11 Tdo 226/2025-405
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. 5. 2025 o dovolání obviněného M. S., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Jiřice, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 11. 2024, č. j. 4 To 222/2024-362, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 4 T 61/2024, t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. S. odmítá.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 2. 10. 2024, sp. zn. 4 T 61/2024, byl obviněný shledán vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku a ze spáchání přečinu šíření toxikomanie podle § 287 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku.
2. Vzhledem k čistě procesní povaze dovolacích námitek obviněného (viz níže) nebude Nejvyšší soud rekapitulovat skutková zjištění obsažená v tzv. skutkové větě výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně.
3. Za uvedené trestné činy uložil soud prvního stupně obviněnému podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání čtyř roků, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Současně podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku obviněnému uložil trest propadnutí věci, resp. věcí konkretizovaných ve výroku o trestu jeho rozsudku.
4. Proti citovanému rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný do výroku o vině a trestu odvolání, které Krajský soud v Ostravě (dále jen „odvolací soud“) v záhlaví označeným usnesením podle § 256 tr. řádu zamítl.
II. Dovolání a vyjádření k němu
5. Proti usnesení odvolacího soudu podává nyní obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Josefa Cholasty, advokáta, dovolání, a to s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu a porušení jeho práva na spravedlivý proces.
6. Po označení napadeného usnesení odvolacího soudu a uplatněných dovolacích důvodů obviněný obecně namítá, že státní zástupce činný v dřívější fázi trestního řízení, nepostupoval v souladu s § 2 odst. 5 tr. řádu, jelikož zajišťoval pouze důkazy v neprospěch obviněného, a naopak nevyvinul žádné úsilí vedoucí k tomu, aby byly zjištěny také důkazy ve prospěch obviněného. V rámci důkazního řízení obviněný také namítá procesní nepoužitelnost protokolu o výslechu svědka M. U., který byl pořízen podle § 158 odst. 9 tr. řádu a čten v hlavním líčení podle § 211 odst. 2 písm. a) tr. řádu; podle obviněného nebyly ke čtení protokolu splněny podmínky, neboť ačkoli svědek zemřel, nebylo to v souvislosti s jednáním obviněného, ale v souvislosti s nesouvisející dopravní nehodou. K tomu obviněný připojuje, že ačkoli on měl možnost se k obsahu protokolu o výslechu svědka vyjádřit, tuto možnost již neměl jeho obhájce, a to ani v přípravném řízení, ani v hlavním líčení v řízení před soudem. Ve svém dovolání v tomto směru odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 30. 11. 1995, sp. zn. III. ÚS 62/95, a argumentuje, že mu bylo postupem soudů zasaženo do jeho práva na obhajobu, resp. práva vyjádřit se ke všem prováděným důkazům.
7. Závěrem obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu a dále též rozsudek soudu prvního stupně, a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu projednání a rozhodnutí.
8. K dovolání obviněného se vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství Mgr. Ladislava Čarvaš (dále jen „státní zástupkyně“), která po shrnutí dosavadního průběhu řízení a dovolací argumentace obviněného uzavírá, že dovolání obviněného zčásti uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídá, z části je pak zjevně neopodstatněné.
9. K problematice procesní použitelnosti výpovědi svědka M. U., pořízené podle § 158 odst. 9 věta třetí tr. řádu, státní zástupkyně blíže uvádí, že jako zákonný shledává postup, kterým byl tento důkaz v hlavním líčení proveden, neboť byly jednak splněny podmínky uvedené v § 211 odst. 2 písm. a) tr. řádu, a dále též všechna hodnotící kritéria obsažená v nálezu Ústavního soudu ze dne 3. 11. 2016, sp. zn. I. ÚS 1860/16. Zejména zdůrazňuje (prizmatem kritérií formulovaných Ústavním soudem), že pro absenci svědka byl dán rozumný důvod (jeho smrt), poznatky plynoucí z protokolu o výpovědi tohoto svědka nebyly ojedinělým ani významným důkazem, přičemž dokonce uvádí, že absence tohoto
důkazu by neměla dopad na právní posouzení skutku; poukazuje na množství dalších svědků (odběratelů obviněného), a konečně také doplnila, že zákonnost procesního úkonu, při kterém byl pořízen protokol o výpovědi svědka, byla garantována přítomností soudce. V reakci na konkrétní dovolací argumentaci uvádí, že důvod smrti svědka není v tomto ohledu jakkoliv relevantní.
10. Pokud jde o otázku zachování práva obviněného na obhajobu, státní zástupkyně podtrhuje, že obviněný byl v rámci hlavního líčení řádně podle § 214 tr. řádu dotázán, zda se chce k důkaznímu prostředku vyjádřit, čehož obviněný využil. Obhájce obviněného měl možnost se s obsahem protokolu o výslechu jmenovaného svědka seznámit ještě v přípravném řízení, resp. od zahájení trestního stíhání až do konce odvolacího řízení, a mohl se k němu kdykoli vyjádřit. Z obsahu dovolání se pak podle státní zástupkyně nejeví, že by obviněný skutečně namítal extrémní rozpor mezi skutkovým zjištěním a obsahem provedených důkazů.
11. Z těchto důvodů státní zástupkyně v závěru svého vyjádření navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl.
12. Vyjádření státní zástupkyně následně Nejvyšší soud zaslal obhájci obviněného k jeho případné replice, kterou ale do dne vydání tohoto usnesení neobdržel.
III. Přípustnost dovolání
13. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání obviněného přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda bylo podáno v souladu s § 265a odst. 1, 2 tr. řádu, v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s § 265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu § 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti tohoto mimořádného opravného prostředku upravené v § 265f tr. řádu. Nejvyšší soud konstatuje, že dovolání obviněného splňuje shora uvedené zákonné náležitosti.
14. Protože platí, že dovolání lze podat jen z některého z důvodů taxativně vymezených v § 265b tr. řádu, musel dále Nejvyšší soud posoudit, zda obviněným uplatněnou argumentaci lze podřadit pod některý z dovolacích důvodů, jejichž existence je – mimo jiné – podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§ 265i odst. 3 tr. řádu).
15. Obviněný ve svém dovolání výslovně uplatňuje dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, nicméně z jeho obsahu lze vysledovat i dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. řádu, a to ve vazbě na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Je tomu tak proto, že výše uvedené vady vztahuje i k rozsudku soudu prvního stupně, jehož přezkumu se v dovolacím řízení lze zásadně domoci pouze skrze dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. řádu.
16. Z logiky věci se Nejvyšší soud nejprve zabýval dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. řádu, který je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí (prvá alternativa) nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l) tr. řádu (druhá alternativa).
17. Jestliže v posuzované věci odvolací soud rozhodl tak, že podle § 256 tr. řádu odvolání obviněného zamítl, tj. rozhodl po věcném přezkoumání, je zjevné, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. řádu přichází v úvahu pouze v té jeho variantě, jež předpokládá spojení s některým z dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu. Tímto dovolacím důvodem je pak dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
18. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, je naplněn tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů (první varianta) nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech (druhá varianta) nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy (třetí varianta).
19. V této souvislosti je vhodné připomenout, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu umožňuje nápravu v případech, kdy došlo k zásadním (extrémním) vadám ve skutkových zjištěních, přičemž věcně upravuje tři okruhy nejzásadnějších vad v rozhodných skutkových zjištěních, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, a to případy tzv. zjevného rozporu mezi obsahem provedených důkazů a skutkovými zjištěními, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu), případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkaz, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcný důkaz zajištěný při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkaz nezákonným odposlechem apod.), a konečně vadu spočívající v tzv. důkazu opomenutém, tj. důkazu, který byl sice některou ze stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení nebylo věcně adekvátně odůvodněno.
20. Nejvyšší soud nadto i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva dovolatele (obviněného), včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
IV. Důvodnost dovolání
21. Poté, co se Nejvyšší soud seznámil s obsahem napadeného usnesení odvolacího soudu, jakož i s obsahem rozsudku soudu prvního stupně a rovněž s průběhem řízení, které předcházelo jejich vydání, shledal, že dovolací argumentace obviněného zčásti neodpovídá jím uplatněnému (a ani žádnému jinému) dovolacímu důvodu a zčásti je zjevně neopodstatněná.
22. K námitce procesní nepoužitelnosti protokolu o výpovědi svědka M. U. Nejvyšší soud nejdříve vysvětluje, že pokud obviněný sporuje naplnění podmínek pro jeho přečtení podle § 211 odst. 2 písm. a) tr. řádu z důvodu chybějící souvislosti mezi smrtí svědka a jeho jednáním, pak je tato námitka zjevně nedůvodná, neboť citované ustanovení nepodmiňuje své uplatnění takovým důvodem. Podle § 211 odst. 2 písm. a) tr. řádu totiž mimo jiné platí, že v hlavním líčení lze přečíst protokol o výpovědi svědka, byl-li výslech proveden způsobem odpovídajícím ustanovení trestního řádu a pokud taková osoba zemřela.
23. K zákonnosti provedení výslechu svědka samotného obviněný ve svém dovolání ničeho nenamítá. K podmínce smrti svědka pak Nejvyšší soud zjistil z obsahu trestního spisu, že svědek M. U. zemřel dne 21. 2. 2024. Tato skutečnost vyplývá z úředního záznamu policejního orgánu založeného na č. l. 166. Příčinou smrti byla podle vyjádření MUDr. Petra Handlose, Ph.D. kombinovaná intoxikace medikamenty (č. l. 167), nicméně jak Nejvyšší soud vysvětlil a co činí dovolací argumentaci obviněného zjevně neopodstatněnou, důvod smrti nemá z hlediska hypotézy § 211 odst. 2 písm. a) tr. řádu žádný význam.
24. Pokud pak obviněný namítá (byť spíše v rovině ústavněprávní, k čemuž však Nejvyšší soud není lhostejný), že k tomuto důkazu měl v hlavním líčení možnost se vyjádřit pouze on (obviněný), a nikoli jeho obhájce, pak i v tomto případě se jedná o námitku nedůvodnou.
25. V první řadě Nejvyšší soud připomíná, že soud prvního stupně v tomto směru postupoval zcela v souladu se zákonem, neboť z § 214 tr. řádu vyplývá, že po provedení každého důkazu musí být obžalovaný dotázán, zda se chce k němu vyjádřit, a jeho vyjádření se zapíše do protokolu. Jedná se tedy o výlučné právo obviněného, nikoliv však jeho obhájce. Tomu také odpovídá i do značné míry odlišný katalog práv obviněného a obhájce obsažený v trestním řádu (srov. zejména § 33 a § 41 tr. řádu). Z obsahu trestní spisu přitom Nejvyšší soud zjistil, že soud prvního stupně v průběhu hlavního líčení konaného dne 19. 6. 2024 přečetl protokol o výpovědi svědka M. U., a to v souladu s § 211 odst. 2 písm. a) tr. řádu (k tomu viz námitka shora). Po provedení důkazu byl také obviněný podle § 214 tr. řádu dotázán, zda se chce k důkazu vyjádřit, a ten také tohoto práva využil a k provedenému důkazu se sám vyjádřil. Tato skutečnost jednoznačně vyplývá z protokolu o hlavním líčení ze dne 19. 6. 2024 (č. l. 248 verte) a stejně tak i z pořízeného zvukového záznamu z tohoto hlavního líčení (stopáž - 0:50:48 až 0:51:10). Nejvyšší soud k tomuto zdůrazňuje, že v posuzovaném případě tedy nelze uvažovat o tom, že by soud prvního stupně svým postupem porušil právo obviněného na obhajobu.
26. Co do námitek, jimiž obviněný brojí proti údajné nemožnosti jeho obhájce se relevantně vyjádřit k protokolu o výslechu svědka M. U., a to jak v přípravném řízení (obhájce obviněného se tohoto výslechu neúčastnil), tak i ve fázi řízení před soudem, k těmto Nejvyšší soud poznamenává, že obhájce obviněného měl jednak možnost se s uvedeným protokolem seznámit, z toho důvodu, že tento byl od počátku trestního řízení součástí spisového materiálu, a jednak se mohl k tomuto vyjádřit ve své závěrečné řeči nebo v odůvodnění podaného odvolání, jehož sepis pro obviněného zajistil (srov. č. l. 309 až 310). Obhájce obviněného mohl využít i prostoru v rámci veřejného zasedání u odvolacího soudu, které se konalo dne 27. 11. 2024 (srov. č. l. 359 až 360). Stejně tak z trestního spisu nevyplývá (a obviněný to ani netvrdí), že by bylo obhájci obviněného odepřeno nahlédnutí do spisu, kde se mohl kdykoli s obsahem protokolu o výpovědi svědka seznámit. Námitka, podle které byl obviněný zkrácen ve svém právu na obhajobu, tak nemá v této věci žádného podkladu.
27. Ve vztahu k další námitce obviněného, která se týká údajného nesprávného postupu orgánů činných v trestním řízení (zejména státního zástupce), podle které tyto orgány nepostupovaly v souladu s § 2 odst. 5 tr. řádu, neboť zajišťovaly pouze důkazy v neprospěch obviněného, pak Nejvyšší soud upozorňuje, že obviněný tuto formuluje velmi obecně a zcela nekonkrétně. Úlohou Nejvyššího soudu však není domýšlet, čím případně obviněný chtěl argumentovat, a dotvářet tak za něj jeho dovolání. Námitky, které nesplňují shora uvedené obsahové kvality, zůstávají v rovině pouhého prohlášení obviněného a není možné se k nim kvalifikovaně vyjádřit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 7. 2015, sp. zn. 8 Tdo 705/2015). V této souvislosti Nejvyšší soud zdůrazňuje, že pro naplnění konkrétního dovolacího důvodu zásadně nepostačuje pouhý formální poukaz na příslušné zákonné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů, aniž by byly řádně vymezeny vady v napadených rozhodnutí spatřované. Uvedené znamená, že dovolací důvod tedy musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem v dané trestní věci spatřovány. Z těchto důvodů není možné takovou argumentaci podřadit pod obviněným uplatněný, ale ani žádný jiný, dovolací důvod.
V. Závěrečné zhodnocení Nejvyššího soudu
28. Nejvyšší soud tak uzavírá, že v trestní věci obviněného M. S. nezjistil podmínky pro svůj kasační zásah, když dovolací argumentace obviněného zčásti neodpovídala jemu uplatněnému (a ani žádnému jinému) dovolacímu důvodu a zčásti byla zjevně neopodstatněná. Vzhledem k tomu, že na straně orgánů činných v trestním řízení nezjistil ani žádná pochybení, která by byla s to přivodit závěr o porušení ústavně zaručeného práva obviněného na spravedlivý proces, Nejvyššímu soudu nezbylo, než dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítnout, přičemž tak rozhodl v souladu s § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Poučení:Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).
V Brně dne 21. 5. 2025
JUDr. Petr Škvain, Ph.D. předseda senátu