11 Tdo 536/2025

11 Tdo 536/2025-697

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. 7. 2025 o dovolání obviněného M. Š., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Plzeň, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 14. 3. 2025, sp. zn. 31 To 47/2025, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 1 T 88/2024, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. Š. odmítá.

1. Rozsudkem Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 19. 12. 2024, č. j. 1 T 88/2024-626, byl obviněný M. Š. (dále též jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. h) tr. zákoníku [jednání pod body 1., 2., 3., 4.], přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku [jednání pod bodem 4.] a přečinem křivého obvinění podle § 345 odst. 2, odst. 3 písm. a), c), d), e) tr. zákoníku [jednání pod bodem 5.].

2. Za jejich spáchání byl podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku ve spojení s § 43 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v celkové výměře čtyř let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Současně okresní soud podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 30. 8. 2024, č. j. 1 T 71/2024-293, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 19. 11. 2024, č. j. 55 To 381/2024-371, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu.

3. Týmž rozsudkem Okresního soudu v Jablonci nad Nisou byl uznán vinným rovněž spoluobviněný R. B., a to přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. h) tr. zákoníku [jednání pod bodem 4.], za jehož spáchání byl podle § 337 odst. 1 tr. zákoníku ve spojení s § 62 odst. 1 tr. zákoníku a § 63 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k trestu obecně prospěšných prací ve výměře sto dvaceti hodin.

4. Proti výše uvedenému rozsudku Okresního soudu v Jablonci nad Nisou podali odvolání obviněný M. Š., jakož i státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Jablonci nad Nisou. Obviněný svým odvoláním napadl jednak výrok o vině pod body 1., 2. a 4. a dále výrok o trestu, zatímco státní zástupce, který podal řádný opravný prostředek v neprospěch obviněného, své odvolání směřoval výlučně proti výroku o trestu.

5. O těchto řádných opravných prostředcích rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 14. 3. 2025, č. j. 31 To 47/2025-653 tak, že podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek okresního soudu ve výroku o trestu ve vztahu k obviněnému M. Š. a podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku ve spojení s § 43 odst. 2 tr. zákoníku jej nově odsoudil k souhrnnému trestu odnětí svobody v celkové výměře čtyř let, pro jehož výkon jej zařadil podle § 56 odst. 2 písm. a) tr.

zákoníku do věznice s ostrahou. Dále obviněnému podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložil trest propadnutí věci, a to mobilního telefonu zn. L8STAR, IMEI 1 358253872386898, IMEI 2 358243546576878, s vloženou SIM kartou č. 230030002051119, a SIM karty společnosti O2, číslo 8942020393702077686. Dále odvolací soud podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku stran obviněného M. Š. zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 30. 8. 2024, č. j. 1 T 71/2024-293, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 19.

11. 2024, č. j. 55 To 381/2024-371, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. Naproti tomu v ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek okresního soudu nezměněn.

6. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se oba obvinění dopustili shora uvedené trestné činnosti tím, že:

obviněný M. Š. sám:

1. v blíže neustanovené době do 28. 7. 2023 v 11:27 hodin, ve XY, v průběhu výkonu trestu odnětí svobody, který mu byl uložen rozsudkem Okresního soudu v Jičíně ze dne 9. 11. 2023, č .j. 16 T 92/2023-276, který nabyl právní moci dne 9. 11. 2023, si vědomě opatřil a aplikoval látku Tramadol, což bylo zjištěno na základě odběru moči provedeného dne 28. 7. 2023 v 11:27 hodin a následně potvrzeno dne 2. 8. 2023 screeningem léků a drog metodou LC-MS oddělením soudního lékařství a toxikologie Krajské nemocnice Liberec, přestože léky s obsahem této látky mu nebyly na zdravotním středisku XY ordinovány, přičemž Tramadol spadá do kategorie návykových látek s podobnými účinky jako některé omamné a psychotropní látky uvedené v nařízení vlády č. 463/2013 Sb., čímž jednal v rozporu se základními povinnostmi danými ustanovením § 28 odst. 3 písm. b) zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, ve znění pozdějších předpisů,

2. v blíže neustanovené době do 2. 8. 2023 v 21:35 hodin, ve XY, v průběhu výkonu trestu odnětí svobody, který mu byl uložen rozsudkem Okresního soudu v Jičíně ze dne 9. 11. 2023, č. j. 16 T 92/2023-276, který nabyl právní moci dne 9. 11. 2023, přechovával mobilní telefon zn. L8STAR, IMEI 1 358253872386898, IMEI 2358243546576878, s vloženou SIM kartou č. 230030001051119, který byl následně nalezen ve skříňce na osobní věci v ložnici č. 301, oddílu A5, ve střežené části XY, čímž jednal v rozporu se základními povinnostmi danými ustanovením § 28 odst. 3 písm. b) zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, ve znění pozdějších předpisů,

3. v blíže neustanovené době do 5. 10. 2023 14:48 hodin ve XY, v průběhu výkonu trestu odnětí svobody, který mu byl uložen rozsudkem Okresního soudu v Jičíně ze dne 9. 11. 2023, č. j. 16 T 92/2023-276, který nabyl právní moci dne 9. 11. 2023, přechovával SIM kartu společnosti O2, číslo 8942020390702077686, která byla následně nalezena na cele číslo 138, v plechové krabičce schované v pokrývce na jemu přidělené posteli, a to spolu s doklady vedenými na jméno obviněného M. Š., přičemž tato SIM karta byla v minulosti vložena do mobilního telefonu zn. L8STAR, IMEI 1 358253872386898, IMEI 2358243546576878, když držením nepovoleného předmětu obviněný jednal v rozporu se základními povinnostmi danými ustanovením § 28 odst. 3 písm. b) zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, ve znění pozdějších předpisů,

oba obvinění společně:

4. v průběhu výkonu trestu odnětí svobody, který byl obviněnému M. Š. uložen rozsudkem Okresního soudu v Jičíně ze dne 9. 11. 2023, č. j. 16 T 92/2023-276, který nabyl právní moci dne 9. 11. 2023, a obviněnému R. B. rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 28. 7. 2020, č. j. 7 T 104/2019-1504, který nabyl právní moci dne 23. 3. 2021, poté, co si obviněný M. Š. v přesně nezjištěné době, dosud nezjištěným způsobem opatřil bílou krystalickou látku s obsahem látky buprenorfin o hmotnosti 0,02 g, tuto dne 3. 8. 2023 v 16:51:56 hodin skrze pletivo vymezující malý vycházkový dvůr ve střežené části XY v XY, ulici XY, předal obviněnému R. B., a to v podobě tzv. psaníčka, na kterém byl nápis „VLACHO“, kdy psaníčko bylo zabaleno v kusu papíru obsahující text „PŘÍTELI, TABÁK SI OD TEBE PŮJČÍM DO SOBOTY. NEMÁM CO HULIT SNAD TO NEVADÍ. TADY SE S TEBOU DĚLÍM O POSLEDNÍ. ZATÍM ČEST A SÍLU. HONZÍK. A.C.A.B.“, přičemž oboje bylo dále zabaleno v kusu papíru o rozměrech 5x5 cm, který byl přelepen několika vrstvami průhledné lepící pásky, a vše tak vytvářelo jeden balíček o rozměrech 4x2x1 cm, přičemž poté, co byl obviněný R. B. následně v čase 16:52:55 hodin vyzván příslušníky Vězeňské služby, aby se dostavil na cáchovnu, tak v průběhu eskorty na cestě kolem plotu malého vycházkového dvora v 16:53:09 hodin upustil z pravé ruky balíček na zem, kde byl zajištěn příslušníky Vězeňské služby, načež byl obviněný R. B. vyzván k orientačnímu toxikologickému vyšetření moči, kterému se odmítl podrobit, přičemž oba obvinění takto jednali s vědomím, že buprenorfin je uveden v příloze č. 5 k nařízení vlády č. 463/2021 Sb., o seznamech návykových látek, jako psychotropní látka zařazená do Seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách v platném znění,

přičemž obviněný M. Š. se skutků popsaných pod body 1. – 4. dopustil přesto, že byl v průběhu výkonu trestu odnětí svobody nejméně 11x kázeňsky trestán mimo jiné i pro pozitivní nález látky Buprenorfin, program zacházení dlouhodobě neplní a od 23. 10. 2023 je zařazen ve III PSVD, a obviněný R. B. se skutku popsaného pod bodem 4. dopustil přesto, že byl v průběhu výkonu trestu odnětí svobody nejméně 3x kázeňsky trestán, neboť odmítl odevzdat vzorek moči, přičemž od 10. 8. 2023 je zařazen ve III PSVD,

obviněný M. Š. sám:

5. dne 10. 10. 2023 v 09:00 hodin, po předchozím řádném poučení o trestní odpovědnosti za uvedení vědomě nepravdivých údajů a následcích křivého obvinění podle ustanovení § 345 tr. zákoníku jako osoba podávající vysvětlení podle ustanovení § 30 odst. 1 zákona č. 341/2011 Sb., o Generální inspekci bezpečnostních sborů, uvedl, že mu dozorce, kterého zná pod přezdívkou „Kynšperák“, podle popisu J. Z., opatřil malý mobilní telefon zn. L8STAR, a požadoval po něm za to částku 5.000,- Kč, přičemž poté, co mu nezaplatil, na něj dozorce opakovaně naléhal a chtěl po něm buď peníze nebo vrátit telefon, přičemž během „filcungu“ ho tento dozorce kontroloval, telefon mu nahmatal v trenkách a nechal ho být, následně po něm chtěl, aby ho nechal v prázdné skříňce na cimře, kde byl i nalezen, přičemž v průběhu šetření bylo zjištěno, že se tato výpověď nezakládá na pravdě, neboť praporčík J. Z. obviněnému žádný mobilní telefon neopatřil.

II. Dovolání obviněného a vyjádření k němu

7. Obviněný M. Š. napadl rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 14. 3. 2025, č. j. 31 To 47/2025-653, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 1 T 88/2024-626, dovoláním, které podal prostřednictvím svého obhájce a zaměřil jej proti výroku o vině stran jednání popsaného pod body 1. a 2. Odkázal přitom na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první alternativě, neboť je přesvědčen, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jímž byl uznán vinným, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů.

8. Ve vztahu k jednání popsanému pod bodem 1. výrokové části rozsudku dovolatel namítl vzájemný rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů obou stupňů a provedenými důkazy, který spatřuje mezi obsahem zprávy Věznice XY (stran standardizovaného postupu testování odsouzených osob na přítomnost omamných a psychotropních látek) na straně jedné a obsahem výpovědi své osoby a osoby spoluobviněného (v současnosti již odsouzeného) R. B. na straně druhé (a to ve vztahu k možnostem kontaminace odebíraného vzorku moči třetí osobou).

9. V této souvislosti dovolatel (jakož i spoluobviněný R. B.) tvrdí, že ve Věznici XY jsou k odběru moči vždy používány kelímky, které jsou v prostoru ordinace volně dostupné, pročež se může kterákoli třetí osoba na místě přítomná dotknout jakéhokoli kelímku a tímto způsobem jej kontaminovat. Naproti tomu zpráva věznice možnost kontaminace jednorázových kelímků určených k odběru moči kategoricky vylučuje (č. l. 594). Dovolatel takové vyjádření zpochybnil a označil ho spíše za „přesvědčení vedení věznice“, než objektivní skutečnost, neboť kdokoli přítomný ve zdravotnickém středisku věznice může s předmětnými kelímky (ať čistými či již obsahujícími kontrolní vzorky) libovolně nakládat, respektive se jich dotýkat a tím zkreslit výsledky vyšetření v neprospěch vyšetřovaných osob, a tedy i v jeho neprospěch.

10. Krajský soud v návaznosti na zprávu věznice v odůvodnění svého rozsudku uvedl, že možnost pozitivního výsledku v důsledku kontaminace kelímku s močí se jeví jako vysoce nepravděpodobná. V návaznosti na to citoval lékařskou zprávu (na č. l. 44), v rámci které je uvedeno, že léčiva obsahující účinnou látku tramadol organismus vylučuje výhradně ledvinami a močí. Tím je fakticky vyloučeno, aby došlo ke kontaminaci pouhým dotykem. Podle mínění dovolatele však výše popsaný odběr kelímků ze strany vyšetřovaných osob nevylučuje případ, kdy si vyšetřovaná osoba odebere místo jednoho kelímku dva a po zjištění omylu jeden vrátí. V takovém případě se daná osoba nutně musela dotknout nejen kelímku, který odebrala, ale i kelímku, který obratem vrátila. Proto nelze vyloučit, že při navracení bude tento kelímek kontaminován buď potem na prstech, event. močí, která vyšetřovanému ulpěla na ruce (neboť nelze nikterak garantovat prvotřídní hygienické návyky vyšetřované osoby). Na tomto základě dovolatel uzavřel, že soudy nižších stupňů učinily zásadní skutkové zjištění na základě důkazu, o jehož správnosti existují důvodné pochybnosti.

11. Ve vztahu k jednání popsanému pod bodem 2. výrokové části rozsudku spočívajícímu v tom, že měl ve vězeňské cele ve skříňce na osobní věci přechovávat mobilní telefon, dovolatel namítl, že zjevný rozpor mezi jeho výpovědí a vyhodnocením testů DNA ze vzorku nalezeného uvnitř dotčeného mobilního telefonu zn. L8STAR. V této souvislosti odvolací soud potvrdil správnost závěrů okresního soudu, který svůj závěr o vině dovolatele vystavěl na zjištění, že zajištěný mobilní telefon obsahoval DNA jeho osoby.

12. Proti tomu však dovolatel namítl, že takový skutkový závěr zcela opomíjí důkaz, kterým byla zjištěna DNA „patřící pravděpodobně (nikoliv jistě) svědkovi J. S.“ (bod 43. odůvodnění rozsudku okresního soudu). K tomu dovolatel akcentoval, že odvolací soud si vypomohl úvahou, že pokud byla stopa DNA jiného odsouzeného nalezena na bateriích, mohly být používány a zakoupeny kdykoli a kýmkoli (viz bod 15. odůvodnění rozsudku krajského soudu). V tomto směru však nebyl proveden jediný důkaz o tom, že předmětné baterie zakoupil či jakkoli používal právě svědek J. S., když právě jeho DNA byla na tomto mobilním zařízení detekována.

13. Je-li v souvislosti s výše uvedeným zohledněna nikým nezpochybněná informace obviněného, že skříňku, ve které byl mobilní telefon nalezen, používal k ukládání svého osobního prádla, nelze ani vyloučit, že ten, kdo mobilní telefon používal (a tedy i ukládal do předmětné skříňky), využil dovolatelem používané prádlo jako provizorní rukavici, aby na mobilním telefonu nezanechal své otisky či vlastní stopu DNA. Podle názoru dovolatele tedy soudy nižších stupňů učinily zásadní skutkové závěry na základě důkazů, které jsou v rozporu s jinými důkazy či tvrzeními, a které tak umožňují odlišný výklad či závěr než ten, ke kterému ve svém odsuzujícím rozhodnutí dospěl okresní soud.

14. Vyjma toho dovolatel zmínil okolnosti, které výše uvedené dokreslují, byť je nelze podřadit pod jím uplatněný dovolací důvod. Krajský soud v odůvodnění svého rozsudku např. spekuluje o tom, že pokud měl obviněný obavu z kontaminace kelímku, mohl požádat o kelímek jiný, eventuálně tvrdí, že by předešlé použití kelímku bylo na první pohled patrné. Takové závěry však nejsou ničím objektivizované. Podle názoru dovolatele je nezbytné zohlednit především skutečnost, že odebraný vzorek je jedinečným důkazem, který má dopad na skutkové závěry i právní kvalifikaci trestného činu. O jeho správnosti by tedy neměly panovat žádné pochybnosti.

15. Závěrem tak dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud v souladu s § 265k odst. 1. tr. ř. zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 14. 3. 2025, č. j. 31 To 47/2025-653, a v souladu s § 265l odst. 1. tr. ř. tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

16. K podanému dovolání se ve svém stručném písemném stanovisku ze dne 16. 5. 2025, sp. zn. 1 NZO 377/2025-8, vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který v prvé řadě akcentoval, že obviněný v rámci svého mimořádného opravného prostředku toliko opakuje argumenty své obhajoby, které uplatnil již v předchozích stadiích trestního řízení.

17. Obě námitky dovolatele, že kelímek s jeho močí mohl být kontaminován jiným odsouzeným a že jeho DNA se na zajištěný mobilní telefon dostala tak, že jiná osoba použila jeho osobní prádlo jako provizorní rukavici, státní zástupce odmítl, načež odkázal na odůvodnění rozhodnutí soudů nižších stupňů, v rámci kterých se oba soudy s předmětnými námitkami vypořádaly (okresní soud v bodech 27. až 29. odůvodnění svého rozsudku a odvolací soud v bodech 14. a 15. odůvodnění svého rozsudku) s tím, že se s jejich argumentací plně ztotožnil a pro stručnost na ni odkázal.

18. Poté státní zástupce z hlediska podaného dovolání vyzdvihl, že stran obou skutků dovolatel uplatnil první variantu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť je přesvědčen o existenci zjevného rozporu rozhodných skutkových zjištění a obsahu provedených důkazů. O takový zjevný rozpor se však jedná toliko v případech, kdy skutková zjištění postrádají obsahovou spojitost s důkazy, nebo když skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení anebo když skutková zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co je obsahem provedených důkazů. K tomu státní zástupce doplnil, že dovolací soud není povinen nad rámec dovolací argumentace sám aktivisticky prověřovat dokazování provedené soudy nižších stupňů ani jimi učiněné skutkové závěry.

19. Každý dovolatel je s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. povinen jasně konkretizovat, kterých rozhodných skutkových zjištění se dovolatelova námitka týká a v čem konkrétně je spatřován jejich zjevný rozpor s provedenými důkazy, stejně jako to, z jakých důvodů má za to, že jsou tato skutková zjištění podstatná. Podle názoru státního zástupce však dovolatel v nyní posuzované věci své dovolání takovým způsobem nevymezil, když místo toho, aby označil konkrétní důkazy svědčící o údajné kontaminaci kelímků nebo o použití svého spodního prádla jako rukavice, pronesl v tomto směru pouze vlastní hypotetické úvahy ve smyslu toho „co se také mohlo stát“. Takovými úvahami však nemohlo dojít k naplnění pojmu „zjevného rozporu“ ve smyslu první varianty dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť tyto námitky obsahově neodpovídají tomuto, ale ani jinému dovolacímu důvodu uvedenému v § 265b odst. 1 tr. ř.

20. Po zvážení shora uvedených skutečností státní zástupce dospěl k závěru, že dovolání bylo obviněným podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., pročež závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání, k jehož konání může přistoupit podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř., dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Současně v souladu s § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. vyjádřil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil i jiné než jím navrhované rozhodnutí.

21. Vyjádření státního zástupce k dovolání podanému obviněným bylo následně Nejvyšším soudem zasláno obhájci obviněného k jeho případné replice, která však do okamžiku zahájení neveřejného zasedání o podaném dovolání nebyla tomuto soudu nikterak předložena.

III. Přípustnost dovolání

22. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda bylo podáno v souladu s § 265a odst. 1, 2 tr. ř., zda bylo podáno v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s § 265e odst. 1, 3 tr. ř., jakož i oprávněnou osobou ve smyslu § 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje všechny obligatorní obsahové náležitosti upravené v § 265f tr. ř.

23. Po jeho prostudování Nejvyšší soud shledal, že obviněný všechna výše uvedená ustanovení trestního řádu respektoval, pročež předmětné dovolání vyhodnotil jako přípustné a vyhovující všem relevantním ustanovením trestního řádu, neboť nebyly shledány žádné skutečnosti bránící jeho věcnému projednání.

IV. Důvodnost dovolání

24. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů výslovně uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud posoudit otázku, zda lze obviněným uplatněný dovolací důvod považovat za některý z důvodů taxativně uvedených v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.

25. Obviněný ve svém dovolání výslovně odkázal na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spočívající v tom, že „rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy“. Z pohledu zákonného vymezení tohoto dovolacího důvodu tak lze za právně relevantní dovolací námitku ze strany obviněného považovat jednak správnost a úplnost skutkových zjištění (na nichž je napadené rozhodnutí založeno), dále procesní bezvadnost provedeného dokazování, jakož i správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Předmětný dovolací důvod přitom umožňuje nápravu v případech, kdy došlo k zásadním (extrémním) vadám v rozhodných skutkových zjištěních, která jsou určující pro naplnění zákonných znaků trestného činu, jímž byl obviněný pravomocně uznán vinným, popř. zproštěn obžaloby, event. ve vztahu k němuž bylo rozhodnuto některým z dalších druhů rozhodnutí taxativně uvedených v § 265a odst. 2 tr. ř.

26. Předmětný dovolací důvod tedy umožňuje nápravu toliko v případech, kdy došlo k zásadním (zjevným) vadám ve skutkových zjištěních a věcně podchycuje tři okruhy takovýchto nejzásadnějších vad ve skutkových zjištěních. Těmi jsou jednak případy tzv. extrémního (zjevného) nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a skutkových zjištění, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu), dále případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkazu, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcného důkazu zajištěného při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkazu nezákonným odposlechem apod.), a konečně případ vady spočívající v tzv. důkazu opomenutém (tj. v důkazu, který byl sice některou ze stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení ani nebylo soudem věcně adekvátně odůvodněno). Zakotvením uvedeného dovolacího důvodu s účinností ode dne 1. 1. 2022 tedy nikterak nedošlo k obecnému rozšíření mezí dovolacího přezkumu též na běžné otázky skutkového charakteru.

27. Nejvyšší soud nadto i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva obviněného, včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).

V. K meritu věci

28. V duchu výše citované judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání obviněného M. Š. splňuje kritéria jím uplatněného dovolacího důvodu, načež po prostudování připojeného spisového materiálu a obsahu podaného mimořádného opravného prostředku dospěl k závěru, že obviněným vznesené dovolací námitky neodpovídají nejen jím uplatněnému, ale ani žádným jiným dovolacím důvodům taxativně uvedeným v § 265b odst. 1 tr. ř.

29. Obviněný ve vztahu k jím zpochybňovaným jednáním opětovně usiluje o prosazení vlastní obhajoby, v rámci které v podstatě namítl, že provedené důkazy ve svém souhrnu nevytvořily logickou a uzavřenou soustavu vzájemně se doplňujících a na sebe navazujících důkazů, z nichž by bylo možné dovodit závěr o jeho vině stran skutků popsaných ve výroku o vině rozsudku okresního soudu pod body 1. a 2. Jinými slovy dovolatel tvrdí, že soudy nižších stupňů nedostály své povinnosti bez důvodných pochybností prokázat jeho vinu, v důsledku čehož mělo dojít k porušení jeho ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces.

30. Nejvyšší soud v prvé řadě zdůrazňuje, že dovolatel svými výhradami toliko opětovně odmítá zásadní skutková zjištění, aby stran jednání popsaných ve výroku o vině pod body 1. a 2. rozsudku Okresního soudu v Jablonci nad Nisou prosadil vlastní obhajobu, podle které nemělo být soudy nižších stupňů dostatečně prokázáno, že se uvedených trestných činů dopustil. Těmito tvrzeními však obviněný pouze demonstroval své subjektivní přesvědčení, že skutková zjištění jej z předmětných jednání neusvědčily, v důsledku čehož usiluje (v rámci své obhajoby) o zrušení napadeného rozsudku krajského (odvolacího) soudu a opětovné projednání věci s cílem dosáhnout pro svoji osobu značně příznivějšího rozhodnutí. Takovouto argumentační negací však dovolatel všechny své námitky znovu zaměřil toliko proti provedeným důkazům, což je však ve fázi dovolacího řízení již nepřípustné.

31. V tomto ohledu je třeba znovu připomenout, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem, který není a priori určen k opakované a kompletní revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně. Těžiště dokazování se totiž nachází v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popř. korigovat toliko soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.). Nejvyšší soud je pak do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně oprávněn zasáhnout pouze tehdy, pokud to odůvodňuje jedna ze tří alternativ dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy pokud rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech anebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.

32. Takovéto zásadní pochybení v rámci uplatněného dovolacího důvodu obviněný sice namítl s odkazem na jeho první procesní alternativu, nicméně Nejvyšší soud po přezkumu připojeného spisového materiálu konstatuje, že skutkový stav byl stran obou obviněným zpochybňovaných jednání řádně zjištěn a bez důvodných pochybností prokázán. Dovolací soud tak v dané věci neshledal žádné pochybnosti o správnosti skutkových závěrů učiněných oběma soudy nižších stupňů, tím méně pochybnosti klíčové (zásadní).

V. 1. Námitky obviněného ve vztahu k jednání popsanému pod bodem 1. výrokové části rozsudku okresního soudu

33. Dovolatel M. Š. s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první alternativě označil dokazování provedené v řízení před soudem prvního stupně, s jehož závěry se plně ztotožnil i soud odvolací, za věcně nepřesvědčivé. V tomto smyslu brojí proti důkazům, ze kterých soudy nižších stupňů odvodily nezávadnost postupu Věznice XY při odběru a následném vyhodnocování vzorků moči za účelem toxikologického vyšetření zde vězněných osob, proti kterému dovolatel po celé trestní řízení vznáší kritické připomínky, neboť standardizovaný postup podle jeho mínění umožňuje kontaminaci odebíraných vzorků, což se mohlo stát i v jeho případě.

34. Nejvyšší soud z přiloženého spisového materiálu nejprve ověřil, že Okresní soud v Jablonci nad Nisou v projednávané věci provedl řádné dokazování. Ve vztahu ke skutku popsaném pod bodem 1. vedle výpovědí obviněného M. Š. a spoluobviněného R. B. provedl řadu listinných důkazů. Z protokolu o provedení orientačního toxikologického vyšetření ve zdravotnickém středisku Věznice XY vyplynulo, že obviněný Š. byl dne 28. 7. 2023 pozitivně testován na přítomnost tramadolu (č. l. 41), přičemž výsledek tohoto testu byl potvrzen lékařskou zprávou Krajské nemocnice Liberec, a. s. ze dne 3. 8. 2023, která prokázala přítomnost tramadolu a jeho metabolit (č. l. 42). Současně z lékařské zprávy MUDr. Jana Brandejského ze dne 10. 8. 2023 vyplynulo, že cílenou analýzou na screening léků a drog metodou LC-MS byl pozitivní nález potvrzen, přičemž současně bylo prokázáno, že obviněnému nebyly předepsány žádné léky, které by takové látky obsahovaly (č. l. 43). Z informací k detekčním časům nálezů drog v moči okresní soud ověřil, že tramadol je látka ze skupiny syntetických opioidů, který je distribuován pouze na lékařský předpis jako účinné analgetikum, které je metabolizováno v játrech, přičemž biologický poločas rozpadu se pohybuje od pěti do osmi hodin a detekční čas nálezu je možný po dobu dvou až čtyř dnů (č. l. 44 verte, 45 verte).

35. Pakliže dovolatel v rámci svého mimořádného opravného prostředku namítl, že z provedených důkazů není možné jeho vinu (stran konzumace tohoto opioidu) prokázat, je třeba konstatovat, že obhajoba obviněného po celou dobu vedeného trestního řízení usiluje o zásadní zpochybnění procesu dokazování za účelem prosazení vlastního hodnocení provedených důkazů, na základě kterého svoji osobu označuje za nevinou a žádá nové projednání dotčené trestné činnosti – ta však byla výše uvedenými důkazy detailně a přesvědčivě zmapována. V důsledku toho se s touto námitkou důsledně vypořádaly jak Okresní soud v Jablonci nad Nisou (viz odůvodnění jeho rozsudku v bodech 27., 28. a 43.), tak Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci (viz odůvodnění jeho rozsudku v bodě 14.).

36. V této souvislosti Nejvyšší soud z přiloženého spisu ověřil, jakým způsobem ve Věznici XY probíhá standardizované testování odsouzených osob, respektive postup při odebírání moči za účelem toxikologického vyšetření. Pomineme-li poučení o průběhu testování a souběžné administrativní úkony, je nutné zdůraznit, že byť nejsou jednorázové odběrové kelímky sterilně baleny po jednom kuse, je i z popisu odběru kelímku učiněným obviněným Š. a spoluobviněným B. zjevné, že testované osoby se dotýkají kelímků výhradně zvenčí. Především je však třeba zdůraznit, že předmětný opioid se z těla uživatele vylučuje výhradně ledvinami a močí, nikoli prostřednictvím potu např. na prstech testované osoby, kterak uvádí obviněný, pročež je prakticky vyloučeno, že by ke kontaminaci kelímku určeného pro odběr moči došlo ze strany třetí osoby pouhým dotykem její ruky. Nadto je podle této zprávy použitá metoda určena k záchytu a identifikaci „velkého množství léčiv“. Kontaminace odběrového kelímku prostřednictvím prstů ruky třetí osoby (přes jejichž pot je podle představ obviněného možné provést znečištění této odběrné nádoby) je tedy s ohledem na výše uvedené spolehlivě vyloučena (nehledě na skutečnost, že při této ryze hypotetické možnosti by popisovaným způsobem mohlo dojít k přenosu pouze stopového množství předmětného analgetika), stejně jako v dané věci ničím nepodložená (a toliko obviněným hypoteticky konstruovaná) druhá alternativa, že by třetí osoba mohla kontaminovat kelímek obviněného močí, která jí mohla krátce předtím ulpět na prstech ruky, jíž by se dotkla nejen svého, ale i dalšího z odběrových kelímků při jejich odebírání na místě k tomu určeném. V tomto směru nelze současně pominout skutečnost, že obviněným s možností (podezřením) údajné kontaminace odběrového kelímku třetí osobou přichází nikoli v rámci prováděného toxikologického vyšetření, event. bezprostředně po něm, kdy měl možnost vznést své důvodné pochyby stran čistoty a nezávadnosti odběrového materiálu, ale až s delším časovým odstupem v rámci probíhajícího soudního řízení.

37. V této souvislosti lze přisvědčit krajskému soudu, který mimo jiné deklaroval, že toxikologická kontrola obviněného ze dne 28. 7. 2023 neprobíhala nikterak nestandardně či nesprávně, aby bylo možné námitkám obviněného přiznat aspoň malý díl relevance (viz popis postupu testování obviněných na přítomnost omamných a psychotropních látek ve Věznici XY v období červenec až listopad roku 2023 na č. l. 594). Odběr kontrolního vzorku v inkriminovaný den probíhal zcela běžným a zaužívaným způsobem, čemuž odpovídá i to, že obviněný před ani v průběhu kontroly nevznesl k jejímu postupu žádnou výhradu. Není nikterak nelogické předpokládat, že v případě, že by obviněný měl obavy z možné kontaminace odběrového kelímku se svým vzorkem, mohl požádat o jiný kelímek, případně o kontrolní odběr krve, což však neučinil. Lze rovněž připustit, že léčivo Tramal (respektive účinná látka tramadol) není typická nedovolená látka, která by byla odsouzenými osobami ve věznicích masivně zneužívána, aby tato situace vedla k reálným úvahám o vyšší pravděpodobnosti možného znečištění odebíraných vzorků.

38. Ze skutkových zjištění tedy vyplynulo, že možnost pozitivního výsledku v důsledku kontaminace odběrového kelímku se jeví nejenom jako vysoce nepravděpodobná, ale prakticky vyloučená. Z tohoto důvodu oba soudy nižších stupňů zcela oprávněně odmítly jako čistě spekulativní námitky obviněného stran domnělé kontaminace jeho vzorku moči jinou osobou.

39. Dovolatel s odkazem na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. současně namítl zjevný rozpor rozhodných skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů, který spatřuje v rozporu mezi obsahem své výpovědi (doplněné výpovědí spoluobviněného R. B.) na straně jedné a obsahem zprávy Věznice XY na straně druhé.

40. Předmětné tvrzení však Nejvyšší soud odmítl, neboť z provedených skutkových zjištění této skutkové alternativě nic neodpovídá. V napadeném rozhodnutí okresního soudu (stejně jako v souvisejícím rozsudku soudu odvolacího) jsou skutkové závěry stran projednávaného odběru kontrolního vzorku moči opřeny o zcela objektivní argumenty, které jsou podpořeny výsledky dokazování provedeného v řízení před soudem prvního stupně, z jehož skutkových závěrů vycházel i odvolací soud při svém rozhodnutí o vině obviněného. V posuzované věci byla respektovaná všechna procesní práva obviněného, včetně zásady presumpce neviny a z ní vyplývajícího pravidla in dubio pro reo, neboť soudy obou nižších stupňů neměly o skutkových závěrech na základě provedených důkazů žádné, natož důvodné, pochybnosti.

V. 2. Námitky obviněného ve vztahu k jednání popsanému pod bodem 2. výrokové části rozsudku okresního soudu

41. S odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první alternativě dovolatel zpochybnil taktéž přechovávání mobilního telefonu ve skříňce na osobní věci v jím užívané vězeňské cele. V tomto směru namítl zjevný rozpor mezi svými tvrzeními na straně jedné a skutečností, že mobilní telefon obsahoval nejen DNA jeho osoby, ale i „pravděpodobnou“ DNA svědka J. S., která byla identifikována na bateriích uložených vedle zajištěného mobilního telefonního přístroje, na straně druhé. V rámci svých námitek dovolatel rovněž nastínil, že DNA jeho osoby mohla být na mobilní telefon přenesena třetí osobou, která použila jeho použité prádlo jako provizorní rukavici, aby na předmětném přístroji nezanechala vlastní otisky či stopu DNA.

42. Nejvyšší soud z přiloženého spisového materiálu ověřil, že rovněž v případě skutku popsaného pod bodem 2. jsou skutkové závěry obou soudů nižších stupňů bez výhrad správné, když okresní soud založil závěr o vině obviněného především na zjištění, že na miniaturním mobilním telefonu zn. L8STAR byla zajištěna stopa DNA obviněného, a to navíc na jeho klíčových částech – tj. na číselníku a bocích telefonu, což nepochybně svědčí o tom, že obviněný musel předmětný telefon ve svých rukách držet a manipulovat s ním. Tento důkaz však nezůstal ve věci osamocený.

43. Z provedených důkazů bylo rovněž zjištěno, že obviněný v rámci povolených telefonátů z věznice opakovaně instruoval volané osoby, aby mu zavolaly později, neboť ztratil SIM kartu, čímž nepřímo prozradil, že ve věznici užíval neoprávněně držený mobilní telefon. Není tedy nelogické, že část hovorů mezi obviněným a jemu blízkými osobami probíhala v rámci nepovoleného telefonního kontaktu. Ostatně nedovolenému držení mobilního telefonu odpovídá i skutečnost, kdy obviněný podle tvrzení svědka – dozorce J. Z. během prohlídky cely vykazoval neobvyklou nervozitu a především na jeho dotaz stran přítomnosti nepovolených předmětů spontánně zmínil mobilní telefon, ačkoli se předtím dozorce o tomto předmětu nezmínil. Tedy i okolnosti zajištění mobilního telefonu na cele obývané obviněným svědčí – byť nepřímo – o jeho vině.

44. Předmětný skutkový rámec přitom spolehlivě dokreslila skutečnost, že dne 5. 10. 2023 byla u osoby obviněného zajištěna SIM karta společnosti O2, číslo 8942020390702077686, která byla v minulosti používána u předmětného mobilního telefonu zn. L8STAR, IMEI 1 358253872386898, IMEI 2 358243546576878, což je okolnost, která rovněž potvrdila, že uvedený mobilní telefon obviněný držel a aktivně využíval.

45. Z odůvodnění rozsudků soudů nižších stupňů je zřejmé, že okresní soud se v dané věci řádně vypořádal mimo jiné i s obhajobou obviněného stran námitek o nálezu stop DNA J. S., což přiléhavě vysvětlil tím, že tyto stopy nebyly zajištěny na samotném mobilním telefonu, ale na bateriích k telefonu pouze přiložených (jako zdroj energie), zatímco stopa DNA obviněného byla zajištěna na bocích mobilního přístroje a na číselníku, tedy v místech, kde obviněný telefon držel a vytáčel volaná čísla. Okresní soud rovněž poukázal na skutečnost, že obviněný byl pro takové jednání již dříve soudně trestán, přičemž zdůraznil, že i tehdy byl u jeho osoby objeven identický typ mobilního telefonu zn. L8STAR, který je atypický svými miniaturními rozměry 6,8 x 2,8 x 1,3 cm a který svým vzhledem připomíná spíše zmenšeninu reklamní atrapy či klíčenku. Je tedy zřejmé, že tento telefon si opatřila osoba, která na tomto typu telefonu oceňuje zejména její nenápadnost, logicky žádanou především ve vězeňském prostředí.

46. Ze skutkových zjištění soudů nižších stupňů tedy bez důvodných pochybností vyplynulo, že obviněný v nyní posuzované věci mařil výkon nepodmíněného trestu odnětí svobody ve Věznici XY mimo jiné tím, že neoprávněně držel a aktivně využíval mobilní telefon zn. L8STAR.

47. Jestliže dovolatel s odkazem na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. namítl zjevný rozpor mezi jeho tvrzením, že předmětný mobilní telefon ve Věznici XY neužíval, a důkazem o přítomnosti DNA jeho osoby na tomto mobilním telefonu, což vysvětlil přenosem jeho DNA z jím používaného prádla, do něhož třetí osoba předmětný telefon při manipulaci s ním záměrně uchopila, pak Nejvyšší soud i toto jeho tvrzení odmítl, neboť takové skutkové alternativě neodpovídá žádné skutkové zjištění a dané tvrzení tak zůstává toliko v rovině čirých hypotéz a spekulací. Ani dovolatelova zmínka o tom, že na bateriích přiložených k mobilnímu telefonu byla zajištěna „pravděpodobná“ stopa DNA J. S. (neboť nebyla konstatována jednoznačná shoda) tedy nemá procesní sílu zvrátit výše uvedená skutková zjištění ve prospěch dovolatele, stejně jako ryze spekulativní domněnka, že třetí osoba mohla jeho osobní prádlo (odložené do skřínky na cele) využít jako provizorní rukavici a tím na mobilní přístroj přenést jeho DNA bez toho, aby o tom obviněný věděl.

48. Lze tedy uzavřít, že i v rámci projednávaného skutku popsaného ve výroku o vině pod bodem 2. jsou skutkové závěry soudů nižších stupňů stran neoprávněného držení a aktivního užívání mobilního telefonu osobou obviněného opřeny o veskrze logické argumenty, které jsou podporovány výsledky dokazování provedeného v řízení před soudem prvního stupně, z jehož skutkových závěrů vycházel i odvolací soud. Rovněž stran tohoto jednání byla ze strany soudů nižších stupňů plně respektována všechna procesní práva obviněného, včetně zachování zásady presumpce neviny a z ní vyplývajícího pravidla in dubio pro reo, neboť soudy obou nižších stupňů neměly o skutkových závěrech, které byly přijaty na základě provedených důkazů, žádné, natož důvodné pochybnosti.

V. 3. Shrnutí

49. V rámci námitek, které obviněný vznesl, je vhodné znovu zdůraznit, že podstatou uplatnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v první alternativě případy tzv. zjevného (extrémního) nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a skutkových zjištění, která na jejich základě byla soudy nižších stupňů učiněna. Jak bylo již zmíněno výše, o „zjevný rozpor“ mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními se jedná pouze tehdy, jestliže skutková zjištění postrádají obsahovou spojitost s důkazy, nebo jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, anebo jsou-li skutková zjištění soudů opakem toho, co je obsahem provedených důkazů (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2024, sp. zn. 6 Tdo 241/2024, anebo nález Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, nález Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03).

50. Mezi případy závažné důkazní deformace však nemůže patřit situace, kdy na straně jedné stojí soustava do sebe zapadajících usvědčujících důkazů a na straně druhé popěrná obhajoba obviněného. Takový procesní stav je zcela standardní, neboť obviněný v rámci svého postupu usiluje o vyvinění své osoby anebo z jeho pohledu o co nejpříznivější rozhodnutí (v rámci výroku o jeho vině i o uloženém trestu).

51. Dovolací soud navíc již není povinen aktivisticky prověřovat kompletní dokazování provedené soudy nižších stupňů a jejich skutkové závěry nad rámec uplatněné dovolací argumentace. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. proto po dovolateli vyžaduje velmi konkrétní vymezení toho, kterých rozhodných skutkových zjištění se jeho námitka týká a v čem konkrétně je spatřován jejich zjevný rozpor s provedenými důkazy, stejně jako uvedení důvodů, pro které tato skutková zjištění dovolatel charakterizuje jako podstatná (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 1. 2023 sp. zn. I. ÚS 3298/22, body 13-14). Ani v tomto směru však dovolatel v nyní posuzované věci nepostupoval v duchu naznačené judikatury. Místo velmi podrobné konkretizace jím spatřovaného zjevného rozporu rozhodných či určujících skutkových zjištění na straně jedné a obsahu provedených důkazů na straně druhé, totiž pronesl toliko vlastní, ryze hypotetické úvahy stran toho, k čemu mohlo dojít při odebírání vzorků moči nebo při manipulaci s mobilním telefonem (a k němu přiloženými bateriemi), načež na tomto základě prezentuje vlastní pochybnosti o skutkových závěrech obou soudů nižších stupňů. Takové ničím nepodložené spekulace však nemají a ani nemohou mít charakter objektivního důkazu, a tedy nemohou vést ani k existenci namítaného zjevného rozporu mezi soudy provedenými důkazy a z nich plynoucími skutkovými zjištěními na straně jedné a jimi přijatými hmotněprávními závěry na straně druhé.

52. K závěrečným tvrzením obviněného, že ke spáchání žádného z výše uvedených jednání, jimiž byl pravomocně uznán vinným, nedošlo, je vhodné rovněž doplnit, že alternativní varianta průběhu skutkového děje, má-li skutečně vést k pochybnostem o vině obviněného, musí být možná a uvěřitelná, což v tomto případě nelze tvrdit, ježto obviněný své námitky založil na pouhém zpochybňování logických skutkových závěrů bez toho, aby soudu předložil skutečně rozumnou a uvěřitelnou alternaci o možném průběhu skutkového děje. Nadto dovolatel v rámci své ryze účelové obhajoby (založené na čistě subjektivním hodnocení provedených důkazů) dospěl ke zcela absurdnímu tvrzení o své nevině, přestože bylo jím nepovolené požití tramadolu, stejně jako nepovolené držení a užívání mobilního telefonu ve vězeňském zařízení, bez jakýchkoli, natož důvodných pochybností prokázáno.

53. V souvislosti s obviněným uplatněnými námitkami směřovanými proti výroku o vině považuje Nejvyšší soud za vhodné odkázat mimo jiné na právní názor vyjádřený v usnesení Ústavního soudu dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, podle kterého právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele (tj. obviněného). Uvedeným právem je totiž zajišťováno „pouze“ právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.

54. Stávající argumentaci obviněného ve vztahu k dovolacímu důvodu uvedenému v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (v jeho první alternativě) je tak s ohledem na výše uvedené nutné označit za pouhou skutkovou polemiku, v rámci které uvádí vlastní pochybnosti o správnosti skutkových zjištění. Takový postup však nemohl být Nejvyšším soudem akceptován, neboť obviněný uplatněné skutkové námitky podřadil pod důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. pouze formálně. Ve skutečnosti takto postavenou argumentaci nemohl podřadit pod žádný dovolací důvod, neboť svojí argumentací pouze pokračuje ve své popěrné obhajobě, aniž by akceptoval zásadní důkazní argumenty obou soudů nižších stupňů.

VI. Závěr

55. Nejvyšší soud po přezkumu připojeného spisového materiálu dospěl k závěru, že dovolatel v rámci své argumentace pouze zopakoval námitky skutkového charakteru, jenž uplatnil již dříve během hlavního líčení nebo v rámci svého odvolání. Jejich podstatou je přitom toliko jeho prostá polemika s hodnocením důkazů řádně provedených soudem prvního stupně, se kterými se bez výhrad ztotožnil i soud odvolací. Odlišná interpretace skutkových zjištění od představ obviněného však nemá procesní sílu odůvodnit zrušení napadených rozhodnutí soudů nižších stupňů, což platí zvláště za situace, když oba soudy nižších instancí svá rozhodnutí odůvodnily pečlivým rozborem důkazní situace a z nich vzešlých skutkových závěrů, které s provedenými důkazy plně korespondují, a to při plném respektování zásady volného hodnocení důkazů i principu presumpce neviny.

56. Mezi provedenými důkazy a z nich plynoucími skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotněprávními závěry na straně druhé je v nyní posuzované věci patrná zjevná logická návaznost, pročež Nejvyšší soud neshledal žádný důvod k zásahu do skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, a to při plném respektování práva obviněného na spravedlivý proces ve smyslu relevantní judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu, které v nyní posuzovaném případě rozhodně nebylo porušeno.

57. Vzhledem k tomu, že napadeným rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 14. 3. 2025, č. j. 31 To 47/2025-653, ani jemu předcházejícím rozsudkem Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 19. 12. 2024, č. j. 1 T 88/2024-626, nedošlo k porušení zákona ve smyslu obviněným uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani žádných jiných dovolacích důvodů uvedených v § 265b odst. 1 tr. ř., dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání obviněného M. Š. bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř., pročež postupoval podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a jím podané dovolání odmítl.

58. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není, s výjimkou obnovy řízení, opravný prostředek přípustný (viz § 265n tr. ř.).

V Brně dne 9. 7. 2025

JUDr. Tomáš Durdík předseda senátu