11 Tdo 422/2012-21
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání dne 26. 6. 2012
dovolání obviněné P. T., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze, sp. zn. 9 To
4/2010 ze dne 27. 10. 2010 jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u
Městského soudu v Praze, sp. zn. 10 T 10/2009 ze dne 10. 12. 2009 a rozhodl t
a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněné P. T. o d m í t
á .
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 10. 12. 2009, sp. zn. 10 T 10/2009,
byla obviněná P. T. uznána vinnou trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 4
tr. zák. ve formě spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák., za který byla
odsouzena podle § 250 odst. 4 tr. zák. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v
délce 6 (šesti) let. Podle § 39a odst. 3 tr. zák. byla pro výkon tohoto trestu
zařazena do věznice s dozorem. Podle § 228 odst. 1 tr. řádu byly P. T. a
spoluobviněná Mgr. M. Š. zavázány k náhradě škody ve výši 21.799.200,- Kč rukou
společnou a nerozdílnou poškozenému České dráhy, a. s., Praha 1, Nábř. Ludvíka
Svobody 1222/12.
Podle skutkových zjištění Městského soudu v Praze se obviněná trestné činnosti
dopustila tím, že s další obviněnou Mgr. M. Š. v době od 25. 1. 2006 do 8. 9.
2008 v Praze, po předchozí společné dohodě, v úmyslu získat neoprávněně
majetkový prospěch, vystavovaly faktury s fiktivním předmětem plnění
souvisejícím s prezentací Českých drah, a. s., se sídlem Praha 1, Nábř. Ludvíka
Svobody 1222/12, a marketingovými službami v částkách ve výši od 36.000,- Kč do
680.000,- Kč bez DPH, kdy takto vystavily a u Českých drah, a. s., uplatnily k
proplacení celkem 48 faktur, přičemž plnění dle uvedených faktur ve prospěch
Českých drah, a. s., neproběhla, na odboru komunikace Českých drah, a. s.,
který měl uvedené faktury schválit, nebyly v evidenci zjištěny za období let
2006 – 2008 žádné případy objednávky služeb od dodavatele P. T., výše uvedené
faktury nebyly evidovány v knize došlé pošty a došlých faktur. Spoluobviněná
Mgr. M. Š., v době od 25. 1. 2006 do 2. 1. 2008, kdy pracovala u Českých drah,
a. s., na odboru komunikace jako systémový pracovník a od 2. 1. do 8. 9. 2008
po odchodu na mateřskou dovolenou, opatřovala shora uvedené faktury veškerými
náležitostmi, aby vypadaly jako faktury schválené odborem komunikace a aby byly
způsobilé k proplacení odborem finančním, a to otiskem razítka s logem „ČD
generální ředitelství komunikace“ s číselným označením 01, které měla v držení,
a které neodevzdala po svém odchodu na mateřskou dovolenou, dále převážnou část
faktur opatřila zápisem ve znění …, psaným vlastní rukou, a to i na fakturách
vystavených a proplacených v době, kdy již byla na mateřské dovolené, a dále je
opatřila naskenovaným podpisem ředitele odboru komunikace Českých drah, a. s.,
Ing. Z. H., který byl ve většině případů obtažený kuličkovým perem. Tak
předmětné faktury, takto opatřené všemi náležitostmi, pak obě obviněné doručily
na finanční odbor Českých drah, a. s., k proplacení a tyto byly následně
proplaceny do 30. 4. 2007 převodem na účet č. … a od 31. 5. 2007 do 3. 9. 2008
převodem na účet … majitele a jediného disponenta P. T., která je následně
vybírala a s Mgr. M. Š. se o ně dělila, čímž na základě výše specifikovaných
faktur byly na účty P. T. neoprávněně vyplaceny finanční prostředky v celkové
výši 21.799.200,- Kč, které obě obviněné užily pro svou potřebu a tímto
jednáním způsobily poškozené společnosti České dráhy, a. s. škodu v této výši.
Tento rozsudek napadla obviněná P. T. odvoláním. Vrchní soud v Praze usnesením
ze dne 3. 3. 2010, sp. zn. 9 To 4/2010, předmětné odvolání podle § 256 tr. řádu
zamítl jako neodůvodněné. Následně obviněná podala dovolání k Nejvyššímu soudu
ČR, a ten napadené usnesení Vrchního soudu v Praze zrušil a přikázal, aby věc v
potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Poté Vrchní soud v Praze
rozsudkem z 27. 10. 2010, sp. zn. 9 To 4/2010, obv. P. T. odsoudil za spáchání
zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku (tj. zákona č.
40/2009 Sb.) k trestu odnětí svobody v délce pěti let a šesti měsíců (pro výkon
tohoto trestu ji zařadil do věznice s dozorem) a k uhrazení škody poškozenému
ve výši 21.799.200,- Kč, a to společně a nerozdílně spolu s odsouzenou Mgr. M.
Š..
Proti tomuto rozhodnutí obviněná podala prostřednictvím svého advokáta JUDr.
Jiřího Kratochvíla (u Městského soudu v Praze dne 20. 12. 2010) k Nejvyššímu
soudu ČR nové dovolání, a to proti výrokům o vině i o trestu, s odkazem na
důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť dle jejího mínění
napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze z 27. 10. 2010 spočívá na nesprávném
právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
Ve svém novém dovolání obviněná uvedla, že napadené rozhodnutí Vrchního soudu v
Praze je v pořadí již druhé, neboť věc byla tomuto soudu vrácena Nejvyšším
soudem ČR. Vrchní soud sice právní názor Nejvyššího soudu respektoval a
předmětnou trestnou činnost v souladu s ustanoveními nového trestního zákoníku
překvalifikoval na zločin podvodu, nicméně uvádí, že nová právní kvalifikace
umožňuje snížení trestu pod spodní hranici i u kvalifikované skutkové podstaty.
A podle jejího názoru byly v jejím případě s odkazem na ust. 58 tr. zákoníku
tyto předpoklady naplněny, a proto je přesvědčena, že Vrchní soud měl v jejím
případě výši trestu snížit pod spodní hranici trestní sazby. Jako důvod
dovolatelka uvádí „své poměry“, neboť při projednávání jejího případu bylo
podle jejího náhledu prokázáno, že trpí patologickým hráčstvím, čehož
spolupachatelka Mgr. Š. využila k jejich protiprávnímu obohacování. Proto je
dovolatelka přesvědčena o tom, že nově vymezený trest, uložený v rámci zákonné
trestní sazby podle § 209 odst. 1, 5 tr. zákoníku, je nepřiměřeně přísný.
Současně vyjadřuje své přesvědčení o tom, že její nápravy lze dosáhnout i
trestem kratšího trvání, a proto žádá, aby Nejvyšší soud ČR rozsudek Vrchního
soudu v Praze z 27. 10. 2010, sp. zn. 9 To 4/2010 zrušil, a aby ji uznal vinnou
zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, 5 tr. zákoníku a snížil jí trest odnětí
svobody v souladu s ust. § 58 tr. zákoníku pod spodní hranici trestní sazby.
Nejvyšší státní zastupitelství, kterému bylo dovolání obviněné T. doručeno dne
6. 1. 2011, ve svém vyjádření ze dne 7. 3. 2011 uvedlo, že se k němu nebude
věcně vyjadřovat, a pouze vyslovilo souhlas s tím, aby Nejvyšší soud ve věci
rozhodl za podmínek uvedených v ust. § 265r odst. 1 písm. c) tr. řádu, tedy v
neveřejnému zasedání.
Nejvyšší soud České republiky (dále Nejvyšší soud) jako soud dovolací (§ 265c
tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda toto dovolání odpovídá všem procesním zákonným
požadavkům. Po této kontrole konstatoval, že všechny podmínky pro přípustnost,
které jsou stanoveny trestním řádem jsou splněny, a proto vyhodnotil dovolání
jako přípustné.
Dovolatelka vznesla své námitky s odkazem na dovolací důvod podle ust. § 265b
odst. 1 písm. g) tr. řádu. Podle tohoto ustanovení lze dovolání podat, jestliže
rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném
hmotněprávním posouzení. Z citovaného ustanovení vyplývá, že právním posouzením
skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze
dne 15. dubna 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03).
Obecně je nutné uvést, že podstatou právního posouzení skutku je aplikace
hmotného trestního práva na skutkový stav, který zjistily soudy I. a II.
stupně. Proto předmětem právního posouzení je skutek, tak jak byl zjištěn soudy
nižších instancí, a nikoli jak se jeho zjištění domáhají dovolatelé. V dovolání
je podle tohoto dovolacího důvodu možné namítat, že zjištěný skutkový stav
nenaplňuje znaky trestného činu, neboli je možné s odkazem na tento dovolací
důvod vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudem I.
stupně, popř. korigované soudem II. stupně. Mimo rámec tohoto dovolacího důvodu
tak stojí námitky na porušení procesních předpisů, dále námitky skutkové
povahy, ale také námitky, které poukazují na to, že obviněnému byl uložen druh
trestu, který zákon nepřipouští, nebo že tento trest byl stanoven mimo výměru
zákonné trestní sazby, kterou uvádí trestní zákoník.
V obecné rovině je také nutné zdůraznit, že Nejvyšší soud není oprávněn
přezkoumávat námitky, které nejsou podřaditelné pod některý z taxativně
vyjmenovaných dovolacích důvodů ust. § 265b odst. 1, 2 tr. řádu. Pokud tedy
dovolatel učiní takovou výhradu předmětem svého dovolání, Nejvyšší soud je
povinen ji odmítnout v souladu s odkazem na některý důvod taxativně stanovený v
ust. § 265i odst. 1 tr. řádu. V opačném případě by vystupoval jako soud III.
instance, což však jednoznačně není záměrem zákonodárce, který v ust. § 265b
odst. 1, 2 tr. řádu vymezil katalog dovolacích důvodů, a v rámci něho seznam
otázek, které umožňuje dovolacímu soudu přezkoumat. Proto už samo chápání
dovolání coby mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní
pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne
27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
Podstatou dovolání obviněné T. je snaha o opětovné zrušení rozhodnutí
Vrchního soudu v Praze z 27. 10. 2010 s poukazem na to, že tento soud
nepřihlédl ke specifickým poměrům obviněné, které spočívají v jejím
neuspokojivém duševním stavu, zapříčiněným patologickým hráčstvím
(gamblerstvím). Obviněná ve svém podání naznačuje, že tato nemoc měla zcela
jistě přímý vliv i na páchání prokázané trestné činnosti. Z tohoto pohledu
hodnotí trest odnětí svobody, který jí uložil Vrchní soud v Praze dne 27. 10.
2010 jako nepřiměřeně přísný a žádá, aby jí byl mimořádně snížen, v souladu s
ust. § 58 tr. zákoníku.
Jak vyplývá z výše uvedeného, takto vymezená námitka však není
podřaditelná pod dovolací důvod podle ust. § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu,
neboť nesměřuje do právního posouzení prokázaného skutku, ale do výměry (neboli
přísnosti) uloženého trestu. Pokud jde o vady výroku o trestu, judikatura
umožňuje pod nesprávné právní posouzení skutku podřadit např. pochybení soudu v
právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný nebo úhrnný trest,
popř. společný trest za pokračování v trestném činu. Nicméně obecně platí, že
pro námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu je výhradně určen dovolací
důvod ust. § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu – a to pouze za situace, pokud byl
uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo byl uložen trest ve
výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoníku. To znamená, že jiná
domnělá pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého
trestu a v důsledku toho v uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného
trestu nelze v dovolání namítat prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b
odst. 1 písm. g) tr. řádu, ale ani jiného dovolacího důvodu (srov. např.
usnesení Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, publikované ve Sbírce
rozh. tr., sešit č. 4/2003, pod č. 22). Z výše uvedeného vyplývá, že námitka
dovolatelky spočívající v tom, že uložený trest subjektivně pociťuje jako
příliš přísný, a to přesto, že byl vyměřen v rámci trestní sazby, není možné
subsumovat pod dovolací důvod podle ust. § 265b odst. 1 písm. g), ale ani pod
žádný jiný dovolací důvod.
Ust. § 58 tr. zákoníku, na které předmětné dovolání odkazuje, umožňuje
zmírnění trestu odnětí svobody pouze tehdy, pokud se soudu projednávajícímu
daný případ jeví dolní hranice trestní sazby jako nepřiměřeně přísná. Toto
ustanovení však v pěti odstavcích obsahuje celou řadu důvodů pro mimořádné
snížení trestu odnětí svobody, dokonce s různými dopady na spodní hranici
modifikované trestní sazby. Obhájce obviněné se však ani neobtěžoval v dovolání
konkretizovat, která z alternativ uvedených v § 58 tr. zákoníku měla být podle
jeho názoru ve věci jeho mandantky aplikována. Tato konkretizace je však
důležitá, zejména proto, že v některých případech může být v důsledku
nesprávného výkladu hmotného práva v souvislosti s úvahami o aplikaci tohoto
ustanovení naplněn dovolací důvod podle ust. § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
Vzhledem k charakteru námitky Nejvyšší soud dovodil, že s největší
pravděpodobností měla obhajoba na mysli odst. 1 ust. § 58 tr. řádu. Toto
ustanovení (kterému odpovídá ust. § 40 odst. 1 tr. zákona, platného do 31. 12.
2009) je dostatečně vyloženo konstantní judikaturou (viz. právní názor
vyslovený rozhodnutími sp. zn. 11 Tdo 530/2002, publikovaného ve Sb. rozh. tr.,
sešit č. 4/2003, pod č. 22, dále rozhodnutím sp. zn. 7 Tdo 356/2002, apod.) Z
toho vyplývá, že v projednávaném případě aplikace ustanovení o mimořádném
snížení trestu nepřichází v úvahu.
Navíc ze spisového materiálu vyplývá, že otázka vztahu patologického
hráčství a dlouhodobě páchané trestné činnosti obv. T. byla předmětem zkoumání
soudu I. stupně. Ze soudně znaleckého posudku o duševním stavu obviněné (viz.
sv. II, č. l. 326 – 346) i následného výslechu soudního znalce MUDr. Nedomy
(sv. 11, č. l. 2582 – 2584) jednoznačně vyplynulo, že dovolatelka sice trpí
patologickým hráčstvím, ale tento defekt je poruchou impulsivního typu, která
snižuje ovládací a rozpoznávací schopnosti obviněné pouze krátkodobě, a navíc
výhradně ve vztahu ke hře, tj. před hrou a v jejím průběhu. Z dlouhodobého
hlediska však tato vada nemá žádnou souvislost s tím, jak obviněná myslí,
mluví, plánuje, reaguje, vydělává peníze apod., a proto v žádném případě neměla
vliv na způsob výkonu zaměstnání, v rámci kterého byly její ovládací a
rozpoznávací schopnosti zcela zachovány.
Vzhledem k výše uvedeným argumentům Nejvyšší soud námitku obviněné T., a tudíž
celé její dovolání z 16. 12. 2010 odmítl, a to v souladu s ust. § 265i odst. 1
písm. b) tr. řádu, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b
tr. řádu. Za podmínek uvedených v ust. § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu učinil
Nejvyšší soud toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (viz § 265n tr. řádu).
V Brně dne 26. 6. 2012
Předseda senátu:
JUDr. Stanislav Rizman