USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 4. 2022 o dovolání obviněného B. P., nar. XY v XY, bytem XY, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 10. 2021, sp. zn. 12 To 30/2021, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 20 T 45/2014, t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného B. P. odmítá.
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. 3. 2021, č. j. 20 T 45/2014–3985, byl obviněný B. P. uznán vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), c) tr. zákoníku účinného od 1. 10. 2021. Za uvedenou trestnou činnost byl odsouzen podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 58 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 17 (sedmnácti) měsíců. Podle § 56 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Kromě obviněného B. P. bylo uvedeným rozsudkem rozhodnuto rovněž o vině a trestu obviněných M. Š., P. B., V. H. a R. J.
2. Stalo se tak na podkladě skutkových zjištění, že
M. Š., P. B., V. H., B. P., R. J. v době přesně nezjištěné nejméně v průběhu roku 2013 do doby jejich zadržení dne 17. 12. 2013, po předchozí vzájemné dohodě a faktickém rozdělení úkolů, při vědomosti, že konopí seté (Cannabis sativa) je řazeno mezi omamné látky podle Seznamu IV. Jednotné úmluvy o omamných látkách a je uvedeno v příloze č. 3 nařízení vlády č. 463/2013 Sb. o seznamech návykových látek, delta-9-tetrahydrocannabinol (delta-9-THC) je psychotropní látkou zařazenou v Seznamu I. Úmluvy o psychotropních látkách a je veden v příloze č. 4 nařízení vlády č. 463/2013 Sb. o seznamech návykových látek, metamfetamin (pervitin) náleží mezi psychotropní látky zařazené do Seznamu II.
Úmluvy o psychotropních látkách a je veden v příloze č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb. o seznamech návykových látek, methyltenamfetamin (MDMA) náleží mezi psychotropní látky zařazené do Seznamu IV. Úmluvy o psychotropních látkách a je uveden v příloze č. 4 nařízení vlády č. 463/2013 Sb. o seznamech návykových látek, a kokain je omamnou látkou zařazenou do Seznamu I. Jednotné úmluvy o omamných látkách a je uveden v příloze č. 1 nařízení vlády č. 463/2013 Sb. o seznamech návykových látek, když k nakládání s těmito látkami předpokládá zákon zvláštní povolení, které obvinění neměli, M.
Š., P. B., V. H., B. P., R. J. dovezli, vyvezli, nabídli, zprostředkovali, prodali nebo jinak jinému opatřili nebo pro jiného přechovávali tyto omamné a psychotropní látky, a to konkrétně odběratelům, kterými byly osoby žijící v Rakousku, konkrétně M. S., narozený XY, přezdívka „M.“, Ü. P., narozený XY, přezdívka „J.“, A. C., narozený XY, přezdívka „J.“, H. D., narozený XY (který zemřel 3. 12. 2015), přezdívka „M.“, a L. P., narozená XY, přezdívka „L.“, a tak konkrétně: v blíže nezjištěné době, nejméně od března 2013 do července 2013 prodali, případně předali M.
Š., P. B. a B. P., alias doktor, osobě Ü. P., nejméně ve čtyřech případech marihuanu v celkovém množství nejméně 1 700 g, kdy Ü. P. drogu sám přepravoval přes českorakouské hranice, zčásti dával podnět k dodávce prostřednictvím kurýrů, v období od začátku června do dne 29. 8. 2013 prodali M. Š., P. B. a B. P. osobě M. S. v přesně nezjištěném počtu případů marihuanu s četností nejméně 2x za týden, v celkovém množství nejméně 2 300 g, když M. S. byl dne 30. 8. 2013 v časných ranních hodinách zadržen rakouskými policejními orgány a bylo u něj 500 g marihuany nalezeno a zajištěno, v přesně nezjištěné době V.
H. zprostředkoval prodej marihuany, kdy předání zajistili R. J. a M. Š. dne 16. 10. 2013 osobě A. C., který byl následně zadržen rakouskými policejními orgány s marihuanou v množství 3 620,3 g, dne 17. 10. 2013 zprostředkoval P. B. obchod týkající se 100 g pervitinu osobě H. D., nar. XY, který byl následně zadržen rakouskými policejními orgány a bylo u něj 100 g pervitinu nalezeno a zajištěno, když nabídl nejméně uvedené množství drogy utajenému vyšetřovateli, v době přesně nezjištěné V. H. obstaral nejméně 37,6 g pervitinu, který předal M.
Š., ten pověřil svého bratra J. Š., nar.
XY, aby uvedené množství pervitinu předal v Rakousku L. P., J. Š. jí pervitin předal dne 31. 10. 2013, přitom byli téhož dne oba zadrženi rakouskými policejními orgány, když L. P. v době svého zadržení měla na svém těle nejméně 37,6 g pervitinu, který měla v úmyslu dále distribuovat,
V. H. od přesně nezjištěné doby do dne 17. 12. 2013, kdy byl zadržen orgány Policie ČR, měl v držení a neoprávněně pro jiného přechovával ve stavbě v XY bez č. p. na parcele č. XY a č. XY, na LV č. XY pro obec a k. ú. XY, okres České Budějovice, a v osobním motorovém vozidle tov. zn. Škoda Octavia, RZ XY, 211 g rostlinného materiálu rostliny konopí setého (Cannabis sativa), který představovalo 121,5 g využitelné sušiny o obsahu 17 g účinné látky delta-9-THC, a různé nádobky naplněné mastí, konkrétně 4 ks po 200 ml, 18 ks po 100 ml, 7 ks po 50 ml, v mastech byla zjištěna přítomnost kannabinolu (CBD), kannabinolu (CBN) a delta-9-THC, 157,35 g hydrochloridu metamfetaminu s koncentračním rozmezím metamfetaminové báze od 20,55% do 61,23%, tj. 59,27 g čistého metamfetaminu, 197,83 g hydrochloridu kokainu s koncentračním rozpětím kokainové báze od 17,87% do 47,28%, tj. 47,67 g čistého kokainu, a 1827 ks tablet extáze obsahujících 3,4-methylen-dioxy-metamfetamin (MDMA) s koncentračním rozmezím 3,4-methylen-dioxy-metamfetaminové báze 19,17%- 37,70%, tj. 142,25 g čisté MDMA,
R. J. od přesně nezjištěné doby do dne 17. 12. 2013, kdy byl zadržen orgány Policie ČR, neoprávněně pěstoval a přechovával i pro jiné konzumenty omamných a psychotropních látek, v XY ve XY, 34,9 g hydrochloridu metamfetaminu, který obsahoval 15,5 g účinné látky metamfetaminu (tzv. pervitinu), 1372,8 g rostlinného materiálu konopí setého (Cannabis sativa), z toho 1124,8 g byla využitelná sušina, která obsahovala 76,5 g účinné látky delta-9-THC, a 825 mg hydrochloridu MDMA s koncentračním rozpětím účinné látky 3,4-methylen-dioxy-metamfetaminové báze 20,3% - 36,1%, tj. 206 mg MDMA (tzv. extáze), a v XY, v kuchyni v komodě, jednak v kovové krabičce červené barvy s motivem kočky, o rozměrech 6 x 5 x 1,2 cm, rostlinné květenství (palice) o délce cca 0,5 cm, o celkové hmotnosti 0,8 g, s využitelnou sušinou o hmotnosti 0,6 g, jejíž obsah delta-9-THC několikanásobně převyšoval hodnotu 0,30 hm.%, jednak v kovové krabičce kulatého tvaru s nápisem „Drive Thru DINER, o průměru cca 17 cm a výšce cca 7,7 cm, listy konopí s tabákem o celkové hmotnosti 18,4 g, s využitelnou sušinou o hmotnosti 14,7 g, jejíž obsah delta-9-THC několikanásobně převyšoval hodnotu 0,30 hm.%, dne 17.
12. 2013 bylo u M. Š. zajištěno 725,5 mg krystalické látky, která byla později identifikována odborným vyjádřením z oboru kriminalistika, odvětví chemie, jako pervitin s 55,58% metamfetaminové báze, tj. 319,7 mg čistého metamfetaminu,
B. P. měl v době zadržení dne 17. 12. 2013 v pokoji č. XY na ubytovacím zařízení XY, 4,3 g rostlinného materiálu konopí, využitelná sušina 1,1 g, jednoznačně určeného pro toxikomanické účely podle fenotypu rostliny.
3. O odvoláních, která proti výše citovanému rozsudku podali obvinění P. B. a B. P., rozhodl ve druhém stupni Vrchní soud v Praze tak, že je usnesením ze dne 5. 10. 2021, č. j. 12 To 30/2021 – 4095, podle § 256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné.
4. Pro úplnost rekapitulace probíhajícího trestního řízení je třeba dodat, že shora konstatovaná rozhodnutí soudů nižších stupňů nejsou prvními ve věci učiněnými rozhodnutími. V případě obviněného B. P. rozhodoval Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 4. 9. 2015, č. j. 20 T 45/2014 – 3002, tak, že jej podle § 226 písm. c) tr. ř. zprostil obžaloby státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích sp. zn. KZV 46/2013, a podle § 222 odst. 2 tr. ř. skutek spočívající v tom, že v době zadržení dne 17. 12. 2013 měl v pokoji č. XY na ubytovacím zařízení XY, 4,3 g rostlinného materiálu konopí, využitelná sušina 1,1 g, určeného pro toxikomanické účely, postoupil k projednání Obvodnímu oddělení Policie ČR – XY (viz usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. 9. 2015, č. j. 20 T 45/2014 – 3054). Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 9. 1. 2017, č. j. 12 To 93/2016 – 3179, podle § 149 odst. 1 písm. b) tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. 9. 2015, č. j. 20 T 45/2014 – 3054, a soudu prvního stupně uložil, aby o věci znovu jednal a rozhodl. Vrchní soud v Praze rozhodl rovněž rozsudkem ze dne 10. 1. 2017, č. j. 12 To 92/2016 – 3200, tak, že v části týkající se mj. obviněného B. P. podle § 258 odst. 1 písm. a), b), c) d) tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soud v Českých Budějovicích ze dne 4. 9. 2015, č. j. 20 T 45/2014 – 3002, a podle § 259 odst. 1 tr. ř. byla věc ohledně mj. obviněného B. P. vrácena uvedenému soudu k učinění nového rozhodnutí.
II. Dovolání obviněného a vyjádření k němu
5. Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 10. 2021, č. j. 12 To 30/2021 – 4095, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. 3. 2021, č. j. 20 T 45/2014 – 3985, napadl obviněný B. P. prostřednictvím svého obhájce dovoláním, které opřel o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (ve znění účinném do 31. 12. 2021), neboť podle jeho názoru napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Svým dovoláním napadl jak výrok o vině, tak i z něj vycházející výrok o trestu. K uloženému trestu ovšem neuvedl žádnou konkrétní dovolací námitku, takže v tomto směru ani nezaložil přezkumnou činnost dovolacího soudu. Podle dovolatele o jeho vině nesvědčí žádné přímé důkazy, ani ucelený řetězec nepřímých důkazů. Dovolatel rovněž odkázal na extrémní nesoulad mezi provedeným dokazováním a skutkovými zjištěními soudu, který pramení ze skutečnosti, že v projednávané věci bylo již jednou nalézacím soudem rozhodováno, přičemž nalézací soud podruhé dospěl ke zcela odlišnému rozhodnutí, ačkoliv nedošlo k žádné změně v důkazní situaci.
6. V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku dovolatel předně napadal provedení důkazů čtením rozsudků, které se týkaly svědků, jež ve věci odmítli vypovídat. Dovolatel tento postup, stejně jako odvolací soud, považuje za nepřípustný. Odvolací soud ovšem současně nepředvídatelně uvedl, že se nic nemění na podstatě věci, když nalézací soud nesprávně nahradil výslechy svědků čtenými rozsudky cizozemských soudů, neboť vina dovolatele je dovozena řetězcem jiných důkazů.
7. Ačkoliv nalézací soud v rámci svého prvního rozhodnutí s ohledem na neprůkaznost odposlechů nevyvodil vinu obviněného, v rámci druhého rozhodnutí je zohlednil v jeho neprospěch, když potřebný význam dovodil právě ze čtených rozsudků cizozemských soudů. Nalézací soud byl totiž vázán pokyny odvolacího soudu, přičemž odvolací soud dává obviněnému k tíži skutečnosti, které byly zřejmé již při prvním rozhodování projednávané věci. Postupem soudů nižších stupňů tak byl popřen princip právní jistoty.
8. Závěry nalézacího soudu jsou opřeny především o provedené odposlechy telekomunikačního provozu, avšak tyto neprokazují konkrétní trestnou činnost obviněného, tedy konkrétní označení omamných a psychotropních látek, jejich množství, údaje naznačující jejich distribuci apod. Pouze do určité míry lze akceptovat hovory o vozidlech a náhradních dílech, které by mohly budit pochybnosti o konspiračních hovorech, ovšem není zřejmé, co měly znamenat hovory o čočce, vejcích nebo rybách. V těchto souvislostech zmínil svědka J. N., který potvrdil, že má hospodářství, a proto hovory o čočce, rybách a mase, nemohly být konspirativní. Navíc většina odposlechů se týká jiných osob než obviněného B. P. Vina obviněného musí být prokázána nade vši pochybnost, kdy důkazní břemeno leží na orgánech činných v trestním řízení.
9. Dovolatel, M. S. a Ü. P. měli v průběhu roku 2013 do 29. 8. 2013 prodat 22 kilogramů marihuany, přičemž absentuje důkaz prokazující toto tvrzené množství. Podle dovolatele v popisu skutku absentuje konkretizace jednotlivých případů, a dále uvedení místa a času spáchání mu přisouzené trestné činnosti. Dovolatel dále upozornil na výpověď svědka O. H., která měla být ovlivněna vyjednávacími postupy ze strany rakouských orgánů činných v trestním řízení. Pokud se týká data 29. 8. 2013, tento skutek byl obhajobou vyvrácen, neboť obviněný Š. byl toho času prokazatelně v Chorvatsku a dovolatel byl prokazatelně v XY.
10. Závěrem svého mimořádného opravného prostředku dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265m tr. ř. napadené usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 10. 2021, č. j. 12 To 30/2021 – 4095, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. 3. 2021, č. j. 20 T 45/2014 – 3985, ohledně obviněného B. P. zrušil a věc vrátil k novému projednání, případně aby sám ve věci rozhodl tak, že se obviněný B. P. zprošťuje obžaloby.
11. Opis dovolání obviněného byl soudem prvního stupně za podmínek § 265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství se k němu vyjádřila tak, že námitky obsažené v dovolání uplatňuje obviněný v rámci své obhajoby prakticky již od samého počátku trestního řízení, takže se jimi zabývaly jak soud nalézací, tak soud odvolací. Je možno odmítnout tvrzení obviněného, že by měl existovat extrémní nesoulad mezi výsledky dokazování, z něj definovaným skutkovým stavem a jeho právním posouzením. Veškeré námitky, které obviněný v této souvislosti vznáší, kvalitativně nepřekračují meze prosté polemiky s názorem soudů na to, jak je třeba ten, který důkaz posuzovat a jaký význam mu připisovat z hlediska skutkového děje. Jednání obviněného bylo prokázáno především odposlechy, korespondujícími s ostatními provedenými důkazy. O zapojení obviněného B. P. do posuzované trestné činnosti svědčí například hovor mezi obviněným M. Š. a Ü. P. ze dne 30. 7. 2013. Ostatně ohledně míchání marihuany od různých zdrojů je pak veden i hovor mezi obviněným B. P. a již odsouzeným V. H. ze dne 28. 8. 2013, kde se baví o tom, že P. obviněný R. J. dodal fakt špičku. Pak se baví o tom, že obviněný J. někde nakoupil za 60 (60 Kč za gram marihuany), že to smíchají a bude za 80 Kč/g. Bez zajímavosti ani není vyčíslení, kdy obviněný B. P. uvedl, že i s J. (P.) v tom mají 508 000 Kč s tím, že J. dluží 178 500 Kč a M. (S.) má za 57 375 Kč. Je nepochybné, že se jedná o vyčíslení obchodu s marihuanou ve spojení s osobami z Rakouska, když ostatně s ničím jiným mezi sebou ani neobchodovali, pokud se v této souvislosti pomine pervitin. Zjevně je účtováno v korunách, což znamená, že Ü. P. bylo krátce před tímto hovorem dodáno 1.373 g a M. S. 441,2 g marihuany. Je tak evidentní, že obvinění P. B., ale i B. P., jakož i V. H., R. J. a M. Š. spolupracovali na obchodu s marihuanou a pervitinem. Právní kvalifikace jednání obviněného B. P. je tedy zcela přiléhavá.
12. V zásadní shodě s názorem soudu druhého stupně vyjádřeným v důvodech jeho rozhodnutí má za to, že meritorní rozhodnutí v této věci není zatíženo takovou vadou, kterou by bylo nutno a možno napravit cestou dovolání, přičemž deklarovaný důvod dovolání naplněn nebyl. Proto navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, protože je zjevně neopodstatněné.
III. Přípustnost a důvodnost dovolání
13. Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné, bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit, a bylo podáno oprávněnou osobou. Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř.
14. Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněným uplatněný dovolací důvod považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
15. Jak již bylo shora zmíněno, obviněný své dovolání podal s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2021 (do účinnosti zákona č. 220/2021 Sb.), tedy, že rozhodnutí spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V mezích tohoto důvodu bylo možné namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nešlo, nebo že šlo o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., v zásadě nebylo možné, poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotněprávních. Posouzení správnosti právních závěrů bylo možné hodnotit pouze na základě skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně, eventuálně soudem odvolacím, jež dovolací soud zásadně nemohl měnit. Vedle vad týkajících se právního posouzení skutku bylo možno
vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“, jímž se rozumí zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
16. Tyto zásady bylo možné prolomit, jestliže nebyly dodrženy zásadní požadavky spravedlivého procesu (srov. článek 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a články 36 a 38 Listiny základních práv a svobod), neboť rozhodování o mimořádném opravném prostředku se nemůže ocitnout mimo rámec ochrany základních práv jednotlivce a tato ústavně garantovaná práva musí být respektována (a chráněna) též v řízení o všech opravných prostředcích (k tomu viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2004, sp. zn. I. ÚS 125/04, ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, stanovisko pléna ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14). Ústavní soud vymezil taktéž zobecňující podmínky, za jejichž splnění má nesprávná realizace důkazního řízení za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení postulátů spravedlivého procesu, a to v případě opomenutých důkazů, důkazů získaných, a tudíž posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy, a pokud je zjištěno svévolné hodnocení důkazů provedené bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, aj.).
17. V době rozhodování Nejvyššího soudu je od 1. 1. 2022 účinná novela trestního řádu provedená zákonem č. 220/2021 Sb., v rámci níž dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (v nezměněné dikci) je vymezen v písmenu h) téhož ustanovení. Vložen byl pod písmenem g) nový důvod, že „rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy“.
18. Nejvyšší soud podle zásady platné pro trestní řízení, že procesní úkony se zásadně provádějí podle trestního řádu účinného v době řízení, nikoli v době činu (srov. například Novotný, O. a kol. Trestní právo hmotné. 1. Obecná část. 6. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2010, s. 93; též rozhodnutí č. 13/2014 Sb. rozh. tr.), při svém rozhodování v dovolacím řízení po 1. 1. 2022 je povinen aplikovat normy trestního práva procesního účinného v době jeho rozhodování, tj. včetně trestního řádu ve znění novely provedené zákonem č. 220/2021 (účinné od 1. 1. 2022), avšak s tím, že i nadále pro rozsah přezkumné povinnosti Nejvyššího soudu dovoláním napadených rozhodnutí platí, že dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006).
19. K námitkám dovolatele stran vázanosti nalézacího soudu pokyny soudu odvolacího, Nejvyšší soud nejprve obecně poznamenává, že podle § 259 odst. 1 tr. ř., je-li po zrušení napadeného rozsudku nebo některé jeho části nutno učinit ve věci rozhodnutí nové, může odvolací soud věc vrátit soudu prvního stupně, jen jestliže nelze vadu odstranit ve veřejném zasedání, zejména jsou-li skutková zjištění tak nedostatečná, že je nutno hlavní líčení opakovat nebo provádět rozsáhlé a obtížně proveditelné doplnění dokazování. Z dikce ustanovení § 259 odst. 1 tr. ř. vyplývá, že odvolací soud může vrátit věc soudu prvního stupně, aby ji projednal jen v potřebném rozsahu, a proto soud prvního stupně nemusí ve všech případech po vrácení věci odvolacím soudem provádět znovu celé hlavní líčení. Je tedy důležité, aby odvolací soud při vrácení věci přesně vymezil rozsah potřebného projednání, popřípadě vyslovil svůj právní názor. Potřebný rozsah je tedy přímo závislý na zjištění vad ve smyslu § 258 odst. 1 písm. a) až g) tr. ř., které by měly být v rozhodnutí odvolacího soudu přesně označeny a novým rozhodnutím soudu prvního stupně odstraněny (srovnej Šámal, P. a kol. Trestní řád II. § 157 až 314s. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, str. 3079-3081).
20. Podle § 264 odst. 1 tr. ř. je soud, jemuž věc byla vrácena k novému projednání a rozhodnutí, vázán právním názorem, který vyslovil ve svém rozhodnutí odvolací soud, a je povinen provést úkony a doplnění, jejichž provedení odvolací soud nařídil. Vázanost právním názorem znamená povinnost soudu prvního stupně respektovat závěry, které učinil odvolací soud v řešených problémech v otázkách hmotného i procesního práva. Odvolací soud může vyslovit závazný právní názor i v otázkách provádění důkazů, není však oprávněn sám činit o důkazech odchylné závěry od závěrů obsažených v napadeném rozsudku (pokud je odvolací soud neprovedl sám znovu v intencích § 263 odst. 6 tr. ř. a nehodnotil podle § 263 odst. 7 tr. ř.) ani nařizovat soudu prvního stupně, jak má hodnotit provedené důkazy a k jakým závěrům má po provedení a zhodnocení důkazů dospět (rozhodnutí č. 36/1968 Sb. rozh. tr., č. 57/1984 Sb. rozh. tr., č. 53/1992-I. Sb. rozh. tr. a č. 20/1997 Sb. rozh. tr.). Odvolací soud může vyslovit závazný právní názor i alternativně, zejména tam, kde zároveň uděluje pokyny k doplnění dokazování a nelze předjímat, k jakým výsledkům dokazování posléze dospěje. Pokud odvolací soud shledal dosavadní řízení neúplným, může soudu prvního stupně nařídit, aby provedl určité, blíže specifikované úkony, popřípadě zopakovat již provedené úkony, které jsou ovšem zatíženy nějakou vadou (srovnej Šámal, P. a kol. Trestní řád II. § 157 až 314s. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, str. 3128–3130).
21. Je tak možné uzavřít, že i když odvolací soud sám neprovede žádné nové důkazy ani neopakuje důkazy provedené před soudem prvního stupně, může dojít k závěru, že skutková zjištění soudu prvního stupně jsou nejasná, neúplná anebo vzbuzují pochybnosti o jejich správnosti. Odvolací soud pak může v takovém případě vytknout chyby při hodnocení důkazů, kterých se podle jeho názoru soud prvního stupně dopustil (nelogičnost závěrů, opomenutí některých okolností atd.), není však oprávněn dávat závazné pokyny, k jakým závěrům má soud prvního stupně dospět při hodnocení jednotlivých důkazů, ani k tomu, jaká celková skutková zjištění má soud prvního stupně učinit. Je oprávněn pouze dát soudu prvního stupně závazné pokyny, aby znovu provedl některé důkazy nebo aby provedl důkazy nové (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 8. 1991, sp. zn. 11 Tz 53/91). V rámci projednávané věci obviněného B. P. odvolací soud při vrácení věci nalézacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí (viz rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 1. 2017, č. j. 12 To 92/2016 – 3200) pouze vymezil a vyjmenoval důkazy, jimiž se mělo doplnit dokazování tak, aby byl náležitě zjištěn skutkový stav věci (srov. zejm. č. l. 3214 – 3215 spisu). Tímto postupem však nijak nezavázal nalézací soud ke způsobu, jakým má pořízené důkazy hodnotit. Z rozhodnutí odvolacího soudu podle Nejvyššího soudu tedy nelze vyvodit, že by soudu prvního stupně výslovně nařizoval, jakým způsobem hodnotit jednotlivé provedené důkazy a jakou jim přiznávat váhu.
22. Přestože dovolatel namítá, že napadená rozhodnutí jsou zatížena vadou tzv. extrémního nesouladu, dovolací soud tento jeho závěr nesdílí, jak bude níže podrobněji rozvedeno. Rozhodnutí trpící vadou extrémního nesouladu by obsahovalo taková skutková zjištění, která nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení nebo jsou dokonce s nimi přímo v rozporu. Za případ extrémního nesouladu naopak nelze považovat situaci, kdy hodnotící úvahy soudů splňují požadavky formulované zněním § 2 odst. 6 tr. ř., ústí do skutkových a právních závěrů, jež jsou z obsahu provedených důkazů odvoditelné postupy nepříčícími se zásadám logiky a požadavku pečlivého uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, avšak jsou odlišné od pohledu obviněného.
23. Obviněný B. P. v dovolání rovněž namítal, že čtení rozsudků rakouských soudů týkajících se svědků, kteří odmítli v jeho věci vypovídat, bylo nepřípustné, což měl dovodit i odvolací soud. Odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí k tomu konkrétně uvedl, že soud prvního stupně poněkud nemístně opsal do odůvodnění celé pasáže z rakouských rozsudků, avšak jak je dále patrné, z citovaných výpovědí osob nikterak nevycházel. Pouze v opačném případě by se dopustil závažného zásahu do práv na obhajobu. Z odůvodnění rozsudku nalézacího soudu se podává, že z těchto rozsudků byl vzat v potaz fakt, že konkrétní osoby byly pro drogovou trestnou činnost odsouzeny a byly převzaty i informace o tom, s jakým množstvím drog a kdy byly tyto osoby zadrženy. To jsou údaje objektivní, nemající podklad v žádných svědeckých výpovědích, ani v doznání osob již odsouzených a jejich převzetí není porušením práva na obhajobu. Ostatně i k těmto záležitostem měli obžalovaní možnost se vyjádřit, případně tyto zpochybnit, neboť se jedná toliko o jeden z řady provedených důkazů svědčících o jejich vině (v podrobnostech srov. bod 26. odůvodnění usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 10. 2021, sp. zn. 12 To 30/2021). Nejvyšší soud plně souhlasí se závěry odvolacího soudu, neboť nalézací soud při hodnocení provedených důkazů a při zjišťování skutkového stavu v projednávané věci vycházel toliko z výrokové části předmětných rozsudků, kde je popsána trestná činnost nevyslechnutých svědků, nikoliv ze samotných jejich výpovědí učiněných v rámci jiného trestního řízení. Jedná se tedy o důkazy, které byly zákonným způsobem opatřeny a zejména i provedeny, a v řízení proti dovolateli ve výše naznačeném rozsahu i použitelnými.
24. Podle dovolatele, ačkoliv nalézací soud v rámci svého prvního rozhodnutí s ohledem na neprůkaznost odposlechů nevyvodil vinu obviněného, v rámci druhého rozhodnutí je zohlednil v jeho neprospěch, když potřebný význam dovodil právě ze čtených rozsudků rakouských soudů. Postupem soudů nižších stupňů tak byl podle dovolatele popřen princip právní jistoty.
25. Nalézací soud do skutkových zjištění zahrnul oproti původnímu rozsudku výpověď svědka J. P., odposlechy telekomunikačního provozu, sledování osob a věcí a rakouské rozsudky o odsouzení osob, které byly na obviněné (včetně dovolatele) napojeny a odebíraly od nich marihuanu nebo metamfetamin (srov. bod 136 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu ze dne 25. 3. 2021, sp. zn. 20 T 45/2014). Z odůvodnění rozsudku nalézacího soudu, stejně jako z návazného odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu, je zřejmé, že soudy nižších stupňů při posuzování viny dovolatele a ostatních spoluobviněných, velmi konkrétně a detailně vyhodnotily skutečnosti vyplývající z odposlechů v souvislosti s dalšími provedenými důkazy, byť se jedná zejména o dovolatelem napadané čtené rozsudky (srov. body 134., 137., 140., 146. odůvodnění rozsudku nalézacího soudu a body 7., 34., 40. – 42. odůvodnění usnesení odvolacího soudu). Nejvyšší soud doplňuje, že je zcela v mezích zásady volného hodnocení důkazů, pokud v důsledku těchto nových důkazů orgány činné v trestním řízení přehodnotily i jiné dříve provedené důkazy a v kontextu s nimi dospěly k jiným závěrům. Skutečnost, že dovolatel pouze nesouhlasí s tím, jak se soudy nižších stupňů odchýlily od svých dřívějších skutkových závěrů po doplnění dokazování, nezakládá žádný dovolací důvod. V tomto ohledu nemůže obstát ani námitka obviněného B. P. spočívající v tom, že odvolací soud shledal a dal mu k tíži skutečnosti, které byly zřejmé již při prvním rozhodování ve věci, neboť odvolací soud, stejně jako soud nalézací, postupoval v zákonných mezích. Z uvedených důvodů nebylo ani možné ztotožnit se s obviněným vyjádřeným názorem o porušení principu právní jistoty.
26. Dovolatel rovněž uvedl, že závěry nalézacího soudu jsou opřeny především o provedené odposlechy telekomunikačního provozu s tím, že tyto neprokazují jeho konkrétní trestnou činnost, tj. konkrétní označení omamných a psychotropních látek, jejich množství, údaje naznačující jejich distribuci apod. a že pouze do určité míry lze akceptovat hovory o vozidlech a náhradních dílech, které by mohly budit pochybnosti o jejich konspirační povaze, ale není zřejmé, co měly znamenat hovory o čočce, vejcích nebo rybách. V těchto souvislostech zmínil výpověď svědka J. N., který potvrdil, že má hospodářství, a proto hovory o čočce, rybách a mase, nemohly být konspirativní. Navíc většina odposlechů se týká jiných osob než obviněného B. P.
27. Jak vyplývá z odůvodnění rozsudku nalézacího soudu, je zřejmé, že domluvy o předání drogy se děly konspirativně, obvinění o droze otevřeně nemluvili, ani ji nepojmenovávali. To, že předmětem hovorů byla droga, ovšem vyplývá z celého kontextu důkazů, které byly ve věci provedeny, a které soud hodnotil jednotlivě i v jejich souhrnu (srov. bod 139. odůvodnění rozsudku nalézacího soudu ze dne 25. 3. 2021, sp. zn. 20 T 45/2014). V bodech 150. – 151. nalézací soud zachycuje podstatu učiněných telefonních hovorů, z nichž se jednoznačně podává konkrétní trestná činnost dovolatele, konspirativnost vedených hovorů a v neposlední řadě je z nich patrné, že odposlechy se významně týkají rovněž obviněného B. P. Odvolací soud se významu uváděných komodit velmi podrobně a v konkrétnostech věnuje v bodech 34 a 39 odůvodnění svého usnesení ze dne 5. 10. 2021, sp. zn. 12 To 30/2021, na něž Nejvyšší soud v podrobnostech plně odkazuje. Na učiněných skutkových závěrech soudů nižších stupňů nemůže ničeho změnit ani ta skutečnost, že svědek J. N. ve své výpovědi uvedl, že má hospodářství. Navíc nelze přehlédnout, že soud prvního stupně správně poukázal též na obsah sešitu nalezeného při domovní prohlídce u dovolatele, jehož obsahem byla mimo jiné přehledy částek v Kč a v EURO, včetně jmen korespondujících s některými osobami, které se měly podílet na posuzované trestné činnosti (viz bod 156. rozsudku soudu prvního stupně).
28. K námitkám obviněného v tom směru, že mu nebylo jednání prokázáno nade vši pochybnost nutno uvést, že ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. nestanoví žádná pravidla, jak pro míru důkazů potřebných k prokázání určité skutečnosti, tak stanovící relativní váhu určitých typů či druhů jednotlivých důkazů. Soud totiž v každé fázi řízení zvažuje, které důkazy je třeba provést, případně zda a nakolik se jeví být nezbytným dosavadní stav dokazování doplnit. Provedené důkazy potom hodnotí podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností jednotlivě i v jejich souhrnu. Rozhodování o rozsahu dokazování tak spadá do jeho výlučné kompetence.
29. Dovolatel rovněž namítal, že pokud společně s M. S. a Ü. P. měl prodat v průběhu roku 2013 do 29. 8. 2013 22 kilogramů marihuany, tak absentuje důkaz prokazující toto tvrzené množství.
30. Nejvyšší soud nemůže souhlasit ani s těmito námitkami dovolatele, neboť z popisu skutkové věty výroku o vině rozsudku nalézacího soudu jednoznačně zkráceně plyne, že obviněný B. P. spolu s dalšími spoluobviněnými v době přesně nezjištěné, nejméně v průběhu roku 2013 do doby jejich zadržení dne 17. 12. 2013, dovezli, vyvezli, nabídli, zprostředkovali, prodali nebo jinak opatřili nebo přechovávali omamné a psychotropní látky, a to odběratelům, kterými byli mj. M. S. a Ü. P., přičemž konkrétně v blíže nezjištěné době, nejméně od března 2013 do července 2013 prodali, případně předali mj. B. P. osobě Ü. P., nejméně ve čtyřech případech marihuanu v celkovém množství nejméně 1 700 g, dále v období od začátku června do dne 29. 8. 2013 prodali mj. B. P. osobě M. S. v přesně nezjištěném počtu případů marihuanu s četností nejméně 2x za týden, v celkovém množství nejméně 2 300 g, přičemž B. P. byl rovněž uznán vinným, že měl v době zadržení dne 17. 12. 2013 v pokoji č. XY na ubytovacím zařízení XY, XY, 4,3 g rostlinného materiálu konopí, využitelná sušina 1,1 g, jednoznačně určeného pro toxikomanické účely podle fenotypu rostliny. Pokud se týká jednotlivých skutků a jejich konkretizace, okolnosti tvrzené ve výrokové části potom nalézací soud velmi podrobně rozebírá v odůvodnění svého rozhodnutí v bodech 142 a násl. (viz rozsudek nalézacího soudu ze dne 25. 3. 2021, č. j. 20 T 45/2014 – 3985). Podle Nejvyššího soudu jak skutková věta výroku rozsudku nalézacího soudu, tak i v jednotlivostech jeho odůvodnění, určuje a prokazuje uvedení místa a času spáchání jednotlivých skutků, včetně množství obchodovaných drog. Na závěry nalézacího soudu navázal odvolací soud, který se jednotlivým skutkům rovněž velmi detailně věnuje v odůvodnění svého rozhodnutí, a to zejména v bodech 38 a násl. (viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 10. 2021, sp. zn. 12 To 30/2021).
31. Dovolatel dále upozornil na výpověď svědka O. H., která měla být ovlivněna „vyjednávacími postupy“ ze strany rakouských orgánů činných v trestním řízení.
32. Pokud se týká svědka O. H., je třeba zmínit, že nalézací soud v bodě 29 odůvodnění svého rozhodnutí ze dne 25. 3. 2021, sp. zn. 20 T 45/2014, zachycuje jeho výpověď, v níž uvádí, že měl být ovlivňován rakouskou policií, přičemž následně v bodech 131. a 147. konstatuje rozsudky Zemského soudu v Linci, v nichž figuruje jmenovaný spolu s dalšími svědky, a to J. Š. a L. P. Jelikož nalézací soud v odůvodnění svého rozhodnutí nevycházel z výpovědi svědka O. H. a přihlížel pouze k výrokovým částem cizozemských rozhodnutí, nelze dovodit, že by údajné jednání rakouské policie mělo vliv na posouzení viny dovolatele, případně ostatních spoluobviněných.
33. Dovolatel konečně také namítal, že dne 29. 8. 2013 se nemohl dopustit trestného jednání, neboť obviněný M. Š. byl toho dne v Chorvatsku a dovolatel byl prokazatelně v XY.
34. S touto námitkou se již dostatečně vypořádaly soudy nižších stupňů, a to nalézací soud v bodě 152. odůvodnění svého rozsudku ze dne 25. 3. 2021, sp. zn. 20 T 45/2014, a odvolací soud v bodě 41. odůvodnění svého usnesení ze dne 5. 10. 2021, sp. zn. 12 To 30/2021. Jelikož se Nejvyšší soud se závěry obou soudů nižších stupňů plně ztotožňuje, v podrobnostech na ně již jenom odkazuje.
35. S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud dovolání obviněného B. P. podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, neboť je shledal zjevně neopodstatněným, přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 27. 4. 2022
JUDr. Antonín Draštík předseda senátu