11 Tdo 374/2025-1298
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 4. 6. 2025 o dovolání obviněného T. Š., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 1. 2025, sp. zn. 15 To 93/2024, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 4 T 4/2024, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného T. Š. odmítá.
1. Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 13. 9. 2024, sp. zn. 4 T 4/2024, byl obviněný T. Š. (dále jen „dovolatel“ nebo „obviněný“) uznán vinným pod bodem 1) zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku ve stádiu přípravy podle § 20 odst. 1 tr. zákoníku a pod bodem 2) přečinem přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle § 284 odst. 2 tr. zákoníku, za což byl odsouzen podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře 9 let, podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou a podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl uložen trest propadnutí ve výroku rozsudku specifikovaných věcí. Současně bylo rozhodnuto o vině a trestu obviněného M. S.
2. Vrchní soud v Praze rozhodl rozsudkem ze dne 17. 1. 2025, sp. zn. 15 To 93/2024, o odvolání obviněného T. Š. tak, že podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek k odvolání obviněného částečně zrušil, a to ve výroku o vině pod bodem 1) a v celém výroku o trestu a podle § 259 odst. 3 písm. a) tr. ř. nově rozhodl tak, že uznal obviněného vinným pod bodem 1) zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 2 písm. b), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku. Za tento zvlášť závažný zločin a přečin přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle § 284 odst. 2 tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným nedotčeným výrokem o vině pod bodem 2) rozsudku soudu prvního stupně, byl odsouzen podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku za užití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 8 let a 6 měsíců. Podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl uložen trest propadnutí ve výroku rozsudku specifikovaných věcí.
3. Stalo se tak na podkladě skutkových zjištění spočívajících v tom, že 1) v přesně nezjištěných dnech od února 2023 do dne 15. 08. 2023 ve stodole domu v XY, XY, okr. XY, v bytě č. 23 na adrese XY, XY, a dalších místech, metodou takzvané dehydroxylace efedrinu či pseudoefedrinu vyrobil přesně nezjištěné množství hydrochloridu metamfetaminu (pervitinu), kdy takto získanou drogu po předchozí domluvě prodal v přesně nezjištěném počtu případů v celkovém množství nejméně 600 gramů obžalovanému M. S., na různých místech, mimo jiné v jeho bydlišti v Plzni, XY v bytě č. 8, a to za celkovou částku nejméně 400.000 Kč, a vyrobený metamfetamin dále prodal dalším přesně nezjištěným osobám,
- po blíže nezjištěnou dobu nejméně do dne 15. 08. 2023 měl za účelem výroby a prodeje hydrochloridu metamfetaminu (pervitinu) ve svém držení v místě svého bydliště v XY, XY, v bytě č. 23, předměty, chemikálie jako jód a toluen a další věci, mimo jiné kapalinu o objemu 35 ml s přítomností efedrinu, resp. pseudoefedrinu a metamfetaminu o čistotě 26,8%, což představuje 2,47 g čisté metamfetaminové báze, a dále plastový barel obsahují efedrin, resp. pseudoefedrin s dvoufázovou kapalinou a pevným dílem o hmotnosti 5.091 g, kde podíl báze pseudoefedrinu činil 2,16%, tedy 109,98 g, kdy z tohoto množství by bylo možné vyrobit až 98,90 g hydrochloridu metamfetaminu (pervitinu), - po blíže nezjištěnou dobu nejméně do dne 15.
08. 2023 měl za účelem výroby a prodeje hydrochloridu metamfetaminu (pervitinu) ve svém držení v jím užívaném vozidle zn. Škoda Octavia, RZ: XY, předměty, chemikálie jako jód a další věci, mimo jiné, pseudoefedrin hydrochlorid o hmotnosti 366,02 g, kde podíl báze pseudoefedrinu činil 81,9%, tedy 299,77 g a z tohoto množství by bylo možné vyrobit až 269,58 g pervitinu, červený fosfor o hmotnosti 1.013,44 g, za jehož účasti by bylo možno vyrobit 3.080,4 g pervitinu, plastové sáčky s pervitinem o hmotnostech 0,36g a 0,48 g, - po blíže nezjištěnou dobu do dne 15.
08. 2023 měl za účelem výroby a prodeje hydrochloridu metamfetaminu (pervitinu) ve svém držení ve stodole domu v XY, XY, okr. XY, předměty, chemikálie jako toluen a další věci, mimo jiné červený fosfor o hmotnosti 353 g, za jehož účasti by bylo možno vyrobit 1072 g pervitinu, a takto jednal přesto, že neměl povolení k zacházení s návykovými látkami ve smyslu § 4 a § 8 odst. 5 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých zákonů, když metamfetamin je psychotropní látka zařazená do seznamu č. 5 psychotropních látek přílohy č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb. o seznamech návykových látek, efedrin, resp. pseudoefedrin je výchozí látkou pro výrobu metamfetaminu a je zařazen mezi prekursory v Nařízení rady (ES) č. 111/2005 ze dne 22.
prosince 2004 a Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č 273/2004 ze dne 11. února 2004, červený fosfor je pomocnou látkou pro výrobu metamfetaminu a je uveden jako prekursor v příloze I, kategorie 2, podkategorie 2A nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 273/2004 a v příloze II, kategorie 2 nařízení Rady (ES) č.
111/2005 ve znění nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2020/1737 ze dne 14. července 2020, v České republice účinném od 13. ledna 2021, a tohoto jednání se dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Tachově sp. zn. 9 T 160/2020 ze dne 18. 11. 2020, jenž téhož dne nabyl právní moci, uznán vinným mimo jiné zvlášť závažným zločinem nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 2 písm. b), c) trestního zákoníku, za což mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání třiceti měsíců, ze kterého byl dne 30. 6. 2022 podmínečně propuštěn se zkušební dobou v trvání tří let,
2) ke dni 15. 08. 2023 v místě svého bydliště v XY, XY, v bytě č. 23 přechovával plastový sáček s kokainem o hmotnosti 1,12 g obsahujícího 0,98 g čisté kokainové báze, a v jím užívaném vozidle zn. Škoda Octavia, RZ: XY, přechovával 10,5 tablet extáze o celkové hmotnosti 5,68 g obsahující účinnou látku 3,4-MDMA o celkové hmotnosti 1,89 g, a takto jednal přesto, že neměl povolení k zacházení s návykovými látkami ve smyslu § 4 a § 8 odst. 5 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých zákonů, když kokain je omamná látka zařazená do seznamu č.1 omamných látek přílohy č.1 nařízení vlády č. 463/2013 Sb. o seznamech návykových látek, a extáze (MDMA či methyltenamfetamin) je psychotropní látka uvedená v příloze č. 4 Nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, zařazená do Seznamu I podle Úmluvy o psychotropních látkách.
4. Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
5. Dovolatel předně namítal, že soud při posouzení znaku velkého rozsahu vychází pouze z množství červeného fosforu a klade obviněnému za vinu, že by teoreticky mohl vyrobit 4 152 g pervitinu. K výrobě tohoto množství pervitinu by obviněný potřeboval cca 22 kg RINASECU (který obsahuje pseudoefedrin), který by ho stál cca 1 800 000 Kč. Dále by potřeboval asi 100 l toluenu, 10 kg hydroxidu sodného, 4,5 kg kyseliny fosforečné, 5,5kg jódu a 2l kyseliny chlorovodíkové. Pořízení těchto množství látek je zcela mimo finanční možnosti obviněného, odhlédnuto od faktu, že pro výrobu pervitinu v takovýchto množstvích už naprosto nepostačuje primitivní vybavení ve stodole, kterým disponoval. Z ničeho ani nevyplýval úmysl obviněného toto množství vyrobit. Soud vycházel pouze z teoretické možnosti odvislé prakticky pouze od množství zabaveného červeného fosforu. Soud svou úvahu o tom, že obviněný naplnil skutkovou podstatu trestného činu nedovolené výroby ve velkém rozsahu ve stádiu pokusu postavil pouze na plynutí času s tím, že obviněný by si časem opatřil další komponenty a pervitin by tak časem vyrobil. Takovýmto způsobem ale trestní represe fungovat nemůže. Je možné trestat konkrétní kroky pachatelů trestných činů, ale není možné trestat hypotetickou možnost, že pachatel někdy v budoucnu spáchá další trestný čin. Rovněž z pouhého faktu, že obviněný červený fosfor po použití nevyhodil, nelze činit žádné závěry o tom, jaké množství chtěl vyrobit. Reaktivace červeného fosforu navíc vyžaduje znalosti a vybavení, kterým nedisponoval. Soud v řízení nijak neprokazoval, zda obviněný reaktivovat červený fosfor zvládne, či zda to již v minulosti případně učinil.
6. Úmysl obviněného (a jeho technické a finanční možnosti) rozhodně nesměřoval k tomu, aby vyráběl pervitin v množstvích, které mu soud klade za vinu. V jeho reálných možnostech byla maximálně příprava 300–400 g pervitinu [jak bylo prokázáno pod bodem 1)], což se ani vzdáleně neblíží hranici 1500 g, která by odpovídala velkému rozsahu.
7. Obviněný dále namítl, že jeho čin nemohl být ve stádiu pokusu. Základním pojmovým znakem, jímž se po objektivní stránce odlišuje pokus od přípravy, je bezprostřednost směřování jednání pachatele k objektu trestného činu a jeho dokonání. Obviněný však neměl žádnou z látek, kterou by k výrobě takového množství pervitinu potřeboval, neměl ani finanční možnosti si takové látky v potřebném množství vůbec opatřit. Jedinou látku, kterou v dostatečném množství měl, je právě a jen červený fosfor (tj. látku pomocnou). Rovněž primitivní vybavení ve stodole by k výrobě tak velkého rozsahu nestačilo. V jednání obviněného tedy zcela absentuje ona bezprostřednost jako základní pojmový znak pokusu trestného činu. Na jednání obviněného by bylo možno hledět maximálně jako na přípravu ke spáchání trestného činu, ovšem příprava je v jeho případě jen neurčitá, ve formě pouhého vlastnictví jedné pomocné látky.
8. Obviněný je toho názoru, že by měl být uznán vinným zvlášť závažným zločinem podle § 286 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, alternativně zvlášť závažným zločinem podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, tedy nikoli ve velkém rozsahu, protože to se v řízení nepodařilo prokázat.
9. Závěrem svého mimořádného opravného prostředku dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265 k odst. 1 tr. ř. napadený rozsudek Krajského soudu v Plzni zrušil, stejně jako na něj navazující rozsudek Vrchního soudu v Praze, a věc vrátil Krajskému soudu v Plzni k dalšímu řízení.
10. Opis dovolání obviněného byl soudem prvního stupně za podmínek § 265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství uvedl, že část dovolacích námitek obviněný uplatnil již v předchozích stadiích trestního řízení, přičemž soudy se s nimi také vypořádaly. Obviněný v rámci části dovolacích námitek pouze nesouhlasil se skutkovými zjištěními soudů a tato označil za chybná. Státní zástupce má na mysli kupříkladu jeho zpochybnění možnosti vyrobit metamfetamin v soudy tvrzeném množství převyšujícím cca 4 kg, stejně jako poukaz na faktickou nepoužitelnost červeného fosforu, který držel. Z tohoto pohledu se jedná o námitky, které pod obviněným označený dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. podřadit nelze.
11. Pod obviněným označený dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze s velkou dávkou tolerance podřadit jen takové výhrady, jimiž byla zpochybněna odvolacím soudem užitá právní kvalifikace a bylo rozporováno úmyslné zavinění. Státní zástupce však zastává názor, že tyto námitky postrádají opodstatnění a ztotožňuje se tedy s právní kvalifikací, kterou jednání dovolatele pod bodem 1) přisoudil Vrchní soud v Praze. Především je nutné přisvědčit odvolacímu soudu v tom, že jednání dovolatele popsané pod bodem 1) bylo jedním trvajícím trestným činem. Právě proto, že dovolatel již zahájil výrobu pervitinu, tento v rámci několika uskutečněných varů vyprodukoval a distribuoval v množství nejméně 600 g, přičemž postupně shromáždil i další suroviny určené a použitelné k výrobě takového jeho množství, jež by přesáhlo hranici velkého rozsahu podle § 283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, již bylo i podle názoru státního zástupce namístě kvalifikovat jeho jednání jako pokus trestného činu a nikoli „jen“ jako přípravu. Jednání obviněného mající povahu trvajícího trestného činu, jež bylo přerušeno až zásahem Policie ČR spojeným se zadržením dovolatele a následnou prohlídkou místa činu, totiž bezprostředně směřovalo k dokonání trestného činu v úmyslu jej spáchat. O přípravu trestného činu by se přitom podle názoru státního zástupce mohlo jednat pouze v situaci, kdy by ještě výroba drogy nezapočala a obviněný by za tímto účelem pouze shromáždil a přechovával k tomu určené prostředky. Z hlediska naplnění kvalifikačního znaku předpokládaného v ustanovení § 283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku je pak podstatné, že obviněný již před svým zadržením několik varů pervitinu provedl a v této činnosti také hodlal pokračovat, přičemž v další výrobě pervitinu mu zabránil výlučně zásah Policie ČR. Vzhledem k tomu, že zajištěný prekursor (červený fosfor) by za použití dalších surovin nutných k výrobě posloužil k produkci více než 4 kg pervitinu, byl přitom zjevně naplněn rovněž znak „velkého rozsahu“.
12. Současně se podle státního zástupce nelze ztotožnit ani s námitkou dovolatele tkvící v tom, že ve vztahu k tomuto kvalifikačnímu znaku absentovala subjektivní stránka. Soudy dospěly k závěru, že dovolatel prostředky utržené prodejem pervitinu kontinuálně reinvestoval do další výroby a pokud by nebyl dopaden, jeho jednání by ve svém důsledku důvodně směřovalo k výrobě pervitinu ve velkém rozsahu. Evidentně tak jednal v úmyslu přímém podle § 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku.
13. Obstát konečně nemůže ani dovolatelova námitka, jíž se domáhal posouzení jednání jen podle skutkové podstaty § 286 tr. zákoníku. K tomu je nutné zmínit, že jednání dovolatele bylo soudem správně vyhodnoceno jako jeden trvající trestný čin spočívající nejprve v obstarání prostředků určených k výrobě pervitinu, poté v jejich využití k jeho výrobě, v navazující distribuci pervitinu a v zajištění dalších prostředků určených k další výrobě této drogy. Tento proces jednotlivých na sebe navazujících kroků měl probíhat kontinuálně, neboť úmyslem obviněného byla právě soustavná či přinejmenším dlouhodobá opakující se výroba pervitinu. Samotné držení červeného fosforu či jiných prostředků určených k výrobě metamfetaminu tudíž z celého typu jednání „vydělit“ a posoudit odděleně nelze. Z pohledu vyhodnocení vzájemného vztahu skutkových podstat § 283 a § 286 tr. zákoníku je přitom podstatné, že druhá z nich je ve vztahu k první subsidiární. Jinak vyjádřeno, pokud si pachatel opatřil prekurzor či jiný předmět určený k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky v úmyslu uvedené látky vyrábět, jako tomu bylo i v nyní posuzované trestní věci týkající se dovolatele, má přednost ustanovení o trestném činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 tr. zákoníku.
14. Státní zástupce proto vyjádřil přesvědčení, že námitky obviněného neodůvodňují kasaci dovoláním napadených rozhodnutí, neboť jsou dílem neopodstatněné a dílem je pod obviněným označený dovolací důvod podřadit nelze. Navrhl tudíž, aby Nejvyšší soud podané dovolání v neveřejném zasedání, k jehož konání může přistoupit podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř., odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
III. Přípustnost a důvodnost dovolání
15. Nejvyšší soud shledal, že v případě obviněného je dovolání přípustné, dovolání bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou, prostřednictvím obhájce, v zákonných lhůtách a na místě, kde lze podání učinit. Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř.
16. Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., na který je v dovolání ve smyslu výše uvedeného odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. § 265i odst. 1, 3 tr. ř.).
17. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., je možné iniciovat tehdy, spočívá-li napadené rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu lze zásadně namítat vady hmotněprávní povahy, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Pro naplnění uvedeného dovolacího důvodu nepostačuje pouhý formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů, aniž by byly řádně vymezeny právní vady v napadených rozhodnutích spatřované.
To znamená, že předmětný dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotněprávní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03).
18. Jestliže obviněný vyjadřuje nesouhlas s právním hodnocením soudů obou stupňů ve vztahu využití červeného fosforu k výrobě pervitinu, Nejvyšší soud konstatuje, že odvolací soud se s touto námitkou již zcela vypořádal v odůvodnění svého rozsudku, konkrétně zejména v bodě 33. Nejvyšší soud k tomu považuje za potřebné předně připomenout, že červený fosfor je s účinností od 13. 1. 2021 prekursorem; je uveden v příloze I, podkategorii 2A nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 273/2004 ze dne 11. 2. 2004 o prekursorech drog a v příloze, kategorii 2 nařízení Rady (ES) č. 111/2005 ze dne 22. 12. 2004, a to na základě nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2020/1737 ze dne 14. 7. 2020, jímž byla citovaná dvě nařízení změněna. Protiprávní jednání obviněného přitom spočívalo v tom, že jeden z nutných předpokladů budoucí výroby pervitinu v podobě červeného fosforu byl v jeho dispozici a bylo jen otázkou času, kdy si opatří i další komponenty a pervitin vyrobí. Je pak zcela odůvodněné, vychází-li se z množství tohoto nezbytného prvku výroby a od něj se odvozuje maximální množství pervitinu, který bylo možno za jeho účasti v chemických reakcích vyrobit, protože právě k takovému cíli úmysl obviněného držením tohoto červeného fosforu směřoval. Odvolací soud pak správně uzavřel, že svým protiprávním jednáním naplnil znaky skutkové podstaty zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku. Tento právní závěr je souladný s relevantní a ustálenou judikaturou, kdy např. podle rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. 8. 2022, sp. zn. 5 To 24/2022 „Skutek spočívající v přechovávání předmětů, chemikálií a dalších věcí za účelem výroby metamfetaminu je třeba za splnění dalších podmínek posoudit jako přípravu zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 20 odst. 1 k § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku i v případě, že pouze jedna z pachatelem přechovávaných látek (např. červený fosfor) postačuje k výrobě takového množství metamfetaminu, aby byl čin spáchán ve velkém rozsahu.“ Takový závěr tím spíše platí, jde-li o pokus tohoto trestného činu.
19. Dovolatel dále namítal, že jeho úmysl rozhodně nesměřoval k tomu, aby vyráběl pervitin v množstvích, které mu soud klade za vinu. Tato námitka je však s ohledem na níže uvedené neopodstatněná.
20. Lze uvést, že z hlediska subjektivní stránky se u tohoto trestného činu v jeho základní skutkové podstatě vyžaduje úmysl, přičemž postačuje i úmysl eventuální podle § 15 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku. Naproti tomu k naplnění okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby ve smyslu § 283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku postačuje i zavinění z nedbalosti.
21. Pro posouzení naplnění subjektivní stránky není rozhodné osobní hledisko pachatele, ale závěr soudu učiněný na podkladě výsledků provedeného dokazování, tedy to, za jakých okolností a jakou formou byl posuzovaný projev vůle pachatele realizován. Nutné je zmínit i to, že závěr o tom, zda tu je zavinění ve smyslu trestního zákoníku a v jaké formě (§ 15 a 16 tr. zákoníku), je závěrem právním, jenž se musí zakládat na skutkových zjištěních soudu vyplývajících z dokazování, stejně jako závěr o objektivních znacích trestného činu. Skutečnosti duševního (psychického) života významné pro právní závěr o tom, zda tu je zavinění a v jaké formě, jsou předmětem dokazování právě tak jako všechny další okolnosti naplňující znaky trestného činu. Na zavinění a jeho formu je třeba usuzovat ze všech konkrétních okolností, za kterých byl trestný čin spáchán. Jen ze skutečnosti, že obviněný trestnou činnost popírá, nelze vyvodit, že na podkladě jiných důkazů, vztahujících se k objektivní stránce posuzovaného činu, nepřichází v úvahu zjištění úmyslné formy jeho zavinění (srov. rozhodnutí pod č. 60/1972-IV. Sb. rozh. tr.).
22. Podle skutkových závěrů odvolacího soudu obviněný po několika varech pervitinu opatřoval prostředky nutné pro jeho další výrobu např. v podobě červeného fosforu. Měl tedy v úmyslu v tomto nastaveném protiprávním stavu výroby a následné distribuce pervitinu pokračovat, logicky s maximalizací výnosu. Limitován přitom byl pouze finančními prostředky a dostupností prekursorů, ale jinak byl připraven tímto způsobem i nadále působit, pokud by nedošlo k zásahu ze strany policie (viz bod 33 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu).
23. Odvolací soud rovněž dovodil, že jednání obviněného bezprostředně směřovalo k dokonání trestného činu v úmyslu jej spáchat, ale k dokonání trestného činu nedošlo. Přitom je nutno opatření prostředků nutných k dalšímu ze série "varů" pervitinu, které spolu s pervitinem dosud vyrobeným mohly vést k výrobě množství naplňujícího znak velkého rozsahu, kvalifikovat souhrnně. Je třeba zohlednit, že se jedná o trvající trestný čin. Přípravou by takové jednání bylo, pokud by se pachatel ještě nedostal k vlastní výrobě. Jestliže by třeba i jen začal proces výroby první dávky a byl by při tom zastižen policií, pak by se jednalo už o pokus trestného činu, jehož právní kvalifikace by se mj. odvozovala od množství látky, kterou by byl ze shromážděných surovin schopen vyrobit a k čemu tedy směřoval jeho úmysl. Právě proto, že obviněný před zadržením již několik tzv. varů pervitinu realizoval a zjevně v tom chtěl pokračovat, přičemž zajištěný prekursor by za použití dalších surovin nutných k výrobě posloužil k produkci více než 4 kg pervitinu, nejedná se v jeho případě o přípravu, ale již o pokus zvlášť závažného zločinu nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 3 písm. c) tr. zákoníku (viz bod 40 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Tyto úvahy odvolacího soudu jsou zcela v souladu se skutkovými zjištěními učiněnými v této trestní věci, a proto je rovněž neopodstatněná námitka obviněného spočívající v tom, že na jeho jednání by bylo možno hledět maximálně jako na přípravu ke spáchání trestného činu.
24. Dovolatel v neposlední řadě rovněž namítal, že jeho jednání mělo být právně kvalifikováno pouze jako trestný čin podle § 286 tr. zákoníku.
25. Jednání dovolatele bylo odvolacím soudem správně vyhodnoceno jako trvající trestný čin, neboť dovolatel si nejprve obstaral prostředky sloužící k výrobě pervitinu, tyto následně využil k jeho výrobě a takto vyrobený pervitin dále distribuoval, přičemž k výrobě a distribuci docházelo opakovaně v okamžiku, kdy byly k dispozici věci a chemické látky použitelné při výrobě, jež byly průběžně obstarávány (viz bod 40 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Současně je třeba podtrhnout, že se jednalo o kontinuální postup, neboť úmyslem obviněného byla soustavná a opakující se výroba pervitinu. Samotné držení červeného fosforu či jiných prostředků určených k výrobě metamfetaminu tedy není možné oddělit od zbývající části jednání dovolatele a posuzovat jej samostatně.
26. V tomto ohledu je třeba odkázat na ustálenou judikaturu, podle níž trestný čin podle § 286 tr. zákoníku je ve vztahu k trestnému činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy subsidiární. V rámci posuzování skutečnosti o jaký trestný čin se jedná, zda o trestný čin podle § 283 tr. zákoníku, nebo trestný čin podle § 286 tr. zákoníku, má být tedy trestnému činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy za podmínek naplnění skutkové podstaty obou trestných činů dána přednost, a to i za situace, kdy se jedná o přípravu k trestnému činu podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku (viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 10. 2003, sp. zn. 2 To 144/03, uveřejněné pod číslem 19/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Pakliže si dovolatel opatřil prekurzor či jiný předmět určený k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky v úmyslu uvedené látky vyrábět, jako tomu bylo i v trestní věci obviněného, má přednost ustanovení o trestném činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 tr. zákoníku (k tomu srov. také obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2020, sp. zn. 11 Tdo 1324/2020, či usnesení ze dne 27. 9. 2017, sp. zn. 11 Tdo 728/2017). Závěrem je tedy třeba vyhodnotit, že i tato námitka obviněného je neopodstatněná.
27. Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. Jelikož ve věci obviněného T. Š. dospěl Nejvyšší soud k závěru, že jde o dovolání zjevně neopodstatněné, rozhodl v souladu s § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. o jeho odmítnutí. Za splnění podmínek uvedených v ustanovení § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. takto mohl rozhodnout v neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 4. 6. 2025
JUDr. Antonín Draštík předseda senátu