11 Tdo 656/2025-233
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 7. 2025 o dovolání obviněného S. Z. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 12. 2024, sp. zn. 15 To 87/2024, jako soudu druhého stupně v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. Nt 251/2024, t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného S. Z. odmítá.
I. Dosavadní průběh řízení
1. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 4. 9. 2024, sp. zn. Nt 251/2024, byl podle § 283 písm. d) tr. ř. zamítnut návrh na povolení obnovy řízení, který podal obviněný S. Z. (dále též jen „dovolatel“) v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 46 T 16/2015, neboť nebyly shledány důvody obnovy podle § 278 tr. ř.
2. O stížnosti, kterou proti tomuto usnesení podal obviněný S. Z., rozhodl ve druhém stupni Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 12. 12. 2024, sp. zn. 15 To 87/2024 tak, že podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. stížnost jako nedůvodnou zamítl.
II. Dovolání a vyjádření k němu
3. Proti výše citovanému usnesení soudu druhého stupně podal obviněný S. Z. prostřednictvím svého obhájce dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který v podaném dovolání podrobně rozvedl. Závěrem dovolatel navrhl, aby dovolací soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. napadené usnesení Vrchního soudu v Praze, č. j. 15 To 87/2024-128, ze dne 12. 12. 2024 zrušil, a podle § 265l tr. ř. vrátil věc Vrchnímu soudu v Praze k dalšímu řízení.
4. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) ve svém vyjádření k podanému dovolání po připomenutí taxativně vymezených rozhodnutí uvedených v § 265a odst. 2 tr. ř., jež lze dovoláním napadnout a které trestní řád považuje za rozhodnutí ve věci samé, konstatoval, že dovolatel podal dovolání proti usnesení, jímž byla zamítnuta jeho stížnost proti usnesení, kterým Městský soud v Praze podle § 283 písm. d) tr. ř. zamítl jeho návrh na povolení obnovy řízení. Je tak zřejmé, že tato rozhodnutí nejsou uvedena v § 265a odst. 2 tr. ř. Dovolání tedy nebylo podáno proti rozhodnutí ve věci samé ve smyslu § 265a odst. 1 tr. ř. a absentuje tak jedna z kruciálních formálních podmínek pro podání dovolání. Takto podané dovolání je proto nepřípustné. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. jako nepřípustné odmítl.
III. Přípustnost dovolání
5. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) se nejprve zabýval otázkou, zda jsou v posuzované věci splněny podmínky přípustnosti dovolání.
6. Podle § 265a odst. 1 tr. ř. lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští, přičemž v § 265a odst. 2 písm. a) až písm. h) tr. ř. zákonodárce vymezil, co rozumí rozhodnutím ve věci samé. Jsou jimi: a) rozsudek, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest, popřípadě ochranné opatření nebo bylo upuštěno od potrestání, b) rozsudek, jímž byl obviněný obžaloby zproštěn, c) usnesení o zastavení trestního stíhání, d) usnesení o postoupení věci jinému orgánu, e) usnesení, jímž bylo uloženo ochranné opatření, f) usnesení o podmíněném zastavení trestního stíhání, g) usnesení o schválení narovnání, nebo h) rozhodnutí, jímž byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku nebo usnesení uvedenému pod písmeny a) až g).
7. Jelikož jde o taxativní výčet rozhodnutí, která je možné považovat za rozhodnutí ve věci samé, proti nimž je přípustné dovolání, nelze považovat za rozhodnutí ve věci samé pro účely dovolání žádné jiné (další) rozhodnutí, které do uvedeného okruhu nepatří. Napadeným usnesením Vrchního soudu v Praze a předtím usnesením Městského soudu v Praze však byl zamítnut návrh obviněného S. Z. na povolení obnovy řízení. Jde tedy o rozhodnutí, jež není uvedeno v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř. v taxativním výčtu rozhodnutí, proti nimž je dovolání přípustné. Napadené usnesení tudíž není rozhodnutím ve věci samé, takže proti němu není přípustné dovolání.
8. Nejvyšší soud, ve shodě se svou dosavadní již ustálenou judikaturou, jakož i s judikaturou Ústavního soudu, konstatuje, že řešená problematika není problematikou novou, neboť se k ní Nejvyšší soud jednoznačně vyslovil již v usnesení ze dne 3. 9. 2002, sp. zn. 3 Tdo 438/2002 (publikovaném pod č. 36/2003 Sb. rozh. tr.), když judikoval, že „…usnesení, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na povolení obnovy řízení podle § 283 tr. ř. nebo podle § 284 tr. ř., nelze považovat za rozhodnutí ve věci samé ve smyslu § 265a odst. 1, 2 tr. ř., proto proti němu není přípustné dovolání, a to ani kdyby původní rozhodnutí, jehož se návrh na obnovu týkal, bylo rozhodnutím ve věci samé v uvedeném smyslu“.
9. Ve shodě s prezentovaným judikaturním rozhodnutím Nejvyšší soud dospěl k témuž právnímu závěru i v této posuzované věci (k tomu srov. rovněž usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 4. 2007, sp. zn. 8 Tdo 363/2007, ze dne 30. 9. 2008, sp. zn. 6 Tdo 1239/2008, ze dne 20. 5. 2009, sp. zn. 7 Tdo 546/2009, ze dne 17. 4. 2013, sp. zn. 6 Tdo 300/2013, ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 8 Tdo 1358/2014, ze dne 17. 2. 2016, sp. zn. 3 Tdo 180/2016, ze dne 2. 8. 2017, sp. zn. 7 Tdo 861/2017, ze dne 25. 1. 2018, sp. zn. 11 Tdo 61/2018), přičemž danou problematikou se zabýval i Ústavní soud např. ve svém usnesení ze dne 8. 7. 2003, sp. zn. I. ÚS 456/02.
10. Za tohoto stavu Nejvyšší soud shledal, že v dané věci nebyly splněny podmínky, jež by zakládaly přípustnost podaného dovolání obviněného S. Z. podle § 265a odst. 1, 2 tr. ř. Proto je podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. jako nepřípustné odmítl, aniž se mohl věcně zabývat argumentací dovolatele. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. toto rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 29. 7. 2025
JUDr. Antonín Draštík předseda senátu