11 Tdo 610/2025

11 Tdo 610/2025-233

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 4. 9. 2025 o dovolání obviněného P. Č., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Horní Slavkov, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 12. 2. 2025, č. j. 9 To 30/2025-169, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 2 T 133/2024, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného P. Č. odmítá.

I. Dosavadní průběh řízení

1. Rozsudkem Okresního soudu v Mělníku (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 16. 12. 2024, č. j. 2 T 133/2024-135, byl obviněný P. Č. (dále převážně jen „obviněný“, případně „dovolatel“) uznán vinným ze spáchání zločinu znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) tr. zákoníku. Uvedeného trestného činu se obviněný podle skutkových zjištění soudu prvního stupně dopustil tím, že:

dne 21. 9. 2024 v čase od 20:30 do 21:30 hod. v XY, v prostoru parku přilehlého k XY, mezi restaurací XY, která je na adrese XY, a z druhé strany ulicí XY, XY, pod záminkou, že si dají cigaretu, odešel s poškozenou nezletilou AAAAA (pseudonym), do parku, kde ji nejprve svou rukou vzal její ruku, kterou si položil na rozkrok, a přestože poškozená projevovala verbálně nesouhlas a couvala před ním, jí natlačil na křoviny za ní a začal líbat, sahat na ni, vložil jí svou ruku do kalhot a kalhotek, kde jí zasunul nezjištěný počet prstů do pochvy, následně po ní opětovně požadoval, aby se otočila, což poškozená nakonec přes verbálně projevovaný nesouhlas ze strachu učinila, načež ji obžalovaný i přes její odpor stáhl kalhoty a spodní kalhotky, opět ji zasunul nezjištěný počet prstů do pochvy a pokusil se na ní vykonat anální sex, což se mu kvůli jeho nedostatečné erekci nepovedlo, následně jí svou rukou stlačil silou hlavu do úrovně svého pasu, kde ji násilím natlačil hlavu do svého rozkroku a donutil provádět felaci, přičemž se poškozená z toho pozvracela a opětovně projevovala verbálně nesouhlas, kdy následně využila chvíle, kdy ji pevně nedržel a z místa utekla.

2. Za tento zločin soud prvního stupně obviněnému uložil podle § 185 odst. 2 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání osmi let, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou.

3. Proti uvedenému rozsudku podal obviněný odvolání, o němž rozhodl Krajský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 12. 2. 2025, č. j. 9 To 30/2025-169, tak, že je podle § 256 tr. řádu zamítl.

II. Dovolání a vyjádření k němu

4. Proti usnesení odvolacího soudu podává nyní obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Davida Kojzara, advokáta, dovolání, a to z důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. řádu, neboť usnesením odvolacího soudu bylo rozhodnuto o zamítnutí jeho odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, přestože byl v řízení usnesení předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Domnívá se přitom, že posledně citovaný dovolací důvod je dán v jeho druhé a třetí variantě.

5. Z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu v jeho druhé variantě dovolatel konkrétně namítá, že soudem prvního stupně provedený důkaz přečtením protokolu o výslechu poškozené je procesně nepoužitelný, neboť nebyly splněny podmínky pro to, aby „výslech poškozené byl během hlavního líčení nahrazen přečtením protokolu podle § 102 odst. 1 tr. řádu“, a to z toho důvodu, že poškozená nebyla řádně poučena podle § 101 odst. 1 tr. řádu o právu odepřít výpověď podle § 100 odst. 1, 2 tr. řádu ani o trestních následcích křivé výpovědi, křivého obvinění a pomluvy (když podle jeho názoru poškozená nemohla zjistit odlišnosti mezi jednotlivými trestnými činy a varování před „potrestáním“ je rovněž zcela nedostatečné), ani o významu svědecké výpovědi z hlediska obecného zájmu, a nezazněla ani další povinná poučení podle § 101 odst. 1 tr. řádu, tj. o možnosti požádat o utajení totožnosti svědka podle § 55 odst. 2 tr. řádu, o právu žádat o doplnění nebo opravy protokolu podle § 103 a § 95 odst. 2 tr. řádu, o povinnosti vypovědět úplnou pravdu a nic nezamlčet. Zdůrazňuje, že si je plně vědom významu zvláštní ochrany dětí a nutnosti provádět jejich výslech zvlášť citlivě, ovšem neshledává nic necitlivého na tom, aby poškozené bylo podáno plné poučení; poukazuje i na to, že pro významné zjednodušení poučení z důvodu přizpůsobení rozumovému vývoji poškozené nebyl důvod vzhledem k tomu, že jde o osobu studující na gymnáziu.

6. Naplnění třetí varianty dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu spatřuje obviněný ve skutečnosti, že ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním nebyl nedůvodně proveden navrhovaný podstatný důkaz, a to výslech poškozené v hlavním líčení, a soud prvního stupně tak dostatečně neprověřil věrohodnost poškozené. Dále tomuto soudu vytýká, že nenechal vypracovat znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, se zvláštní specializací klinická psychologie (vzhledem k tomu, že poškozená trpí blíže nespecifikovanou duševní poruchou a je zde celá řada varovných signálů, např. abusus alkoholu, cigaret, marihuany, amfetaminů, ambulantní psychiatrická léčba, předčasný pohlavní život), ani znalecký posudek na posouzení obecné věrohodnosti poškozené, přestože to je v případě obdobné trestné činnosti, pokud je obětí mladistvý, víceméně normou. Poukazuje rovněž na to, že soud prvního stupně se nezabýval případným vlivem kombinace alkoholu, amfetaminů a předepsané psychiatrické medikace (když tato kombinace látek se nacházela v těle poškozené v inkriminované době) na schopnosti poškozené vnímat události smysly, přičemž podotýká, že se jedná o odbornou otázku, kterou soudu může zodpovědět pouze znalec. Shrnuje, že soud prvního stupně měl buď znovu vyslechnout poškozenou nebo nechat zpracovat znalecký posudek na stanovení obecné věrohodnosti poškozené, případně postupovat podle § 118 tr. řádu, neboť ve věci byly závažné pochybnosti, že u poškozené byla podstatně snížena schopnost správně vnímat nebo vypovídat.

7. Z výše uvedených důvodů dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu a věc mu přikázal k dalšímu projednání. Souhlasí přitom s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.

8. K dovolání obviněného se vyjádřil JUDr. Pavel Kučera, Ph.D., LL.M., státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Ve vztahu k dovolací argumentaci uplatněné obviněným s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu v jeho druhé variantě, tj. k namítané vadě procesně nepoužitelného důkazu uvádí, že soud prvního stupně plně respektoval znění § 102 odst. 1 tr. řádu, přičemž odkazuje na bod 19 jeho rozsudku; současně má za to, že obviněný ani reálně nepopisuje žádné vady, které by zakládaly porušení citované právní normy.

Co se týče údajného nedostatečného poučení, státní zástupce poukazuje na to, že orgány činné v trestním řízení přizpůsobily poučení osobnosti a věku poškozené svědkyně, a to, aniž by porušily příslušné ustanovení trestního řádu; tento postup naopak trestnímu řádu odpovídá a v řešeném případě se nikterak nedotkl obsahu poučení s tím, že obsah a význam zůstal plně zachován v tom rozsahu, který zákon předpokládá. Státní zástupce vyslovuje názor, že pochybnosti obviněného o formě poučení nemohou žádnou zásadní vadu dokazování založit, tím méně mohou v daném případě založit procesní nepoužitelnost důkazu, a z předmětného usvědčujícího důkazu lze tedy plně vycházet.

Dále má za to, že důvodné nejsou ani výtky obviněného stran nedostatečného prověření věrohodnosti poškozené a pochybení soudu prvního stupně, jež spočívá v odmítnutí provedení výslechu poškozené na návrh obviněného a též v absenci znaleckého posudku na posouzení obecné věrohodnosti poškozené. Co se týče návrhu na výslech poškozené, státní zástupce uvádí, že tento důkaz byl řádně proveden, a to postupem podle § 102 tr. řádu. Vzhledem k tomu nedošlo k pochybení, pokud soud prvního stupně provedení výslechu poškozené zamítl; navíc platí, že soud prvního stupně své zamítavé stanovisko dostatečně jasně a logicky vysvětlil, jak je zřejmé z bodu 19 jeho rozsudku, přičemž návrh na opětovný výslech poškozené označil za nadbytečný.

K pochybení ovšem nedošlo podle jeho názoru ani ve vztahu ke znaleckému posudku „na posouzení obecné věrohodnosti poškozené“. S poukazem na ustálenou praxi zdůrazňuje, že posouzení věrohodnosti svědka je otázkou výsostně právní, nikoli znaleckou, a tudíž není vadou dokazování, pokud soudy dospěly při hodnocení důkazů k jednoznačným závěrům o věrohodnosti svědků, aniž potřebovaly tyto závěry podložit znaleckými posudky. V daném případě přitom soudy přistoupily k posouzení věrohodnosti poškozené svědkyně velmi pečlivě a svědomitě, hodnotily ji komplexně a správně zdůraznily, že je vnitřně bez rozporů, přičemž odpovídá i dalším ve věci provedeným důkazům; soudy tak nijak nepochybily, když neověřovaly její věrohodnost cestou znaleckého zkoumání.

V této souvislosti pro úplnost upozorňuje na protokol o hlavním líčení ze dne 16. 12. 2024, z jehož stran 22 a 23 vyplývá, že obviněný důkaz znaleckým posudkem ani vůbec nenavrhoval, a i z tohoto důvodu jej pak nelze označit za opomenutý.

9. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem státní zástupce konstatuje, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu není naplněn ani v jedné z označených alternativ. Navrhuje proto, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné. Současně vyjadřuje souhlas s tím, aby Nejvyšší soud o dovolání rozhodl za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání. Pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu rovněž souhlasí podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. řádu s tím, aby i jiné rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání.

10. Vyjádření státního zástupce následně Nejvyšší soud zaslal obhájci obviněného k jeho případné replice, kterou ale do dne vydání tohoto usnesení neobdržel. III. Přípustnost dovolání

11. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání obviněného přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda bylo podáno v souladu s § 265a odst. 1, 2 tr. řádu, v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s § 265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu § 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti tohoto mimořádného opravného prostředku upravené v § 265f tr. řádu. Nejvyšší soud konstatuje, že dovolání obviněného splňuje shora uvedené zákonné náležitosti.

12. Protože platí, že dovolání lze podat jen z některého z důvodů taxativně vymezených v § 265b tr. řádu, musel dále Nejvyšší soud posoudit, zda obviněným uplatněnou argumentaci lze podřadit pod některý z dovolacích důvodů, jejichž existence je – mimo jiné – podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§ 265i odst. 3 tr. řádu).

13. Jak již bylo uvedeno, obviněný v dovolání výslovně uplatňuje dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. řádu ve vazbě na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.

14. Z logiky věci se Nejvyšší soud nejprve zabýval dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. řádu, který je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí (prvá alternativa) nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l) tr. řádu (druhá alternativa).

15. Jestliže v posuzované věci odvolací soud rozhodl tak, že podle § 256 tr. řádu odvolání obviněného zamítl, tj. rozhodl po věcném přezkoumání, je zjevné, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. řádu přichází v úvahu pouze v té jeho variantě, jež předpokládá spojení s některým z dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu.

16. Tímto dovolacím důvodem je obviněným uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu jednak v jeho druhé variantě, který je naplněn tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech, a dále v jeho třetí variantě, jež spočívá ve skutečnosti, že ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.

17. V této souvislosti je vhodné připomenout, že smyslem tohoto dovolacího důvodu, který byl do trestního řádu začleněn jeho novelou provedenou zákonem č. 220/2021 Sb., kterým se mění mimo jiné zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, s účinností od 1. 1. 2022, je kodifikace současné rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, jak se vyvinula pod vlivem judikatury Ústavního soudu (např. nálezu Ústavního soudu ze dne 30. 11. 1995, sp. zn. III. ÚS 166/95, nebo nálezu Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2005, sp. zn. IV. ÚS 216/04). Citovaný dovolací důvod umožňuje nápravu v případech, kdy došlo k zásadním (extrémním) vadám ve skutkových zjištěních, přičemž věcně upravuje tři okruhy nejzásadnějších vad v rozhodných skutkových zjištěních, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, a to případy tzv. zjevného rozporu mezi obsahem provedených důkazů a skutkovými zjištěními, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu), případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkaz, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcný důkaz zajištěný při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkaz nezákonným odposlechem apod.), a konečně vadu spočívající v tzv. důkazu opomenutém, tj. důkazu, který byl sice některou ze stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení nebylo věcně adekvátně odůvodněno.

18. Nejvyšší soud nadto i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva dovolatele (obviněného), včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).

IV. Důvodnost dovolání

19. Poté, co se Nejvyšší soud seznámil s obsahem napadeného usnesení odvolacího soudu, jakož i s obsahem rozsudku soudu prvního stupně a rovněž s průběhem řízení, které předcházelo jejich vydání, konstatuje následující. Jestliže obviněný uplatňuje dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu v jeho třetí variantě s tím, že namítá, že ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy, konkrétně výslech poškozené v hlavním líčení, znalecký posudek z oboru zdravotnictví, se zvláštní specializací klinická psychologie, a znalecký posudek na posouzení obecné věrohodnosti poškozené, jedná se o námitku, kterou pod citovaný [a ani žádný jiný] dovolací důvod nelze podřadit. Zbývající námitky obviněného, jejichž prostřednictvím namítá, že rozhodná skutková zjištění jsou založena na procesně nepoužitelném důkazu, jímž má být důkaz přečtením protokolu o výslechu poškozené za podmínek § 102 tr. řádu, lze sice podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu v jeho druhé variantě, avšak jsou zjevně neopodstatněné. K předmětným dovolacím argumentům – v souladu s dikcí § 265i odst. 2 tr. řádu – uvádí Nejvyšší soud následující.

20. Co se týče námitky obviněného stran nedůvodného neprovedení jím navržených podstatných důkazů, jimiž mají být zejména výslech poškozené v hlavním líčení a dále znalecký posudek z oboru zdravotnictví, se zvláštní specializací klinická psychologie, a znalecký posudek na posouzení obecné věrohodnosti poškozené, Nejvyšší soud konstatuje, že přestože takové námitky lze považovat za dostatečně konkrétní, obviněným uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu v jeho třetí variantě nenaplňují, neboť nesměřují na nedůvodné neprovedení navrhovaných podstatných důkazů stran rozhodných skutkových zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu.

21. Nejvyšší soud v tomto směru nejprve obecně připomíná, že soudy hodnotí shromážděné důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu (§ 2 odst. 6 tr. řádu). Účelem dokazování v trestním řízení je zjistit skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí (§ 2 odst. 5 tr. řádu). Je tedy plně na úvaze soudu, jak vyhodnotí jednotlivé důkazy a jakými důkazními prostředky bude okolnosti významné pro zjištění skutkového stavu objasňovat. Dovolací důvod uvedený v § 256b odst. 1 písm. g) tr. řádu, podle kterého lze namítat, že ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním určujícím pro naplnění znaků trestného činu nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy, přitom reflektuje ustálenou judikaturu, která vylučuje, aby se jednalo o tzv. opomenutý důkaz v případě nadbytečnosti takovéhoto důkazu (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01). Nerespektování práva na spravedlivý proces, které je garantováno v článku 36 odst. 1 Listiny je totiž založeno až situací, kdy by neprovedení obviněným navrženého důkazu představovalo závažný deficit z hlediska plnění zákonné povinnosti soudu stran zjištění skutkového stavu věci, o němž nevznikají důvodné pochybnosti.

22. K problematice tzv. opomenutých důkazů Nejvyšší soud pro úplnost dále uvádí, že jde jednak dílem o procesní situace, v nichž bylo stranami navrženo provedení konkrétního důkazu, přičemž návrh na toto provedení byl soudem bez věcně adekvátního odůvodnění zamítnut, eventuálně zcela opomenut, což znamená, že ve vlastních rozhodovacích důvodech o něm ve vztahu k jeho zamítnutí nebyla zmínka buď žádná či toliko okrajová a obecná neodpovídající povaze a závažnosti věci. Dílem se dále potom jedná o situace, kdy v řízení provedené důkazy nebyly v odůvodnění meritorního rozhodnutí, ať již negativně či pozitivně, zohledněny při ustálení skutkového základu, tj. soud je neučinil předmětem svých úvah a hodnocení, ačkoliv byly řádně provedeny (srov. rozhodnutí Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 150/93, III. ÚS 61/94, III. ÚS 51/96, IV. ÚS 185/96, II. ÚS 213/2000, I. ÚS 549/2000, IV. ÚS 582/01, II. ÚS 182/02, I. ÚS 413/02, IV. ÚS 219/03, a další). Neúplnost provedeného dokazování a vadu spočívající v neprovedení všech navrhovaných důkazů však nelze spatřovat jen v tom, že soud některý důkaz neprovede, neboť soud není povinen každému takovému návrhu vyhovět. Nutno dodat, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu ve své třetí variantě navíc předpokládá, že se musí jednat o podstatné nedůvodně neprovedené navrhované důkazy, jež mají vztah k rozhodným skutkovým zjištěním, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu.

23. Jak Nejvyšší soud zjistil, o takový případ v trestní věci obviněného nejde, neboť za opomenuté tedy nelze označit důkazní návrhy, jimiž se soudy nižších stupňů zabývaly, avšak rozhodly, že dalšího dokazování či jeho doplnění již není zapotřebí, neboť skutkový stav věci byl náležitě zjištěn ostatními v řízení provedenými důkazy. Zjednodušeně řečeno, existenci tzv. opomenutých důkazů nelze shledat v případě nespokojenosti obviněného s úplností provedeného dokazování. Pokud jde o návrh obviněného na výslech poškozené v hlavním líčení, Nejvyšší soud předně poukazuje na to, že tento důkaz byl v dané věci řádně proveden, a to přečtením protokolu o výslechu poškozené (na č. l.

36 až 45 spisu) podle § 102 odst. 2 tr. řádu v hlavním líčení dne 16. 12. 2024. Důkazní návrh obviněného na opětovný výslech poškozené pak soud prvního stupně zamítl, neboť jej shledal nadbytečným, přičemž své zamítavé rozhodnutí řádně odůvodnil (viz bod 19 jeho rozsudku). Zdůraznil přitom, že provedení opětovného výslechu poškozené by bylo jednoznačně v rozporu se zásadou šetrného přístupu k poškozené a zásadou předcházení sekundární viktimizace poškozené jakožto zvlášť zranitelné oběti, a převáží tak zájem na ochraně příznivého vývoje duševního stavu nezletilé svědkyně.

Odvolací soud neshledal v tomto postupu soudu prvního stupně žádné pochybení, když konstatoval, že soud prvního stupně nepominul návrhy obviněného na doplnění dokazování a odůvodnil, proč jim nevyhověl (viz bod 20 odůvodnění jeho usnesení). Ani Nejvyšší soud pak nemá, co by mohl v tomto směru soudu prvního stupně vytknout. Co se týče znaleckého posudku na posouzení obecné věrohodnosti poškozené, Nejvyšší soud uvádí, že takový návrh na doplnění dokazování obviněný ani vůbec neučinil, takže soud prvního stupně jej pak ani nemohl opomenout (viz protokol o jediném hlavním líčení na č. l.

115 až 128 spisu, konkrétně jeho str. 22 a 23). Současně je vhodné pro úplnost dodat, že soudy obou stupňů navíc dospěly k jednoznačnému závěru o věrohodnosti poškozené na základě pečlivého a obezřetného hodnocení její výpovědi, přičemž shledaly, že tato je přesvědčivá, bez rozporů a je podpořena dalšími provedenými důkazy (viz body 14 až 18 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a bod 20 odůvodnění usnesení odvolacího soudu), a tudíž ověření její věrohodnosti na podkladě znaleckého zkoumání nebylo namístě.

Pokud pak jde o znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, se zvláštní specializací klinická psychologie, Nejvyšší soud konstatuje, že ani tento návrh na doplnění dokazování obviněný vůbec nevznesl, takže soud prvního stupně jej ani nemohl opomenout.

24. Ve vztahu k výtce obviněného adresované soudu prvního stupně, že se nezabýval případným vlivem kombinace alkoholu, amfetaminů a předepsané psychiatrické medikace v inkriminované době na schopnosti poškozené vnímat události smysly, Nejvyšší soud poukazuje na bod 18 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, z něhož je zřejmé, že tento soud se s danou námitkou dostatečně a přesvědčivě vypořádal s tím, že dospěl k nepochybnému závěru, že schopnost poškozené správně vnímat, pamatovat si a reprodukovat byla jednoznačně zachována.

25. Lze tak uzavřít, že uvedený postup obou soudů nižších instancí považuje Nejvyšší soud za správný, a především pak zákonný. Nelze tedy konstatovat, že některý z důkazních návrhů obhajoby zůstal soudy nižších stupňů v rámci jejich rozhodovací činnosti jakkoliv opomenut. Z těchto důvodů nemohl být naplněn dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu v jeho třetí variantě.

26. Zbývající námitky obviněného, jejichž prostřednictvím vytýká vadu procesně nepoužitelných důkazů, lze sice podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu v jeho druhé variantě, avšak jsou zjevně neopodstatněné. Za procesně nepoužitelný přitom obviněný považuje důkaz přečtením protokolu o výslechu poškozené podle § 102 odst. 2 tr. řádu (pozn. nikoliv podle § 102 odst. 1 tr. řádu, jak nepřesně uvádí), a to z toho důvodu, že poškozená nebyla řádně poučena podle § 101 odst. 1 tr. řádu o právu odepřít výpověď podle § 100 odst. 1, 2 tr. řádu ani o trestních následcích křivé výpovědi, křivého obvinění a pomluvy, ani o významu svědecké výpovědi z hlediska obecného zájmu, a nezazněla ani další povinná poučení podle § 101 odst. 1 tr. řádu.

27. Nejvyšší soud shledal, že takové argumentaci obviněného nelze přisvědčit. Jak totiž zjistil z protokolu o výslechu poškozené ze dne 23. 9. 2024 (na č. l. 36 až 45 spisu), tato byla před výslechem řádně poučena, jak vyžaduje § 101 odst. 1 tr. řádu, přičemž zvláště byla poučena o právu odepřít výpověď podle § 100 tr. řádu, a policejní orgán zcela v souladu s § 102 odst. 1 tr. řádu přizpůsobil poučení věku poškozené, jíž v době výslechu bylo čerstvě patnáct let (patnáct let a dva měsíce) s tím, že zásadní náležitosti poučení však byly zachovány. Předmětný výslech byl proveden za přítomnosti orgánu sociálněprávní ochrany dětí. Soud prvního stupně též plně respektoval § 102 odst. 1, 2 tr. řádu s tím, že opětovný výslech poškozené by mohl nepříznivě ovlivnit její duševní stav, a v jeho postupu spočívajícím v tom, že daný důkaz provedl přečtením protokolu o výslechu poškozené, když tento postup rovněž náležitě odůvodnil (a následně zamítl návrh obviněného na opětovný výslech poškozené v hlavním líčení, viz bod 19 jeho rozsudku), s nímž se plně ztotožnil i soud odvolací (viz bod 12 jeho usnesení) tak nelze shledat jakékoli pochybení, a předmětný důkaz je tudíž plně procesně použitelný. Jestliže obviněný v daných souvislostech namítá, že neshledává nic necitlivého na tom, aby poškozené bylo podáno plné poučení, považuje Nejvyšší soud za potřebné zdůraznit, že nejde o to, že plné poučení zcela podle zákona by bylo necitlivé, ale vzhledem k věku poškozené by bylo pro svůj obsah i rozsah nesrozumitelné. Pokud pak obviněný poukazuje na to, že pro významné zjednodušení poučení z důvodu přizpůsobení rozumovému vývoji poškozené nebyl důvod vzhledem k tomu, že jde o osobu studující na gymnáziu, je vhodné podotknout, že výslech se konal dne 23. 9. 2024, tedy bezprostředně po zahájení školního roku, resp. na úplném začátku studia poškozené v 1. ročníku čtyřletého gymnázia.

V. Závěrečné zhodnocení Nejvyššího soudu

28. Nejvyšší soud tak uzavírá, že v trestní věci obviněného P. Č. nezjistil podmínky pro svůj kasační zásah, když dovolací argumentace obviněného zčásti neodpovídala jím uplatněným (a ani žádným jiným) dovolacím důvodům a zčásti byla zjevně neopodstatněná. Vzhledem k tomu, že na straně orgánů činných v trestním řízení nezjistil ani žádná pochybení, jež by byla s to přivodit závěr o porušení ústavně zaručeného práva obviněného na spravedlivý proces, Nejvyššímu soudu nezbylo, než dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítnout, přičemž tak rozhodl v souladu s § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 4. 9. 2025

JUDr. Petr Škvain, Ph.D. předseda senátu