11 Tdo 37/2023

11 Tdo 37/2023-2039

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 6. 2023 o dovolání obviněného D. M., narozeného XY v XY, bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Jiřice, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 7. 2022, sp. zn. 11 To 25/2022, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích pod sp. zn. 62 T 1/2021, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného D. M. odmítá.

1. Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 24. 1. 2022, č. j. 62 T 1/2021-1754, byl D. M. (dále také jen „obviněný“) uznán vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku (jehož se dílem dopustil společně s obviněným E. Š.) [výrok o vině I.] a přečinu přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle § 284 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku (výrok o vině II.). Těchto trestných činů se podle skutkových zjištění soudu prvního stupně obviněný dopustil následovně:

I. D. M. - dne 17. 5. 2019 kolem 17 hod. na přesně nezjištěném místě v XY prodal M. V. 5 g kokainu,

- v době od června 2019 do zadržení policejním orgánem dne 3. 5. 2020 v XY daroval a později nejméně v sedmi případech prodal Z. Z. kokain, vždy za částku ve výši 5 000 Kč při ceně 1 200 Kč za 1 g drogy, a celkem mu tak poskytl zejména formou prodeje nejméně 24,5 g kokainu za částku za 35 000 Kč,

- v přesně nezjištěném období od podzimních měsíců roku 2019 do zadržení policejním orgánem dne 3. 5. 2020 na různých místech v XY nejméně v 8-10 případech poskytl D. A. vždy jednu dávku kokainu, a dne 28. 1. 2020 kolem 18 hod. mu prodal na přesně nezjištěném místě v XY 20 g kokainu, za blíže nezjištěnou cenu,

- v období od července 2019 do zadržení policejním orgánem dne 3. 5. 2020 na různých místech v XY, mimo jiné ve svém bydlišti na adrese XY nebo ve svém vozidle zn. AUDI A8, r. z. XY, prodal nejméně v 10 případech I. A. A. kokain vždy v množství nejméně od 1 do 10 g za částku 1 500 až 2 000 Kč za 1 g drogy, celkem nejméně 50 g kokainu, a dne 4. 11. 2019 kolem 18 hod. mu prodal ve vozidle zn. AUDI A8, r. z. XY, při cestě z XY do XY 45 g kokainu za částku 77 500 Kč, přičemž z tohoto prodeje získal prospěch nejméně ve výši 23 500 Kč, a celkově tak I. A. A. prodal nejméně 95 g kokainu,

- v přesně nezjištěnou dobu dne 4. 11. 2019 na přesně nezjištěném místě, pravděpodobně ve svém bydlišti na adrese XY, daroval blíže nespecifikované ženě jménem M. 4 g kokainu,

- v přesně nezjištěný den, nejpravděpodobněji dne 18. 11. 2019 na přesně nezjištěném místě ČR, prodal blíže nespecifikované osobě 20 g kokainu,

- poté, co za účelem nákupu kokainu v zahraničí směnil nejméně dne 13. 11. 2019 částku ve výši 30 000 EUR, dne 30. 11. 2019 v XY, Nizozemsku, od blíže nezjištěné osoby koupil blíže nezjištěné větší množství kokainu, tuto drogu předal osobě vystupující pod jménem J. N. (ve smyslu § 55 odst. 2 tr. řádu), kterou předtím v ČR zajistil jakožto kurýra drogy, poté, co J. N. na žádost D. M. drogu dovezl ve svém motorovém vozidle do ČR, si ji na benzinové čerpací stanici v XY převzal a následně tuto drogu, aby zvýšil její hmotnost a tím i její množství a zároveň svůj zisk z jejího následného prodeje, naředil dosud neznámou látkou zakoupenou v XY a v nemovitosti na adrese XY, sloužící zároveň jako sklad společnosti T. C., kterou zastupuje, takto naředěný kokain o hmotnosti nejméně 500 g vložil do formy zakoupené za částku 200 EUR rovněž v XY, a v hydraulickém lisu slisoval,

- dne 6. 1. 2020 po 20 hod. na přesně nezjištěném místě v XY předal J. V. 20 g kokainu,

- poté, co blíže nezjištěného dne, předcházejícího dni 18. 3. 2020, nejspíše v XY převzal na neustanoveném místě od neustanovené osoby pro účely další distribuce 500 g kokainu, tuto drogu dále prodal dalším, dosud neztotožněným osobám, za blíže nezjištěnou finanční částku,

- dne 18. 3. 2020 kolem 10 hod. a dne 9. 4. 2020 kolem 14 hod. na blíže neustanoveném místě ve vozidle zn. AUDI A8, rzv XY, prodal M. N. vždy 20 g kokainu, přičemž z tohoto prodeje získal blíže nezjištěný finanční prospěch,

- dne 4. 4. 2020 před 13:55 hod. v místě svého bydliště na adrese XY, předal D. C., 28,65 g sušiny konopí – drogy marihuany obsahující 6,136 g čistého delta9-THC, přičemž po předání marihuany byl D. C. následně dne 4. 4. 2020 v 13:55 hod. kontrolován v ul. XY, hlídkou PČR, která u něho drogu zajistila,

- dne 2. 5. 2020 kolem 14 hod. na adresu XY, přivezl přesně nezjištěné množství kokainu, který předal Z. Z. k uložení s tím, že si jej má vyzkoušet, přičemž dne 3. 5. 2020 bylo na uvedeném místě při prohlídce jiných prostor zajištěno policejním orgánem 91,84 g kokainu s obsahem 88,15 % hmotnostních čisté báze kokainu,

- dne 1. 3. 2020 ve 20:45 hodin na blíže nezjištěném místě zprostředkoval se samostatně stíhaným T. K. prodej 10 g kokainu blíže neurčené osobě za částku ve výši 25 000 Kč,

- dne 26. 3. 2020 po 23. hod. ve svém bydlišti na adrese XY, prodal D. M. samostatně stíhanému T. K. 100 g kokainu za částku ve výši 200 000 Kč,

D. M. a E. Š. - dne 6. 11. 2019 po 22. hod. na přesně neustanoveném místě v XY E. Š. prodal samostatně stíhanému T. K. 29 g kokainu za částku ve výši 60 000 Kč, přičemž před tímto prodejem se na neustanoveném místě v XY dohodli T. K., neustanovená osoba mužského pohlaví a D. M., kde po nákupu drogu uloží a jak si ji následně k dalšímu prodeji D. M. převezme,

přičemž D. M. a E. Š. takto jednali v úmyslu podílet se a profitovat na nezákonném obchodu s omamnými a psychotropními látkami,

jednání se D. M. a E. Š. dopustili bez příslušného povolení a s vědomím, že se jedná o zakázané látky, neboť kokain náleží mezi omamné látky zařazené do seznamu I. podle Jednotné úmluvy o omamných látkách a zároveň uvedené v příloze č. 1 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, konopí je omamnou látkou zařazenou do seznamu IV podle Jednotné úmluvy o omamných látkách, který je přílohou č. 3 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, a látka delta-9-tetrahydrocannabinol (THC), kterou konopí obsahuje, je psychotropní látkou zařazenou do seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách, tvořícího zároveň přílohu č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb. o seznamech návykových látek,

přičemž D. M. byl rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 5. 2015, sp. zn. 9 T 2/2015, který nabyl právní moci téhož dne, odsouzen pro zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, k trestu odnětí svobody v trvání 4 roků a 6 měsíců, z jehož výkonu byl rozhodnutím Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 15. 11. 2016, sp. zn. 4 PP 28/2016, podmíněně propuštěn se zbytkem výměry 727 dnů a zkušební dobou do 15. 11. 2021,

II. D. M. - od blíže nezjištěné doby do zadržení policejním orgánem dne 3. 5. 2020 v místě svého bydliště na adrese XY, v kuchyni a sklepní kóji bytové jednotky č. 2294/6 přechovával, přinejmenším pro svoji potřebu, 590,3361 g sušiny konopí – drogy marihuany obsahující celkem 67,3062 g čistého delta9-THC,

jednání se dopustil bez příslušného povolení a s vědomím, že se jedná o zakázanou látku, neboť konopí je omamnou látkou zařazenou do seznamu IV podle Jednotné úmluvy o omamných látkách, který je přílohou č. 3 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, a látka delta-9-tetrahydrocannabinol (THC), kterou konopí obsahuje, je psychotropní látkou zařazenou do seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách, tvořícího zároveň přílohu č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb. o seznamech návykových látek.

2. Za tyto trestné činy a dále za přečin padělání a pozměnění veřejné listiny podle § 348 odst. 1 alinea jedna a dva tr. zákoníku a za přečin nedovoleného ozbrojování podle § 279 odst. 1 tr. zákoníku, jimiž byl uznán vinným rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 21. 4. 2021, č. j. 62 T 1/2021-1530, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 9. 2021, č. j. 11 To 41/2021-1644, soud prvního stupně obviněnému uložil podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku, za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku, souhrnný trest odnětí svobody v trvání 8 (osmi) let, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku dále obviněnému uložil trest propadnutí věci, resp. věcí, který ve výroku svého rozsudku podrobně vymezil. Stejným rozsudkem rozhodl tentýž soud o vině a o trestu obviněného E. Š.

3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali obviněný a spoluobviněný Š., jakož i státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové odvolání, která v záhlaví označeným usnesením Vrchní soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) podle § 256 tr. řádu jako nedůvodná zamítl. Týmž rozsudkem pak odvolací soud podle § 256 tr. řádu zamítl i odvolání obviněného T. K. a státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové proti rozsudku soudu prvního stupně ze dne 15. 2. 2022, č. j. 62 T 2/2022-937, jímž tento rozhodl v související trestní věci obviněného K.

II. Dovolání a vyjádření k němu

4. Proti usnesení odvolacího soudu, ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně, podává nyní obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Romana Kouckého, advokáta, dovolání, v němž uplatňuje dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. c), písm. g) a písm. m) tr. řádu [pozn. Nejvyššího soudu – obviněný sice odkazuje na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, ale ze slovního vymezení obsahu dovolacího důvodu, jakož i z jeho další argumentace je evidentní, že jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. řádu]. Obviněný je přesvědčen, že pro zamítnutí jeho odvolání odvolacím soudem nebyly splněny zákonné podmínky, když rozsudek soudu prvního stupně trpí vadami odpovídajícími prve uvedeným dovolacím důvodům.

5. Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. řádu, ve spojení s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, obviněný tvrdí, že soud prvního stupně dospěl, co do závěru o vině, ke skutkovému ději, který je v hrubém rozporu s provedenými důkazy, když tyto neodůvodňují naplnění okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby podle § 283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Uvedený závěr odvozuje od důkazní situace týkající se distribuce omamných a psychotropních látek Z. Z., I. A. A., osobě jménem M., blíže nespecifikované osobě dne 18. 11. 2019, J. V., M. N. a D. C., neboť má za to, že skutková zjištění soudu prvního stupně jsou v naprostém rozporu s obsahem spisového materiálu a odůvodnění rozsudku soudu prvého stupně, jakož i odůvodnění usnesení odvolacího soudu, jsou v tomto směru naprosto nepřesvědčivá, odporují logickému uvažování a skutkový děj vyvozený ohledně uvedených osob není podporován žádnými důkazy. Hodnocení důkazů soudy nižších stupňů je podle něj za hranicí zásady volného hodnocení důkazů, když tyto se snaží dovodit jeho vinu, byť z provedených důkazů plyne jeho nevina.

6. Tvrzené vady napadených rozhodnutí se podle obviněného týkají i distribuce omamných a psychotropních látek dne 13. 11. 2019 (kdy provedené důkazy jednoznačně vyvracejí závěr, že měl zobchodovat kokain v minimálním množství 500 g, přičemž úvahy o distribuci dané látky v tomto množství rovněž naprosto ignorují provedené důkazy a související argumentace soudů je nepřesvědčivá) a dne 18. 3. 2020 [zde k závěru ohledně jeho viny soud prvního stupně dospívá jen na základě jednoho prostorového odposlechu, který byl z jeho strany zjevně činěn pod vlivem omamných a psychotropních látek, přičemž výsledky nasazení operativně pátracích prostředků a provedené domovní prohlídky svědčí o opaku; i zde má obviněný soudní argumentaci za jdoucí za hranici zásady volného hodnocení důkazů].

7. V další části dovolání obviněný namítá porušení základní zásady zakotvené v § 2 odst. 1 tr. řádu, jelikož ze strany policejního orgánu nebyl dodržen postup pro zahájení trestního stíhání. Důsledkem je, že v dané trestní věci byla podána obžaloba pro skutek, pro který nebylo vydáno usnesení o zahájení trestního stíhání, přičemž tuto vadu obviněný namítal ihned po podání obžaloby. Odvolací soud sice pochybení policejního orgánu přiznal, avšak zároveň jej bagatelizoval. Obviněný zde poukazuje na upozornění policejního orgánu na změnu v popisu skutku ze dne 8. 10. 2020, č. j. NPC-2143/TČ-2019-2200E4, v němž byl (podle obhajoby) vymezen skutek, který nahrazoval skutek, jenž byl vymezen v usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 4. 5. 2020. Přesto však byla podána obžaloba pro skutek, který byl uveden v původním usnesení o zahájení trestního stíhání, přičemž takový postup je v rozporu s výše uvedenou základní zásadou trestního řízení a současně jím bylo porušeno i právo obviněného podle článku 8 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“). Na okraj obviněný doplňuje, že dané vadě odpovídá dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu.

8. Ohledně dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. řádu, ve spojení s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. řádu, obviněný namítá, že bylo porušeno jeho právo na obhajobu, když u hlavního líčení dne 24. 1. 2022 absentoval jeho obhájce JUDr. Roman Koucký, ačkoliv se tak stalo z objektivních důvodů (konkrétně karantény kvůli prokázanému onemocnění jeho manželky nemocí Covid-19). Obviněný je přesvědčen, že za této situace měl soud prvního stupně správně hlavní líčení odročit, přičemž opačnou argumentaci obou soudů nižších stupňů považuje za nepřesvědčivou. Tímto jednáním bylo porušeno jeho právo na obhajobu uvedené v článku 40 odst. 3 Listiny.

9. Své dovolání obviněný uzavírá konstatováním, že shora uvedené vady měly vliv na skutkový děj, ke kterému dospěly oba soudy, a který je v přímém rozporu s důkazy provedenými u hlavního líčení, v důsledku čehož je i daný skutek nesprávně právně posouzen. Trpí-li uvedenými vadami rozsudek soudu prvního stupně, platí, že nezákonné je i usnesení odvolacího soudu, pokud tento jeho odvolání zamítl jako nedůvodné. Obviněný proto navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu podle § 265k odst. 1 tr. řádu zrušil a vrátil věc tomuto soudu k dalšímu projednání a rozhodnutí. Vzhledem k rozsáhlosti napadených rozhodnutí dodává, že dovolací důvody blíže rozvede ve lhůtě jednoho měsíce.

10. Dne 18. 1. 2023 Nejvyšší soud obdržel avizované doplnění dovolací argumentace obviněného, v němž podrobně rozvádí své námitky proti skutkovým zjištěním soudů nižších stupňů stran výše uvedených jednotlivých případů distribuce omamných a psychotropních látek a dále rozporuje závěr odvolacího soudu, podle něhož jeho právo na obhajobu bylo dostatečně naplněno přítomností jednoho z jeho dvou zvolených obhájců, a to i přesto, že v dané věci šlo o případ nutné obhajoby (k čemuž odkazuje na závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 4. 6. 1998, sp. zn. III. ÚS 308/97). Nadále je tak přesvědčen, že postupem soudů nižších stupňů došlo k zásahu do jeho práva na spravedlivý proces.

11. K dovolání obviněného se vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství JUDr. Martina Havlíková (dále jen „státní zástupkyně“). Po shrnutí dosavadního průběhu řízení a obsahu dovolání obviněného úvodem konstatuje, že ačkoliv jsou obviněným uplatněné námitky formálně podřaditelné pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m), ve spojení s § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, má dovolání za zjevně neopodstatněné. Rozporuje-li totiž obviněný skutková zjištění učiněná soudem prvního stupně, nemůže se s ním státní zástupkyně ztotožnit, k čemuž odkazuje na zcela přesvědčivé hodnocení důkazů učiněné prvostupňovým soudem na str. 18 a násl. jeho rozsudku a jednotlivé body odůvodnění jeho rozsudku, v nichž jsou stran daných osob a případů distribuce omamných a psychotropních látek uvedeny jednotlivé důkazy, z nichž daný soud vycházel a které hodnotil způsobem, který má státní zástupkyně za vyčerpávající. Neuvěřil-li soud prvního stupně tvrzení obviněného, že v XY zakoupil pouze 30 g kokainu a 30 g marihuany, a to s oporou o tvrzení svědků S. M., Z. Z. a utajeného svědka, nejde podle ní o jakkoliv excesivní závěry, a to v kontextu dalších prodejů kokainu v období následujícím po jeho dovozu obviněným do České republiky.

12. Státní zástupkyně se neztotožňuje ani s námitkami zpochybňujícími dodržení zásady obžalovací. Policejní orgán dne 4. 5. 2020 vydal usnesení o zahájení trestního stíhání podle § 160 odst. 1 tr. řádu, jež dne 28. 5. 2020 podle § 160 odst. 1, 5 tr. řádu doplnil. Jedná-li se o upozornění na změnu popisu skutku ze dne 8. 10. 2020, jde podle ní pouze o upřesnění popisu skutku, přičemž nelze dospět k závěru, že by tímto sdělením byla nahrazena obě usnesení o zahájení trestního stíhání. Rovněž připomíná, že trestní řízení se vede o skutku, nikoli o popisu skutku, přičemž podstatu skutku lze spatřovat především v jednání a v následku, jenž jím byl způsoben. Totožnost skutku je pak zachována, je-li zachována alespoň totožnost jednání nebo totožnost následku – přitom nemusí být jednání nebo následek popsány se všemi skutkovými okolnostmi shodně, postačí shoda částečná, a totožnost skutku tak není narušena změnami v jednotlivostech, jež skutek individualizují (k tomu odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 5. 2009, sp. zn. 8 Tdo 474/2009, uveřejněné pod č. 21/2010 Sb. rozh. tr. a zde citovanou judikaturu). Podle státní zástupkyně pak v jednání obviněného nelze identifikovat žádný dělící moment (když na sebe plynule navazuje v období od května 2019 do 3. 5. 2020), a proto z hmotněprávního i procesněprávního hlediska jde o skutek jediný (trvající trestný čin), nikoli o dílčí útoky pokračujícího trestného činu podle § 116 tr. zákoníku, u nichž by ohledně každého dílčího útoku muselo být zvlášť zahájeno trestní stíhání (k vymezení skutku u drogových trestných činů státní zástupkyně odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2017, sp. zn. 11 Tdo 461/2017, body 75.-77.).

13. Konečně namítá-li obviněný porušení svého práva na obhajobu tím, že jeho obhájci JUDr. Romanu Kouckému nebyla umožněna účast na hlavním líčení dne 24. 1. 2022, je třeba uvést, že předmětného hlavního líčení se účastnila jeho obhájkyně JUDr. Renata Vesecká, Ph.D. Obhajobě právním profesionálem v trestním řízení pro trestný čin, s nímž je spjata nutná obhajoba, tak podle přesvědčení státní zástupkyně bylo učiněno zadost. Druhá obhájkyně obviněného totiž fakticky působila jako představitelka společné obhajoby, která v plné míře hájila jeho zájmy a vykonávala obhajovací práva, proto již jen z tohoto důvodu nelze dospět k závěru, že by bylo porušeno právo obviněného na obhajobu (k této otázce státní zástupkyně odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2007, sp. zn. 6 Tdo 642/2007).

14. Státní zástupkyně tudíž uzavírá, že dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu netrpí obviněným vytýkanými vadami, a proto navrhuje, aby jej Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné odmítl.

15. Vyjádření státní zástupkyně Nejvyšší soud zaslal obhájci obviněného k případné replice. Tu však do dne vydání tohoto usnesení neobdržel.

III. Přípustnost dovolání

16. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání obviněného přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda bylo podáno v souladu s § 265a odst. 1, 2 tr. řádu, v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s § 265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu § 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti tohoto mimořádného opravného prostředku upravené v § 265f tr. řádu. Nejvyšší soud konstatuje, že dovolání obviněného splňuje shora uvedené zákonné náležitosti.

17. Zároveň Nejvyšší soud doplňuje, že obviněnému uplynula zákonná dvouměsíční lhůta k podání dovolání ve smyslu § 265e odst. 1 tr. řádu již dne 20. 11. 2022, neboť napadené usnesení odvolacího soudu mu bylo doručeno dne 20. 9. 2022 (viz č. l. 1950) a jeho obhájcům dne 16. 9. 2022 (viz tamtéž) [k počítání lhůty stanovené podle měsíců srov. § 60 odst. 2 tr. řádu]. Doplnění dovolání obviněného bylo podáno u Nejvyššího soudu až dne 18. 1. 2023. Podle § 265e odst. 4 tr. řádu pak platí, že navrácení lhůty k podání dovolání není přípustné. Z tohoto důvodu – v souladu s § 265f odst. 2 tr. řádu (a závěry usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 4. 2020, sp. zn. IV. ÚS 692/20, bod 15., popř. usnesení Ústavního soudu ze dne 24. 4. 2018, sp. zn. I. ÚS 1030/18) – proto Nejvyšší soud k doplnění dovolací argumentace obviněného již nemohl přihlížet. Lze jen dodat, že tato dále rozvíjí především jeho skutkové námitky (jak Nejvyšší soud uvedl výše) a přidává odkaz na jeden nález Ústavního soudu stran práva obviněného na obhajobu, k němuž se Nejvyšší soud vyslovuje níže.

18. Protože dovolání lze podat jen z některého z důvodů taxativně vymezených v § 265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud posoudit, zda obviněným uplatněnou argumentaci lze podřadit pod některý ze zákonných dovolacích důvodů, jejichž existence je – mimo jiné – podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí v dovolacím řízení (§ 265i odst. 3 tr. řádu).

19. Obviněný ve svém dovolání uplatňuje dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. c), písm. g), písm. h) a písm. m) tr. řádu.

20. Z logiky věci se Nejvyšší soud nejprve zabýval dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. řádu, který je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí (prvá alternativa) nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l) tr. řádu (druhá alternativa).

21. Jestliže v posuzované věci odvolací soud rozhodl tak, že odvolání obviněného podle § 256 tr. řádu zamítl, tj. rozhodl po věcném přezkoumání, je zjevné, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. řádu přichází v úvahu pouze v té jeho variantě, jež předpokládá spojení s některým z dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu.

22. Těmito dovolacími důvody jsou pak právě důvody podle § 265b odst. 1 písm. c), písm. g) a písm. h) tr. řádu.

23. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. řádu je naplněn tehdy, jestliže obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl. Jde o případy, kdy nebyla dodržena příslušná zákonná ustanovení upravující případy nutné obhajoby, tedy zejména ustanovení § 36 tr. řádu, tzn. obviněný musel mít v řízení obhájce, ať již zvoleného (§ 37 tr. řádu) nebo ustanoveného (§ 38 tr. řádu), a přitom žádného obhájce neměl. Právo na obhajobu patří mezi nejdůležitější procesní práva a je garantováno jak mezinárodními smlouvami o lidských právech a svobodách [viz článek 6 odst. 3 písm. c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a článek 14 odst. 3 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech], tak i ústavními principy (viz článek 40 odst. 3 Listiny). Proto je též porušení práva na obhajobu považováno za závažnou, resp. podstatnou vadu řízení ve smyslu § 188 odst. 1 písm. e) a § 258 odst. 1 písm. a) tr. řádu.

24. Uvedený dovolací důvod však nenaplňuje jakékoliv porušení práva na obhajobu, resp. porušení citovaných ustanovení, ale pouze některé případy. Tak jestliže obviněný po určitou část řízení neměl obhájce, ačkoliv ho mít měl, pak je tento dovolací důvod dán jen tehdy, pokud orgány činné v trestním řízení v této době skutečně prováděly úkony trestního řízení směřující k vydání meritorního rozhodnutí napadeného dovoláním (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2002, sp. zn. 7 Tdo 528/2002, uveřejněné pod č. 48/2003 Sb. rozh. tr.). Účelem dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. řádu je totiž dosáhnout nápravy takového rozhodnutí, které vzešlo z řízení, v jehož některém stadiu byl obviněný bez obhájce, ač ho podle zákona měl mít, pokud se ovšem úkony provedené v tomto stadiu řízení staly výlučným nebo hlavním podkladem rozhodnutí ve věci samé (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 8. 2006, sp. zn. 7 Tdo 870/2006, uveřejněné pod č. 23/2007 Sb. rozh. tr.). Jinými slovy nepostačuje pouhé formální porušení práva na obhajobu, ale vzniklý stav se musí určitým způsobem odrazit i v meritu věci (na naplnění uvedeného dovolacího důvodu je tedy třeba nahlížet materiálně).

25. K nápravě zásadních (extrémních) vad ve skutkových zjištěních je určen dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, jenž je dán tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.

26. Smyslem tohoto dovolacího důvodu je kodifikace současné rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, jak se vyvinula pod vlivem judikatury Ústavního soudu (např. nálezu Ústavního soudu ze dne 30. 11. 1995, sp. zn. III. ÚS 166/95, nebo nálezu Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2005, sp. zn. IV. ÚS 216/04). Tento nově zařazený dovolací důvod věcně podchycuje tři okruhy nejzásadnějších vad v rozhodných skutkových zjištěních, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, a to případy tzv. zjevného rozporu mezi obsahem provedených důkazů a skutkovými zjištěními, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu) [prvá alternativa], případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkaz, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcný důkaz zajištěný při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkaz nezákonným odposlechem apod.) [druhá alternativa], a konečně vadu spočívající v tzv. důkazu opomenutém, tj. důkazu, který byl sice některou ze stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení nebylo věcně adekvátně odůvodněno (třetí alternativa).

27. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu je naplněn tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku (prvá alternativa) nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení (druhá alternativa). V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, anebo vadnost jiného hmotněprávního posouzení. Z toho vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být samotné nesprávné skutkové

zjištění, a to přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotněprávní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. Je třeba zdůraznit, že pro naplnění uvedeného dovolacího důvodu nepostačuje pouhý formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů, aniž by byly řádně vymezeny hmotněprávní vady v napadených rozhodnutích spatřované, což znamená, že dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí.

28. Nejvyšší soud toliko dodává, že i při respektování taxativního charakteru výčtu dovolacích důvodů, platí, že interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a Listinou. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva dovolatele (obviněného), včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).

IV. Důvodnost dovolání

29. Poté, co se Nejvyšší soud seznámil s obsahem napadeného usnesení odvolacího soudu a rozsudku soudu prvního stupně, jakož i s řízením, které předcházelo jejich vydání, dospěl k závěru, že dovolací argumentace obviněného sice dílem odpovídá jím uplatněným dovolacím důvodům, avšak Nejvyšší soud ji shledal jako neopodstatněnou. K jednotlivým dovolacím námitkám pak Nejvyšší soud – v souladu s dikcí § 265i odst. 2 tr. řádu – uvádí následující.

30. Pokud jde o část argumentace, kterou obviněný podřazuje pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m), ve spojení s § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu (a to zjevně v jeho první alternativě, tj. že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů), platí, že v této sice námitky obviněného odpovídají danému dovolacímu důvodu, avšak po přezkoumání rozsahu provedeného dokazování, jednotlivých důkazů, jakož i navazujících hodnotících úvah soudu prvního stupně a odůvodnění příslušných přezkumných partií odvolací soudu, dospěl Nejvyšší soud k závěru o jejich zjevné neopodstatněnosti.

31. Obviněný předně tvrdí, že skutková zjištění soudu prvního stupně jsou v hrubém rozporu s provedenými důkazy a neodůvodňují tak naplnění okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby podle § 283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, tj. spáchání činu ve značném rozsahu.

32. Nejvyšší soud konstatuje, že námitkami směřujícími do oblasti skutkových zjištění prvostupňového soudu se již na podkladě odvolání obviněného zabýval odvolací soud v bodech 86. a násl. svého usnesení, přičemž s ohledem na rozsah a přesvědčivost argumentace odvolacího soudu považuje za adekvátní na tuto v podrobnostech odkázat a připomenout toliko nosné pilíře skutkových zjištění soudu prvního stupně.

33. Tak jde-li o distribuci kokainu svědku Z. Z., platí, že soud prvního stupně stran tohoto dílčího jednání vycházel z výpovědi daného svědka, jenž uvedl, že si u něj obviněný uschoval kokain, který byl následně zajištěn při domovní prohlídce, přičemž jiný zdroj kokainu krom obviněného neměl, a dále také z výpovědi samotného obviněného, který připustil, že svědkovi poskytl kokain v množství maximálně 25 až 30 g (srov. body 7., 27. a 37. rozsudku soudu prvního stupně a body 88., 99., 107. a 108. usnesení odvolacího soudu). Lze jen doplnit, že soud prvního stupně i odvolací soud si v případě kokainu zajištěného u svědka Z. byly vědomy významu výpovědi takového svědka a náležitě se zabývaly otázkou jeho věrohodnosti v kontextu dalších ve věci provedených důkazů (srov. body 37. rozsudku soudu prvního stupně a 107. a 108. usnesení odvolacího soudu), a to se závěrem, že výpověď svědka je v tomto směru věrohodná.

34. Ohledně distribuce kokainu svědku I. A. A. pak soud prvního stupně vyšel opět jednak z výpovědi daného svědka, který uvedl, že za celou dobu mohl mít od obviněného jistě 50 g kokainu, ale rovněž z výpovědi obviněného, který uvedl, že svědkovi prodal nejvýše 60 g kokainu, jakož i z obsahu zajištěné konverzace prostřednictvím prostorového odposlechu dne 4. 11. 2019, z něhož je zjevné, že svědek od obviněného v jeho vozidle v daný den zakoupil dalších 45 g kokainu za částku 77 500 Kč, jehož „kvalitu“ hned na místě vyzkoušel a následně s obviněným probíral (srov. body 7., 13. a 29. rozsudku soudu prvního stupně a bod 90. usnesení odvolacího soudu).

35. Stran osoby jménem M. obviněný sice jakoukoliv distribuci kokainu popřel, avšak tato je podložena obsahem konverzace zajištěné prostřednictvím prostorového odposlechu dne 4. 11. 2019, kdy obviněný svědku A. sdělil, že M., kterou neuvedl příjmením, dal k narozeninám 3 000 Kč a 4 g kokainu (srov. bod 30. rozsudku soudu prvního stupně a bod 91. usnesení odvolacího soudu).

36. K prodeji kokainu blíže nespecifikované osobě dne 18. 11. 2019 Nejvyšší soud poukazuje na bod 31. rozsudku soudu prvního stupně, z něhož se podává obsah rozhovoru mezi obviněným a osobou slovenské národnosti zachycený prostřednictvím prostorového odposlechu téhož dne, v němž obviněný hovoří o prodeji „20“, na němž vydělá 26 000 Kč, resp. 28 000 Kč, přičemž z kontextu je zjevné, že o jinou komoditu než drogu, resp. – s ohledem na danou částku o kokain, s nímž obviněný neoprávněně nakládal, jít nemohlo (srov. bod 31. rozsudku soudu prvního stupně a bod 92. usnesení odvolacího soudu).

37. Jde-li o prodej kokainu svědku J. V., platí, že ačkoliv tento obviněný i svědek shodně popřeli, je doložen obsahem zajištěného prostorového odposlechu ze dne 6. 1. 2020, v němž obviněný hovoří o tom, že vzal svědkovi prostě „dvácu“, kterou charakterizuje tak, že je to „ultra nádhernej bílej top, prostě bomba“, což v kontextu předmětu činnosti obviněného nenechává žádný prostor pro pochybnosti, že řeč je opětovně o kokainu v množství dvaceti gramů (srov. bod 33. rozsudku soudu prvního stupně a bod 101. usnesení odvolacího soudu).

38. Rovněž prodej kokainu svědku M. N. je zjištěn toliko obsahem prostorového odposlechu, a to ze dnů 18. 3. a 9. 4. 2020, jehož obsah též nedává prostor pro dílčí pochybnosti o předmětu proběhlých transakcí, hovoří-li opět obviněný o „dvacce“, za niž svědek platí 34 000 Kč a kterou má představovat „takovej hezkej šutr“, což odpovídá skutečnosti, že kokain je slisován do kompaktní podoby (srov. bod 35. rozsudku soudu prvního stupně a bod 104. usnesení odvolacího soudu).

39. Konečně prodej marihuany s obsahem účinné látky delta-9-THC svědku D. C., který obviněný i svědek shodně popírají, je doložen obsahem odposlechnutého telekomunikačního provozu dne 4. 4. 2020 v čase 12:45, následnou návštěvou svědka u obviněného a zadržením svědka tentýž den v čase 13:55 hod., kdy u něj bylo při silniční kontrole nalezeno 28,65 g marihuany (srov. bod 36. rozsudku soudu prvního stupně a bod 106. usnesení odvolacího soudu).

40. Za stěžejní se pak z pohledu použité právní kvalifikace jeví dva případy, v nichž vždy figuruje kokain v množství 500 g.

41. K prvému případu, jenž se pojí s datem 13. 11. 2019 (resp. 30. 11. 2019), Nejvyšší soud poukazuje na podrobné odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně obsažené v jeho bodu 32., v němž tento vysvětluje, na základě jakých důkazů dospěl k závěru, že obviněný dne 30. 11. 2019 realizoval za pomoci kurýra (utajeného svědka J. N.) dovoz 500 g kokainu z XY do České republiky. Konkrétně jde o výpovědi svědků S. M. (srov. bod 11. rozsudku soudu prvního stupně), utajovaného svědka J. N. (srov. bod 14. rozsudku soudu prvního stupně) a svědka Z. Z. (srov. bod 12. rozsudku soudu prvního stupně), jakož i o obsah zachyceného hovoru ze dne 18. 11. 2019 (srov. bod 31. rozsudku soudu prvního stupně). Nejvyšší soud dále v této části považuje za potřebné poukázat na obsáhlé hodnotící pasáže odůvodnění usnesení odvolacího soudu (viz body 93. až 98. jeho usnesení), především pak na bod 95. usnesení, v němž se tento věnuje námitkám obhajoby týkajícím se určení množství dovezeného kokainu, které přesvědčivě vyvrací se závěrem, že výpověď utajeného svědka, v níž tento popisuje velikost přepravovaného balíčku, v němž byl kokain uložen, odpovídá výpovědi svědka Z., který uvedl, že obviněný tehdy z Nizozemí opatřil přes půl kilogramu kokainu.

42. Ohledně druhého případu spjatého s datem 18. 3. 2020 (resp. 15. 3. 2020) pak Nejvyšší soud poukazuje na bod 34. rozsudku soudu prvního stupně, v němž daný soud reprodukuje obsah zachyceného hovoru obviněného se svědkem T. K., zajištěný skrze prostorový odposlech umístěný ve vozidle obviněného, v němž obviněný jasně a zřetelně uvádí, že v daný den dovezl 500 g kokainu, načež svědkovi podrobně popisuje, jak prodej drogy probíhá. V témže bodu odůvodnění svého rozsudku pak soud prvního stupně vyvrací tvrzení obhajoby, že ze strany obviněného šlo o „zhulenecké řeči“, když naopak toto tvrzení obviněného odpovídalo stylu života, který v té době vedl. Rovněž odvolací soud se danému případu neoprávněného nakládání s kokainem podrobně věnuje, a to v bodech 102. a 103. svého usnesení. Obviněným zdůrazňované skutečnosti, totiž že nebylo zjištěno, jak s tímto množstvím kokainu dále naložil a nebyla u něj ani zajištěna odpovídající finanční částka získaná jeho prodejem, nejsou s to jakkoliv zvrátit samotný závěr, že k neoprávněnému opatření této látky za účelem její další distribuce obviněným došlo.

43. Nezbývá proto než uzavřít, že skutková zjištění soudu prvního stupně podle Nejvyššího soudu mají dostatečně pevnou oporu v provedených důkazech, které soud prvního stupně bedlivě hodnotil jednotlivě i v jejich souhrnu (tak, jak mu ukládá pravidlo obsažené v § 2 odst. 6 tr. řádu), přičemž své hodnotící úvahy následně logicky, srozumitelně a přesvědčivě vtělil do shora uvedených pasáží odůvodnění svého odsuzujícího rozsudku. Jak je z výše uvedeného zřejmé, jeho závěry týkající se rozhodných skutkových zjištění, která jsou určující pro naplnění znaku „ve značném rozsahu“ ve smyslu § 283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, se v rozporu s obsahem provedených důkazů nenacházejí, ale naopak se z těchto přesvědčivě v celkovém kontextu jednání obviněného podávají. Důkazy svědčící o nevině obviněného, které by soud prvního stupně deformoval výkladem, na jehož základě by tyto měly naopak svědčit o jeho vině, Nejvyšší soud v dané věci nezjistil. Lze jen dodat, že takový charakter nemůže mít negace skutkového děje svědky či obviněným, jestliže se z jiných provedených důkazů podává opačný závěr, který je v souladu s dalšími provedenými důkazy.

44. Závěrem k této části svých přezkumných úvah Nejvyšší soud dodává, že poukazoval-li obviněný na legální či pololegální předmět jeho podnikání, jímž mělo být obchodování s přípravky obsahujícími kanabinoid kanabidiol (CBD), lze ilustrativně připomenout obsah zaznamenaného hovoru mezi obviněným a svědkem Z. ze dne 8. 3. 2020, v němž obviněný daného svědka uklidňuje s tím, že mu má věřit, že „teďka děláme všechno jako v klidu, jestli nás někdo sleduje nebo tak něco, tak to fakt musí vypadat, že děláme jen to CBD“ (srov. bod 39. rozsudku soudu prvního stupně).

45. Následující část dovolacích námitek obviněného se týká řádného procesního postupu orgánů činných v trestním řízení, a to pokud jde o zahájení trestního stíhání a následné úpravy, potažmo změny v popisu skutku, pro nějž bylo trestní stíhání vedeno a jenž byl následně i předmětem podané obžaloby. Tuto ryze procesní argumentaci obviněný bez dalšího podřazuje – a to zcela nesprávně – pod hmotněprávní dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu [ve vazbě na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. řádu]. Navzdory tomu však Nejvyšší soud přistoupil k přezkumu řádnosti obviněným naříkaného postupu orgánů činných v trestním řízení, neboť jak správně namítá, uvedené vady by mohly mít za následek porušení článku 8 odst. 1 Listiny a odpovídající zásady řádného a zákonného procesu ve smyslu § 2 odst. 1 tr. řádu, jakož i zásady obžalovací zakotvené v § 2 odst. 8 tr. řádu. Jak však Nejvyšší soud zjistil, o takové pochybení v nyní projednávané trestní věci obviněného nejde.

46. Jak totiž zcela správně uvádí státní zástupkyně ve svém vyjádření a jak podrobně vysvětlil odvolací soud v bodu 62. svého usnesení, tyto námitky obviněného nejsou důvodné. Trestní stíhání obviněného bylo zahájeno na základě usnesení policejního orgánu ze dne 4. 5. 2020, č. j. NPC-2143/TČ-2019-2200E4, v němž byl podrobně vymezen skutek, který byl obviněnému a dalším spoluobviněným kladen za vinu (č. l. 1 a násl.), vyjma jednání obviněného týkajícího se dovozu kokainu v listopadu 2019 z XY, a dále na základě usnesení policejního orgánu ze dne 28. 5. 2020, č j. NPC-2143/TČ-2019-2200E4, jež se týkalo právě posledně zmíněného jednání (č. l. 32 a násl.). Přípisy ze dnů 28. 6. 2020 a 8. 10. 2020, oba č. j. NPC-2143/TČ-2019-2200E4, policejní orgán obviněného upozornil na změny v popisu skutku týkající se specifikace jednání kladeného mu za vinu (č. l. 41 a 42 a č. l. 46 a 47). Obžaloba pak byla podána pro skutek tak, jak byl vymezen na základě druhého usnesení o zahájení trestního stíhání (k tomu srov. níže) a doplněn na základě obou uvedených přípisů policejního orgánu (viz č. l. 1423 a násl.).

47. Nejvyšší soud je přesvědčen, že v uvedeném postupu orgánů činných v trestním řízení nelze spatřovat jakýkoliv zásah do práv obviněného ani porušení výše uvedených ustanovení trestního řádu. V dané trestní věci na základě uvedených přípisů policejního orgánu nešlo (jak správně uvádí odvolací soud v bodu 62. svého usnesení) o případ, kdy by nově uvedené další případy neoprávněného nakládání obviněného s omamnými a psychotropními látkami představovaly nové skutky, ohledně nichž by bylo třeba znovu zahajovat trestní stíhání podle § 160 odst. 1, 5 tr. řádu (na čemž nic nemění ani fakt, že tak policejní orgán nesprávně učinil v případě druhého z označených usnesení o zahájení trestního stíhání).

48. Lze připomenout, že trestný čin, kladený obviněnému za vinu pod bodem I. výroku o vině, má charakter tzv. trvajícího trestného činu (srov. státní zástupkyní vzpomenuté usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2017, sp. zn. 11 Tdo 461/2017, body 75.-77.), jenž je z hlediska teorie trestního práva posuzován jako jeden skutek z pohledu hmotněprávního i procesněprávního (viz KADLEC, J. In: DRAŠTÍK, A., FENYK, J. a kol. Trestní řád. Komentář. II. díl. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2017, s. 240-241.). Proto v případě změny popisu skutku (typicky v důsledku jeho bližšího objasnění v průběhu přípravného řízení v porovnání s okamžikem zahájení trestního stíhání ve smyslu § 160 odst. 1 tr. řádu) není na místě postup podle § 160 odst. 5 tr. řádu, přičemž nedojde-li v důsledku takovéto změny ke změně právní kvalifikace skutku, nelze na takovou situaci aplikovat ani § 160 odst. 6 tr. řádu. Obviněného je tak třeba [v souladu s požadavky článku 6 odst. 3 písm. a) Úmluvy] na danou změnu upozornit a o této skutečnosti učinit záznam. Skutek, pro nějž je následně podávána obžaloba, je pak vymezen jednak v usnesení o zahájení trestního stíhání a dále je doplněn o další podrobnosti, jež byly typicky zjištěny až následně, byly určitým způsobem písemně zachyceny a obviněný byl s těmito prokazatelně seznámen. Z předestřeného obsahu spisového materiálu je zřejmé, že právě takto policejní orgán v nyní projednávané trestní věci postupoval, a ani tuto námitku obviněného proto neshledal Nejvyšší soud důvodnou. Na okraj pak Nejvyšší soud poznamenává, že v dané trestní věci měl obviněný již od počátku trestního řízení obhájce (viz zmocnění obhájce ze dne 3. 5. 2020 na č. l. 72).

49. Poslední část dovolání se týká námitek, které obviněný podřazuje pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m), ve spojení s § 265b odst. 1 písm. c) tr. řádu. Jejich podstatou je tvrzení, že obviněný neměl v řízení obhájce, ač jej podle zákona mít měl, když soud prvního stupně konal hlavní líčení v nepřítomnosti jeho obhájce, ačkoliv tento se k němu nemohl dostavit z objektivních a náhlých příčin. Uvedená výhrada vůči postupu soudu prvního stupně přitom formálně odpovídá uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. řádu, nicméně i v tomto případě jde o námitku zjevně neopodstatněnou.

50. To proto, neboť daný dovolací důvod směřuje k nápravě těch nejzávažnějších procesních vad, jež spočívají v tom, že obviněný, ač měl mít podle zákona obhájce, jej v trestním řízení neměl, čímž dochází k porušení jedné z esenciálních složek práva na obhajobu. O takový případ se však nyní nejedná, když předmětného hlavního líčení se účastnila jeho další zvolená obhájkyně JUDr. Renata Vesecká, Ph.D., což je zřejmé z obsahu protokolu o hlavním líčení (č. l. 1742 až 1749). Nelze nevzpomenout citlivou úvahu odvolacího soudu, který za možné porušení práva na obhajobu označil situace, kdy by si obviněný druhého obhájce zvolil jen velmi krátce před hlavním líčením (jehož se první z jeho obhájců z naznačených důvodů neúčastnil a které navzdory žádosti takového obhájce a obviněného nebylo odročeno), v důsledku čehož by nebylo v silách a možnostech onoho druhého obhájce plně a beze zbytku se detailně seznámit se spisovým materiálem a náležitě se připravit k obhajobě, a obviněný by tak důvodně spoléhal na právní pomoc právě ze strany prvního obhájce, který jej zastupuje již od počátku trestního stíhání (srov. bod 63. usnesení odvolacího soudu). O naznačenou situaci ale v trestní věci obviněného zjevně nešlo, jelikož ke zvolení JUDr. Renaty Vesecké, Ph.D. jako obhájkyně obviněného došlo již dne 21. 6. 2021, tedy řadu měsíců před příslušným hlavním líčením a tato tak obviněnému mohla poskytnout právní pomoc v téže kvalitě jako prvně zvolený obhájce JUDr. Roman Koucký.

51. Pouze pro upřesnění Nejvyšší soud dodává, že na danou věc nelze aplikovat závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 4. 6. 1998, sp. zn. III. ÚS 308/97, jež se týkají jiné otázky, než jaká byla v nynější věci řešena (totiž určení počátku běhu lhůty k podání opravného prostředku v případě zastoupení obviněného více obhájci).

52. Konečně tvrdí-li obviněný, že shora uvedené vady měly vliv na skutkový děj, ke kterému dospěly soudy obou stupňů, v důsledku čehož je i daný skutek nesprávně právně posouzen, nezbývá než dodat, že vzhledem k tomu, že dovolací námitky obviněného Nejvyšší soud neshledal opodstatněnými, je taková výhrada vůči užité právní kvalifikaci – nadto jen obecně formulovaná – založená na rozporování skutkového stavu věci, bezpředmětná.

V. Závěrečné zhodnocení Nejvyššího soudu

53. Nejvyšší soud uzavírá, že byť dovolací námitky obviněného D. M. dílem odpovídají jím uplatněným dovolacím důvodům podle § 265b odst. 1 písm. m), ve spojení s § 265b odst. 1 písm. c) a g) tr. řádu, neshledal je opodstatněnými. Jelikož po přezkoumání napadených rozhodnutí a řízení, které předcházelo jejich vydání Nejvyšší soud nezjistil, že by námitky obviněného směřující do oblasti porušení jeho práva na soudní a jinou právní ochranu ve smyslu hlavy páté Listiny byly důvodné, nezbylo, než aby dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítnul. V souladu s § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu tak Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 28. 6. 2023

JUDr. Petr Škvain, Ph.D. předseda senátu