11 Tdo 394/2024

11 Tdo 394/2024-366

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 5. 2024 o dovolání obviněného L. K., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Stráž pod Ralskem, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 19. 1. 2024, sp. zn. 31 To 387/2023, v trestní věci vedené u Okresního soudu v České Lípě vedené pod sp. zn. 2 T 45/2023, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného L. K. odmítá.

1. Rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 27. 9. 2023, č. j. 2 T 45/2023-287, byl obviněný L. K. (dále též jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným jednak zvlášť závažným zločinem pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1, 2 tr. zákoníku a jednak přečinem ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a), b) tr. zákoníku. Za to byl podle § 187 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Současně okresní soud podle § 228 odst. 1 tr. ř. obviněnému uložil povinnost na náhradě nemajetkové újmy uhradit poškozené nezletilé AAAAA (pseudonym), nar. 29. 11. 2013 (zastoupené opatrovníkem JUDr. Marií Vítkovou, advokátkou se sídlem v České Lípě, Pátova 394) částku ve výši 50.000 Kč a nezletilé BBBBB (pseudonym), nar. XY (zastoupené zmocněncem Mgr. Petrem Sigmundem, advokátem se sídlem v České Lípě, Jiráskova 614/11) částku ve výši 50.000 Kč společně s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 50.000 Kč ode dne 28. 9. 2023 do zaplacení.

2. Proti výše uvedenému rozsudku Okresního soudu v České Lípě podal obviněný L. K. odvolání. O tomto řádném opravném prostředku rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 19. 1. 2024, č. j. 31 To 387/2023-319, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. d), e), f) tr. ř. napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. rozhodl, že obviněný spáchal zvlášť závažný zločin pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1, 2 tr. zákoníku a přečin ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Za to jej podle § 187 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsoudil k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Vyjma toho krajský soud uložil obviněnému podle § 228 odst. 1 tr. ř. povinnost uhradit na náhradě nemajetkové újmy poškozené nezletilé AAAAA částku ve výši 20.000 Kč, a nezletilé BBBBB částku ve výši 15.000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně „z částky 50.000 Kč“ (k tomu viz níže) od právní moci rozsudku do zaplacení. Naproti tomu se zbytky nároků na náhradu nemajetkové újmy poškozenou nezletilou AAAAA a poškozenou nezletilou BBBBB odvolací soud podle § 229 odst. 2 tr. ř. odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních.

3. Podle skutkových zjištění okresního soudu, následně revidovaných krajským soudem, se obviněný shora uvedené trestné činnosti dopustil tím, že:

od přesně nezjištěné doby nejpozději do 2. 1. 2022 v XY na adrese XY č. p. XY, v bytě, který užíval společně se svou manželkou V. K., opakovaně pohlavně zneužil svou nevlastní nezletilou dceru AAAAA, roz. XY, nar. XY, a to tak, že uchopil její chodidla do rukou, mezi ně vložil svůj obnažený penis, který si následně o chodidla nezletilé třel po jeho délce až do svého vyvrcholení a těchto jednání se dopustil, přestože měl o nezletilou jako partner rodiče pečovat a zneužil tak její závislosti na něm,

přičemž jeho jednání následně vyvrcholilo v noci ze dne 1. 1. 2022 na den 2. 1. 2022 kolem půlnoci, když na témže místě přišel do dětského pokoje za nezletilými AAAAA a BBBBB, nar. XY, o nichž se domníval, že spí, odkryl jim deku z nohou, lehl si k jejich nohám na postel, nejprve uchopil do svých rukou chodidla nezletilé BBBBB, mezi ně vložil svůj obnažený penis, a poté, co BBBBB stáhla nohy z jeho dosahu, chytil chodidla nezletilé AAAAA a mezi ně si vložil penis, a když nezletilá nohy odtáhla, svého jednání zanechal a z pokoje odešel.

II. Dovolání obviněného a vyjádření k němu

4. Obviněný L. K. podal proti shora citovanému rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 19. 1. 2024, č. j. 31 To 387/2023-319, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 27. 9. 2023, č. j. 2 T 45/2023-287, prostřednictvím svého obhájce dovolání, které zaměřil proti výroku o vině. V rámci odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku odkázal na existenci dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první a třetí variantě, neboť je přesvědčen, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, a taktéž, že ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Vyjma toho dovolatel odkázal na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neboť má za to, že napadená rozhodnutí spočívají na nesprávném hmotněprávním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.

5. Úvodem dovolatel předeslal svůj zásadní nesouhlas se skutkovými i hmotněprávními závěry soudů nižších stupňů, respektive jejich závěry o své vině, přičemž zdůraznil, že předmětné trestné činnosti se nedopustil. Ve vztahu ke skutkovým zjištěním obviněný vychází zejména z události, ke které došlo dne 7. 1. 2022, kdy se na služebnu Policie České republiky osobně dostavila jeho manželka V. K. (společně s nezletilou dcerou AAAAA) a otevřeně zde oznámila, že se jí dcera předešlého dne svěřila s tím, že stran projednávaného skutku si se svou kamarádkou BBBBB jeho útok (ke kterému mělo dojít kolem půlnoci ze dne 1. 1. na den 2. 1. 2021) vymyslely. Motivem jejich jednání měla být msta za to, že opakovaně byly svědky toho, že byl na svou manželku V. zlý.

6. Totožný skutkový závěr vyplynul rovněž z odborného pohovoru vedeného L. V. (psycholožkou Poradny pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy Centra intervenčních a psychosociálních služeb Libereckého kraje p. o.) s nezletilou AAAAA dne 18. 1. 2022 (konaného bez přítomnosti matky nezletilé). Tato psycholožka ve své zprávě ze dne 27. 1. 2022 potvrdila, že celá událost je smyšlená, když nezletilou AAAAA údajně navedla sestřenice BBBBB a obě dívky se následně shodly na tom, že chtěly vytrestat otčíma AAAAA, neboť „bil mamku a byl na ni zlý“. Psycholožce se měla nezletilá AAAAA svěřit s tím, že BBBBB jí navedla, aby tvrdila, že jí otčím osahával. V této souvislosti V. konstatovala, že AAAAA je nebojácné a vstřícné dítě, nevykazující známky traumatu z domnělé události, nicméně při vzpomínce na konflikty otčíma s matkou pláče a tvrdí, že se ho bojí. Tyto skutečnosti pak V. potvrdila rovněž v procesním postavení svědkyně při hlavním líčení dne 27. 9. 2023.

7. V rámci vznesených skutkových námitek dovolatel dále akcentoval, že po zahájení trestního stíhání byla nezletilá BBBBB vyslechnuta dne 8. 4. 2022 a nezletilá AAAAA dne 27. 4. 2022, přičemž výpovědi obou nezletilých se zásadně liší. Zatímco poškozená BBBBB skutek popisovala v podstatě stejně jako ve své výpovědi ze dne 3. 1. 2022, tak poškozená AAAAA uvedla skutečnosti zcela opačné s odůvodněním, že původně vypovídala „podle návodu“ od BBBBB. Podle názoru obviněného je tedy v projednávaném případě klíčové posouzení zásadní otázky, zda dvě nezletilé dívky ve věku osmi až devíti let skutečně mohly dostatečně popsat děj, který se ve skutečnosti nestal. Podle mínění obviněného je tato možnost zcela reálná. Tuto možnost ostatně zcela srozumitelně objasnil již soudní znalec PhDr. Jaroslav Šturma, který ve svém znaleckém posudku (a následně při svém výslechu před okresním soudem) dospěl toliko k pravděpodobnostnímu závěru, že skutek se stal. Podle mínění dovolatele tedy znalec nedospěl k jednoznačnému přesvědčení, že se projednávaný skutek skutečně odehrál tak, jak je popsáno ve výroku o vině obviněného.

8. V této souvislosti dovolatel upozornil na to, že znalec se během hlavního líčení spontánně rozhovořil o filmu V síti, který je určen toliko k prevenci sexuální kriminality a měl by být promítán pod odborným dohledem. Nicméně děti si tento film pouštějí samy a inspirují se tím, co je v něm pouze naznačeno. Pro posouzení věrohodnosti výpovědi nezletilé dovolatel předmětné sdělení znalce považuje za zásadní, neboť nezletilá BBBBB (podle svých slov) část tohoto filmu viděla. Tuto skutečnost potvrdila rovněž její matka N. L. a svědek M. Z. (nevlastní otec poškozené nezletilé BBBBB a současně bratr svědkyně V. K.), který promítnutí části tohoto filmu považoval za užitečné, neboť jako dítě byl sám zneužíván. Souběžně bylo z výpovědi matky nezletilé BBBBB ověřeno, že tato měla k dispozici telefon s přístupem k internetu, a tedy i k pornografii, která není nikterak regulována.

9. Okresní soud v odůvodnění svého rozhodnutí označil za vyloučené, že by děti nízkého školního věku byly schopny vyfabulovat poměrně složité obvinění z hlediska neobvyklé sexuální praktiky. S tímto závěrem však dovolatel vyjádřil zásadní nesouhlas a následně se ve svém podání zamýšlí nad tím, proč by nezletilá BBBBB měla hledat „inspiraci“ ve sledování tohoto filmu. Podle jeho tvrzení obě nezletilé dívky vnímaly velmi nedobré vztahy mezi jeho osobou a manželkou V. (kterou BBBBB měla velmi ráda). Komplikované vztahy v soužití obviněný otevřeně přiznal (během hlavního líčení dne 4. 5. 2023), když připustil, že se ke své partnerce nechoval dobře a jejich vzájemné soužití označil za „italskou domácnost“. Ve stejném duchu promluvila i jeho manželka v procesním postavení svědkyně (při hlavním líčení dne 29. 6. 2023), v důsledku čehož mezi oběma probíhá rozvodové řízení. Tuto situaci obě nezletilé dívky nepochybně vnímaly. Dovolatel si však nemyslí, že by děti byly ve věku osmi až devíti let schopny tak promyšleného kalkulu, neboť podle jeho názoru děti jednají spíše intuitivně. Proto uzavřel, že z jejich strany tvrzené pohlavní zneužití (či zneužívání) mělo vést k tomu, aby se obě dívky za jeho jednání pomstily.

10. Pokud jde o neobvyklou sexuální praktiku (zmiňovanou oběma nezletilými dívkami) dovolatel připustil, že ji s manželkou opakovaně praktikovali, u čehož je nezletilá AAAAA bohužel viděla, a to na chatě ve XY. Tuto skutečnost obviněný i jeho manželka přiznali, přičemž soudu předložili i fotodokumentaci interiéru chaty. Vzhledem k blízkému vztahu obou dívek je podle dovolatele velmi pravděpodobné, že AAAAA se s tímto zážitkem svěřila A. Nicméně přes výše uvedené skutečnosti svědkyně V. K. jasně uvedla, že „AAAAA stále rezolutně tvrdí to samé, tedy – že obviněný se předmětného trestného jednání nedopustil a že si to celé vymyslela“. Taktéž BBBBB chtěla své tetě pomoci s tím, že jí a AAAAA pomůže zbavit se agresivního táty. Svědkyně V. K. však věří své dceři, že si svoji původní výpověď vymyslela, pročež vyslovila svůj závěr, že k předmětnému jednání nedošlo.

11. Stran výše uvedené argumentace obviněný v rámci odvolacího řízení navrhl doplnění dokazování, když konkrétně požádal, aby senát nalézacího či odvolacího soudu provedl důkaz shlédnutím filmu V síti tak, aby si soud mohl učinit relevantní závěr. Tento jeho návrh však nebyl soudem akceptován.

12. Dovolatel rovněž zmínil, že na rozdíl od obžaloby je v usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 11. 2. 2022 skutek pod bodem 1) popsán tak, že obviněný měl nezletilou AAAAA „opakovaně v mnoha případech“ zneužít a v jednom případě jí měl vsunout prst do vagíny (č. l. 1-3). V obžalobě je pak použit obrat „opakovaně pohlavně zneužil“ a původní obvinění o vsunutí prstu do vagíny v obžalobě již absentuje (č. l. 237). V této souvislosti však nelze přehlédnout prvotní výpověď nezletilé AAAAA ze dne 3. 1. 2022, kdy uvedla, že k pohlavnímu zneužití mělo dojít vícekrát než ve sto případech a že jednou jí obviněný sáhl do přirození „úplně dovnitř“. Obžaloba evidentně toto sdělení pomíjí a (z pohledu obviněného) toliko obecně formuluje skutek popisující opakované pohlavní zneužití. V této souvislosti přitom soud prvního stupně zcela pominul listinný důkaz, který byl podle § 213 odst. 1 tr. ř. prezentován během hlavního líčení dne 4. 5. 2023, a to lékařskou zprávu z gynekologie ve vztahu k nezletilé AAAAA. Závěry tohoto gynekologického vyšetření totiž vylučují původní tvrzení poškozené AAAAA převzaté i do usnesení o zahájení trestního stíhání o vsunutí prstu do vagíny. Tento velmi důležitý listinný důkaz tedy jednoznačně zpochybňuje původní sdělení nezletilé AAAAA. Okresní soud sice důkaz v protokolu o hlavním líčení zmiňuje, avšak v odůvodnění napadeného rozsudku z něho nevyvozuje žádný závěr, podobně jako odvolací soud.

13. Pokud jde o výrok rozsudku odvolacího soudu o náhradě škody, dovolatel upozornil na pochybení v části týkající se uložené povinnosti nahradit poškozeným nemajetkovou újmu. Okresní soud rozhodl o povinnosti nahradit nezletilé BBBBB částku 50.000 Kč, nicméně odvolací soud tuto částku snížil na 15.000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně, avšak nikoli z částky 15.000 Kč, nýbrž z původní částky 50.000 Kč.

14. Závěrem dovolatel shrnul, že vzhledem k tomu, že obě nezletilé dívky vypovídaly zcela odlišně a znalec potvrdil možnou motivaci ke kriminalizaci jeho osoby, nelze bez důvodných pochybností učinit závěr o jeho vině. Rozhodná skutková zjištění učiněná nalézacím i odvolacím soudem, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou proto ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, přičemž rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Z těchto důvodů navrhl, by Nejvyšší sodu podle § 265k odst. 1 a § 265l odst. 1 tr. ř. zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 19. 1. 2024, č. j. 31 To 387/2023-319, a přikázal tomuto soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

15. K dovolání obviněného L. K. se ve svém písemném stanovisku ze dne 23. 4. 2024, sp. zn. 1 NZO 240/2024-12, vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“), která úvodem svého stanoviska předeslala, že dovolací námitky obviněného jsou relevantní toliko v části, ve které odpovídají dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v první a třetí variantě, nicméně se jedná o námitky zjevně neopodstatněné. Navíc oba soudy nižších stupňů se námitkami obviněného již dostatečným způsobem zabývaly a řádně se s nimi vypořádaly.

16. Pokud jde o obviněným zpochybněná skutková zjištění, státní zástupkyně konstatovala, že v posuzované trestní věci nezaznamenala zjevný rozpor mezi rozhodnými skutkovými zjištěními soudů a obsahem provedených důkazů. Naopak podle jejího názoru z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá mezi učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a úvahami v rámci hodnocení důkazů na straně druhé přesvědčivý vztah. Soudy postupovaly při hodnocení důkazů striktně podle § 2 odst. 6 tr. ř. a učinily skutková zjištění, která řádně zdůvodnily.

17. Podle názoru státní zástupkyně byla vina obviněného jednoznačně prokázána výpovědí nezletilé poškozené BBBBB. Ke změněné výpovědi AAAAA (která obviněného v procesně použitelné výpovědi z trestné činnosti neusvědčila a naopak popsala, že byla přesvědčena nezletilou BBBBB k tomu, aby vypovídala v neprospěch dovolatele) státní zástupkyně podotkla, že soudy nižších stupňů nepochybily, pokud vycházely z výpovědi nezletilé BBBBB, která setrvala na původně uváděné verzi o tom, že obviněný obě dívky v noci sexuálně obtěžoval, přičemž nezletilá AAAAA se A. svěřila i s tím, že obdobným způsobem se k ní obviněný choval též v minulosti. Výpověď nezletilé BBBBB je podporována komunikací přes aplikaci WhatsApp (kterou bezprostředně po činu vedla poškozená se svojí matkou N. L.) a dalšími svědeckými výpověďmi. Jako podstatná se jeví státní zástupkyni i průvodní gesta, kterými nezletilá AAAAA doprovázela svou výpověď v přípravném řízení (a která byla zaznamenána na DVD nosič, jehož obsah byl u okresního soudu prezentován). Z těchto důkazů je zjevné, že poškozená AAAAA posléze vypovídala účelově (přičemž jejím motivem bylo ochránit obviněného před pobytem ve vězení).

18. Uvedené závěry jsou podporovány rovněž ze strany znalce PhDr. Jaroslava Šturmy, který vypracoval znalecký posudek (z dětské psychologie) zaměřený na nezletilou poškozenou AAAAA a ze kterého vyplývá, že primární tvrzení nezletilé AAAAA (se kterým se svěřila nezletilé poškozené A.) se zrodilo z jejích autentických zážitků. Ozřejměn byl i přístup matky nezletilé AAAAA, svědkyně V. K., která radikálně změnila svůj postoj z ryze ekonomických důvodů. Na uvedeném závěru nemohla nic změnit ani výpověď psycholožky L. V., neboť jejím úkolem nebylo objektivně zjišťovat, co se kritického dne stalo, ale podpora nezletilé AAAAA v zátěžové životní situaci.

19. V dovolání obviněný rovněž naznačil opomenutí důkazů ze strany soudů obou nižších stupňů, přičemž za opomenutý důkaz označil jejich odmítnutí se seznámit s obsahem filmu V síti. K tomu státní zástupkyně zdůraznila, že posuzovaná trestní věc takovou vadou netrpí, neboť soudy dostatečně objasnily, že tento návrh na doplnění dokazování je nadbytečný. Se závěrem okresního soudu, že zdrojem výpovědí obou dívek je jejich vlastní zážitek, neboť toto plyne primárně z výpovědi znalce PhDr. Šturmy, se následně ve svém rozhodnutí zcela ztotožnil i Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci. S ohledem na výše uvedené se jeví, že skutková zjištění soudů obou stupňů jsou správná a výsledkům provedeného dokazování bez pochyb odpovídají.

20. Dále státní zástupkyně konstatovala, že z obsahu podaného dovolání je patrné, že dovolatel neuplatnil žádnou hmotněprávní námitku, která by splňovala zákonem stanovená kritéria platná pro důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neboť veškeré jeho výhrady byly zaměřeny pouze proti skutkovým závěrům, které soudy přijaly.

21. Stran obviněným namítané nesprávnosti výroku o náhradě škody ve vztahu k nezletilé BBBBB (kdy odvolací soud nesprávně rozhodl o tom, k jaké částce se váží úroky z prodlení) státní zástupkyně dodala, že se jedná buď o písařskou chybu nebo o zřejmou nesprávnost ve smyslu § 131 odst. 1 tr. ř., neboť z odůvodnění adhezního výroku je zřejmé, že úroky měly být skutečně vztaženy k částce ve výši 15.000 Kč, nikoli k částce 50.000 Kč (kterak je ve výroku rozsudku soudu druhého stupně uvedeno).

22. Závěrem státní zástupně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného L. K. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. řádu jako zjevně neopodstatněné. Současně považuje za vhodné, aby tak dovolací soud učinil v neveřejném zasedání, k jehož konání může přistoupit podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. však vyjádřila svůj souhlas s tím, aby Nejvyšší soud případně učinil v neveřejném zasedání i jiné než navrhované rozhodnutí.

23. Vyjádření státní zástupkyně k dovolání podanému obviněným bylo následně Nejvyšším soudem zasláno obhájci obviněného k jeho případné replice, která však do okamžiku zahájení neveřejného zasedání o podaném dovolání nebyla tomuto soudu předložena.

III. Přípustnost dovolání

24. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda bylo podáno v souladu s § 265a odst. 1, 2 tr. ř., zda bylo podáno v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s § 265e odst. 1, 3 tr. ř., jakož i oprávněnou osobou ve smyslu § 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje všechny obligatorní obsahové náležitosti upravené v § 265f tr. ř.

25. Po jeho prostudování Nejvyšší soud shledal, že obviněný výše uvedená ustanovení trestního řádu respektoval, pročež předmětné dovolání vyhodnotil jako přípustné a vyhovující všem relevantním ustanovením trestního řádu, to znamená, že nebyly shledány žádné skutečnosti bránící jeho věcnému projednání.

IV. Důvodnost dovolání

26. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů výslovně uvedených v § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněným uplatněné dovolací důvody považovat za některý z důvodů, které jsou taxativně uvedeny v citovaném ustanovení zákona, neboť jejich existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.

27. Dovolatel v prvé řadě odkázal na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., přičemž se tak stalo v době, kdy s účinností od 1. 1. 2022 byla změněna právní úprava řízení o dovolání, a to novelizací trestního řádu provedenou zákonem č. 220/2021 Sb. Tímto zákonem byl v řízení o dovolání v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s účinností od 1. 1. 2022 zakotven nově obsahově vymezený důvod dovolání spočívající v tom, že „rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy“.

28. Cílem tohoto dovolacího důvodu přitom byla kodifikace dosavadní rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, kterak se vyvinula pod vlivem judikatury Ústavního soudu (např. nález Ústavního soudu ze dne 30. 11. 1995, sp. zn. III. ÚS 166/95, nebo nález Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2005, sp. zn. IV. ÚS 216/04). Tento dovolací důvod tedy umožňuje nápravu v případech, kdy došlo k zásadním (extrémním) vadám v rozhodných skutkových zjištěních, která jsou určující pro naplnění zákonných znaků trestného činu, jímž byl obviněný pravomocně uznán vinným, popř. zproštěn obžaloby, event. ve vztahu k němuž bylo rozhodnuto některým z dalších druhů rozhodnutí taxativně uvedených v § 265a odst. 2 tr. ř. Nově zařazený dovolací důvod tedy věcně podchycuje tři okruhy nejzásadnějších vad ve skutkových zjištěních, kterými jsou: - případy tzv. extrémního nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a skutkových zjištění, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu), - případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkazu, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcného důkazu zajištěného při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkazu nezákonným odposlechem apod.), - vady spočívající v tzv. důkazu opomenutém, tj. důkazu, který byl sice některou z procesních stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení ani nebylo soudem věcně adekvátně odůvodněno.

29. Zakotvením uvedeného dovolacího důvodu s účinností ode dne 1. 1. 2022 však reálně nedošlo k rozšíření mezí dovolacího přezkumu též na otázky skutkové. Jak již bylo konstatováno shora, smyslem jeho zakotvení byla totiž pouze výslovná kodifikace již dříve judikaturou Ústavního a Nejvyššího soudu vymezených nejtěžších vad důkazního řízení, pro něž se obecně vžil pojem tzv. extrémního nesouladu. Na tom ničeho nemění ani skutečnost, že zákonodárce v tomto směru neužil přímo pojem „extrémní rozpor“. Nyní výslovně zakotvený dovolací důvod je proto nutno vykládat zcela shodně, jak byl ve smyslu dosavadní bohaté judikatury chápán extenzivní výklad § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2021.

30. Obviněný současně odkázal na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který je možné iniciovat tehdy, pokud napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu lze zásadně namítat vady hmotněprávní povahy, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Pro naplnění uvedeného dovolacího důvodu však nepostačuje pouhý formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů, aniž by byly řádně vymezeny právní vady v napadených rozhodnutích spatřované. To znamená, že předmětný dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotněprávní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03).

31. Nadto Nejvyšší soud i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva obviněného, včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. Stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).

V. K meritu věci

32. V duchu výše citované judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání obviněného L. K. splňuje kritéria jím uplatněných dovolacích důvodů, načež po prostudování připojeného spisového materiálu a obsahu podaného mimořádného opravného prostředku dospěl k závěru, že vznesené dovolací námitky obviněného jsou zjevně neopodstatněné.

33. Nejvyšší soud nejprve prověřil, že Okresní soud v České Lípě odvodil své skutkové závěry z poměrně dlouhé řady provedených důkazů, mezi nimiž dominují zejména výpovědi poškozených nezletilých dívek – BBBBB a AAAAA, jejich matek N. L. a V. K. a dalších rodinných příslušníků (svědků M. Z., P. V.), dále svědectví psycholožky L. V. a zpracovatele znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví klinické psychologie PhDr. Jaroslava Šturmy. Vyjma toho byly u hlavního líčení přehrány videozáznamy s výpověďmi napadených nezletilých dívek pořízených v přípravném řízení. Součástí dokazování byla i řada listinných důkazů, zejména fotografie displeje mobilního telefonu zachycující elektronickou komunikaci mezi nezletilou BBBBB a její matkou bezprostředně po prověřované události, zpráva z psychologické konzultace vedené psychologem L. V. ve vztahu k osobě nezletilé AAAAA, obrázky a dopis nezletilé AAAAA, které měly být určeny obviněnému (a které do spisu předala její matka), lékařská zpráva MUDr. Jany Veghové z gynekologie ze dne 1. 3. 2023, zpráva orgánu sociálně právní ochrany dětí stran obou nezletilých dívek, úřední záznamy a osobní výkazy obviněného a další, z hlediska objasnění skutkové děje, méně podstatné důkazy. Pro úplnost lze dodat, že krajský soud jako soud odvolací následně dokazování ještě doplnil o písemné hodnocení obviněného z výkonu trestu odnětí svobody.

34. Všechny tyto důkazy Okresní soud v České Lípě vyhodnotil v souladu s § 2 odst. 6 tr. ř., tedy podle svého vnitřního přesvědčení založeném na posouzení všech okolností případu jednotlivě i ve vzájemných souvislostech. Přitom dostatečně vyložil, na základě jakých důkazů má za prokázaná jím učiněná skutková zjištění, jakými úvahami se při posuzování jednotlivých důkazů řídil a na základě jakých zjištění dospěl ke svému rozhodnutí. Jeho závěry jsou tedy zcela v souladu s požadavky § 125 odst. 1 tr. ř. a nikterak neodporují principům formální logiky. Je objektivní pravdou, že krajský soud jako soud odvolací s aplikovanou právní kvalifikací dotčeného skutku coby zvlášť závažného zločinu pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1, 2 tr. zákoníku vyjádřil souhlas, nicméně se neztotožnil s okresním soudem užitou právní kvalifikací skutku též podle § 201 odst. 3 písm. a), b) tr. zákoníku, neboť na základě provedených skutkových zjištění nebylo možné uzavřít, že obviněný spáchal předmětný skutek ze zavrženíhodné pohnutky a že v jeho páchání pokračoval po delší dobu. Z tohoto důvodu odvolací soud zrušil napadený rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu, nově formuloval výrok o vině a v návaznosti na to i výrok o trestu, kterak bylo zmíněno výše.

35. Obviněný však i přes tyto skutečnosti podal proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v České Lípě mimořádný opravný prostředek, ve kterém se opětovně zříká odpovědnosti za spáchaný zločin, a i nadále tvrdí, že se předmětného trestného jednání nedopustil, pročež ani nemohl naplnit zákonné znaky žádné ze skutkových podstat výše uvedených trestných činů. Navíc má za to, že postupem soudů nižších stupňů došlo k zásadním, výše popsaným pochybením. S ohledem na tyto námitky Nejvyšší soud danou věc znovu přezkoumal, nicméně v rámci své revize neshledal, že by postupem soudů nižších stupňů došlo k tak zásadním pochybením, v důsledku kterých by došlo k objektivnímu porušení základních procesních zásad, zejména ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces.

V. 1. Námitky obviněného podřazené pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

36. Dovolatel s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první variantě popřel samotnou podstatu prokazované trestné činnosti, tedy to, že by z provedených důkazů byla jeho vina jakkoli dovoditelná. V linii svých skutkových výhrad především akcentoval, že obě nezletilé dívky si celou věc vymyslely. Za primárního původce skutkové verze svědčící o jeho vině označil BBBBB, která měla být v inkriminovanou dobu ovlivněna shlédnutím části filmu V síti, sekundárně se na této verzi měla podílet rovněž nezletilá AAAAA, která obviněného viděla se svou matkou na chatě při sexuálních aktivitách (zahrnující tzv. footjob, tedy stimulaci penisu ploskami nohou). Motivací obou poškozených dívek měla být ochrana manželky obviněného V. K., která je současně matkou nezletilé AAAAA, před jeho hrubým a agresivním chováním.

37. Jak bylo naznačeno výše, dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. umožňuje napadnout skutkový základ projednávaného trestného jednání pouze v omezené míře (tedy za přesně vymezených předpokladů). Avšak ani podle platného znění trestního řádu se v rámci dovolacího řízení nelze domáhat skutkového přezkumu ve stejném rozsahu jako v odvolacím řízení. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu lze relevantně napadat pouze zásadní skutková pochybení spočívají v tom, že obsah provedených důkazů buď vůbec neposkytuje podklad pro skutková zjištění, k nimž dospěly soudy nižších stupňů, anebo nemůže být podkladem pro skutková zjištění soudů při žádném z logických způsobů jejich hodnocení. Takový případ však v nyní projednávané věci obviněného podle Nejvyššího soudu nenastal.

38. Z přiloženého spisového materiálu Nejvyšší soud ověřil, že oba soudy nižších stupňů skutečně dovodily skutkový závěr o vině obviněného především z výpovědi poškozené BBBBB, která věrohodně popsala způsob, jakým obviněný postupoval při svém sexuálním ataku kolem půlnoci z 1. 1. na 2. 1. 2022 vůči oběma nezletilým dívkám, které přespávaly v bytě, který obviněný užíval společně se svou manželkou V.

39. Obviněný se po celou dobu trestního řízení brání tvrzením, že výpovědi nezletilých dívek nejsou souladné s ohledem na skutečnost, že jeho nevlastní dcera AAAAA svoji původní výpověď změnila a nově vypovídala v jeho prospěch, přičemž dostatečně objasnila motiv svých nepravdivých výroků, tedy že k původnímu tvrzení ji přiměla nezletilá BBBBB, aby se ona i její matka zbavily obviněného tím, že „půjde do basy“ (v této souvislosti je vhodné dodat, že rovněž nezletilá BBBBB byla svědkem toho, že obviněný je na její tetu V. opakovaně hrubý a agresivní). Nicméně oba soudy nižších stupňů (vědomy si této zásadní neshody) postupovaly v projednávaném případě při hodnocení obou výpovědí nezletilých dívek dostatečně obezřetně.

40. Okresní soud oprávněně poukázal na to, že výpověď nezletilé BBBBB z přípravného řízení je dostatečně podrobná, konzistentní a logická (č. l. 97-101). Svou výpověď rovněž spontánně doprovázela přirozenými a situaci odpovídajícími nonverbálními gesty, která zcela korespondují s tím, o čem mluví (viz DVD nosič na č. l. 130). Její výpovědní verze současně jednoznačně koresponduje i s dalšími ve věci provedenými důkazy, zejména se svědeckou výpovědí její matky N. L., která potvrdila komunikaci s vystrašenou a uplakanou dcerou ihned po projednávané události (č. l. 171-174), stejně jako s výpovědí jejího otčíma, svědka M. Z., neboť i jemu nezletilá popsala jednání obviněného (viz č. l. 88-90). Obsah jejího spontánního svědectví je taktéž v naprostém souladu se zajištěnými fotografiemi displeje jejího mobilního telefonu, ze kterých je doložena její komunikace s matkou N. v aplikaci WhatsApp, která probíhala po půlnoci dne 2. 2. 2022, tedy bezprostředně po návštěvě obviněného (č. l. 104 a násl.).

41. Okresní soud akceptoval, že poškozená AAAAA ve své výpovědi z přípravného řízení obviněného ze spáchaného trestného jednání přímo neusvědčila. Nicméně přesto ve shodě s nezletilou BBBBB uvedla, že zbytek noci na 2. 2. 2022 strávily v obývacím pokoji u V. K. a nikoli v pokojíčku, kde původně usínaly, když jako důvod uvedla, že maminka se bála, aby jim obviněný „zase něco neudělal“ (č. l. 126 a násl.).

42. Podobně podstatná se jeví i skutečnost, že výpověď nezletilé AAAAA v přípravném řízení (č. l. 123-129) byla prokazatelně doprovázena nepřiléhavými (ne běžnými) nonverbálními projevy. Z přiloženého obrazového materiálu (viz DVD na č. l. 130) skutečně vyplývá, že nezletilá AAAAA ve chvíli, kdy popisuje pro ni nepříjemné podrobnosti z jednání obviněného, se vyhýbá očnímu kontaktu s policejní komisařkou (respektive očima těká nebo zcela od ní odvrací zrak) a také výrazně „kýve“ celým tělem dopředu a dozadu. Totožným nonverbálním způsobem doprovází své vyjádření ve chvíli, kdy má popsat vztah k nezletilé A. – zvláště ve chvíli, kdy se vyjadřuje k tomu, že původně obě dívky popisovaly událost shodně, než jak ji uvádí nyní při aktuálním výslechu dne 1. 4. 2022.

43. V této situaci se jeví jako zvlášť podstatný odborný znalecký posudek a následný výslech znalce PhDr. Jaroslava Šturmy, který poté, co poškozenou AAAAA odborně vyšetřil, dospěl k závěru, že nezletilá je schopna správně vnímat objektivní realitu, zapamatovat si ji a objektivně reprodukovat. Současně však nabyl přesvědčení, že o vyšetřované věci se jí nechce hovořit (právě) kvůli změněnému postoji matky, která posléze vyjádřila svoji obavu, že otec bude „ve vězení deset let“, což dává za vinu oběma nezletilým dívkám, když tvrdí, že si svá tvrzení vymyslely. Jedině z této pozice lze pochopit, proč poškozená AAAAA opustila svoji původní výpověď ze dne 3. 1. 2023 (ve které uváděla, že táta je na mámu zlý, křičí na ni, vzal na ni baseballku a ona na něj zase žehličku, č. l. 111 verte) a následně ji změnila tak, aby vyšla vstříc své matce. Z tohoto důvodu i v jednoduchých psaních a kresbách obviněnému vyjadřuje oddanou lásku (č. l. 123-129).

44. Z výše uvedeného je zřejmé, že vztah nezletilé AAAAA je vůči osobě obviněného silně ambivalentní, protože nezletilá jej na jedné straně vnímá jako rodičovskou autoritu (stejně jako svou matku V. K.), avšak na druhé straně byla svědkem zásadních konfliktů mezi nimi, včetně toho, jak obviněný matce ubližoval, nicméně pod vlivem své matky (kterou má ráda a řídí se jejím názorem) prezentuje svou změněnou výpověď (č. l. 66). Přitom tato nezletilá původně vypovídala způsobem zcela reálným a věcným – ostatně vypovídala o věcech, o nichž si nemohla učinit představu jinak než tím, že je prožila. To platí nejen o události z 1. 1. na 2. 1. 2022, ale i o zážitcích, které měla s obviněným v předchozím časovém období.

45. Oba soudy nižších stupňů tedy na základě provedených důkazů zcela oprávněně uzavřely, že nezletilá poškozená AAAAA v procesně použitelné výpovědi učiněné dne 1. 4. 2022 zjevně neuváděla zcela po pravdě, jakým způsobem se obviněný vůči její osobě v inkriminovanou dobu (za)choval. Současně platným je rovněž závěr nižších soudů, podle kterého není výpověď nezletilé BBBBB v přímém rozporu s výpovědí matky nezletilé AAAAA, svědkyně V. K., která na jedné straně důvěřovala tomu, co se v noci dozvěděla od své dcery AAAAA, neboť věděla, že obviněný v intimním životě mimo jiné vyžaduje i kontakt svého přirození s chodidly, a to samé vyžadoval i po ní, nicméně z dalších svědeckých výpovědí (zejména N. L., M. Z. a P. V.) vyplynulo, že svědkyně K. radikálně změnila svůj postoj, neboť v danou dobu byla na mateřské dovolené a vyjma pobírání sociálních dávek přijímala finanční podporu i od rodičů obviněného. Přestože jí tedy obviněný dlouhodobě ubližoval (zvláště v době, kdy nevykonával žádné zaměstnání a užíval omamné látky, které v něm uvolňovaly agresivitu), tak se z jeho vlivu nedokázala radikálně vymanit.

46. Tvrzení výše uvedených svědků potvrzuje i zpráva referenta orgánu sociálně právní ochrany dětí, který se zabýval rodinnými poměry nezletilé AAAAA a který konstatoval, že výchovné prostředí nezletilé AAAAA je sledováno již od roku 2013, přičemž úřad musel opakovaně intervenovat z důvodu konfliktního vztahu V. K. a jejího manžela (který byl dokonce třikrát vykázán ze společné domácnosti). V rodině často docházelo k verbálnímu a fyzickému násilí (ostatně obviněný se agresivně choval nejen v rámci své rodiny, ale i navenek, o čemž svědčí pravomocná odsouzení jeho osoby za páchání trestných činů verbálního i brachiálního charakteru).

47. Rozporuplný vztah nezletilé AAAAA k osobě obviněného je tedy zcela pochopitelný, stejně jako intervence její matky, které se nezletilá podvolila, pročež se odchýlila od své prvotní usvědčující výpovědi. Přestože je tedy nezletilá AAAAA obecně věrohodná, při hodnocení její specifické věrohodnosti stran projednávaných skutečností je nutné její pozměněnou výpověď označit za vynucenou ve smyslu její komplikované životní situace, do které ji zmanipulovali oba zcela nezodpovědní rodiče.

48. V daných souvislostech je nutné dodat, že poškozená AAAAA skutečně mohla výše zmíněnou sexuální praktiku vidět u svého otčíma a matky na chatě ve Starých Splavech. Je však krajně nepravděpodobné, aby tzv. footjob znala rovněž nezletilá BBBBB, a to ani z obviněným opakovaně zmíněného dokumentu V síti, který jednoznačně neobsahuje žádnou zmínku o této sexuální praktice (tím méně její zobrazení). Navíc je vyloučené, že by ji nezletilá vzhledem ke svému nízkému věku mohla zahlédnout či vyhledat na internetu, a to přesto, že jeho prostřednictvím má přístup mimo jiné i k nikterak regulované pornografii.

49. Logiku postrádá i další tvrzení nezletilé AAAAA, a sice, že to měla být BBBBB, kdo ji prosil, aby se k ní přidala a aby šel obžalovaný „do basy“. Nezletilá BBBBB přesto, že měla svoji tetu V. ráda, nepochybně neměla s ohledem na svůj věk a příbuzenský vztah žádný hlubší motiv „dostat obviněného do vězení“. Krajský soud tedy shodně jako soud prvního stupně dospěl k objektivnímu závěru, že výpověď nezletilé AAAAA učiněná dne 1. 4. 2002 není z výše uvedených důvodů věrohodná a okresní soud nepochybil, pokud z ní při zjišťování skutkového stavu nevycházel.

50. Námitky, které vznesl obviněný s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tak Nejvyšší soud nemohl akceptovat, neboť důvody radikální změny výpovědi nezletilé AAAAA byly soudy nižších stupňů dostatečně věrohodně prokázány a jimi učiněné skutkové závěry jsou zcela v souladu se zjištěními, která vyplynula z provedených důkazů.

51. Pakliže dovolatel tvrdí, že soudní znalec PhDr. Jaroslav Šturma ve svém znaleckému posudku dospěl toliko k pravděpodobnostnímu závěru o jeho vině, Nejvyšší soud toto tvrzení kategoricky odmítá, a to hned z několika důvodů. V prvé řadě je nutné zdůraznit, že jmenovaný znalec okresnímu soudu své odborné závěry srozumitelně odůvodnil (a to jak v jím vyhotoveném posudku, tak během hlavního líčení konaném dne 29. 6. 2023), zásadně se však nevyjadřoval k otázkám viny a trestu. Odborný vklad každého znalce se totiž vyčerpává zodpovězením odborných otázek, které vznesl soud a následně procesní strany. Navíc pokud znalec uvedl, že „je blízký přesvědčení“ (č. l. 65) nebo že „je s vysokou pravděpodobností přesvědčen“, že nezletilá AAAAA zásadně změnila svou původní výpověď pod vlivem své matky (č. l. 273 a násl.), nelze tyto výroky hodnotit tak, jak to činí obviněný, tedy jako praktickou nejistotu znalce o tom, kterak se skutek odehrál (respektive jeho nejistotu o vině obviněného).

52. Stejně striktně Nejvyšší soud odmítá i tvrzení dovolatele, že psycholožka L. V. dospěla k závěru, že „celá událost je smyšlená“ a že nezletilou AAAAA „údajně navedla sestřenice BBBBB, protože dívky chtěly vytrestat otčíma“. Je rovněž zcela smyšlené, že by tyto skutečnosti jmenovaná psycholožka potvrdila v procesním postavení svědkyně během hlavního líčení konaného dne 27. 9. 2023. Svědkyně V. k věci toliko uvedla, že v době, kdy s nezletilou AAAAA pracovala, byla již celá událost v řešení orgánů činných v trestním řízení, a v tu dobu již sama nezletilá tvrdila, že si celou věc vymyslela. Ostatně do ordinace spolu s nezletilou vstoupila i matka, která tvrdila, že AAAAA si celou událost vymyslela společně se sestřenicí A. Nicméně svědkyně zdůraznila, že nebylo a není jejím úkolem zjišťovat objektivní pravdu. Jejím terapeutickým cílem bylo ochránit dítě, a proto se snažila nezletilou podpořit v tom, aby se „nebála říct pravdu, ať už je jakákoliv“ (během tohoto rozhovoru psycholožka mluvila pouze s nezletilou, matka u rozhovoru přítomna nebyla; viz zpráva na č. l. 115 a svědectví na č. l. 281 verte).

53. Dovolatel v neposlední řadě napadl i výrok okresního soudu, který označil za vyloučené, aby „děti nízkého školního věku byly fakticky schopné vyfabulovat poměrně složité obvinění z hlediska neobvyklé sexuální praktiky“. Pokud proti tomuto tvrzení namítl, že dívky měly k dispozici mobilní telefon s přístupem na internet (a mohly tedy zhlédnout dokument V síti i jakoukoli pornografii, která není vůči dětem nikterak regulována), lze tato tvrzení odmítnout jako pouhou snahu o spekulativní polemiku, která však nemá žádnou relevanci.

54. V tomto směru je třeba konstatovat, že je zcela vyloučené, aby dívky ve věku osmi až devíti let samy spontánně vyhledávaly na mobilním telefonu pornografické či jiné podobně explicitní webové stránky, což platí i pro nezletilou AAAAA, která měla zahlédnout rodiče při sexuálních aktivitách na chatě. Naopak je zcela reálné tvrzení obou dívek, že inkriminovaný večer sledovaly film s Harry Potterem a poté před spaním ještě „hrály hry“. Toto vyjádření zcela zapadá do aktuální úrovně jejich psychosociálního vývoje, na rozdíl od zcela absurdního nařčení obviněného, které nemá v logice ani ve skutkových zjištěních žádnou relevanci – ostatně jenom tak lze objasnit „vyděšení“ obou dívek (zvláště BBBBB) z jednání obviněného poté, co od nich v noci odešel.

55. V závěru svého podání dovolatel zpochybnil věrohodnost poškozené AAAAA ještě poukazem na lékařskou zprávu o jejím gynekologickém vyšetření ze dne 1. 3. 2023, podle které bylo vyloučeno, že svou nevlastní dceru AAAAA pohlavně zneužil vsunutím prstu do vagíny. Na tomto základě tvrdí, že původní sdělení nezletilé bylo smyšlené. Ani tato námitka obviněného se však nezakládá na pravdě. Krajský soud se v odůvodnění svého rozhodnutí ke zprávě o předmětném gynekologickém vyšetření expressis verbis vyjádřil (viz bod 11.), přičemž jasně konstatoval, že s přihlédnutím k věku nezletilé (jejímu povědomí o tom, kde se vagína nachází) nebylo možné uzavřít, že by po takovém jednání byly po více než roce patrné jakékoli objektivně lékařsky zjistitelné známky. Odvolací soud tedy správně konstatoval, že z výpovědi nezletilé nelze v tomto ohledu nikterak vycházet, tím méně kvalifikovaně vyvracet vinu obviněného.

56. Stran navazující námitky, kterou dovolatel vznesl s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho třetí variantě, tedy stran toho, že krajský soud neoprávněně odmítl provedení jeho návrhu na doplnění dokazování, Nejvyšší soud stručně dodává, že i tato námitka je neakceptovatelná. Nejvyšší soud z přiloženého spisového materiálu ověřil, že odvolací soud v rámci veřejného zasedání dne 19. 1. 2024 odmítl doplňování dokazování o obviněným navrhovaný důkaz shlédnutím dokumentu V síti, nicméně důvody svého odmítnutí učinil předmětem svých úvah (viz bod 10. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu), přičemž proti takovému postupu nelze vznášet žádné námitky.

57. Z hlediska dokazování je zcela postačující, že se s obsahem filmu dostatečně seznámil znalec PhDr. Jaroslav Šturma, který již soudu prvního stupně potvrdil, že předmětná praktika (tzv. footjob) ve filmu není vůbec zmíněna. Byť lze připustit, že zmíněné odůvodnění je poněkud stručné, přesto je zjevné, že s ohledem na závěr o celkové věrohodnosti poškozené BBBBB, jakož i k tomu, že její výpověď je zcela souladná s dalšími skutkovými zjištěními vyplynuvšími z provedených důkazů, bylo možné dospět k jedinému možnému závěru o vině obviněného, pročež by bylo provádění dalšího dokazování již zcela nadbytečné.

58. To se ostatně týká i dalších návrhů na dokazování, které vznesl obviněný u veřejného zasedání o odvolání, konkrétně návrhu na výslech M. P. a návrhu na vypracování nového znaleckého posudku, jakož i nové zprávy o psychologickém vyšetření nezletilé AAAAA (viz bod 7. odůvodnění rozsudku krajského soudu). V tomto směru bylo konstatováno, že M. P. je kamarádem obviněného, který nebyl přítomen žádnému z předmětných jednání a o daných událostech byl informován pouze z doslechu. Taktéž návrh obviněného na vypracování nového znaleckého posudku k osobě nezletilé AAAAA se jeví vzhledem k výše provedeným skutkovým zjištěním jako zcela nadbytečný. Vyhovění takovýmto důkazním návrhům by se naopak okresní, popř. krajský soud dopustil porušení jiné zásady ovládající trestní řízení, jíž je zásada rychlosti a hospodárnosti řízení. Z výše uvedeného je tedy zcela zřejmé, že odvolací soud neopomenul provést žádný důkaz významný pro rozhodnutí o vině obviněného, pročež jeho postup ve věci byl shledán zcela zákonným a důvodným.

V. 2. Odkaz obviněného na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.

59. Z obsahu dovolání vyplývá, že obviněný odkázal na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. pouze proto, že v návaznosti na výše uvedené skutkové a procesní námitky má za to, že nemohly být naplněny znaky subjektivní ani objektivní stránky skutkových podstat aplikovaných trestných činů, tedy že by se skutečně dopustil jednání, které je mu kladeno za vinu. Touto argumentací však nevznesl žádnou relevantní námitku, která by splňovala zákonem stanovená kritéria pro jím uplatněný důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.

60. Jak je zjevné, dovolatel své přesvědčení o naplnění předmětného dovolacího důvodu založil pouze na svém subjektivním přesvědčení, že soudy nižších stupňů v dané věci učinily vadná skutková zjištění. Proto také všechny jím vznesené výhrady směřují toliko proti skutkovým závěrům, ke kterým dospěly soudy nižších stupňů. Jelikož však jeho mimořádný opravný prostředek neobsahuje námitku, kterou by skutečně prokázal faktický nesoulad mezi skutkovými zjištěními shrnutými ve skutkové větě výroku o vině rozsudku odvolacího soudu (ve spojení s odůvodněním rozhodnutí odvolacího soudu) a hmotněprávními znaky trestného činu, kterak bylo konstatováno výše, bylo nutné námitky obviněného odmítnout i ve vztahu k tomuto dovolacímu důvodu.

61. Taktéž námitku obviněného namířenou proti výroku o náhradě škody stran jeho nesprávnosti ve vztahu k osobě nezletilé BBBBB, když odvolací soud nesprávně uvedl, k jaké částce se váží jím přiznané úroky z prodlení, byl Nejvyšší soud nucen z níže rozvedených důvodů odmítnout.

62. Z audio záznamu veřejného zasedání krajského soudu konaného dne 19. 1. 2024 dovolací soud ověřil, že dovoláním napadený rozsudek byl vyhlášen správně, neboť předsedkyně senátu odvolacího soudu stran výroku o náhradě škody ve vztahu k nezletilé BBBBB během veřejného zasedání správně vyhlásila úrok 15 % z částky 15.000 Kč. Této skutečnosti ostatně odpovídá i protokol o veřejném zasedání ze dne 19. 1. 2024, v rámci kterého je příslušný výrok uveden zcela správně, tedy v souladu s tím, kterak byl dříve ústně vyhlášen (viz č. l. 318 verte).

63. Skutečnost, že následně písemně vyhotovený rozsudek obsahuje vadný údaj o výši částky, ve vztahu k níž byly úroky z prodlení u nezletilé BBBBB přiznány, tedy znamená, že se jedná buď o písařské pochybení (byť nikoli zanedbatelného charakteru) anebo o zřejmou nesprávnost při písemném vyhotovení rozsudku ve smyslu § 131 odst. 1 tr. ř., tedy o nesprávnost, kdy písemné vyhotovení rozsudku z hlediska obsahu neodpovídá jeho ústnímu vyhlášení během veřejného zasedání. Nicméně i z odůvodnění adhezního výroku je zřejmé, že úroky měly být vztaženy k částce ve výši 15.000 Kč, nikoli k částce 50.000 Kč, kterak je v písemném vyhotovení rozsudku krajského soudu mylně uvedeno.

64. Ani v rámci této výhrady tedy obviněný nenamítl nesprávné použití hmotněprávních norem, pročež jím vznesené námitky nezakládají existenci důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., ani žádného jiného dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 tr. ř. (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2017 sp. zn. 8 Tdo 499/2017, či ze dne 26. 2. 2013 sp. zn. 11 Tdo 93/2013). Předmětná vada se týká toliko písemného vyhotovení rozsudku odvolacího soudu a lze ji zhojit opravným usnesením, tedy postupem podle § 131 odst. 1 tr. ř. ve spojení s § 133 tr. ř.

V. 3. Shrnutí

65. Nejvyšší soud po pečlivé analýze přiloženého spisového materiálu konstatuje, že Okresní soud v České Lípě se řádně vypořádal se skutkovými zjištěními, která vzešla z řádně provedených důkazů v souladu s § 2 odst. 5 tr. ř. a ty poté vyhodnotil tak, jak mu ukládá § 2 odst. 6 tr. ř., tedy nejen jednotlivě, ale rovněž v jejich vzájemných souvislostech. Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci jako soud odvolací sice rozhodnutí okresního soudu následně zrušil, avšak nikoli stran vadných skutkových závěrů soudu prvního stupně, nýbrž na základě pochybení týkajícího se chybného užití právní kvalifikace skutku podle § 201 odst. 3 písm. a), b) tr. zákoníku, když krajský soud (na rozdíl od soudu okresního) dospěl k závěru, že nebylo prokázáno, že by obviněný spáchal předmětné jednání ze zavrženíhodné pohnutky a že by v tomto jednání pokračoval po delší dobu. Z těchto důvodů tak krajský soud revidoval rozsudek Okresního soudu v České Lípě.

66. Ani Nejvyšší soud nehledal mezi provedenými důkazy a z nich plynoucími skutkovými závěry na straně jedné a hmotněprávními závěry na straně druhé žádný, natož zjevný či extrémní nesoulad. V nyní posuzované věci nebyl dovolacím soudem zjištěn jakýkoli nedůvodný zásah do ústavním pořádkem garantovaných základních práv obviněného, včetně jeho práva na spravedlivý proces. Nebylo rovněž zjištěno, že by ze strany soudů nižších stupňů došlo k opomenutí obviněným navrhovaných důkazů. Námitky obviněného jsou pouze projevem jeho nesouhlasu s tím, kterak soudy hodnotily provedené důkazy a k jakým skutkovým a v návaznosti na to i hmotněprávním závěrům dospěly.

67. Oba soudy nižších instancí se v přezkoumávané věci nezpronevěřily ani přísnému pravidlu prokázání viny obviněného mimo jakoukoliv rozumnou pochybnost a dbaly o dosažení co nejvyšší možné jistoty ohledně závěrů vyplývajících z jednotlivých důkazů. Následně byl projednávaný skutek přiléhavě právně kvalifikován, neboť prokazatelně byly naplněny všechny zákonné znaky aplikovaných skutkových podstat zvlášť závažného zločinu pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1, 2 tr. zákoníku v jednočinném souběhu s přečinem ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. a) tr. ř.

VI. Závěr

68. Nejvyšší soud po provedeném přezkumu napadeného rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 19. 1. 2024, č. j. 31 To 387/2023-319, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 27. 9. 2023, č. j. 2 T 45/2023-287, v rozsahu podaného mimořádného opravného prostředku dospěl k jednoznačnému závěru, že ve věci obviněného L. K. nedošlo ve smyslu jím uplatněných dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. k porušení zákona, pročež bylo jím podané dovolání v souladu s § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto jako zjevně neopodstatněné.

69. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není, s výjimkou obnovy řízení, opravný prostředek přípustný (viz § 265n tr. ř.).

V Brně dne 30. 5. 2024

JUDr. Tomáš Durdík předseda senátu