11 Tdo 65/2023-237
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 1. 2023 o dovolání
obviněného P. B., nar. XY v XY, okres Beroun, trvale bytem XY, t. č. ve
výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Oráčov, proti usnesení Krajského soudu
v Praze ze dne 13. 10. 2022, sp. zn. 11 To 244/2022, v trestní věci vedené u
Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 3 T 54/2022, t a k t o:
Podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. řádu se dovolání obviněného P. B. odmítá.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 30. 6. 2022, sp. zn. 3 T
54/2022, byl obviněný P. B. (dále též jen „obviněný“ či „dovolatel“) uznán
vinným přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a
psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, spáchaným ve
formě organizátorství podle § 24 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, v jednočinném
souběhu s přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337
odst. 1 písm. h) tr. zákoníku, spáchaným ve formě spolupachatelství podle § 23
tr. zákoníku. Za toto jednání, jakož i za sbíhající se přečin krádeže podle §
205 odst. 1 písm. a), písm. b), odst. 2 tr. zákoníku, jímž byl shledán vinným
rozsudkem Okresního soudu v Berouně ze dne 25. 6. 2021, sp. zn. 2 T 58/2021,
byl obviněný okresním soudem odsouzen podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku za
použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání
dvaceti dvou měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr.
zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, to vše za současného zrušení výroku o
trestu z rozsudku Okresního soudu v Berouně ze dne 25. 6. 2021, sp. zn. 2 T
58/2021, jakož i všech dalších rozhodnutí na tento výrok obsahově navazujících,
pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
2. Výše citovaný rozsudek Okresního soudu v Kladně právní moci nenabyl,
neboť byl v zákonné lhůtě napaden odvoláním obviněného P. B. Krajský soud v
Praze následně svým usnesením ze dne 13. 10. 2022, sp. zn. 11 To 244/2022,
odvolání obviněného podle § 256 tr. řádu zamítl jako nedůvodné.
3. Podle skutkových zjištění Okresního soudu v Kladně se obviněný P.
B. předmětné trestné činnosti dopustil společně s další osobou (spoluobviněnou
P. E.) tím, že:
v přesně nezjištěné době od listopadu do prosince 2020 požádal obviněný P. B.,
který tou dobou vykonával trest odnětí svobody ve věznici XY, prostřednictvím
telefonní služby BVfon obviněnou P. E. o obstarání a poskytnutí drogy
marihuany, což obviněná učinila, když nejprve nezjištěným způsobem opatřila
drogu marihuanu o celkové hmotnosti 7,44 gramu, obsahující účinnou látku
delta-9-tetrahydrokanabinol, kterou následně ukryla ve dvou válečcích omotaných
lepící páskou do krabičky od cigaret, a tu dne 3. 12. 2020 okolo 08:56 hodin na
základě telefonických instrukcí obviněného o tom, v jakém čase tak má učinit a
že se má přitom maskovat čepicí, zanechala u popelnice před hlavním vstupem do
věznice XY, kde ji na základě instrukcí obviněného vyzvedl dne 4. 12. 2020 v
čase okolo 08:17 hodin J. H., který zde vykonával úklidovou činnost, a který
se balíček pokusil pronést obviněnému P. B. do prostor věznice, přičemž byl
kontrolován příslušníky Vězeňské služby a balíček u něj byl zajištěn,
a výše uvedeného jednání se obvinění dopustili, ačkoliv si byli vědomi, že
konopí je uvedeno v příloze č. 3 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech
návykových látek, vydaném na základě zmocnění zákona č. 167/1998 Sb., o
návykových látkách, a jeho účinná látka delta-9-tetrahydrokanabinol je
uvedena v příloze č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových
látek, vydaném na základě zmocnění zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Výše citované usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 13. 10. 2022,
sp. zn. 11 To 244/2022, napadl obviněný P. B. dovoláním podaným
prostřednictvím svého obhájce, přičemž v rámci odůvodnění svého mimořádného
opravného prostředku odkázal na dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm.
g), písm. k) a písm. l) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021, neboť podle
jeho názoru napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku
nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, dále v napadeném rozhodnutí
některý výrok chybí nebo je neúplný, přičemž napadeným rozhodnutím bylo
rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti
rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž
byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo
přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b
odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021.
5. V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný předně
namítl, že nebyly splněny zákonné podmínky pro přijetí jeho prohlášení viny
nalézacím soudem. Obviněný trvá na tom, že jej soud prvního stupně nepoučil a
řádně nevyzval podle § 206a odst. 1 tr. řádu, aby se vyjádřil ke skutečnostem,
které jsou uvedeny v obžalobě, zejména zda se cítí vinen nebo nevinen, zda
souhlasí s popisem skutku, jeho právní kvalifikací a s navrženým trestem, a
které skutečnosti považuje za nesporné. Obviněný se přitom neztotožňuje s
opačným závěrem odvolacího soudu, odkazuje na zvukový záznam z hlavního líčení
konaného dne 30. 6. 2022 a doplňuje, že odvolací soud se chybně zabýval pouze
způsobem, jakým byl nalézacím soudem poučen o možnosti prohlášení viny podle §
206a odst. 1 tr. řádu, aniž by se zabýval způsobem, jakým byl vyzván k
vyjádření podle téhož ustanovení. Dovolatel poukazuje rovněž na sdělení
odvolacího soudu o tom, že byl údajně poučen řádně písemně, když toto poučení
mu bylo podle odvolacího soudu doručeno spolu s předvoláním k hlavnímu líčení.
K tomu obviněný namítá, že v § 206a odst. 1 tr. řádu je stanoveno, že výzva a
poučení podle tohoto ustanovení musí následovat až po přednesení obžaloby a
vyjádření poškozeného. I z uvedeného je tak podle dovolatele zřejmé, že nebyl
nalézacím soudem vyzván a poučen správně, řádně a přesně podle § 206a odst. 1
tr. řádu. Soudy nižších stupňů tedy nemohly vycházet z jím učiněného prohlášení
viny, měly povinnost provést úplné dokazování a v jeho rámci provést rovněž
důkazy navrhované jeho osobou. Jen tak mohlo být dle jeho názoru prokázáno, zda
se ve skutečnosti dopustil jednání popsaného v usnesení odvolacího soudu a zda
byl dne 30. 6. 2022 vůbec schopen plnohodnotné účasti na hlavním líčení před
soudem prvního stupně, což odvolací soud nikterak nezkoumal. Obviněný uzavírá,
že pokud tak soudy nižších stupňů neučinily, zatížily řízení závažnou procesní
vadou.
6. Obviněný dále ve svém dovolání namítl nesprávné právní hodnocení
skutku, kterým se měl dopustit mimo jiné i přečinu maření výkonu úředního
rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. h) tr. zákoníku. K danému
obviněný sděluje, že je nadále přesvědčen o chybnosti tohoto závěru a domnívá
se, že se svým skutkem předmětného přečinu nedopustil.
7. Závěrem svého dovolání obviněný namítl, že se odvolací soud dopustil
též pochybení ve smyslu § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, ve znění účinném do
31. 12. 2021, a to tím, že rozhodl o zamítnutí jím podaného odvolání proti
rozsudku soudu prvního stupně, aniž by pro to byly splněny procesní podmínky,
jelikož před vydáním a vyhlášením napadeného usnesení odvolacího soudu nebylo
samostatným rozhodnutím rozhodnuto o návrhu obviněného na zastavení trestního
stíhání pro jeho zjevnou neúčelnost.
8. Z těchto důvodů dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil napadené
usnesení Krajského soudu v Praze a následně odvolacímu soudu přikázal, aby
danou věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Obviněný v podaném
dovolání rovněž navrhl, aby Nejvyšší soud před rozhodnutím o dovolání podle §
265o odst. 1 tr. řádu odložil výkon jím napadeného rozhodnutí.
9. K dovolání obviněného zaslal své písemné stanovisko ze dne 4. 1.
2023, sp. zn. 1 NZO 1039/2022-10, státní zástupce činný u Nejvyššího státního
zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který předně konstatoval, že
těžiště námitek dovolatele směřuje proti procesnímu postupu nalézacího soudu
při přijetí prohlášení viny. Takovéto námitky však podle státního zástupce
neodpovídají žádnému z dovolatelem uplatněných dovolacích důvodů ve znění
účinném do 31. 12. 2021, stejně jako žádnému z dovolacích důvodů uvedených v §
265b tr. řádu v jeho aktuálním znění. Předně státní zástupce nepovažuje tyto
námitky za přípustné, a to proto, že obviněný P. B. nemůže napadat dovoláním
výrok o vině, pakliže byly všechny skutečnosti v tomto výroku obsažené zahrnuty
v nalézacím soudem přijatém prohlášení viny učiněného obviněným.
10. Státní zástupce k tomuto poukazuje na skutečnost, že podle § 206c
odst. 7 tr. řádu soudem přijaté prohlášení viny nelze odvolat a skutečnosti
uvedené v prohlášení viny nelze napadat opravným prostředkem, tedy odvoláním
ani dovoláním. Za takové situace podle jeho názoru nemůže obviněný napadat ani
procesní postup soudu, který přijetí prohlášení viny předcházel, když
takovýmito námitkami v konečném důsledku zpochybňuje i skutečnosti v prohlášení
viny obsažené. Nadto státní zástupce dodává, že v souvislosti s prohlášením
viny obviněného a jeho přijetím nalézacím soudem nedošlo k žádnému procesnímu
pochybení, které by zakládalo porušení práva obviněného na spravedlivý proces,
pročež poukazuje na argumentaci obsaženou v bodě 5. odůvodnění rozhodnutí
odvolacího soudu. Dovolatel byl poučen o právních následcích prohlášení viny a
v průběhu hlavního líčení byla učiněna též dovolatelem zpochybňovaná výzva
podle § 206a odst. 1 tr. řádu. Byl-li obviněný již před konáním hlavního líčení
poučen též písemně, což označuje za předčasné, stalo se tak v souladu s § 196
odst. 2, 3 tr. řádu. Tyto procesní námitky dovolatele tedy nejsou podle
státního zástupce přípustné, stejně jako námitky, kterými vytýká, že ve vztahu
ke skutkovým zjištěním nebylo prováděno dokazování. Totéž podle státního
zástupce platí i o nekonkretizovaných námitkách proti použití právní
kvalifikace skutku podle § 337 odst. 1 písm. h) tr. zákoníku.
11. Státní zástupce dále poukazuje, že ačkoli dovolatel opřel své
dovolání též o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. řádu, ve znění
účinném do 31. 12. 2021, nevznáší k tomuto žádné konkrétní námitky, pročež k
tomuto dovolacímu důvodu nelze v dovolacím řízení přihlížet. Námitky, podle
kterých měl odvolací soud před rozhodnutím o odvolání nejdříve samostatným
rozhodnutím řešit žádost obviněného o zastavení trestního stíhání pro
neúčelnost, podle státního zástupce nepřípustně směřují proti výroku o vině,
přičemž se zároveň nacházejí mimo rámec dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1
písm. l) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021. Pro úplnost státní
zástupce rovněž uvedl, že neshledaly-li soudy v původním řízení podmínky pro
fakultativní rozhodnutí o zastavení trestního stíhání pro jeho neúčelnost,
nelze se takového postupu domáhat v rámci žádného dovolacího důvodu.
12. Státní zástupce závěrem shrnuje, že proti výroku o trestu, který z
formálního hlediska bylo možno dovoláním napadnout, dovolatel žádné námitky
nevznáší, jelikož jeho dovolání po obsahové stránce směřuje výlučně proti
výroku o vině. Vzhledem k tomu nelze dovolání obviněného považovat za
přípustné, pročež státní zástupce navrhuje, aby Nejvyšší soud toto dovolání v
neveřejném zasedání podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. řádu odmítl.
13. Vyjádření státního zástupce k dovolání podanému obviněným bylo
následně Nejvyšším soudem zasláno obhájci obviněného k jeho případné replice,
která však do okamžiku zahájení neveřejného zasedání o podaném dovolání nebyla
tomuto soudu nikterak předložena.
III.
Přípustnost a důvodnost dovolání
14. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) nejprve
zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním
ustanovením trestního řádu. Po jeho prostudování shledal, že dovolání bylo
podáno obviněným jako osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr.
řádu], v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě [tj. v souladu s §
265e odst. 1, odst. 3 tr. řádu]. Současně lze konstatovat, že dané podání
obviněného splňuje i všechny obligatorní obsahové náležitosti dovolání upravené
v § 265f tr. řádu.
15. Jak již bylo konstatováno výše, Nejvyšší soud jako soud dovolací
předně zjišťoval, zda jsou v dané trestní věci splněny zákonné podmínky
přípustnosti dovolání uvedené v § 265a tr. řádu. Podle § 265a odst. 1 tr. řádu
přitom platí, že dovoláním lze napadnout pouze pravomocné rozhodnutí soudu ve
věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští, přičemž
v § 265a odst. 2 písm. a) až písm. h) tr. řádu jsou taxativně vypočtena
rozhodnutí, která je možno považovat za rozhodnutí ve věci samé. Z uvedeného
zákonného vymezení je zřejmé, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek
nelze podat z jakýchkoli důvodů, nýbrž musí splňovat kumulativně stanovené
zákonné podmínky, přičemž je nutné, aby šlo o rozhodnutí soudu, které se stalo
konečným, závazným a řádnými opravnými prostředky nezměnitelným. Právní moci
musí takové rozhodnutí nabýt v celém obsahu v řízení před soudem druhého
stupně, tedy ve výroku o vině i o trestu, a současně proti němu musí zákon
výslovně připouštět podání dovolání.
16. S ohledem na obsah podaného dovolaní je zřejmé, že přípustnost
tohoto mimořádného opravného prostředku v nyní posuzované věci obviněný
shledává s odkazem na ustanovení § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. řádu,
podle kterého se rozhodnutím ve věci samé rozumí rozhodnutí, jímž byl zamítnut
nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v
§ 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu.
17. Ačkoli v rámci posouzení otázky přípustnosti dovolání není na místě
zkoumat, zda lze obviněným uplatněné dovolací důvody považovat za některý z
důvodů taxativně uvedených v § 265b odst. 1 písm. k) tr. řádu, jejichž
existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí
dovolacím soudem, považuje Nejvyšší soud za nezbytné upozornit (s ohledem na
skutečnost, že obviněný ve svém dovolání odkazuje na dovolací důvody vymezené v
trestním řádu v jeho znění účinném do 31. 12. 2021), že podle zásady platné pro
trestní řízení, podle které se procesní úkony zásadně provádějí podle trestního
řádu účinného v době řízení, nikoli v době činu (srov. například Novotný, O. a
kol. Trestní právo hmotné. 1. Obecná část. 6. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR,
2010, s. 93; dále též rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 13/2014 Sb.
rozh. tr.), je při svém rozhodování v dovolacím řízení realizovaném po 1. 1.
2022 povinen aplikovat normy trestního práva procesního účinného v době jeho
rozhodování, tj. včetně trestního řádu ve znění novely provedené zákonem č.
220/2021 (účinné od 1. 1. 2022). I nadále však pro rozsah přezkumné povinnosti
Nejvyššího soudu dovoláním napadených rozhodnutí platí, že dovolací soud je
vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr.
řádu) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy (srov.
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006). Současně
platí, že rozsah, stejně jako důvody podaného dovolání lze měnit jen po dobu
trvání zákonné lhůty k podání tohoto mimořádného opravného prostředku (§ 265f
odst. 2 tr. řádu).
18. Zároveň Nejvyšší soud zdůrazňuje, že aplikuje podmínky připuštění
dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o
ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod.
Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích
řízení porušena základní práva obviněného, včetně jeho práva na spravedlivý
proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp.
zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
19. Z obsahu podaného dovolání je zřejmé, že obviněný na základě
dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu, ve znění účinném
do 31. 12. 2021, brojí proti napadenému rozhodnutí prostřednictvím námitek, v
nichž odvolacímu soudu vytýká jednak to, že nesprávně posoudil zákonnost
přijetí jím učiněného prohlášení viny nalézacím soudem, dále absenci
dokazování, chybnou právní kvalifikaci jednání, kterého se dopustil, jakož i
skutečnost, že odvolací soud podle jeho názoru řádně nevypořádal jím učiněný
návrh na zastavení trestního stíhání pro neúčelnost před vydáním dovoláním
napadeného usnesení. Svoji dovolací argumentaci tedy obviněný směřuje do výroku
o vině, přičemž ji založil zejména na zpochybnění splnění podmínek pro přijetí
prohlášení viny a holém odmítnutí právního závěru, že svým jednáním naplnil
skutkovou podstatu přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §
337 odst. 1 písm. h) tr. zákoníku.
20. Obviněný v úvodu svého mimořádného opravného prostředku rovněž
formálně odkázal na existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. k)
tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021 [tj. s účinností od 1. 1. 2022
dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu], v rámci kterého lze
relevantně namítnout, že v napadeném rozhodnutí některý výrok chybí nebo je
neúplný. K tomuto dovolacímu důvodu ovšem následně v obsahu svého dovolání
nepodřadil jakoukoli vlastní argumentaci či námitky, které by bylo možno
materiálně pod tento dovolací důvod podřadit. Za tohoto stavu tak Nejvyšší soud
nemohl toliko na základě prostého zahrnutí citace předmětného dovolacího důvodu
do úvodu podaného dovolání považovat tento dovolací důvod za řádně uplatněný.
21. Otázku přípustnosti dovolaní obviněného v předkládané věci je nutno
posoudit konfrontací jím přednesené dovolací argumentace s dosavadním procesním
vývojem v dané trestní věci, k němuž došlo v průběhu trestního stíhání, tedy
ještě před podáním tohoto mimořádného opravného prostředku
22. V tomto směru bylo zjištěno, že Okresní soud v Kladně zaslal
dovolateli ještě před konáním hlavního líčení nařízeného na den 30. 6. 2022
přípis obsahující, vedle předvolání k hlavnímu líčení, též poučení o právu
obviněného prohlásit svoji vinu ve smyslu § 206c tr. řádu, a to včetně
upozornění na důsledky, jež trestní řád s takovým postupem spojuje.
23. Obecně přitom platí, že podle § 206a odst. 1 tr. řádu předseda
senátu po přednesení obžaloby a vyjádření poškozeného vyzve osobu obžalovaného,
aby se vyjádřil ke skutečnostem uvedeným v obžalobě, zejména zda se cítí být
nevinen nebo vinen spácháním skutku anebo některého ze skutků uvedených v
obžalobě, souhlasí s popisem skutku a jeho právní kvalifikací a s navrženým
trestem, případně ochranným opatřením, a které skutečnosti považuje za
nesporné; přitom jej poučí o následcích spojených s takovým vyjádřením. Dále
jej upozorní na jeho právo prohlásit svou vinu a poučí jej o následcích
spojených s takovým prohlášením. Pokud se obžalovaný k těmto skutečnostem
vyjádřil již po doručení obžaloby, předseda senátu se jej dotáže, zda setrvává
na svém vyjádření nebo zda je chce nějakým způsobem změnit.
24. Podle § 206c odst. 1 tr. řádu může obžalovaný prohlásit, že je vinný
spácháním skutku anebo některého ze skutků uvedených v obžalobě a že souhlasí s
právní kvalifikací takového skutku uvedenou v obžalobě. Podle odst. 4
citovaného ustanovení soud po prohlášení viny obžalovaným rozhodne, zda takové
prohlášení přijímá nebo nepřijímá. Konečně podle odst. 7 citovaného ustanovení
platí, že soudem přijaté prohlášení viny nelze odvolat a skutečnosti uvedené v
prohlášení viny nelze napadat opravným prostředkem.
25. Dovolatel svého práva předpokládaného uvedenými ustanoveními v nyní
posuzované věci využil, neboť jak plyne z obsahu příslušného spisovaného
materiálu, v hlavním líčení konaném dne 30. 6. 2022 prohlásil po výzvě a
poučení soudu, kteréžto odpovídaly podstatnými náležitostmi § 206c odst. 1 tr.
řádu, svoji vinu, veškeré skutečnosti popsané v obžalobě prohlásil za nesporné
a souhlasil s tím, aby nebyly v hlavním líčení dokazovány. Ze zvukového záznamu
pořízeného v hlavním líčení konaném dne 30. 6. 2022 současně vyplývá, že
obviněný byl při tomto jednání soudem poučen o právu prohlásit svou vinu a bylo
mu umožněno poradit se o možnosti využití tohoto práva s jeho obhájcem. Po této
poradě, poskytnutém poučení a dovysvětlení právní kvalifikace jeho jednání
včetně sdělení trestní sazby, kterou byl aktuálně ohrožen, učinil obviněný
prohlášení viny ve smyslu § 206c odst. 1 tr. řádu. Nalézací soud následně podle
§ 206c odst. 4 tr. řádu rozhodl, že toto prohlášení viny přijímá, načež
obviněného uznal vinným spácháním skutku vymezeného v obžalobě a uložil mu
nepodmíněný trest odnětí svobody, a to po provedení dokazování zaměřeného
výhradně na zjištění okolností relevantních z hlediska ukládaného trestu.
26. Obviněný následně podal proti rozsudku nalézacího soudu odvolání,
které směřoval proti výrokům o trestu i vině. Odvolací soud přitom v rámci
odůvodnění svého usnesení konstatoval, že mu v dané věci nikterak nepříslušelo
přezkoumávat výrok o vině v rozsahu, v jakém soud prvního stupně přijal
prohlášení viny obviněného, neboť obviněný v tomto směru nebyl oprávněnou
osobou k podání odvolání podle § 246 odst. 1 písm. b) tr. řádu.
27. Za takového procesního stavu věci tak mohl obviněný jako dovolatel
napadnout svým dovoláním rozhodnutí odvolacího soudu jen v tom rozsahu, v jakém
byl odvolací soud oprávněn přezkoumat rozsudek soudu prvního stupně, tedy
toliko ve vztahu k výroku o trestu. Pokud i přesto obviněný svými dovolacími
námitkami opětovně rozporuje skutková zjištění nalézacího soudu v návaznosti na
své tvrzení stran nezákonného přijetí jím učiněného prohlášení viny a absence
dokazování, směřuje těmito námitkami pouze proti výroku o vině, tedy proti
výroku, který odvolací soud nepřezkoumával postupem podle § 254 odst. 1 tr.
řádu, přičemž jej neměl povinnost přezkoumat ani postupem podle § 254 odst. 2,
3 tr. řádu. Tyto dovolací námitky obviněného je tedy s ohledem na shora uvedené
na místě označit za nepřípustné podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. řádu, neboť
fakticky směřovaly proti skutečnostem uvedeným v jím dříve učiněném - a soudem
prvního stupně řádně přijatém - prohlášení viny, kteréžto však podle § 206c
odst. 7 tr. řádu nelze opravným prostředkem (a to řádným ani mimořádným)
napadat. Ačkoli obviněný namítl, že v důsledku chybné výzvy nalézacího soudu
učiněné podle § 206a odst. 1 tr. řádu vůči jeho osobě, aby se vyjádřil k podané
obžalobě, došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces, z jeho dovolání
nikterak nevyplývá, jakým konkrétním způsobem měl být na svých právech zkrácen,
když ani Nejvyšší soud s ohledem na výše uvedené žádný zásah do tohoto ústavně
garantovaného práva obviněného neshledal. Z protokolu o hlavním líčení ze dne
30. 6. 2022 a zejména pak ze zvukového záznamu pořízeného v tomto hlavním
líčení je naopak zřejmé, že navzdory tomu, že formulace poučení a výzvy
nalézacího soudu neodpovídala doslovně znění § 206a odst. 1 tr. řádu, dostalo
se obviněnému možnosti vyjádřit se k podané obžalobě, jakož i ke všem
podstatným skutečnostem, byl soudem poučen o možnosti učinit prohlášení viny ve
smyslu § 206c tr. řádu (a to jak v hlavním líčení, tak před jeho konáním),
načež mu bylo umožněno poradit se o možnosti učinění prohlášení viny se svým
obhájcem, s nímž také tuto eventualitu, kterak je patrné ze zvukového záznamu
pořízeného v hlavním líčení, skutečně po delší dobu projednával. Z příslušného
spisového materiálu nelze naopak nikterak seznat, že by prohlášení viny
obviněný neučinil vážně, či by jej učinil poté, co by byl jakkoli uveden v omyl
formulací výzvy či poučení, kteréžto vůči jeho osobě učinil nalézací soud, což
ostatně obviněný ve svém dovolání ani nikterak netvrdí.
28. Byl-li současně obviněný soudem prvního stupně písemně poučen jednak
o své možnosti vyjádřit ke skutečnostem uvedeným v obžalobě (zejména zda se
cítí být nevinen nebo vinen spácháním skutku anebo některého ze skutků
uvedených v obžalobě, zda souhlasí s popisem skutku a jeho právní kvalifikací a
s navrženým trestem, případně ochranným opatřením, a které skutečnosti považuje
za nesporné), jakož i o jeho právu prohlásit svoji vinu, včetně poučení o
následcích spojených s takovýmto vyjádřením či prohlášením, ještě před konáním
hlavního líčení, což v podaném dovolání označuje za předčasné, pak je podle
Nejvyššího soudu namístě připomenout, že se tak stalo plně v souladu s § 196
odst. 2, 3 tr. řádu. Zaslání takovéto písemné výzvy ze strany soudu prvního
stupně osobě obviněného ještě před konáním hlavního líčení ostatně výslovně
předpokládá i samo ustanovení § 206a odst. 1 věta poslední tr. řádu („Pokud se
obžalovaný k těmto skutečnostem vyjádřil již po doručení obžaloby, předseda
senátu se jej dotáže, zda setrvává na svém vyjádření nebo zda je chce nějakým
způsobem změnit.“), tzn. že postup, který zvolil okresní soud v nyní posuzované
věci, nelze shledat jakkoli závadovým či přímo odporujícím zákonu, nýbrž právě
naopak.
29. Tyto námitky obviněného směřující proti přijetí jeho prohlášení viny
- tedy námitky směřující do výroku o vině - stejně jako na ně navazující
námitky, podle kterých odvolací soud pochybil, když nepřistoupil k
plnohodnotnému dokazování a přezkumu výroku o vině z rozsudku nalézacího soudu,
je tudíž z hlediska podaného dovolání nutno považovat za nepřípustné. V
souvislosti s přijatým prohlášením viny obviněného totiž odvolací soud podle §
254 odst. 1 tr. řádu nemohl přezkoumat výrok o vině z napadeného rozsudku
okresního soudu, neboť ten již ve smyslu § 206c odst. 7 tr. řádu nabyl právní
moci v řízení před soudem prvního stupně, v důsledku čehož nelze proti tomuto
výroku účinně podat dovolání, ježto o tomto výroku nebylo soudem druhého stupně
nikterak rozhodováno (§ 265a odst. 1 tr. řádu).
30. Obviněný pak proti výroku o vině nebrojil pouze argumentací
vztahující se k absenci dokazování a údajně chybné výzvě soudu před jím
učiněným prohlášení viny, ale též námitkou, v níž vyjádřil svůj nesouhlas s
právní kvalifikací jeho jednání jako přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí
a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. h) tr. zákoníku. Obviněný přitom v rámci
této námitky neuvádí žádnou vlastní argumentaci a nerozporuje žádný ze závěrů
soudů nižších stupňů, nýbrž se omezuje na prosté sdělení toho, že tento závěr
považuje za chybný. Takovéto blanketní vyjádření nesouhlasu obviněného s právní
kvalifikací jednání, jímž byl pravomocně uznán vinným, však v žádném případě
nelze považovat za řádně uplatněnou dovolací námitku, na jejímž základě by
Nejvyšší soud mohl přezkoumávat správnost napadeného rozhodnutí Krajského soudu
v Praze. Co je však v tomto směru mnohem podstatnější, i tato námitka směřuje
proti výroku o vině navzdory skutečnosti, že obviněný po řádném poučení
nalézacím soudem souhlasil v rámci svého prohlášení viny mimo jiné i s právní
kvalifikací svého jednání, kterak byla vyjádřena státním zástupcem v jím podané
obžalobě, pročež je jím podané dovolání v této části zcela nepřípustné.
31. Obviněný dále namítá, že dovolací soud měl o jím vzneseném návrhu na
zastavení trestního stíhání, kterýžto učinil ve svém odvolání, rozhodnout ještě
před vydáním dovoláním napadeného usnesení, kterým bylo jím podané odvolání
proti rozsudku okresního soudu zamítnuto jako nedůvodné. Za jednoznačně
nezákonný tedy obviněný označuje postup odvolacího soudu, který v napadeném
usnesení (konkrétně v části věnující se jeho námitkám proti výroku o trestu)
uzavřel, že v dané trestní věci neshledal splnění zákonných podmínek pro
případné zastavení trestního stíhání pro jeho neúčelnost ve smyslu § 172 odst.
2 písm. a) tr. řádu, když takovýto postup soudu se uplatní ryze fakultativně.
32. K výše uvedenému je podle Nejvyššího soud namístě předně uvést, že v
důsledku shora popsaného postupu odvolacího soudu v souvislosti s návrhem
obviněného na zastavení trestního stíhání pro jeho neúčelnost nedošlo k
jakémukoli porušení práva obviněného na spravedlivý proces. Zastavení trestního
stíhání z důvodu vymezeného v § 172 odst. 2 písm. a) tr. řádu totiž představuje
průlom do převažující zásady legality, a to ve prospěch zásady oportunity, a
jako takové je projevem diskreční pravomoci státního zástupce, případně soudu.
Současně je třeba zdůraznit, že zastavení trestního stíhání podle § 172 odst. 2
tr. řádu je - na rozdíl od zastavení trestního stíhání podle odstavce 1 téhož
ustanovení - toliko fakultativní povahy (srov. formulace může zastavit ), což
znamená, že na takovéto rozhodnutí neexistuje žádný právní nárok. Ačkoli
obviněnému nic nebrání v tom, aby učinil návrh na zvážení takovéhoto
rozhodnutí, neodpovídá této jeho možnosti žádná povinnost příslušného orgánu
činného v trestním řízení samostatným rozhodnutím tento jeho návrh vypořádat.
Neučinění takovéhoto rozhodnutí ze strany příslušného soudu (popř. státního
zástupce, jde-li o fázi přípravného řízení, resp. vyšetřování) současně nemá za
následek založení překážky pro další postup v řízení. Dovolatel v nyní
posuzované věci svůj návrh na zastavení trestního stíhání učinil závěrem jím
podaného řádného opravného prostředku v návaznosti na jeho odvolací
argumentaci, která směřovala nejen proti výroku o trestu, ale rovněž proti
výroku o vině z rozsudku soudu prvního stupně. Za této situace postupoval
odvolací soud zcela správně, pokud se tomuto návrhu obviněného v odůvodnění
napadeném rozhodnutí věnoval, jelikož pro zvážení možnosti zastavení trestního
stíhání obviněného podle § 172 odst. 2 písm. a) tr. řádu bylo v daný okamžik
nezbytné stanovit to, zda byl náležitě objasněn rozsah trestné činnosti
obviněného a stanovena správná právní kvalifikace, a tedy i to, zda bylo
zjištěno, jaký trest by za toto jednání přicházel v úvahu, a zda je skutečně
bez významu vedle trestu, který byl pro jiný čin obviněnému již dříve uložen.
33. Především však Nejvyšší soud po prostudování obsahu podaného
dovolání a připojeného spisového materiálu dospěl k závěru, že obviněný svůj
návrh na zastavení trestního stíhání podle § 172 odst. 2 písm. a) tr. řádu,
který učinil závěrem svého odvolání, částečně koncipoval jako další odvolací
námitku, ježto v jeho rámci nalézacímu soudu vytkl, že k tomuto zastavení
nepřistoupil navzdory názoru obviněného, že tak nalézací soud učinit mohl a
měl. Současně formulaci tohoto svého návrhu zjevně opřel o svoji zbylou
odvolací argumentaci směřující do výroku o vině i trestu. Odvolací soud se
následně s předmětným návrhem na zastavení trestního stíhání řádně vypořádal
společně s odvolacími námitkami obviněného v rozsahu, v jakém je mohl
přezkoumat, tedy pouze ve vztahu k námitkám směřujícím proti výroku o trestu z
rozsudku okresního soudu. Ve svém mimořádném opravném prostředku přitom
obviněný již dále věcně nerozporuje žádný ze závěrů, kteréžto odvolací soud v
napadeném rozhodnutí v rámci tohoto přezkumu učinil. Dovolatel tedy již nadále
nenamítá, že by vedení trestního stíhání bylo z konkrétních důvodů neúčelné, či
že by odvolací soud neuvážil veškeré okolnosti rozhodné pro posouzení možnosti
fakultativního zastavení trestního stíhání pro jeho neúčelnost ve smyslu § 172
odst. 2 písm. a) tr. řádu, popř. že by nevyhovění tomuto návrhu obviněného
nikterak neodůvodnil, nýbrž brojí proti tomu, že byl jeho návrh vypořádán pouze
v omezené míře, a to v odůvodnění napadeného usnesení. Je tedy zcela zjevné, že
ve skutečnosti touto procesní námitkou obviněný brojí proti tomu, že se
odvolací soud s tímto jeho návrhem v rámci své rozhodovací činnosti nevypořádal
samostatně a s přihlédnutím i ke zbylým odvolacím námitkám směřujícím proti
výroku o vině, nýbrž vycházel v plném rozsahu z výroku o vině v duchu
rozhodnutí nalézacího soudu. Avšak jak již bylo konstatováno výše, v tomto
postupu odvolacího soudu nelze shledat žádného pochybení, přičemž za situace,
kdy obviněný touto svojí dovolací námitkou nikterak nesměřuje do výroku o
trestu, nelze ji – s odkazem na ustanovení § 206c odst. 7 tr. řádu ve spojení s
§ 265a odst. 1 tr. řádu - označit za přípustnou.
34. V návaznosti na shora uvedené Nejvyšší soud toliko pro úplnost
odkazuje mimo jiné na usnesení tohoto soudu ze dne 5. 2. 2003, sp. zn. 5 Tdo
82/2003, uveřejněné pod č. 20/2004 Sb. rozh. tr., podle kterého za situace, kdy
bylo odvolání podáno toliko proti výroku o trestu z rozsudku soudu prvního
stupně a odvolací soud podle § 254 odst. 1 tr. řádu přezkoumával zákonnost a
odůvodněnost pouze tohoto oddělitelného výroku rozsudku, jakož i správnost
postupu řízení, které mu předcházelo (aniž byl přitom povinen přezkoumat jiné
výroky postupem podle § 254 odst. 2, 3 tr. řádu), je dovolatel oprávněn
napadnout svým dovoláním rozhodnutí odvolacího soudu jen v tom rozsahu, v jakém
byl odvolací soud oprávněn přezkoumat rozsudek soudu prvního stupně. Směřuje-li
i přesto dovolání proti výroku, který odvolací soud nepřezkoumával podle § 254
odst. 1 tr. řádu, a neměl povinnost jej přezkoumat ani podle § 254 odst. 2, 3
tr. řádu – což je i situace obviněného P. B. v nyní posuzované věci - musí
být takové dovolání odmítnuto jako nepřípustné podle § 265i odst. 1 písm. a)
tr. řádu.
35. Lze tedy shrnout, že obviněný v této trestní věci mohl
prostřednictvím podaného dovolání přípustným způsobem napadnout pouze výrok o
uloženém trestu. Tímto způsobem však obviněný své dovolání nikterak
nekoncipoval, neboť veškeré jeho námitky směřují výhradně proti výroku o jeho
vině, zatímco výrokem o trestu se obviněný v jím podaném dovolání vůbec
nezabývá.
IV.
Závěr
36. Ze shora uvedených důvodů proto Nejvyšší soud o dovolání obviněného
P. B. rozhodl způsobem uvedeným v § 265i odst. 1 písm. a) tr. řádu, podle
kterého Nejvyšší soud dovolání odmítne, není-li přípustné.
37. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu rozhodl Nejvyšší soud o
tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Jde-li o rozsah
odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje Nejvyšší soud na ustanovení § 265i odst. 2
tr. řádu, podle něhož „[v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší
soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k
zákonnému důvodu odmítnutí“.
38. Jelikož bylo dovolání podané obviněným P. B. proti napadenému
usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 13. 10. 2022, sp. zn. 11 To 244/2022,
posouzeno jako nepřípustné a odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. řádu,
aniž by Nejvyšší soud přezkoumával zákonnost a odůvodněnost napadeného
rozhodnutí nebo jemu předcházejícího řízení, nebyly shledány ani zákonné
podmínky § 265h odst. 3 tr. řádu pro případný odklad, resp. přerušení výkonu
rozhodnutí, které bylo podaným dovoláním obviněného napadeno. Za tohoto stavu
tak Nejvyšším soudem nebylo vyhověno podnětu obviněného na přerušení výkonu
uloženého trestu, aniž by bylo s ohledem na vlastní rozhodnutí o jím podaném
dovolání třeba o tomto podnětu rozhodnout samostatným výrokem (viz usnesení
Ústavního soudu ze dne 26. 3. 2014, sp. zn. I. ÚS 522/14).
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není, s výjimkou obnovy řízení,
opravný prostředek přípustný (viz § 265n tr. řádu).
V Brně dne 25. 1. 2023
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu