11 Tdo 728/2017

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 9. 2017 o

dovoláních obviněných D. S. H., H. S., Ch. V. Ch., D. T. N., N. V. H., N. G. Q.

a J. Š. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 12. 2016, sp. zn. 12

To 96/2016, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 34 T

1/2014, t a k t o:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněných D. S. H., Ch. V.

Ch., N. V. H. a N. G. Q. o d m í t a j í .

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných H. S., D. T. N. a

J. Š. o d m í t a j í .

1. Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 25. 1. 2016, sp. zn. 34 T

1/2014, byli obvinění:

Ad 1) C. S. L., D. T. N., D. S. H., H. S. a Ch. V. Ch. uznáni vinnými ze

spáchání zvlášť závažného zločinu výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě

omamné a psychotropní látky a jedu podle § 286 odst. 1, odst. 2 písm. a), b)

tr. zákoníku,

Ad 2) – 3) C. S. L. a D. S. H. uznáni vinnými z účastenství ve formě pomoci

podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku na přečinu nedovolené výroby a jiného

nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr.

zákoníku,

Ad 4) C. S. L. a D. S. H. uznáni vinnými z účastenství ve formě pomoci podle §

24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku na pokusu zvlášť závažného zločinu nedovolené

výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §

21 odst. 1 tr. zákoníku, § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku,

Ad 5) C. S. L., D. S. H., H. S. a Ch. V. Ch. uznáni vinnými z účastenství ve

formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku na pokusu zvlášť

závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a

psychotropními látkami a s jedy podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, § 283 odst. 1,

odst. 3 písm. c) tr. zákoníku,

Ad 6) N. V. H.uznán vinným z účastenství ve formě pomoci podle § 24 odst. 1

písm. c) tr. zákoníku na pokusu zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a

jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 21 odst.

1 tr. zákoníku, § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku,

Ad 7) N. V. H. uznán vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené

výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §

283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku,

Ad 8) N. G. Q. a J. Š. uznáni vinnými z účastenství ve formě pomoci podle § 24

odst. 1 písm. c) tr. zákoníku na pokusu zvlášť závažného zločinu nedovolené

výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §

21 odst. 1 tr. zákoníku, § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku,

Ad 9), 10) a 11) N. G. Q. a J. Š. uznáni vinnými z účastenství ve formě pomoci

podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku na přečinu nedovolené výroby a jiného

nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr.

zákoníku,

Ad 12) N. G. Q. a J. Š. uznáni vinnými ze spáchání přečinu výroby a držení

předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu podle § 286

odst. 1 tr. zákoníku,

a to vše na podkladě skutkových zjištění, že:

1. obvinění C. S. L., D. T. N., D. S. H., H. S. a Ch. V. Ch. v rámci činnosti obchodní firmy SP8 družstvo, se sídlem Slovanská alej 1861/32,

Plzeň (dále jen SP8 družstvo), které užívalo také neformální označení „I. G.“ a

jehož byl obviněný C. S. L. předsedou, obvinění D. S. H., H. S. a Ch. V. Ch. zaměstnanci a obviněná D. T. N. zde působila jako družka obviněného C. S. L.,

obvinění C. S. L., C. S. L. a D. S. H. v době nejméně od počátku února 2012 do

21. 1. 2013, obviněný Ch. V. Ch. v době nejméně od počátku února 2012 do 4. 12. 2012 a obviněný H. S. v době nejméně od poloviny března 2012 do 21. 1. 2013, v

P., P. a na dalších přesně nezjištěných místech nakupovali, skladovali a se

ziskem prodávali jednak agrotechnické prostředky potřebné pro pěstování rostlin

tzv. indoor způsobem, tedy při umělém osvětlení, vytápění i zavzdušnění a při

intenzivním hnojení a zavlažování, konkrétně pěstební nádoby, boxy a stany,

pěstební substráty, vodní čerpadla, různé typy folií, hnojiva a rostlinné

stimulátory, hadice, přípravky na ošetřování rostlin, měřící přístroje, lampy,

stínidla, výbojky, předřadníky, elektrické kabely, jističe, rozvodné desky,

časové spínače a další elektrotechnické předměty a součástky, ventilátory,

vzduchové hadice, uhlíkové filtry, termostaty a další součásti vzduchotechniky,

jednak řezací přístroje s označením Lazy Boy a OK Trimmer, takto obviněnými

opatřené, skladované a prodávané předměty a komponenty byly určeny jednak pro

zřízení a provoz indoor pěstíren určených pro nelegální pěstování rostlin

konopí, jednak pro zpracování vypěstovaných a vysušených rostlin konopí, to vše

s cílem získat marihuanu s vysokým podílem účinné látky

delta-9-tetrahydrokanabinolu (dále jen THC), přičemž obvinění svou činnost

vzájemně koordinovali tak, že obvinění C. S. L. a C. S. L. zejména u

zahraničních firem působících především v Nizozemí a Velké Británii objednávali

a zajišťovali dopravu výše uvedených agrotechnických prostředků a přístrojů do

České republiky, obvinění D. S. H., H. S. a Ch. V. Ch. pak zejména na základě

pokynů obviněného C. S. L. tyto prostředky a přístroje uskladňovali v objektech

na adresách S. a., P., V., P., a P., P., které mělo SP8 družstvo pronajaty, a

návazně je vydávali, případně i dopravovali odběratelům především vietnamského

původu, všichni obvinění si byli vědomi, k jakému účelu jsou výše uvedené

agrotechnické prostředky a přístroje určeny, jen v době od 9. 2. 2012 do 20. 11. 2012 bylo do shora označených skladových prostor SP8 družstva ze zahraničí

dopraveno kamionovou přepravou nejméně 36 zásilek obsahujících výše

specifikované agrotechnické předměty a komponenty a ke dni 21. 1.

2013 bylo ve

skladových prostorách SP8 družstva na adresách V., P., a P., P., uskladněno

vedle dalších předmětů nejméně 5.099 kanystrů a lahví různých tekutých hnojiv a

prostředků podporujících růst rostlin, 6.796 ks pytlů různých pěstebních

substrátů, 191 lahviček s různými přípravky na ošetřování rostlin, 38.059 ks

různých květináčů, 503 krabic spiropotrubí, 17 ks balení vzduchotechniky, 287

ks různých ventilátorů, 48 ks předřadníků, 70 ks časových spínačů – z toho 51

ks s termostatem, 214 ks jističů, 47 ks lamp a zářivek, 292 krabic stínidel, 48

ks balení elektrických kabelů, 186 ks výbojek, 12 ks elektrických rozvaděčů,

323 ks termostatů, 5 ks topných těles s ventilátory, 197 ks testerů vody, 579

uhlíkových filtrů, 230 ks hliníkových a plastových folií, 2 ks vodních

čerpadel, 5 ks plastových kádí a 2 ks pěstebních stanů,

2. obvinění C. S. L. a D. S. H.

na základě předchozí objednávky uskutečněné nezjištěnou osobou či osobami

vietnamského původu u obviněného C. S. L. obviněný D. S. H. ve dnech 11. 2.

2012 a 13. 2. 2012 podle pokynů obviněného C. S. L. a po konzultacích s ním ve

dvou případech dopravil dodávkovým vozidlem značky Iveco Daily, ze skladových

prostor SP8 družstva umístěných na adrese Plzeň, Slovanská alej 1861/32,

nezjištěné množství pěstebních substrátů do rodinného domu v ulici U T. v obci

N.-D., okres P.-j., v němž byla v dané době nezjištěnými osobami vietnamského

původu provozována nelegální indoor pěstírna konopí, ve které bylo při využití

mimo jiné uvedeným způsobem dopravených pěstebních substrátů až do poloviny

března 2012 v rozporu s ustanoveními § 4, § 8 a § 24 zákona č. 167/1998 Sb., o

návykových látkách, vypěstováno nezjištěné množství rostlin konopí, ze kterých

bylo získáno nezjištěné množství marihuany,přičemž oba obvinění si byli vědomi,

že jimi poskytnuté pěstební substráty budou dalšími osobami využity k

nelegálnímu pěstování rostlin konopí s cílem získat z nich marihuanu,

3. obvinění C. S. L. a D. S. H.

na základě předchozí objednávky uskutečněné nezjištěnou osobou či osobami

vietnamského původu u obviněného C. S. L. obviněný D. S. H. ve dnech 23. 2.

2012 a 1. 3. 2012 podle pokynů obviněného C. S. L. a po konzultacích s ním

naložil ve dvou případech ve skladových prostorách SP8 družstva umístěných na

adrese Plzeň, Slovanská alej 1861/32, nezjištěné agrotechnické prostředky do

dodávkového vozidla značky Iveco Daily, vozidlo následně předal dalším osobám,

které v něm naložené agrotechnické prostředky dopravily do rodinného domu v

obci K.u B., okres T., v němž byla v dané době nezjištěnými osobami

vietnamského původu provozována nelegální indoor pěstírna konopí, ve které bylo

při využití mimo jiné uvedeným způsobem dopravených agrotechnických prostředků

až do 27. 6. 2012 v rozporu s ustanoveními § 4, § 8 a § 24 zákona č. 167/1998

Sb., o návykových látkách, vypěstováno nezjištěné množství rostlin konopí, ze

kterých bylo získáno nezjištěné množství marihuany, a ke dni 27. 6. 2012 zde

bylo pěstováno dalších 374 sazenic konopí, kdy kompletním vysušením uvedených

rostlin by byla získána toxikomanicky využitelná drť - marihuana o hmotnosti

427,4 gramů a obsahující 11,1 gramů účinné látky THC, přičemž oba obvinění si

byli vědomi, že jimi poskytnuté agrotechnické prostředky budou využity dalšími

osobami k nelegálnímu pěstování rostlin konopí s cílem získat z nich marihuanu,

4. obvinění C. S. L. a D. S. H.

na základě předchozí objednávky uskutečněné nezjištěnou osobou či osobami

vietnamského původu u obviněného C. S. L. obviněný D. S. H. podle pokynů

obviněného C. S. L. a po konzultacích s ním dne 10. 5. 2012 v době od 9.08

hodin do 17.34 hodin s další nezjištěnou osobou vietnamského původu dopravil

dodávkovým vozidlem značky Iveco Daily, ze skladových prostor SP8 družstva

umístěných na adrese P., P., nejméně čtyři velké cívky elektrického kabelu a

nezjištěné množství pytlů s pěstebním substrátem do haly v areálu společnosti

KOVO J., s. r. o., na adrese S., S., okres P.-j., na stavební parcele v

katastrálním území S., kde v dané době byla nezjištěnými osobami vietnamského

původu zřizována rozsáhlá nelegální indoor pěstírna konopí s cílem získat

zpracováním vypěstovaných rostlin konopí marihuanu, přičemž popsaným způsobem

dopravené komponenty byly určeny a užity právě k budování a provozu této

pěstírny, čehož si oba obvinění byli vědomi, ve zřízené indoor pěstírně pak

byly nejméně již odsouzeným N. H. T., v rozporu s ustanoveními § 4, § 8 a § 24

zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, až do 1. 8. 2012 skrytým způsobem

za použití umělého osvětlení, zabudované ventilace, vzduchotechniky,

speciálních hnojiv a chemických přípravků podporujících růst rostlin pěstovány

rostliny konopí, ke dni 1. 8. 2012 se jednalo o 613 vzrostlých rostlin o

velikosti 60 – 100 cm, 509 vzrostlých rostlin o velikosti 50 – 90 cm a 837

vzrostlých rostlin o velikosti 30 – 55 cm, tedy celkem 1.959 vzrostlých rostlin

konopí, kdy kompletním vysušením všech uvedených rostlin by byla získána

toxikomanicky využitelná drť - marihuana o hmotnosti 32.402,85 gramů a

obsahující 2.039,38 gramů účinné látky THC,

5. obvinění C. S. L., D. S. H., H. S. a Ch. V. Ch.

vždy na základě pokynů obviněného C. S. L., jenž přijal objednávku od již

odsouzených T. V. T. a D. Q. L., anebo od dalších nezjištěných osob

vietnamského původu jednajících v součinnosti se jmenovanými odsouzenými na

dodání komponentů potřebných pro zřízení nelegální pěstírny konopí, nejprve

obviněný H. S. v době od 5. 10. 2012 do 8. 10. 2012 v P. v prodejně společnosti

E. koupil větší množství elektrických kabelů, které pak za částku nejméně

150.000,--Kč v témže městě předal odsouzeným T. V. T. a D. Q. L., návazně

obvinění D. S. H. a Ch. V. Ch. dne 17. 10. 2012 v odpoledních hodinách ve

skladových prostorách SP8 družstva umístěných na adrese P., V., naložili do

dodávkového vozidla značky Iveco Daily, části vzduchotechniky, elektrotechnické

součástky, pěstební substráty a další nezjištěné komponenty, vše v prodejní

ceně nejméně 300.000,--Kč, které poté obviněný D. S. H. dopravil uvedeným

vozidlem do P., kde vozidlo předal dalším nezjištěným osobám vietnamského

původu, které s vozidlem odjely do objektu zemědělské usedlosti v obci T.,

okres P.-s., a dopravené komponenty zde vyložily, přičemž veškeré shora

specifikované předměty byly určeny a již odsouzenými T. V. T. a D. Q. L. i

dalšími nezjištěnými osobami využity k vybudování rozsáhlé nelegální indoor

pěstírny konopí s cílem získat zpracováním vypěstovaných rostlin konopí

marihuanu, čehož si všichni obvinění byli vědomi,

ve zřízené indoor pěstírně pak již odsouzení T. V. T. a D. Q. L. v rozporu s

ustanoveními § 4, § 8 a § 24 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, až

do 10. 1. 2013 za použití umělého osvětlení, vytápění, odvětrávání, hnojiv a

chemických přípravků podporujících růst rostlin pěstovali rostliny konopí s

cílem získat vysušením jejich vrcholíků marihuanu, ke dni 10. ledna 2013 takto

v pěstírně sušili vrcholíky získané ze zde již vypěstovaných rostlin konopí, a

to o celkové váze 66,298 kg, dále zde ještě pěstovali 20 kusů rostlin konopí o

výšce 60 až 70 cm a 198 kusů rostlin konopí o výšce 10 až 15 cm, kdy kompletním

vysušením všeho uvedeného rostlinného materiálu by byla získána toxikomanicky

využitelná drť - marihuana o hmotnosti 32.429,8 gramů a obsahující 5.033,59

gramů účinné látky THC,

6. obviněný N. V. H.

v době od dubna 2012 do července 2012 v P., S., okres P.-j., případně na

dalších nezjištěných místech v České republice se podílel na vzniku a trvání

nájemního vztahu k objektu haly v areálu společnosti KOVO J., s. r. o., na

adrese S., S., okres P.-j., nacházející se na stavební parcele v katastrálním

území S., kterou uvedená obchodní společnost od 1. 5. 2012 pronajala

nezjištěným osobám vietnamského původu, z nichž jedna při uzavření nájemní

smlouvy datované dnem 1. 5. 2012 vystupovala pod cizí identitou jako N. V. K.,

a v této souvislosti předložila cestovní pas jmenovaného, přičemž zmíněné

nezjištěné osoby vietnamského původu následně v takto pronajatém objektu

zřídily rozsáhlou nelegální indoor pěstírnu konopí s cílem získat zpracováním

vypěstovaných rostlin konopí marihuanu, ve které pak byly nejméně již

odsouzeným N. H. T., v rozporu s ustanoveními § 4, § 8 a § 24 odst. 1 zákona č.

167/1998 Sb., o návykových látkách, až do 1. 8. 2012 skrytým způsobem za

použití umělého osvětlení, zabudované ventilace, vzduchotechniky, speciálních

hnojiv a chemických přípravků podporujících růst rostlin pěstovány rostliny

konopí, ke dni 1. 8. 2012 se jednalo o 613 vzrostlých rostlin o velikosti 60 –

100 cm, 509 vzrostlých rostlin o velikosti 50 – 90 cm a 837 vzrostlých rostlin

o velikosti 30 – 55 cm, tedy celkem 1.959 vzrostlých rostlin konopí, kdy

kompletním vysušením všech uvedených rostlin by byla získána toxikomanicky

využitelná drť - marihuana o hmotnosti 32.402,85 gramů a obsahující 2.039,38

gramů účinné látky THC, konkrétně obviněný vždy s vědomím, že v uvedeném

objektu bude zřízena a provozována rozsáhlá nelegální indoor pěstírna konopí s

cílem získat zpracováním vypěstovaných rostlin marihuanu, nejprve nezjištěný

den v průběhu měsíce dubna 2012 vystupoval jako tlumočník při nejméně jednom

jednání o nájmu objektu mezi oněmi nezjištěnými osobami vietnamského původu a

jednatelem společnosti KOVO J., s. r. o., D. J., návazně v témže měsíci v

souvislosti s uzavřením nájemní smlouvy předal oněm nezjištěným osobám

vietnamského původu výše uvedený cestovní pas osoby N. V. K., který měl do té

doby ve své dispozici, následně dne 16. 5. 2012 při telefonickém hovoru s

jedním z jednatelů společnosti KOVO J., s. r. o., O. J. se vydával za osobu N.

V. K. a ujišťoval uvedeného jednatele, že sjednané nájemné bude řádně hrazeno,

a zároveň rozptyloval jeho obavy, že v objektu dochází k větším stavebním

úpravám, a nakonec v druhé polovině července 2012 vystupoval jako tlumočník při

jednání mezi jednou z oněch nezjištěných osob vietnamského původu a jednatelem

společnosti KOVO J., s. r. o., D. J., při kterém tato osoba vietnamského původu

předávala jmenovanému jednateli společnosti částku 150.000,--Kč jako platbu za

spotřebovanou elektrickou energii, jejímž poskytnutím tento jednatel

společnosti podmiňoval další přísun elektrické energie do pronajatého objektu,

7. obviněný N. V. H.

v rozporu s ustanoveními § 4 a § 8 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových

látkách, poté, co si v přesně nezjištěný den následující po 27. 11. 2012 na

nezjištěném místě a za nezjištěných okolností opatřil nejméně 1.095,4 gramů

marihuany, tedy vysušených vrcholíků vypěstovaných rostlin konopí, obsahující

239,89 gramů účinné látky THC, přechovával uvedenou marihuanu za účelem její

další distribuce až do dne 22. 1. 2013 v jím užívaném bytě na adrese L., P.,

8. obvinění N. G. Q. a J. Š.

v souvislosti se skutečností, že nezjištěné osoby vietnamského původu si od 15.

8. 2011 na základě nájemní smlouvy datované týmž dnem pronajaly od K. A. objekt

bývalé truhlárny nacházející se na parcele v obci P. u P., katastrální území P.

u P., zapsané na LV, a následně zde vybudovaly rozsáhlou nelegální indoor

pěstírnu konopí s cílem získat zpracováním vypěstovaných rostlin konopí

marihuanu, ve které v rozporu s ustanoveními § 4, § 8 a § 24 zákona č. 167/1998

Sb., o návykových látkách, až do 14. 8. 2012 za použití umělého osvětlení,

vytápění, odvětrávání, hnojiv a chemických přípravků podporujících růst rostlin

pěstovaly rostliny konopí, přičemž ke dni 14. 8. 2012 se v objektu nacházelo

945 kusů rostlin konopí degradovaných plísní, z toho 435 kusů výšky kolem 80 cm

a 510 kusů výšky kolem 45 cm, kdy kompletním vysušením všech uvedených rostlin

by byla získána toxikomanicky využitelná drť - marihuana o hmotnosti 16.483,5

gramů a obsahující 604,7 gramů účinné látky THC, obviněný J. Š. nejprve na

žádost obviněného N. G. Q., jenž byl v kontaktu s výše zmíněnými nezjištěnými

osobami vietnamského původu, nezjištěný den v průběhu jarních či letních měsíců

2011 před 15. 8. 2011 zprostředkoval prvotní osobní kontakt jedné z oněch

nezjištěných osob vietnamského původu a obviněného N. G. Q. s majitelem shora

specifikovaného objektu K. A., při tomto setkání, jakož i při dalších dvou

jednáních, při nichž již byla uzavřena nájemní smlouva k objektu, obviněný N.

G. Q. vystupoval jako tlumočník mezi K. A. a oněmi nezjištěnými osobami

vietnamského původu, následně po uzavření uvedené nájemní smlouvy obviněný J.

Š. vždy na základě žádosti a podle pokynů obviněného N. G. Q. v nezjištěné dny

v období od 15. 8. 2011 do jarních měsíců roku 2012 postupně do objektu nejméně

ve třech případech dopravil různé předměty, které zde sloužily pro vybudování

či provoz pěstírny, nejméně ve dvou případech do objektu dopravil nezjištěné

osoby vietnamského původu, které se zde podílely na budování pěstírny anebo již

na pěstování rostlin konopí, nejméně v jednom případě provedl opravu dodávky

vody do objektu a nejméně v jednom případě z objektu vyvezl nezjištěný odpad

vzniklý v souvislosti s budováním pěstírny či již s pěstováním rostlin konopí,

přičemž obviněný N. G. Q. si od počátku svého shora popsaného počínání byl

vědom, že uvedený objekt je nezjištěnými osobami vietnamského původu pronajímán

a následně i užíván za účelem zřízení a provozování rozsáhlé nelegální indoor

pěstírny konopí s cílem získat zpracováním vypěstovaných rostlin konopí

marihuanu, a obviněný J. Š. vědomí o takové okolnosti nabyl nejpozději v době,

kdy do objektu začal dopravovat výše popsaným způsobem předměty a osoby,

9. obvinění N. G. Q. a J. Š.

v souvislosti se skutečností, že nezjištěné osoby vietnamského původu v

pronajatém rodinném domě v ulici U T. v obci N.-D., okres P.-j., v době po 2.

6. 2010 vybudovaly indoor pěstírnu konopí, v níž následně až do poloviny března

2012 v rozporu s ustanoveními § 4, § 8 a § 24 zákona č. 167/1998 Sb., o

návykových látkách, vypěstovaly nezjištěné množství konopí, ze kterých bylo

získáno nezjištěné množství marihuany, oba obvinění s vědomím, že v uvedeném

rodinném domě jsou nelegálně pěstovány rostliny konopí s cílem získat z nich

marihuanu, nejprve obviněný J. Š. na základě žádosti a podle pokynů obviněného

N. G. Q. ve dnech 13. 2. 2012 a 14. 2. 2012 vždy v dopoledních hodinách celkem

ve dvou případech odvezl vozidlem značky Iveco Daily, z parkoviště u obchodního

centra O. v P. ul. v P. na skládku v obci D., část V., okres P.-j., přesně

nezjištěný odpadový materiál, jenž vznikl v souvislosti s nelegálním pěstováním

rostlin konopí v pěstírně zřízené ve výše uvedeném rodinném domě, následně

obviněný J. Š. opět na základě žádosti a podle pokynů obviněného N. G. Q. dne

14. 3. 2012 ve dvou případech a dne 15. 3. 2012 v jednom případě společně s

dalšími nezjištěnými osobami vietnamského původu zajistil odvoz komponentů

užitých při pěstování rostlin konopí z uvedeného rodinného domu do jím užívané

garáže nacházející se na stavební parcele v obci P., okres P.-j., kde byly

uskladněny,

10. obvinění N. G. Q. a J. Š.

v souvislosti se skutečností, že nezjištěné osoby vietnamského původu v

pronajatém rodinném domě v obci K. u B., okres T., v době po 16. 12. 2010

vybudovaly indoor pěstírnu konopí, v níž následně až do 27. 6. 2012 v rozporu s

ustanoveními § 4, § 8 a § 24 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách,

vypěstovaly nezjištěné množství konopí, ze kterého bylo získáno nezjištěné

množství marihuany, a ke dni 27. 6. 2012 zde pěstovaly dalších 374 malých

sazenic konopí, kdy kompletním vysušením všech uvedených rostlin by byla

získána toxikomanicky využitelná drť - marihuana o hmotnosti 427,4 gramů a

obsahující 11,1 gramů účinné látky THC, oba obvinění s vědomím, že v uvedeném

rodinném domě jsou nelegálně pěstovány rostliny konopí s cílem získat z nich

marihuanu, obviněný J. Š. na základě žádosti a podle pokynů obviněného N. G. Q.

ve dnech 24. 2. 2012 a 1. 3. 2012 celkem ve dvou případech společně s dalšími

nezjištěnými osobami vietnamského původu odvezl vozidlem značky Iveco Daily, v

něm se nacházející nezjištěné agrotechnické prostředky, které byly krátce

předtím naloženy do vozidla ve skladových prostorách SP8 družstva při jednání

popsaném pod bodem 3) výroku tohoto rozsudku, z parkoviště u obchodního centra

O. v P. ul. v P. do pěstírny konopí zřízené ve výše uvedeném rodinném domě, kde

byly vyloženy a posléze použity v rámci provozu pěstírny,

dále obviněný J. Š. opět na základě žádosti a podle pokynů obviněného N. G. Q.

dne 2. 3. 2012 týmž vozidlem odvezl z parkoviště u obchodního centra O. v P.

ul. v P. na skládku v obci D., část V., okres P.-j., odpadový materiál, jenž

vznikl v souvislosti s nelegálním pěstováním rostlin konopí v pěstírně zřízené

ve výše uvedeném rodinném domě a který sestával zejména z použité zeminy se

zbytky kořínků, částí rostlin konopí nepoužitých pro výrobu marihuany a

plastových kanystrů se zbytky tekutých hnojiv,

11. obvinění N. G. Q. a J. Š.

v souvislosti se skutečností, že nezjištěné osoby vietnamského původu si od 31.

5. 2012 na základě nájemní smlouvy datované týmž dnem pronajaly od obchodní

společnosti Sontera, s. r. o. se sídlem Přeštice, zastoupené B. K., objekt

ubytovny nacházející se na adrese U K. v obci Ch., okres P.-j., a následně zde

vybudovaly nelegální indoor pěstírnu konopí, v níž následně až do počátku

listopadu 2012 v rozporu s ustanoveními § 4, § 8 a § 24 zákona č. 167/1998 Sb.,

o návykových látkách, vypěstovaly nezjištěné množství rostlin konopí, ze

kterých bylo získáno nezjištěné množství marihuany, obviněný J. Š. nejprve na

žádost obviněného N. G. Q., jenž byl v kontaktu s výše zmíněnými nezjištěnými

osobami vietnamského původu, nezjištěný den v průběhu měsíce května 2012

zprostředkoval kontakt jedné z oněch nezjištěných osob vietnamského původu a

obviněného N. G. Q. se zástupkyní společnosti Sontera, s. r. o., B. K., při

tomto setkání i při následné prohlídce výše uvedeného objektu, které nakonec

vyústily v uzavření nájemní smlouvy k objektu, obviněný N. G. Q. vystupoval

jako tlumočník mezi B. K. a onou nezjištěnou osobou vietnamského původu,

následně po uzavření uvedené nájemní smlouvy k objektu obviněný J. Š. vždy na

základě žádosti a podle pokynů obviněného N. G. Q. v nezjištěné dny v období od

31. 5. 2012 do počátku listopadu 2012 v daném objektu nejprve provedl rozvody

vody a další přesně nezjištěné opravy a úpravy potřebné pro zřízení a provoz

pěstírny konopí a po ukončení pěstování rostlin konopí z objektu vyklidil

jednotlivé komponenty tvořící pěstírnu konopí, přičemž oba obvinění si od

počátku svého shora popsaného počínání byli vědomi, že daný objekt je

nezjištěnými osobami vietnamského původu najímán a následně užíván za účelem

zřízení a provozování nelegální indoor pěstírny konopí s cílem získat

zpracováním vypěstovaných rostlin konopí marihuanu,

12. obvinění N. G. Q. a J. Š.

v době od počátku listopadu 2012 do 21. 1. 2013 obviněný J. Š. vždy na základě

žádosti

a podle pokynů obviněného N. G. Q. nejprve od počátku uvedeného období do

poloviny ledna 2013 přechovával v jím užívané garáži č. 6 nacházející se na

stavební parcele v obci P., okres P.-j., mimo jiné 6 ks kovových filtrů, 2 ks

ventilátorů, 101 ks jističů, 4 ks spínačů a 1 ks dřevěné desky, 774 ks

plastových květináčů o průměru 30cm, 637 ks plastových květináčů o průměru

15cm, 56 ks plastových květináčů o průměru 16 cm, 11 ks pytlů o obsahu 50 l s

pěstebními substráty, 99 ks předřadníků, 2 ks stojanových větráků, 97 ks

kompletních lamp se žárovkami 600W a stínítky, různé části vzduchotechniky,

přičemž všechny uvedené předměty byly do uvedené garáže přemístěny z indoor

pěstírny vybudované v objektu ubytovny nacházející se na adrese U K. v obci

Ch., okres P.-j., kde byly dříve užívány či alespoň určeny k nelegálnímu

pěstování konopí, následně v polovině ledna 2013 společně s nezjištěnými

osobami vietnamského původu všechny shora popsané předměty přemístil do objektu

bývalé truhlárny na adrese H., P., okres P.-j., který si nezjištěné osoby

vietnamského původu od 11. 1. 2013 na základě nájemní smlouvy datované týmž

dnem pronajaly od S. K., a to za součinnosti obou obviněného, neboť obviněný J.

Š. uvedené osoby seznámil se S. K. a obviněný N. G. Q. vystupoval při jednáních

mezi oněmi osobami a S. K. o nájmu objektu jako tlumočník, přičemž účelem nájmu

uvedeného objektu nezjištěnými osobami vietnamského původu bylo při využití

mimo jiné shora popsaných předmětů vybudovat a provozovat zde v nezjištěném

rozsahu nelegální pěstírnu konopí s cílem získat zpracováním vypěstovaných

rostlin konopí nezjištěné množství marihuany, čehož si oba obvinění byli

vědomi, ke zřízení a provozu takové pěstírny však z důvodu zásahu Policie ČR

nedošlo,

přičemž

konopí je omamnou látkou podle seznamu IV Jednotné Úmluvy o omamných látkách

(vyhláška č. 47/1965 Sb.) a v době všech výše popsaných jednání pod body 1) až

12) bylo jako tato látka uvedeno v příloze č. 3 k zákonu č. 167/1998 Sb., a

delta-9-tetrahydrokanabinol (THC) je psychotropní látkou podle seznamu II

Úmluvy o psychotropních látkách (vyhláška č. 62/1989 Sb.) a v době všech výše

popsaných jednání byl jako tato látka uveden v příloze č. 5 k zákonu č.

167/1998 Sb.,

2. Za uvedené trestné činy byli obvinění:

· C. S. L. podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku ve spojení s § 43 odst. 1

tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání

9 let a 3 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen

do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému

dále uložen trest propadnutí věci.

· D. S. H. podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku ve spojení s § 43 odst. 1

tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 8

let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s

ostrahou.

· H. S. podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku ve spojení s § 43 odst. 1 tr.

zákoníku a za použití § 58 odst. 5 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému

nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 4 let a 3 měsíců, pro jehož výkon

byl podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem. Podle § 70

odst. 1 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému rovněž uložen trest propadnutí

věci.

· Ch. V. Ch. podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku ve spojení s § 43 odst. 1

tr. zákoníku a za použití § 58 odst. 5 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému

nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 4 let a 3 měsíců, pro jehož výkon

byl podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem.

· D. T. N. podle § 286 odst. 2 tr. zákoníku odsouzena k nepodmíněnému

trestu odnětí svobody v trvání 3 let a 9 měsíců, pro jehož výkon byla zařazena

podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku do věznice s dozorem. Podle § 70 odst. 1 písm.

a) tr. zákoníku byl obviněné uložen trest propadnutí věci.

· N. V. H.byl podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku ve spojení s § 43 odst. 1

tr. zákoníku a za použití § 58 odst. 5 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému

nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 6 let, pro jehož výkon byl

obviněný podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s

ostrahou. Podle § 70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest

propadnutí věcí.

· N. G. Q. byl podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku ve spojení s § 43 odst.

1 tr. zákoníku k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 6 let a

6 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do

věznice s ostrahou.

· J. Š. byl podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku ve spojení s § 43 odst. 1

tr. zákoníku k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 3 let a 9

měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice

s dozorem.

3. Naproti tomu byli pod bodem B. obvinění C. S. L., D. S. H., H. S.,

Ch. V. Ch., N. V. H., podle § 226 písm. c) tr. ř., zproštěni obžaloby pro

skutky, jimiž se měli dopustit zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a

jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst.

1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku.

4. O odvoláních, která proti výše citovanému rozsudku podali všichni

obvinění, rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 20. 12. 2016, sp. zn. 12

To 96/2016, tak, že je podle § 256 tr. ř. jako nedůvodná zamítl.

II.

Dovolání a vyjádření k němu

5. Shora citované usnesení Vrchního soudu v Praze napadli obvinění D. S.

H., H. S., Ch. V. Ch., D. T. N., N. V. H., N. G. Q. a J. Š. prostřednictvím

svých obhájců dovoláními, která všichni shodně opřeli o dovolací důvod podle §

265b odst. 1 písm. g) tr. ř., přičemž kromě obviněné D. T. N. uplatnili také

dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.

6. Obviněný D. S. H. v prvé řadě v rámci svého dovolání namítá několik

pochybení soudu v procesní rovině. Jako první procesní pochybení shledává

absenci nosiče záznamu z hlavního líčení ze dne 23. 5. 2013. Za další procesní

pochybení pak považuje nedostatečné odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu k

jeho námitkám, v čemž shledává rozpor s ustanovením § 254 odst. 1 tr. ř. Dále

dovolatel namítá, že v řízení nebyl proveden jediný důkaz, z něhož by bylo

možno dovodit jeho vědomost o užití zboží, s nímž jakožto skladník a nákupčí

nakládal. Za nedostatek rovněž spatřuje to, že se soudy nižších stupňů

nezabývaly legalitou jeho činnosti, když byl v řádném pracovním poměru a

odváděl daně a další povinné platby. Soudy se pak dle jeho názoru v rozporu s

ustanovením § 125 tr. ř. nevypořádaly ani s jeho obhajobou. Obviněný taktéž

rozporuje závěr soudů o rozšířenosti pěstování konopí u osob vietnamské

komunity, z čehož je pak také dovozována jeho vědomost o účelu skladovaného

zboží, přičemž toto považuje za nepřípustnou paušalizaci, která nemá oporu v

provedených důkazech. V rámci svého dovolání pak D. S. H. navrhuje, aby

Nejvyšší soud napadené usnesení Vrchního soudu v Praze i jemu předcházející

rozsudek Krajského soudu v Plzni zrušil a věc vrátil k novému řízení.

7. Obviněný H. S. v dovolání namítá nesprávnost právní kvalifikace

jednání pod bodem 5) rozsudku Krajského soudu v Plzni, když má za to, že se

jednalo o další útok pokračujícího zločinu výroby a držení předmětu k

nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu podle § 286 odst. 1, 2

písm. a), b) tr. zákoníku. Popis jednání nesvědčí o jeho účastenství ve formě

pomoci na zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a

psychotropními látkami a s jedy, přičemž v popisu skutku je nedostatečně

individualizováno jednání jednotlivých osob z hlediska objektivní a subjektivní

stránky. Upozorňuje i na časovou prodlevu mezi opatřením příslušného materiálu

a jeho odvozem do prostoru pěstírny, z které je evidentní oddělenost jeho

jednání a jednání spoluobviněných. Obviněný také zpochybňuje naplnění

subjektivní stránky spočívající v jeho vědomosti o konkrétní pěstírně či její

kapacitě, přičemž její existence ze skutkové věty nevyplývá. Nikdo z obviněných

nevezl zboží přímo do nelegální pěstírny, což vyplývá i ze skutkové věty, že

zboží měly dodat nezjištěné osoby vietnamského původu. Přitom v době, kdy měla

být zásilka dodána, nebyla pěstírna ještě zřízena, pravděpodobně byla ve fázi

příprav, a proto obvinění jen těžko mohli znát její velikost a výrobní

kapacitu. Dovolatel taktéž podotýká, že si sice uvědomil účel nakupovaného

zboží, avšak to dle jeho názoru svědčí pouze o naplnění znaků skutkové podstaty

mírněji trestného zločinu výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a

psychotropní látky podle § 286 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zákoníku. V závěru

dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil napadená rozhodnutí a věc vrátil

Krajskému soudu v Plzni k novému projednání a rozhodnutí.

8. Obviněný Ch. V. Ch. v dovolání použil zcela totožné námitky a

argumentaci, které uplatnil v dovolání spoluobviněný D. S. H. Shodně s D. S. H.

navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené usnesení i jemu předcházející rozsudek

zrušil a věc vrátil k novému projednání.

9. Obviněná D. T. N. v dovolání namítá, že její jednání není a ani

nemůže být posuzováno jako trestný čin. Soudy obou stupňů zcela nesprávně a v

rozporu s důkazní situací učinily závěr o tom, že to byla i ona, jež

nakupovala, skladovala a se ziskem prodávala jak agrotechnické prostředky

potřebné pro pěstování marihuany indoor způsobem, tak i řezací přístroje s

označením Lazy Boy a OK Trimmer. Dovolatelka rovněž odmítla, že by si měla být

zcela vědoma skutečnosti, že byla součástí koordinované činnosti organizované

skupiny, jejímž úkolem bylo u zahraničních společností objednávat a zajišťovat

dopravu předmětných agrotechnických prostředků, a že by si byla vědoma, k

jakému účelu slouží přístroje Lazy Boy a Ok Trimmer. Obviněná rozebírá

skutkový stav a následně pak konstatuje, že skutkové závěry soudu, z kterých

byla dovozena její vina, nemají oporu v důkazech. Jedná se o její vědomost o

užití komponentů objednávaných v zahraničí ke zřízení a provozu indoor

pěstírny, jakož i srozumění s tím, že přístroje Lazy Boy a OK Timmer jsou

určeny pro pěstování a sklizeň marihuany. Soudům dále vytýká, že nesprávně a v

rozporu s důkazním stavem vyhodnotily odposlechy a záznamy telekomunikačního

provozu, obrazové záznamy (videozáznamy a fotografie), jakož i prostorové

odposlechy či výpovědi spoluobviněných, bylo-li na základě nich dovozeno vědomí

obviněné o určení obchodovaného zboží k nedovolené výrobě omamné a psychotropní

látky či jedu. K subjektivní stránce ve vztahu k nakládání s komponenty pro

pěstování konopí poukazuje dovolatelka na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2.

6. 2016, sp. zn. 11 Tdo 1095/2015, kde byly stanoveny atributy jednání, které

zakládají trestnost, tyto však nebyly v projednávaném případě zjištěny.

Neobjednávala žádné propagační materiály, nebylo prokázáno, že by zboží fyzicky

přebrala a měla tak možnost se s ním, případně s jeho složením, blíže seznámit,

přičemž nemá v této oblasti ani žádné vzdělání. Obviněná rovněž zdůrazňuje, že

komponenty měly jednoznačně víceúčelové využití a zároveň, že nebyla prokázána

její svobodná vůle objednat, skladovat a dodávat zboží sloužící toliko k výrobě

omamných a psychotropních látek. Dovolatelka zdůrazňuje, že se podílela na

zcela legálním podnikání, kdy objednávala a zajišťovala přepravu zboží, které

nebylo v ČR nijak zakázáno, a v této souvislosti se dovolává jednak ustanovení

o právním omylu a jednak porušení zásady subsidiarity trestní represe a

nutnosti zohlednění společenského konsenzu v oblasti kriminalizace a

dekriminalizace drogových deliktů v posledních desetiletích. Závěrem navrhuje,

aby Nejvyšší soud napadené usnesení Vrchního soudu v Praze i jemu předcházející

rozsudek Krajského soudu v Plzni zrušil, a následně aby věc vrátil Krajskému

soudu v Plzni spolu se závaznými pokyny k novému projednání a rozhodnutí věci.

10. Dovolatel N. V. H. předně v dovolání shodně se spoluobviněnými D. S.

H. a Ch. V. Ch. argumentuje procesním pochybením spočívajícím v absenci nosiče

záznamu z hlavního líčení ze dne 23. 5. 2013. Jako další procesní pochybení

shodně shledává nedostatečné odůvodnění usnesení Vrchního soudu v Praze. Soudy

podle obviněného zcela pominuly, že jeho přítomnost byla prokázána pouze v

jednom případe, kdy i svědek J. vypověděl, že obviněný vystupoval jako

tlumočník, nikoliv jako osoba znalá provozní činnost objektu. Soudům dále

vytýká, že se nevypořádaly ve smyslu § 125 tr. ř. s námitkami obhajoby. Důkazní

situace podle obviněného neprokazuje jakoukoliv jeho trestnou činnost, která

měla spočívat v podílení se na pronájmu objektů za účelem pěstování konopí.

Ohrazuje se také vůči paušalizaci pěstování konopí u osob vietnamské

národnosti, z čehož soudy nepřípustně dovodily jeho vědomost o účelu

pronajímaných objektů. Výhrady dovolatel uplatňuje také k důkazní situaci

ohledně vlastnictví drogy, která byla zajištěna domovní prohlídkou v bytě, ve

kterém žije obviněný spolu s manželkou. Ačkoliv při domovní prohlídce obviněný

prohlásil, že nalezené konopí je jeho vlastnictvím, tak v řízení před soudem

upřesnil, že tak učinil pouze z důvodu, že zasahující policisté u prohlídky

uvedli, že pokud neprohlásí vlastnictví nalezené drogy, bude do vazby vzata i

jeho družka. Nalézací soud na tuto změnu výpovědi nijak nereagoval a

nepředvolal příslušníky policejního orgánu k podání svědecké výpovědi.

Dovolatel taktéž zdůrazňuje, že jeho doznání v rámci řízení v žádném případě

nezbavuje orgány činné v trestním řízení povinnosti prokázat jeho vinu. Závěrem

Nejvyššímu soudu navrhuje, aby napadené usnesení i jemu předcházející rozsudek

zrušil a věc vrátil k novému řízení.

11. Dovolatel N. G. Q. ve svém dovolání (koncipované stejným obhájcem

jako v případě obviněných D. S. H., Ch. V. Ch. a N. V. H.) v prvé řadě namítá

pochybení v rovině procesní, kdy ve spise absentoval nosič záznamu z hlavního

líčení ze dne 23. 5. 2013, v němž byl k jeho osobě vyslýchán spoluobviněný J.

Š. a kdy byl tento vyzván k identifikaci jeho osoby jako osoby s přezdívkou

„K.“. Dovolatel namítá, že v tomto případě byla předmětným úkonem nahrazena

rekognice podle § 104b odst. 2 tr. ř., která nemá požadované náležitosti a z

procesního hlediska jde tak o úkon absolutně nepoužitelný. V návaznosti na to

dovolatel odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 22. 10. 2001, sp. zn. IV. ÚS

37/01, vztahující se k podmínkám provádění rekognice, přičemž v nálezu

vysloveným požadavkům soudy dle jeho mínění nedostály, přesto však dle něj z

tohoto úkonu posléze vycházely. Obviněný dále rozporuje hodnocení důkazů soudem

prvního stupně s tím, že nebyla prokázána jeho přítomnost u jednání k pronájmu

prostor k pěstování konopí. Nesouhlasí s hodnocením pozice GPS jednoho z

pronajatých vozidel, přičemž není ani zřejmé, na základě čeho je dovozována

přítomnost obviněného v tomto vozidle a dále namítá dezinterpretaci výpovědi

spoluobviněného Š. ohledně totožnosti Vietnamce jménem „K.“. Domnívá se, že

jeho totožnost s osobou „K.“ nebyla v řízení prokázána, jelikož soudu se nikdy

nepovedlo bez pochybností jej ztotožnit s osobou pod přezdívkou “K.“, přičemž

toto nahrazoval rekognicí v jednací místnosti, jako např. u svědka K., avšak

při tomto nebyl označen ani jeden z obviněných přítomných v jednací síni.

Přitom podle obviněného existuje celá řada důkazů, že jej nelze ztotožnit s

osobou vystupující pod přezdívkou „K.“. Namítá, že v okamžiku, kdy se obžaloba

dostala do důkazní nouze, zastupuje ji nalézací soud tvrzeními, která nemají

oporu v provedeném dokazování. Dovolatel proto závěrem svého dovolání navrhuje,

aby Nejvyšší soud napadené usnesení Vrchního soudu v Praze i jemu předcházející

rozsudek Krajského soudu v Plzni zrušil a věc byla následně vrácena k novému

řízení.

12. Dovolatel J. Š. především rozporuje naplnění subjektivní stránky,

když si nebyl vědom protiprávnosti svého jednání. Zdůrazňuje, že nikdy neměl v

úmyslu spáchat trestný čin a svoji práci považoval jen za službu. O povaze

činnosti jakožto trestného činu se dozvěděl až s postupem času. Vadu právní

kvalifikace shledává v aplikaci kvalifikované skutkové podstaty trestného činu

podle § 283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, když měl být totiž uznán vinným

maximálně v mezích základní skutkové podstaty trestného činu podle § 283 odst.

1 tr. zákoníku, jelikož jeho jednání mělo pouze dílčí charakter, neměl povědomí

o rozsahu páchané trestné činnosti a nijak se na vypěstování, prodeji, výnosu

či zisku nepodílel. Obviněný dále uplatnil námitky ve vztahu k výroku o

trestu, kdy má za to, že došlo k uložení trestu v rozporu se zásadami

stanovenými pro ukládání trestu, jelikož soudy nezohlednily hlubší

individualizaci ukládaného trestu, nevzaly v potaz jeho poměry, dlouhodobou

bezúhonnost, vyšší věk, další polehčující okolnosti, a také samotný charakter a

smysl nepodmíněného trestu odnětí svobody, jakož i aplikaci zásady subsidiarity

při ukládání nepodmíněného trestu. Závěrem dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší

soud zrušil napadené rozhodnutí a přikázal odvolacímu soudu věc k novému

projednání a rozhodnutí.

13. K dovoláním se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního

zastupitelství a konstatoval, že uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídají ty

námitky obviněných, které směřují k přezkoumání skutkových zjištění, na nichž

je napadené rozhodnutí založeno. Dle názoru státního zástupce nelze v

projednávané věci shledat žádný, natož extrémní, rozpor mezi provedenými důkazy

a skutkovými zjištěními. Naopak dle jeho názoru došlo k zjištění řádného

skutkového stavu věci, a to bez důvodných pochybností a v rozsahu potřebném pro

vydání rozhodnutí. Státní zástupce v rámci svého vyjádření rovněž vyzdvihuje

mimořádně podrobné a pečlivé odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně. Za

vadu naopak neshledává absenci takto podrobného odůvodnění rozhodnutí soudu

druhého stupně, neboť tento se plně ztotožnil se soudem prvního stupně a

takovéto odůvodnění by bylo v předmětném rozhodnutí už nadbytečné. K dovoláním

obviněných D. S. H., Ch. V. Ch., N. V. H.a N. G. Q. uvedl, že s ohledem na

jejich obdobnou argumentaci, budou posuzovány společně. Na počátku shrnul, že

obviněnými uplatňované námitky neodpovídají uplatňovanému dovolacímu důvodu. Nedostatek spisového materiálu spočívající v absenci nahrávky, jakož i

nedostatečné odůvodnění rozhodnutí pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1

písm. g) tr. ř. není možné zařadit. Státní zástupce následně zdůrazňuje, že

nelze souhlasit ani s údajnou absencí vypořádání se s námitkami dovolatelů,

neboť tyto byť nejsou ve formálně oddělené části rozhodnutí, jsou v něm řádně

na několika místech obsaženy. K údajné absenci řádného odůvodnění odvolacího

soudu státní zástupce opět poukázal na skutečnost, že ztotožní-li se plně

odvolací soud s názorem soudu prvního stupně, není zapotřebí podávat tak

podrobné odůvodnění, jako to učinil právě soud prvního stupně a je možné na něj

v podrobnostech i odkázat. Státní zástupce se rovněž vyjádřil k tvrzeným

paušalizujícím závěrům soudů o etnicitě obviněných, kdy toto vyjádření je dle

jeho názoru pouze okrajové ve vztahu k posouzení subjektivní stránky jednání

obviněných a není na základě něj činěn závěr o jejich vině. K námitce N. V. H.ohledně marihuany zajištěné v jeho bytě dodává, že se opět jedná toliko o

otázku skutkovou, jakož i námitka dovolatele N. G. Q. ve vztahu ke ztotožnění

jeho osoby jakožto „K.“, s nímž měl jednat obviněný J. Š., je námitkou skutkové

povahy. K absenci řádně provedené rekognice státní zástupce poznamenal, že tato

v předmětném případě vůbec provedena nebyla. Namísto ní byla užita metoda

agnoskace, která je od rekognice odlišná a pravidla pro rekognici na ni není

tedy možné aplikovat. Odkaz dovolatele na nález Ústavního soudu týkající se

rekognice tak postrádá v předmětném případě opodstatnění. K rozporovaným

skutkovým zjištěním soudu ze strany N. G. Q., pak státní zástupce opětovně

poukázal na limity dovolacího přezkumu a shrnul, že v tomto případě se jedná

jen o polemiku s hodnocením důkazů. Na základě toho státní zástupce závěrem

uvedl, že dovolání shora uvedených obviněných neodpovídají žádnému z dovolacích

důvodů dle § 265b tr. ř. Dále se státní zástupce vyjádřil k dovolání H. S.

Dle

něj se nelze ztotožnit s námitkou dovolatele, že jeho jednání pod bodem 5/

rozsudku soudu prvního stupně by mělo být považováno za „dílčí útok“

pokračujícího trestného činu výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě

omamné a psychotropní látky a jedu podle § 286 tr. zákoníku ve vztahu k

jednání, jímž byl uznán vinným pod bodem 1/ rozsudku. Považuje za sporné, zda

lze i ve vztahu k trestnému činu podle § 286 tr. zákoníku vztáhnout aktuální

judikatorní závěry vztahující se k posouzení trestného činu nedovolené výroby a

jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 tr. zákoníku, z nichž vyplývá, že se jedná o trestný čin trvající, který se

(zpravidla) nerozpadá na dílčí útoky pokračujícího trestného činu. Státní

zástupce zdůrazňuje, že jednání pachatele i zde totiž spočívá v kontinuálním

držení takových předmětů, což naopak nasvědčuje charakteru tohoto trestného

činu jakožto trestného činu trvajícího. Státní zástupce nicméně podotýká, že

jde o úvahu ryze akademickou, jelikož skutková zjištění ve vztahu k jednání pod

bodem 5/ vylučují úvahu o aplikaci § 286 tr. zákoníku. Dále státní zástupce

uvádí, že za obsahově relevantní lze považovat naopak dílčí námitku dovolatele

H. S., že v popisu skutku absentuje náležité vyjádření subjektivní stránky a

dále vědomost obviněného o konkrétním rozsahu dané pěstírny. Nicméně ani s

touto námitkou se státní zástupce neztotožnil a uvedl, že vědomost obviněného o

vybavení konkrétní pěstírny lze v daném případě bez problému nalézt. Obviněný

měl totiž podle skutkových zjištění postupovat „v součinnosti“ s již

odsouzenými pachateli, přičemž pořízený materiál předal přímo těmto pachatelům,

kdy takto jednal mimo pravidelné prodejní prostory společnosti, pro niž

pracoval. Státní zástupce dále podotýká, že o tomto svědčí například i záznam

telekomunikačního provozu, jak krajský soud podrobně rozebírá na str. 119–120

rozsudku, či samotný objem finančních prostředků. K námitce časové prodlevy

mezi jednáním státní zástupce uvedl, že tato není v projednávané věci dle jeho

názoru relevantní a významnou. Dále se státní zástupce vyjádřil k dovolání D. T. N., jejíž námitky odpovídají dovolacímu důvodu dle jeho názoru toliko

částečně a konstatoval, že většina uplatněných námitek obviněné pak směřuje jen

vůči skutkovým zjištěním soudů, zejména pak jde-li o námitky týkající se její

účasti na zajišťování agrotechnického sortimentu. Na tomto místě státní

zástupce odkázal také na str. 94 a str. 95 rozsudku Krajského soudu v Plzni. K

odkazu dovolatelky na rozhodnutí Nejvyššího soudu uvedl, že je odkazem

nepřípadným. Za hmotněprávně relevantní lze naopak dle státního zástupce

považovat poukaz na subsidiaritu trestní represe ve smyslu § 12 odst. 2 tr. zákoníku. Nicméně dle jeho vyjádření tato v projednávané věci nepředstavuje

situaci, kdy společenská škodlivost jednání obviněné by byla natolik nízká, že

by ani nedosahovala spodní hranice trestnosti běžně se vyskytujících trestných

činů dané základní skutkové podstaty. Naopak je na tomto místě poukázáno na

dlouhodobost či rozsah jednání, které nízkou škodlivost vyvracejí.

Nakonec se

státní zástupce vyjádřil i k dovolání J. Š.. V rámci tohoto vyjádření opět

odkázal na rozsudek Krajského soudu v Plzni a na jeho odůvodnění, konkrétně pak

na str. 151–153. Následně shrnul, že v daném případě musela být vzhledem k

okolnostem každá průměrná osoba srozuměna s tím, že se podílí na spáchání

trestného činu a zároveň zpochybnil tvrzení obviněného, že by se o činnosti

dozvěděl až postupem času, když uvedl, že vědomost obviněného byla dána již

před uváděným datem. S námitkou dovolatele týkající se vady výroku o trestu se

nelze dle názoru státního zástupce rovněž ztotožnit, neboť tuto lze uplatnit

jen prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.,

který však dovolatel neuplatnil. Státní zástupce poté shrnul, že tato námitka

nicméně není namístě v případě, kdy uložený trest je přípustný, stejně jako

druh trestu, a jeho výměra se pak navíc pohybuje výrazně ve spodní polovině

zákonné trestní sazby, což se přesně stalo v projednávaném případě. Státní

zástupce shrnul, že i individualizace při ukládání trestu byla v předmětném

případě dostatečná a na závěr podotkl, že uložený trest není nijak excesivním

či exemplárním. V závěru státní zástupce poznamenal, že námitky H. S., D. T. N. a J. Š. vyjádřené v jednotlivých dovoláních, byly již uplatňovány v rámci

řízení před soudy obou stupňů, přičemž soudy se těmito námitkami podrobně

zabývaly a v odůvodnění svých rozhodnutí se s nimi řádně a dostatečné

vypořádaly. K uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. státní zástupce zdůraznil, že takto uplatněný důvod dovolání může být

úspěšný toliko v případě, že by byla zjištěna existence vytýkané vady

zakládající některý z důvodů dovolání, která by zatěžovala řízení před soudem

prvního stupně. Takovou vadou však rozhodnutí soudu nalézacího dle názoru

státního zástupce zatíženo není, a proto nemůže být takto uplatněný důvod

dovolání ani naplněn. V úplném závěru svého vyjádření státní zástupce

konstatoval, že dovolání obviněných D. S. H., Ch. V. Ch., N. V. H.a N. G. Q. obsahově nenaplňují žádný z dovolacích důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Z tohoto důvodu státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud v neveřejném

zasedání takto podaná dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl. Stejně tak navrhl státní zástupce odmítnout i dovolání H. S., D. T. N. a J. Š.,

a to dle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., jakožto dovolání zjevně

neopodstatněná.

14. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve shledal, že

všechna dovolání obviněných jsou přípustná (§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. a)

tr. ř.), byla podána v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§

265e odst. 1 tr. ř.), a byla podána oprávněnou osobou (§ 265d odst. 1 písm. b),

odst. 2 tr. ř.).

15. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat pouze z důvodů uvedených v

ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze

dovolateli uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném

ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu

napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.

IV.

Důvodnost dovolání

16. Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným

opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a

hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy

prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování.

Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové

závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o

řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3 tr. ř., § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím

je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve

dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a

základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.

Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech

rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových

zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího

přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a

bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah

dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by

zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu,

nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako

mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích

důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp.

zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a

jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného

rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit

povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).

17. Nejvyšší soud se v rámci svého rozhodnutí postupně vyjádří ke všem

námitkám, které jednotliví dovolatelé v rámci svých dovolání uplatnili. Z

důvodu přehlednosti jsou pak obsahově shodné argumenty dovolatelů posouzeny

společně. Nejvyšší soud se nejprve bude zabývat shodnými námitkami uplatněnými

v rámci dovolání obviněných D. S. H., Ch. V. Ch., N. V. H. a N. G. Q.

18. Shora označení dovolatelé ve svých dovoláních shodně uplatňují

argument vztahující se k údajnému procesnímu pochybení soudu spočívajícímu v

absenci nahrávky z hlavního líčení, jakož i k procesnímu pochybení odvolacího

soudu, které mělo spočívat v údajně nedostatečném odůvodnění rozhodnutí. U

těchto námitek směřujících k domnělému porušení procesních pravidel je dle

Nejvyššího soudu nutné primárně připomenout, že dovolací důvod podle § 265b

odst. 1 písm. g) tr. ř. neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů,

nýbrž je zaměřen výlučně k nápravě hmotně právních vad, a proto se zásadně

vyžaduje, aby i argumentace směrovala k nápravě těchto vad, nikoliv ke

zpochybňování procesního postupu soudů.

19. Nadto považuje Nejvyšší soud za vhodné rovněž zmínit, že za procesní

pochybení nelze dle ustálené judikatury shledávat situaci, kdy odvolací soud

odůvodní své rozhodnutí stručnějším způsobem oproti soudu prvního stupně,

dospěje-li při svém rozhodování ke stejnému závěru, jaký učinil již soud

prvního stupně. Jak vyplývá například z nálezu Ústavního soudu ze dne 27. 8.

2013, sp. zn. II. ÚS 1842/12, odvolací soud se přirozeně může v odůvodnění

svých rozhodnutí ztotožnit s tím, jak soud nižšího stupně hodnotil celou věc po

skutkové a právní stránce, jeho rozhodnutí se však prostým konstatováním

takového souhlasu nesmí vyčerpat. Současně je třeba, aby nastínil vlastní nosné

úvahy, které jej k potvrzení přezkoumávaného rozhodnutí vedly. Odkázat na

odůvodnění přezkoumávaného rozhodnutí je především pak vhodné v jeho

podrobnostech, nicméně paušální odkaz na něj bez jakékoli vlastní argumentace

nelze akceptovat. V posuzovaném případě odvolací soud v odůvodnění rozhodnutí

uvedl nosné myšlenky, jakož i vlastní úvahy, a v podrobnostech, které se týkaly

například provedených důkazů a jejich přesného obsahu, odkázal na rozhodnutí

20. Relevance nebyla shledána ani v námitce obviněných, že se v době

nahlédnutí do spisu v něm nenacházel nosič zvukového záznamu z hlavního líčení

konaného dne 23. 5. 2013. Především je nutno poznamenat, že obvinění měli

zřejmě na mysli hlavní líčení konané dne 23. 5. 2014, když v roce 2013 ještě

neprobíhalo ani řízení před soudem. Obžaloba byla totiž soudu doručena dne 10.

1. 2014 (č. l. 10827 spisu), přičemž první hlavní líčení se konalo dne 22. 5.

2014 (č. l. 12154 spisu). V protokolu z hlavního líčení ze dne 23. 5. 2014 (č.

l. 12174 spisu) je přímo uvedeno, že o průběhu hlavního líčení byl pořizován

zvukový záznam, jehož technický nosič je založen v trestní kanceláři Krajského

soudu v Plzni pod poř. č. 11/2014. Zvukový záznam tedy byl pro obviněné

dostupný a stačilo si jej vyžádat v trestní kanceláři Krajského soudu v Plzni.

Obvinění přitom nezpochybňují ani jeho nedostupnost, pouze namítají, že nebyl

založen při jejich nahlédnutí ve spisu, přičemž ani neuvedli datum tohoto

nahlédnutí. Krajský soud v Plzni se tak nedopustil žádného procesního

pochybení, jelikož právo obviněného spočívá v možnosti seznámení se zvukovým

záznamem z hlavního líčení a nikoliv k jeho umístění ve spisu.

21. Další námitka dovolatelů D. S. H. a Ch. V. Ch. se týkala

nedostatečně zjištěného skutkového stavu věci, kdy dle jejich mínění nebyl

proveden jediný důkaz, jenž podporoval tvrzení soudu o vědomí obviněných o

užití prodávaného zboží, o odběratelích tohoto zboží a dalších skutečnostech.

Dle dovolatelů tak nebyl proveden jediný důkaz, jenž by je v samotné podstatě

usvědčoval z trestné činnosti. Takovouto námitku je dle Nejvyššího soudu nutno

považovat za námitku skutkového charakteru týkající se především úplnosti a

hodnocení provedeného dokazování. Touto námitkou se dovolatelé primárně

domáhají změny skutkových zjištění, a až teprve sekundárně, na podkladě této

změny, usilují o změnu právního posouzení skutků, pro které byli stíháni. Proto

ani tuto námitku nelze subsumovat pod rozsah dovolacího důvodu podle § 265b

odst. 1 písm. g) tr. ř.

22. Stejně je tomu i v případě námitky dovolatele N. V. H., kdy tento

namítal, že soudem nebyl proveden jediný důkaz, který by podporoval tvrzení o

tom, že se měl podílet na uzavírání nájemních smluv, když odůvodnění jak

nalézacího, tak i soudu odvolacího jsou dle jeho názoru v rozporu se zjištěnými

skutečnostmi a nemají oporu v provedených důkazech. Nadto dovolatel namítá, že

nalézací soud postavil své rozhodnutí jen na čtyřech důkazech, přičemž tyto

nikterak neprokazují jeho trestnou činnost. Za irelevantní je pak dle

Nejvyššího soudu nutné považovat i námitky dovolatele, kterými vytýká

nedostatečně zjištěný skutkový stav věci tvrzením, že při určování vlastnictví

k cca jednomu kilogramu marihuany, které bylo nalezeno při domovní prohlídce v

jeho bytě, nedošlo k užití nezpochybnitelných důkazů, jakými jsou biologické

vzorky či daktyloskopické otisky, a při určování jeho vlastnictví se vycházelo

toliko z policejního záznamu, ve kterém dovolatel explicitně uvedl, že

marihuana patří právě jemu. I touto námitkou dovolatel dle Nejvyššího soudu

pouze nabízí vlastní hodnocení provedených důkazů a vytýká nedostatečně

zjištěný skutkový stav. Právě též tímto se dovolatel primárně domáhá změny

skutkových zjištění nalézacího soudu a až teprve sekundárně, na podkladě této

změny, usiluje o změnu právního posouzení skutku v tom smyslu, že se předmětné

trestné činnosti nedopustil. Ani tyto námitky tedy obsahově nenaplňují nejen

deklarovaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani žádný

jiný z důvodů dovolání taxativně vymezených v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř.

Obdobně to platí i pro námitky dovolatele vztahující se k hodnocení důkazů, kdy

údajně nedošlo ze strany svědků ke zřetelnému popisu osoby, která s nimi měla

jednat o pronájmu prostor užívaných k indoor pěstování konopí. I v tomto

případě má Nejvyšší soud za to, že se jedná o námitky irelevantní, neboť

námitka spočívající v brojení proti hodnocení důkazů není způsobilá založit

přezkumnou povinnost dovolacího soudu a nenaplňuje nejen deklarovaný dovolací

důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani žádný jiný dovolací důvod

podle trestního řádu (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2017,

sp. zn. 11 Tdo 429/2017). Obdobně je dle Nejvyššího soudu potřeba postupovat i

v případě námitek dovolatele N. G. Q. týkajících se hodnocení důkazů ohledně

provozu nákladního automobilu či posuzování výpovědi spoluobviněného Š.

23. V souvislosti s předkládáním vlastní verze průběhu skutkového děje

ze strany shora uvedených dovolatelů považuje Nejvyšší soud pro úplnost za

vhodné zmínit rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS

681/04, kde tento uvedl, že právo na spravedlivý proces není možno vykládat

tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá

představám stěžovatele. Uvedeným právem je pouze zajišťováno právo na

spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního

rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.

24. Nejvyšší soud pak pro pořádek podotýká, že zásadně nezasahuje do

skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela

výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů

a provedenými důkazy. Obvinění D. S. H., Ch. V. Ch., N. V. H. a N. G. Q. se v

podaném dovolání existence extrémního rozporu mezi skutkovými zjištěními soudů

a provedeným dokazováním výslovně nedovolávají. Pokud by tak učinili a rozpor

by zde skutečně byl, je v takovém případě zásah Nejvyššího soudu namístě proto,

aby byl dán průchod ústavně garantovanému právu na spravedlivý proces.

Rozhodnutí obecného soudu by pak bylo nutné považovat za učiněné v rozporu s

ústavně zaručeným právem na spravedlivý proces v případech, kdyby byly právní

závěry obecného soudu v extrémním nesouladu s učiněnými skutkovými zjištěními

včetně úplné absence skutkových zjištění, tedy zejména nastane-li situace, kdy

zjištění soudů nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy,

zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logických způsobů jejich

hodnocení či zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co bylo obsahem dokazování

apod. – viz usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05

či nález Ústavního soudu ze dne 23. 3. 2004, sp. z. I. ÚS 4/04. Tento extrémní

nesoulad však nelze shledávat pouze v tom, že obvinění nejsou spokojeni s

důkazní situací a s jejím vyhodnocením, když mezi provedenými důkazy na jedné

straně a skutkovými zjištěními na straně druhé je patrná logická návaznost jako

je tomu v posuzovaném případě.

25. Ke společné námitce všech čtyř shora označených dovolatelů týkající

se nevypořádání jejich obhajoby a k tvrzenému porušení ustanovení § 125 tr. ř.

Nejvyšší soud připomíná, že soudy hodnotí shromážděné důkazy podle vnitřního

přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i

v jejich souhrnu. Účelem dokazování v trestním řízení je zjistit skutkový stav

věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro

rozhodnutí (§ 2 odst. 5 tr. ř.). Je pak plně na úvaze soudu, jak vyhodnotí

jednotlivé důkazy a jakými důkazními prostředky bude okolnosti významné pro

zjištění skutkového stavu objasňovat. Z hlediska práva na spravedlivý proces je

nicméně klíčový požadavek náležitého odůvodnění rozhodnutí ve smyslu ustanovení

§ 125 odst. 1 tr. ř. nebo § 134 odst. 2 tr. ř. viz usnesení Ústavního soudu ze

dne 28.6.2008, sp. zn. III. ÚS 1285/08. Soudy obou stupňů tento požadavek z

pohledu Nejvyššího soudu naplnily, když svá rozhodnutí řádně odůvodnily,

přičemž v souladu s požadavky na odůvodnění rozsudku uvedenými v § 125 odst. 1

tr. ř. vždy náležitě uvedly, které skutečnosti vzaly za prokázané, o které

důkazy svá skutková zjištění opřely, jakými úvahami se řídily při hodnocení

provedených důkazů i jak se vypořádaly s obhajobou obviněných.

26. Další námitka dovolatelů D. S. H., Ch. V. Ch., N. V. H. a N. G. Q.

spočívala v údajné paušalizaci ze strany soudu ve vztahu k jejich národnosti,

když soud prvního stupně poukázal na skutečnost, že pěstování konopí je u osob

vietnamské národnosti známou činností, a právě toto dle dovolatelů hrálo při

posuzování jejich viny značnou roli, či dokonce zakládalo jejich kolektivní

vinu. Nejvyšší soud sice připouští, že nalézací soud poukázal na určité

charakteristické rozšíření trestné činnosti obdobného typu mezi vietnamskou

komunitou, učinil tak ale pouhým konstatováním, a následnou komparací s jinou

činností, jako je například lesnictví, když výslovně uvedl, že mu není z úřední

činnosti známo, že by členové vietnamské komunity více participovali na

lesnictví, naopak je mu však známo, že se vícero jejich příslušníků účastnilo

na pěstování marihuany, bylo za toto jednání stíháno a následně i odsouzeno.

Dále pak krajský soud sám výslovně konstatoval, že až po zvážení všech

ostatních skutečností daného případu jak v jejich souhrnu, tak i samostatně, a

nadto s určitým přihlédnutím k rozšířenosti informovanosti o pěstování

marihuany v rámci vietnamské komunity, by bylo naivní se domnívat, že

dovolatelé si nebyli vědomi pravé povahy konkrétní činnosti, kterou vykonávali.

Nejvyšší soud se v tomto případě kloní též k názoru státního zástupce činného u

Nejvyššího státního zastupitelství, že se jednalo pouze o okrajovou zmínku ve

vztahu k posouzení subjektivní stránky jednání obviněných, tedy ohledně jejich

vědomosti o pravé povaze činnosti, nikoli o základní skutečnost, na níž by byl

vystavěn závěr o vině obviněných, což explicitně vyplývá i z odůvodnění

rozsudku soudu prvního stupně, který k jakési informovanosti přihlédl až na

samotném konci a po zhodnocení všech ostatních relevantních skutečností.

27. Námitka dovolatele N. G. Q. týkající se ztotožnění jeho osoby s

osobou „K.“, s nímž měl jednat obviněný J. Š., taktéž neodpovídá uplatněnému

dovolacímu důvodu, nehledě na skutečnost, že ani z věcného hlediska není

důvodná. Jak totiž vyplývá z rozsudku soudu prvního stupně, rekognice, při níž

by měl být obviněný N. G. Q. poznávanou osobou, ve věci vůbec provedena nebyla.

Dovolatel byl s osobou „K.“ ztotožněn hned na základě souhrnu několika důkazů.

Jedním z nich byla tzv. agnoskace. Ústavní soud se ke konformitě agnoskace s

ústavně zaručenými právy vyjádřil např. v usnesení ze dne 30. 8. 2011, sp. zn.

IV. ÚS 1335/11, či v usnesení ze dne 25. 2. 2003, sp. zn. II. ÚS 2/03, v nichž

agnoskaci akceptoval jako další způsob ztotožnění osoby či věci v trestním

řízení, byť v trestním řádu výslovně neupravený. Ve druhém citovaném usnesení

Ústavní soud uvedl, že výslech svědka před obecným soudem sice přirozeně nemá v

dílčí části týkající se identifikace pachatele kvalitu důkazního prostředku

rekognicí ve smyslu § 104b tr. ř., nicméně byl-li použit v daném směru jako

důkaz, ze zásady volného hodnocení důkazů vyplývá, že mu může být i v tomto

ohledu v mezích svědecké výpovědi přiznána odpovídající důkazní síla, což bylo

v předmětném případě mimo jiné obecnými soudy také učiněno. Přitom v kontextu

celé důkazní situace sloužil tento důkaz toliko jako jeden z důkazů, které

spolu s ostatními vytvořily nezbytnou logickou, nenarušenou a uzavřenou

soustavu vzájemně se doplňujících a na sebe navazujících důkazů, jež založily

ztotožnění dovolatele s osobou „K.“. Nad rámec toho pak Nejvyšší soud shrnuje,

že mimo agnoskaci vzaly obecné soudy při tomto ztotožnění v úvahu také důkaz

poskytnutý K. A. a S. K. v rámci fotorekognice, kdy tito popsali fyziognomii a

vzhled muže vietnamského původu, o němž hovořili jako o tlumočníkovi, takovým

způsobem, který neodporuje osobě obviněného N. G. Q. Jako další doplňující

důkaz byly ze strany soudu zohledněny i informace, že osoba „K.“ mluvila

plynule česky, žila v P. a provozovala bojová umění, což rovněž odpovídalo

osobě dovolatele. Posledním střípkem v rámci řetězce důkazů ztotožňující

dovolatele s osobou „K.“ je pak dle soudu také výpověď spoluobviněného J. Š. o

rekreačním objektu, kam mělo být zboží dováženo a který dle listu vlastnictví

patřil rodičům dovolatele. Nejvyšší soud se tak ztotožňuje se závěrem obecných

soudů, že osoba dovolatele byla s osobou „K.“ ztotožněna dostatečně, přičemž

shrnuje, že dovolatel se v rámci svého dovolání omezil jen na izolaci

jednotlivých nuancí, opomněl však skutečnost, že důkazy jsou ze strany soudu

posuzovány vždy nejen samostatně, ale i ve vzájemné souvislosti. Nadto Nejvyšší

soud opakovaně podotýká, to co již bylo uvedeno výše, a sice že hodnocení

důkazů ani námitku vůči němu směřující nelze subsumovat pod rozsah dovolacího

důvodu vyjádřeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

28. Nejvyšší soud tak k dovoláním obviněných D. S. H., Ch. V. Ch., N. V.

H. a N. G. Q. uzavírá, že neobsahovaly žádnou námitku, která by byla způsobilá

založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu, přičemž námitkám uplatněným v

dovoláních nebyla shledána jakákoliv relevance ani z hlediska ústavně

chráněných práv a svobod.

29. Nejvyšší soud se dále bude zabývat argumenty uplatněnými v rámci

dovolání obviněného H. S. Obviněný namítá, že jeho jednání pod bodem 5/

rozsudku soudu prvního stupně, tedy účastenství ve formě pomoci podle § 24

odst. 1 písm. c) tr. zákoníku na pokusu zvlášť závažného zločinu nedovolené

výroby či jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle

§ 21 odst. 1 tr. zákoníku, § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, by

mělo být považováno za „dílčí útok“ pokračujícího trestného činu výroby a

držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu podle §

286 tr. zákoníku ve vztahu k jednání, jímž byl uznán vinným pod bodem 1/

rozsudku. Jedná se o námitku relevantní z hlediska uplatněného dovolacího

důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud ji však shledal

zjevně neopodstatněnou. Trestný čin podle § 286 tr. zákoníku je ve vztahu k

trestnému činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními

látkami a s jedy subsidiární. V rámci posuzování skutečnosti o jaký trestný čin

se jedná, zda o trestný čin dle § 283 tr. zákoníku, nebo trestný čin dle § 286

tr. zákoníku, má být tedy trestnému činu nedovolené výroby a jiného nakládání s

omamnými a psychotropními látkami a s jedy za podmínek naplnění skutkové

podstaty obou trestných činů dána přednost, a to i za situace, kdy se jedná o

přípravu k trestnému činu podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku

(viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 10. 2003, sp. zn. 2 To 144/03,

uveřejněné pod číslem 19/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

30. Rozdíl mezi trestným činem výroby a držení předmětu k nedovolené

výrobě omamné a psychotropní látky a jedu podle § 286 tr. zákoníku a přípravou

k trestnému činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a

psychotropními látkami a s jedy podle § 20 odst. 1, § 283 odst. 1 a 2 (též 3

nebo 4) tr. zákoníku spočívá v tom, že příprava musí vždy směřovat k

individuálně určenému trestnému činu (srov. i § 14 odst. 3 tr. zákoníku).

Naproti tomu podle § 286 tr. zákoníku je trestný pachatel, který vyrobí, sobě

nebo někomu jinému opatří nebo přechovává prekursor nebo jiný předmět určený k

nedovolené výrobě omamné nebo psychotropní látky, přípravku, který obsahuje

omamnou nebo psychotropní látku, nebo jedu, který je však pouze obecně určen k

takové nedovolené výrobě, bez vztahu ke konkrétnímu, individuálně určenému

trestnému činu. Trestným činem výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě

omamné a psychotropní látky a jedu podle § 286 tr. zákoníku je totiž již sama

jeho výroba, opatření nebo přechovávání, bez ohledu na to, zda jich pachatel

nebo někdo jiný zamýšlí použít k trestnému činu podle § 283 tr. zákoníku buď

vůbec, nebo v dohledné době. K přechovávání takového předmětu určeného k

nedovolené výrobě omamných nebo psychotropních látek nebo přípravku je

obsahujícího nebo jedu může dojít i po vykonání (dokonání) trestného činu podle

§ 283 tr. zákoníku. (Šámal, P. a kol. Trestní zákoník. Komentář. 2.vydání.

Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2012, s. 2896.)

31. Skutek pod bodem 5/ výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně

spočíval ohledně tohoto obviněného v tom, že nakoupil v prodejně E. větší

množství elektrických kabelů, které a za částku nejméně 150.000 Kč předal

odsouzeným T. V. T. a D. Q. L., přičemž tyto elektrické kabely byly určeny a

využity odsouzenými T. V. T. a D. Q. L. a dalšími nezjištěnými osobami k

vybudování rozsáhlé nelegální indoor pěstírny, ve které došlo k vypěstování

rostlin konopí ve velkém rozsahu. Soud prvního stupně postupoval zcela správně,

když takto učiněná skutková zjištění hodnotil jako účastenství ve formě pomoci

podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku na pokusu zvlášť závažného zločinu

nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s

jedy podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr.

zákoníku, jelikož zde již obviněný H. S. zcela úmyslně opatřil dalším osobám

prostředky s vědomím, že tyto osoby je použijí k vybudování nelegální pěstírny

konopí. Nelze tak již vůbec uvažovat o aplikaci § 286 tr. zákoníku, jelikož zde

nešlo o výrobu či držení předmětu sloužícího k nedovolené výrobě omamné a

psychotropní látky a jedu, nýbrž k obstarání a předání prostředků, které

sloužily k vybudování velkopěstírny konopí, a tudíž tím obviněný dopomohl již

odsouzeným pachatelům k pokusu výroby zakázané látky.

32. Další hmotněprávní námitka obviněného H. S. se vztahovala k absenci

náležitého vyjádření subjektivní stránky v popisu skutku a k jeho vědomosti o

konkrétním rozsahu trestné činnosti v rámci určité pěstírny. Dovolatel v

dovolání uvedl, že si převážně uvědomoval, za jakým účelem zákazníci zboží

nakupovali (a to zejména pro nelegální pěstování konopí), avšak jen v obecné

rovině bez znalosti konkrétního určení zboží pro konkrétní pěstírny či rozsahu

činnosti těchto pěstíren. Nejvyšší soud k tomuto uvádí, že byť dovolatel

nedisponoval přesnou vědomostí o každém detailu obchodu či rozsahu vybavení

pěstírny, nevylučuje to jeho úmysl k naplnění spáchaného trestného činu, tedy

že dovolatel věděl, že svým jednáním může porušení či ohrožení způsobit, a pro

případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn. Nadto soud podotýká, že o samotné

vědomosti obviněného týkající se opatřovaných potřeb pro pěstování, jejich

účelu, jakož i rozsahu potřeb pro pěstírny, mimo jiné svědčí například záznamy

hovorů mezi obviněnými, které jsou podrobně rozebrány v rámci odůvodnění na

str. 119–120 rozhodnutí soudu prvního stupně. Opodstatněnost dovolání tak

nemohla být konstatována ani ve vztahu k této námitce obviněného.

33. Poslední námitka tohoto dovolatele směřovala k časové prodlevě mezi

ukončením jeho jednání a jednáním ostatních spoluobviněných, když namítl, že

jeho činnost byla oddělena od činnosti ostatních spoluobviněných a došlo tak k

přerušení skutkového děje. Dle dovolatele se tak stalo v případě, kdy měl v

období od 5. 10. 2012 do 8. 10. 2012 koupit větší množství elektrických kabelů

a následně je předat dalším spoluobviněným. Tito pak dne 17. 10. 2012 kabely

naložili do užitkového vozidla a následně byly kabely dopraveny do pěstírny. I

tato námitka je nicméně dle Nejvyššího soudu neopodstatněná, neboť časová

prodleva v jednání mezi jednotlivými účastníky nehrála žádnou roli. Na tomto

místě Nejvyšší soud podotýká, že napadané jednání dovolatele bylo kvalifikováno

jako účastenství ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku na

pokusu zvlášť závažného zločinu dle § 21 odst. 1 tr. zákoníku a § 283 odst. 1,

odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Ustanovení § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku

pak za pomocníka na dokonaném trestném činu nebo jeho pokusu označuje toho, kdo

úmyslně umožnil nebo usnadnil jinému spáchání trestného činu, zejména opatřením

prostředků, odstraněním překážek, vylákáním poškozeného na místo činu, hlídáním

při činu, radou utvrzováním v předsevzetí nebo slibem přispět po trestném činu.

Odpovědnost za účastenství je vždy podmíněna příčinným vztahem mezi činem

účastníka a činem pachatele, nikoliv časovým horizontem mezi jednáním

dovolatele a ostatních účastníků či pachatelů. Nadto je dle Nejvyššího soudu

nutné vzít do úvahy i to, že bez jednání dovolatele by nemohlo ve shora

popsaném případě dojít k následným krokům vedoucím ke konečnému dodání kabelů a

ostatních komponentů do pěstírny a jejich následnému využití ke spáchání

trestného činu. Fakt, že k němu došlo až po několika dnech, je dle soudu zcela

marginální a irelevantní.

34. Obviněná D. T. N. v rámci svého dovolání uplatnila námitky podřaditelné pod dovolací důvod pouze

částečně. Za námitky, které pod rozsah uplatněného dovolacího důvodu nespadají,

se řadí především výhrady směřující proti skutkovým zjištěním soudů ohledně

její účasti na nákupu, skladování a zisku z prodeje agrotechnických prostředků.

V tomto bodě Nejvyšší soud znova zdůrazňuje skutečnost, že v rámci rozhodování

o dovolání vychází zásadně ze skutkových zjištění učiněných soudy v předchozím

řízení a hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva

správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým

zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl

dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž

nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení §

2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování

skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotněprávní posouzení se pak týká

především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních

odvětví. Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu

hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo

použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je

vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce.

Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. se

nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném

nebo neúplném skutkovém zjištění. Námitky podané proti skutkovým zjištěním

soudu proto nejsou dovolacím důvodem a Nejvyšší soud k nim nepřihlíží. Učinil

by tak v souladu s judikaturou Ústavního soudu pouze v případě, kdy by byla

skutková zjištění soudů v extrémním rozporu s provedenými důkazy a bylo by tak

porušeno ústavně garantované právo obviněné na spravedlivý proces. O takový

případ však v posuzované věci nejde.

35. Dovolatelka dále namítá, že soudy obou stupňů zcela nesprávně a v

rozporu s důkazním stavem vyhodnotily záznamy telekomunikačního provozu,

obrazové záznamy (videozáznamy a fotografie), jakož i prostorové odposlechy,

bylo-li na základě nich dovozeno vědomí dovolatelky o využití komponentů, jakož

i přístrojů Lazy Boy a OK Trimmer toliko k nedovolené výrobě omamné a

psychotropní látky a jedu. Nejvyšší soud pak s ohledem na tyto námitky obviněné

konstatuje, že tyto rovněž neodpovídají požadavkům hmotněprávní argumentace pod

dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť zpochybňují pouze

rozsah dokazování a hodnocení důkazní situace. Dovolatelka tak i v tomto

případě uplatnila námitky výhradně skutkové a procesní povahy, které nejsou

způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu. Námitky typu, že

nebylo dostatečně prokázáno její jednání, že z důkazní situace nijak nevyplývá,

že by se dopustila předmětné trestné činnosti, případně vlastní hodnocení

jednotlivých důkazů a celkové důkazní situace nabízené v dovolání obviněné,

vybočují z mezí deklarovaného dovolacího důvodu, neboť jsou zaměřeny výlučně do

procesu dokazování.

36. Obviněná dále rozporuje existenci subjektivní stránky zločinu výroby

a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu podle

§ 286 odst. 1 odst. 2 písm. a), b) tr. zákoníku, k čemuž v podstatě směřovaly i

výše zmíněné námitky skutkové povahy. Nejvyšší soud především připomíná, že

trestného činu podle § 286 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo vyrobí,

sobě nebo jinému opatří anebo přechovává prekursor nebo jiný předmět určený k

nedovolené výrobě omamné nebo psychotropní látky, přípravku, který obsahuje

omamnou nebo psychotropní látku, nebo jed. Námitka obviněné o absenci

subjektivní stránky skutkové podstaty shora popsaného trestného činu je nicméně

dle Nejvyššího soudu spolehlivě vyvrácena provedeným dokazováním soudu prvního

stupně, když z odůvodnění jeho rozhodnutí je zřejmé, že dovolatelka se

opakovaně podílela na nákupu komponentů určených pro pěstování konopí,

překládala objednávky či komunikaci v rámci obchodování, sama komunikovala se

zahraničními dodavateli o jednotlivých objednávaných komponentech, zajímala se

o nově nabízené výrobky či vyjednávala slevy. Mimo klasické komponenty pro

pěstování konopí rovněž zajišťovala nákup vysoce specializovaných předmětů,

jako jsou řezací přístroje Lazy Boy či OK Trimmer, kdy jí byly při nákupu

prostřednictvím emailu poskytnuty i odkazy na videa, jak řezací stroje fungují,

což tvrzení dovolatelky o absenci vědomí o pravé činnosti družstva vylučuje. E-mailové korespondence mezi obžalovanou D. T. N. a představitelem nizozemské

společnosti PG Worldwide (č. l. 5084–5085), který jmenované obžalované v

zaslaném e-mailu nabídl k odebrání právě „Lazy Boy, řezací stroj“ za výhodnou

(zlevněnou) cenu a odkázal na jeho prezentaci na internetovém portálu

„www.youtube.com“. Současně nelze přikládat jakoukoliv relevanci tvrzení

obviněné, že její vzdělání má základ v humanitárních oborech, a tedy nemohla

vědět, k čemu slouží objednávané předměty. Ke zjištění potřebných postupů a

nezbytných předmětů k vypěstování konopí, nevyžaduje vzdělaní v daném oboru,

jelikož lze získat takovéto informace prostřednictvím informačních technologií,

resp. internetových stránek. Okolnost, že firma SP8 družstvo měla ve svém

sortimentu přístroj OK Trimmer, zase prokazují výpověď obžalovaného C. S. L. (připustil, že dva kusy tohoto přístroje na přání zákazníků opatřil a poté jim

je prodal), v odůvodnění již zmíněný záznam telefonického hovoru mezi

jmenovaným obžalovaným a zástupcem společnosti Growman Plains, s. r. o., ze dne

23. 5. 2012, z něhož se podává, že obžalovaný u uvedené společnosti daný

přístroj kupoval (č. l. 12760-12761 spisu), jakož i také soudem již

konstatovaný e-mail (č. l. 5547-5548 spisu, č. l. 5551-5552 spisu), v rámci

něhož obžalovaná D. T. N. u jednoho z nizozemských dodavatelů firmy objednala

60 kusů tohoto přístroje (a současně v tomto e-mailu poznamenala, že „…půjdou-

li obchody hladce, objednáme další zboží…“).

Z provedeného dokazování rovněž

vyplynulo, že obviněná emaily nepsala pod vlastním jménem, nýbrž vystupovala

pod přezdívkou „K.“, což také podporuje určitou vědomost o nelegální činnosti

obviněné, která zatajovala své skutečné jméno, přičemž v běžném obchodním styku

není obvyklé, aby osoby vystupovaly pod přezdívkami nebo pseudonymy. V hovoru

dovolatelka například také uvedla, že určitý výrobce měl zavřeno, neboť jej

zatkli, ale už ho zase pustili. Jednání obviněné, jakož i její vědomost o účelu

předmětného zboží nalézací soud podrobně rozebírá na str. 75–76, str. 93–95

odůvodnění rozsudku. Dovolatelka u námitky absence subjektivní stránky

trestného činu dále odkázala na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 2. 2016,

sp. zn. 11 Tdo 1095/2015. Především je nutno konstatovat, že v odkazovaném

případě byla předmětem posouzení subjektivní stránka trestného činu šíření

toxikomanie podle § 287 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, kdy se jednalo

o otázku nakládání s konopnými semeny ve vztahu k trestnému činu šíření

toxikomanie dle § 287 tr. zákoníku. V projednávaném případě obviněná

vystupovala jako členka organizované skupiny, v rámci které vystupovala na

prvopočátku trestné činnosti, kdy zabezpečovala ve velkém objemu předměty

specifické pro vybavení pěstíren konopí, kdy následně dalšími osobami byly po

naskladnění tyto předměty poskytnuty k vybudování velkopěstíren. Obviněné se

zde nedává za vinu, že by propagovala toxikomanii, případně pouhé nakládání s

konopnými semeny, nýbrž obstarání předmětů pro vybavení velkopěstíren konopí, k

čemuž od počátku směrovala činnost dovolatelky a dalších osob, jako

organizované skupiny. Současně lze zmínit, že „nakládání a obstarávání“ je u

objektivní stránky trestného činu podle § 286 tr. zákoníku na rozdíl od

trestného činu podle § 287 tr. zákoníku explicitně vymezeno. K subjektivní

stránce dále obviněná namítala, že neměla potřebné technické vzdělání k

rozpoznání účelu komponentů či specializovaných řezacích přístrojů. Ani tento

argument však v daném případě neobstojí, neboť jak již Nejvyšší soud uvedl

shora u dovolatele H. S., úmysl pachatele či účastníka nemusí u tohoto

trestného činu zahrnovat zcela přesně vědomí o tom, k čemu jednotlivé

komponenty slouží, jak přesně fungují atd., ale postačí, zahrnuje-li aspoň

obecnou představu o jejich použití k pěstování konopí. Nadto je dle soudu

vhodné opakovaně poukázat na skutečnost, že například u vyjednávání nákupu

specializovaných řezacích přístrojů Lazy Boy bylo dodavatelem odkázáno na

internetové stránky obsahující prezentaci, jak stroj přesně funguje, což opět

argument dovolatelky o nevědomosti využití komponentů a strojů k pěstování

konopí zásadně oslabuje. Nejvyšší soud je tak stejně jako soudy obecné

přesvědčen, že všechny zmíněné skutečnosti ve svém souhrnu poskytují dostatečný

podklad pro závěr o naplnění subjektivní stránky skutkové podstaty trestného

činu podle § 286 tr. zákoníku obviněnou. Ani tuto námitku dovolatelky tak nelze

dle Nejvyššího soudu považovat za relevantní.

37. Další námitka obviněné se opírala o nutnost reflexe ustanovení o

právním omylu. Podle § 19 odst. 1 tr. zákoníku se omylu právního dopustí ten,

kdo při spáchání trestného činu neví, že jeho čin je protiprávní, nejedná

zaviněně, nemohl-li se omylu vyvarovat. Podle odst. 2 téhož zákonného

ustanovení omylu bylo možno se vyvarovat, pokud povinnost seznámit se s

příslušnou právní úpravou vyplývala pro pachatele ze zákona nebo jiného

právního předpisu, úředního rozhodnutí nebo smlouvy, z jeho zaměstnání,

povolání, postavení nebo funkce, anebo mohl-li pachatel protiprávnost činu

rozpoznat bez zřejmých obtíží. Trestní zákoník tedy definuje právní omyl jako

nedostatek vědomí protiprávnosti činu při jeho spáchání. Absence vědomí

protiprávnosti je dána tehdy, pokud pachatel při plné znalosti rozhodných

skutkových okolností neví, že jeho jednání je zakázané. Rovněž je třeba

poznamenat, že právní omyl spočívá v neznalosti nebo mylném výkladu norem práva

trestního nebo norem mimotrestních. Negativní právní omyl je výslovně upraven

trestním zákoníkem. V tomto kontextu lze v obecné rovině upozornit, že právní

omyl negativní o protiprávnosti činu, tedy ohledně protiprávnosti pramenící z

mimotrestních právních předpisů, kterých se trestní zákon nedovolává, tj. omyl

o normativních znacích skutkové podstaty, se posuzuje nadále jako dosud podle

zásad platných pro posouzení skutkového omylu negativního. Normativními znaky

skutkové podstaty jsou znaky, které vyjadřují právní institut nebo právní vztah

zpravidla převzatý z jiného právního předpisu, aniž by se příslušné ustanovení

trestního zákona mimotrestní normy tento znak obsahující odkazem či blanketem

dovolávalo (ostatní se označují jako deskriptivní neboli popisné znaky – srov. č 47/2011Sb. rozh. tr. – v odůvodnění). To je právě důvodem, proč z hlediska

zavinění postačí znalost skutkových okolností rozhodných pro naplnění tohoto

znaku, přestože jde o právní pojem. Kupř. jestliže skutková podstata obsahuje

takový znak jako např. „vyživovací povinnost“ v § 196 odst. 1 tr. zákoníku, je

třeba, aby se zavinění vztahovalo i na tento znak, postačí však, aby pachatel

měl o něm jen laickou představu. Nemusí tedy vědět, jaké právní předpisy

upravují vyživovací povinnosti, jaké jsou druhy vyživovací povinnosti a jaké

funkce taková vyživovací povinnost plní. Postačí, když mu je známo, že je otcem

nezletilého dítěte, které není schopno se samo živit, ničím na jeho výchovu a

výživu nepřispívá a má alespoň laickou představu o tom, že zde je z jeho strany

povinnost vyživovat takové dítě (srov. č. 10/1977 Sb. rozh. tr.). Obdobný závěr

vyplývá i z rozhodnutí uveřejněného pod č. 8/2016 Sb. rozh. tr. Pokud se týče

otázky ne/omluvitelnosti omylu obviněného, lze konstatovat, že ze skutkových

okolností posuzované věci plyne, že předmětem posouzení je toliko ta

alternativa obsažená v ustanovení § 19 odst. 2 tr. zákoníku, upravujícího

případy, kdy se pachatel mohl omylu vyvarovat, která je dána dikcí „mohl-li

pachatel protiprávnost činu rozpoznat bez zřejmých obtíží“.

Je všeobecně známou

a dokonce i diskutovanou otázkou v poměrech České republiky, že pěstování

konopí je protiprávní, jakož je protiprávní i jakékoliv umožnění nebo podílení

se na této trestné činnosti, případně obstarání jakýchkoliv způsobilých

prostředků k pěstování konopí, zejména je-li tak učiněno v takovém rozsahu jak

v posuzovaném případě. Z výše uvedených závěrů ohledně hodnocení subjektivní

stránky trestného činu podle § 286 tr. zákoníku nepochybně vyplývá, že

ustanovení o právním omylu nemohou být v případě obviněné aplikovány, jelikož

důkazní situace a na ni navazující skutková zjištění svědčí o jejím vědomí, že

zboží objednávala za účelem jeho poskytnutí dalším osobám k vybudování pěstíren

konopí, přičemž samotná realizace předání těchto předmětů byla realizována

dalšími osobami podílejícími se s obviněnou na trestné činnosti. Ačkoliv nelze

vyloučit, že družstvo SP8, za které činila obviněná předmětné objednávky,

obchodovalo i se zbožím určeným k legálním účelům, prim celé činnosti této

obchodní korporace, a tedy i obviněných, spočíval v opatření a distribuování

předmětů sloužících k vybudování pěstíren konopí. Obviněná se přitom aktivně

zajímala o objednávané zboží, o možné novinky, případně stav jednotlivých

obchodů, přičemž objednávala zcela specializované předměty specifické pro

pěstování konopí a navíc v komunikaci vystupovala pod vymyšleným pseudonymem

„K.“. Na základě těchto skutečností je zjevné, že obviněná jednala s vědomím

protiprávnosti svého počínání.

38. Poslední hmotněprávní námitkou obviněné bylo porušení principu

subsidiarity trestní represe a užití trestního práva jako prostředku ultima

ratio vyjádřeného v § 12 odst. 2 tr. zákoníku. Dle něho trestní odpovědnost a

trestněprávní důsledky s ní spojené lze uplatňovat jen v případech společensky

škodlivých, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti dle jiného právního

předpisu. Princip použití trestního práva jako krajního prostředku pouze v

případech, kdy již nepostačí užití nástrojů jiných právních odvětví, samozřejmě

nelze zpochybňovat. To však na straně druhé neznamená, že by existence jiné

právní normy, umožňující nápravu závadného stavu vyvolaného pachatelem, vždy

zakládala nutnost postupovat jen podle této normy s odkazem na zásadu ultima

ratio, bez možnosti vyvození trestní odpovědnosti pachatelů společensky

škodlivých činů. Závěr o tom, zda jde o čin, který by pro nedostatek

škodlivosti neměl být považován za trestný, přichází v úvahu pouze v těch

případech, kdy posuzovaný skutek z hlediska spodní hranice trestnosti

neodpovídá ani nejlehčím, běžně se vyskytujícím trestným činům dané skutkové

podstaty. Zde by se pak mohla uplatnit odpovědnost podle jiné právní normy,

například podle zákona o přestupcích (k tomu srov. zejména stanovisko trestního

kolegia Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, Tpjn 301/2012, uveřejněné pod

číslem 26/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a dále přiměřeně např.

usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 9. 2010, sp. zn. 8 Tdo 1035/2010, či

usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 2016, sp. zn. 3 Tdo 338/2016, aj.). O

takový případ se však v předmětné trestní věci nejedná, když jednání obviněné

nelze mít za natolik nezávažné a bagatelní, aby bylo namístě řešit odpovědnost

za něj prostředky jiného právního odvětví namísto trestní represe, což vyplývá

už ze samotné skutečnosti, že byla uznána vinnou zvlášť závažným zločinem ve

smyslu § 14 odst. 3 tr. zákoníku. Jednání obviněné nebylo jen ojedinělé,

opakovalo se, trvalo po delší dobu, rozsah předmětů určených k nedovolené

výrobě omamné a psychotropní látky nebyl zanedbatelný, přičemž obviněná byla

součástí organizované skupiny, kdy její funkce spočívající v objednávání

předmětů sloužících k pěstování konopí byla hned na prvopočátku trestné

činnosti této skupiny. Uvedené skutečnosti z pohledu soudu v případě

dovolatelky aplikaci zásady subsidiarity trestní represe zcela vylučují.

39. Obviněný J. Š. v dovolání zpochybňuje existenci subjektivní stránky

trestného činu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c)

tr. zákoníku. Ve vztahu k naplnění subjektivní stránky mu přisouzeného

trestného činu již nalézací soud na str. 74 odůvodnění rozsudku konstatoval, že

ačkoliv obviněný popírá, že by si už při svém jednání byl vědom, že osoby

vietnamského původu se chystají vybudovat velkopěstírnu konopí, současně jasně

prohlásil, že ke dni 30. 7. 2012 si uvědomil, k jakému účelu objekty

pronajímané Vietnamci mají sloužit, respektive již slouží, přičemž část úkonů

vztahujících se k objektům v obcích Ch. a P. prováděl podle vlastního vyjádření

po uvedeném datu. Z provedeného dokazování bylo zjištěno, že obviněný

neoprávněně přechovával ve své garáži podstatnou část komponentů tvořících

pěstírnu, jakož i různě zpracované semena konopí (viz str. 97 a str. 153

odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Plzni), nebo napomáhal jinému opatřit

přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed, když

se opakovaně podílel na přepravě předmětů do jednotlivých objektů (viz str. 152

rozsudku Krajského soudu v Plzni). Současně je ve vztahu k posouzení

subjektivní stránky předmětného trestného činu nutno vzít v potaz způsob

komunikace dovolatele a ostatních obviněných, která probíhala výlučně k tomu

určeným mobilním telefonem a prostřednictvím předem dohodnutého textu zprávy,

či zvláštní způsob dopravy jednotlivých komponentů, tak jak je popsáno na str.

152 rozsudku Krajského soudu v Plzni. Ze všech především nalézacím soudem

podrobně rozebraných skutečností ani Nejvyšší soud nepochybuje o naplnění

subjektivní stránky trestného činu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, § 283 odst.

1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku.

40. Dovolatel spatřoval pochybení v právním posouzení skutku při

kvalifikaci jeho jednání jakožto účastenství ve formě pomoci na pokusu zvlášť

závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a

psychotropními látkami a s jedy podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, § 283 odst. 1,

odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, tedy v rámci kvalifikované skutkové podstaty,

když namítá, že jeho jednání mělo být kvalifikováno maximálně v rámci skutkové

podstaty základní. Nejvyšší soud především konstatuje, že obviněný byl

kvalifikovanou skutkovou podstatou trestného činu nedovolené výroby a jiného

nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 2

písm. c) tr. zákoníku uznán vinným ve vztahu ke skutku pod bodem 8) výroku o

vině rozsudku soudu prvního stupně. Ze skutkových zjištění pod bodem 8)

vyplynulo, že obviněný aktivně napomáhal vybudovat velkopěstírnu konopí, kdy od

15. 8. 2011 do jarních měsíců 2012 do objektu dopravoval různé předměty

sloužící k vybudování či provozu pěstírny, dopravoval do objektu osoby

vietnamského původu podílející se na budování pěstírny, či přímo pěstování

rostlin konopí, provedl opravu dodávky vody do objektu a vyvezl z objektu

nezjištěný odpad vzniklý v souvislosti s budováním pěstírny, případně s

pěstováním rostlin konopí. Dle soudu je nutné zohlednit především množství

nalezených komponentů v nemovitostech dovolatele, objem jím přepravených

komponentů či odpadu, opakované poskytnutí součinnosti ostatním obviněným při

přepravě či dobu jeho působení na této činnosti, což podrobně rozebírá v

odůvodnění rozsudku nalézací soud. Přitom je nutno poznamenat, že k naplnění

znaku „ve značném rozsahu“, a tedy ke kvalifikaci jednání podle § 283 odst. 2

písm. c) tr. zákoníku postačí zavinění ve formě nedbalosti ve smyslu § 17 písm.

b) tr. zákoníku, který stanoví, že k okolnosti, která podmiňuje použití vyšší

trestní sazby, se přihlédne, jde-li o jinou skutečnost, i tehdy, jestliže o ní

pachatel nevěděl, ač o ní vzhledem k okolnostem a k svým osobním poměrům vědět

měl a mohl, vyjímaje případy, kdy trestní zákon vyžaduje, aby o ní pachatel

věděl. Nejvyšší soud tak uzavírá, že nalézací soud správně kvalifikoval jednání

dovolatele jakožto pomoc na pokusu zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a

jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 21 odst.

1 tr. zákoníku, § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, tudíž byla tato

námitka shledána zjevně neopodstatněnou.

41. Poslední námitka dovolatele se vztahuje k uloženému trestu, jeho

výši a údajně opomenuté hlubší individualizaci při jeho ukládání. Předmětnou

námitku obviněného nelze pod uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1

písm. g) tr. ř. podřadit. V úvahu by mohl přicházet důvod dovolání podle § 265b

odst. 1 písm. h) tr. ř. spočívající v tom, že obviněnému byl uložen takový druh

trestu, který zákon nepřipouští nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní

sazbu stanovenou v trestním zákoníku na trestný čin, jímž byl uznán vinným.

Nejvyšší soud v tomto směru odkazuje na konstantní judikaturu (např. č. 22/2003

Sb. rozh. tr.), podle níž pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či

výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených § 39

až § 42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného nebo

naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani

jiného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 tr. ř. Samotná nepřiměřenost

uloženého trestu (resp. námitky proti druhu a výměře trestu z důvodu jeho

přílišné přísnosti nebo naopak mírnosti v důsledku nesprávného vyhodnocení

polehčujících a přitěžujících okolností, jde-li jinak o trest podle zákona

přípustný a vyměřený v rámci zákonné trestní sazby) nemůže být relevantně

uplatněna v rámci žádného ze zákonem taxativně vymezených dovolacích důvodů. V

rámci obviněným uplatněného důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr.

ř. lze toliko namítat nesprávné hmotněprávní posouzení ve vztahu k některým

zvláštním podmínkám při ukládání trestu, např. pochybení soudu při ukládání

souhrnného trestu nebo úhrnného a společného trestu za pokračování v trestném

činu. Nad rámec shora uvedeného považuje Nejvyšší soud za vhodné vyjádřit se k

takto dovolatelem uplatněné námitce a poukazuje především na skutečnost, že

obviněnému byl v posuzovaném případě uložen trest odnětí svobody na spodní

hranici zákonem stanovené trestní sazby za spáchaný trestný čin, přičemž soud

zohlednil veškeré relevantní skutečnosti při ukládání trestu, jak to vyžaduje

ustanovení § 39 tr. zákoníku.

42. K námitkám dovolatelů H. S., D. T. N. a J. Š. je rovněž potřeba

uvést, že tyto byly shodně uplatněny jak před soudem prvního stupně, tak i před

soudem odvolacím, přičemž oba soudy se s námitkami dovolatelů ve svých

odůvodněních řádně a podrobně vypořádaly. Zde pak dle ustálené judikatury,

například dle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo

86/2002, platí, že opakuje-li obviněný námitky, které již uvedl před soudem

prvního či druhého stupně a soudy se s těmito námitkami řádně vypořádaly, bude

se zpravidla podle ustanovení § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jednat o dovolání

zjevně neopodstatněné.

43. Obvinění D. S. H., H. S., Ch. V. Ch., , N. V. H., N. G. Q. a J. Š.

uplatnili též dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., který je dán

tehdy, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného

prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až

g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové

rozhodnutí nebo byl v řízení předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b

odst. 1 pod písmeny a) až k). Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr.

ř. tedy zákon vymezuje ve dvou alternativách. Jednak pro případ, kdy nesprávným

procesním postupem soudu druhého stupně bylo rozhodnuto o zamítnutí či

odmítnutí řádného opravného prostředku (srov. např. § 253 odst. 1, 3 tr. ř.) a

v důsledku toho došlo k porušení principu dvouinstančnosti řízení (např.

zamítnutím odvolání podle § 253 odst. 1 tr. ř. pro údajnou opožděnost, ačkoliv

odvolání bylo podáno včas). Druhá alternativa tohoto dovolacího důvodu

předpokládá, že soud druhého stupně nesprávně rozhodl o zamítnutí řádného

opravného prostředku, ačkoliv v řízení tomuto rozhodnutí předcházejícím byl dán

některý z důvodů dovolání, jež jsou uvedeny pod písmeny a) až k) ustanovení §

265b odst. 1 tr. ř.

44. První alternativa v posuzovaném případě nepřichází v úvahu, jelikož

odvolací soud jako soud druhého stupně konal odvolací řízení a o řádném

opravném prostředku (odvolání) rozhodl ve veřejném zasedání a po provedeném

přezkumu podle hledisek stanovených zákonem (§ 254 tr. ř.). Pokud pak jde o

druhou alternativu tohoto dovolacího důvodu, v situaci, kdy Nejvyšší soud

neshledal, že by námitky obviněných naplňovaly jimi uplatněný dovolací důvod

podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., lze konstatovat, že shora uvedenými

námitkami není naplněn ani dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.

v jeho druhé alternativě (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2010,

sp. zn. 11 Tdo 969/2010, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 10. 2013,

sp. zn. 11 Tdo 844/2013). V podrobnostech proto lze odkázat na výše uvedené

závěry Nejvyššího soudu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

45. Vzhledem ke všem shora uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud podle

ustanovení § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněných D. S. H., Ch. V.

Ch., N. V. H.a N. G. Q. odmítl, neboť tato byla podána z jiného důvodu, než je

uveden v §265b odst. 1 tr. ř. Podle ustanovení § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.

se zohledněním shora uvedeného dále odmítl dovolání obviněných H. S., D. T. N.

a J. Š., neboť se jedná o dovolání zjevně neopodstatněná. O odmítnutí dovolání

Nejvyšší soud rozhodl v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v

neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení

opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 27. 9. 2017

JUDr. Antonín Draštík

předseda senátu