11 Tdo 368/2023

11 Tdo 368/2023-1028

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 4. 2023 o dovolání obviněného M. V., nar. XY v XY, okres Karviná, trvale bytem XY, okres Karviná, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Příbram, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 3. 2022, sp. zn. 6 To 346/2021, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 3 T 56/2021, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného M. V. odmítá.

1. Rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 8. 11. 2021, č. j. 3 T 56/2021-808, byl obviněný M. V. (dále též jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b), c) tr. zákoníku. Za spáchání tohoto trestného činu byl podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody ve výměře devíti let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Vyjma toho okresní soud uložil obviněnému podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku trest propadnutí věci, které vyhodnotil jako nástroje trestné činnosti, a podle § 70 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku trest propadnutí věcí, u kterých bylo prokázáno, že jsou zprostředkovaným výnosem z trestné činnosti – a to v podobě movitých věcí podrobně specifikovaných ve výrokové části rozsudku nalézacího soudu.

2. Týmž rozsudkem Okresního soudu v Karviné byl uznán vinným rovněž spoluobviněný T. P., a to ze spáchání přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku. Za tento přečin a za sbíhající se přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Ostravě ze dne 21. 5. 2021 č. j. 12 T 48/2021-57, který nabyl právní moci dne 2. 7. 2021, byl podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Vyjma toho okresní soud spoluobviněnému P. uložil peněžitý trest v počtu 100 denních sazeb ve výši 365,68 Kč, celkem tedy ve výměře 36.568,69 Kč, dále trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu třiceti měsíců a podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku trest propadnutí věcí, které byly nástrojem trestné činnosti, a podle § 70 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku trest propadnutí věcí, u kterých bylo prokázáno, že jsou zprostředkovaným výnosem z trestné činnosti, a to v podobě movitých věcí podrobně specifikovaných ve výrokové části rozsudku nalézacího soudu. Vyjma toho okresní soud zrušil výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Ostravě ze dne 21. 5. 2021, č. j. 12 T 48/2021-57, který nabyl právní moci dne 2. 7. 2021, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž zrušením došlo, pozbyla podkladu.

3. Výše uvedený rozsudek Okresního soudu v Karviné právní moci nenabyl,

neboť proti tomuto rozhodnutí podali oba obvinění odvolání, přičemž obviněný M. V. jej zaměřil do výroku o vině i trestu, zatímco spoluobviněný T. P. jej zaměřil toliko proti výroku o uloženém trestu. O těchto řádných opravných prostředcích rozhodl Krajský soud v Ostravě svým rozsudkem ze dne 11. 3. 2022, č. j. 6 To 346/2021-896, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. řádu napadený rozsudek okresního soudu zrušil v celém rozsahu stran obviněného M. V. a ve výroku o trestu stran obviněného T.

P. Následně krajský soud za podmínek § 259 odst. 3 písm. a) tr. řádu nově uznal obviněného M. V. vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b), c) tr. zákoníku, za což jej podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Současně podle § 70 odst. 2 písm. a), b) tr. zákoníku obviněnému uložil trest propadnutí věci v podobě movitých věcí podrobně specifikovaných ve výrokové části citovaného rozsudku.

4. Krajský soud v Ostravě týmž rozsudkem při nezměněném výroku o vině současně nově odsoudil spoluobviněného rovněž T. P., a to za daný drogový delikt, jakož i za sbíhající se přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Ostravě ze dne 21. 5. 2021, č. j. 12 T 48/2021-57, který nabyl právní moci dne 2. 7. 2021, podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a osmi měsíců, jehož výkon podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání dvou let a čtyř měsíců.

Současně mu podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2, 3, 5 tr. zákoníku uložil peněžitý trest ve výměře 100 denních sazeb ve výši 365,68 Kč, celkem tedy ve výměře 36.568,69 Kč, za současného uložení trestu zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu třiceti měsíců a trestu propadnutí věci v podobě movitých věcí podrobně specifikovaných ve výrokové části daného rozsudku.

5. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně, která na základě doplněného dokazování modifikoval soud druhého stupně, se obviněný M. V. shora uvedené trestné činnosti dopustil tím, že:

v době nejméně od měsíce prosince 2019 do 19. 8. 2020 v XY, okres Karviná, a jinde, nejprve M. V. sám záměrně a s vědomím, že se jedná o léčivo, které obsahuje pseudoefedrin používaný k nedovolené výrobě metamfetaminu, nejméně ve 2 případech za částku v celkové výši nejméně 20.000 Kč zakoupil od D. J. celkem nejméně 57 krabiček léku zn. StopCold o 20 tabletách, z nichž následně, pomocí chemikálií a zařízení k výrobě, které neoprávněně držel, neoprávněně vyrobil nejméně 80,647 g metamfetaminu, následně v období od měsíce dubna roku 2020 sám, z léků zakoupených J. H. ve svém tehdejším bydlišti na ulici XY v XY dvakrát neoprávněně vyrobil celkem nejméně 85 g metamfetaminu a z léku Cirrus poskytnutého T. P., ve 2 případech, z toho jednou společně s T. P., neoprávněně vyrobil nejméně 10 g metamfetaminu, který následně za úplatu v různé výši i zdarma distribuoval samostatně dalším osobám, a to: - T. P. poskytl zdarma nejméně ve třech případech blíže nezjištěné množství pervitinu, které společně užili formou kouření, - J. H. v nezjištěném počtu případů poskytl celkem nejméně 20 g pervitinu v hodnotě 14.000 Kč, - P. S. v nezjištěném počtu případů poskytl celkem nejméně 3 g pervitinu za 3.600 Kč, - M. B. nejméně v pěti případech poskytl nezjištěné množství pervitinu protislužbou za opravy počítače a mobilního telefonu a dále mu nejméně v 5 případech vždy za 500 Kč prodal celkem blíže nezjištěné množství pervitinu, celkem za 2.500 Kč, - M. Z. nejméně ve 3 případech poskytl celkem nejméně 0,9 g pervitinu za 1.500 Kč a dále mu nejméně ve třech případech prostřednictvím L. H. poskytl nejméně 0,9 g pervitinu za nezjištěnou částku, - F. G. nejméně ve 2 případech poskytl celkem nejméně 1,4 g pervitinu za 1.000 Kč i zdarma, - K. J. nejméně v 1 případě poskytl nejméně 0,1 g pervitinu za 200 Kč, nejméně v jednom případě jí poskytl nezjištěné množství konopí za 200 Kč a nejméně ve dvou případech jí zdarma umožnil užít konopí i pervitin formou společného kouření, - M. T. nejméně v jednom případě přislíbil obstarat nezjištěné množství pervitinu, ten však u sebe neměl peníze, proto mu žádný pervitin neobstaral, a dále poskytl nebo přislíbil opatřit v nezjištěném počtu případů nezjištěné množství pervitinu L. H., Z. R., J. H., Z. H., H. T., R. P., I. M., P. G. a M. J.,

přičemž obviněný M. V. dále v době od 20. 7. 2020 do 19. 8. 2020 v XY, okres Pardubice, v garáži č. XY areálu garáží na ulici XY, společně s další osobou záměrně neoprávněně pro účely nedovolené výroby psychotropní látky metamfetamin držel kompletní zařízení k výrobě metamfetaminu, a to větší množství chemikálií potřebných k výrobě, tedy hydroxid sodný, kyselinu chlorovodíkovou, červený fosfor, jód a kyselinu fosforečnou, jejichž pomocí bylo možno vyrobit nejméně 534 g pervitinu, dále kompletní laboratorní sklo, dvě digitální váhy, elektrický vařič a dva ventilátory, jejichž pomocí bylo vyrobeno nezjištěné množství metamfetaminu, a také v době od nezjištěného dne do 19. 8. 2020 v XY, okres Karviná, v bytě č. 3 domu na ul. XY, dále v motorovém vozidle tov. zn. Škoda Octavia Combi, registrační značky XY, a v garáži č. XY v XY záměrně a vědom si protiprávnosti svého jednání, bez příslušného zákonného oprávnění pro účely nedovolené výroby psychotropní látky metamfetamin a omamné a psychotropní látky konopí, jakož i pro účely distribuce omamné a psychotropní látky neoprávněně držel laboratorní sklo, kyselinu chlorovodíkovou, kyselinu fosforečnou, alkalický hydroxid, dále dřevěnou skřínku uzpůsobenou k pěstování konopí a celkem 74,7 g sušené rostlinné hmoty využitelné pro toxikomanii, která obsahovala od 0,9 do 8,5 % THC, celkem 1,91 g THC, jakož i dvě ampule s roztokem o objemu 1 ml s etiketou MORPHIN 1 % roztok,

když metamfetamin (pervitin) je zařazený jako psychotropní látka v příloze č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, v platném znění, konopí a pryskyřice z konopí jsou zařazeny jako omamné látky v příloze č. 3 shora citovaného nařízení vlády, THC (tetrahydrocanabinol) je zařazen v příloze č. 4 citovaného vládního nařízení jako psychotropní látka, morfin je zařazen jako omamná látka v příloze č. 1 citovaného nařízení vlády, efedrin a pseudoefedrin jsou zařazeny jako prekursory v kategorii 1 přílohy I nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 273/2004 i nařízení Rady (ES) č. 111/2005 a jsou používány k nedovolené výrobě psychotropní látky metamfetamin,

přičemž obviněný M. V. se tohoto jednání dopustil vědomě, ač byl rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 19. 10. 2007, sp. zn. 71 T 187/2004, jenž nabyl právní moci dnem 25. 1. 2008, uznán vinným mimo jiné ze spáchání trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákona č. 140/1961 Sb., jímž bylo podle § 37 stejného tr. zákona upuštěno od uložení souhrnného trestu k trestu uloženému rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 4. 2007, sp. zn. 46 T 1/2007, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 7. 8. 2007, sp. zn. 2 To 79/2007, který nabyl právní moci téhož dne, a kterým mu byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře 13 let se zařazením do věznice se zvýšenou ostrahou, jenž vykonal dne 8. 4. 2019.

II. Dovolání a vyjádření k němu

6. Obviněný M. V. napadl výše citovaný rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 3. 2022, č. j. 6 To 346/2021-896, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 8. 11. 2021, č. j. 3 T 56/2021-808, dovoláním podaným prostřednictvím svého obhájce, které zaměřil proti výroku o vině i o trestu. Odkázal přitom na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu v jeho první variantě, neboť podle jeho mínění jsou rozhodná skutková zjištění určující pro naplnění znaků projednávaného trestného činu ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů.

7. Úvodem svého mimořádného opravného prostředku obviněný poznamenal, že projednávané jednání lze v podstatě rozdělit na dvě části – v rámci první, časově vymezené počátkem prosince 2019 a ukončené dne 19. 8. 2020, je mu kladeno za vinu, že v XY a blízkém okolí (tedy v okresu Karviná) si obstarával léky, chemikálie a technické prostředky, ze kterých vyráběl metamfetamin a ten následně poskytoval dalším osobám. V rámci druhé části, která je časově vymezena od 20. 7. 2020 do 19. 8. 2020, je mu kladeno za vinu, že v XY společně s další osobou přechovával kompletní zařízení k výrobě metamfetaminu (zahrnující větší množství chemikálií, laboratorní sklo, dvě digitální váhy, elektrický vařič a dva ventilátory) za jejichž pomoci bylo vyrobeno nezjištěné množství metamfetaminu. Obviněný své dovolání zaměřil toliko proti druhé části projednávané trestné činnosti, když namítl, že podle jeho mínění není možné na základě provedených důkazů dovodit předmětný skutkový závěr.

8. Své tvrzení dovolatel konkretizoval tvrzením, že soudy nižších stupňů měly pro prokázání této části skutkového děje k dispozici toliko jeho výpověď, protokol o ohledání místa činu ze dne 30. 12. 2020 a odborná vyjádření Odboru kriminalistické techniky a expertíz Krajského ředitelství policie Královéhradeckého hraje (dále pouze „OKTE“) z oboru chemie ze dne 4. 3. 2021 a daktyloskopie ze dne 26. 3. 2021. V souladu se svou výpovědí z hlavního líčení dovolatel uvedl, že svému známému N. K. pouze jednorázově pomohl při stěhování jeho věcí z XY do jím pronajaté garáže č. XY umístěné v areálu garáží v ulici XY v XY, avšak jinak neměl s těmito věcmi nic společného – ostatně neměl od garáže ani klíče, pročež s přestěhovanými věcmi nemohl nakládat jako s vlastními (a tedy ani je využívat k výrobě metamfetaminu).

9. Následně obviněný zdůraznil, že k ohledání místa činu (tedy předmětné garáže) došlo až více než čtyři měsíce po jeho zadržení (ke kterému došlo dne 19. 8. 2020, přičemž byl stíhán vazebně). Také vlastník garáže (který ji pronajal na dobu tří měsíců za částku 5.500 Kč) se do ní dostavil až dne 24. 10. 2020, kdy zjistil, že zámky na plechových dveřích jsou poškozené, takže je vysoce pravděpodobné, že se do předmětného prostoru někdo vloupal. K ohledání místa činu, včetně fotodokumentace, potažmo ke kriminalistickému zkoumání zde uložených věcí došlo tedy až dlouho po zajištění jeho osoby. K výše uvedenému dovolatel dodal, že ani při domovních prohlídkách či prohlídkách jiných prostor nebyly nalezeny klíče k této garáži, stejně jako nebylo prokázáno, že by se v těchto prostorách zdržoval delší dobu či do nich vstoupil vyjma předmětného stěhování – nehledě na to, že uvedená garáž se nachází mimo základní místo páchání jeho trestné činnosti, kterým bylo město XY a jeho okolí.

10. Jelikož tedy prohlídka garáže ze strany policejního orgánu byla provedena až poté, co bylo zjištěno poškození dveřních zámků, nemohlo být zde zajištěnými předměty prokázáno, že se jedná o věci, které byly obviněným stěhovány. Ostatně z výsledku zkoumání zajištěných předmětů OKTE byla zajištěna toliko jediná daktyloskopická stopa (a to otisk prstu obviněného identifikovaný na skleněném tálu). Podle mínění dovolatele tedy mezi provedenými důkazy a skutkovým závěrem, který z provedených důkazů vyplynul, panuje zjevný extrémní nesoulad.

11. Dovolatel se vyjádřil rovněž k doplňující poznámce odvolacího soudu, ve které uvedl, že z výsledků sledování jeho osoby je patrné, že svým motorovým vozidlem dojížděl na různá vzdálená místa (míněno místa vzdálená od XY) a na nich rovněž páchal projednávanou trestnou činnost. Podle názoru dovolatele nemůže tato „zevšeobecňující úvaha“ nahradit důkazní nedostatky ve vztahu k této části skutku. Navíc jeho obhajoba založená na tvrzení, že byl v předmětné garáži pouze jednou, nebyla nikterak vyvrácena. Obviněný tuto část prověřovaného skutku popřel již u hlavního líčení, zatímco k ostatním částem skutkové věty vypovídal a k vytýkanému jednání se doznal (přičemž v rámci odvolacího přezkumu byla ověřena správnost jeho skutkových tvrzení z hlediska počtu varů pervitinu realizovaných společně se spoluobviněným T. P.).

12. Vzhledem k výše uvedeným okolnostem tak dovolatel závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud v rámci dovolacího přezkumu zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 3. 2022, č. j. 6 To 346/2021-896, a to ve výroku o vině i trestu a věc tomuto soudu vrátil zpět k opětovnému projednání a rozhodnutí.

13. K podanému dovolání se ve svém písemném stanovisku ze dne 15. 2. 2023, sp. zn. 1 NZO 43/2023-12, vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“), která stran jednání obviněného, ke kterému došlo v době od 20. 7. 2020 do 19. 8. 2020 v XY, vyjádřila plný souhlas s argumentací odvolacího soudu. Námitky obviněného státní zástupkyně shledala nedůvodné s ohledem na to, že z výsledků povoleného sledování osobního motorového vozidla tov. zn. Škoda Octavia, registrační značky XY, bylo zjištěno, že obviněný se jeho prostřednictvím pohyboval na různých místech, na kterých byly následně zajištěny věci využívané k výrobě pervitinu. Z toho je patrné, že předmětné trestné činnosti se obviněný běžně dopouštěl i na dalších místech a nikoli pouze v místě svého trvalého pobytu a nejbližšího okolí, kterak tvrdí.

14. Krajský soud taktéž správně neuvěřil tvrzením obviněného, že pouze převážel kompletní zařízení k výrobě metamfetaminu (včetně chemikálií) pro osobu N. K., neboť pro toto tvrzení nesvědčí žádné důkazy, a navíc se jedná o tvrzení nelogické a nepřesvědčivé, neboť obviněný sám v uvedené době nelegálně vyráběl metamfetamin, přičemž byl držitelem zařízení i chemikálií určených k jeho výrobě. Předmětná skutková zjištění byla ověřena i zajištěnou daktyloskopickou stopou na varném skle shodnou s pravým ukazováčkem obviněného. Jednání dovolatele tedy bylo i v této části tzv. skutkové věty plně prokázáno a aplikovaná právní kvalifikace je podle mínění státní zástupkyně zcela přiléhavá.

15. V zásadní shodě s názorem soudu druhého stupně má státní zástupkyně za to, že meritorní rozhodnutí v této věci není zatíženo takovou vadou, kterou by bylo nutno napravit cestou dovolání, přičemž deklarovaný důvod dovolání naplněn nebyl. Z tohoto důvodu státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl jako zjevně neopodstatněné. Současně navrhla, aby Nejvyšší soud o tomto dovolání rozhodl v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání, nicméně pro případ, že by Nejvyšší soud shledal podmínky pro jiné než navrhované rozhodnutí, vyjádřila ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. řádu výslovný souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání i jiným než navrženým způsobem.

16. Vyjádření státní zástupkyně k dovolání podanému obviněným bylo následně Nejvyšším soudem zasláno obhájci obviněného k jeho případné replice, která však do okamžiku zahájení neveřejného zasedání o podaném dovolání nebyla tomuto soudu nikterak předložena.

III. Přípustnost dovolání

17. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda bylo podáno v souladu s § 265a odst. 1, 2 tr. řádu, zda bylo podáno v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s § 265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu § 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje všechny obligatorní obsahové náležitosti upravené v § 265f tr. řádu.

18. Po jeho prostudování Nejvyšší soud shledal, že obviněný všechna výše uvedená ustanovení trestního řádu respektoval, pročež předmětné dovolání vyhodnotil jako přípustné a vyhovující všem relevantním ustanovením trestního řádu, neboť nebyly shledány žádné skutečnosti bránící jeho věcnému projednání.

IV. Důvodnost dovolání

19. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů výslovně uvedených v ustanovení § 265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud posoudit otázku, zda lze obviněným uplatněný dovolací důvod považovat za některý z důvodů taxativně uvedených v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.

20. Obviněný ve svém dovolání předně odkázal na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Stalo se tak v době, kdy s účinností od 1. 1. 2022 byla změněna právní úprava řízení o dovolání, a to novelizací trestního řádu provedenou zákonem č. 220/2021 Sb., jímž byl v řízení o dovolání v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu zakotven nově obsahově vymezený důvod dovolání spočívající v tom, že „rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy“. Uvedená změna ve svých důsledcích znamená, že za právně relevantní dovolací námitku ze strany obviněného lze považovat: - správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, - procesní bezvadnost provedeného dokazování a - správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. řádu.

21. Cílem tohoto nového dovolacího důvodu přitom byla kodifikace dosavadní rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, kterak se vyvinula pod vlivem judikatury Ústavního soudu (např. nález Ústavního soudu ze dne 30. 11. 1995, sp. zn. III. ÚS 166/95, nebo nález Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2005, sp. zn. IV. ÚS 216/04). Tento dovolací důvod tedy umožňuje nápravu v případech, kdy došlo k zásadním (extrémním) vadám v rozhodných skutkových zjištěních, která jsou určující pro naplnění zákonných znaků trestného činu, jímž byl obviněný pravomocně uznán vinným, popř. zproštěn obžaloby, event. ve vztahu k němuž bylo rozhodnuto některým z dalších druhů rozhodnutí taxativně uvedených v § 265a odst. 2 tr. řádu. Nově zařazený dovolací důvod tedy věcně podchycuje tři okruhy nejzásadnějších vad ve skutkových zjištěních, kterými jsou: - případy tzv. extrémního nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a skutkových zjištění, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu), - případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkazu, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcného důkazu zajištěného při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkazu nezákonným odposlechem apod.), - vady spočívající v tzv. důkazu opomenutém, tj. důkazu, který byl sice některou ze stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení ani nebylo soudem věcně adekvátně odůvodněno.

22. Zakotvením uvedeného dovolacího důvodu s účinností od 1. 1. 2022 však reálně nedošlo k rozšíření mezí dovolacího přezkumu též na otázky skutkové. Jak již bylo konstatováno shora, neboť smyslem jeho zakotvení byla pouze výslovná kodifikace již dříve judikaturou Ústavního a Nejvyššího soudu vymezených nejtěžších vad důkazního řízení, pro něž se obecně vžil pojem tzv. extrémního nesouladu. Na tom ničeho nemění ani skutečnost, že zákonodárce v tomto směru neužil přímo pojem „extrémní rozpor“. Nyní nově výslovně zakotvený dovolací důvod je proto nutno vykládat zcela shodně, kterak byl ve smyslu dosavadní bohaté judikatury chápán extenzivní výklad § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021.

23. Nejvyšší soud nadto i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva obviněného, včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).

V. K meritu věci

24. V duchu výše citované judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu tedy Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání obviněného M. V. splňuje kritéria jím uplatněného dovolacího důvodu, načež po prostudování připojeného spisového materiálu a obsahu podaného mimořádného opravného prostředku dospěl k závěru, že obviněným vznesené dovolací námitky neodpovídají nejen jím uplatněnému, ale ani žádným jiným dovolacím důvodům taxativně uvedeným v § 265b odst. 1 tr. řádu.

25. Jde-li o dovolatelem uplatněné námitky, lze konstatovat, že obviněný ve vztahu k části jím zpochybňovaného jednání, opětovně usiluje o prosazení vlastní obhajoby, ve které namítl, že provedené důkazy ve svém souhrnu nevytvořily logickou a uzavřenou soustavu vzájemně se doplňujících a na sebe navazujících důkazů, z nichž by bylo možné dovodit závěr o jeho vině stran přechovávání kompletního zařízení pro výrobu metamfetaminu, včetně dalších nutných chemických látek. Podle tvrzení dovolatele soudy nižších stupňů nedostály své povinnosti bez důvodných pochybností prokázat jeho vinu, v důsledku čehož došlo k porušení jeho ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces.

26. Nejvyšší soud v prvé řadě zdůrazňuje, že obviněný s odkazem na výše uvedený dovolací důvod nenamítl, že by předmětné jednání nenaplnilo zákonné znaky aplikované skutkové podstaty, kterou byl pravomocně uznán vinným. Dovolatel svými výhradami toliko opětovně odmítl zásadní skutková zjištění, aby tak stran části skutku, ke kterému došlo v časovém rozmezí od 20. 7. do 19. 8. 2020 v XY, prosadil vlastní obhajobu, podle které nebylo soudy nižších stupňů dostatečně prokázáno, že společně s další osobou držel předmětné laboratorní zařízení (včetně chemikálií). Těmito tvrzeními obviněný pouze demonstroval své subjektivní přesvědčení, že provedené důkazy jej z předmětného jednání neusvědčily, v důsledku čehož v rámci své obhajoby usiluje o zrušení rozsudku odvolacího soudu ve výroku o vině i trestu a vrácení věci zpět k opětovnému projednání a rozhodnutí. Takovouto argumentační negací však dovolatel všechny své námitky znovu zaměřil toliko proti nižšími soudy provedeným důkazům, což je však ve fázi dovolacího řízení již nepřípustné.

27. V tomto ohledu je třeba znovu připomenout, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu je dovolání mimořádným opravným prostředkem, který není a priori určen k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování se nachází v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popř. korigovat toliko soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, odst. 7 tr. řádu). Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně je Nejvyšší soud oprávněn zasáhnout, jen pokud to odůvodňuje reálně existující extrémní (zjevný) rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými. Takovýto zásadní rozpor dovolatel v projednávané věci sice namítl, nicméně Nejvyšší soud po přezkumu připojeného spisového materiálu konstatuje, že k takto závažnému pochybení v projednávané věci nedošlo, neboť skutkový stav byl stran části obviněným zpochybňovaného jednání oběma nižšími soudy řádně zjištěn a prokázán, a to bez důvodných pochybností. Jinými slovy – Nejvyšší soud v dané věci neshledal žádné pochybnosti o správnosti skutkových závěrů učiněných soudy nižších stupňů, tím méně pochybnosti klíčové.

28. V prvé řadě bylo zjištěno, že trestná činnost obviněného M. V. spáchaná v XY je řádně zadokumentována spisovým materiálem policejního orgánu Policie ČR, KŘP Pardubického kraje, ÚO Pardubice, OOK SKPV Pardubice pod č. j. KRPE-94959/TČ-2020-170671, jehož vyloučená část, vztahující se k obviněnému a jeho trestnému jednání spáchanému v době od 20. 7. do 19. 8. 2020 v XY, zjevně zapadá do rozhodného období, pro které byl v projednávané věci trestně stíhán (přičemž s ohledem na charakter trestné činnosti se jedná o jediný skutek mající povahu trvajícího trestného činu).

29. Jak obviněný podotkl v rámci své dovolací argumentace, byl ze spáchání předmětné trestné činnosti usvědčen protokolem o ohledání místa činu ze dne 30. 12. 2020 (včetně fotodokumentace zaznamenané na fyzickém nosiči na č. l. 741), dále odborným vyjádřením OKTE z oboru kriminalistika, odvětví chemie ze dne 4. 3. 2021 a odborným vyjádřením OKTE z oboru kriminalistika, odvětví daktyloskopie ze dne 26. 3. 2021, ze kterého vyplynulo, že na varném skle (tzv. skleněném tálu, označeném jako stopa č. 9) byla zajištěna daktyloskopická stopa č. 9/1, u níž byla po porovnání v automatizovaném systému AFIS detekována vzájemná shoda s pravým ukazovákem osoby obviněného (č. l. 511 verte).

30. Skutková zjištění vzešlá z těchto důkazů se obviněný pokusil v rámci své výpovědi objasnit tvrzením, že svému známému N. K. jednorázově (jak tvrdí v dovolání), nebo několikrát či párkrát (jak uvedl u hlavního líčení) pomohl do předmětné garáže v XY se stěhováním jeho osobních věcí, se kterými neměl mít nic společného (č. l. 754). K usvědčující daktyloskopické stopě obviněný dodal, že „tam mohla být“, neboť toto sklo použil během výroby metamfetaminu v bytě u svého známého N. K. (na některých místech ve spisovém materiálu psáno „K.“) v XY, k čemuž mělo dojít pár dní před tím, než byl policejně zajištěn. Nicméně všechny věci zajištěné v garáži označil za K. Této obhajobě však soudy nižších stupňů oprávněně neuvěřily.

31. Z přiloženého spisového materiálu Nejvyšší soud ověřil, že vyjma dovolatelem zmíněných důkazů byla předmětná trestná činnost prokázána taktéž výsledky sledování jeho osobního motorového vozidla tov. zn. Škoda Octavia, reg. zn. XY, které povolil státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Karviné dne 4. 5. 2020, sp. zn. 1 ZN 3/2020 (viz Zvláštní příloha č. 3 k trestnímu spisu č. j. KRPT-55821/TČ-2020-070372, č. l. 15-20). Z tohoto sledování vyplynulo, že obviněný v lokalitě obce XY mezi pozemky s parc. č. XY - orná půda a parc. č. XY - orná půda odhodil 1 kus plastového kanystru s tekutinou zapáchající po toluenu. V návaznosti na toto skutkové zjištění bylo důkazně vyvráceno tvrzení obviněného, že se se svým vozidlem pohyboval toliko po městě XY a jeho blízkém okolí, resp. že se prověřované trestné činnosti dopouštěl pouze v tomto okrese. Naopak bylo prokázáno, že se se svým vozidlem pohyboval na různých vzdálených místech, na kterých byly následně zajištěny věci, které použil při výrobě pervitinu (tedy nejen v XY, ale i v XY u N. K., kterak sám přiznal, i na dalších místech).

32. Pokud dovolatel opakovaně tvrdí, že do garáže v XY sice převážel zařízení k výrobě pervitinu (včetně chemikálií), ale to patřilo jeho známému, soudy obou stupňů tomuto tvrzení správně neuvěřily, neboť pro tuto výpověď nesvědčí žádné ve věci provedené důkazy. Ostatně ze skutkových zjištění (mimo jiné i z výpovědi obviněného) bylo bez důvodných pochybností ověřeno, že obviněný v inkriminované době opakovaně vyráběl pervitin a tomuto závěru odpovídá i zajištěná daktyloskopická stopa na skleněném tálu, který byl součástí věcí nalezených policií v předmětné garáži v XY. Z těchto důvodů tak byla jeho obhajoba stran držení a vlastnictví předmětného laboratorního zařízení odmítnuta jako nelogická a celkově nepřesvědčivá.

33. Bylo sice prokázáno, že k ohledání místa činu (tj. předmětné garáže v XY) došlo až dne 30. 12. 2020, tedy cca čtyři měsíce od zadržení osoby obviněného, stejně jako bylo ověřeno, že majitel garáže T. V. zjistil až dne 27. 12. 2020, kdy tuto garáž otevřel, že se v ní nachází varna pervitinu (přičemž se na místo měl dostavit již dne 24. 10. 2020, kdy ohledal, že zámky na garáži jsou poškozeny, pročež je vyměnil, č. l. 663 a násl.). Nicméně tyto námitky nejsou v rámci prokázaných skutečností již nikterak významné, neboť je zcela logické, že nalezené varné sklo (skleněný tál) bylo na místě od chvíle, kdy zde byly předmětné věci obviněným V. uskladněny a je čirou spekulací naznačovat, že je na toto místo dopravila či „nastražila“ jiná osoba, která se do garáže patrně vloupala. Stejně tak skutečnost, že při domovní prohlídce či prohlídce jiných prostor nebyly nalezeny klíče od této garáže, se vzhledem k provedeným skutkovým zjištěním jeví jako zcela nepodstatná.

34. Pokud dovolatel tvrdí, že nebyla vyvrácena jeho obhajoba, že v předmětné garáži byl pouze jednou, je nutné naopak dodat, že tato skutečnost nebyla ani z jeho strany nikterak důkazně doložena, pročež je nutné jeho tvrzení odmítnout jako čirou spekulaci. Ostatně závěr o vině obviněného dosvědčuje i fotodokumentace pořízená z ohledání předmětné garáže v XY (viz CD nosič na č. l. 741), ze kterého mimo jiné vyplynulo, že nájemce v ní nahrubo postavil jednoduchou přepážku (nejspíše z pórobetonové příčkovky Ytong), za kterou bylo uzpůsobeno místo k výrobě metamfetaminu (včetně zajištění nutného vzduchového odtahu v podobě ventilátoru). K tomu majitel garáže v přípravném řízení dodal, že osoba, které garáž pronajímal (a která se mu prokázala občanským průkazem na jméno M. T., nicméně svým vzhledem odpovídala osobě T. P.), ji hodlala využívat dlouhodobě a toliko k uskladnění věcí (nikoli ke garážování motorového vozidla).

35. K výše uvedenému je vhodné připomenout, že alternativní varianta průběhu skutkového děje, která by skutečně vedla k pochybnostem o vině obviněného, musí být s přihlédnutím k obsahu provedených důkazů možná a uvěřitelná, což však není případ osoby dovolatele. Nezbývá tedy než konstatovat, že obviněným prezentovaná skutková verze je založena na prostém kličkování mezi nezpochybnitelnými skutkovými zjištěními bez toho, aby soudu předložil skutečně rozumnou a uvěřitelnou alternaci o možném průběhu skutkového děje. Je totiž krajně nepravděpodobné, aby obviněný, který nejméně od prosince 2019 do 19. 8. 2020 opakovaně vyráběl tzv. českou cestou metamfetamin za použití laboratorního zařízení a chemikálií, které neoprávněně držel (když v tomto období souběžně v garáži č. XY v XY, pronajaté T. P., skladoval laboratorní sklo, kyselinu chlorovodíkovou a kyselinu fosforečnou, alkalický hydroxid), souběžně stěhoval laboratorní zařízení k výrobě pervitinu, které mu údajně nepatřilo, nicméně i přesto na něm byl zajištěn otisk jeho pravého ukazováku.

36. K podanému dovolání Nejvyšší soud doplňuje, že obviněný v úvodu svého podání napadl rozhodnutí odvolacího soudu (ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně) nejen v rámci části výroku o vině, ale i ve výroku o uloženém trestu, nicméně tuto námitku již nikterak blíže neupřesnil. Přestože Nejvyšší soud ve své judikatuře mnohokrát uvedl, že pokud dovolatel své námitky dostatečně nekonkretizoval, Nejvyšší soud není povinen je za obviněného domýšlet (srov. např. sp. zn. 6 Tdo 435/2013, podobně i sp. zn. I. ÚS 452/07), je zřejmé, že dovolatel ve vztahu k navrhovaným námitkám usiluje v konečném důsledku o další snížení jemu uloženého trestu. Naznačenou námitku však nebylo možné akceptovat hned z několika důvodů.

37. Především platí, že námitky namířené proti výroku o trestu je možné vznášet pouze s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. řádu, když právě tento dovolací důvod předpokládá, že dovolatel namítne, že mu byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou trestním zákoníkem. Na tento dovolací důvod však obviněný neodkázal. Ostatně podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku byl obviněný ohrožen trestem odnětí svobody v zákonném rozmezí od dvou do deseti let, přičemž Krajský soud v Ostravě mu uložil trest odnětí svobody blížící se polovině zákonné trestní sazby, konkrétně ve výměře pěti let, což odpovídá příslušnému druhu i výměře zákonodárcem předepsané sankce.

38. Takový trest přitom nelze hodnotit jako nepřiměřený, resp. nepřiměřeně přísný či exemplární, neboť v daném případě prokazatelně došlo ze strany obviněného k naplnění zákonných znaků skutkové podstaty předmětného zločinu, nehledě na to, že krajský soud při svých úvahách o druhu a výši trestu mimo jiné zohlednil i skutečnost, že dovolatel je osobou s trvalými sklony k páchání úmyslné trestné činnosti spojené s výrobou a distribucí omamných a psychotropních látek a jedů (přičemž ani skutečnost, že mu v minulosti byl uložen výrazný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání třinácti let, který vykonal dne 8. 4. 2019, nevedla k jeho nápravě, viz bod 22 odůvodnění rozsudku krajského soudu). Nadto není námitka směřující proti nepřiměřenosti trestu podřaditelná ani pod obviněným označený, ale ani žádný jiný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 tr. řádu, pročež byl dovolací soud nucen tuto námitku odmítnout.

VI. Závěr

39. Nejvyšší soud po přezkumu připojeného spisového materiálu dospěl k závěru, že dovolatel v rámci své argumentace v podstatě pouze zopakoval své námitky skutkového či procesního charakteru, jež uplatnil již dříve během hlavního líčení nebo v rámci svého odvolání. Jejich společným jmenovatelem je přitom prostá polemika s hodnocením důkazů řádně provedených soudem prvního stupně, se kterými se (stran zpochybňované části projednávaného trestného jednání) bez výhrad ztotožnil i soud odvolací. Odlišná interpretace skutkových zjištění však nemá procesní sílu odůvodnit zrušení napadených rozhodnutí soudů nižších stupňů, což platí zvláště za situace, když oba soudy nižších instancí svá rozhodnutí odůvodnily pečlivým rozborem důkazní situace a z nich vzešlých skutkových závěrů, které s provedenými důkazy plně korespondují, při plném respektování zásady volného hodnocení důkazů i principu presumpce neviny. Mezi provedenými důkazy a z nich plynoucími skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotněprávními závěry na straně druhé je patrná zjevná logická návaznost, pročež Nejvyšší soud neshledal žádný důvod k zásahu do skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, a to při plném respektování práva obviněného na spravedlivý proces ve smyslu relevantní judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu, které v nyní posuzovaném případě rozhodně nebylo porušeno.

40. V souvislosti s obviněným uplatněnými námitkami směřovanými proti výroku o vině považuje Nejvyšší soud za vhodné odkázat mimo jiné na právní názor vyjádřený v usnesení Ústavního soudu dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, podle kterého právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele (tj. obviněného). Uvedeným právem je zajišťováno „pouze“ právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.

41. Rovněž námitku, jejímž prostřednictvím dovolatel naznačil, že jemu vyměřený nepodmíněný trest odnětí svobody hodnotí jako nepřiměřeně přísný, bylo třeba z hlediska zákonného vymezení dovolacích důvodů odmítnout, neboť platný trestní řád neumožňuje tuto námitku podřadit pod žádný z dovolacích důvodů, taxativně vyjmenovaných v § 265b odst. 1 tr. řádu.

42. Vzhledem k tomu, že napadeným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 3. 2022, č. j. 6 To 346/2021-896, ani jemu předcházejícím rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 8. 11. 2021, č. j. 3 T 56/2021-808, nedošlo k porušení zákona ve smyslu obviněným uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ani žádných jiných dovolacích důvodů uvedených v § 265b odst. 1 tr. řádu, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání obviněného M. V. bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu, pročež postupoval podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu a jím podané dovolání odmítl. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není, s výjimkou obnovy řízení, opravný prostředek přípustný (viz § 265n tr. řádu).

V Brně dne 26. 4. 2023

JUDr. Tomáš Durdík předseda senátu