11 Tdo 516/2023

11 Tdo 516/2023-1263

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 6. 2023 o dovolání obviněného M. Š., nar. XY v XY, Slovenská republika, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Horní Slavkov, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. 1. 2023, sp. zn. 4 To 237/2022, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 1 T 176/2020, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného M. Š. odmítá.

1. Rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 21. 9. 2022, sp. zn. 1 T 176/2020, byl obviněný M. Š. (dále též jen „obviněný“ či „dovolatel“) za současného zrušení výroku o vině a trestu ohledně jeho osoby z rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 30. 6. 2020, sp. zn. 3 T 45/2020, v právní moci dne 5. 8. 2020, jakož i všech výroků a rozhodnutí na tento výrok obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, uznán pod bodem 1) vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku, spáchaným ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, pod bodem 2) přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku a pod oběma těmito body zároveň přečinem poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku. Pod bodem 3) pak byl obviněný uznán vinným přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, pod bodem 4) přečinem krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku a pod bodem 5) přečinem poškození cizí věci podle § 228 odst. 2 tr. zákoníku.

2. Za jednání popsané pod body 1) až 3) byl obviněný okresním soudem odsouzen podle § 205 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 a § 45 odst. 1 tr. zákoníku ke společnému úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 2 tr. zákoníku byl obviněnému uložen rovněž trest propadnutí věci v podobě věcí podrobně specifikovaných ve výrokové části citovaného rozsudku nalézacího soudu. Za jednání pod body 4) a 5) a za sbíhající se pokračující přečin krádeže podle § 205 odst. 1, písm. a) a písm. b), odst. 2 tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 23. 2. 2022, sp. zn. 1 T 8/2022, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 5. 4. 2022, sp. zn. 8 To 100/2022, byl obviněný odsouzen podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jeden a půl roku, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl současně zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Jihlavě ze dne 23. 2. 2022, sp. zn. 1 T 8/2022, ve znění rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 5. 4. 2022, sp. zn. 8 To 100/2022, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 228 odst. 1 tr. řádu byla obviněnému uložena povinnost nahradit v rozsudku uvedeným poškozeným škodu způsobenou trestnými činy, a to jednak samostatně a v části též společně a nerozdílně s již odsouzenými M. B. a B. H. Se zbytkem uplatněných nároků na náhradu škody pak byli poškození podle § 229 odst. 2 tr. řádu odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních.

3. Rozsudek Okresního soudu v Jihlavě ze dne 21. 9. 2022, sp. zn. 1 T 176/2020, právní moci nenabyl, neboť byl v zákonné lhůtě napaden odvoláním obviněného M. Š. Krajský soud v Brně následně svým usnesením ze dne 31. 1. 2023, sp. zn. 4 To 237/2022, odvolání obviněného podle § 256 tr. řádu zamítl jako nedůvodné.

4. Podle skutkových zjištění Okresního soudu v Jihlavě se obviněný M. Š. předmětné trestné činnosti dopustil pod bodem 1) společně s další osobou (s již odsouzenými M. B. a B. H.) a pod bodem 2) až 5) samostatně tím, že: s cílem získat majetkový prospěch a neoprávněně se obohatit, 1) obviněný M. Š. společně s již pravomocně odsouzenými M. B. a B. H. po předchozí vzájemné domluvě něco odcizit v XY v noci z 25. na 26. 12. 2019 vnikli po vytlačení provizorně zabezpečeného okna dřevotřískovou deskou v prvním patře do budovy společnosti S.

v ulici XY, vypáčili dvoje vnitřní dveře, vnikli do místnosti kanceláře, kterou prohledali a zde vypáčili dva příruční trezorky s finanční hotovostí, již odcizili, dále odcizili ze zásuvek kancelářského stolu několik obálek s finanční hotovostí, kdy odcizili finanční hotovost ve výši 206.330 Kč, dále z místnosti skladu odcizili dvě štípací sekery zn. Fiskars, dvě mačety zn. Fiskars, vrtací šroubovák, analyzátor spalin zn. Testo, vrtací kladivo, dvě kladiva kombinovaná, brusku úhlovou, lis elektrický, ruční vrtačku zn. Junior, přímočarou pilu zn. Puma, svářečku polyfúzní, vše v hodnotě 74.000 Kč, čímž poškozené společnosti S.

XY, IČ: XY, se sídlem XY, způsobili škodu odcizením 280.330 Kč a škodu poškozením 21.945 Kč,

2) obviněný M. Š. sám a) ve XY v době od 15:00 hod. dne 22. 2. 2020 do 06:45 hod. dne 24. 2. 2020 po rozbití skleněné výplně spodního okénka dělených dveří vnikl do prodejny H. c. v ulici XY, kde se volně pohyboval, v prodejně poškodil signalizující alarm v místě za pokladnou a na stropě, v prodejně z regálů odcizil zboží v hodnotě 72.383,22 Kč, z prodejního pultu volně odložený mobilní telefon zn. Lenovo a z prostoru kanceláře odcizil na zdi pověšený televizor zn. Samsung, poté si v kanceláři odemkl posuvné prosklené dveře pomocí klíče, který byl zastrčen zevnitř v zámku, dveře otevřel a z prodejny odešel i s odcizenými věcmi a klíči, čímž způsobil poškozené společnosti M. p., obchodní činnost,

IČ: XY, se sídlem XY, škodu odcizením 90.183,22 Kč a škodu poškozením 45.643,62 Kč, a poté ve XY v době od 16:00 hod. dne 23. 2. 2020 do 10:00 hod. dne 24. 2. 2020 v ulici XY vnikl do dvou vedle sebe stojících neobyvatelných domů, a to: - do domu čp. XY tak, že nezjištěným způsobem z ulice XY na uzamčených vstupních dveřích do domu odstranil vložku zámku FAB, dveře násilím vyrazil směrem dovnitř domu, čímž je poškodil, vyměnil na těchto dveřích vložku zámku FAB za novou, ve které zevnitř nechal zastrčený klíč, dveře zevnitř zablokoval žebříkem a kůlem, poté vnikl do domu, ve kterém se volně pohyboval a na chodbě z košíku jízdního kola odcizil volně položené nářadí (pilku zn. Fiskars, sekyru a nůžky na stříhání stromů), poté přešel k zadním dveřím vedoucím na zahradu, které si pomocí klíče ponechaného zevnitř v zámku otevřel, vešel do zahrady, kde v horní části drátěného plotu rozpletl otvor o šířce 90 cm, kterým vnikl na sousední zahradu neobyvatelného domu čp.

XY, čímž způsobil spolumajitelům domu čp. XY A. M., nar. XY, a L. S., nar.

XY, oba bytem XY, škodu odcizením 450 Kč a škodu poškozením 200 Kč,

- do domu čp. XY tak, že nejprve přelezl do jeho zahrady přes drátěný plot ze zahrady sousedního neobyvatelného domu čp. XY, přešel k zadnímu traktu domu, kde nezjištěným způsobem překonal bez známek poškození uzamčená dvoukřídlá vrata vedoucí ze zahrady do podnávratí, v jejichž zámku byl ponechaný zevnitř klíč, tyto dveře otevřel, vnikl do domu čp. XY, ve kterém se volně pohyboval, kdy v průjezdu ponechal část zboží a věci, které odcizil při vloupání do prodejny H. c. ve XY, a poté z neuzamčeného pokoje vedle kuchyně z neuzamčené skříně odcizil polštář v hodnotě 100 Kč, dále demontoval na vstupních otevřených dveřích vedoucí z chodby do kuchyně cylindrickou vložku FAB, kterou odcizil včetně klíče, nezjištěným způsobem na vstupních dveřích vedoucích z domu čp.

XY na ulici odstranil a odcizil cylindrickou vložku a z místa odešel, čímž majiteli domu D. V., nar. XY, bytem XY, způsobil škodu odcizením 850 Kč, b) v době od 20:00 hod. dne 26. 2. 2020 do 06:04 hod. dne 27. 2. 2020 v XY v ulici XY vytlačil a vysadil z pantů uzavřené výklopné okno nad vchodovými dveřmi do prodejny hudebních nástrojů G., vnikl dovnitř, prostory prodejny prohledal a odcizil z pokladny finanční hotovost ve výši nejméně 200 Kč v drobných mincích, z jedné zásuvky (z krabičky) 1 ks bezpečnostního klíče od vchodových dveří do prodejny v hodnotě 150 Kč, čímž způsobil majiteli domu M.

D., nar. XY, škodu na okně ve výši 2.600 Kč a majiteli prodejny P. R., nar. XY, škodu odcizením uvedených věcí v celkové výši nejméně 350 Kč, c) dne 29. 2. 2020 v době kolem 03:45 hod. v XY v ulici XY v úmyslu odcizit nějaké hudební nástroje použil dříve odcizený klíč, kterým odemkl jeden ze zámků vchodových dveří do prodejny hudebních nástrojů G., následně se do dveří uzamčených ještě na jeden zámek zapřel, částečně je rozevřel, do vzniklého otvoru zasunul přinesené kleště, poté tímto otvorem prostrčil přinesený drát a odsouval jím za těmito dveřmi umístěný stojan, který převrhl, avšak následně byl vyrušen přijíždějícím vozidlem Policie ČR, proto dalšího jednání zanechal, čímž způsobil provozovateli prodejny M.

D., nar. XY, škodu na vchodových dveřích ve výši 1.440 Kč, d) v XY v době od 18:10 hod. dne 5. 3. 2020 do 07:45 hod. dne 6. 3. 2020 (kolem 03:00 hod.) po odstranění krycích lišt skleněné výplně vstupních dveří prodejny S. v ulici XY a vysazení skleněné výplně vnikl vzniklým otvorem do prostoru prodejny, kde následně z prodejní plochy odcizil peněženky, opasky, bundy, kabáty, obuv, kufry, rukavice, deštníky v celkové hodnotě 97.430 Kč a dále odcizil mobilní telefon značky Nokia v hodnotě 100 Kč a ve skladu prodejny vypáčil uzamčený trezor, ze kterého odcizil finanční hotovost 18.134 Kč, čímž poškozené společnosti S., kožedělné družstvo J., IČ: XY, se sídlem XY, způsobil škodu odcizením 115.664 Kč a škodu poškozením 400 Kč, e) v XY v době od 18:20 hod.

dne 13. 3. 2020 do 21:25 hod. dne 14. 3.

2020 vnikl na adrese XY po vytržení kovové ochranné mříže okna a po vytlačení okna ventilace do prodejny Bezobalový obchod „XY“, který prohledal a odcizil zde finanční hotovost ve výši 35.000 Kč, kávovar zn. De Longhi Barista, přenosný počítač zn. Acer Iconia TAB 10, počítač přenosný zn. Lenovo, router zn. TP Link TL-WR, textilní tašku a dva FAB klíče, vše v hodnotě 10.200 Kč, čímž způsobil poškozené K. Č., IČ: XY, se sídlem XY, škodu odcizením 45.200 Kč a poškozenému T. D., nar. XY, bytem XY, škodu poškozením 2.000 Kč, f) v XY v přesně nezjištěné době od 14:00 hod.

dne 10. 4. 2020 do 06:00 hod. dne 16. 4. 2020, v ulici XY po vytlačení okna vedoucího do sklepa domu č. XY vnikl do sklepa a prošel do přízemí domu, kde po vypáčení uzamčených dveří vedoucích do prodejny A. vstoupil do prostor prodejny, kterou prohledal a odcizil zboží z prodejny, čímž způsobil poškozené J. K., IČ: XY, se sídlem XY, škodu odcizením 25.632 Kč, a dále v době od 16:00 hod. dne 15. 4. 2020 do 08.45 hod. dne 16. 4. 2020 po odlištování a vysazení dřevěné kazety vstupních dveří vnikl do prodejny Z.

J., XY, kterou prohledal a odcizil zde finanční hotovost, čímž způsobil poškozené firmě Z. J., IČ: XY, se sídlem XY, škodu odcizením 3.601 Kč a výše popsaným jednáním způsobil poškozeným spolumajitelům nemovitosti J. S., nar. XY, M. K., nar. XY, a J. N., nar. XY, škodu poškozením 2.400 Kč, g) v XY v době od 15:00 hod. dne 17. 4. 2020 do 07:15 hod. dne 20. 4. 2020 v ulici XY vnikl po vytlačení ventilačního okna do prostor zázemí kavárny C. B., odkud následně odcizil z neuzamčené zásuvky finanční hotovost ve výši 10.000 Kč a reproduktor zn. Go Gen, čímž způsobil poškozené V.

P., IČ: XY, se sídlem XY, škodu odcizením 12.000 Kč, h) v XY v době okolo 04:40 hod. dne 3. 5. 2020 vnikl v ulici XY v budově autobusového nádraží za užití násilí, po vylomení okenního rámu, čímž okno poškodil, do prodejny L., uvnitř pak vypáčil uzavřenou zásuvku prázdné pokladny, rozlomil laminátovou zásuvku, ze které odcizil finanční hotovost 50.852 Kč v mincích, následně pak prodejnu a její zázemí prohledal, kdy při tomto v kanceláři rozpojil kabel od bezpečnostních kamer a odcizil stravenky několika značek a nominálních hodnot v hodnotě 1.965 Kč, jízdenky na jihlavské MHD a potravinové i další zboží v ceně 35.637,30 Kč, tašky v ceně 430 Kč a dále ze skříňky na kávu odcizil v kanceláři i igelitovou tašku se stolní hrou rybičky, čímž poškozené společnosti L., IČ: XY, se sídlem XY, způsobil škodu odcizením 88.884,30 Kč a škodu poškozením 5.210 Kč, poškozené prodavačce M.

M., nar. XY, bytem XY, škodu odcizením 150 Kč a poškozené společnosti I. t.,

IČ: XY, se sídlem XY, škodu poškozením 18.646 Kč, a jednání pod body 1) a 2) se M. Š. dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu Jihlava ze dne 22. 1. 2014, č. j. 13 T 273/2012-524, který nabyl právní moci dne 15. 4. 2014, odsouzen mimo jiné pro zločin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, zčásti dokonanému a zčásti ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr.

3) obviněný M. Š. sám ačkoli věděl, o jakou látku se jedná a že s ní je možné nakládat pouze na základě zvláštního povolení, jehož držitelem není, kdy pervitin obsahuje účinnou látku metamfetamin, který je uveden v příloze č. 5 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, jako psychotropní látka, tak: - v XY v období listopadu 2019 a prosince 2019 v místě svého bydliště nejméně v pěti případech prodal nebo vyměnil za jiné zboží I. K., nar. XY, drogu pervitin v celkovém množství asi 1 gramu, a to vždy po předchozí telefonické domluvě, - v XY v období března 2020 v místě svého bydliště prodal nejméně ve třech případech P. N., nar. XY, drogu pervitin v celkovém množství asi pěti čar za celkovou částku asi 1.200 Kč, 4) obviněný M. Š. sám ačkoliv byl v minulosti opakovaně odsouzen pro majetkovou trestnou činnost, a to naposledy rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 30. 6. 2020, č. j. 3 T 45/2020-148, který nabyl právní moci dne 23. 7. 2020, pro přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců s výkonem ve věznici s ostrahou, v XY dne 2. 9. 2021 v době kolem 13:20 hod. odcizil bez užití násilí v prodejně B. v XY ke škodě společnosti B., IČ XY se sídlem XY volně vystavené zboží, a to 2 ks čokolády zn. Milka v ceně 99,90 Kč za jednu, celkem 199,80 Kč, které na prodejní ploše uschoval do mikiny a bez zaplacení prošel přes pokladní zónu, za níž byl zadržen pracovníkem ostrahy prodejny a odcizené zboží poté zaplatil, 5) obviněný M. Š. sám v XY a) dne 17. 9. 2021 v době kolem 20:45 hod. na XY poškodil fasádu bytového domu č. XY tak, že nastříkal na fasádu nápis „XY“ tmavě modrou až černou barvou se silou čáry do 4 cm o rozměru 54 cm x 150 cm (výška x šířka), čímž společnosti H. S. A., IČ: XY, se sídlem XY, způsobil škodu v předpokládané výši 12.802 Kč, b) dne 5. 11. 2021 kolem 15:15 hod. v ulici XY poškodil sprejovým barevným obrazcem stříbrné barvy boční zeď garáže č. ev. XY na ploše 100 cm x 180 cm (výška x šířka) a majitelům garáže P. D., nar. XY, a A. D., nar. XY, oba bytem XY, tak způsobil škodu dle odborného vyjádření ve výši 650 Kč.

II. Dovolání a vyjádření k němu

5. Obviněný M. Š. podal prostřednictvím své obhájkyně dovolání, kterým napadl usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. 1. 2023, sp. zn. 4 To 237/2022, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 21. 9. 2023, sp. zn. 1 T 176/2020, a to v celém jejich rozsahu. V rámci odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný odkázal na dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a písm. h) tr. řádu, neboť podle jeho názoru jsou rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech a zároveň napadená rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení.

6. V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný M. Š. ve vztahu k jednání popsanému pod bodem 3) namítl, že v důsledku nedostatečné důkazní situace nebyla předmětná trestná činnosti prokázána, jelikož skutková zjištění nalézacího soudu jsou opřena zejména o výpovědi zcela nedůvěryhodných svědků a odborné vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví chemie, které však bylo velmi obecné a nikterak neprokazovalo údajné předání pervitinu třetím osobám. Navíc nebyl proveden obviněným navrhovaný důkaz svědeckou výpovědí B. H., jímž mohlo být prokázáno, v jakém rozsahu jsou výpovědi svědkyň I. K. a P. N. účelové, neboť pouze odráží negativní postoje jmenovaných svědkyň vůči osobě obviněného. Rovněž stran jednání popsaného pod bodem 4) obviněný svou vinu opětovně popřel, jelikož v předmětné prodejně realizoval nákup za mnohonásobně vyšší obnos a čokolády bezmyšlenkovitě vsunul do kapsy. Nákup přitom uhradil a opustil prodejní prostor. Následně se po telefonátu své přítelkyně k doplnění nákupu vrátil zpět do prodejny, a to stále ještě s čokoládami v kapse, což si uvědomil až ve chvíli, kdy byl na tuto skutečnost upozorněn, načež čokolády ihned uhradil. Obviněný poukazuje na fakt, že v jeho případě šlo o zcela mimovolní jednání, jelikož v opačném případě by se nevracel s čokoládami v kapse zpět do prostor prodejny, pročež se podle jeho názoru z materiálního hlediska nemůže jednat o trestný čin, a to s ohledem na ustanovení § 12 odst. 2 tr. zákoníku.

7. Nalézací soud podle obviněného pochybil i ve vztahu k jednání popsanému pod bodem 5), když v části předmětného jednání vymezeného v tomto bodě skutkové věty pod písm. a) šlo o potřísnění zdi sirupem, tedy nikoliv látkou, která by způsobila trvalé poškození fasády, nýbrž látkou snadno omyvatelnou. Výše způsobené škody byla soudy uznána za prokázanou odborným vyjádřením, jež však dostatečně nespecifikovalo látku, jež byla použita ke znečištění, a tedy nezohlednilo její snadnou odstranitelnost. Tento jediný důkazní prostředek je podle dovolatele k prokázání výše způsobené škody zcela nepostačující a nemá dostatečnou vypovídající hodnotu. Stran části jednání vymezené ve skutkové větě pod bodem 5) písm. b) pak obviněný svou vinu popřel, jelikož si podle svého tvrzení v okolí garáže pouze pořizoval fotodokumentaci maleb. Obviněný v této věci poukazuje na nesprávnost skutkových zjištění, když soudy vycházely z provedení důkazu, a to svědectví D. Č., které poukazuje toliko na skutečnost, že se obviněný na místě činu nacházel a mával rukama, nicméně svědek viděl obviněného pouze zezadu. Svědek ani neviděl, jakou konkrétní činnost obviněný vykonává, přičemž jeho závěr je pouhou domněnkou vyvolanou přítomností obviněného a pocitem jmenovaného svědka, že cítí zápach spreje. V hodnocení tohoto jediného důkazu jsou zcela zjevné rozpory, přičemž nižší soudy tento důkaz podle dovolatele nehodnotily ve vzájemných souvislostech, v souladu s pravidly formální logiky a zásadou volného hodnocení důkazů, čímž dospěly ke zcela nesprávným skutkovým závěrům.

8. Z těchto důvodů dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Brně, jakož i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Jihlavě a následně sám rozhodl o tom, že se obviněný zprošťuje viny. Alternativně pak navrhl, aby Nejvyšší soud po zrušení rozhodnutí obou soudů nižších stupňů přikázal, aby věc byla soudem prvního stupně v potřebném rozsahu znovu projednána a rozhodnuta.

9. K dovolání obviněného zaslal své písemné stanovisko ze dne 28. 4. 2023, sp. zn. 1 NZO 324/2023, státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který předně konstatoval, že dovolání obviněného je vystavěno na opakování námitek, s nimiž se soudy obou nižších stupňů již beze zbytku a správně vypořádaly. Současně podle státního zástupce obviněný pochybil, když s ohledem na způsob vyřízení věci odvolacím soudem neoznačil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. řádu v jeho druhé alternativě, byť tento nedostatek nebrání samotnému projednání dovolání.

10. Meritem dovolání je podle státního zástupce primárně popření správnosti skutkových zjištění soudů a předložení vlastní, alternativní verze skutkového děje, která by svědčila ve prospěch obviněného a zbavila jej trestní odpovědnosti. Námitky obviněného lze podle státního zástupce s jistou dávkou benevolence podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, nicméně tyto jsou zjevně neopodstatněnými, jelikož Okresní soud v Jihlavě realizoval komplexní a bezvadné dokazování, a to nejen pokud jde o jeho rozsah, ale rovněž co do problematiky navazujícího formování skutkových závěrů. Svým povinnostem současně dostál taktéž Krajský soud v Brně, který podané odvolání obviněného řádně přezkoumal a s uplatněnými námitkami se přesvědčivě vypořádal. Z hlediska samotného procesu dokazování je podle státního zástupce významné, že rozsah nalézacím soudem provedených důkazů je pro posouzení věci a formulaci skutkových zjištění určujících pro objektivní a spravedlivé rozhodnutí naprosto dostačující. Pakliže nalézací soud některý z navržených či zvažovaných důkazů neprovedl, byla důvodem takovéhoto postupu jeho zjevná nadbytečnost, přičemž neprovedení nadbytečného důkazu vadu opomenutých důkazu založit nemůže.

11. Stejně tak není odsuzující rozhodnutí podle státního zástupce zatíženo ani vadou zjevného rozporu skutkových zjištění určujících pro naplnění znaků trestného činu a provedených důkazů, neboť Okresním soudem v Jihlavě zformovaný průběh skutkového děje s provedenými důkazy naprosto koresponduje a je odrazem jejich řádného vyhodnocení souladného s principy elementární logiky. V případě jednání popsaného pod bodem 3) nalézací soud důvodně vyšel z výpovědí svědkyň P. N. a I. K., jež potvrdily opakovaný prodej pervitinu obviněným. Z odborného vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví chemie a z vyjádření svědkyně T. Š. pak jednoznačně vyplynulo, že obviněný pervitinem disponoval. Jde-li o skutek popsaný pod bodem 4), tak s ohledem na provedené důkazy a skutkové závěry soudů vyznívá obhajoba obviněného v tom smyslu, že si čokolády do kapsy vsunul jen mimoděk a bezmyšlenkovitě, poněkud dětinsky. Opodstatnění pak postrádá i popírající obhajoba směřovaná k jednání popsanému pod bodem 5) písm. b), stran kterého dovolatel tvrdí, že on sám na boční zeď garáže nikterak nesprejoval. Opak je však prokázán především výpovědí svědka D. Č., který dovolatele při páchání předmětné trestné činnosti přímo pozoroval.

12. Státní zástupce konečně zastává názor, že pod obviněným uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu lze s jistou dávkou tolerance podřadit jen výhradu dovolatele v tom smyslu, že v případě jednání popsaného pod bodem 5) písm. a) fasádu potřísnil pouze sirupem, což je látka snadno omyvatelná. I tato námitka však postrádá opodstatnění, jelikož z hlediska tzv. sprejerství kvalifikovaného jako trestný čin poškození cizí věci podle § 228 odst. 2 tr. zákoníku je výše případné škody, jakož i druh látky, kterou je cizí věc poškozena, bez praktického významu.

13. Státní zástupce tedy ve svém vyjádření shledal námitky obviněného zjevně neopodstatněnými a za tohoto stavu proto navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání obviněného v neveřejném zasedání odmítl postupem podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu.

14. Vyjádření státního zástupce k dovolání podanému obviněným bylo následně Nejvyšším soudem zasláno obhájkyni obviněného k její případné replice, která však do okamžiku zahájení neveřejného zasedání o podaném dovolání nebyla tomuto soudu nikterak předložena.

III. Přípustnost dovolání

15. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda dovolání obviněného bylo podáno v souladu s § 265a odst. 1, 2 tr. řádu, zda bylo podáno v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s § 265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu § 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti upravené v § 265f tr. řádu.

16. Po jeho prostudování Nejvyšší soud shledal, že obviněný všechna výše uvedená ustanovení trestního řádu respektoval, pročež předmětné dovolání vyhodnotil jako přípustné a vyhovující relevantním ustanovením trestního řádu, tzn. že nebyly shledány žádné skutečnosti bránící jeho věcnému projednání.

IV. Důvodnost dovolání

17. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů výslovně uvedených v ustanovení § 265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněným uplatněné dovolací důvody považovat za některý z důvodů taxativně uvedených v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.

18. Obviněný M. Š. ve svém dovolání předně odkázal na důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022, spočívající v tom, že „rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy“. Cílem zakotvení tohoto dovolacího důvodu (s účinností od 1. 1. 2022) přitom byla kodifikace dosavadní rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, kterak se vyvinula pod vlivem judikatury Ústavního soudu (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 30. 11. 1995, sp. zn. III. ÚS 166/95, nebo nález Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2005, sp. zn. IV. ÚS 216/04). Tento dovolací důvod tedy umožňuje nápravu v případech, kdy došlo k zásadním (extrémním) vadám v rozhodných skutkových zjištěních, která jsou určující pro naplnění zákonných znaků trestného činu, jímž byl obviněný pravomocně uznán vinným, popř. zproštěn obžaloby, event. ve vztahu k němuž bylo rozhodnuto některou z dalších forem rozhodnutí taxativně uvedených v § 265a odst. 2 tr. řádu. Tento do zákona nově zařazený dovolací důvod věcně podchycuje tři okruhy nejzásadnějších vad ve skutkových zjištěních, kterými jsou: - případy tzv. extrémního (zjevného) nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a skutkových zjištění, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy je skutkové zjištění opakem skutečného obsahu daného důkazu), - případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkazu, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcného důkazu zajištěného při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkazu nezákonným odposlechem apod.), - vada spočívající v tzv. důkazu opomenutém, tj. v důkazu, který byl sice některou z procesních stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení nebylo věcně adekvátně odůvodněno.

19. Zakotvením uvedeného dovolacího důvodu s účinností od 1. 1. 2022 však reálně nedošlo k rozšíření mezí dovolacího přezkumu též na otázky skutkové. Jak již bylo konstatováno shora, smyslem jeho zakotvení byla totiž pouze výslovná kodifikace již dříve judikaturou Ústavního a Nejvyššího soudu vymezených nejtěžších vad důkazního řízení, pro něž se obecně vžil pojem tzv. extrémního nesouladu. Na tom ničeho nemění ani skutečnost, že zákonodárce v tomto směru neužil přímo pojem „extrémní rozpor“. Nyní nově výslovně zakotvený dovolací důvod je proto nutno vykládat zcela shodně, jak byl ve smyslu dosavadní bohaté judikatury chápán extenzivní výklad § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021.

20. Obviněný současně odkázal na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu [dříve – tj. s účinností do 31. 12. 2021 - se jednalo o dovolací důvod zakotvený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu], na jehož základě je možné dovolání iniciovat tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu lze zásadně namítat vady hmotněprávní povahy, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž bylo napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6 tr. řádu, není v rámci tohoto dovolacího důvodu možné, poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotněprávních. Posouzení správnosti právních závěrů je možné posuzovat pouze na základě skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně, eventuálně soudem odvolacím, jež dovolací soud zásadně nemůže měnit. Vedle vad týkajících se právního posouzení skutku je možno vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, nýbrž v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

21. Nadto Nejvyšší soud i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva obviněného, včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14). V. K meritu věci

22. Nejvyšší soud v duchu výše citované judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu zkoumal, zda dovolání obviněného M. Š. splňuje kritéria jím uplatněných dovolacích důvodů, načež po prostudování předmětného spisového materiálu dospěl k závěru, že téměř veškeré obviněným vznesené dovolací námitky neodpovídají jím uplatněným, ale ani žádnému jinému dovolacímu důvodu, jež jsou taxativně uvedeny v § 265b odst. 1 tr. řádu. Obviněný totiž v převážné míře prostřednictvím ryze polemických skutkových námitek vznesených v rámci jím podaného mimořádného opravného prostředku opětovně usiluje toliko o zpochybnění skutkových závěrů učiněných nalézacím soudem stran jeho trestné činnosti, přičemž za tímto účelem předkládá vlastní hodnocení části důkazů a opětovně usiluje o přijetí jím předkládané verze skutkového stavu stran jednání popsaného pod body 3), 4) a 5), a to přesto, že tyto námitky již byly soudy nižších stupňů v jejich rozhodnutích řádně vypořádány. Obviněný se těmito svými námitkami opětovně vymezil proti provedeným důkazům, které jej z trestné činnosti usvědčily, respektive proti závěrům, které okresní soud z těchto důkazů vyvodil, když negoval skutková zjištění nalézacího soudu, která potvrdil i soud odvolací, aby cestou dovolacího řízení dosáhl pro něho příznivějšího rozhodnutí.

23. V této souvislosti Nejvyšší soud opětovně připomíná, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu je dovolání mimořádným opravným prostředkem, který není určen k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování se totiž nachází v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popř. korigovat toliko soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, odst. 7 tr. řádu). Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně je pak Nejvyšší soud oprávněn zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje reálně existující extrémní (zjevný) rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými. O takovou situaci se však v nyní posuzované věci zcela zjevně nejedná, neboť skutkový stav byl zjištěn bez důvodných pochybností. Za případ extrémního nesouladu přitom nelze považovat tu situaci, kdy hodnotící úvahy nižších soudů, splňující požadavky formulované v § 2 odst. 6 tr. řádu, ústí do skutkových a na ně navazujících právních závěrů, které jsou odlišné od pohledu obviněného, přičemž z obsahu provedených důkazů jsou odvoditelné postupy nepříčící se zásadám formální logiky ani požadavku pečlivého uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.

24. V daném případě nebylo zjištěno, a obviněný to ve svém dovolání ani fakticky nenamítá, že by nalézacím soudem přijaté závěry nasvědčovaly jakémukoli extrémnímu (resp. zjevnému) rozporu mezi skutkovými zjištěními a skutečným stavem plynoucím z výsledků provedeného dokazování, tedy tomu, že by rozhodná skutková zjištění soudu prvního stupně neměla vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, nebo tomu, že by rozhodná skutková zjištění při žádném z logických způsobů jejich hodnocení z provedených důkazů nevyplývala, nebo byla dokonce pravým opakem obsahu důkazů, na jejichž podkladě byla učiněna. Obviněný ve svém dovolání pouze opětovně předložil své vlastní hodnocení části provedených důkazů a současně označil závěry, které Okresní soud v Jihlavě vyvodil z provedených důkazů, za nedostatečné a spekulativní, aby cestou dovolacího řízení dosáhl pro něho příznivějšího rozhodnutí. Takovéto námitky obviněného však s ohledem na jejich nepodřaditelnost nejen pod jím fakticky uplatněné, ale ani pod žádný jiný dovolací důvod taxativně uvedený v § 265b odst. 1 tr. řádu, nebyly způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu.

25. Za účelem zpochybnění správnosti skutkových zjištění nalézacího soudu stran jednání popsaného pod bodem 3) obviněný předložil toliko své vlastní, ničím nepodložené a blíže neodůvodněné tvrzení o nedůvěryhodnosti výpovědi svědkyň P. N. a I. K., jakož i vlastní interpretaci odborného vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví chemie, jímž byl zkoumán pervitin zajištěný v místě jeho bydliště, a které podle jeho přesvědčení nemá žádnou výpovědní hodnotu ani příčinnou souvislost s předmětným jednáním spočívajícím v distribuci pervitinu. Stran jednání popsaného pod bodem 4) pak obviněný popřel, že by jeho úmyslem bylo odcizit čokolády z volného prodeje, jelikož na ně pouze zapomněl poté, co je umístil do kapsy z nedostatku místa v nákupním košíku. Ohledně jednání vymezeného pod bodem 5) pak obviněný k jeho části popsané pod písm. a) namítl, že jeho jednáním nemohla vzniknout jemu přisouzená škoda, neboť dotčenou zeď popsal pouze sirupem. Naproti tomu jednání popsaného pod písm. b) tohoto bodu se podle svého tvrzení vůbec nedopustil, když svědek D. Č. jej pouze viděl u zdi máchat rukama, načež sdělil, že cítil barvu a slyšel zvuk sprejování, avšak neviděl obviněného přímo po zdi sprejovat, pročež toto jednání nebylo dostatečně prokázáno.

26. Ve světle těchto námitek obviněného Nejvyšší soud ve shodě s Krajským soudem v Brně jako soudem odvolacím konstatuje, že Okresní soud v Jihlavě v předmětné věci postupoval v souladu s § 2 odst. 5, 6 tr. řádu, tedy zjistil skutkový stav tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který byl nezbytný pro jeho rozhodnutí. Provedené důkazy poté vyhodnotil podle svého vnitřního přesvědčení, založeného na pečlivém uvážení všech zjištěných okolností jednotlivě i v jejich souhrnu. Skutkový stav, tak jak je popsán ve výroku o vině pod bodem 3), je přitom plně v souladu s provedenými důkazy, aniž by vyvstávaly jakékoli, natož důvodné, pochybnosti o jeho správnosti.

Obviněný byl podle nalézacího soudu z jednání popsaného pod bodem 3) usvědčen zejména výpověďmi svědkyň P. N. a I. K., v nichž tyto podrobně a přesvědčivě popsaly opakované zakoupení pervitinu právě od osoby obviněného. Nejvyšší soud se přitom nemůže nikterak ztotožnit s námitkou obviněného, podle které je na místě označit předmětné usvědčující výpovědi za nedůvěryhodné, jelikož dovolatel toto své tvrzení neopírá o žádnou vlastní argumentaci nad rámec obecného tvrzení o zaujatosti daných svědkyň vůči jeho osobě, byť na základě spisového materiálu nelze shledat jakoukoli pochybnost o možné účelovosti těchto výpovědí.

Výpovědi svědkyň P. N. a I. K. byly přitom podpořeny výsledky zkoumání realizovaného v rámci odborného vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví chemie, kterým bylo potvrzeno, že látka nalezená v bydlišti obviněného obsahovala pervitin, tzn. že obviněný skutečně s touto drogou nakládal, jak ostatně potvrdila též svědkyně T. Š. Za této důkazní situace Nejvyšší soud v dané věci neshledal žádných pochybností v tom smyslu, že by skutkové závěry nalézacího soudu neměly oporu v provedených důkazech, přičemž k identickému závěru dospěl v napadeném rozhodnutí rovněž soud odvolací.

27. Identické závěry lze učinit i stran skutkového stavu - tak jak je popsán ve výroku o vině pod body 4) a 5) a jak vyplývá i z dalších skutečností popsaných především v odůvodnění rozsudku okresního soudu - jenž je plně v souladu s provedenými důkazy, aniž by vyvstávaly jakékoli, natož důvodné, pochybnosti o jeho správnosti. Stran jednání popsaného pod bodem 4) byl obviněný podle okresního soudu usvědčen zejména výpovědí svědkyně S. N., jež popsala, jakým způsobem si obviněný umístil předmětné čokolády zn. Milka nejprve do košíku, posléze je vyndal a umístil si je nikoli do kapsy, ale pod mikinu.

Touto výpovědí, jakožto i dalšími ve věci provedenými důkazy, bylo tedy s ohledem na velikost předmětných čokolád a způsob jejich umístění na skryté místo pod oblečením spolehlivě vyvráceno tvrzení obviněného, že v rámci běžného nákupu toliko pro nedostatek místa v košíku umístil čokolády do kapsy a při placení na ně jednoduše zapomněl. Obviněný se přitom k tomuto důkazu nikterak nevyjádřil a ani jej nerozporoval, nýbrž se pouze omezil na zopakování své výpovědní verze o tom, že předmětné čokolády pronesl přes pokladnu bez zaplacení mimoděk, přičemž uvedl, že pokud by měl v úmyslu čokolády odcizit, nevracel by se s nimi následně znovu do prodejny.

Závěr o tom, zda je dáno zavinění ve smyslu trestního zákoníku a v jaké formě (§ 15 a 16 tr. zákoníku), je přitom sice závěrem právním, nicméně se musí zakládat na skutkových zjištěních soudu vyplývajících z dokazování stejně jako všechny další okolnosti naplňující znaky konkrétního trestného činu. Na zavinění a jeho formu je třeba usuzovat ze všech konkrétních okolností, za kterých byl trestný čin spáchán (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 60/1972-II. Sb. rozh. tr.). Proto nižší soudy důvodně opíraly svůj závěr o zavinění obviněného o všechny okolnosti vzešlé z provedeného dokazování (kterak také v rámci svých rozhodnutí řádně vysvětlily), když v tomto směru nelze pominout zejména samotný průběh nákupu, ukrytí čokolád a jejich pronesení přes pokladny.

Výpovědní verzi obviněného vyjádřenou v jím podaném dovolání shledal Nejvyšší soud v souladu se závěry soudů nižších stupňů za vnitřně rozpornou, nelogickou a ve světle výsledků provedeného dokazování nepřesvědčivou, neboť s přihlédnutím k velikosti čokolád a jejich skrytému umístění v blízkosti těla pod oblečením bylo prakticky vyloučeno, že by měl obviněný v plánu tyto v souladu se svým tvrzením zakoupit a pouze na ně zcela zapomněl. Ani obviněným poukazovaný návrat do prodejny z oblasti nacházející se již za pokladnou nepotvrzuje jeho tvrzení o neúmyslném jednání, jelikož z výpovědi výše jmenované svědkyně (prodavačky) jasně plyne, že tak obviněný učinil v okamžiku, kdy do prodejny vstoupili přivolaní policisté a stáli obviněnému v cestě při odchodu z prodejny.

28. Stran jednání popsaného pod bodem 5) písm. a) pak obviněný sice nepopřel postříkání fasády bytového domu, avšak rozporuje výši způsobené škody, která byla vyčíslena na základě odborného vyjádření. Tuto námitku je ovšem třeba označit za zcela irelevantní již jen z toho důvodu, že sám obviněný látku, kterou nastříkal na zeď, není schopen blíže identifikovat a označuje ji bez bližšího určení za omyvatelný sirup. Nelze se přitom ztotožnit s názorem obviněného, že by skutečnost, kdy odborné vyjádření nespecifikovalo chemické složení látky užité k poškození fasády včetně určení toho, zda se nejednalo o sirup, tedy potravinu, či látku přímo určenou k vytváření nápisů, měla za následek nedostatečnost závěrů pro vyčíslení škody. Rovněž s ohledem na velikost a výraznost jím vytvořeného obrazce je zjevné, že i za situace, kdy by obviněný použil látky jinak neagresivní, byla by tato způsobilá poškodit fasádu bytového domu. Obviněnému se tedy nemohlo - pouze na základě jeho ničím nepodloženého tvrzení - podařit zpochybnit skutkové závěry nalézacího soudu ohledně výše způsobené škody, které mají plnou oporu v provedených důkazech.

29. Nad rámec shora uvedeného konstatování a toliko na podporu závěrů učiněných nalézacím soudem považuje Nejvyšší soud, a to s ohledem na obviněným uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, ve vztahu k jednání popsanému pod bodem 5 písm. a) za vhodné připomenout, že přečin poškození cizí věci ve smyslu § 228 odst. 2) tr. zákoníku může být spáchán postříkáním či popsáním cizích věcí nejrůznějšími druhy barev či látek, přičemž druh použité barvy či látky, stejně jako výše tímto jednáním způsobené škody nejsou z hlediska naplnění zákonných znaků skutkové podstaty předmětného přečinu rozhodné. Podle skutkových zjištění učiněných nalézacím soudem bylo totiž cílem jednání obviněného umístit na fasádě nemovitosti (cizí věci) viditelný nápis. Tento cíl se pak obviněnému podařilo naplnit prostřednictvím látky způsobilé zanechat stopy na fasádě nemovitosti, čímž byl narušen její vzhled a snížena estetická hodnota jejího povrchu, přičemž navrácení fasády dotčené nemovitosti do původního stavu s sebou neslo náklady vyčíslené v odborném vyjádření. Jelikož bylo okresním soudem prokázáno, že obviněný postříkal fasádu nemovitosti látkou schopnou zanechat stopy, kteroužto je pro navrácení věci do původního stavu nezbytné odstranit, je z hlediska naplnění zákonných znaků skutkové podstaty předmětného přečinu zcela nepodstatná otázka, zda byly tyto stopy obviněným vytvořeny za užití sirupu, barvy či jiné látky, stejně jako to, nakolik jsou tyto stopy trvalého charakteru a jaká je výše způsobené škody.

30. Jde-li o námitky obviněného stran jednání popsaného pod bodem 5. písm. b), pak platí, že tento byl z předmětného jednání podle závěrů nalézacího soudu usvědčen zejména výpovědí svědka D. Č., který nejenže byl přítomen trestné činnosti obviněného, ale byl i tím, kdo na místo přivolal policejní hlídku. Obviněný se přitom ve svém dovolání omezil na přednes vlastní verze skutkového stavu, podle které pouze pořizoval dokumentaci cizích maleb, dále na konstatování, že výpověď svědka je založena na domněnkách, a ryze obecné tvrzení, že daný důkaz „nebyl hodnocen ve vzájemných souvislostech, v souladu s pravidly formální logiky a zásadou volného hodnocení důkazů, čímž soudy dospěly ke zcela nesprávným skutkovým závěrům“.

Z odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Jihlavě je přitom zřejmé, že tento soud předmětný důkaz řádně podrobil procesu hodnocení, a to v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 6 tr. řádu, načež jím učiněné skutkové závěry tomuto klíčovému důkazu zcela odpovídají. Nejvyšší soud se přitom s jeho závěry v plné míře ztotožňuje, přičemž na uvedeném nemůže ničeho změnit tvrzení obviněného o tom, že nebylo prokázáno, že malbu dne 15. 11. 2020 na boční zeď garáže umístil on, a to za situace, kdy jej sice svědek D.

Č. pozoroval stát na daném místě v blízkosti zdi, mávat rukama a při procházení okolo slyšel rovněž zvuk stříkání barvy ze spreje a cítil zápach barvy, avšak jmenovaný svědek neměl výhled na ruce obviněného a tedy neviděl, zda drží lahev spreje, jelikož jej z bližší vzdálenosti zpozoroval pouze otočeného zády s rukama ve výši pasu.

31. Nejvyšší soud tedy veškeré výše uvedené veskrze polemické skutkové námitky obviněného učiněné v jeho mimořádném opravném prostředku kategoricky odmítl, neboť jsou toliko projevem jeho urputné snahy zvrátit skutkové závěry nižších soudů ve svůj prospěch. Po analýze všech skutkových zjištění učiněných okresním soudem je totiž jednoznačně zřejmé, že mezi provedenými důkazy a z nich plynoucími rozhodnými skutkovými zjištěními je patrná zjevná logická návaznost. Naproti tomu popis skutkového děje učiněný ze strany obviněného stran jednání popsaného pod body 3) až 5) zůstal po provedeném dokazování i nadále celkově nepřesvědčivý. Za dané situace tak lze ke zjištěnému skutkovému stavu v souladu s výše uvedeným souhrnně konstatovat, že nalézací soud posuzoval věrohodnost provedených důkazů důkladně a pečlivě, načež ze všech souvislostí, které se nabízely, logickým a přesvědčivým způsobem vyvodil shora uvedené skutkové závěry, respektujíce přitom princip presumpce neviny. Nejvyšší soud tedy v dané věci neshledal žádných pochybností v tom smyslu, že by skutkové závěry nalézacího soudu neměly oporu v provedených důkazech, přičemž k identickému závěru dospěl v napadeném rozhodnutí rovněž odvolací soud. V nyní posuzované věci se přitom nejednalo ani o případnou existenci tzv. deformace důkazů ve smyslu konstantní judikatury Ústavního soudu, tj. o vyvozování skutkových zjištění, která v žádném smyslu nevyplývají z provedeného dokazování (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 14. 7. 2010, sp. zn. IV. ÚS 1235/09, a ze dne 4. 6. 1998, sp. zn. III. ÚS 398/97), jež by měla za následek porušení zásady in dubio pro reo. Odlišná interpretace jednotlivých skutkových zjištění obviněným nemá procesní sílu odůvodnit zrušení napadených rozhodnutí soudů nižších stupňů, což platí zvláště za situace, kdy mezi provedenými důkazy a z nich plynoucími skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotně právními závěry na straně druhé je patrná zjevná logická návaznost. Za tohoto stavu Nejvyšší soud neshledal žádný důvod k zásahu do skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně, s nimiž se bezezbytku ztotožnil i soud odvolací, a to při plném respektování práva obviněného na spravedlivý proces ve smyslu relevantní judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu. Ke svým skutkovým zjištěním následně nalézací soud přiřadil i odpovídající právní kvalifikaci, přičemž s jeho postupem a naznačenými závěry se Nejvyšší soud plně ztotožňuje, stejně jako tak již dříve učinil soud odvolací.

32. V rámci své námitky směřované vůči procesu dokazování obviněný deklaroval, že ve vztahu k jednání popsanému pod bodem 3) v dané věci spatřuje rovněž vadu v podobě existence tzv. opomenutých důkazů, když vyjádřil své přesvědčení, že nalézacím soudem měl být proveden důkaz svědeckou výpovědí B. H., a to za účelem prokázání negativních postojů svědkyň I. K. a P. N. vůči jeho osobě.

33. Nejvyšší soud k tomuto opětovně připomíná, že soudy hodnotí shromážděné důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Účelem dokazování v trestním řízení je zjistit skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí (§ 2 odst. 5 tr. řádu). Je pak plně na úvaze soudu, jak vyhodnotí jednotlivé důkazy a jakými důkazními prostředky bude okolnosti významné pro zjištění skutkového stavu objasňovat.

Nalézací soud přitom své rozhodnutí řádně odůvodnil, přičemž v souladu se zákonnými požadavky kladenými na odůvodnění jeho rozhodnutí náležitě uvedl, které skutečnosti vzal za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel, jakými úvahami se řídil při hodnocení provedených důkazů, jakož i to, jakým způsobem se vypořádal s obhajobou obviněného. Dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022, podle kterého lze namítat, že ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním určujícím pro naplnění znaků trestného činu nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy, přitom reflektuje ustálenou judikaturu, jež vylučuje, aby se jednalo o tzv. opomenutý důkaz v případě nadbytečnosti takovéhoto důkaz (k tomu srov. např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věci sp. zn. I.

ÚS 733/01 a další). Nerespektování práva na spravedlivý proces garantovaného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod je totiž založeno až situací, kdy by neprovedení obviněným navrženého důkazu představovalo závažný deficit z hlediska plnění zákonné povinnosti soudu stran zjištění skutkového stavu věci, o němž nevznikají důvodné pochybnosti, k čemuž však v nyní posuzované věci nedošlo.

34. Podle zjištění Nejvyššího soudu přitom ze spisového materiálu vyplývá, že obviněný v daném řízení formálně neučinil žádný konkrétní návrh na provedení důkazu svědeckou výpovědí B. H., který by kterýkoli ze soudů nižších stupňů opomenul vypořádat. Pokud se navíc jedná o vyjádření obviněného v hlavním líčení dne 24. 8. 2022, kdy tento pouze neurčitě konstatoval, že by „nejradši nechal předvolat i B. H.“, je na místě upozornit, že bezprostředně poté bylo na výslovný dotaz samosoudce ze strany obhajoby uvedeno, že nemají žádný jiný důkazní návrh, přičemž tak obviněný ponechal jeho případné provedení v plné míře na úvaze nalézacího soudu, když sám tento důkazní návrh již nevznesl ani následných fázích trestního stíhání. Podle zjištění Nejvyššího soudu je tedy v nyní posuzované věci s ohledem na stav a výsledky provedeného dokazování zřejmé, že případ tzv. opomenutého důkazu dán nebyl, neboť se všemi důkazními návrhy obviněného se soudy nižších stupňů řádně zabývaly, načež rozhodly, že dalšího dokazování či jeho doplnění již není zapotřebí, neboť skutkový stav věci byl náležitě zjištěn ostatními v řízení provedenými důkazy a obviněným navrhované důkazy, resp. návrh na jejich opětovné provedení, by neměly na posouzení skutkového stavu věci žádný vliv. Zjednodušeně řečeno, o existenci opomenutých důkazů se nejedná v důsledku prosté nespokojenosti obviněného s úplností provedeného dokazování. Nejvyšší soud se přitom v dané věci plně ztotožňuje se závěry odvolacího soudu, který ve svém odůvodnění přiléhavě uvedl, že soud prvního stupně provedl dokazování v rozsahu potřebném pro řádné zjištění skutkového stavu, o němž není důvodných pochyb (§ 2 odst. 5 tr. řádu), přičemž skutkové závěry, ke kterým dospěl, jsou přesvědčivé a mají svůj podklad v obsahu provedených důkazů.

35. Nad rámec výše uvedeného Nejvyšší soud ve shodě s judikaturou Ústavního soudu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2006, sp. zn. I. ÚS 17/05) konstatuje, že obviněný ve svém dovolání brojí zejména proti závěrům učiněným nalézacím soudem, čímž de facto uplatnil shora uvedené dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. řádu ve spojení s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. řádu, a to v jeho druhé alternativě. Ta je dána tehdy, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu. Jelikož však Nejvyšší soud, jak je podrobně uvedeno shora, v napadených rozhodnutích obou nižších soudů, popř. v jejich postupu v rámci řízení, které vydání těchto rozhodnutí předcházelo, neshledal porušení zákona ve smyslu obviněným souběžně uplatněných dovolacích důvodů, ani jiného důvodu dovolání uvedeného v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu, nemohl být naplněn ani obviněným výslovně neuplatněný (nicméně implicitně jím vyjádřený) dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. řádu.

VI. Závěr

36. Vzhledem k výše uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovoláním napadeným usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 31. 1. 2023, sp. zn. 4 To 237/2022, a jemu předcházejícím postupem nedošlo k porušení zákona ve smyslu obviněným uplatněných dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g), h) či m) tr. řádu, ale ani žádného jiného z důvodů dovolání, kterak jsou v zákoně taxativně zakotveny. Jelikož bylo dovolání obviněného M. Š. z výše rozvedených důvodů shledáno zjevně neopodstatněným, postupoval Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu a jím podané dovolání odmítl. O odmítnutí dovolání bylo v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu rozhodnuto v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není, s výjimkou obnovy řízení, opravný prostředek přípustný (viz § 265n tr. řádu).

V Brně dne 28. 6. 2023

JUDr. Tomáš Durdík předseda senátu