11 Tdo 1095/2015-28
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 3. února 2016
dovolání podané obviněným O. M. proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne
11. 5. 2015, sp. zn. 6 To 30/2015, jako soudu odvolacího ve věci vedené u
Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 7 T 27/2014 a rozhodl t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného O. M. o d m í t
á .
Rozsudkem Okresního soudu v Chebu ze dne 19. 11. 2014, sp. zn. 7 T 27/2014, byl
obviněný O. M. uznán vinným přečinem šíření toxikomanie podle § 287 odst. 1,
odst. 2 písm. c) trestního zákoníku, za který byl podle § 287 odst. 2 trestního
zákoníku a § 314e odst. 2 písm. a) tr. řádu odsouzen k trestu odnětí svobody v
trvání 12 (dvanácti) měsíců. Podle § 81 odst. 1 trestního zákoníku a § 82 odst.
1 trestního zákoníku byl výkon trestu odnětí svobody podmíněně odložen na
zkušební dobu v trvání 2 (dvou) let. Podle § 70 odst. 1 písm. a), b) trestního
zákoníku byl obviněnému uložen trest propadnutí věcí v rozsudku přesně
vymezených.
Podle skutkových zjištění se obviněný dopustil shora uvedené trestné činnosti
tím, že
· nejméně od května 2010 do 4. listopadu 2013 v M. L., okr. Ch., jako
provozovatel webových stránek a internetového obchodu na webové adrese ..., na
těchto stránkách nabízel volně k prodeji semena různých druhů rostlin konopí
setého, zejména vyšlechtěné odrůdy semen konopí, s uvedením doby a podmínek
pěstování, s návody na dosažení co nejvyššího množství účinné látky
tetrahydrokanabinolu (dále jen „THC“), s informacemi o obsahu účinné látky THC
a konkrétních účincích této látky na lidský organizmus a dále zde nabízel k
prodeji veškeré další technologie potřebné pro in-door pěstování rostlin
konopí, jako jsou stany, svítidla, elektrotechnické vybavení, filtrační
technologie, hnojiva, výživové preparáty pro růst, pěstební substráty a dále
výše uvedené věci nabízel volně k prodeji a prodával v kamenných prodejnách v
M. L., P. (nejméně od května 2010) a v Ch., okr. týž, R. K. (nejméně od dubna
2011), které provozoval pod názvem O. G., když jen ve svém obchodě v M. L., P.,
měl dne 4. 11. 2013 celkem 2.954 kusů semen rostliny konopí, a to pouze druhy
speciálně šlechtěné a feminizované za účelem dosažení co nejvyššího obsahu
účinné látky THC při pěstování rostliny a tedy určené po vypěstování k využití
jako drogy marihuany, které v obchodě vystavoval a prodával, a to včetně všech
dalších potřebných předmětů a zařízení pro pěstování těchto rostlin, jako jsou
stany, svítidla, elektrotechnické vybavení, filtrační technologie, hnojiva,
výživové preparáty pro růst, pěstební substráty, a dále v prodejně vystavoval a
nabízel k odběru i značné množství různých reklamních předmětů, letáků a
tiskovin propagujících rostlinu konopí, její pěstování a konzumaci drogy
marihuany a vzhledem k charakteru a druhu jím vystavovaného a k prodeji
nabízenému zboží a reklamních materiálů byl srozuměn s tím, že takto může
vzbuzovat zájem o opatření a konzumaci drogy marihuany a zpřístupňovat rady a
informace k této problematice,
· přičemž konopí je jako omamná látka zařazena do seznamu IV. Úmluvy o
omamných látkách a jako omamná látka bylo vedeno v příloze č. 3 zákona č.
167/1998 Sb., o návykových látkách, ve znění platném do 31. 12. 2013, přičemž
podle stejného zákona bylo možno zacházet s takovou látkou pouze s příslušným
povolením, které obviněný neměl.
Proti citovanému rozsudku podal obviněný odvolání, které Krajský soud
v Plzni usnesením ze dne 11. 5. 2015, sp. zn. 6 To 30/2015, podle § 256 tr.
řádu zamítl.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný dne 11. 8. 2015 dovolání
prostřednictvím obhájce JUDr. Václava Vladaře. Dovolání podal obviněný do všech
výroků napadeného rozhodnutí. Dovolatel je přesvědčen, že rozhodnutí spočívá na
nesprávném právním posouzení věci a proto uplatňuje dovolací důvod podle § 265b
odst. 1 písm. g) tr. řádu.
Dovolatel namítá, že v jeho trestní věci došlo k porušení práva na obhajobu a
postupem orgánů činných v trestním řízení bylo současně porušeno právo na
spravedlivý proces. Vady dokazování shledává v tom, že soudy neprovedly
dovolatelem navržené důkazy, když jeden z nich směřoval k prokázání jeho
obhajoby a tím nebyl v úplnosti zjištěn skutkový stav věci. Dále uvádí, že
soudy nerespektovaly jeho obhajobu, minimálně v té části, kdy se soud zabýval
rozhodováním o věcech, které byly v rámci přípravného řízení zajištěné při
domovních prohlídkách. Soudu druhého stupně vytýká, že dokazování neprovedl v
úplném rozsahu a tím došlo v jeho konkrétním případě k nesprávnému vyhodnocení
totožnosti skutku v trestním řízení v obou současně vedených trestních věcech,
ve kterých se konaly domovní prohlídky v objektu obviněného ve dnech 17. 9. 2013 a 4. 11. 2013. Obviněný jako zásadní důkaz absence subjektivní stránky
skutkové podstaty předložil mimo jiné zápis Městského úřadu Cheb - odbor
obecního živnostenského úřadu, protokol č. 160/11 T, z kontroly zahájené dne
17. 5. 2011, kdy tento dokument byl sepsán dne 30. 6. 2011. Dovolatel cituje
protokol, ve kterém je uvedeno, že „dovoz, vlastnictví a obchod s konopnými
semeny není předmětem restrikcí, jejich legálnost byla konzultována vedoucím
odboru živnostenského úřadu telefonicky s Policií ČR a celní správou ČR –
úprava nového trestního zákona, platná od 1. 1. 2010“. Propagační materiály ke
konopným semenům obsahují dle dovolatele upozornění na zákaz prodeje v
konkrétních případech, zákaz prodeje nezletilým a varování na důsledky
případného použití konopných semen. Dále uvádí, že tři nebo čtyři na sobě
nezávislé státní orgány ho ujistily, že zboží prodávané v jeho obchodech
nepodléhá zákazu a restrikcím a při domovní prohlídce prováděné příslušníky
Policie ČR dne 17. 9. 2013 mu nebyly odňaty žádné věci, které následně v
rozsudku soudu prvého stupně byly postiženy trestem propadnutí věci. Dovolatel
namítá, že soud druhého stupně opomenul důkazní návrhy na doplnění o výslechy
svědků - pracovníků živnostenského úřadu, ČOI a Policie ČR ohledně obhajoby
obviněného, když z hlediska absence subjektivní stránky skutkové podstaty
přečinu šíření toxikomanie podle § 287 odst. 1, 2 písm. c) trestního zákoníku
navrhl aplikovat ustanovení § 19 trestního zákoníku o právním omylu. Dovolatel
zdůrazňuje, že soud prvého stupně a odvolací soud zjevně nevzaly v potaz
subjektivní stránku jednání obviněného, který v souladu s živnostenským
zákonem, zákonem na ochranu spotřebitele a dalšími obecně závaznými předpisy
začal podnikat v předmětu obchodní živnosti, byl výslovně ubezpečen, že dovoz,
vlastnictví a obchod s konopnými semeny není předmětem restrikcí, když jejich
legálnost byla konzultována vedoucím odboru živnostenského úřadu s Policií ČR a
Celní správou ČR. Dovolatel se domnívá, že na základě tohoto listinného důkazu
bylo zcela v souladu s ustanovením § 2 odst. 5 tr.
řádu, aby to byly právě soud
prvého stupně a odvolací soud, které v souladu s tímto ustanovením měly
prověřit, za jakých okolností odbor živnostenského úřadu Cheb dospěl k tomuto
závěru a jakým způsobem vyhodnotil podnikatelskou činnost obviněného. Obecné
soudy měly dále dle dovolatele vyhodnotit, zdali zjištěním správních orgánů, že
propagační materiály ke konopným semenům obsahují upozornění na zákaz prodeje v
konkrétních případech, zákaz prodeje nezletilým, varování na důsledky
případného použití konopných semen, byla učiněna dostatečná opatření pro to,
aby jeho podnikatelská činnost nemohla být posuzována jako činnost kriminální. V souvislosti s tímto důkazem dovolatel uvádí, že důvodnost obhajoby o právním
omylu vyplývá i ze skutečnosti, že nelze požadovat, aby občan měl mít pocit
nebo povědomost, že správní orgány mají nebo mohou mít odbornost nebo znalosti
nebo dokonce právní vědomí nižší než řadový občan.
Dovolatel poukazuje na to, že podněcování ke zneužívání návykové látky, jiné
než alkohol, zákon vykládá jako projev, kterým pachatel zamýšlí ovlivnit
rozhodnutí jiných osob tak, aby zneužily jiné návykové látky než alkohol.
Dovolatel argumentuje, že z hlediska subjektivní stránky jednání, nebylo v jeho
konkrétním případě bezpečně prokázáno, že by svou podnikatelskou činností
vytvářel podmínky a ovlivňoval potencionální zákazníky ke zneužívání návykových
látek. Dovolatel připomíná, že soud prvého stupně v odůvodnění svého rozsudku
na str. 5 argumentoval, že nakládání s konopnými semeny skutečně není trestné,
ale podstata trestnosti jednání obviněného spočívá v tom, že koncentrovaně na
jednom místě kromě semen konopí nabízel i prodával kupujícím popisné návody k
pěstování rostlin konopí pro účely jejich užívání jako drogy. Připomněl, že
uvedené propagační materiály obsahovaly upozornění na důsledky případného
použití konopných semen a další upozornění směřující k vyloučení zneužití
jiných návykových látek. Dovolatel dále uvádí, že v souvislosti s
celospolečenskou diskusí o legalizaci pěstování konopí a užívání látek z
rostliny konopí na léčebné účely a nad rámec argumentace o právním omylu, je
možné aplikovat i námitku, že odsouzením obviněného za daný skutek byl porušen
princip subsidiarity trestní represe, což odporuje jejímu chápání jako
prostředku ultima ratio. Dovolatel se domnívá, že princip subsidiarity trestní
represe je možno chápat předně jako pravidlo, limitující intenzitu trestní
represe při definování skutkových podstat trestných činů a při stanovení
dalších obecných podmínek trestní odpovědnosti. Přednost mají mít dle
dovolatele mírnější prostředky.
Dovolatel shrnuje, že mu nebylo prokázáno, že by svým jednáním vysloveně cílil
na zneužívání jiných návykových látek než alkoholu, ale naopak se pohyboval v
prostoru, který vyhodnotil i na základě stanoviska správního orgánu jako ještě
legální užívání a nikoliv zneužívání návykové látky pro osobní a léčebné účely
a tahle situace je důvodem jednak pro aplikaci ustanovení § 19, ale i § 12
odst. 2 tr. zák. Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského
soudu v Plzni ze dne 11. 5. 2015, sp. zn. 6 To 30/2015, jakož i rozsudek
Okresního soudu v Chebu ze dne 19. 11. 2014, sp. zn. 7 T 27/2014, a věc vrátil
Okresnímu soudu v Chebu se závaznými pokyny k novému projednání a rozhodnutí.
K dovolání obviněného se vyjádřil nejvyšší státní zástupce prostřednictvím
státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ve svém
vyjádření uvedl, že námitky obviněného odpovídají namítanému dovolacímu důvodu
pouze zčásti. Připomněl, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g)
tr.řádu není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním
soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo postupem při provádění důkazů. K
tvrzenému porušení práva na spravedlivý proces uvedl, že nelze dovodit, jakým
způsobem mělo být toto právo porušeno, a to ani ve směru tzv. opomenutých
důkazů.
Námitky obsahově relevantní k uplatněnému dovolacímu důvodu státní zástupce
považuje za zjevně neopodstatněné. Zdůraznil, že jednání obviněného se v
žádných rysech neodlišuje od trestní věci, již posuzoval Nejvyšší soud (srov.
rozhodnutí sp. zn. 8 Tdo 1206/2012), resp. následně Ústavní soud (srov.
usnesení sp. zn. III. ÚS 934/13). Obviněný nepřináší skutečně relevantní
argumenty, na jejichž základě by bylo nutno předchozí judikaturní závěry
revidovat. Státní zástupce shrnuje, že jednání obviněného směřovalo specificky
ke zvýšení zájmu o škodlivé užívání (zneužívání) omamné látky konopí obsahující
psychotropní látku tetrahydrocannabinol (THC). Znak podněcování a šíření
naplnil tím způsobem, že vedle předmětů sloužících pro pěstování konopí nabízel
i semena rostlin konopí, včetně semen kultivarů, které byly cíleně určeny k
získání co nejvyšších hodnot psychotropní látky THC. K námitce obviněného, že
jeho jednání nesměřovalo k ovlivňování dalších osob ke zneužívání návykových
látek, státní zástupce uvedl, že z dokazování je evidentní, že jednání
obviněného nesměřovalo k podpoře a šíření státem přísně regulované produkce
terapeuticky využitelného konopí ve smyslu zákona č. 167/1998 Sb. Připomněl, že
smyslem jednání obviněného bylo usnadnit či umožnit užívání konopí právě pro
jeho psychoaktivní účinky. K námitce obviněného, že jeho trestní postih
koliduje s principem subsidiarity trestní represe, uvedl, že jeho jednání (tj.
provozování growshopu) se nijak nevymyká z rámce trestní činnosti tohoto druhu.
Zároveň zdůraznil, že obviněný naplnil rovněž znak podmiňující použití vyšší
trestní sazby, což je samo o sobě okolnost, jež zpravidla vylučuje úvahy o
aplikaci principu subsidiarity trestní represe. K námitce obviněného tzv.
příkazu tolerance nekonformního chování uvedl, že předmětem trestněprávního
postihu není takové nekonformní chování, ale pouze činnost, která směřuje k
rozšíření užívání nealkoholických látek, s čímž jsou spojeny negativní
celospolečenské dopady (zvýšená zdravotní rizika užívání takových látek,
ohrožení bezpečnosti v dopravě, náklady spojené s léčbou závislosti ...). Jde o
argument mimoprávní povahy. Oponuje obviněnému, že za minimum společenského
konsenzu lze považovat ten rys platné právní úpravy, který v některých
konkrétních případech diferencuje mezi druhy omamných a psychotropních látek,
přičemž kanaginoidní látky do určité míry privileguje.
Státní zástupce uzavřel, že právní posouzení jednání obviněného jako přečinu
šíření toxikomanie podle § 287 odst. 1,2 písm. c) trestního zákoníku je správné
a zákonu odpovídá. Vzhledem k tomu, že uvedené námitky obviněný uplatňoval i
před soudy obou stupňů, přičemž soudy se těmito námitkami podrobně zabývaly a v
odůvodnění svých rozhodnutí vypořádaly, státní zástupce má za to, že jde o
dovolání zjevně neopodstatněné. Proto státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud
takto podané dovolání v neveřejném zasedání odmítl jako zjevně neopodstatněné
podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu. Současně souhlasil s tím, aby Nejvyšší
soud v neveřejném zasedání učinil i jiné, než navrhované rozhodnutí.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) nejprve shledal, že dovolání
obviněného je přípustné (§ 265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. řádu), že bylo
podáno oprávněnou osobou (§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu), v zákonné
lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§ 265e odst. 1 tr. řádu) a splňuje
i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v § 265f odst. 1 tr. řádu.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jenom z důvodů uvedených v ustanovení §
265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud (dále jen „dovolací soud“ ) dále posoudit
otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod dovolání
ve smyslu § 265b tr. řádu, jehož existence je zároveň podmínkou pro provedení
přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Současně je třeba dodat, že
nepostačuje formální uvedení některého z důvodů vymezených v § 265b odst. 1
písm. a) až l) tr. řádu s odkazem na toto ustanovení, ale tento důvod musí být
v podaném dovolání skutečně tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou
obviněným spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku
napadeného rozhodnutí.
Obviněný uplatnil ve svém dovolání dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g)
tr. řádu.
V obecné rovině lze říct, že podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu lze
dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení
skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z toho plyne, že v rámci
rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění
provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková
zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné
namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud
hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při
provádění důkazů apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale
procesních předpisů, zejména ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. řádu o postupu
orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při
hodnocení důkazů. Hmotně právní posouzení se týká především trestního práva
hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004
Sb. rozh. tr. str.299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně
aplikuje normu hmotného práva s tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné
ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správní ustanovení, ale
nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené
předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení § 265b odst.
1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno
na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Z jiného důvodu, než je uveden
v § 265b tr. řádu je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno
některé z ustanovení § 265b tr. řádu, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady,
které zákon jako důvod nepřipouští. Dovolací soud je tedy zásadně povinen
vycházet ze skutkových zjištění soudu prvního stupně (eventuálně modifikovaných
soudem odvolacím) a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní
posouzení, přičemž skutková zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit, a to
ani na základě případného doplňování dokazování (srov. přiměřeně usnesení
Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, II. ÚS
760/02, II. ÚS 282/03, IV. ÚS 499/03).
S ohledem na zásady vyplývající z ústavně zaručeného práva na spravedlivý
proces lze o zásahu do skutkových zjištění učiněných soudy prvého a druhého
stupně v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) uvažovat jen
výjimečně v případech, kdy je dán extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními
soudů a provedenými důkazy (srov. nálezy Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 669/05,
IV. ÚS 216/04, I. ÚS 55/04, I. ÚS 4/04, IV ÚS 566/02, IV. ÚS 219/03). Takový
rozpor je dán zejména tehdy, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z
důkazů při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková
zjištění soudů jsou pravým opakem obsahu důkazů, na jejichž podkladě byla
učiněna, dále v případě zjevné absence srozumitelného odůvodnění rozsudku, nebo
kardinálních logických rozporů ve skutkových zjištěních a z nich vyvozených
právních závěrech, jakož i v případech opomenutí a nehodnocení stěžejních
důkazů atp. (usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 11 Tdo 1572/2011, 11 Tdo
130/2012, 3 Tdo 91/2011).
K naplnění tohoto dovolacího důvodu obviněný uvedl, že soudy se jednak
nevypořádaly s jeho důkazními návrhy, svůj postup stran důkazních návrhů
přijatelným způsobem neodůvodnily a z toho vyvozuje, že v jeho projednávané
věci jde o vadu tzv. opomenutých důkazů, a jednak namítl absenci naplnění
subjektivní stránky předmětného trestného činu s ohledem na stanoviska
správního orgánu posuzujícím jeho jednání jako ještě legální užívání a nikoliv
zneužívání návykové látky pro osobní a léčebné účely a tudíž důvodnost pro
aplikaci ustanovení § 19, ale i § 12 odst. 2 tr. zák. Uvedenými námitkami
dovolatel opakuje svoji argumentaci obsaženou v jeho odvolání vůči rozsudku
nalézacího soudu.
K otázce tzv. opomenutých důkazů se opakovaně vyslovil Ústavní soud (viz
usnesení sp. zn. I. ÚS 904/14, nález sp. zn. IV. ÚS 251/04 a další): „[Zákonem
předepsanému postupu v úsilí o právo (zásadám spravedlivého procesu)
vyplývajícímu z čl. 36 odst. 1 Listiny je nutno rozumět tak, že v řízení před
obecným soudem musí být dána jeho účastníkovi mj. i možnost navrhnout důkazy,
jejichž provedení pro zjištění (prokázání) svých tvrzení pokládá za potřebné;
tomuto procesnímu právu účastníka pak odpovídá povinnost soudu nejen o
navržených důkazech rozhodnout, ale také – pokud jim nevyhoví – ve svém
rozhodnutí vyložit, z jakých důvodů (...) navržené důkazy neprovedl, resp. pro
základ svých skutkových zjištění je nepřevzal]“. Z dosavadní rozhodovací praxe
Ústavního soudu ohledně nevyhovění důkaznímu návrhu plyne, že neakceptování
důkazního návrhu obviněného ze strany obecného soudu lze založit co do věcného
obsahu odůvodnění toliko třemi důvody: Prvním je argument, dle něhož tvrzená
skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá
relevantní souvislost s předmětem řízení. Dalším je argument, dle kterého důkaz
není s to ani ověřit ani vyvrátit tvrzenou skutečnost, čili ve vazbě na toto
tvrzení nedisponuje vypovídací potencí. Konečně třetím je pak nadbytečnost
důkazu, tj. argument, dle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení
je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s
praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno (nálezy sp. zn. I. ÚS 733/01, III.
ÚS 569/03, IV. ÚS 570/03, II. ÚS 418/03).
V usnesení sp. zn. 8 Tdo 545/2014 (viz též usnesení 8 Tdo 1352/2014) Nejvyšší
soud tzv. opomenuté důkazy charakterizuje jako kategorii důkazů, které nebyly
provedeny nebo hodnoceny způsobem stanoveným zákonem, tj. důkazy, o nichž v
řízení nebylo soudem rozhodnuto, případně důkazy, jimiž se soud nezabýval při
postupu podle § 5 odst. 6. tr. řádu, protože takové důkazy téměř vždy založí
nejen nepřezkoumatelnost vydaného rozhodnutí (§ 125 tr. řádu), ale současně též
porušení pravidel spravedlivého procesu (čl. 36 odst. 1, 37 odst. 3, čl. 38
odst. 2 Listiny základních práva svobod). Za opomenuté důkazy v daných
rozhodnutích Nejvyšší soud považuje i procesní situace, v nichž bylo účastníky
řízení navrženo provedení konkrétního důkazu, přičemž návrh na toto provedení
byl soudem bez věcně adekvátního odůvodnění zamítnut, eventuálně zcela
opomenut, což znamená, že ve vlastních rozhodovacích důvodech o něm ve vztahu k
jeho zamítnutí nebyla zmínka buď žádná, či toliko okrajová a obecná,
neodpovídající povaze a závažnosti věci [srov. např. nálezy Ústavního soudu sp.
zn, II. ÚS 262/2004, I. ÚS l18/2009, či III. ÚS 3320/2009 a další]. Konstatoval
zároveň, že se však nejedná o opomenuté důkazy, jestliže jsou dodrženy všechny
podmínky procesního postupu, jak jsou zákonem vymezeny, a soudy tento postup
dostatečně odůvodní a vysvětlí v přezkoumávaných rozhodnutích.
K otázce opomenutých důkazů Nejvyšší soud v předmětné věci uvádí, že oba soudy,
jak nalézací tak i odvolací, reagovaly na důkazní návrhy obhajoby a svá
rozhodnutí dostatečně odůvodnily, soud I. stupně vysvětlil, o jaké důkazy svá
zjištění opřel, a pečlivě všechny důkazy, které v souladu s trestním řádem
provedl, hodnotil; soud odvolací se pak v odůvodnění rozhodnutí o odvolání
obviněných pečlivě zabýval skutkovými závěry i právními závěry soudu
nalézacího. Soud nalézací a zejména pak soud odvolací precizně objasnily tu
skutečnost, že obviněným tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení
je jím navrhován důkaz, není relevantní pro posouzení naplnění skutkové
podstaty přečinu šíření toxikomanie podle § 287 odst. 1, odst. 2 písm. c)
trestního zákoníku.
Naplnění dovolacího důvodu dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu obviněný, jak
bylo již uvedeno, spatřuje dále v absenci naplnění subjektivní stránky
předmětného trestného činu s ohledem na stanovisko správního orgánu
posuzujícího jeho jednání jako ještě legální užívání a nikoliv zneužívání
návykové látky pro osobní a léčebné účely, a tudíž v důvodnosti aplikace
ustanovení § 19, ale i § 12 odst. 2 tr. zák., jakož i v argumentu subsidiarity
trestněprávní represe.
Na tuto námitku reagovaly oba soudy, soud nalézací na str. 6 odůvodnění
rozsudku sp. zn. 7 T 27/2014, soud odvolací, a to velmi podrobně a precizně, na
str. 4 a 5 odůvodnění usnesení sp. zn. 6 To 30/2015. Nejvyšší soud se s
argumentací obou soudů plně shoduje, ve shodě se soudem odvolacím pak nadto
upozorňuje na skutečnost, že řešený případ je identický s tím, jenž byl řešen v
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2012, sp. zn. 8 Tdo 1206/2012, jakož i
rozhodnutím Ústavního soudu ze dne 20. 2. 2012, sp. zn. III. ÚS 934/13. Krajský
soud v Plzni ve vztahu k argumentaci dovolatele ohledně absence prokázání
subjektivní stránky spáchání předmětného přečinu s ohledem na vyjádření
(protokol) správního orgánu přesně upozorňuje na klíčový moment (s. 5
odůvodnění usnesení Krajského soudu v Plzni sp. zn. 6 To 30/2015): „V protokolu
citované nakládání s konopnými semeny skutečně není trestné, ale podstata
trestnosti jednání obžalovaného spočívá v tom, že koncentrovaně na jednom místě
kromě semen konopí nabízel i prodával i další zařízení potřebná pro pěstování
rostlin konopí pro účely jejich užívání jako drogy (pouze feminizovaná semena,
nutná pro vypěstování rostliny s vysokým obsahem účinné látky THS), dále
propagační materiály, poskytoval kupujícím popisné návody ve formě textů,
obrázků a symbolů nebo odkazu na internetové stránky.“
Vzhledem k uvedenému předmětné dovolání nebylo shledáno jakkoli opodstatněným,
pročež je Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl jako
zjevně neopodstatněné. Za podmínek § 256r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o
odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).
V Brně dne 3. února 2016
JUDr. Stanislav Rizman