11 Tdo 613/2024-357
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. 8. 2024 o dovolání obviněného M. M., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 3. 2024, sp. zn. 8 To 37/2024, jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 1 T 125/2023, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. M. odmítá.
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 11. 1. 2024, sp. zn. 1 T 125/2023, byl obviněný M. M. uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Za to byl odsouzen podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) roků, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému též uložen trest propadnutí věcí blíže specifikovaných na straně 2 výroku rozsudku. Podle § 70 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest propadnutí věcí blíže specifikované na straně 3 výroku rozsudku.
2. Stalo se tak na podkladě skutkových zjištění, že:
1) v přesně nezjištěném období, nejméně dne 18. 4. 2023, v Praze XY, XY, v různých místnostech předmětné nemovitosti (v ložnici, v koupelně, ve sklepě, na chodbě, …) v nejrůznějších obalech, a to v transparentních sáčcích, igelitových taškách či sáčku od krmiva pro kočky, sklenici, plastových dózách ukrytých v igelitové tašce, plastovém obalu od pracího prášku, plechové krabičce či papírových taškách, které byly umístěny na nejrůznějších místech (např. pod umyvadlem, v batohu, v ratanovém koši, ve skříni, v trezoru, v polici nad umyvadlem, v koupelně na věšáku či v kapse bundy), aniž by disponoval příslušným povolením, uchovával za účelem distribuce třetím osobám sušený rostlinný materiál o celkové hmotnosti 1.462,59 gramů netto, v němž bylo zjištěno 106,91 gramů delta – 9 – THC,
2) v blíže nezjištěné době, nejméně však od ledna roku 2023 do dne 18. 4. 2023, na blíže nezjištěných místech na území hl. m. Prahy mj. v okolí domu nacházejícího se na adrese Praha XY, XY, poskytoval úplatně i neúplatně J. V., nar. XY, v přesně nezjištěném počtu případů drogu marihuanu, přičemž pokud se tak dělo úplatně, jednalo se o marihuanu za celkovou částku 2.000 Kč, a dále dne 18. 4. 2023 mu prodal drogu marihuanu v množství 5 gramů za částku 100 Kč,
3) v blíže nezjištěné době, nejméně však od ledna roku 2023 do dne 18. 4. 2023, na blíže nezjištěných místech na území hl. m. Prahy mj. v okolí domu nacházejícího se na adrese Praha XY, XY, poskytl zdarma za účelem vykouření v podobě jointu L. D., nar. XY, opakovaně, v blíže nezjištěném počtu případů omamnou látku konopí,
4) v blíže nezjištěné době, přibližně od počátku roku 2022 nejdéle do dubna 2023, v bezprostředním okolí místa svého bydliště v XY XY – XY, ulice XY, na základě předchozí telefonické komunikace prodal J. P., nar. XY, v přesně nezjištěném počtu případů s frekvencí nejméně jednou za týden či jednou za 14 dnů drogu marihuanu vždy v množství nejméně 1 gram za částku 200 Kč, tedy nejméně v 35 případech v množství nejméně 35 gramů za částku 7.000 Kč,
přičemž konopí je jako omamná látka uvedena v příloze č. 3 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, a jeho účinná látka delta – 9 – THC je jako psychotropní látka uvedena v příloze č. 5 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek,
3. O odvolání, které proti tomuto rozsudku podali jednak obviněný M. M., jednak v neprospěch obviněného státní zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4, rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 7. 3. 2024, sp. zn. 8 To 37/2024, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. e) tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu a podle § 259 odst. 3 písm. b) tr. ř. při nezměněném výroku o vině znovu rozhodl tak, že obviněného odsoudil podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) roků, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a § 70 odst. 1 tr. zákoníku obviněnému též uložil trest propadnutí věcí blíže specifikovaných na straně 2 výroku rozsudku. Naproti tomu odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Citovaný rozsudek odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně napadl obviněný M. M. prostřednictvím svého obhájce dovoláním, směřujícím do výroku o vině i do výroku o trestu, které opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř., když má za to, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy a rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
5. Ve svém mimořádném opravném prostředku obviněný napadeným rozsudkům vytýká vady spočívající v nejasnosti a neúplnosti skutkových zjištění, když má za to, že se nevypořádaly se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí ani s jeho obhajobou, přičemž i uložený trest označil za nepřiměřeně přísný.
6. Pochybení soudu prvního stupně shledává zejména v nesprávném hodnocení důkazů. To se týká především útoku pod bodem 4. výroku o vině, jehož skutkový závěr nelze opřít o výpověď svědka J. P. Poukázal na rozpor v popisu skutku, pokud soud uvedl, že mu měl drogu prodat v nezjištěném počtu případů a následně uvedl, že to bylo nejméně v 35 případech. Navíc svědek v přípravném řízení uvedl, že marihuanu zakoupil asi půl roku poté, co se s obviněným seznámil, takže se jedná o rok 2022 a část roku 2023. Není tedy zřejmé, z čeho soud prvního stupně dovodil dobu „přibližně od počátku roku 2022“. Pokud soud chtěl činit hodnověrné závěry z výpovědi tohoto svědka měl trvat na jeho osobním výslechu u soudu a nespokojit se s přečtením jeho výpovědi z přípravného řízení.
7. Pokud jde o výpověď svědka J. V., namítl, že jde o osobu dlouhodobě závislou na návykových látkách, což se zjevně odrazilo na jeho schopnostech hodnověrně reprodukovat skutečnost, o čemž svědčí i jeho zmatený projev u hlavního líčení. Pokud chtěl soud z jeho výpovědi vycházet, měl jeho osobu podrobit znaleckému zkoumání, zda a na kolik je schopen poskytnout hodnověrné svědectví.
8. K zajištěnému konopí v místě svého bydliště namítl, že toto užíval pro vlastní potřebu, neboť mu značně ulevovalo od fyzických bolestí a zdravotních problémů spojených s vážným úrazem, v jehož důsledku je invalidní. Z provedených důkazů se nepodává, že by jej přechovával pro jiné osoby.
9. Ve vztahu k výroku o trestu namítl, že soud nezohlednil jeho sebereflexi, tedy skutečnost, že sám nastoupil adiktologickou léčbu, ve které pokračuje, kdy konopí nahrazuje léčebnými prostředky předepsanými lékařem. Uložený trest považuje za nepřiměřeně přísný, neboť i s ohledem na podstupovanou léčbu je na něj možné působit trestem nespojeným s odnětím svobody.
10. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 7. 3. 2024, sp. zn. 8 To 37/2024 a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 11. 1. 2024, sp. zn. 1 T 125/2023, a věc přikázal soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
11. Z vyjádření státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně) k podanému dovolání vyplývá, že námitky vyjádřené v dovolání uplatňuje obviněný v rámci své obhajoby prakticky již od samého počátku trestního řízení a vtělil je rovněž do svého řádného opravného prostředku, takže se jimi zabývaly jak soud prvního stupně, tak soud odvolací. Veškeré námitky, které v této souvislosti vznáší, kvalitativně nepřekračují meze prosté polemiky s názorem soudů na to, jak je třeba ten, který důkaz posuzovat a jaký význam mu připisovat z hlediska skutkového děje.
12. Souhlasí s odvolacím soudem, že soud prvního stupně nepochybil, pokud svědkům V. a P. uvěřil. Tyto výpovědi je možno posoudit jako spontánní, z jejich obsahu či formulace nevyplývá jakákoliv snaha zveličit množství či četnost návykové látky opatřené od obviněného. Zcela pak korespondovaly s výpověďmi svědků D. a V., s protokolem o provedení domovní prohlídky a dalšími důkazy, ze kterých vyplývá, že obviněný v uvedeném období nejenže marihuanu přechovával, ale že jí také za úplatu či bezplatně poskytoval dalším osobám. Jednání obviněného tak bylo provedenými důkazy prokázáno s tím, že právní kvalifikace jeho jednání je zcela přiléhavá. Pokud jde o uložený trest, ten koresponduje se všemi rozhodnými hledisky pro ukládání trestu.
13. Podle státní zástupkyně meritorní rozhodnutí v této věci není zatíženo takovou vadou, kterou by bylo nutno a možno napravit cestou dovolání, přičemž deklarovaný důvod dovolání naplněn nebyl. Proto závěrem navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
III. Přípustnost a důvodnost dovolání
14. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř.
15. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., na které je v dovolání ve smyslu výše uvedeného odkazováno.
16. Obviněný předně uplatnil důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., spočívající v tom, že „rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy“.
17. Tento dovolací důvod umožňuje nápravu v případech, kdy došlo k zásadním (extrémním) vadám ve skutkových zjištěních a věcně podchycuje tři okruhy nejzásadnějších vad ve skutkových zjištěních, kterými jsou případy tzv. extrémního nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a skutkových zjištění, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu), případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkaz, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcný důkaz zajištěný při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkaz nezákonným odposlechem apod.), a konečně vada spočívající v tzv. důkazu opomenutém, tj. důkazu, který byl sice některou ze stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení nebylo věcně adekvátně odůvodněno.
18. Obviněný současně odkázal na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který je možné iniciovat tehdy, spočívá-li napadené rozhodnutí „na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení“. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu lze namítat zásadně vady právní povahy, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Pro naplnění uvedeného dovolacího důvodu nepostačuje pouhý formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů, aniž by byly řádně vymezeny hmotněprávní vady v napadených rozhodnutích spatřované, což znamená, že dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03).
19. Nejvyšší soud po prostudování předloženého trestního spisu předně shledal, že v dovolání deklarované námitky obviněný uplatnil již v předchozích stádiích trestního řízení, jakož i v odvolání podaném proti rozsudku soudu prvního stupně. Jde tak v podstatě pouze o opakování obhajoby, se kterou se již náležitě vypořádaly soudy nižších stupňů v odůvodnění svých rozhodnutí.
20. Pokud jde o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., obviněným uplatněný v jeho první a třetí alternativě, za relevantní, nicméně neopodstatněné, lze označit námitky, jimiž vytýká, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
21. Dovolací námitky proti učiněným skutkovým zjištěním zejména ve vztahu k jednání v bodě 4) obsahují nesouhlas dovolatele s tím, že byl uznán vinným na základě skutkového stavu a důkazů, které oba nižší soudy vyhodnotily podle jeho názoru nesprávně. Svými námitkami, které jsou v dovolání blíže rozvedeny, obviněný ve skutečnosti brojí proti rozsahu a způsobu vyhodnocení důkazů ze strany obou soudů a nabízí jejich vlastní hodnocení. V důsledku toho shledal, že skutková zjištění stran této jemu přisouzené trestné činnosti, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, neodpovídají obsahu provedených důkazů, tedy jsou s nimi ve zjevném rozporu. To platí zejména ve vztahu k námitkám, jimiž zpochybňuje výpověď svědka J. P. z přípravného řízení stran množství a četnosti případů jemu distribuované drogy, jakož i časového vymezení předmětného jednání. Pokud jde o svědka J. V., jedná se o osobu závislou na návykových látkách, což se odrazilo na jeho schopnostech hodnověrně reprodukovat skutečnost, přičemž vytýká, že soud měl tohoto svědka podrobit znaleckému zkoumání stran jeho schopnosti poskytnout soudu hodnověrné svědectví. Ohledně konopí nalezeného v jeho bydlišti dále tvrdí, že toto užíval toliko pro vlastní potřebu, přičemž se z ničeho nepodává, že by toto přechovával pro někoho jiného.
22. Podstata dovolací argumentace obviněného tak nespočívá v tom, že by osvědčovala vadu spočívající v tom, že skutková zjištění soudu prvního stupně projevující se v závěru o jeho vině zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, nemají podklad v soudem hodnocených důkazech, nýbrž ve snaze důkazy, z nichž vyšly oba nižší soudy zpochybnit a prosadit vlastní (pro něj příznivější) variantu skutkového děje.
23. K výše namítanému zjevnému rozporu mezi obsahem provedených důkazů a skutkovými závěry soudu prvního stupně, který obviněný shledává ohledně skutku pod bodem 4) stran množství a četnosti případů jím distribuované drogy svědku J. P., jakož i časového vymezení předmětného jednání, nutno zdůraznit, že by musel nastat takový exces, který odporuje pravidlům zakotveným v § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Tento rozpor ale nelze shledávat pouze v tom, že obviněný není spokojen s důkazní situací a jejím vyhodnocením, pokud mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními je patrná logická návaznost (viz např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 84/94, sp. zn. IV. ÚS 570/03).
24. S ohledem na stav a výsledky provedeného dokazování Nejvyšší soud konstatuje, že takto vymezenou vadou rozsudek soudu prvního stupně a potažmo na něj navazující rozsudek soudu odvolacího, zatíženy nejsou. Obvodní soud pro Prahu 4 realizoval komplexní a bezvadné dokazování, a to nejen pokud jde o jeho rozsah, ale rovněž co do problematiky navazujícího formování skutkových a právních závěrů. Svým povinnostem současně dostál taktéž Městský soud v Praze, který odvolání obviněného řádně přezkoumal a se všemi jeho námitkami se přesvědčivě vypořádal.
25. Není pochyb o tom, že soud prvního stupně vyvodil své skutkové závěry z výsledků provedeného obsáhlého dokazování, které poskytovalo dostatečný obraz o trestném jednání obviněného. Z odůvodnění rozhodnutí obou soudů vyplývá, že ačkoliv obviněný spáchání trestné činnosti z velké části popírá, je z této spolehlivě usvědčován konkrétními důkazy. Dostatečné ukotvení skutkových závěrů soud prvního stupně shledal zejména ve výpovědích svědků J. V., J. P. a L. D. – uživatelů a odběratelů marihuany, kteří popsali nejen okolnosti, za kterých se s obviněným setkali, ale také případy, kdy, v jakém množství, případně za jakou protihodnotu či zdarma od něj marihuanu získali. Tyto výpovědi, které soudy posoudily jako věrohodné a spontánní, pak korespondovaly i s výpovědí svědka V.
V. Odvolací soud, který se zabýval námitkou obviněného ve vztahu k výhradě stran popisu skutku pod bodem 4/ výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně (distribuce marihuany svědku J. P.), neshledal rozpor mezi pojmy „v nezjištěném počtu případů“ a „nejméně v 35 případech“, k čemuž uvedl, že oba pojmy jsou pojmy neurčitými, přičemž druhý vychází z výpovědi tohoto svědka a je formulací zpřesňující. Poukázal, že svědek J. P. popsal, že obviněného zná asi dva roky, vypovídal 25. 6. 2023 a marihuanu si od něj zakoupil poprvé asi půl roku po seznámení; znali se tedy asi od poloviny roku 2021, půl roku poté je začátek roku 2022, tedy časové vymezení skutku i podle odvolacího soudu odpovídá výpovědi svědka.
Namítal-li dále obviněný, že soud se neměl spokojit s přečtením výpovědí tohoto svědka z přípravného řízení, tak je třeba připomenout, že jeho výpověď soud prvního stupně přečetl se souhlasem stran, které znaly jeho obsah. Skutkové závěry soudů jsou dále podporovány řadou dalších, zejména listinných důkazů, ze kterých vyplývá, že obviněný v uvedeném období marihuanu přechovával nejen pro svou potřebu, ale že ji také za úplatu či bezplatně poskytoval dalším osobám. Z protokolu o provedené domovní prohlídce v domě užívaném obviněným vyplývá, že bylo zajištěno množství různých obalů obsahujících rostlinnou sušinu, přičemž tyto byly umístěny na různých místech a v různých místnostech domu.
Z odborného vyjádření z oboru kriminalistiky, odvětví chemie bylo zjištěno, že v zajištěném sušeném rostlinném materiálu o celkové hmotnosti 1.462,59 gramů bylo zjištěno 106,91 gramů delta-9-THC. Zjištěný materiál obsahoval více jak 1% delta-9-THC, z čehož vyplývá, že se nejednalo o technické konopí. Na zajištěných digitálních vahách byly zjištěny stopy po delta-9-THC a po metamfetaminu. Zejména způsob uskladnění marihuany spolu se zajištěnými vahami, na kterých byly zajištěny její stopy označil soud za důkazy, činící takový závěr logickým a správným (k tomu srov. body 7.
– 8. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu).
26. Skutečnosti, že obviněný nepřechovával zajištěnou marihuanu pouze pro vlastní potřebu k léčebným účelům, pak kromě svědeckých výpovědí nasvědčuje také jeho komunikace prostřednictvím SMS a aplikace Messenger, která byla zjištěna v jeho mobilním telefonu zn. Xiaomi. Z odborného vyjádření z oboru kriminalistiky, odvětví analýza dat a zkoumání nosičů dat se podává, že ze zajištěné elektronické komunikace jednoznačně vyplývá, že obviněný omamné látky prodával, jak dokládá kupř. ve vztahu k distribuci marihuany svědku J. P. jejich komunikace, v níž společně opakovaně řešili prodej sušiny, přičemž není pochyb o tom, že tím byla myšlena právě marihuana. Z úředního záznamu Policie České republiky se podává, že za obviněným chodila před dům kromě svědků i řada dalších osob, tak jak mj. vyplývá i z výpovědi svědka V. V. Všechny uvedené skutečnosti pak v souhrnu jednoznačně vyvracejí variantu, že obviněný uchovával marihuanu zajištěnou při domovní prohlídce pouze pro vlastní potřebu. V tomto směru lze odkázat na skutkové závěry a hodnocení důkazů soudem prvního stupně blíže rozvedené v bodě 16 odůvodnění rozsudku, s nimiž se bezezbytku ztotožnil i odvolací soud.
27. Těmto důkazům byla oběma soudy nižších stupňů důvodně přiznána věrohodnost, přičemž není důvod od skutečností z nich jednoznačně a bezpochybně vyplývajících, odhlížet. V posuzovaném případě se v poměru mezi skutkovými zjištěními Obvodního soudu pro Prahu 4, z nichž v napadeném rozsudku vycházel také Městský soud v Praze na straně jedné, a provedenými důkazy na straně druhé, se rozhodně nejedná o žádný zjevný rozpor, jenž by odůvodňoval zásah Nejvyššího soudu do soudy učiněných skutkových závěrů ve smyslu judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu (srov. např. nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 125/04 a I. ÚS 55/04, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 11 Tdo 1453/2014). 28. Pokud jde o námitku spočívající v neprovedení důkazu znaleckým zkoumáním svědka J. V. ohledně jeho schopnosti poskytnout hodnověrné svědectví, neboť jde o osobu dlouhodobě závislou na návykových látkách, je nutno v tomto ohledu zásadu spravedlivého procesu vyplývající z čl. 36 Listiny základních práv a svobod vykládat tak, že v řízení před obecnými soudy musí být dána jeho účastníkovi možnost navrhnout důkazy, jejichž provedení pro prokázání svých tvrzení pokládá za potřebné. Tomuto procesnímu právu účastníka pak odpovídá povinnost soudu nejen o navržených důkazech rozhodnout, ale také (pokud návrhu na jejich provedení nevyhoví) ve svém rozhodnutí vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl. Ačkoliv tedy soud není povinen provést všechny navržené důkazy, z hlediska práva na spravedlivý proces musí jeho rozhodnutí i v tomto směru respektovat zásadní požadavek na náležité odůvodnění přijatého rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 125 odst. 1 tr. ř. nebo § 134 odst. 2 tr. ř. (srov. např. nálezy Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 51/96, sp. zn. III. ÚS 402/05).
29. Dle názoru Nejvyššího soudu při respektování výše uvedených obecných předpokladů je v konkrétní věci s ohledem na stav a výsledky provedeného dokazování zřejmé, že v posuzovaném případě se o tzv. opomenutý důkaz nejednalo. V tomto směru nutno poukázat na protokol o hlavním líčení konaném dne 11. 1. 2024 z jehož obsahu se podává, že k dotazu předsedkyně senátu strany uvedly, že nemají další návrhy na doplnění dokazování (str. 2 protokolu o hlavním líčení na č. l. 230 tr. spisu). Za této situace soud prvního stupně, který provedl dokazování stran skutkových zjištění rozhodných pro ustálení skutkových závěrů a pro odůvodnění výroku o vině a trestu způsobem zákonem předpokládaným a v rozsahu potřebném pro řádné zjištění skutkového stavu, o němž není důvodných pochyb a které následně bylo v souladu s § 2 odst. 5, 6 tr. ř. náležitě vyhodnoceno, neměl k namítanému postupu stran doplnění dokazování důvod. K tomu, že by šlo o důkaz nadbytečný, se též vyjádřil v bodě 7 odůvodnění rozsudku odvolací soud tak, že: „…z obsahu výpovědi svědka V. nelze dovozovat skutečnosti vedoucí k pochybnostem o jeho věrohodnosti a nutnosti svědka znalecky zkoumat“.
30. Obviněným dále uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. není naplněn námitkami, jimiž vyjadřuje nesouhlas s právním hodnocením posuzovaného jednání podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, což by sice obecně byly námitky pod tento dovolací důvod podřaditelné. Nejvyšší soud nicméně shledal, že dovolání je sice formálně opřeno o tento dovolací důvod uvedený, z obsahu dovolání je však zřejmé, že žádné konkrétní námitky obviněného proti právnímu hodnocení posuzovaného jednání nesměřují.
31. Dovolatel svou argumentací, že nebylo prokázáno, že by konopí nalezené v jeho bydlišti přechovával i pro jiné osoby za účelem jeho další distribuce, ale že toto užíval toliko pro svou potřebu k léčebným účelům, kterou uplatnil již v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve skutečnosti brojí proti nedostatkům v procesu dokazování a nikoli vůči právnímu hodnocení věci a jeho námitky směřují toliko proti skutkovému základu výroku o vině; deklarovaný důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. obsahově nenaplňují.
32. V návaznosti na shora uvedená východiska Nejvyšší soud konstatuje, že ze skutkových zjištění, jak jsou popsána v tzv. skutkové větě výroku o vině rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 (viz její doslovná citace v úvodu tohoto usnesení) a podrobně rozvedena v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů, a ze kterých s ohledem na výše již uvedené vychází i Nejvyšší soud, je evidentní, že obviněný svým jednáním po objektivní i subjektivní stránce naplnil všechny zákonné znaky zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Oběma soudy přijatá zjištění o průběhu skutkového děje i soudy aplikovaná právní kvalifikace shora popsaného jednání, je tak podle Nejvyššího soudu zcela přiléhavá.
33. Obviněný M. M. s poukazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. shledal vadným rovněž výrok o trestu, přičemž namítá nepřiměřenost (přílišnou přísnost) uloženého nepodmíněného trestu odnětí svobody. Takové námitky však nelze prostřednictvím důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
uplatnit, neboť nejde o „jiné hmotněprávní posouzení“ ve smyslu tohoto dovolacího důvodu. Za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu tohoto dovolacího důvodu, je možno pokládat vady výroku o trestu záležející v porušení hmotného práva, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Žádnou z těchto eventualit však obviněný nevytkl, přičemž v daném případě ukládání úhrnného, souhrnného či společného trestu nepřicházelo v úvahu.
34. Měl-li obviněný za to, že uložený trest je nepřiměřeně přísný, tak pokud jde o námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí, tyto lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., jejž však obviněný v dovolání neuplatnil. Proto jen v zájmu úplnosti lze uvést, že tento se vztahuje na případy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v § 31 až 34 tr. zák. (resp. § 41, § 42 tr. zákoníku) a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 tr. ř. (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 5. 2008, sp. zn. III. ÚS 2866/07).
35. Poukazuje-li obviněný na své osobní poměry a zdravotní stav, na jejichž pozadí považuje uložený nepodmíněný trest odnětí svobody za nepřiměřeně přísný, jedná se tak zjevně toliko o námitku pouhé nepřiměřenosti trestu, která však, jak již výše uvedeno, zjevně žádnému ze zákonných dovolacích důvodů neodpovídá. Obviněnému byl totiž uložen přípustný druh trestu a zcela v rámci zákonné trestní sazby, dokonce při dolní hranici jejího rozmezí. V této souvislosti je vhodné připomenout, že obviněný byl v dané věci uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, za nějž lze uložit nepodmíněný trest odnětí svobody v rozpětí od dvou do deseti let.
36. Z odůvodnění rozsudku odvolacího soudu se podává, že při úvaze o druhu a konkrétní výši uloženého trestu vyšel ze zásad ukládání trestů zakotvených v § 37 a násl. tr. zákoníku, zohledňující okolnosti případu, včetně hodnocení osoby obviněného, stupně jeho narušení i možností jeho nápravy, rovněž se pečlivě zabýval polehčujícími i přitěžujícími okolnostmi, přičemž současně hodnotil povahu a závažnost spáchané trestné činnosti. V daném případě tak po zohlednění všech okolností případu a skutečností relevantních pro rozhodování o trestu odvolací soud přihlédl k tomu, že obviněný byl v minulosti již dvakrát odsouzen za drogovou trestnou činnost, za niž mu byl v obou případech uložen podmíněný trest odnětí svobody, přičemž nyní projednávané trestné činnosti se dopustil přinejmenším zčásti v průběhu zkušební doby podmíněného odsouzení. Nelze pominout, že přesto, že obviněnému byla dříve uloženými podmíněnými tresty odnětí svobody dávána šance k nápravě, ani opětovná hrozba dalšího trestu jej nepřiměla k vedení řádného života, naopak téměř vzápětí opakoval úmyslnou trestnou činnost shodného charakteru. Zjevně tedy dřívější podmíněné tresty odnětí svobody nesplnily svůj účel a na obviněného neměly výchovný účinek, neboť svým přístupem prokázal naprostou absenci náhledu na jím páchanou trestnou činnost. Již tato okolnost sama o sobě postačuje pro závěr, že na obviněného již nelze působit jinak než uložením nepodmíněného trestu odnětí svobody. Rovněž nelze přehlédnout, že marihuanu předával více osobám, a to v mnoha případech, ať již zdarma či za úplatu. Odvolací soud zcela správně uzavřel, že další příležitost v podobě podmíněného trestu odnětí svobody, již není v daném případě akceptovatelná, a na obviněného je již třeba působit přímým výkonem trestu odnětí svobody. Je tedy vyloučeno, aby bylo účelu trestního řízení dosaženo uložením trestu nespojeného s jeho přímým výkonem, jak se obviněný domáhá. Proto mu uložil trest odnětí svobody ve výměře tří roků, pro jehož výkon jej zařadil v souladu s § 56 odst. 2 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud se ztotožnil s odvolacím soudem, přičemž shledal uložený trest v rámci příslušné trestní sazby, za zákonný a přiměřený. 37. Nad rámec již uvedeného Nejvyšší soud poznamenává, že v posuzované věci neshledal žádný exces při vyměření trestu, neboť odvolací soud zkoumal podmínky rozhodné pro jeho ukládání, když podrobně uvedl veškeré okolnosti, které posuzoval. Vysvětlil i úvahy, jimiž se při svém rozhodování řídil a na jejichž základě dospěl k závěru o nutnosti uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody při dolní hranici zákonné trestní sazby (viz body 8. a 9. rozsudku odvolacího soudu). Způsob posouzení všech skutečností významných pro uložení trestu odnětí svobody co do jeho výše i nepodmíněnosti včetně důvodnosti zařazení obviněné do věznice s ostrahou, lze považovat za dostatečný pro zhodnocení všech potřebných hledisek (srov. přiměřeně např. nálezy Ústavního soudu ze dne 4. 4. 2007, sp. zn. III. ÚS 747/06, a ze dne 11. 6. 2014, sp. zn. I. ÚS 4503/12).
38. V neposlední řadě je zapotřebí dodat, že v tomto případě nejde ani o situaci, na niž dopadají závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2018, sp. zn. II. ÚS 492/17 (viz body 49. a násl.), kdy by tak bylo možné dovolací námitku stran výroku o trestu podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., (nyní dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.), a to z důvodu nesprávného hmotněprávního posouzení představujícího svévolné porušení některého z ústavně zaručených základních práv či svobod obviněného.
39. Podle názoru Nejvyššího soudu se oba soudy ve svých rozhodnutích vypořádaly s hodnocením provedených důkazů v intencích ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř. a nelze jim vytýkat nějakou svévoli, nelogičnost, rozporuplnost, jednostrannost hodnotících úsudků apod. Námitky dovolatele již byly podrobně rozebrány v rámci odvolacího řízení, při kterém tyto námitky uplatňoval, přičemž i soud prvního stupně se jimi rozsáhle zabýval. Nejvyšší soud proto v tomto směru primárně odkazuje na podrobné odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně (str. 3–6), a rovněž poukazuje na odůvodnění rozsudku odvolacího soudu (str. 3–4). Nejvyšší soud konstatuje, že postupem soudů obou stupňů nebylo porušeno právo obviněného na obhajobu a na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny, ani z toho vyplývající zásada in dubio pro reo.
IV. Závěrečné shrnutí
40. S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud dovolání obviněného M. M. podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiných než zákonných důvodů. Za podmínek uvedených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil Nejvyšší soud toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 15. 8. 2024
JUDr. Antonín Draštík předseda senátu