USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. 10. 2024 o dovolání obviněného L. R., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Valdice, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. 1. 2024, č. j. 1 To 102/2023-972, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 37 T 1/2023, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného L. R. odmítá.
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 3. 5. 2023, č. j. 37 T 1/2023-840, byl obviněný L. R. (dále převážně jen „obviněný“, případně „dovolatel“), uznán vinným ze spáchání zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Tohoto trestného činu se obviněný podle skutkových zjištění soudu prvního stupně dopustil tím, že:
v doposud přesně nezjištěné době v období od září roku 2021 do 5. 2. 2022, v bytě na ulici XY v Ostravě – XY, ale i jinde v Ostravě, s vědomím, že se jedná o psychotropní látku metamfetamin, zdarma či za úplatu, po předchozí domluvě, opakovaně a neoprávněně, prodával či zdarma poskytoval dalším osobám psychotropní látku metamfetamin (pervitin), mezi nimi také:
- L. M., kterému dne 29. 12. 2021 na chodbě domu na adrese XY v Ostravě - XY, zdarma poskytnul jednu dávku směsi psychotropní látky pervitin o množství cca 0,1 gramu, a dále jmenovanému v blíže nezjištěné době v období Vánoc roku 2021, na chodbě domu na adrese XY v Ostravě - XY a dne 4. 2. 2022 v bytě na adrese XY v Ostravě - XY, zdarma poskytnul k jednorázovému užití přesně nezjištěné množství sušiny rostliny konopí seté (marihuany) o nezjištěném množství účinné látky THC (Ä-9-tetrahydrokanabinol),
- L. F., kterému v doposud přesně nezjištěné době, v období od září roku 2021 do 5. 2. 2022, v bytě na ulici XY v Ostravě - XY, ale i jinde v Ostravě, zdarma či za úplatu, poskytnul celkem v nejméně patnácti případech, vždy jednu dávku směsi psychotropní látky pervitin o množství cca 0,1 – 0,3 gramu v každém z těchto případů,
- T. M., které v doposud přesně nezjištěné době, v období nejméně od počátku roku 2022 do 5. 2. 2022, v bytě na ulici XY v Ostravě – XY, zdarma poskytnul celkem v nejméně deseti případech, doposud přesně nezjištěné množství směsi psychotropní látky pervitin,
- Ž. Š., které nejméně dvakrát měsíčně, v období od počátku září roku 2021 do 5. 2. 2022, v bytě na ulici XY v Ostravě - XY, zdarma poskytnul k jednorázovému užití, celkem v nejméně deseti případech, vždy jednu dávku směsi psychotropní látky pervitin o množství cca 0,1 - 0,3 gramu,
kdy obžalovaný takto jednal, aniž by byl držitelem povolení k zacházení s návykovými látkami podle § 4 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách,
přičemž metamfetamin (pervitin) je zařazen jako psychotropní látka v příloze č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, a v Seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách,
konopí seté a pryskyřice z konopí setého jsou uvedeny jako omamné látky v příloze č. 3 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek,
THC (Ä-9-tetrahydrokanabinol) je uveden jako psychotropní látka v příloze č. 4 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek,
a takového jednání se dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 29. 11. 2019, sp. zn. 72 T 191/2019, který nabyl právní moci dne 22. 1. 2020, odsouzen mimo jiné pro přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody ve výměře 24 měsíců, z jehož výkonu byl usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 11. 8. 2020, sp. zn. 0 PP 333/2020, podmíněně propuštěn, a současně mu byla stanovena zkušební doba v trvání 3 let, tj. do 11. 8. 2023.
2. Za uvedený zločin soud prvního stupně obviněnému uložil podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku trest odnětí svobody ve výměře pěti let, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou.
3. Proti tomuto rozsudku podali obviněný a státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Ostravě (učinil tak v neprospěch obviněného do výroku o vině a trestu) odvolání, o nichž rozhodl Vrchní soud v Olomouci (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 22. 1. 2024, č. j. 1 To 102/2023-972, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. b), d) tr. řádu z podnětu odvolání státního zástupce napadený rozsudek zrušil a za splnění podmínek § 259 odst. 3 tr. řádu nově rozhodl tak, že obviněného uznal vinným, že
v přesně nezjištěné době v období od září roku 2021 do 5. 2. 2022, v bytě na ulici XY v Ostravě – XY a jinde v Ostravě, s vědomím, že se jedná o psychotropní látku metamfetamin (pervitin), po předchozí domluvě, opakovaně a neoprávněně prodával či zdarma poskytoval dalším osobám psychotropní látku pervitin, mezi nimi také:
- L. M., kterému dne 29. 12. 2021 na chodbě domu na adrese XY v Ostravě – XY zdarma poskytnul jednu dávku pervitinu o množství cca 0,1 gramu, a dále mu v blíže nezjištěné době v období Vánoc roku 2021 na chodbě domu na adrese XY v Ostravě – XY a dne 4. 2. 2022 v bytě na adrese XY v Ostravě – XY zdarma poskytnul k jednorázovému užití přesně nezjištěné množství sušiny rostliny konopí seté (marihuany) o nezjištěném množství účinné látky THC (Ä-9- tetrahydrokanabinol),
- L. F., kterému v přesně nezjištěné době v období od září roku 2021 do 5. 2. 2022, v bytě na ulici XY v Ostravě – XY a jinde v Ostravě zdarma či za úplatu poskytnul celkem v nejméně patnácti případech vždy jednu dávku pervitinu o množství cca 0,1 – 0,3 gramu v každém z těchto případů,
- T. M., které v doposud přesně nezjištěné době v období nejméně od počátku roku 2022 do 5. 2. 2022 v bytě na XY v Ostravě – XY zdarma poskytnul celkem v nejméně deseti případech přesně nezjištěné množství pervitinu,
- Ž. Š., které nejméně dvakrát měsíčně v období od počátku září roku 2021 do 4. 2. 2022 v bytě na ulici XY v Ostravě - XY zdarma poskytnul k jednorázovému užití celkem v nejméně deseti případech vždy jednu dávku pervitinu o množství cca 0,1 - 0,3 gramu. Přestože si byl vědom skutečnosti, že se poškozená Ž. Š. léčí s úplavicí cukrovou (diabetes mellitus) a užívání pervitinu jí může způsobit vážné zdravotní potíže, případně i smrt, naposledy pak dne 4. 2. 2022 kolem 17:00 hodin jí před jejím odchodem z bytu zdarma poskytnul k jednorázovému užití cca 0,1 gramu pervitinu, který na místě užila, načež v uvedeném bytě dne 5. 2. 2022 kolem 10:00 hodin poškozená Ž. Š. zemřela, kdy bezprostřední příčinou smrti byl otok mozku, na jehož rozvoji se spolupodílely mnohočetné komplikace chronického onemocnění přirozené povahy, nadměrná aplikace inzulinu a ovlivnění organismu metamfetaminem, kdy toxikologickým vyšetřením pak byly v krvi stanoveny koncentrace metamfetaminu ve výši 389 ng/ml a amfetaminu ve výši 19 ng/ml, kdy na rozvratu vnitřního prostředí s následným rozvojem rozhodného otoku mozku se spolupodílely všechny zmíněné faktory.
Obviněný takto jednal, aniž by byl držitelem povolení k zacházení s návykovými látkami podle § 4 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách,
přičemž metamfetamin (pervitin) je zařazen jako psychotropní látka v příloze č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, a v Seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách,
konopí seté a pryskyřice z konopí setého jsou uvedeny jako omamné látky v příloze č. 3 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek,
THC (Ä-9-tetrahydrokanabinol) je uveden jako psychotropní látka v příloze č. 4 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek,
a takového jednání se dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 29. 11. 2019, č. j. 72 T 191/2019-256, který nabyl právní moci dne 22. 1. 2020, odsouzen mimo jiné pro přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody ve výměře 24 měsíců, z jehož výkonu byl usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 11. 8. 2020, sp. zn. 0 PP 333/2020, podmíněně propuštěn a současně mu byla stanovena zkušební doba v trvání 3 let, tj. do 11. 8. 2023.
4. Odvolací soud shora uvedený skutek právně kvalifikoval jako zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 4 písm. a) tr. zákoníku a obviněnému za něj uložil podle § 283 odst. 4 tr. zákoníku trest odnětí svobody ve výměře jedenácti let, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou. Současně podle § 256 tr. řádu zamítl odvolání obviněného.
II. Dovolání a vyjádření k němu
5. Proti rozsudku odvolacího soudu podává nyní obviněný prostřednictvím své obhájkyně Mgr. Barbary Wilczkové, advokátky, dovolání, a to z důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. řádu. Má totiž za to, že jednak rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a současně ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy, a také, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném právním posouzení.
6. V podrobnostech dovolatel předně připomíná, že původně byl rozsudkem soudu prvního stupně odsouzen podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku s tím, že tento soud dospěl k závěru, že nebylo dostatečně bez důvodných pochybností prokázáno, že mezi jeho jednáním (poskytnutím jedné dávky pervitinu v množství 0,1 g v odpoledních hodinách dne 4. 2. 2022) a následnou smrtí poškozené Ž. Š. (dále také jen „poškozená“) je příčinná souvislost. Poukazuje na to, že poškozená byla jednak osobou, která dlouhodobě užívala pervitin a současně byla osobou se zvláštním zdravotním omezením, neboť trpěla onemocněním – diabetem I.
typu. Znalci z oboru soudního lékařství, kteří v dané trestní věci vyhotovili znalecký posudek, dospěli k závěru, že bezprostřední příčinou smrti poškozené byl otok mozku, při ovlivnění organismu metamfetaminem a inzulinem u zemřelé léčené s úplavicí cukrovou, přičemž nelze kvantifikovat, jakou měrou se která složka podílela na nástupu smrti poškozené. Znalec MUDr. Handlos u hlavního líčení připustil, že poškozená se pravděpodobně předmětné ráno před svým úmrtím nacházela v hypoglykemii a dále, že s ohledem na to, že ačkoli si tato minimálně v posledních pěti měsících opakovaně aplikovala pervitin, nikde v její zdravotní dokumentaci není popsáno, že by někdy dříve došlo k rozvoji takto život ohrožujícího stavu, takže je na zvážení, že je zde ještě něco navíc, a to je aplikace inzulinu.
Obviněný zdůrazňuje, že u výslechu u veřejného zasedání u odvolacího soudu už byl tento znalec schopen tvrdit, že stav, v němž se poškozená nacházela, vůbec nemusel být příznakem hypoglykemie, kdy stejně tak mohl být důsledkem ovlivnění pervitinem; v této souvislosti obviněný poukazuje na to, že podle svědectví rodinných příslušníků poškozené, se kterými strávila většinu předcházejícího večera (a kteří byli schopni rozeznat ovlivnění poškozené pervitinem), se jim poškozená nejevila pod vlivem pervitinu a o nízké (běžné) dávce požité drogy svědčí i následné odběry z těla poškozené.
Obviněný je přesvědčen, že s ohledem na specifický zdravotní stav poškozené bylo nutné do řízení přibrat znalce – lékaře diabetologa; soud prvního stupně tento důkazní návrh zamítl z logického důvodu, jelikož neshledal příčinnou souvislost mezi aplikací metamfetaminu a smrtí poškozené, a tudíž doplňování dokazování v tomto směru bylo nadbytečné, ovšem odvolací soud tento návrh na doplnění dokazování zamítl, ačkoliv dospěl k závěru, že mezi požitím pervitinu a smrtí poškozené příčinná souvislost existuje, čímž se naprosto zřetelně vyhnul řádnému dokazování ve věci.
Vytýká přitom orgánům činným v trestním řízení, že v situaci, kdy se v souvislosti s úmrtím osoby poškozené vyskytne okolnost požití omamné a psychotropní látky, postupují jednostranně a vyšetřování je pak zaměřeno a vedeno jen tímto směrem a ke zjištění dalších možných příčin nebo souběžných příčin úmrtí se již tak aktivně vyšetřování nevede.
Zdůrazňuje rovněž skutečnost, že v dané věci vedené pro trestný čin s trestní sazbou trestu odnětí svobody deset až osmnáct let znalec z oboru diabetologie (naprosto nepochopitelně) nebyl přibrán, avšak v trestním řízení pro totožnou událost s jinou právní kvalifikací – přečin usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1 tr. zákoníku (pro podání inzulinu ve stavu hypoglykemie L. F.) tento znalec přibrán byl; má za to, že vzhledem k tomu, že předmětný znalecký posudek byl zpracován, mohl odvolací soud tohoto znalce pouze do řízení přibrat a následně ho vyslechnout.
Obviněný vyslovuje názor, že na stav hypoglykemie totiž mělo vliv mnohem více faktorů než požitý pervitin v množství jedné, běžně poškozenou užívané dávky, a to navíc v době více než dvanáct hodin před samotným nástupem hypoglykemického stavu; v tomto směru poukazuje na to, že skutečnost, že v době smrti nebyl u poškozené naměřen žádný alkohol, neznamená, že ten večer žádný nepožila, což bylo jednoznačně potvrzeno výslechem svědků z řad rodinných příslušníků, stejně jako požití významného množství kofeinu (nápoj křídla – vodka s energetickým nápojem), a dále na to, že též večer strávený tancováním a ponocováním se rovněž mohl významně podílet na vzniku stavu hypoglykemie – k uvedeným faktorům se však znalec z oboru soudního lékařství nemůže kvalifikovaně vyjádřit a obdobně ani k množství podaného inzulinu a jeho následku.
Zdůrazňuje, že závěry o hypoglykemickém stavu potvrdil i znalec z oboru diabetologie (jehož znalecký posudek byl odvolacím soudem proveden jako listinný důkaz), jenž konstatoval, že kdyby poškozené byla zajištěna adekvátní pomoc spočívající v podání slazeného roztoku a neprodleně volána zdravotnická pomoc, měla poškozená výrazně vyšší šance na přežití a podobně by tomu bylo, pokud by jí nebyl podán inzulin; tento znalec považuje v každém případě aplikaci inzulinu při klinicky zřejmém stavu hypoglykemie za závažnou okolnost vedoucí k úmrtí poškozené, nevyloučil ale, že by k jejímu úmrtí došlo i bez podání inzulinu nebo při lékařské péči.
Obviněný má za to, že znalec diabetolog se mohl zcela bezpečně mnohem odborněji vyjádřit k onemocnění samotnému a hlavně k projevům a všem příčinám hypoglykemického stavu a vysoké hladině inzulinu v krvi poškozené.
7. Dále obviněný poukazuje na to, že nikdy v minulosti nebyl přítomen hypoglykemickému záchvatu poškozené, věděl pouze, že poškozená pervitin dlouhodobě užívala již před tím, než začali společně trávit čas. Nemohl tedy vědět, že by požití pervitinu mohlo mít vliv na její onemocnění a že by i běžná dávka mohla mít za následek hypoglykemický záchvat, natož pak její úmrtí. Zdůrazňuje, že zejména pak nemohl ovlivnit neodbornou pomoc L. F., který prohlašoval, že má s hypoglykemickými záchvaty poškozené zkušenosti, a který, aniž by volal záchrannou službu (nebo se poradil), i přes zjevný nesouhlas poškozené této aplikoval významnou dávku inzulinu.
Vyslovuje názor, že příčinná souvislost mezi užitím pervitinu a smrtí poškozené tak je narušena právě podáním inzulinu ve stavu zjevné hypoglykemie, kdy toto je zjevně velice významný faktor, bez kterého ke smrti dojít mohlo, ale nemuselo, nicméně s podaným inzulinem se šance na přežití poškozené rovnaly nule. Vytýká znalci z oboru soudního lékařství, že se neustále zabývá obecně třemi faktory podílejícími se na úmrtí poškozené, avšak poněkud pomíjí časový sled údajných „smrtících“ faktorů, kdy tento hrál v úmrtí poškozené významnou roli, tedy podání inzulinu v době akutního nedostatku cukru v těle poškozené.
Obviněný uvádí, že nebylo jednoznačně prokázáno, že by k smrti poškozené došlo pouhým podáním pervitinu, a to v běžné uživatelské dávce, kdy znalci pouze toto nemohou vyloučit. Pochybnosti o existenci příčinné souvislosti mezi jeho jednáním a úmrtím poškozené jsou tedy významné, a proto jeho jednání nemělo být odvolacím soudem překvalifikováno. Pokud přitom odvolací soud vytýká soudu prvního stupně, že dostatečně nezohlednil, že měl poškozené pervitin dlouhodobě a opakovaně poskytovat, pak upozorňuje na to, že rozhodně nebyl jediným „dodavatelem“ této drogy poškozené, jakož i ostatních zúčastněných, neboť tito všichni užívali pervitin mnohem častěji než pouze v jeho přítomnosti, kdy je navštěvoval pouze o víkendech, a to jednou, maximálně dvakrát měsíčně.
Vytýká odvolacímu soudu, že za situace, kdy zdůrazňuje, že svědek L. F. stříhal předmětné noci tři igelitové sáčky (ve třech sáčcích přitom měl mít pervitin i obviněný), zcela opomíjí skutečnost, že poškozená měla ve své bundě další igelitový sáček s pervitinem, v němž byla zjištěna navíc přítomnost léku gebapentinu; poznamenává k tomu, že míchání pervitinu s dalšími léky bylo specializací právě svědka L. F.
8. V návaznosti na právě uvedené dovolatel rozporuje skutkové zjištění soudů, že poslední dávka pervitinu, kterou poškozená požila, byla od něj. Má za to, že k takovému skutkovému zjištění nelze bez důvodných pochybností dospět. V této souvislosti zdůrazňuje, že svědci L. F., L. M. a T. M. pouze potvrdili, že on, L. F. a poškozená si dali pervitin před odchodem poškozené na rodinnou akci, ovšem skutečnost, kdo měl pervitin obstarat, si svědci pouze domýšlejí; tvrdil to pouze psychicky labilní svědek L. F., který ovšem během řízení výpovědi a postoje neustále měnil, a který je osobou dlouhodobě se pohybující v drogovém prostředí, takže si je velmi dobře vědom, že pokud by připustil, že pervitin byl od něj, měl by významné potíže. Současně považuje za zásadní, že poškozená se celý večer až do 4. hodiny ranní pohybovala mimo předmětný byt (kde byl on a jeho pervitin) a po svém návratu byt ještě jednou opustila. K poukazu odvolacího soudu, že měl na místě svou digitální váhu, což má svědčit o četnější než uživatelské manipulaci s pervitinem, uvádí, že tento soud zcela přehlíží, že na této váze byly zajištěny stopy pouze marihuany, nikoliv pervitinu. Obviněný konstatuje, že jak státním zástupcem, tak odvolacím soudem je vnímán jako zkušený drogový dealer pervitinu, ačkoliv je odsouzen pro poskytnutí řádově jednotek gramů za období půl roku, kdy se zcela zjevně jednalo o vzájemné bezplatné poskytování si drogy mezi uživateli v množství cca 0,1 g.
9. Závěrem obviněný shrnuje, že nebylo možno bez významných pochybností dospět k závěru o příčinné souvislosti mezi podáním pervitinu a následnou smrtí poškozené, případně v tomto směru měl odvolací soud řádně doplnit dokazování výslechem znalce MUDr. Buzka z oboru diabetologie, nikoli se spokojit pouze s přečtením jím zpracovaného znaleckého posudku jako listiny, když v tomto postupu lze shledat porušení práva na spravedlivý proces. Stejně tak podle názoru obviněného nelze bez důvodných pochybností dospět k závěru, že poslední dávka pervitinu, kterou poškozená požila, byla od něj, a tedy mezi skutkovým zjištěním a provedenými důkazy došlo k extrémním rozporům. Navrhuje proto, aby Nejvyšší soud v souladu s § 265k odst. 1 tr. řádu zrušil rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. 1. 2024, sp. zn. 1 To 102/2023, a současně i rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 5. 2023, sp. zn. 37 T 1/2023, a aby podle § 265l odst. 1 tr. řádu věc vrátil Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení a rozhodnutí.
10. K dovolání obviněného se vyjádřil Mgr. Martin Prokeš, státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Předně uvádí, že pokud obviněný namítá, že dokazování v dané trestní věci nebylo úplné, neboť měl být jako znalec přibrán a ke svým závěrům vyslechnut lékař diabetolog, a dále, že skutková zjištění nejsou v souladu s některými důkazy – konkrétně s jeho výpovědí – neboť především nebylo spolehlivě prokázáno ani to, že by poslední dávka pervitinu užitá poškozenou pocházela právě od něj, jedná se o námitky, které by s jistou dávkou tolerance bylo možno podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr.
řádu v jeho první a třetí variantě, avšak jsou zjevně neopodstatněné. Ve vztahu k námitce neúplného dokazování státní zástupce poukazuje na to, že v dané trestní věci je zjevné, že pokud některá ze stran v průběhu trestního řízení vznesla požadavek na provedení nového důkazu, soudy takový návrh neopomenuly, vyhodnotily ho z hlediska důležitosti a faktické nezbytnosti pro objasnění skutkového stavu věci, přičemž jeho neprovedení rovněž zdůvodnily, a to zpravidla nadbytečností s tím, že potřebné skutkové okolnosti jsou prokazovány důkazy jinými.
To se týká právě i návrhu obviněného na přibrání znalce diabetologa, který by v rámci rozsahu své specializace vyhotovil znalecký posudek a k jeho závěrům byl vyslechnut. Zdůrazňuje, že odvolací soud provedl řádně jako listinný důkaz znalecký posudek vypracovaný MUDr. Ivanem Buzkem, znalcem v oborech interna, diabetologie, zdravotnická odvětví různá, včetně jeho doplňku, který tento vypracoval na žádost Městského ředitelství Policie ČR Ostrava ve věci L. F. Z něj je zřejmé, že znalec se k podstatným okolnostem ze svého pohledu vyjadřoval (byť v rámci další věci, v níž figuroval v pozici možného podezřelého L.
F.) s tím, že dospěl k závěru, že u poškozené byl přítomen hypoglykemický stav – ovšem nebyla stanovena aktuální výše glykemie a chybí objektivní údaj o stanovení glykemie nebo hladiny inzulinu v krvi před úmrtím – přičemž pokud by jí nebyl podán cukr, tabulka čokolády či inzulin a byla přivolána rychlá lékařská pomoc, lze jen spekulovat o tom, jaká byla její „zachranitelnost“; pokud by byl podán slazený roztok a neprodleně volána zdravotnická pomoc, měla by výrazně vyšší šance na přežití, stejně jako v situaci, kdy by nebyl podán inzulin.
V každém případě znalec považoval aplikaci inzulinu při klinicky zřejmém stavu hypoglykemie za závažnou okolnost vedoucí k úmrtí poškozené; současně ale vyjádřil názor, že nelze vyloučit ani to, že by k jejímu úmrtí došlo i bez této aplikace se současnou absencí kvalifikované zdravotnické pomoci (tedy přinejmenším nitrožilní aplikace glukózy). Státní zástupce konstatuje, že vypracování nového (v podstatě však totožného) posudku hodnotícího shodné otázky jen proto, aby se tak stalo v trestním řízení v trestní věci dovolatele, je pak zcela zbytečné a nelogické.
Co se týče návrhu obviněného na výslech uvedeného znalce u veřejného zasedání o odvolání, odkazuje na přiléhavé vyjádření odvolacího soudu v bodu 20.
odůvodnění jeho rozsudku, v němž tento soud zdůraznil, že zmíněný znalec v písemně zpracovaném posudku několikrát zopakoval, že nebyla objektivně zjištěna hladina glykemie nebo hladina inzulinu v krvi poškozené před jejím úmrtím, a tedy při absenci těchto konkrétních údajů se pak jeho závěry pohybují pouze v rovině určité pravděpodobnosti (což znalec v odpovědích na zadané otázky uvozoval slovy „lze jen spekulovat“ nebo „nelze vyloučit“). Současně odvolací soud poukázal i na to, že jím čtené závěry znaleckého posudku z oboru diabetologie nebyly v rozporu ani se závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, naopak se vzájemně doplňovaly kromě jiného v tom, že žádný ze znalců nebyl schopen vyjádřit se k tomu, zda byla poškozená zachranitelná, pokud by nebyla ovlivněna pervitinem nebo pokud by jí nebyl ve stavu hypoglykemie způsobeném cukrovkou podán inzulin.
Státní zástupce uvádí, že za takové situace dospěl odvolací soud ke zcela odůvodněnému závěru, že výslech tohoto znalce by byl důkazem zcela nadbytečným, přičemž jím přednesené (a u veřejného zasedání čtené) závěry tento soud neopomněl a tyto rovněž hodnotil. Státní zástupce je proto přesvědčen, že za daných okolností neprovedením dalších důkazů právo obviněného na spravedlivý proces porušeno být nemohlo, neboť faktická nadbytečnost důkazu je uznávaným důvodem pro zamítnutí důkazního návrhu; jinak řečeno, neprovedení nadbytečného důkazu vadu opomenutých důkazů nezakládá.
11. Státní zástupce je přesvědčen, že opodstatnění pak postrádá i námitka, jejímž prostřednictvím obviněný vytkl zjevný rozpor skutkových zjištění určujících pro naplnění znaků trestného činu a provedených důkazů. Konstatuje, že uvedený nedostatek by bylo možno dovodit výlučně v případech svévolného hodnocení důkazů, avšak takovou vadou odsuzující rozhodnutí zatíženo není, neboť skutková zjištění soudů z provedených důkazů, po jejich vyhodnocení souladném s principy elementární logiky, nepochybně dovodit lze.
To platí již pro bazální skutková zjištění soudu prvního stupně, který zcela důvodně a v souladu s provedenými důkazy – konkrétně výpověďmi svědků F., M. a M. – uzavřel, že to byl právě obviněný, kdo jim a také poškozené v době specifikované ve skutkové větě rozsudku poskytl v několika případech pervitin, event. M. i marihuanu; zmíněný soud přitom zejména v bodech 25. a násl. odůvodnění svého (posléze zrušeného) rozsudku přiléhavě rozvedl důvody, pro které uvěřil právě výpovědím těchto svědků a nikoli účelovým a vnitřně rozporným vyjádřením dovolatele.
Státní zástupce poukazuje rovněž na skutečnost, že svědkyně z okruhu rodiny poškozené, tedy její matka a sestry, opakovaně zmínily, že v průběhu rodinné oslavy večer před smrtí poškozená žádný pervitin ani jinou psychotropní látku neužila a poté odjela společně s matkou vozidlem taxi domů. Uzavírá proto, že skutkový závěr vystavěný na tom, že to byl právě dovolatel, kdo dne 4. 2. 2022 poškozené podal nejméně 0,1 g pervitinu, je správný a s provedenými důkazy koresponduje. Dodává, že obviněnému lze jistě přisvědčit v tom, že poškozená užívala pervitin i v době minulé, a to i tehdy, kdy on pobýval pracovně v Čechách, a tudíž jí z logiky věci drogu musela dodávat i jiná osoba; to však nic nemění na tom, že inkriminovaného dne předcházejícího jejímu úmrtí jí pervitin podal právě obviněný.
12. Dále se státní zástupce zaměřuje na druhý z obviněným uplatněných dovolacích důvodů, tj. dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, pod nějž lze podřadit ty námitky, v jejichž rámci obviněný zpochybňuje zavinění zvlášť přitěžující okolnosti vymezené v § 283 odst. 4 písm. a) tr. zákoníku a příčinnou souvislost mezi vlastním prokázaným jednáním a nastalým následkem; vyslovuje názor, že rovněž tyto postrádají opodstatnění. V tomto směru předně odkazuje na argumenty odvolacího soudu v bodech 21.
až 27. odůvodnění jeho rozsudku a ztotožňuje se s nimi. Dodává přitom, že z hlediska příčinné souvislosti jsou podstatné především závěry plynoucí ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství zpracovaného znalci MUDr. Petrem Handlosem, Ph.D. a MUDr. Klárou Handlosovou, a z oboru zdravotnictví, odvětví soudní toxikologie zpracovaného RNDr. Marií Staňkovou, jež také první a třetí z uvedených znalců stvrdili a rozvedli u hlavního líčení. Z těch jednoznačně vyplynulo, že bezprostřední příčinou smrti byl otok mozku při ovlivnění organismu metamfetaminem a inzulinem u zemřelé poškozené léčené s úplavicí cukrovou (diabetes mellitus) s nutností aplikace inzulinu.
Tento závěr ostatně akceptoval i soud prvního stupně, který pod bodem 33. odůvodnění svého rozsudku výslovně uvedl, že všechny tyto faktory se na smrti poškozené spolupodílely, současně však dospěl k závěru, že poskytnutí pervitinu ze strany dovolatele večer před smrtí poškozené nebylo natolik významnou okolností pro způsobení její smrti, aby bylo možno dojít k závěru, že mezi jeho jednáním a úmrtím poškozené je dána příčinná souvislost. Tento argument soudu prvního stupně o nedostatečném významu užití pervitinu pro smrtelný následek však státní zástupce (ve shodě s odvolacím soudem) považuje za chybný.
V této souvislosti připomíná zjištění znalkyně z odvětví toxikologie RNDr. Staňkové, že v krvi zemřelé poškozené bylo objektivně zjištěno 389 ng/ml metamfetaminu a 19 ng/ml amfetaminu, přičemž u zdravé osoby se letální hladina pohybuje od cca 1 000 ng/ml, a že poškozená si mohla aplikovat dávku 0,1 g v době do 24 hodin před smrtí, čemuž odpovídají i výpovědi svědků F. a M., kteří oba užití pervitinu poškozenou zasadili bezpečně do doby cca 17 hodin dne předcházejícího dni úmrtí; svědkyně z řad rodinných příslušníků poškozené přitom vyloučily, že by poškozená užila pervitin večer v průběhu oslavy.
Je tak zjevné, že zjištěná hladina metamfetaminu a amfetaminu v krvi zemřelé poškozené se nachází v necelé polovině hodnoty, kterou je možno u zdravého člověka označit za smrtelnou. Státní zástupce zdůrazňuje, že podstatné je nicméně právě zjištění, že poškozená se léčila pro cukrovku a byla dlouhodobou uživatelkou pervitinu, což obviněný přitom prokazatelně (sám to také v rámci svého výslechu připustil) věděl.
Z vyjádření znalců vyplynulo, že ačkoliv u osob bez zvláštního osobního stavu koncentrace metamfetaminu v míře podobné té, jaká byla zjištěna u poškozené, obvykle nebývá letální, obecně vzato u osob užívajících pervitin může dojít ke smrti i při nižších hladinách metamfetaminu, a to rozvratem vnitřního prostředí, přičemž se setkávají i s úmrtími osob, které měly hladinu metamfetaminu stejnou jako poškozená; to platí tím spíš v případech dlouhodobých uživatelů drogy či handicapovaných uživatelů, kteří trpí obdobně závažným onemocněním jako právě poškozená, neboť u těch může dojít k úmrtí vlivem vnitřního rozvratu i při menší hladině.
Státní zástupce má za to, že podstatným pro příčinný vztah jednání obviněného a fatálního následku u poškozené byla právě zjištění znalců, podle kterých se na rozvratu vnitřního prostředí a terminálním otoku mozku poškozené spolupodílely všechny tři faktory, tedy její onemocnění úplavicí cukrovou, aplikace metamfetaminu a aplikace inzulinu, a to bez toho, že by bylo možno některý z nich favorizovat. Právě ovlivnění metamfetaminem (pervitinem) bylo tudíž podle názoru státního zástupce jednou z dostatečně významných příčin smrti poškozené, a to, přestože k němu přistoupily ještě další skutečnosti, konkrétně onemocnění cukrovkou a podání inzulinu; s ohledem na význam užití pervitinu totiž příčinnou souvislost mezi dovolatelovým jednáním nepřerušily, ale pouze spolupůsobily.
Současně poukazuje na to, že o významu užití pervitinu na nastalý skutkový děj svědčí i zhoršení zdravotního stavu poškozené dne 5. 2. 2022 ráno; svědek F. jí totiž posléze inzulin (z hlediska odborného jistě chybně) nepodal samovolně, ale právě až v rámci nesprávné reakce na její zhoršující se zdravotní stav poté, co jako osoba trpící cukrovkou večer předtím požila dovolatelem nabídnutou drogu.
13. Státní zástupce považuje za správný rovněž závěr odvolacího soudu o tom, že obviněný jednal zaviněně. V tomto ohledu předně připomíná, že pro zavinění zvlášť přitěžující okolnosti ve smyslu § 283 odst. 4 písm. a) tr. zákoníku postačuje nedbalost, přičemž nedbalostní následek spočívající ve způsobení smrti je ve smyslu § 16 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku dán tehdy, jestliže pachatel věděl, že svým jednáním (v daném případě podáním pervitinu) může způsobit jiné osobě smrt, ale bez přiměřených důvodů spoléhal na to, že uvedený následek nenastane.
Z hlediska naplnění subjektivní stránky okolnosti vyjádřené v § 283 odst. 4 písm. a) tr. zákoníku proto není rozhodné například ani to, že obviněný neměl zcela přesnou představu o konkrétních účincích drogy na organismus poškozeného. Státní zástupce zdůrazňuje, že v posuzované trestní věci je podstatné, že obviněný velmi dobře věděl, že poškozená užívá drogy, konkrétně pervitin, a současně trpí onemocněním diabetes mellitus, a dále, že sám je osobou znalou drogové problematiky, což lze odvodit již ze zjištění, že je speciálním recidivistou, který byl pro trestnou činnost související s distribucí drog v minulosti odsouzen a vykonával také nepodmíněný trest odnětí svobody, a tedy o jeho srozumění s obecnou nebezpečností drog není žádných pochyb.
Současně poukazuje na to, že pachatel znalý drogové problematiky (což i sám dovolatel je) si musí být vědom toho, že za určitých okolností může být každá dávka drogy pro uživatele smrtelná. Každý prodejce (distributor) drogy tak zcela vědomě riskuje, že jím prodaná droga může jinému člověku po aplikaci přivodit smrt (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2012, sp. zn. 4 Tdo 1357/2012); je totiž obecně známou skutečností, že užívání drog s sebou nese rizika, může vést k vážným zdravotním potížím, případně i ke smrti, a to i u zcela zdravých osob (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19.
10. 2023, sp. zn. 11 Tdo 845/2023). Podle názoru státního zástupce pak nelze přehlédnout ani skutečnost, že obviněný podal nemocné poškozené právě pervitin, který se vyrábí – a také to je obviněnému nepochybně velmi dobře známo – rozpouštěním léčiv v hydroxidu sodném (v louhu) a mícháním směsi s červeným fosforem a kyselinou chlorovodíkovou, ortofosforečnou nebo sírovou a toluenem či jiným organickým rozpouštědlem (k „prospěšnosti“ těchto látek pro lidský organismus netřeba cokoli dodávat). Dále připomíná, že v podstatě i běžný školák ví, že drogy mohou ohrozit zdraví a život uživatele, přičemž v případě dovolatele je znalost této skutečnosti o to markantnější, že již byl v této souvislosti svým minulým odsouzením pro drogovou trestnou činnost „poučen“ více než dostatečně.
Konečně uvádí, že zavinění obviněného pak nedevalvuje ani zjištění, že poškozená byla dlouhodobou uživatelkou pervitinu, neboť i tato skutečnost mu byla velmi dobře známa a byl to právě on, kdo jí – přes znalost jejího závažného onemocnění – jako jeden z distributorů dodával při návštěvách Ostravy pervitin, který jí připravil a podal i v hodinách předcházejících její smrti.
14. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem je státní zástupce ve shodě s odvolacím soudem přesvědčen, že obviněný naplnil nejen po objektivní, ale i subjektivní stránce všechny znaky skutkové podstaty zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 4 písm. a) tr. zákoníku, přičemž ve vztahu k základní i kvalifikované skutkové podstatě podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku jednal v úmyslu přímém ve smyslu § 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku (věděl, že poskytováním psychotropní látky pervitin dalším osobám porušuje zájem chráněný trestním zákoníkem a toto porušení způsobit chtěl, a rovněž tak si byl vědom svého předchozího odsouzení pro skutek právně kvalifikovaný jako přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku), a ve vztahu ke způsobení smrti poškozené pak jednal z vědomé nedbalosti podle § 16 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, neboť v obecné rovině věděl, že užívání pervitinu může způsobit i smrt, a rovněž v tomto konkrétním případě věděl, že poškozená se léčí s cukrovkou; přesto jí však běžné uživatelské dávky pervitinu dlouhodobě poskytoval a před smrtí také poskytl, a tímto bez jakýchkoliv přiměřených důvodů spoléhal na to, že u ní ke smrtelnému následku nedojde. Státní zástupce proto shledává podané dovolání neopodstatněným a navrhuje, aby ho Nejvyšší soud odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu. Současně vyjadřuje souhlas s tím, aby bylo o dovolání rozhodováno ve smyslu § 265r odst. 1 tr. řádu v neveřejném zasedání.
15. Vyjádření státního zástupce následně Nejvyšší soud zaslal obhájkyni obviněného k jeho případné replice, kterou ale do dne vydání tohoto usnesení neobdržel.
III. Přípustnost dovolání
16. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání obviněného přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda bylo podáno v souladu s § 265a odst. 1, 2 tr. řádu, v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s § 265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu § 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti tohoto mimořádného opravného prostředku upravené v § 265f tr. řádu. Nejvyšší soud konstatuje, že dovolání obviněného splňuje shora uvedené zákonné náležitosti.
17. Protože platí, že dovolání lze podat jen z některého z důvodů taxativně vymezených v § 265b tr. řádu, musel dále Nejvyšší soud posoudit, zda obviněným uplatněnou argumentaci lze podřadit pod některý z dovolacích důvodů, jejichž existence je – mimo jiné – podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§ 265i odst. 3 tr. řádu).
18. Jak již bylo uvedeno, obviněný své dovolání výslovně opírá o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. řádu, přičemž u dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu odkazuje na jeho první a třetí variantu, u dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu na obě jeho alternativy.
19. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je naplněn tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů (první varianta) nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech (druhá varianta) nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy (třetí varianta).
20. V této souvislosti je vhodné připomenout, že smyslem tohoto dovolacího důvodu, který byl do trestního řádu začleněn jeho novelou provedenou zákonem č. 220/2021 Sb., kterým se mění mimo jiné zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, s účinností od 1. 1. 2022, je kodifikace současné rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, jak se vyvinula pod vlivem judikatury Ústavního soudu (např. nálezu Ústavního soudu ze dne 30. 11. 1995, sp. zn. III. ÚS 166/95, nebo nálezu Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2005, sp. zn. IV. ÚS 216/04). Citovaný dovolací důvod umožňuje nápravu v případech, kdy došlo k zásadním (extrémním) vadám ve skutkových zjištěních, přičemž věcně upravuje tři okruhy nejzásadnějších vad v rozhodných skutkových zjištěních, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, a to případy tzv. zjevného rozporu mezi obsahem provedených důkazů a skutkovými zjištěními, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu), případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkaz, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcný důkaz zajištěný při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkaz nezákonným odposlechem apod.), a konečně vadu spočívající v tzv. důkazu opomenutém, tj. důkazu, který byl sice některou ze stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení nebylo věcně adekvátně odůvodněno.
21. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, anebo vadnost jiného hmotněprávního posouzení. Z toho vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být
samotné nesprávné skutkové zjištění, a to přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotněprávní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. Je třeba zdůraznit, že pro naplnění uvedeného dovolacího důvodu nepostačuje pouhý formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů, aniž by byly řádně vymezeny hmotněprávní vady v napadených rozhodnutích spatřované, což znamená, že dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí.
22. Nejvyšší soud nadto i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod (dále jen „Listina“). Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva dovolatele (obviněného), včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
IV. Důvodnost dovolání
23. Poté, co se Nejvyšší soud seznámil s obsahem napadeného rozsudku odvolacího soudu, jakož i s obsahem rozsudku soudu prvního stupně a rovněž s průběhem řízení, které předcházelo jejich vydání, především konstatuje, že dovolací námitky obviněného, jejichž prostřednictvím vytýká odvolacímu soudu nedostatečný rozsah (neúplnost) provedeného dokazování s tím, že měl dokazování doplnit výslechem znalce MUDr. Ivana Buzka – lékaře diabetologa a neměl se spokojit pouze s přečtením jím zpracovaného znaleckého posudku, tj. provedením tohoto posudku jako listinného důkazu, neodpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu v jeho třetí variantě a ani žádnému jinému zákonnému dovolacímu důvodu. Takovými námitkami totiž obviněný vyjadřuje pouhou nespokojenost se zamítnutím předmětného návrhu na doplnění dokazování, resp. s důvodem jeho zamítnutí, a to pro nadbytečnost. Za opomenuté však nelze označit důkazní návrhy, jimiž se soudy nižších stupňů zabývaly, avšak rozhodly, že dalšího dokazování či jeho doplnění již není zapotřebí, neboť skutkový stav věci byl náležitě zjištěn ostatními v řízení provedenými důkazy. Zjednodušeně řečeno, existenci tzv. opomenutých důkazů nelze shledat v případě nespokojenosti obviněného s úplností provedeného dokazování. Nejvyšší soud v tomto směru zdůrazňuje, že odvolací soud daný znalecký posudek, včetně jeho doplňku, provedl řádně jako listinný důkaz a rovněž řádně se zabýval návrhem obviněného na výslech jeho zpracovatele – jmenovaného znalce ve veřejném zasedání a dostatečně odůvodnil, proč tento důkazní návrh zamítl jako nadbytečný (viz bod 20. odůvodnění jeho rozsudku). Nadto Nejvyšší soud dodává, že se s takto odůvodněným závěrem odvolacího soudu ztotožňuje, jeho postup považuje za správný, a především pak zákonný a nemá mu co vytknout.
24. Nejvyšší soud v této souvislosti též obecně připomíná, že soudy hodnotí shromážděné důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu (§ 2 odst. 6 tr. řádu). Účelem dokazování v trestním řízení je zjistit skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí (§ 2 odst. 5 tr. řádu). Je tedy plně na úvaze soudu, jak vyhodnotí jednotlivé důkazy a jakými důkazními prostředky bude okolnosti významné pro zjištění skutkového stavu objasňovat. Dovolací důvod uvedený v § 256b odst. 1 písm. g) tr. řádu, podle kterého lze namítat, že ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním určujícím pro naplnění znaků trestného činu nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy, přitom reflektuje ustálenou judikaturu, která vylučuje, aby se jednalo o tzv. opomenutý důkaz v případě nadbytečnosti takovéhoto důkazu (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01). Nerespektování práva na spravedlivý proces, které je garantováno v článku 36 odst. 1 Listiny je totiž založeno až situací, kdy by neprovedení obviněným navrženého důkazu představovalo závažný deficit z hlediska plnění zákonné povinnosti soudu stran zjištění skutkového stavu věci, o němž nevznikají důvodné pochybnosti, k čemuž však v nyní posuzované trestní věci nedošlo.
25. Zbývající námitky obviněného, na jejichž podkladě jednak zpochybňuje skutkové zjištění soudů, že poslední dávka pervitinu užitá poškozenou byla od něj, s tím, že toto není podloženo provedenými důkazy, resp. je s nimi v extrémním rozporu, a jejichž prostřednictvím dále namítá nesprávnost právního posouzení skutku, přičemž zpochybňuje zavinění ve vztahu ke způsobení smrti poškozené jako okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby vymezené v § 283 odst. 4 písm. a) tr. zákoníku a též příčinnou souvislost mezi svým jednáním a smrtí poškozené, lze sice podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu v jeho první variantě (v případě prvně uvedených námitek, a to s jistou dávkou tolerance) a pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu v jeho první alternativě (v případě námitek následně uvedených), avšak jsou zjevně neopodstatněné. K jednotlivým dovolacím argumentům – v souladu s dikcí § 265i odst. 2 tr. řádu – uvádí Nejvyšší soud následující.
26. Předně je vhodné předeslat, že námitka obviněného, jejímž prostřednictvím rozporuje správnost skutkového zjištění soudů, že poslední dávka pervitinu užitá poškozenou byla od něj, je opakováním jeho obhajoby uplatněné již v odvolání a rovněž před soudem prvního stupně (kdy se nadto vztahovala k poskytování pervitinu i dalším osobám a opakovanému poskytování pervitinu poškozené). Jak Nejvyšší soud zjistil z obsahu spisu, oba soudy nižších instancí se danou námitkou (danými námitkami) obviněného řádně zabývaly a přesvědčivě ve svých rozhodnutích vyložily, z jakých důvodů ji (je) neshledaly důvodnou (důvodnými) [soud prvního stupně tak učinil zejména v bodech 24. až 26. a 32. odůvodnění svého rozsudku a odvolací soud v bodech 16. a 17. odůvodnění svého rozsudku]. Současně oba soudy podrobně odůvodnily, proč neuvěřily obhajobě obviněného a naopak hodnotily jako věrohodné výpovědi svědků L. F., L. M. a T. M. Nejvyšší soud (již z důvodu procesní ekonomie) pak považuje za vhodné jen stručně uvést a současně zdůraznit, že předmětné skutkové zjištění, tj. skutečnost, že to byl právě obviněný, kdo poškozené v odpoledních hodinách (kolem 17. hodiny) dne 4. 2. 2022, tedy v den přede dnem jejího úmrtí, a to předtím, než odešla na rodinnou oslavu, poskytnul k jednorázovému užití nejméně 0,1 g pervitinu (který bezprostředně poté na místě užila), z výpovědí výše jmenovaných svědků jednoznačně vyplývá, přičemž tento skutkový závěr koresponduje též s dalšími provedenými důkazy, a sice výpověďmi svědkyň z okruhu rodiny poškozené (její matky a sester), jež opakovaně uvedly, že během rodinné oslavy poškozená ani pervitin, ani jinou psychotropní látku neužila.
27. Nejvyšší soud v tomto ohledu navíc dodává, že obviněný v dané části dovolací argumentace ve své podstatě vyjadřuje svoji nespokojenost s vyhodnocením provedených důkazů (výpovědí výše jmenovaných svědků) soudy a jimi učiněnými skutkovými zjištěními, s tím, že nabízí jejich vlastní (odlišné) hodnocení a opírá se též o své vlastní tvrzení; teprve na základě takto formulované vlastní verze skutkového děje má obviněný skutková zjištění soudu prvního stupně za nesprávná.
28. K otázce zjevného rozporu (dříve tzv. extrémního nesouladu) při realizaci důkazního procesu lze, s poukazem na rozhodovací praxi Ústavního soudu dodat a zdůraznit, že tento spočívá v racionálně neobhajitelném úsudku soudů o vztahu mezi provedenými důkazy a z nich vyvozenými skutkovými zjištěními, přičemž zjevný rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy je dán zejména tehdy, kdy hodnocení důkazů a k tomu přijaté skutkové závěry jsou výrazem zjevného faktického omylu či logického excesu (vnitřního rozporu), resp. jestliže skutková zjištění soudů vůbec nemají obsahovou spojitost s důkazy, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, anebo jestliže skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna. Za případ zjevného rozporu nelze považovat situaci, kdy hodnotící úvahy soudů splňující požadavky formulované zněním § 2 odst. 6 tr. řádu ústí do skutkových a právních závěrů, které jsou sice odlišné od pohledu obviněného, leč jsou z obsahu provedených důkazů odvoditelné postupy nepříčícími se zásadám logiky a požadavku pečlivého uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, jak je tomu v dané trestní věci (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 20. 1. 2021, sp. zn. IV. ÚS 2243/20).
29. Poslední částí dovolací argumentace obviněný brojí proti právnímu posouzení daného skutku jako zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 4 písm. a) tr. zákoníku. Má totiž za to, že jednak mezi jeho jednáním spočívajícím v podání pervitinu poškozené dne 4. 2. 2022 a její následnou smrtí dne 5. 2. 2022 není dána příčinná souvislost, resp. tato je „narušena“ s ohledem na další faktory, zejména podání inzulinu poškozené ve stavu zjevné hypoglykemie, a dále, že nejednal zaviněně, neboť nikdy v minulosti nebyl přítomen hypoglykemickému záchvatu poškozené, a tedy nemohl vědět, že by požití pervitinu mohlo mít vliv na její onemocnění a že by i běžná dávka mohla mít za následek hypoglykemický záchvat, natož pak její úmrtí, takže není dána okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby vymezená v § 283 odst. 4 písm. a) tr. zákoníku.
30. Nejvyšší soud předně poukazuje na to, že oběma zmíněnými otázkami se podrobně zabýval odvolací soud v bodech 21. až 27. odůvodnění svého rozsudku, přičemž přesvědčivě vyložil, z jakých důvodů shledal, že obviněný svým jednáním dané znaky skutkové podstaty předmětného trestného činu naplnil. Nejvyšší soud se s takovým závěrem a právní kvalifikací odvolacího soudu jakožto správnými a zákonnými ztotožňuje a považuje za potřebné dodat v tomto směru následující skutečnosti.
31. V teoretické rovině je vhodné připomenout, že příčinná souvislost, resp. příčinný vztah (kauzální nexus) je jedním z obligatorních znaků objektivní stránky trestného činu, jenž spojuje další dva takové znaky, jimiž jsou jednání a následek (znakem některých skutkových podstat je mimo jednání, následek a příčinný vztah mezi nimi také místo a čas jednání, způsob spáchání, popř. účinek nebo použitý prostředek – jde o tzv. fakultativní znaky objektivní stránky). Pachatel proto může být trestně odpovědný za trestný čin jen tehdy, pokud svým jednáním skutečně způsobil trestněprávně relevantní následek; není- li zde příčinný vztah, nelze mu k tíži přičítat následek, což pak vede k tomu, že odpadá i jeho trestní odpovědnost.
Příčinný vztah musí být dán také mezi jednáním a těžším následkem, který je okolností podmiňující použití vyšší trestní sazby (zvlášť přitěžující okolností) nebo obecnou přitěžující okolností; v těchto směrech kauzální nexus trestní odpovědnost podmiňuje. Příčinné souvislosti je třeba zkoumat vždy konkrétně na základě zjištěných okolností případu se zdůrazněním hlavních a rozhodujících příčin, což však na druhé straně neznamená, že jen hlavní příčiny jsou právně relevantní a že je možno zcela vyloučit příčiny vedlejší či podřadné.
Zásada, že jednotlivé příčiny a podmínky nemají pro způsobení následku stejný význam, se označuje jako zásada gradace příčinné souvislosti, jež má podstatný význam pro posuzování příčinného vztahu. Důležité je, aby jednání pachatele bylo z hlediska způsobení následku příčinou dostatečně významnou. Vývoj příčinné souvislosti musí být zahrnut zaviněním. U nedbalostních trestných činů je třeba u pachatele dovodit, že si měl a mohl alespoň představit, že se nastalý příčinný průběh může takto rozvinout [§ 16 odst. 1 písm. a), b) tr.
zákoníku]. Příčinný vztah je zde přitom prvotní, neboť zavinění může přistoupit jen ke zjištěnému příčinnému vztahu a nikoli naopak. Jinými slovy pro trestní odpovědnost zde musí být dán především příčinný vztah a teprve po jeho zjištění je možno zkoumat otázku zavinění, které musí zahrnout i podstatné rysy příčinného vztahu. K trestní odpovědnosti za těžší následek se pak zásadně vyžaduje zavinění alespoň ve formě nevědomé nedbalosti (srov. ŠÁMAL, P., GŘIVNA, T., BOHUSLAV, L., NOVOTNÝ, O., HERCZEG, J., VANDUCHOVÁ, M.
a kol. Trestní právo hmotné. 9. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2022, s. 154, 157 až 160) [z hlediska posuzované trestní věci je vhodné uvést, že čin, který má za následek smrt, může být posuzován podle § 283 odst. 4 písm. a) tr. zákoníku pouze tehdy, byla-li smrt způsobena ve smyslu § 17 písm. a) tr. zákoníku jen z nedbalosti; způsobil-li pachatel smrt úmyslně, je třeba jeho jednání posuzovat jako trestný čin vraždy podle § 140 tr. zákoníku v souběhu s trestným činem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 tr.
zákoníku, srov. ŠÁMAL, P., GŘIVNA, T., ŠÁMALOVÁ, M. In ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník III. § 272 až 421. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 3719].
32. S otázkou zavinění souvisí i tzv. teorie přerušení (přetržení) příčinné souvislosti, podle níž se příčinná souvislost přeruší (nedospěje až k účinku), pokud do příčinného průběhu vstoupí další výlučná a samostatná příčina, která způsobila účinek bez ohledu na jednání pachatele, jestliže pachatel takový průběh u úmyslných trestných činů nepředvídal jako možný (a nebyl s ním ani srozuměn) a u nedbalostních deliktů ani předvídat neměl a nemohl. V případě nedbalostního způsobení následku, resp. způsobení těžšího následku, u něhož ve smyslu § 17 písm. a) tr.
zákoníku postačí, že jej pachatel zavinil z nedbalosti, je třeba, aby si pachatel alespoň měl a mohl představit, že se takto příčinný vztah může rozvinout. Příčinná souvislost mezi jednáním pachatele a následkem se nepřerušuje, jestliže k jednání pachatele přistoupí další skutečnost, jež spolupůsobí při vzniku následku, avšak jednání pachatele zůstává takovou skutečností, bez níž by k následku nebylo došlo. Příčinná souvislost by se přerušila jen tehdy, kdyby nová okolnost působila jako výlučná a samostatná příčina, která způsobila následek bez ohledu na jednání pachatele (srov. rozsudek Nejvyššího soudu SSR ze dne 28.
11. 1974, sp. zn. 125/74, publikovaný pod č. 37/1975 Sb. rozh. tr.). Není také rozhodující, zda k následku došlo působením více okolností, nejenom tedy jednáním pachatele. Určité jednání nebo okolnost má povahu příčiny i tehdy, když kromě ní k následku vedly další jednání, okolnosti apod. Příčinná souvislost je dána i tehdy, když vedle příčiny, která způsobila následek (např. smrt jiného), působila i další příčina, přičemž je nerozhodné, zda každá z těchto příčin byla jinak způsobilá přivodit následek (smrt) sama o sobě nebo mohla tento následek přivodit jen ve vzájemném spolupůsobení s druhou příčinou (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR ze dne 11.
8. 1970, sp. zn. 7 To 7/70, publikované pod č. 47/1970 Sb. rozh. tr.) [dále srov. ŠÁMAL, P., GŘIVNA, T., BOHUSLAV, L., NOVOTNÝ, O., HERCZEG, J., VANDUCHOVÁ, M. a kol. Trestní právo hmotné. 9. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2022, s. 160 až 162].
33. Pokud jde o příčinnou souvislost, jíž je třeba zabývat se prvotně, je v posuzované trestní věci třeba poukázat na závěry vyplývající ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství zpracovaného znalci MUDr. Petrem Handlosem, Ph.D. a MUDr. Klárou Handlosovou, a z oboru zdravotnictví, odvětví soudní toxikologie zpracovaného RNDr. Marií Staňkovou, Ph.D. (na č. l. 71 až 124 spisu), a dále z výpovědí znalců MUDr. Petra Handlose, Ph.D. (na č. l. 746 až 748 spisu) a RNDr. Marie Staňkové, Ph.D.
(na č. l. 767 a 768 spisu) v hlavním líčení. Z nich se jednoznačně podává, že bezprostřední příčinou smrti byl otok mozku při ovlivnění organismu metamfetaminem a inzulinem u zemřelé léčené úplavicí cukrovou (diabetes mellitus) s nutností aplikace inzulinu; jednalo se o smrt násilnou, která je v přímé příčinné souvislosti s aplikací nadměrného množství hormonu inzulinu při současném ovlivnění organismu psychostimulační návykovou látkou – metamfetaminem (pervitinem). Z předmětných závěrů je dále zřejmé, že v krvi a moči byla hladina alkoholu negativní (0,00 g/kg), tedy poškozená nebyla v době smrti ovlivněna alkoholem.
V daném konkrétním případě se jednalo o poškozenou, u které podle výsledku toxikologické analýzy bylo zjištěno ovlivnění organismu pervitinem – ve vzorku krve odebrané při pitvě bylo prokázáno 389 ng/ml metamfetaminu a 19 ng/ml amfetaminu, přičemž stanovená koncentrace metamfetaminu v krvi ukazuje na aplikaci drogy v množství 0,1 g v době do 24 hodin před smrtí; u jedince bez zvláštního osobního stavu se obvykle nejedná o letální hladinu (u tohoto se letální hladina pohybuje od cca 1 000 ng/ml), která by jej bezprostředně ohrozila na životě a vedla ke smrti, stejně tak při pitvě nebyla zjištěna závažná akutní zdravotní komplikace (infarkt myokardu, krvácení do mozku), se kterými se lze běžně v praxi v případě ovlivnění metamfetaminem a amfetaminem setkat; nutno však konstatovat, že u dlouhodobých uživatelů metamfetaminu – stejně jako u poškozené, kdy dlouhodobé užívání metamfetaminu, a to minimálně v období čtyř až pěti měsíců před smrtí, bylo toxikologicky potvrzeno analýzou vlasů – může dojít k úmrtí i při nižších hladinách vlivem rozvratu vnitřního prostředí, přičemž v tomto případě se navíc jednalo o poškozenou se zvláštním osobním stavem, tj. úplavicí cukrovou (chronické metabolické onemocnění) s nutností opakovaného injekčního podávání inzulinu.
Lze konstatovat, že k rozvratu vnitřního prostředí mohou vést samostatně jak komplikace prokázaného onemocnění přirozené povahy (úplavice cukrová), tak nadměrná aplikace inzulinu i ovlivnění organismu látkami ze skupiny budivých aminů. Závěrem znalci uvedli, že v daném konkrétním případě je důvodné očekávat, že se na fatálním rozvratu vnitřního prostředí s terminálním rozvojem rozhodného otoku mozku spolupodílely všechny tři výše rekapitulované faktory, tj. samotné onemocnění, aplikace metamfetaminu a aplikace inzulinu.
V soudně-lékařské praxi nelze stanovit, zda by ke smrti poškozené vedly předestřené faktory, podílející se na doloženém fatálním rozvratu vnitřního prostředí, samostatně ani kvantifikovat jejich vzájemný podíl na nastalém úmrtí, tedy jakou měrou se která složka podílela na nástupu smrti. Užívání metamfetaminu je zejména u osob se zvláštním osobním stavem, jako například u diabetiků, nebezpečné, komplikuje léčbu diabetu a současně zvyšuje riziko zdravotního poškození organismu uživatele; jednou z charakteristik metamfetaminu totiž je, že uživatelé nemají pocit hladu (chuť k jídlu se mění po odeznění metamfetaminu, kdy může dojít k výraznějšímu příjmu potravy), diabetici pak nejsou schopni dodržet režim týkající se příjmu potravy (jídla).
Psychoaktivní látky tak mohou při intoxikaci a odvykacích stavech vést ke kolísání glykémie. Budivé aminy vedou do hypoglykemie, protože nastartují metabolismus, zvyšují metabolický obrat; problematická je vysoká hladina inzulinu, který vede také k hypoglykemii. V rámci výslechu ve veřejném zasedání (na č. l. 966 až 968 spisu) znalec MUDr. Petr Handlos, Ph.D. setrval na svých závěrech ze znaleckého posudku a opětovně vypověděl, že na smrti poškozené se spolupodílely všechny tři opakovaně uváděné faktory, přičemž má poznatky o tom, že ke smrti může vést (mimo jiné) i samostatně hladina pervitinu zjištěná u poškozené; znovu též uvedl, že metamfetamin, jako další stimulační látky (kofein, alkohol), urychluje metabolismus.
Vyjádřil se rovněž ke znaleckému posudku MUDr. Ivana Buzka, znalce, z oboru zdravotnictví, odvětví interna, zdravotnická odvětví různá se zvláštní specializací diabetologie, s tím, že závěry znalce diabetologa žádným způsobem nemění závěry jeho a znalkyň MUDr. Kláry Handlosové a RNDr. Marie Staňkové, Ph.D. Z doplnění znaleckého posudku znalce MUDr. Ivana Buzka (na č. l. 956 až 957 spisu) se podává jeho závěr, že v každém případě považuje aplikaci inzulinu při klinicky zřejmém stavu hypoglykemie – kdy ovšem chybí objektivní údaj, stanovení glykemie anebo hladiny inzulinu v krvi před úmrtím, stejně jako o dávce inzulinu před úmrtím – za závažnou okolnost vedoucí k úmrtí poškozené, současně ale nelze vyloučit, že by k úmrtí došlo i bez této aplikace a se současnou absencí kvalifikované zdravotnické pomoci (tj. minimálně nitrožilní aplikace glukózy).
34. Při aplikaci shora uvedených teoretických východisek na skutečnosti podávající se ze závěrů výše jmenovaných znalců a skutková zjištěná učiněná na podkladě dalších provedených důkazů, zejména výpovědí svědků L. F. a L. M., Nejvyšší soud konstatuje, že je třeba se ztotožnit se závěrem odvolacího soudu, že za situace, kdy obviněný poskytoval poškozené opakovaně (nejméně v deseti případech) a dlouhodobě (v období minimálně čtyř až pěti měsíců před smrtí) metamfetamin (pervitin) a poskytl tento k bezprostřednímu užití obviněné i v den předcházející její smrti, tj. dne 4. 2. 2022 kolem 17. hodiny odpoledne, přičemž věděl, že poškozená se léčí se závažným onemocněním, a to úplavicí cukrovou, a je dlouhodobou uživatelkou pervitinu, je dán příčinný vztah mezi jednáním obviněného a následkem – smrtí poškozené. Ovlivnění metamfetaminem (pervitinem) totiž bylo dostatečně významnou příčinou smrti poškozené, k níž došlo v důsledku rozvratu vnitřního prostředí s následným rozvojem otoku mozku, a to přestože k tomuto přistoupily další dva faktory, a to samotné onemocnění poškozené a aplikace inzulinu. Žádný z posledně uvedených faktorů totiž nepůsobil jako výlučná a samostatná příčina, která způsobila následek bez ohledu na jednání obviněného, nýbrž oba při vzniku následku spolupůsobily, a tudíž příčinnou souvislost mezi jednáním obviněného a následkem nepřerušily. Lze nadto dodat, že z hlediska daných faktorů pak není bez významu ani časová souvislost, kdy ke zhoršení zdravotního stavu poškozené došlo před podáním inzulinu, současně však poté, co jakožto osoba se zvláštním osobním stavem (diabetik) a zároveň dlouhodobá uživatelka metamfetaminu (pervitinu) požila v odpoledních hodinách dne předcházejícího dni úmrtí obviněným poskytnutou dávku této drogy.
35. V návaznosti na učiněný závěr o existenci příčinného vztahu mezi jednáním obviněného spočívajícím v poskytnutí metamfetaminu (pervitinu) poškozené a vzniklým následkem, tj. její smrtí bylo nezbytné zabývat se otázkou, zda takový příčinný vztah je zahrnut i trestním zákoníkem vyžadovanou formou zavinění, tedy zaviněním alespoň ve formě nevědomé nedbalosti. Nejvyšší soud shledal, že je třeba přisvědčit odvolacímu soudu rovněž pokud dospěl k závěru, že obviněný ve vztahu k následku, tedy způsobení smrti poškozené [okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby ve smyslu § 283 odst. 4 písm. a) tr. zákoníku] jednal zaviněně, a to z vědomé nedbalosti podle § 16 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku.
36. K tomu je vhodné v obecné rovině předně připomenout, že kritériem nedbalosti (vědomé či nevědomé) je zachování potřebné míry opatrnosti pachatelem, která podle soudní teorie i praxe je dána spojením objektivního a subjektivního hlediska při předvídání způsobení poruchy nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákoníkem. Objektivní kritérium od každého žádá zpravidla stejnou míru opatrnosti, jedná se tedy o povinnost předvídat možné způsobení trestněprávně relevantního následku; měřítko této opatrnosti může být určeno buď právními předpisy anebo se vychází z obecně uznávaných zásad rozumného člověka.
Zpravidla tu postačí dodržet stanovenou nebo ve společnosti uznávanou míru potřebné opatrnosti; tedy kdo tuto míru potřebné opatrnosti dodržel, je bez viny. Subjektivním kritériem se pak rozumí taková míra opatrnosti, kterou je pachatel schopen vynaložit v konkrétním případě, jde tedy o individuální hledisko znamenající možnost předvídat způsobení následku, při němž se zohledňují vlastnosti, zkušenosti, znalosti a okamžitý stav pachatele, jakož i okolnosti konkrétního případu (srov. ŠÁMAL, P. a kol.
Trestní zákoník I. § 1 až
139. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 370 až 372). Aby na straně pachatele bylo možno dovodit nedbalostní zavinění za způsobený následek, pak u něj musí být současně dána obě uvedená hlediska, tedy objektivní i subjektivní. Tato skutečnost je v ustanovení § 16 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku o nevědomé nedbalosti vyjádřena slovy „měl a mohl“ (předvídat způsobení následku významného z pohledu trestního práva), platí ovšem i pro vymezení vědomé nedbalosti, u které ve smyslu § 16 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku je třeba přiměřenost důvodů, pro které pachatel spoléhal, že nezpůsobí trestněprávní následek, posuzovat nejen z hlediska povinné míry opatrnosti, ale také z pohledu možné opatrnosti, tedy podle toho, jaké byly okolnosti případu, jak se mu jevila situace, v níž se v době svého jednání nacházel, jaké měl znalosti a zkušenosti.
37. Podle posledně citovaného zákonného ustanovení je trestný čin spáchán z nedbalosti, jestliže pachatel věděl, že může způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem, ale bez přiměřených důvodů spoléhal, že takové porušení nebo ohrožení nezpůsobí. Co se týče posuzovaného případu, je pak nedbalostní následek spočívající ve způsobení smrti dán tehdy, jestliže pachatel věděl, že svým jednáním (podáním pervitinu) může způsobit jiné osobě smrt, ale bez přiměřených důvodů spoléhal na to, že uvedený následek nenastane.
Je obecně známou skutečností, že užívání drog může vést k vážným zdravotním potížím, případně i smrti, a to i u zdravých osob. Obviněný je nadto znalý drogové problematiky, je speciálním recidivistou, pokud jde o drogovou trestnou činnost, a tedy si musí být vědom toho, že za určitých okolností může být každá dávka drogy pro uživatele smrtelná; není totiž pochyb o tom, že každý prodejce drogy zcela vědomě riskuje, že jím podaná droga může jinému člověku po aplikaci přivodit smrt. Z hlediska naplnění subjektivní stránky daného trestného činu ve vztahu k předmětné zvlášť přitěžující okolnosti vyjádřené v § 283 odst. 4 písm. a) tr.
zákoníku proto není rozhodné, zda obviněný neměl zcela přesnou představu o konkrétních účincích drogy na organismus poškozené (v tomto ohledu je možné odkázat ve shodě s odvolacím soudem na konstantní rozhodovací praxi Nejvyššího soudu, například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2012, sp. zn. 4 Tdo 1357/2012, ze dne 17. 10. 2023, sp. zn. 11 Tdo 758/2023 a další).
38. Na tomto místě je zapotřebí opětovně zdůraznit, že obviněný v obecné rovině věděl, že pervitin jako tvrdá droga může způsobit i smrt a v daném konkrétním případě (jak ostatně sám vypověděl) věděl, že poškozená dlouhodobě užívala pervitin a že trpěla úplavicí cukrovou, a přes znalost jejího onemocnění jí sám (byť nikoli jako výlučný dodavatel) předmětnou drogu opakovaně [dvakrát měsíčně, celkem nejméně v deseti případech] a dlouhodobě (minimálně pět měsíců před smrtí) poskytoval a podal poškozené pervitin i v den předcházející její smrti, tj. dne 4. 2. 2022 kolem 17. hodiny. Je nutno konstatovat, že za takových okolností pak bez přiměřených důvodů spoléhal na to, že u ní ke smrtelnému následku nedojde. Za dané situace je totiž trestní odpovědnost obviněného za způsobení (zavinění) těžšího následku z vědomé nedbalosti ve smyslu § 16 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku dána v důsledku spoléhání se bez přiměřených důvodů, kdy měl jak obecnou znalost a zkušenost o negativních účincích pervitinu na lidský organismus, tak konkrétní znalost o zvláštním osobním stavu poškozené, tj. o jejím závažném onemocnění, že (ani tentokrát, jako v předchozích případech, kdy jí drogu poskytoval) v důsledku požití jím podané drogy nedojde u poškozené k zásadnímu zhoršení jejího zdravotního stavu, natož k její smrti. To přesto, že si takového možného následku svého jednání byl vědom, ačkoliv jej nezamýšlel ani s ním nebyl srozuměn, nicméně neměl spoléhat na to, že jej nezpůsobí. Lze tak uzavřít, že obviněný naplnil po objektivní a též subjektivní stránce všechny znaky skutkové podstaty zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 4 písm. a) tr. zákoníku.
V. Závěrečné zhodnocení Nejvyššího soudu
39. Nejvyšší soud tak uzavírá, že v trestní věci obviněného L. R. nezjistil podmínky pro svůj kasační zásah, když dovolací argumentace obviněného zčásti neodpovídala jím uplatněným (a ani žádným jiným) dovolacím důvodům a zčásti byla zjevně neopodstatněná. Vzhledem k tomu, že na straně orgánů činných v trestním řízení nezjistil ani žádná pochybení, jež by byla s to přivodit závěr o porušení ústavně zaručeného práva obviněného na spravedlivý proces, Nejvyššímu soudu nezbylo, než dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítnout, přičemž tak rozhodl v souladu s § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Poučení:Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).
V Brně dne 31. 10. 2024
JUDr. Petr Škvain, Ph.D. předseda senátu