypořádaly se všemi již dříve přednesenými námitkami obviněného.

25. I přes tyto skutečnosti obviněný podal proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci mimořádný opravný prostředek, ve kterém se opětovně zřekl své odpovědnosti za spáchaný zločin podle § 286 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku [viz jednání popsané pod bodem 1.)], zločin podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku [viz jednání popsané pod bodem 3.

a)] a přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku [viz jednání popsané pod bodem 4. a)], neboť je i nadále přesvědčen, že rozhodná skutková zjištění byla založena na procesně nepoužitelných důkazech a zároveň ve vztahu k nim nebyly provedeny jím navrhované podstatné důkazy. S ohledem na tyto námitky Nejvyšší soud danou věc znovu přezkoumal, nicméně v rámci své revize neshledal, že by postupem soudů nižších stupňů došlo k obviněným vytýkaným pochybením. V.

1. Námitka dovolatele podřazená pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho druhé alternativě

26. Obviněný s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho druhé procesní variantě vznesl zásadní námitku, v rámci které tvrdí, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků zvlášť závažného zločinu výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu podle § 286 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, jímž byl rozsudkem odvolacího soudu uznán vinným [viz jednání popsané pod bodem 1.)], jsou postaveny na nezákonně opatřených a tedy procesně nepoužitelných důkazech, za které považuje prohlídku motorového vozidla řízeného jeho osobou provedenou dne 25. 4. 2022 ve XY, jakož i prohlídku motorového vozidla spoluobviněného P. Z. provedenou dne 27. 4. 2022 v XY. Podle mínění dovolatele byly oba úkony provedené hlídkou silniční policie nesprávně, resp. zcela účelově realizovány podle zákona o policii a nikoli jako neodkladný a neopakovatelný úkon podle trestního řádu.

27. Jak konstatoval státní zástupce, jakož i dovolatel sám, identickou námitku předložil již Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci v průběhu hlavního líčení, jakož i v rámci svého odvolání. V důsledku toho oba soudy nižších stupňů její obsah řádně přezkoumaly (viz odůvodnění rozsudku krajského soudu v bodech 107. a násl., odůvodnění rozsudku vrchního soudu v bodech 46. a násl.), přičemž Nejvyšší soud neshledal v těchto bodech blíže rozvedené vypořádání výše uvedených námitek nikterak chybným.

28. Nejvyšší soud z přiloženého spisového materiálu ověřil, že prvotním podnětem k zastavení vozidla řízeného obviněným byla reálně skutečnost, že příslušník SKPV podílející se na vyšetřování drogové trestné činnosti svědek T. Š. během své pracovní cesty viděl kolem sebe projet motorové vozidlo tov. zn. Škoda Octavia atypické modrozelené barvy s pražskou registrační značkou, o němž měl povědomí, že patří provozovateli restaurace XY ve XY. Kolem této restaurace se rovněž pohyboval obviněný, o němž bylo svědkovi známo, že mu byl uložen trest zákazu řízení motorových vozidel, pročež pojal podezření, že by řízením tohoto vozidla mohl páchat přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání ve smyslu § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Jelikož si svědek chtěl své podezření ověřit, požádal svého kolegu – operativce SKPV T. H. o předání této informace policejní hlídce ze XY, kam toto vozidlo směřovalo, za účelem jeho zastavení a ověření jeho podezření.

29. Následně policejní hlídka (ve složení J. H. a V.

H.) vozidlo řízené obviněným ve XY skutečně zastavila, načež provedenou lustrací zjistila, že tento řidič má skutečně vysloven trest zákazu řízení motorových vozidel. Současně však zpozorovala, že obviněný je velmi neklidný až zmatený, měl zarudlé oči a bledou popelavou kůži (což vyhodnotili jako typické známky ovlivnění omamnou nebo psychotropní látkou či alkoholem). Z tohoto důvodu policisté provedli u řidiče vozidla test na přítomnost omamných látek přístrojem DrugWipe, který odhalil pozitivní výsledek na přítomnost metamfetaminu (amfetaminu) v jeho těle, pročež provedli následnou prohlídku jím řízeného vozidla, při níž nalezli další metamfetamin, jakož i střelnou zbraň s náboji.

30. V souladu s tvrzením obviněného lze tedy připustit, že policejní hlídka, která kontrolu předmětného vozidla provedla, skutečně obdržela podnět k tomu, aby jím řízené motorové vozidlo zkontrolovala, pokud jej v rámci své hlídkové činnosti spatří. Jako klíčové se však v daném kontextu jeví jednak skutečnost, že se tak dělo z důvodu podezření na páchání přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jakož i to, že toto podezření nevzniklo na základě úkonů trestního řízení (prověřování drogové či jiné trestné činnosti), nýbrž pouhým náhodným spatřením tohoto jedoucího vozidla příslušníkem Policie ČR – SKPV T. Š.

31. Dovolatel v rámci jím přednesené argumentace přitom vědomě ignoruje skutečnost, že jedním z úkolů policie je předcházet trestné činnosti (§ 2 zákona o policii), a proto bylo přímou povinností svědka T. Š. předat kolegům poznatek o možném páchání přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání, aby jej prověřili. Teprve poté, co bylo lustrací osoby obviněného potvrzeno podezření, že se dopouští předmětného přečinu, policisté (podle jeho vzhledu a chování při této kontrole) pojali podezření, že před jízdou požil návykovou látku, což na místě potvrdil test DrugWipe, stejně jako následná prohlídka předmětného vozidla.

Tedy – až v průběhu výkonu kontroly – policisté na základě skutečností (zejména s ohledem na prokázané ovlivnění návykovou látkou), které objektivně nasvědčovaly podezření, že se obviněný mohl souběžně dopouštět taktéž další trestné činnosti (tentokrát drogového charakteru), byl dán podklad pro provedení prohlídky jím řízeného vozidla, a to postupem podle § 42 odst. 3 písm. b) zákona o policii.

32. Pokud obhajoba poukazovala na odůvodnění návrhu na vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vyhotoveného svědkem T. H., podle kterého bylo vozidlo řízené dovolatelem cíleně zastaveno na základě jejich vyhodnocení, nelze pominout, že oba příslušníci Policie ČR – SKPV, svědci T. Š. i T. H., skutečně potvrdili, že v inkriminovanou dobu průběžně odposlouchávali telefonní stanici spolupracující obviněné K., v rámci které měli k dispozici také její hovory s osobou obviněného. Nicméně následně oba svědci u hlavního líčení srozumitelně a přesvědčivě objasnili, že předmětný návrh byl sepsán až dne 5. 5. 2022, tj.

10 dní po namítané kontrole motorového vozidla, kdy jim odposlouchávané telefonní hovory (v kontextu zajištěných věcí) začaly dávat smysl, který pak učinily součástí odůvodnění předmětného návrhu. Za této situace krajský soud jejich vysvětlení bez výhrad akceptoval.

33. Pro úplnost Nejvyšší soud podotýká, že ani situace prohlídky dalšího motorového vozidla, tentokrát řízeného (dnes již odsouzeným) spoluobviněným P. Z., provedená dne 27. 4. 2022 v XY nezavdává prostor k úvahám o její nezákonnosti (respektive k úvahám o procesní nepoužitelnosti protokolu zaznamenávajícího tento služební zákrok, protokolu o vydání šestnácti lékovek obsahujících tablety s léčivem zn. Efedrin Arena a odborného vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví chemie týkajícího se chemické analýzy tohoto léčiva).

34. Lze jistě připustit, že stran odsouzeného P. Z. předcházel kontrole jím řízeného motorového vozidla poznatek příslušníků Policie ČR - SKPV T. Š. a T. H. (který vytěžili z prováděného odposlechu telekomunikačního provozu), že spolupracující obviněná A. K. si má společně se spoluobviněným Z. pro „něco“ zajet. Jelikož předmět zájmu obou osob nebyl v telefonním hovoru verbalizován, oba policisté pojali podezření, že by se mohlo jednat o omamné látky, a proto požádali hlídkovou službu o zastavení vozidla taxislužby provozované P. Z. s podezřením na to, že by se ve vozidle mohly aktuálně nacházet zájmové osoby a omamné či psychotropní látky.

35. I v tomto případě hlídková služba vozidlo zastavila, avšak k prohlídce vozidla a k následnému nálezu šestnácti lahviček obsahujících léčivo zn. Efedrina Arena přistoupila až poté, když ženy jedoucí ve vozidle (konkrétně spolupracující obviněná A. K. a M. H., které byly nejprve hlídkou vylustrovány jako osoby s drogovou trestnou minulostí) začaly být viditelně nervózní, dávaly si ruce do kapes, bezdůvodně se ohlížely, viditelně se potily a rudly v obličeji. Na dotaz policejní hlídky, zda u sebe přechovávají omamné látky nebo zbraně, vytáhla M. H. krabičku s metamfetaminem.

36. Uvedená zjištění je tedy opět nutné uzavřít tak, že ačkoli hlídková služba zjevně předem obdržela informaci o možném výskytu omamných či psychotropních látek ve vozidle taxislužby obviněného P. Z., tak k samotné prohlídce vozidla policejní hlídka přistoupila až teprve na základě aktuálního chování obou pasažérek a předložení krabičky s metamfetaminem. Teprve na základě této události oba na místě zasahující policisté získali objektivní podklad pro důvodné podezření, že by se ve vozidle mohly nacházet další omamné či psychotropní látky, což se stalo regulérním důvodem pro provedení prohlídky vozidla ve smyslu § 42 odst. 3 zákona o policii.

37. Pokud tedy krajský a posléze vrchní soud odmítl námitku obviněného, že prohlídka jím řízeného motorového vozidla dne 25. 4. 2022 ve XY, stejně jako prohlídka motorového vozidla P. Z. dne 27. 4. 2022 v XY, byly nezákonné (neboť obě byly provedeny podle zákona o policii, a nikoli jako neodkladný a neopakovatelný úkon podle trestního řádu), nelze tyto výhrady s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho druhé alternativě akceptovat jako oprávněné, resp. opodstatněné.

V návaznosti na výše uvedené lze tedy shrnout, že všechna určující skutková zjištění byla postavena na důkazech zákonně opatřených, a tedy i procesně použitelných, pročež závěr o vině obviněného S. P. jednáním popsaným pod bodem 1) byl bez důvodných pochybností řádně prokázán.

38. Jestliže dovolatel v této souvislosti tvrdí, že svůj právní názor opírá o usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2022, sp. zn. 11 Tdo 184/2022, jakož i o usnesení Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2020, sp. zn. III. ÚS 2203/22, dovolací soud k tomu již pouze stručně dodává, že tato usnesení nejsou ve vztahu k nyní projednávané věc přiléhavá, což ostatně správně konstatoval již krajský soud (viz bod 106. odůvodnění jeho rozsudku), na jehož závěry tak Nejvyšší soud pro stručnost plně odkazuje. V.

2. Námitka dovolatele podřazená pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho třetí alternativě

39. Dovolatel v rámci svého mimořádného opravného prostředku s odkazem na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. vznesl rovněž námitku, že soudy bez řádného odůvodnění zamítly provedení řady jím navržených důkazů, které považuje k prokázání naplnění zákonných znaků zvlášť závažného zločinu výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu podle § 286 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku za určující a tedy podstatné. Z obsahu dovolání však nevyplynulo, které své návrhy na provedení důkazů má dovolatel fakticky na mysli, neboť v tomto směru odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku nikterak blíže nerozvedl.

Za této situace dovolací soud konstatuje, že pokud dovolatel své námitky dostatečně nekonkretizuje, není Nejvyšší soud povinen je za obviněného dohledávat či domýšlet (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2015, sp. zn. 11 Tdo 435/2015, podobně i usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 6. 2007, sp. zn. I. ÚS 452/07).

40. Přesto dovolací soud kontrolou spisového materiálu ověřil, že obviněný krajskému soudu skutečně předložil řadu návrhů na doplnění dokazování. Konkrétně se jednalo o podnět na výslech svědkyně L. K. a provedení důkazu fotografiemi z mobilního telefonu obviněného ke způsobu trávení jeho volného času, dále návrh vyžádáním zprávy od Policie ČR - Útvaru zvláštních činností, zda byl telefon spolupracující obviněné K. odposloucháván podle telefonního čísla, nebo podle IMEI. Obviněný rovněž navrhoval vypracování znaleckého posudku z oboru kriminalistika, odvětví chemie za účelem zjištění, jaké nejnižší množství metamfetaminu lze vyrobit z léčiva zn. Efedrina Arena, a rovněž inicioval vyžádání zprávy rumunských úřadů, zda je lék zn. Efedrina Arena registrován v Rumunsku a Evropské unii jako léčivo.

41. Jak však vyplývá z bodů 112. a násl. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci všechny výše uvedené návrhy odmítl provést, přičemž své odmítavé stanovisko řádně a podrobně odůvodnil (v bodech 113. až 118. odůvodnění svého rozsudku), na které dovolací soud tímto pro stručnost plně odkazuje.

V této souvislosti Nejvyšší soud připomíná, že není povinností soudu akceptovat jakékoliv návrhy obviněného na provedení dalších důkazů, neboť soud má povinnost provést pouze takový (obhajobou či obžalobou navrhovaný) důkaz, který přispěje k důkladnějšímu vyjasnění skutkového stavu. Pokud soud vyhodnotí navrhovaný důkaz jako nadbytečný a odmítnutí takového důkazu řádně vysvětlí v odůvodnění svého rozhodnutí, nelze na provedení takového důkazu trvat, neboť dokazování není „bezbřehé“ a soud by se v takovém případě provinil proti jiné procesní zásadě – kterou je zásada rychlosti a hospodárnosti řízení.

42. K výše uvedenému je vhodné doplnit, že Vrchní soud v Praze v rámci veřejného zasedání konaného dne 7. 10. 2024 zopakoval některé důkazy provedené v řízení před soudem prvního stupně (viz bod 28. odůvodnění jeho rozhodnutí) a následně se obviněného řádně dotázal, zda navrhuje provedení ještě dalších důkazů, na což dovolatel odpověděl, že již žádné další návrhy na doplnění dokazování nečiní. Za tohoto stavu tak předsedkyně senátu odvolacího soudu prohlásila (a to zcela přiléhavě nastalé procesní situaci) dokazování v nyní projednávané věci za ukončené. V.

3. Shrnutí

43. Nejvyšší soud tak v návaznosti na výše uvedené po pečlivé analýze přiloženého spisového materiálu konstatuje, že Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci se řádně vypořádal se skutkovými zjištěními, která vzešla z důkazů řádně provedených v souladu s § 2 odst. 5 tr. ř. a ty poté vyhodnotil tak, jak mu ukládá § 2 odst. 6 tr. ř., tedy nejen jednotlivě, ale rovněž v jejich vzájemných souvislostech. Následně prokázanému jednání přiřadil i z větší části správnou právní kvalifikaci, kterou toliko stran jednání popsaného ve výroku o vině pod bodem 1) na podkladě podaného odvolání obviněného Vrchní soud v Praze na základě doplněného dokazování změnil, a to ve prospěch dovolatele, načež upravil i výrok o uloženém nepodmíněném trestu odnětí svobody.

44. V dovolání uplatněné námitky obviněného tak lze považovat za pouhý projev jeho nesouhlasu s tím, že oba soudy nižších stupňů vyhodnotily jím napadené důkazy jako procesně použitelné a současně odmítly provést důkazy, které navrhoval, přestože je subjektivně hodnotil jako podstatné. Zároveň se soud prvního stupně, stejně jako soud odvolací, v přezkoumávané věci nezpronevěřily přísnému pravidlu prokázání viny obviněného mimo jakoukoliv rozumnou pochybnost, neboť jeho aktivním jednáním byly prokazatelně naplněny všechny zákonné znaky aplikovaných skutkových podstat shora uvedených trestných činů. Ani v užité právní kvalifikaci tedy Nejvyšší soud neshledal v postupu odvolacího soudu žádného pochybení, stejně jako nezjistil jakýkoli nedůvodný zásah do ústavním pořádkem garantovaných základních práv obviněného, včetně jeho práva na spravedlivý proces.

VI. Závěr

45. Nejvyšší soud tak po provedeném přezkumu napadeného rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 10. 2024, č. j. 11 To 64/2024-1815, ve spojení s rozsudkem u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 22. 5. 2024, č. j. 53 T 9/2023-1650, v rozsahu podaného mimořádného opravného prostředku dospěl k jednoznačnému závěru, že ve věci obviněného S. P.

nedošlo ve smyslu jím uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. k porušení zákona, pročež bylo jím podané dovolání v souladu s § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto jako zjevně neopodstatněné.

46. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není, s výjimkou obnovy řízení, opravný prostředek přípustný (viz § 265n tr. ř.). V Brně dne 18. 3. 2026 JUDr. Tomáš Durdík předseda senátu