11 Tdo 969/2010 - 18
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání, konaném dne 30. listopadu 2010, o
dovolání obviněného V. H. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 9.
března 2010, sp. zn. 6 To 63/2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené
u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 1 T 55/2009, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. b), e) tr. řádu se dovolání obviněného V. H. odmítá
.
Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 7. prosince 2009, sp. zn. 1 T
55/2009, byl V. H. uznán vinným trestným činem pohlavního zneužívání podle §
242 odst. 1 tr. zák., za který byl odsouzen podle § 242 odst. 1 tr. zák. k
trestu odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku. Podle § 58 odst. 1 tr. zák. a
§ 59 odst. 1 tr. zák. byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební
dobu v trvání 2 (dvou) roků a 6 (šesti) měsíců.
Podle skutkových zjištění Okresního soudu v Bruntále se obviněný shora uvedené
trestné činnosti dopustil tím, že ve dnech 15. a 16. dubna 2008 v K., okres B.,
na ulici P., v areálu bývalého dřevoskladu nejméně ve dvou případech ve svém
osobním automobilu osahával na prsou a přirození nezletilou V. P. a měl s ní
orální i pohlavní styk, ač věděl, že tato ještě neměla patnáct let.
Proti citovanému rozsudku podal obviněný odvolání jak do výroku o vině, tak do
výroku o trestu. Na podkladě odvolání obviněného rozhodl Krajský soud v Ostravě
usnesením ze dne 9. března 2010, sp. zn. 6 To 63/2010 tak, že odvolání
obviněného podle § 256 tr. řádu zamítl.
Proti citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého
obhájce JUDr. Jiřího Lopojdy dovolání, které bylo doručeno Okresnímu soudu v
Bruntále dne 21. června 2010. Obviněný opřel dovolání o důvod uvedený v § 265b
odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy o tvrzení, že rozhodnutí spočívá na nesprávném
právním posouzení skutku. Z textu dovolání vyplývá, že obviněný zamýšlí
dovolání podat též s odkazem na důvody uvedené v ustanoveních § 265b odst. 1
písm. l) tr. řádu, a to bez bližší specifikace některé z tam uvedených
alternativ, napadá ovšem skutečnost, že odvolání obviněného bylo odvolacím
soudem podle § 256 tr. řádu zamítnuto. Obviněný dovoláním napadl výrok
citovaného usnesení v celém jeho rozsahu.
Obviněný v odůvodnění tohoto mimořádného prostředku připomněl, že v souvislosti
s posuzováním objektivní přípustnosti dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1
písm. g) tr. řádu se rozhodovací praxe Nejvyššího soudu ustálila na názoru, že
závěr o formě zavinění podle § 4, § 5 tr. zák. je závěrem právním, nikoliv
výlučně skutkovým a v judikatuře byl vysloven názor, že v rámci zmíněného
dovolacího důvodu je přípustné uplatňovat výhrady a připomínky proti rozsahu
dokazování, respektive nedostatkům ve skutkových zjištěních učiněných soudy
nižších stupňů v předchozích řízeních, jestliže mají vliv na konečný závěr o
úmyslu obviněného (dovolatel cituje usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. září
2008, sp. zn. 11 Tdo 380/2008, případně usnesení 8 Tdo 407/2007). K trestnímu
postihu za trestný čin pohlavního zneužívání podle ustanovení § 242 odst. 1 tr. zák. se po subjektivní stránce vyžaduje zjištění a prokázání úmyslného
zavinění. Aby mohl být učiněn definitivní závěr, že byla skutková podstata
tohoto trestného činu naplněna i po subjektivní stránce z hlediska ustanovení §
4 písm. a), b) tr. zák., je dle dovolatele nutné, aby pachatel již v okamžiku
jednání, které se pojí s následkem předjímaným v ustanovení § 242 odst. 1 tr. zák., přímo chtěl ho záměrně způsobit anebo byl s možností jeho způsobení
alespoň srozuměn. Dovolatel cituje z usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 4 Tz
5/2003 ze dne 19. února 2003, ve kterém Nejvyšší soud připomněl, že právní
závěr o zavinění musí vycházet ze skutkových zjištění, která jsou náležitým
způsobem podložena výsledky dokazování. Dále v témže judikátu konstatoval, že
při zjišťování okolností, které mají určující význam pro závěr o existenci
úmyslného zavinění, není možné předem přikládat zvláštní význam žádnému
důkaznímu prostředku, nýbrž na zavinění je třeba usuzovat ze všech konkrétních
okolností, za kterých byl čin spáchán a ze všech důkazů významných z tohoto
hlediska. Dále obviněný uvedl, že s ohledem na skutečnost, že předmětem
dokazování jsou v těchto případech skutečnosti vnitřního života samotného
pachatele, které jiné osoby nemohou přímo pozorovat, může být již z logiky věci
přímým důkazem prakticky pouze výpověď samotného obviněného. Pokud je možné
zavinění a jeho formu dokazovat jen nepřímo, potom jsou významné jen okolnosti
objektivní povahy, ze kterých se dá usuzovat na vnitřní vztah pachatele k jeho
jednání a následku. Obviněný namítá, že úvahy odvolacího soudu, že skutek
spáchal v přímém úmyslu ve smyslu ustanovení § 4 písm. a) tr. zák. jsou nejen
nepodložené, ale nemají oporu v úvahu přicházejících a objektivních důkazech,
které však nebyly provedeny. Vedle skutečnosti, která byla nesporná, že měl
intimní styk ve dnech 15. a 16. dubna 2008 s poškozenou, bylo určující pro
konečný závěr o úmyslném zavinění další zjištění, že věděl, že poškozená neměla
ještě 15 let. Jakkoliv se soudu jevila věrohodnou výpověď poškozené, zůstalo
nezhodnoceno, že nebyla provedena zpětná rekonstrukce internetových zpráv, aby
se náležitě objasnily všechny okolnosti případu.
Nebyl proveden důkaz obsahem
internetového záznamu z období března 2008, v němž měla údajně poškozená
informovat, že „chodí na základní školu a že jí je 14 let“.
Obviněný namítá nesprávnost hodnocení provedených důkazů, zejména výpovědi
poškozené V. P., kterou považuje za nevěrohodnou. Rovněž poukazuje na to, že
nebyl proveden důkaz obsahem internetového záznamu z období března 2008, v němž
měla údajně V. P. informovat, že „chodí na základní školu a že je jí 14 let“.
Obviněný popírá zavinění ve formě přímého úmyslu a domnívá se, že z
vypovídající hodnoty žádného důkazu v řízení provedeného nelze dovodit
potřebnou míru jistoty a spolehlivosti, že se bez sebemenší pochybnosti
dopustil úmyslného trestného činu, jímž byl uznán vinným a následně odsouzen.
Dle něj existuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů na straně
jedné s obsahem provedených důkazů na straně druhé, které nemohly překlenout
důkazní nouzi ohledně jeho úmyslného zavinění na spáchání zažalovaného skutku.
Závěrem dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil
usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. března 2010, č.j. 6 To
63/2010-334, a přikázal Krajskému soudu v Ostravě nové projednání a rozhodnutí
věci.
K dovolání obviněného se vyjádřila Nejvyšší státní zástupkyně prostřednictvím
státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten připomněl,
že skutkovými zjištěními, tak jak je učinily soudy nižších stupňů, pokud k nim
dospěly v řádně vedeném trestním řízení způsobem neodporujícím zásadám formální
logiky, je dovolací soud vázán, neboť dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm.
g) tr. řádu je dán toliko tehdy, spočívá-li napadené rozhodnutí na nesprávném
právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Údajně nesprávná skutková zjištění důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr.
řádu být nemohou.
K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu uvedl, že v
projednávané věci nepřichází v úvahu první alternativa, protože odvolání
obviněného bylo odvolacím soudem projednáno a bylo o něm i rozhodnuto. Citovaný
dovolací důvod, uplatněný podle druhé tam uvedené alternativy, by mohl být
relevantním důvodem v případě, že by v řízení napadenému rozhodnutí
předcházejícím byl naplněn některý z důvodů dovolání podle § 265b odst. 1 písm.
a) až k) tr. řádu. Námitky obviněného ve vztahu k předchozímu řízení však
žádnému z dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu
neodpovídají a tento závěr lze vztáhnout i na uplatněný dovolací důvod podle §
265b odst. 1 písm. l) tr. řádu.
Z uvedených důvodů navrhuje, aby dovolání obviněného bylo podle § 265i odst. 1
písm. b) tr. řádu odmítnuto jako podané z jiného důvodu než je uveden v
ustanovení § 265b tr. řádu. Současně navrhl, aby tak Nejvyšší soud učinil v
neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu a pro případ, že by
Nejvyšší soud hodlal učinit rozhodnutí jiné, souhlasil ve smyslu § 265r odst. 1
písm. c) tr. řádu s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§
265c tr. řádu) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné,
zda bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Shledal přitom, že
dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1 písm. a), h) tr. řádu], že
bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§ 265e odst.
1 tr. řádu), a že bylo podáno oprávněnou osobou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst.
2 tr. řádu].
Dle platné právní úpravy lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr.
řádu, proto bylo nutno dále posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují
zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou
podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §
265i odst. 3 tr. řádu.
Obviněný označuje výslovně i jeho zákonným označením jako dovolací důvod
uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Z textu dovolání se podává, že
obviněný toliko formou slovního popisu zamýšlí podat dovolání s odkazem na
důvody uvedené v ustanoveních § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu (bez bližšího
určení alternativy uvedeného ustanovení).
Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu je dovolání mimořádným opravným
prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních
vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého
stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je
totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může
doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném
opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. řádu). Zjištěný
skutkový stav věci (§ 2 odst. 5, 6 tr. řádu) je výsledkem určitého procesu,
který spočívá v tom, že soudy musí nejprve zákonu odpovídajícím způsobem
provést důkazy, které považují za nezbytné pro zjištění skutkového stavu věci a
tyto důkazy musí dále hodnotit v souladu s ustanovením § 2 odst. 6 tr. řádu. na
základě hodnocení důkazů založeném na pečlivém uvážení všech okolností případu
jednotlivě a v jejich souhrnu pak dospívá soud ke zjištění skutkového stavu
věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti a tento závěr je pak shrnut ve
skutkovém zjištění skutkové větě. V odůvodnění rozsudku (§ 125 odst. 1 tr.
řádu) soud stručně vyloží, které skutečnosti vzal za prokázané, o které důkazy
svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se při hodnocení provedených
důkazů řídil, pokud si vzájemně odporují. Z odůvodnění musí být patrno, jak se
soud vypořádal s obhajobou, proč nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů
a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle
příslušných ustanovení zákona v otázce viny a trestu.
Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán tehdy, jestliže
dovolání spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném
hmotně právním posouzení. Z této zákonné formulace vyplývá, že dovolání, o
které se tento dovolací důvod opírá, je určeno k nápravě právních vad
rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku
nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska
procesních předpisů. Nejvyšší soud je v řízení o dovolání povinen zásadně
vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního resp. druhého stupně, učiněného v
souladu s ustanovením § 2 odst. 5, 6 tr. řádu a v návaznosti na takto zjištěný
skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení věci. Nejvyšší soud se tedy
nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících
řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoli způsobem
nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán
(srov. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu
právně relevantních námitek nemohou mít námitky, které směřují do oblasti
skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel
vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování.
S ohledem na uvedené nelze pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr.
řádu podřadit ty námitky obviněného, které směřují proti skutkovým zjištěním
soudu obou stupňů a proti způsobu hodnocení provedených důkazů. Obviněný
namítl, že soudy nižších stupňů nesprávně hodnotily provedené důkazy především
výpověď poškozené V. P., která měla v internetovém záznamu z období března 2008
informovat, že „chodí na základní školu a že její 14 let“. Namítl i nevykonání
důkazu uvedeného internetového záznamu. Takto koncipované námitky však
nesměrují proti právnímu posouzení skutku, nýbrž ve skutečnosti směrují proti
učiněným skutkovým zjištěním, k nimž dospěly soudy nižších stupňů a jimiž je
dovolací soud vázán. Namítáním extrémního rozporu mezi skutkovými zjištěními na
jedné straně a vykonáním a hodnocením důkazů na straně druhé, se dovolatel
snaží brojit proti soudem zjištěnému skutkovému stavu. Uplatněný dovolací důvod
není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se
způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 24. září 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002). Dovolání je
určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady
spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem
hmotného práva, nikoli z hlediska procesních předpisů.
V řízení o dovolání lze do skutkových zjištění zasahovat jen ve zcela
výjimečných případech. Reflektuje judikaturu Ústavního soudu přistoupil
Nejvyšší soud k extenzivnějšímu výkladu dovolacího důvodu dle § 265b odst. 1
písm. g) tr. řádu s tím, že v rámci dovolacího řízení lze připustit zásah do
skutkových zjištění, pouze tehdy, existuje-li extrémní nesoulad mezi vykonanými
důkazy a skutkovými závěry, k nimž dospěl soud a které jsou podkladem pro jeho
právní závěry. Nejvyšší soud tedy vychází z principu, že eventuální zásah do
skutkových zjištění lze v rámci řízení o dovolání připustit jen tehdy,
existuje-li extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a jejich hodnocením na
jedné straně a skutkovými zjištěními a z nich plynoucími právními závěry na
straně druhé, samozřejmě za podmínky, že tuto skutečnost učiní dovolatel
předmětem svého dovolání. O takový případ však v projednávané věci nejde a
Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, jak bylo učiněno v
řízení před soudy nižších stupňů a je vázán zjištěným skutkovým stavem.
Oba soudy zejména v důvodech přijatých rozhodnutí přesvědčivě vysvětlily, z
jakých důkazů vycházely a k jakým právním závěrům na jejich podkladě dospěly.
Vysvětlily, proč neuvěřily obhajobě dovolatele a nepovažovaly za nutné pro
objasnění skutkového stavu provádět další důkazy jím navržené. Vysvětlily, proč
považovaly výpověď dovolatele za nevěrohodnou a proč uvěřily výpovědi
poškozené, když tato je navíc podpořena výpovědí znalkyně z oboru zdravotnictví
odvětví psychologie PhDr. Heleny Khulové a vysvětlily, proč zamítly návrh na
dokazování výslechem MUDr. S.
Obviněný sice formálně deklaroval dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g)
tr. řádu, avšak učinil tak prostřednictvím námitek, které ho tudíž obsahově
nenaplňují a nelze je pod dovolací důvod podřadit. Nejvyšší soud proto dovolání
obviněného v daném rozsahu odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, neboť
bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu.
Obviněný dále uplatnil ve svém dovolání dovolací důvod podle § 265b odst. 1
písm. l) tr. řádu. K jeho výkladu Nejvyšší soud připomíná, že může být naplněn
ve dvou alternativách. Podle první z nich je tento dovolací důvod dán tehdy,
pokud bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku
proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr.
řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové
rozhodnutí. Jde o procesní dovolací důvod, který spočívá v porušení práva na
přístup strany k druhé instanci, a to zejména odmítnutí nebo zamítnutí řádného
opravného prostředku bez věcného přezkoumání napadeného rozhodnutí. Odvolání
obviněného však bylo v souladu se zákonem a v řádně provedeném odvolacím řízení
podle § 254 tr. řádu věcně přezkoumáno a za dodržení všech zákonných podmínek
odvolací soud odvolání obviněného podle § 256 tr. řádu zamítl. Procesní
podmínky stanovené pro takové rozhodnutí odvolacího soudu tedy byly splněny,
neboť nedošlo k omezení obviněného v přístupu odvolacího soudu, a tudíž nemohlo
dojít k naplnění zmíněného dovolacího důvodu v jeho první alternativě. Podle
druhé alternativy je dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu
naplněn, pokud v řízení, které předcházelo vydání napadeného rozhodnutí, byl
dán některý jiný důvod dovolání ve smyslu § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr.
řádu. Obviněný shledal v předcházejícím řízení existenci dovolacího důvodu
obsaženého v již zmíněném ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. K těmto
důvodům se Nejvyšší soud podrobně vyjádřil již výše a neshledal opodstatněným
tvrzení obviněného o jejich naplnění. Rozsudek Krajského soudu v Ostravě netrpí
ani žádnou další vadou, jež by mohla zakládat jiný z důvodů dovolání uvedených
v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu.
Vzhledem k výše uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že napadeným
rozhodnutím a jemu předcházejícím postupem k porušení zákona ve smyslu
uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu nedošlo.
Dovolání obviněného V. H. bylo proto v tomto rozsahu pro jeho zjevnou
neopodstatněnost podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítnuto.
Nejvyšší soud rozhodnutí v předmětné věci učinil v souladu s ustanovením § 265r
odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).
V Brně dne 30. listopadu 2010
JUDr.
Stanislav
Rizman
předseda senátu