11 Tdo 238/2008-II.
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14.
srpna 2008 v řízení o dovolání podaném obviněným T. Z., proti rozsudku
Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 11. 2007, sp. zn. 8 To 114/2007, jako soudu
odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn.
6 T 5/2007 o vazbě obviněného t a k t o :
Podle § 265l odst. 4 tr. ř. s e obviněný T. Z. z důvodu uvedeného v § 67
písm. a) tr. řádu b e r e d o v a z b y .
Obviněný T. Z. v současné době vykonává trest odnětí svobody ve Věznici V.
v trvání 20 let, který mu byl uložen rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové
ze dne 3. 8. 2007, sp. zn. 6 T 5/2007, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v
Praze ze dne 14. 11. 2007, sp. zn. 8 To 114/2007, pro trestný čin vraždy podle
§ 219 odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. zák. a další trestné činy.
Nejvyšší soud projednal dne 14. 8. 2008 v neveřejném zasedání dovolání
obviněného podané proti citovanému rozsudku Vrchního soudu v Praze a v
návaznosti na to i proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové a rozhodl
tak, že podle § 265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v
Praze v části, ve které zamítl odvolání obviněného proti bodu 1) výroku o vině
trestným činem vraždy v rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové a současně
zrušil i rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ohledně obviněného T. Z. ,
a to v bodu 1) výroku o vině trestným činem vraždy podle § 219 odst. 1, odst. 2
písm. h) tr. zák. a ve výroku o trestu. Současně zrušil také všechna další
rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně,
k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Krajskému soudu v Hradci Králové
přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Podle § 265l odst. 4 tr. ř. vykonává-li se na obviněném trest odnětí svobody
uložený mu původním rozsudkem a Nejvyšší soud k dovolání výrok o tomto trestu
zruší, rozhodne zároveň o vazbě.
Podle § 67 tr. ř. smí být obviněný vzat do vazby jen tehdy, jestliže z jeho
jednání nebo dalších skutečností vyplývá obava:
a) že uprchne nebo se bude skrývat, aby se tak trestnímu stíhání nebo trestu
vyhnul, zejména nelze-li jeho totožnost hned zjistit, nemá-li stálé bydliště
anebo hrozí-li mu vysoký trest;
b) že bude působit na dosud nevyslechnuté svědky nebo spoluobviněné nebo jinak
mařit objasňování skutečností závažných pro trestní stíhání, nebo
c) že bude opakovat trestnou činnost, pro niž je stíhán, dokoná trestný čin, o
nějž se pokusil nebo vykoná trestný čin, který připravoval nebo kterým hrozil,
a dosud zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že skutek, pro který bylo
zahájeno trestní stíhání byl spáchán, má všechny znaky trestného činu, jsou
zřejmé důvody podezření, že tento trestný čin spáchal obviněný a s ohledem na
osobu obviněného, povahu a závažnost trestného činu, pro který je stíhán, nelze
v době rozhodování účelu vazby dosáhnout jiným opatřením.
Nejvyšší soud přezkoumal okolnosti významné pro rozhodnutí o vazbě a dospěl k
závěru, že s ohledem na mimořádnou závažnost trestného činu, pro který je
obviněný důvodně stíhán, s ohledem na fakt, že jeho jednání je ohroženo trestem
odnětí svobody, jehož spodní hranice činí 12 let, je nepochybné, že obviněnému
v případě odsouzení hrozí uložení trestu, který ve smyslu § 67 písm. a) tr. ř.
lze nepochybně považovat za trest vysoký. Právě z toho vyplývá obava, že by
obviněný, aby se trestnímu stíhání, ale zejména trestu vyhnul, mohl uprchnout
anebo se skrývat. Vzhledem k tomu Nejvyšší soud rozhodl tak, že se obviněný T.
Z. ze shora uvedeného důvodu bere do vazby.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 14. srpna 2008
Předseda senátu:
JUDr. Stanislav Rizman
Soud: Nejvyšší soud
Spisová značka: 11 Tdo 238/2008
Datum rozhodnutí: 14.08.2008
Typ rozhodnutí: USNESENÍ
11 Tdo 238/2008-I.
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14.
srpna 2008 v řízení o dovolání podaném obviněným J. S. , proti rozsudku
Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 11. 2007, sp. zn. 8 To 114/2007, jako soudu
odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn.
6 T 5/2007 o vazbě obviněného t a k t o :
Podle § 265l odst. 4 tr. ř. s e obviněný J. S. z důvodu uvedeného v § 67
písm. a) tr. ř. b e r e d o v a z b y .
O d ů v o d n ě n í :
Obviněný J. S. v současné době vykonává trest odnětí svobody ve Věznici V. v
trvání 14 let, který mu byl uložen rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové
ze dne 3. 8. 2007, sp. zn. 6 T 5/2007, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v
Praze ze dne 14. 11. 2007, sp. zn. 8 To 114/2007, pro trestný čin vraždy podle
§ 219 odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. zák.
Nejvyšší soud projednal dne 14. 8. 2008 v neveřejném zasedání dovolání
obviněného podané proti citovanému rozsudku Vrchního soudu v Praze a v
návaznosti na to i proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové a rozhodl
tak, že podle § 265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v
Praze v části, ve které zamítl dovolání obviněného proti bodu 1) výroku o vině
trestným činem vraždy v rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové a ve výroku o
trestu a současně zrušil i rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ohledně
obviněného S. , a to v bodu 1) výroku o vině trestným činem vraždy podle § 219
odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. zák. Současně zrušil také všechna další
rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně,
k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Krajskému soudu v Hradci Králové
přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Podle § 265l odst. 4 tr. ř. vykonává-li se na obviněném trest odnětí svobody
uložený mu původním rozsudkem a Nejvyšší soud k dovolání výrok o tomto trestu
zruší, rozhodne zároveň o vazbě.
Podle § 67 tr. ř. smí být obviněný vzat do vazby jen tehdy, jestliže z jeho
jednání nebo dalších skutečností vyplývá obava:
a) že uprchne nebo se bude skrývat, aby se tak trestnímu stíhání nebo trestu
vyhnul, zejména nelze-li jeho totožnost hned zjistit, nemá-li stálé bydliště
anebo hrozí-li mu vysoký trest;
b) že bude působit na dosud nevyslechnuté svědky nebo spoluobviněné nebo jinak
mařit objasňování skutečností závažných pro trestní stíhání, nebo
c) že bude opakovat trestnou činnost, pro niž je stíhán, dokoná trestný čin, o
nějž se pokusil nebo vykoná trestný čin, který připravoval nebo kterým hrozil,
a dosud zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že skutek, pro který bylo
zahájeno trestní stíhání byl spáchán, má všechny znaky trestného činu, jsou
zřejmé důvody podezření, že tento trestný čin spáchal obviněný a s ohledem na
osobu obviněného, povahu a závažnost trestného činu, pro který je stíhán, nelze
v době rozhodování účelu vazby dosáhnout jiným opatřením.
Nejvyšší soud přezkoumal okolnosti významné pro rozhodnutí o vazbě a dospěl k
závěru, že s ohledem na mimořádnou závažnost trestného činu, pro který je
obviněný důvodně stíhán, s pohledem na fakt, že jeho jednání je ohroženo
trestem odnětí svobody, jehož spodní hranice činí 10 let, je nepochybné, že
obviněnému v případě odsouzení hrozí uložení trestu, který ve smyslu § 67 písm.
a) tr. ř. lze nepochybně považovat za trest vysoký. Právě z toho vyplývá obava,
že by obviněný, aby se trestnímu stíhání, ale zejména trestu vyhnul, mohl
uprchnout anebo se skrývat. Vzhledem k tomu Nejvyšší soud rozhodl tak, že se
obviněný J. S. ze shora uvedeného důvodu bere do vazby.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 14. srpna 2008
Předseda senátu:
JUDr. Stanislav Rizman
Soud: Nejvyšší soud
Spisová značka: 11 Tdo 238/2008
Datum rozhodnutí: 14.08.2008
Typ rozhodnutí: USNESENÍ
11 Tdo 238/2008
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14.
srpna 2008 o dovoláních obviněných P. F. , dále J. S. , a T. Z. , proti
rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 11. 2007, sp. zn. 8 To 114/2007,
jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové
pod sp. zn. 6 T 5/2007, t a k t o :
Podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. s e z r u š u j e rozsudek Vrchního soudu v
Praze ze dne 14. 11. 2007, sp. zn. 8 To 114/2007, a to v části, jíž se zamítá
odvolání obviněných J. S. a T. Z. proti bodu 1) výroku o vině trestným činem
vraždy podle § 219 odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. zák. rozsudku Krajského soudu
v Hradci Králové ze dne 3. 8. 2007, č. j. 6 T 5/2007-1585, a ve výroku o trestu
obviněnému J. S. , jakož i
rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. 8. 2007, č. j. 6 T
5/2007-1585, ohledně obviněných J. S. a T. Z. , a to v bodu 1) výroku o vině
trestným činem vraždy podle § 219 odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. zák., ve výroku
o trestu uloženém obviněnému T. Z. a ve výroku o náhradě škody poškozeným J.
M. a D. M. týkající se obviněných J. S. a T. Z.
Podle § 265k odst. 2 tr. ř. s e z r u š u j í také další rozhodnutí na
zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo
zrušením pozbyla podkladu.
Podle § 265l odst. 1 tr. ř. s e Krajskému soudu v Hradci Králové p ř i k a z
u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. s e dovolání obviněného P. F. o d m
í t á .
O d ů v o d n ě n í :
Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. 8. 2007, sp. zn. 6 T
5/2007, byli
obvinění P. F. , J. S. a T. Z. uznáni vinnými trestným činem vraždy podle
§ 219 odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. zák. ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2
tr. zák., přičemž obviněný P. F. se tohoto jednání dopustil jako zvlášť
nebezpečný recidivista podle § 41 odst. 1 tr. zák.
Obvinění P. F. , J. S. a T. Z. byli uznáni vinnými trestným činem vraždy
podle § 219 odst. 1, odst. 2 písm. c), h) tr. zák. ve spolupachatelství podle §
9 odst. 2 tr. zák., přičemž obviněný P. F. se tohoto jednání dopustil jako
zvlášť nebezpečný recidivista podle § 41 odst. 1 tr. zák.
Obvinění P. F. a T. Z. byli uznáni vinnými trestným činem krádeže podle §
247 odst. 1, odst. 2 tr. zák. ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák.
Za tyto trestné činy byli odsouzeni
obviněný P. F. i za sbíhající se trestný čin ublížení na zdraví podle § 221
odst. 1 tr. zák., jímž byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v
Jičíně ze dne 3. 7. 2006, sp. zn. 8 T 90/2006, podle § 219 odst. 2 tr. zák. za
použití § 35 odst. 2 tr. zák. a § 29 odst. 1, odst. 2 a § 42 odst. 1, odst. 2
tr. zák. k souhrnnému výjimečnému trestu odnětí svobody v trvání 23 let. Pro
výkon tohoto trestu byl podle § 39a odst. 2 písm. d) tr. zák. zařazen do
věznice se zvýšenou ostrahou; podle § 35 odst. 2 tr. zák. byl zrušen výrok o
trestu, který byl obviněnému uložen výše citovaným rozsudkem Okresního soudu v
Jičíně, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující,
pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu;
obviněný J. S. podle § 219 odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 a § 29
odst. 1, odst. 2 tr. zák. k úhrnnému výjimečnému trestu odnětí svobody v trvání
19 let; podle § 39a odst. 2 písm. d) tr. zák. byl pro výkon tohoto trestu
zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou;
obviněný T. Z. podle § 219 odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák.
a § 29 odst. 1, odst. 2 tr. zák. k úhrnnému výjimečnému trestu odnětí svobody v
trvání 20 let; podle § 39a odst. 2 písm. d) tr. zák. byl pro výkon tohoto
trestu zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 55 odst. 1 písm. a) tr.
zák. byl obviněnému uložen trest propadnutí věci, a to samonabíjecí pistole
černé barvy, československé výroby. včetně 1 ks zásobníku.
Podle § 228 odst. 1 tr. zák. byli obvinění P. F. , J. S. a T. Z. zavázáni
povinností zaplatit společně a nerozdílně poškozeným:
I. D. , bytem S. , H. K. , škodu ve výši 240.000,- Kč,
J. M. , bytem V z. , D. K. n. L. , škodu ve výši 240.000,- Kč,
D. M. , bytem V Z. , D. K. n. L. , škodu ve výši 240.000,- Kč.
Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obvinění shora uvedené
trestné činnosti dopustili tím, že
ad 1) obvinění P. F. , J. S. a T. Z. společně po předchozí vzájemné
domluvě zlikvidovat J. M. , který požadoval pod pohrůžkou násilí či fyzickým
násilím po J. S. a T. Z. vysoké úroky za půjčené peníze a pokuty v případě
nedodržení určených splátek, vytipovali místo a T. Z obstaral pistoli,
najali P. F. , kterému slíbili odměnu za zabití poškozeného J. M. ve výši
od 50.000,- Kč do 100.000,- Kč, nato J. S. dne 13. 6. 2006 vylákal
poškozeného J. M. na smluvené místo na zemědělskou spojovací cestu mezi
obcemi L. a H. , okr. T. , kde J. S. , P. F. stáli u vozidla J. S. ,
zatímto T. Z. se ukrýval na poli za křovím, v 16:15 – 16:30 hodin po příjezdu
na místo poškozený J. M. vystoupil z vozidla v majetku T. Z. , které
poškozený bezplatně užíval, a P. F. ho v souladu s předchozí domluvou
střelil pistolí jednou ranou do hrudi, nato poškozený spadl na zem a P. F. a
J. S. jej naložili do kufru vozidla, ve kterém seděla spolujezdkyně
poškozeného I. D. , které T. Z. ihned po výstřelu odebral mobilní telefony,
vypnul je a hlídal ji, aby nemohla volat o pomoc, poškozený utrpěl průstřel
hrudníku zasahující životně důležité orgány (hrudní srdečnici a pravou plíci),
což bylo poranění pro svou povahu neslučitelné s dalším životem poškozeného a
vedlo k jeho bezprostřední smrti, poté dle domluvy T. Z. a P. F. tělo
poškozeného v lese v katastru obce S. – K. , okr. Š. , zahrabali do země,
přikryli hlínou a větvemi, přičemž P. F. se tohoto jednání dopustil přesto, že
byl rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 21. 5. 2003, sp. zn. 2 T
176/2002, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. 7.
2003, sp. zn. 10 To 295/2003, odsouzen mimo jiné pro trestný čin loupeže podle
§ 234 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání tří roků a šesti
měsíců, který po započtení vazby od 8. 6. 2002 do 22. 7. 2003 vykonával do 8.
12. 2005,
ad 2) obvinění P. F. , J. S. a T. Z. společně dne 13. 6. 2006 kolem 16:15
- 16:30 hodin po zabití poškozeného J. M. dle předchozí domluvy T. Z. a P.
F. odjeli s vozidlem, se zastřeleným J. M. v kufru vozidla a poškozenou I.
D. , jako spolujezdkyní na přesně neurčené místo v úmyslu zlikvidovat
poškozenou I. D. jako svědka jejich činu a zbavit se obou těl poškozených, a
J. S. odjel v souladu s domluvou se svým vozidlem do P. na Č. m., kam za
ním měli přijet spoluobvinění po zlikvidování a zbavení se těl obou
poškozených, v lesním porostu N. l. u silnice za obcí V. , okr. R. n. K. ,
T. Z. zastavil vozidlo, poškozená I. D. vystoupila z vozidla a zřejmě
utíkala, když T. Z. na základě předchozí domluvy pistolí, kterou mu podal
P. F. z auta, minimálně třikrát vystřelil na poškozenou v úmyslu ji zabít,
poškozená utrpěla průstřely do levého bérce, trupu a hlavy, přičemž průstřel
pohrudniční dutiny a jater poškozovaly životně důležité orgány a poškozenou
ohrožovaly bezprostředně na životě, a průstřel hlavy poté zasahoval životně
důležité orgány - mozkové obaly a mozek a vedly k bezprostřední smrti
poškozené, neboť šlo o poranění neslučitelné se životem, tělo poškozené
obžalovaní naložili do kufru vozidla a odjeli směrem na Š. , kde v katastru
obce S. – K. , okr. Š. , je v lese zahrabali do země, přikryli hlínou a
větvemi, přičemž P. F. se tohoto jednání dopustil přesto, že byl rozsudkem
Okresního soudu v Náchodě ze dne 21. 5. 2003, sp. zn. 2 T 176/2002, ve spojení
s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. 7. 2003, sp. zn. 10 To
295/2003, odsouzen mimo jiné pro trestný čin loupeže podle § 234 odst. 1 tr.
zák. k trestu odnětí svobody v trvání tří roků a šesti měsíců, který po
započtení vazby od 8. 6. 2002 do 22. 7. 2003 vykonával do 8. 12. 2005,
ad 3) obvinění P. F. a T. Z. společně dne 13. 6. 2006 v pozdních
odpoledních až večerních hodinách v lesním porostu v katastru obce S. – K. ,
okr. Š. při manipulaci s tělem zastřeleného poškozeného J. M. , kterého
posléze zahrabali do země, odcizili mu z ruky náramkové hodinky značky B. a z
krku zlatý řetízek, vše v celkové hodnotě 103.318,- Kč ke škodě poškozeného J.
M. , přičemž T. Z. si ponechal a nosil zlatý řetízek poškozeného a P. F.
hodinky poškozeného.
O odvolání obviněných P. F. , J. S. a T. Z. rozhodl Vrchní soud v Praze
rozsudkem ze dne 14. 11. 2007, sp. zn. 8 To 114/2007. Podle § 258 odst.l písm.
c), odst. 2 tr. ř. byl napadený rozsudek odvolacím soudem částečně zrušen, a to
u obviněných P. F. a J. ve výrocích o vině ad 2) trestným činem vraždy
podle § 219 odst. 1, 2 písm. c), h) tr. zák. a ve výrocích o trestech. Dále u
obviněného T. Z. podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. ve výroku o
trestu propadnutí věci. U všech tří obviněných podle § 258 odst. 1 písm. f)
odst. 2 tr. ř. ve výroku o přiznání náhrady škody poškozené I. D.
Podle § 259 odst. 3 tr. ř. vrchní soud pak znovu rozhodl tak, že
- obviněného P. F. uznal vinným trestným činem nadržování podle § 166 odst.
1 tr. zák. a odsoudil ho za tento trestný čin a za trestné činy vraždy podle §
219 odst. 1, 2 písm. h) tr. zák. a krádeže podle § 247 odst. 1, 2 tr. zák.,
které zůstaly odvoláním nedotčeny a za sbíhající trestný čin ublížení na zdraví
pode § 221 odst. 1 tr. zák., jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v
Jičíně ze dne 3. 7. 2006, č. j. 8 T 90/2006-139, podle § 219 odst. 2 tr. zák.
za použití § 35 odst. 2, § 29 odst. 1, 2 a § 42 odst. 1 tr. zák. k výjimečnému
souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvaceti (20) let. Podle § 39a odst. 2
písm. d) tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou.
Podle § 35 odst. 2 tr. zák. zrušil výrok o trestu, který byl obviněnému uložen
rozsudkem Okresního soudu v Jičíně ze dne 3. 7. 2006, č. j. 8 T 90/2006-139,
jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud
vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle skutkových
zjištění se obviněný uvedené trestné činnosti dopustil tím, že dne 13. 6. 2006
kolem 16:15 až do 16:30 hodin, poté co obviněný T. Z. usmrtil poškozenou I.
D. , v lesním porostu N. l., u silnice za obcí V. , okr. R. n. K. ,
naložil tělo poškozené do kufru vozidla a v katastru obce S. – K. , okr. Š.
je společně s obžalovaným T. Z. v lese zahrabal do země a přikryl hlínou a
větvemi,
- obviněného J. S. podle § 219 odst. 2 tr. zák. odsoudil k trestu odnětí
svobody v trvání čtrnácti (14) let a podle § 39a odst. 2 písm. d) tr. zák.
zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou,
- obviněnému T. Z. uložil podle § 228 odst. 1 tr. ř. povinnost nahradit
poškozené I. D. škodu ve výši 240.000,- Kč a podle § 73 odst. 1 písm. c) tr.
zák. vyslovil zabrání samonabíjecí pistole včetně zásobníku.
Podle § 226 písm. b) tr. ř. za použití § 167 odst. 2 tr. zák. byli obvinění P.
F. a J. S. zproštěni obžaloby pro skutek spočívající v tom, že ačkoliv od
obviněného T. Z. věděli, že se obviněný T. Z. dne 13. 6. 2006, po usmrcení
poškozeného J. M. , rozhodl usmrtit i poškozenou I. D. , nepodnikli nic k
překažení jeho záměru, obviněný J. S. odjel do P. a obviněný P. F.
nečinně přihlížel tomu, jak obviněný T. Z. v lesním porostu N. l. u
silnice za obcí V. , okr. R. n. K. , poškozenou I. D. usmrtil, čímž by
spáchali trestný čin nepřekažení trestného činu podle § 167 odst. 1 tr. zák.
Proti citovanému rozsudku Vrchního soudu v Praze podali obvinění P. F. , J.
S. a T. Z. dovolání.
Obviněný P. F. v podaném dovolání uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst.
1 písm. g) tr. ř., tedy, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení
skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Dovolání směřuje proti
všem výrokům napadeného rozhodnutí. Dovolatel nenamítá, že by se jednání, za
které byl odsouzen, nedopustil, avšak domnívá se, že jak krajský soud, tak i
odvolací soud po právní stránce jeho jednání částečně nesprávně hodnotily. Je
přesvědčen, že oba soudy nesprávně kvalifikovaly jeho jednání jako jednání
zvlášť nebezpečného recidivisty ve smyslu ustanovení § 41 odst. 1 tr. zák.,
protože v jeho případě není splněna materiální stránka recidivy. K trestnému
činu, ve vztahu ke kterému má být o nebezpečné recidivě uvažováno (trestný čin
loupeže, za jehož spáchání byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze
dne 21. 5. 2003, sp. zn. 2 T 176/2002, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v
Hradci Králové ze dne 22. 7. 2003, sp. zn. 10 To 295/2003) uvedl, že šlo o
loupež spáchanou ve spolupachatelství s další osobou, na loupeži se podílel
násilím nepříliš vysoké intenzity, když došlo pouze k povalení poškozeného na
zem, jeho přidržení a odcizení finanční hotovosti bez dalších fyzických ataků.
Dále uvedl, že poškozenému bylo způsobeno pádem na zem pouze drobné zranění bez
trvalých následků a nepoužil ke spáchání tohoto trestného činu žádnou zbraň a
ani fyzické násilí nevykazovalo prvky brutality. I po zpřísnění trestu
odvolacím soudem mu byl uložen trest odnětí svobody mírně nad jednou čtvrtinou
zákonné trestní sazby. Dovolatel dále zdůraznil, že uvedené odsouzení bylo v
jeho případě dosud jediným odsouzením pro zvlášť závažný úmyslný trestný čin. Z
uvedených důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Krajského soudu v
Hradci Králové ze dne 3. 8. 2007, sp. zn. 6 T 5/2007, i rozsudek Vrchního soudu
v Praze ze dne 14. 11. 2007, sp. zn. 8 To 114/2007 a věc vrátil soudu prvního
stupně k novému projednání.
Obviněný J. S. rovněž uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g)
tr. ř., nebot\' se domnívá, že při rozhodování krajského i vrchního soudu došlo
k nesprávnému hmotně právnímu posouzení věci, v důsledku čehož tyto
kvalifikovaly jeho jednání jako trestný čin vraždy dle § 219 odst. 1, 2 písm.
h) tr. zák., spáchaný ve spolupachatelství dle ustanovení § 9 odst. 2 tr. zák.
Dovolatel nesouhlasí s tím, že je mu napadeným rozsudkem připisován motiv k
usmrcení J. M. spočívající ve získání majetkového prospěchu. Namítá, že si od
poškozeného nikdy nevypůjčil finanční prostředky a ani nebyl jeho dlužníkem z
jiného důvodu. Motivem jeho jednání byla potřeba zabránit trvajícímu nátlaku ze
strany poškozeného, opakovanému násilnému jednání, vyhrožování a obavám o své
blízké. Dovolatel upozorňuje, že z trestního spisu vyplývá, že poškozený J.
M. požadoval různé finanční obnosy bezdůvodně po více osobách, že požadované
částky neustále navyšoval a v některých případech nutil své údajné dlužníky k
finančnímu i jinému plnění hrozbou fyzického násilí, případně fyzickým násilím
samotným. Tvrdí, že taková situace byla u něho samotného, po něm požadoval
stále vyšší finanční částky, ačkoli tyto požadavky neměly žádný právní základ.
Dále dovolatel uvádí, že svědkyně L. K. ve své výpovědi potvrdila, že ze
svého účtu opakovaně vybrala větší finanční částku, řádově přesahující
320.000,- Kč, která byla J. M. předána a že si i ve dvou případech vyřídila
půjčku ve výši 30.000,-Kč, aby mohl obviněný J. S. tyto prostředky předat
J. M. a toto jednání spočívající ve vydírání obviněného bylo důvodem ke
spáchání trestného činu a nikoli snaha obviněného J. S. vyhnout se
povinnosti dostát svým závazkům, nebot\' vůči poškozenému J. M. žádné závazky
neměl. V závěru dovolání shrnuje, že má za to, že u něj byl nesprávně dovozován
motiv jeho jednání, který je spatřován ve snaze získat majetkový prospěch.
Tvrdí, že usmrcením poškozeného majetkový prospěch získat nemohl a ani takový
motiv neměl. Důvodem usmrcení poškozeného bylo jeho vydírání, které poškozený
neustále stupňoval a obviněný nenašel jiný způsob, jak tuto situaci vyřešit. V
závěrečném petitu navrhl zrušit rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 11.
2007, sp. zn. 8 To 114/2007, kterým byl částečně zrušen rozsudek Krajského
soudu v Hradci Králové ze dne 3. 8. 2007, sp. zn. 6 T 5/2007, a přikázat věc
Vrchnímu soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí.
Proti rozsudku Vrchního soudu podal obviněný T. Z. dovolání z důvodu podle §
265b odst. 1 písm. g) tr. ř.. Namítá, že soud prvního stupně i odvolací soud
nesprávně posoudily skutek pod bodem 1) rozsudku soudu prvního stupně jako
trestný čin vraždy podle § 219 odst. 1, 2 písm. h) tr. zák., když obviněný
neměl a nemohl mít v úmyslu získat takovým činem majetkový prospěch. Tvrdí, že
jeho dluh vůči poškozenému M. byl již jen ve výši 80.000,- Kč a pro takovou
částku by se nedopustil tak závažné trestné činnosti, neboť jeho příjem mu
umožňoval dluh uhradit, ale po odstranění poškozeného by nemohl prokázat, že
větší část dluhu byla již splacena. Poškozený na platby nevydával žádná
potvrzení, ale o původní dlužné částce měl písemný doklad podepsaný obviněným.
Dovolatel argumentuje, že pokud by měl spáchat trestný čin v úmyslu získat
majetkový prospěch, muselo by mu být zřejmé, že dluh budou vůči němu vymáhat
příbuzní poškozeného, kteří však nebudou mít přehled o již uhrazených platbách.
Namítá dále, že soud nesprávně posoudil trestnou činnost, za niž byl odsouzen,
jako dva samostatné trestné činy vraždy. Má za to, že správně by se mělo jednat
o pokračující trestný čin vraždy podle § 219 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. Na
podporu svého tvrzení uvádí, že za situace, kdy byl nesprávně posouzen jeho
úmysl získat majetkový prospěch, je zřejmé, že dílčí útoky (posouzené soudem
jako dva samostatné trestné činy) musely být vedeny jednotným záměrem, pokud
mělo být s možností příjezdu více osob s poškozeným počítáno. Dle dovolatele je
zřejmé, že ani soud neuvěřil v plném rozsahu spoluobviněným, kteří tvrdili, že
měl již před vraždou poškozeného M. tvrdit, že odstraní i případnou osobu,
která by s poškozeným M. přijela. Namítá též nesprávné právní posouzení
skutku, za který byl odsouzen, když soud měl obviněného uznat vinným trestným
činem neoznámení, v případě vraždy poškozeného M. , a trestným činem
nepřekažení, v případě vraždy poškozené D. Domnívá se, že s ohledem na důvody
beztrestnosti, které odvolací soud shledal u spoluobviněných, však měl být
zproštěn v celém rozsahu obžaloby. Dále míní, že pokud by soud jeho jednání
hodnotil jako pomoc dle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák. k trestnému činu vraždy,
měl být uznán vinným, avšak pouze pomocí k pokračujícímu trestnému činu vraždy
dle § 219 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák., kdy s ohledem na ostatní okolnosti mu
měl být uložen nižší trest. S ohledem na uvedené okolnosti navrhl, aby Nejvyšší
soud rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 11. 2007, sp. zn. 8 To
114/2007, zrušil a přikázal, aby věc byla v potřebném rozsahu znovu projednána
a rozhodnuta.
K dovolání obviněných se vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního
zastupitelství a navrhla dovolání obviněného P. F. , J. S. a T. Z.
odmítnout podle § 265b písm. e) tr. ř.. Současně souhlasila s tím, aby toto
rozhodnutí Nejvyšší soud učinil za podmínek uvedených v ustanovení § 265r odst.
1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. S konáním neveřejného zasedání
souhlasila i pro případ jiného rozhodnutí /§ 265r odst. 1 písm. c) tr. ř./. Ve
svém vyjádření ve vztahu k posouzení jednání obviněného J. S. a T. Z. jako
trestného činu vraždy podle § 219 odst. 1, 2 písm. h) tr. zák. uvedla, že
majetkový motiv jejich jednání vyplynul nejen z výpovědi obviněného P. F. , a
také z částečného doznání obviněného J. S. , ale i z výpovědí řady svědků,
kteří prokazují, že oba obvinění byli dlužníky poškozeného J. M. , který
neváhal užít případně i fyzické násilí za účelem vymožení svých údajných
pohledávek, jejich úroků a uložených pokut. Pokud jde o právní kvalifikaci
jednání obviněného P. F. jako jednání zvlášť nebezpečného recidivisty ve
smyslu ustanovení § 41 odst. 1 tr. zák. domnívá se, že byly splněny všechny
podmínky pro uložení výjimečného trestu jako zvlášť nebezpečnému recidivistovi,
neboť byl trestán za nájemnou vraždu. Upozornila, že jeho přístup k hodnotě
jakou je lidský život, je mimořádně přezíravý a svědčí o neexistenci morálních
zábran. Dle státní zástupkyně byl obviněný ochoten bez většího rozmýšlení zabít
jemu víceméně neznámého člověka za neurčitý příslib finanční odměny ve snaze
pomoci kamarádovi. Vyslovila názor, že způsob spáchání činu svědčí o
bezcitnosti při realizaci naplánovaného záměru. Připomíná, že obviněný jednal
naprosto pragmaticky, bez zaváhání a neprojevil žádné emoce ani při páchání
činu, při odstraňování těla ani dodatečně poté, kdy jeho čin vyšel najevo.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve v
souladu se zákonem zkoumal, zda jsou dovolání přípustná, zda byla podána v
zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit a zda je podala osoba
oprávněná. Shledal přitom, že dovolání jsou přípustná podle § 265a odst. 1, 2
písm. a), h) tr. ř., byla podána osobami oprávněnými k podání dovolání pro
nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, které se jich bezprostředně dotýká podle §
265d odst. 1 písm. b) tr. ř., prostřednictvím obhájců (§ 265d odst. 2 tr. ř.),
ve lhůtě stanovené zákonem (§ 265e tr. ř.) a že splňují náležitosti obsahu
dovolání ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř.
Podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí
spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně
právním posouzení. Z dikce citovaného ustanovení plyne, že ve vztahu ke
zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Zpochybnění
správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu
dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř., proto je též dovolací soud vázán
skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, event. soudu odvolacího, a těmito
soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z
hlediska hmotného práva. V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že
skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako trestný čin,
ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný
uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a
hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené
rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost
hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., jelikož tato
činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně
právních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též
„jiné nesprávné hmotně právní posouzení\". Rozumí se jím zhodnocení otázky,
která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné
skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
K dovolání obviněného J. S. Nejvyšší soud konstatuje, že relevantně uplatnil
dovolací důvod v té části dovolání, v níž zpochybnil právní kvalifikaci jeho
jednání jako trestného činu vraždy podle § 219 odst. 1, 2 písm. h) tr. zák.
Popírá totiž, že měl motiv k usmrcení poškozeného J. M. spočívající v
získání majetkového prospěchu. Uvádí, že byl poškozeným, který po něm požadoval
různé finanční obnosy, vydírán. Tvrdí, že si nikdy od něho nevypůjčil finanční
prostředky a ani nebyl jeho dlužníkem z jiného důvodu. Z hlediska napadeného
rozhodnutí a obsahu dovolání nutno tudíž zaujmout stanovisko k otázce, zda
skutek obviněného vykazuje znaky trestného činu vraždy podle § 219 odst. 1, 2
písm. h) tr. ř.
Trestného činu vraždy podle § 219 odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. zák. se dopustí
ten, kdo jiného úmyslně usmrtí v úmyslu získat majetkový prospěch. Dle ustálené
judikatury znak „spáchá čin v úmyslu získat majetkový prospěch“ ve smyslu odst.
2 písm. h) § 219 tr. zák. vyjadřuje všechny případy získání majetkového
prospěchu jak případy, jejichž podstatou je násilné zmocnění se cizí věci
bezprostředně při současném překonání odporu poškozeného, tak i případy
záležející v jakémkoliv jiném způsobu obohacení pachatele v souvislosti s
úmyslným usmrcením jiného – např. získání odměny za trestný čin, získání
dědictví po usmrcené osobě apod. (Rt 27/92, rozhodnutí Vrchního soudu v Praze
sp. zn. 7 To 42/95 a další).
V projednávaném případě u obviněného S. však o takovou situaci nejde. Ve
skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně se doslova uvádí, že poškozený
požadoval pod pohrůžkou násilí či fyzickým násilím po obviněných S. a Z.
vysoké úroky za půjčené peníze a pokuty v případě nedodržení určených splátek.
Ve vztahu k této okolnosti je hned na úvod odůvodnění tohoto rozsudku soudem
konstatováno, že poškozený vydíral obžalované T. Z. a zejména J. S. , kterým
půjčil určité finanční částky a poté od nich případně fyzickým násilím
vyžadoval vysoké úroky… Rozsudek dále konstatuje, že trestné činnosti se
obžalovaní S. a Z. dopustili proto, že byli vydírání poškozeným. V další
části odůvodnění soud nároky poškozeného označuje jako „údajné
pohledávky“ (str. 31 rozsudku). Koneckonců i rozsudek soudu druhého stupně
konstatuje, že poškozený byl vyděrač (str. 10 rozsudku). Souhrnně lze tedy
říct, že podle závěrů obou soudů byl obviněný S. poškozeným vydíráním nucen k
placení „údajných pohledávek“ a neúměrných až „lichvářských“ úroků za ně. Pokud
však motivem činu bylo vydírání (viz str. 14 rozsudku soudu prvního stupně),
jehož obsahem bylo nucení k plnění údajného závazku, nelze dospět k závěru, že
čin byl spáchán v úmyslu získat majetkový prospěch. Protože pokud poškozený
neměl právní nárok na plnění, které od obviněného vyžadoval (dokonce jednáním,
které podle soudu mělo charakter vydírání) není okolnost podmiňující použití
vyšší trestní sazby, tj. že čin byl spáchán v úmyslu získat majetkový prospěch,
naplněna. Obviněný by vraždou žádný majetkový prospěch nezískal a toho si musel
být vědom. Motivem nemohla být snaha zbavit se dluhů, ale zbavit se vyděrače.
Opačný výklad by bezdůvodně a v rozporu se smyslem zákona poskytoval zvýšenou
ochranu vyděračům.
Z tohoto důvodu z podnětu dovolání obviněného S. Nejvyšší soud rozhodl o
zrušení části rozsudků odvolacího i nalézacího soudu týkajících se u obviněného
J. S. výroku o vině pod bodem 1), v důsledku čehož zároveň rozhodl o zrušení
výroku o trestu, jakož i výroku o náhradě škody a věc vrátil soudu prvního
stupně k novému projednání a rozhodnutí. Ke zrušení rozsudku nalézacího soudu a
vrácení věci témuž k novému projednání a rozhodnutí vedla Nejvyšší soud možná
potřeba dalšího dokazování k obsahu subjektivní stránky – motivu jednání
obviněného S. popsaného v bodu 1) výroku nalézacího soudu, jelikož těžiště
důkazního řízení spočívá právě v řízení před soudem prvního stupně. Ta by mohla
vyplynout např. z obsahu doplnění dovolání, které Nejvyššímu soudu zaslal
obhájce obviněného S. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř.
bylo v předmětné věci rozhodnuto v neveřejném zasedání.
K dovolání obviněného T. Z. Nejvyšší soud konstatuje, že relevantně uplatnil
dovolací důvod v té části svého dovolání, ve které zpochybnil právní
kvalifikaci jeho jednání popsaného pod bodem 1) výroku o vině nalézacího soudu
jako trestného činu vraždy podle § 219 odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. zák. z
důvodu tvrzené absence úmyslu získat předmětným jednáním majetkový prospěch.
Rovněž námitka nesprávného posouzení trestné činnosti za niž byl odsouzen, jako
dvou samostatných trestných činů vraždy, i když se podle jeho názoru správně
mělo jednat o jeden pokračující trestný čin vraždy podle § 219 odst. 1, odst. 2
písm. a) tr. zák., naplňuje dovolací důvod § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Formálně tento dovolací důvod naplňuje i námitka, že jeho jednání mělo být
posouzeno jako trestný čin neoznámení trestného činu (v případě vraždy
poškozeného M. ) a trestný čin nepřekažení trestného činu (v případě vraždy
poškozené D. ) a z důvodů analogických jako jeho spoluobvinění měl být
obžaloby zproštěn. Tato námitka však nenaplňuje materiálně dovolací důvod podle
§ 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a jedná se vlastně o skrytou námitku skutkovou,
protože ve své podstatě předpokládá úplně odlišný skutkový stav, než byl soudem
prvního stupně a odvolacím soudem zjištěn. Proto se s ní v dalším již Nejvyšší
soud nezabýval. Dále obviněný ve svém dovolání naznačuje, že jeho jednání mělo
být posouzeno eventuelně jako pomoc k pokračujícímu trestnému činu vraždy podle
§ 10 odst. 1 písm. c) tr. zák. K této námitce však nepředložil Nejvyššímu soudu
žádnou právní argumentaci.
K jednotlivým námitkám obviněného Nejvyšší soud uvádí. K aplikaci pojmu
pokračujícího trestného činu u trestného činu vraždy se Nejvyšší soud vyjádřil
např. v usnesení ze dne 21. 4. 2004, sp. zn. 11 Tdo 335/2004. Pokračující
trestný čin charakterizoval tím, že jeho pojmovým znakem je více útoků
spojených společným záměrem, čili musí u něj být dána též objektivní a
subjektivní souvislost. Pokud se tedy nalézací soud v odůvodnění svého
rozhodnutí hodnocení trestné činnosti obviněného Z. jako dvou samostatných
skutků – trestných činů vražd – opírá o rozdílné motivy jednání, argumentuje i
rozdílným místem spáchání skutků a konečně i několikahodinovým časovým
odstupem, přesvědčivě tím manifestuje absenci objektivní a subjektivní
souvislosti obou skutků. Jen na margo je vhodné v této souvislosti konstatovat,
že i případné posouzení jednání obviněného Z. jako jednoho pokračujícího
trestného činu by v konečném důsledku zásadně neovlivnilo postavení obviněného
a nemělo relevantní vliv na druh a výši trestu.
K námitce obviněného Z. , že jeho jednání mělo být posouzeno jako pomoc podle §
10 odst. 1 písm. c) tr. zák. k trestnému činu vraždy, Nejvyšší soud připomíná,
že podle skutkových zjištění nalézacího soudu tento obviněný „sehrál
rozhodující roli při plánování a organizaci likvidace poškozeného M. , ale i
poškozené I. D. jako svědka… je bezpečně usvědčován výpověďmi řady svědků –
M. K. , M. T. , V. V. i M. V. , že právě on zajistil střelnou zbraň,
kterou byli oba poškození zastřeleni“ (str. 31 rozsudku soudu prvního stupně).
Hodnotily-li nalézací i odvolací soud jednání obviněného Z. jako
spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák., oba plně respektovaly podmínky
naplnění tohoto institutu dle zákona, jakož i dle ustálené soudní judikatury
(např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 1 To 15/85, podle kterého jako
spolupachatelství k trestnému činu vraždy podle § 219 tr. zák. lze posoudit
jednání pachatele, který podle předem stanoveného plánu, v němž se počítalo s
oloupením a usmrcením poškozeného, po dohodě s ostatními společníky pod
smyšlenou záminkou vylákal poškozeného z hotelu do osobního automobilu, i když
se vlastního loupežného útoku a následného usmrcení poškozeného neúčastnil. Lze
poukázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu 8 Tdo 102/2004, podle něhož „vědomým,
společným cílem vedeným spolupůsobením ve smyslu § 9 odst. 2 tr. zák. je i
pouhá přítomnost osoby na místě a v době konání trestného jednání jiné osoby
je-li přítomnost této osoby objektivně i subjektivně složkou děje, který
směřuje k cíli relevantnímu z pohledu trestního práva“).
Pokud by spoluobviněný Z. uplatnil pouze tyto dovolací důvody, bylo by v
souladu se zákonem jeho dovolání odmítnuto. Avšak podobně jako spoluobviněný
S. zpochybnil i právní kvalifikaci svého jednání vůči poškozenému M. jako
trestný čin vraždy podle § 219 odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. zák. s tím, že
toto jednání nebylo spácháno v úmyslu získat majetkový prospěch, jinými slovy
nebylo spácháno za okolností, které by naplňovaly kvalifikovanou skutkovou
podstatu.
Skutková zjištění soudu prvního a druhého stupně k této otázce jsou
rekapitulována v části tohoto rozhodnutí, která je věnována dovolání obviněného
S. I když v případě obviněného Z. můžou být jisté odchylky od skutkového
stavu tak jak byl zjištěn ve vztahu k obviněnému S. , na podstatu věci to nemá
zásadní vliv. I v jeho případě podle skutkových zjištění obou soudů byl
poškozeným M. vydírán. Z těchto důvodů z podnětu dovolání obviněného Z.
Nejvyšší soud tak jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení napadená rozhodnutí
ve vymezeném rozsahu zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k novému
projednání a rozhodnutí. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř.
bylo v předmětné věci rozhodnuto v neveřejném zasedání.
K dovolání obviněného P. F. Nejvyšší soud konstatuje, že právně relevantně
uplatnil námitku právní kvalifikace jeho jednání jako jednání zvlášť
nebezpečného recidivisty ve smyslu ustanovení § 41 odst. 1 tr. zák. Podle § 41
odst. 1 tr. zák. pachatel, který znovu spáchal závažný úmyslný čin, ač již byl
pro takový nebo jiný zvlášť závažný úmyslný trestný čin potrestán, se považuje
za zvlášť nebezpečného recidivistu, jestliže tato okolnost pro svou závažnost,
zejména vzhledem k délce doby, která uplynula od posledního odsouzení,
podstatně zvyšuje stupeň nebezpečnosti trestného činu pro společnost. Jak uvedl
Nejvyšší soud v usnesení sp. zn. 5 To 49/2003, jak vyplývá z citované zákonné
definice, za zvlášť nebezpečného recidivistu může být obviněný uznán toliko za
splnění dvou druhů podmínek, a to formálních a materiálních. Podstatou
materiálních podmínek je zjištění, zda okolnost, že obviněný spáchal zvlášť
závažný úmyslný trestný čin opětovně, pro svou závažnost podstatně zvyšuje
stupeň nebezpečnosti trestného činu pro společnost. Výslovně potom zákon v této
souvislosti poukazuje na potřebu posouzení délky doby, která uplynula od
posledního odsouzení do spáchání aktuálně posuzovaného zvlášť závažného
úmyslného trestného činu. Takovou délkou je přitom nutno rozumět nejen dobu,
která uplynula od právní moci rozsudku, nýbrž i dobu, která uplynula od
podmíněného propuštění nebo odpykání trestu, neboť v průběhu jeho výkonu má
obviněný možnost páchání další trestné činnosti ztíženou.
Z rozsudku soudu prvního stupně se podává, že vraždy se obviněný dopustil
přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 21. 5. 2003, sp. zn.
2 T 176/2002, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne
22. 7. 2003, sp. zn. 10 To 295/2003, odsouzen mimo jiné pro trestný čin loupeže
podle § 234 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání tří roků a šesti
měsíců, který po započtení vazby od 8. 6. 2002 do 22. 7. 2003 vykonával do 8.
12. 2005. U obviněného tedy byla naplněna nejen formální stránka zvlášť
nebezpečné recidivy, ale i materiální podmínka této kvalifikace. Obviněný se
trestného činu vraždy dopustil cca sedm měsíců od propuštění z výkonu trestu
odnětí svobody, z čehož je zřejmé, že na něho trest nijak výchovně nezapůsobil.
Nejvyšší soud z uvedených důvodů dovolání obviněného P. F. odmítl podle §
265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Rozhodl tak v
neveřejném zasedání za splnění podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 14. srpna 2008
Předseda senátu:
JUDr. Stanislav Rizman