USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 13. 9. 2018 dovolání,
která podali obvinění S. Z. a J. S. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze
dne 26. 6. 2017, sp. zn. 11 To 32/2017, jako soudu odvolacího v trestní věci
vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 46 T 16/2015 a rozhodl takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. f) tr. ř. se dovolání obviněných S. Z. a J. S.
odmítají.
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 15. 12. 2016, sp. zn. 46 T 16/2015,
byl podle § 45 odst. 1 tr. zákoníku ohledně obviněných S. Z. a J. S. zrušen
výrok o vině pod bodem I/1-3 a celý výrok o trestu z rozsudku Městského soudu v
Praze ze dne 16. 3. 2016, sp. zn. 46 T 16/2015, ve spojení s rozsudkem Vrchního
soudu v Praze ze dne 8. 8. 2016, sp. zn. 11 To 57/2016. Obviněný S. Z. byl
uznán vinným pod body I/1-7 a II zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a
jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, pod bodem II ve
stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, za které a za přečin nedovolené
výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §
283 odst. 1 tr. zákoníku uvedený pod bodem II rozsudku Městského soudu v Praze
ze dne 16. 3. 2016, sp. zn. 46 T 16/2015, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu
v Praze ze dne 8. 8. 2016, sp. zn. 11 To 57/2016, byl odsouzen ke společnému
úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání patnácti let, pro jehož výkon byl
zařazen do věznice s ostrahou, a k trestu propadnutí věci, a to věcí v rozsudku
vyjmenovaných. Dalším výrokem byl obviněný zproštěn obžaloby. Obviněný J. S. byl citovaným rozsudkem uznán vinným pod body I/2, 3 a 6 zvlášť
závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a
psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 2 písm. a), c), odst. 4
písm. c) tr. zákoníku, za který a za přečin výroby a jiného nakládání s látkami
s hormonálním účinkem podle § 288 odst. 1 tr. zákoníku uvedený pod bodem III
rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 3. 2016, sp. zn. 46 T 16/2015, ve
spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 8. 2016, sp. zn. 11 To
57/2016, byl odsouzen ke společnému úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání
jedenácti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, a k trestu
propadnutí věci, a to věcí v rozsudku vyjmenovaných. Podle skutkových zjištění se obvinění dopustili shora uvedené trestné činnosti
tím, že
I. nejméně od 30. 3. 2014 do 8. 11. 2014 především na území hlavního
města Prahy se podíleli na výrobě pervitinu – metamfetaminu, přičemž
spolupracovali se zločineckou skupinou působící na území Spolkové republiky
Německo ve městě L., kterou vedl P. P. F., který provozoval společnost Ch. & P. D. F. a disponoval s látkou 1S2S-(I)-chloropseudoefedrin v množství
přesahujícím 4 000 kg, obvinění přes prostředníka Z. S. tuto látku od P. P. F. odebírali a z odebraného chloropseudoefedrinu na území České republiky vyráběli
pervitin, přičemž S. Z. zabezpečoval kontakt se Z. S., který od P. P. F. zajišťoval za úplatu dodávky chloropseudoefedrinu, který S. Z. minimálně ve
třech případech sám a ve dvou případech společně s J. S. dovezl do České
republiky, kde ho skladovali na neznámém místě, ale také v areálu N. nádraží Ž. v P., a to za účelem výroby pervitinu z chloropseudoefedrinu dovezeného v
přesně nezjištěném množství, který následně předávali různým osobám, také R. K., k výrobě metamfetaminu, přičemž metamfetamin je uveden v příloze č. 5
nařízení vlády č.
463/20136 Sb. ze dne 18. 12. 2013, o seznamech návykových
látek, jako psychotropní látka, na čemž se obvinění S. Z., J. S., a již
odsouzení A. J. W. a R. S. podíleli následujícím způsobem:
1) nejméně od 30. 3. 2014 S. Z. telefonicky domlouval se Z. S. dodávku
chloropseudoefederinu v úmyslu tuto látku dovézt do České republiky a dále ji
distribuovat za účelem výroby pervitinu, přičemž P. P. F. dne 1. 4. 2014 z
pronajaté skladovací jednotky společnosti Lagerbox GmbH v L., R. S., vyzvedl
dva černé igelitové pytle, které obsahovaly nezjištěné množství
chloropseudoefederinu, téhož dne v 12:45 hod. obdržel S. Z. od Z. S. krátkou
textovou zprávu s adresou D., F.-M. S., následovala mezi těmito muži
telefonická komunikace ohledně příjezdu S. Z. do Spolkové republiky Německo a
ohledně úhrady za odebraný chloropseudoefedrin, následně se S. Z. a Z. S. setkali ve Spolkové republice Německo po 23:46 hod., přičemž S. Z. přicestoval
do Spolkové republiky Německo automobilem tov. zn. BMW X6, S. Z. převzal na
setkání nezjištěné množství chloropseudoefedrinu, současně předal Z. S. nejméně
35 000 Euro, a S. Z. chloropseudoefedrin následně dovezl do České republiky za
účelem výroby pervitinu,
2) pravděpodobně dne 19. 6. 2014 nejpozději dne 20. 6. 2014 si S. Z. půjčil od L. Č. automobil tov. zn. Peugeot 307, se kterým dne 20. 6. 2014
odcestoval ve společnosti J. S. do Spolkové republiky Německo, kde P. P. F. za
užití automobilu tov. zn. VW Golf, vyzvedl 1 pytel s nezjištěným množstvím
chloropseudoefedrinu ze skladu v L., a po komunikaci se Z. S. ho odvezl na
parkoviště na spolkové dálnici BAB 14 do areálu provozovny Mercedes Benz –
pobočka L., T. S., kam se dostavil Z. S. a v 9:35 hod. dojel automobil tov. zn. Peugeot 307, s osádkou obviněných S. Z. a J. S., Z. S. je odeslal k zadní části
parkoviště k automobilu tav. zn. VW Golf, který zde odstavil P. P. F., kde
došlo k předání zásilky nezjištěného množství chloropseudoefedrinu, kterou
následně odvezli obvinění S. Z. a J. S. ze Spolkové republiky Německo do České
republiky vedeni úmyslem vyrobit z chloropseuodoefedrinu pervitin, přičemž
úhrada za odebraný chloropseudoefedrin byla provedena dne 20. 7. 2014 po
opakovaných, naléhavých telefonických urgencích Z. S., kdy odjeli obvinění S. Z. a J. S. v automobilu půjčeném od ods. R. S. do Spolkové republiky Německo,
kde se v době kolem 16:30 hod. až 17:00 hod. v L., v ul. O.-S.-S. v prodloužení
ulice T. S., u restaurace M., nedaleko výjezdu směr L.-S. dálnice 14 setkali se
Z. S.,
3) (převzato z rozsudku ze dne 16. 3. 2016, sp. zn. 46 T 16/2015, v obž. bod 1/4): S. Z. a J. S. nejméně dne 12. 8. 2014 uskutečnili vlakem cestu do L. ve Spolkové republice Německo, kde se zdrželi na nádraží, uskutečnili několik
telefonických hovorů a následně nastoupili na vlak do České republiky, při
zpáteční cestě oba obvinění telefonicky sháněli na následující den automobil,
což se podařilo v 19:30 hod. S. Z. v autopůjčovně M. A., v P., ul. P., téhož
dne v ranních hodinách P. P. F. naložil dva pytle chloropseudoefedrinu v
nezjištěném množství ze skladu v L., R. S., do automobilu tov. zn.
VW Golf, a
automobil zaparkoval v E., dne 13. 8. 2014 odcestovali S. Z. a J. S. půjčeným
automobilem tov. zn. Peugeot 208, do Spolkové republiky Německo, do E., v L. dorazili v 13:30 hod., J. S. přistoupil k automobilu tov. zn. VW Golf, a
přenesl zásilku chloropseudoefedrinu na zadní sedadla automobilu tov. zn. Peugeot 208, odjeli směrem k R., kde J. S. předal něco přes okno Z. S., S. Z. zaparkoval automobil v R., S. Z. a J. S. vystoupili, J. S. zůstal stát u
automobilu, S. Z. šel zpět k Z. S., otevřel kufr automobilu VW Golf, z něhož
vyndal bílý sáček, společně se vrátili k automobilu Peugeot, do kterého S. Z. dal bílý sáček, nasedl a s J. S. se vrátili do České republiky se zásilkou
chloropseudoefederinu s úmyslem z něj vyrobit pervitin, v souvislosti s touto
zásilkou po opakovaných a naléhavých telefonických urgencích Z. S. S. Z. přislíbil přivézt 21 500 Euro, dne 20. 8. 2014 po 16:00 hod. odjel S. Z. společně s L. Č. a T. Š., automobilem tov. zn. Audi A6, do Spolkové republiky
Německo, kde se po 20:00 hod. setkal u restaurace M. v T., v ulici O.-S.-S. se
Z. S., ve 20:16 hod. S. Z. z přihrádky u sedadla řidiče vyjmul červený
igelitový sáček a předal jej Z. S.,
4) dne 19. 9. 2014 odjel S. Z. a J. Č. automobilem tov. zn. Audi A6, do
Spolkové republiky Německo, kde P. P. F. v době od 12:13 hod. do 12:21 hod. ve
skladu v L., R. S., vyzvedl černý, z poloviny naplněný pytel se zásilkou přesně
nezjištěného množství chloropseudoefedrinu a v automobilu tov. zn. VW Golf
Variant, ve 12:50 hod. ho přivezl na parkoviště provozovny společnosti
Mercedes-Benz, v T. S., kde se kolem 13:15 hod. setkal se Z. S. a kam přijeli v
13:25 hod. obvinění S. Z. a J. Č., následně S. Z. vyhledal Z. S. a J. Č. zůstal
u automobilu Audi A6, asi ve 13:32 hod. se S. Z. a Z. S. rozdělili, S. Z. se
vrátil k automobilu tov. zn. Audi A6, a odjel s J. Č. k automobilu tov. zn. VW
Golf, ze kterého bylo přeloženo přesně nezjištěné množství chloropseudoefedrinu
do vozidla tov. zn. Audi A6, následně S. Z. parkoviště opustil ve 14:33 hod ve
svém automobilu tov. zn. Audi A6 následován J. Č., který řídil automobil tov. zn. VW Golf, který si pronajal dne 19. 9. 2014 ve 14:04 hod. v pobočce
společnosti Europcar ve W. v L., a oba odjeli do České republiky, kde S. Z. převzal od J. Č. automobil tov. zn. VW Golf, to vše činil s vědomím, že z
dovezeného chloropseudoefedrinu bude vyroben pervitin,
5) (převzato z rozsudku ze dne 16. 3. 2016, sp. zn. 46 T 16/2015,v obž. bod 1/6): S. Z. dne 26. 9. 2014 odjel s neustanoveným mužem automobilem tov. zn. Audi A6, a spolu s J. Č. automobilem tov. zn. Škoda Octavia, do Spolkové
republiky Německo, kde P. P. F. v době od 11:56 hod. do 12:08 hod. ve skladu v
L., R. S., vyzvedl černý pytel s nezjištěným množstvím chloropseudoefedrinu a
převezl ho za současné telefonické telekomunikace se Z. S., automobilem tov. zn. VW Golf, na parkoviště před pobočku společnosti Mercedes-Benz v T. S., kam
ve 14:17 hod. přijel svým automobilem J. Č. a ve 14:22 hod. svým automobilem S. Z. s neznámým mužem, na parkoviště se dostavil Z. S., který se přivítal s P. P. F. a S. Z., ve 14:38 hod. se Z. S. a S. Z.
vydali do zadní části parkoviště,
kde do automobilu tov. zn. Škoda Octavia, přeložili zásilku
chloropseudoefedrinu z automobilu tov. zn. VW Golf, a následně S. Z. a J. Č. odjeli zpět do České republiky, přičemž S. Z. věděl, že z dovezeného
chloropseudoefedrinu bude vyroben pervitin, přičemž převzatý
chloropseudoefedrin po opakovaných naléhavých telefonických urgencích Z. S. uhradil S. Z. prostřednictvím J. Č., který dovezl do Spolkové republiky Německo
dne 15. 10. 2014 částku 17 500 Euro, které předal Z. S.,
6) (převzato z rozsudku ze dne 16. 3. 2016, sp. zn. 46 T 16/2015, v obž. bod 1/7 a zčásti bod 1/8) J. S., ods. R. S., ods. A. J. W. a S. Z.: dne 1. 10. 2014 J. S. požádal R. S. o obstarání kontaktu na osobu, která umí uvařit větší
množství pervitinu, a to z efedrinu od S. Z., čemuž R. S. vyhověl a přes J. K. sehnal kontakt na R. K., jehož telefonní číslo předal J. S., a který se s
obviněným S. následně sešel, J. S. R. K. sdělil, že má až 1 kg efedrinu za cenu
200-250 tis. Kč, což R. K. odmítl z důvodu nedostatku finančních prostředků,
následně dne 2. 10. 2014 kontaktoval a poté urgoval J. S. S. Z., který měl
chloropseudoefedrin dodat a který ho skladoval mimo jiné i na N. nádraží Ž. v
P., kdy v dřevěné komodě v recepci bývalého pneuservisu měl v bílé tubě jeden
sáček s bílou látkou, přičemž bílá látka byla následně identifikována jako
513,923 gramu 1S2S-(I)-chloropseudoefedrin hydrochloridu, z něhož bylo možné
vyrobit pervitin s výtěžností kolem 80 %, poté se S. Z. setkal s obviněnými J. S. a ods. A. J. W. ve V. ul. a chlorefedrin předal J. S., který poté nejprve
neúspěšně sháněl telefonicky R. K., kdy požádal opět o pomoc s jeho
kontaktováním R. S., který mu vyhověl a sdělil K., že ho J. S. shání, následně
se J. S. s R. K. telefonicky domluvil a sešli se na schůzce i společně s ods. A. J. W., při které veškeré podmínky výroby a dodání pervitinu konzultoval J. S. s ods. A. J. W., a následně ods. A. J. W. vyndal pytel o hmotnosti 500 gramů
s chloropseudoefedrinem z kufru svého vozidla, se kterým na schůzku přijel
společně s J. S., předal jej J. S., a ten pytel předal R. K., aby z něj vyrobil
pervitin, k předání vyrobeného pervitinu J. S. a ods. A. J. W. však již
nedošlo, neboť s vyrobeným metamfetaminem hydrochloridem o hmotnosti 321,78
gramů obsahujícím přibližně 240 gramů účinné látky metamfetaminu, byl R. K. zadržen při silniční kontrole provedené dne 8. 10. 2014 v B. n. L., okres
P.-v.,
7) (v obž. bod I/8) od přesně nezjištěné doby do 8. 11. 2014 v Pr., v
areálu N. nádraží Ž., S. Z. skladoval přesně nezjištěné množství, avšak nejméně
11-12 kg chloropseudoefedrinu, v úmyslu tento předat dalším osobám za účelem
výroby metamfetaminu, přičemž metamfetamin je uveden v příloze č. 5 nařízení
vlády č. 463/20136 Sb. ze dne 18. 12. 2013, o seznamech návykových látek, jako
psychotropní látka,
II. S. Z. nejméně od 21. 2. 2014 do 28. 2.
2014 také na území Hlavního
města Prahy organizoval transport heroinu z Turecké republiky přes území České
republiky do Nizozemského království, přičemž heroin byl naložen a ukryt do
vyfrézovaných otvorů palet v I., v Turecké republice, odesílatelem B. D. T. M. D. T., LTD – S A. M. K. L. C. E. – I., v průmyslové zóně T./G., I.l/E., C.V.,
na tahač tov. značky Scania 164 L, modré barvy, s návěsem, který řídil A. I.,
přičemž zboží bylo deklarováno jako plastové odpadkové koše, plastové krabičky
na přepravu hotových jídel a plastové kelímky a bylo určeno pro odběratele E. NL, C., A.-N., S. Z. zajistil proclení deklarovaného zboží v České republice na
společnost MID Trade, s. r. o., svého známého D. Ch., kdy celní deklarace měla
být zabezpečena společností Celní deklarace Ž. v P., ul. K H., dne 28. 2. 2014
byla provedena celní prohlídka nákladu, kdy bylo zjištěno, že v návěsu je
naloženo 53 dřevěných palet, ve kterých byly vyfrézované otvory a v nich ukryto
celkem 477 balíčků obsahujících 155 596 gramů heroinu, s účinnou látkou v
průměrné koncentraci 57,8 %, tedy 89 829 gramů base diacetylmorfinu, přičemž
heroin je uveden v příloze č. 3 nařízení vlády č. 463/2013 Sb. ze dne 18. 12. 2013, o seznamech návykových látek, jako omamná látka.
Proti citovanému rozsudku podali obvinění a státní zástupce v jejich neprospěch
odvolání, která Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 26. 6. 2017, sp. zn. 11 To
32/2017, podle § 256 tr. ř. zamítl. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podali obvinění dovolání, obviněný S. Z. prostřednictvím obhájce Mgr. Daniela Macka a obviněný J. S. prostřednictvím
obhájce JUDr. Alana Korbela. Obviněný S. Z. ohledně dovolacího důvodu odkázal na § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Uvedl, že městský soud nepřipustil jím navržený důkaz výpisem návštěv
věznice, který měl prokázat ovlivňování spoluobviněných ze strany policie, aby
vypovídali v neprospěch obviněného. V tom obviněný spatřuje porušení svého
práva na spravedlivý proces. Nesouhlasí s posouzením svého jednání jako výroby
psychotropní látky v rámci organizované skupiny, neboť výrobu prováděl pouze R. K., se kterým se obviněný nezná. Nesouhlasí ani se závěrem, že měl v úmyslu z
chlorpseudoefedrinu vyrábět metamfetamin. Tuto látku držel v malém množství v
době, kdy nebyla zakázaná ani vedena jako prekurzor a užíval ji jako doplněk
stravy. R. K. uvedl, že pervitin vařil z efedrinu, přičemž v jeho bytě se žádné
stopy chlorpseudoefedrinu nenašly. Při výslechu Dr. D. byly podle obviněného
nesprávně kladeny otázky ve smyslu, zda lze z této látky pervitin vyrobit,
ačkoli mělo být zjišťováno, z jaké látky byl vyroben odebraný vzorek a odkud
látka pochází. Podle policie měl obviněný do České republiky přivézt 133 kg
chlorpseudoefedrinu, což je však pouhá domněnka. Uvedené množství u něj nebylo
nalezeno, ačkoli byl stále sledován. Ve druhé části svého dovolání napadá obviněný výrok pod bodem II týkající se
dovozu cca 150 kg heroinu. Vysvětluje, že o skutečném nákladu kamionu nevěděl,
o čemž svědčí fakt, že se nesnažil komunikaci nijak zastřít, používal soukromý
telefon a e-mail i adresu trvalého bydliště. Svědek J. Ž. byl podle něj
vyslýchán i k otázkám mimo jeho odbornost. Nedostatečně pak byly podle
obviněného prošetřeny okolnosti týkající se osoby objednávající doručení
nákladu a osob zúčastněných na přepravě. Obviněný také nesouhlasí se závěrem o
irelevanci důkazu spisem Městského soudu v Praze sp. zn. 57 T 2/2015. Závěrem
svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Vrchního
soudu v Praze ze dne 26. 6. 2017, sp. zn. 11 To 32/2017, a Vrchnímu soudu v
Praze přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Po uplynutí lhůty k podání dovolání zaslal obviněný Nejvyššímu soudu ještě jeho
doplnění, v němž některé své námitky zopakoval a dodal, že z německé strany
nebyl nikdo potrestán, takže se nemůže jednat o naplnění znaku § 283 odst. 4
písm. c) tr. zákoníku. Obviněný J. S. ohledně dovolacího důvodu odkázal na § 265b odst. 1 písm. e), g)
tr. ř. a současně namítl porušení svého práva na spravedlivý proces, principu
presumpce neviny a zásady in dubio pro reo. Mezi skutkovými a právními závěry
učiněnými soudy je podle obviněného extrémní nesoulad. Naplnění dovolacího
důvodu podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř.
zdůvodnil obviněný tím, že jeho
trestní stíhání bylo od počátku založeno pouze na domněnkách a nepodložených
informacích. Obviněný nesouhlasí s provedením výslechu R. K.jako neodkladného a
neopakovatelného úkonu, neboť k tomu podle něj nebyly splněny podmínky. Také
rekognice neměla probíhat podle fotografií, když ji bylo možno provést in
natura. Látka chlorpseudoefedrin navíc v době spáchání skutku nebyla na žádném
seznamu zakázaných látek, nešlo o prekursor ani jed. Podle obviněného nebylo
nijak prokázáno, že by tuto látku ze SRN přivezl. Svědek R. K. byl ke své
výpovědi donucen, bylo mu přislíbeno zmírnění sankcí vůči jeho osobě. U svědka
nebyly zjištěny žádné stopy vedoucí k obviněnému a svědek sám připustil, že si
plete osoby. Obviněný odkázal na výpověď svědka B. M., který objasnil, že
obviněný žádnou trestnou činnost v SRN nepáchal a působil jen jako řidič
spoluobviněného Z. V případě první kurýrní cesty mělo dojít k předání
chlorpseudoefedrinu, ale protokol o sledování nic takového neprokazuje. V
Holandsku obviněný nikdy nebyl. Jeho zapojení do organizované skupiny, která
musí mít alespoň tři členy, se mu jeví jako absurdní. Závěrem obviněný navrhl,
aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 6. 2017,
sp. zn. 11 To 32/2017, a předcházející rozsudek Městského soudu v Praze ze dne
15. 12. 2016, sp. zn. 46 T 16/2015, a zprostil jej obžaloby nebo přikázal
příslušnému soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. K dovoláním obviněných se vyjádřil nejvyšší státní zástupce prostřednictvím
státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten uvedl, že
většina námitek obviněných uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1
písm. g) tr. ř. neodpovídá. Ve věci přitom neshledal žádný, natož extrémní
rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními. Za důvodnou však státní
zástupce považuje námitku týkající se právní povahy chlorpseudoefedrinu v době
spáchání skutku. S odkazem na příslušnou právní úpravu dospěl k závěru, že
nakládání s chlorpseudoefedrinem nemohlo být v případě obviněných považováno za
dokonaný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a
psychotropními látkami a s jedy podle § 283 tr. zákoníku. Nevyloučil přitom, že
by takové jednání mohlo být posouzeno jako příprava k tomu trestnému činu podle
§ 20 tr. zákoníku, neboť šlo o opatřování látky, která je využitelná pouze jako
výchozí látka k výrobě metamfetaminu. Tento závěr by však bylo možno učinit
pouze v případě, že by opatření látky směřovalo k individuální určenému
trestnému činu, pro což podle státního zástupce absentují dostatečná skutková
zjištění mimo jednání popsaného pod bodem I/6 rozsudku soudu prvního stupně. Jednání obviněných by pak podle státního zástupce bylo možno posoudit podle §
286 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zákoníku, popřípadě i podle písmene d) tohoto
ustanovení.
Pro jednání uvedené pod bodem I/6 by pak použitá právní kvalifikace
mohla být přiléhavá, soudy ho však považovaly za jeden z útoků pokračujícího
trestného činu, přičemž tento závěr by podle státního zástupce byl zrušením
ostatních částí výroku pod bodem I dotčen. Totožnou vadou je pak podle státního zástupce zatížen i předchozí rozsudek
Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 8. 2016, sp. zn. 11 To 57/2016, jehož výrok o
vině byl rozsudkem soudu prvního stupně zrušen podle § 45 odst. 1 tr. zákoníku
v rámci ukládání společného trestu za pokračování v trestné činnosti. Státní
zástupce se pak zabýval i otázkou, zda dalším ve věci obviněným osobám nesvědčí
princip beneficia cohaesionis, a dospěl k závěru, že nikoli. Závěrem svého
vyjádření navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodl tak, jak je ve výroku tohoto
usnesení uvedeno. Navíc aby sám podle § 265m odst. 1 tr. ř. rozhodl o uložení
trestu obviněnému S. Z. za pokus zločinu podle § 283 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným pod bodem II
rozsudku soudu prvního stupně, a za přečin podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku,
kterým byl uznán vinným pod bodem II rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 8. 2016, sp. zn. 11 To 57/2016, a obviněnému J. S. za přečin podle § 288 odst. 1 tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným pod bodem III rozsudku Vrchního soudu v
Praze ze dne 8. 8. 2016, sp. zn. 11 To 57/2016. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání
obviněných jsou přípustná [§ 265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř.], byla podána
oprávněnými osobami [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.] v zákonné lhůtě,
jakož i na místě, kde je lze učinit (§ 265e odst. 1 tr. ř.). Dále musel Nejvyšší soud zvážit, zda lze uplatněné dovolací důvody považovat za
důvody uvedené v § 265b tr. ř., jejichž existence je zároveň podmínkou
provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom
přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního § 265b tr. ř. Obviněný J. S. uplatnil nejprve dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. e)
tr. ř. Podle tohoto ustanovení lze dovolání podat, jestliže proti obviněnému
bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona bylo nepřípustné. Nepřípustné
je trestní stíhání tehdy, je-li dána některá okolnost uvedená v § 11 odst. 1
tr. ř., resp. § 11a tr. ř. V takovém případě trestní stíhání nelze zahájit a
bylo-li zahájeno, nelze v něm pokračovat a musí být zastaveno. Již z tohoto výkladu je patrné, že námitky obviněného tomuto dovolacímu důvodu
ani v náznaku neodpovídají. Obviněný totiž argumentuje tím, že pro zahájení
jeho trestního stíhání neměl orgán činný v přípravném řízení dostatek
odpovídajících podkladů, tedy de facto citovanému dovolacímu důvodu přiřazuje
své námitky směřující do oblasti skutkových zjištění, a dále argumentuje právní
povahou látky chlorpseudoefedrinu v době spáchání skutku, což je však námitka,
která se s podstatou citovaného dovolacího důvodu rovněž zcela míjí. Oba obvinění pak uplatnili dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Podle tohoto ustanovení lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na
nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním
posouzení. Z toho plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší
soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a
pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva
správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým
zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl
dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž
nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení §
2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování
skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotněprávní posouzení se pak týká
především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví
(k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v
tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný
právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho
správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v
chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších
ustanovení § 265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by
rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění.
Námitky podané proti skutkovým zjištěním soudu proto nejsou dovolacím důvodem a
Nejvyšší soud k nim nepřihlíží. Učinil by tak v souladu s judikaturou Ústavního
soudu pouze v případě, kdy by byla skutková zjištění soudů v extrémním rozporu
s provedenými důkazy a bylo by tak porušeno ústavně garantované právo
obviněného na spravedlivý proces.
Z naznačeného výkladu je patrné, že většina námitek obou obviněných citovanému
dovolacímu důvodu neodpovídá. Obvinění také neoznačili žádný případ extrémního
nesouladu provedených důkazů a z nich vyvozených závěrů a de facto dávají
najevo pouze svůj nesouhlas s hodnocením důkazů ze strany soudů. Některé
námitky pak dokonce směřují nikoli proti skutkovým závěrům učiněným soudy, ale
proti údajům uváděným v obžalobě. Nad rámec dovolání lze jen dodat, že soudy
své skutkové závěry také přesvědčivě odůvodnily.
Uplatněnému dovolacímu důvodu odpovídá námitka obviněného S. Z., podle které se
nemohl dopustit výroby psychotropní látky, neboť se se svědkem K., který
pervitin vyrobil, vůbec neznal. Zde obviněný opomíjí, že se jednání dopustil ve
spolupachatelství se spoluobviněným J. S., který výrobu pervitinu se svědkem K.
domluvil a chlorpseudoefedrin mu za tímto účelem předal. Dále by bylo možno
uplatněnému dovolacímu důvodu podřadit námitku proti naplnění znaku § 283 odst.
4 písm. c) tr. zákoníku, kterou obviněný S. Z. uvedl v doplnění svého dovolání.
K tomu je možné uvést, že posouzení naplnění znaku spáchání činu ve spojení s
organizovanou skupinou působící ve více státech je zcela na uvážení českých
soudů příslušných k projednání věci a nemůže záviset na tom, zda byli členové
organizované skupiny působící v zahraničí pro trestnou činnost stíháni a
odsouzeni. Lze si představit také situaci, kdy totožnost takových osob není ani
přesně známa, přesto byla jejich existence prokázána a daný znak byl naplněn.
Oba obvinění ve svých dovoláních namítli, že látka chlorpseudoefedrin v době
spáchání skutku nebyla látkou zakázanou. V tomto ohledu je Nejvyšší soud v
souladu se státním zástupcem shledal důvodnými. Podle výrokové části rozsudku
soudu prvního stupně obvinění svým jednáním popsaným pod bodem I naplnili
přisouzenou skutkovou podstatu tím, že neoprávněně dovezli a vyrobili, resp.
obviněný Z. i pro jiného přechovával psychotropní látku. Látka
chlorpseudoefedrin však není sama o sobě omamnou ani psychotropní látkou ani
jedem. V současné době je považovaná za prekursor na základě nařízení
Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 273/2004 ze dne 11. 2. 2004, o
prekursorech drog, ve znění novelizace nařízením komise v přenesené pravomoci
(EU) č. 2016/1443, kterým se mění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č.
273/2004 a nařízení Rady (ES) č. 111/2005, pokud jde o zařazení určitých
prekursorů drog na seznam uvedených látek. Novelizující nařízení nabylo
účinnosti dne 21. 9. 2016. Dovozu a přechovávání psychotropní látky se tak
obvinění jednáním popsaným ve výroku pod bodem I dopustit nemohli. Tento
nedostatek nelze překlenout ani poukazem na nařízení vlády č. 458/2013 Sb., o
seznamu výchozích a pomocných látek a jejich ročních množstevních limitech,
neboť i zde byl chlorpseudoefedrin zařazen až novelou č. 242/2015 Sb. s
účinností od 1. 10. 2015. Navíc předmětné nařízení nedefinuje prekursor pro
účely trestního práva.
Soud prvního stupně pak v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že se sice v dané
době o zakázanou látku nejednalo, obvinění však s chlorpseudoefedrinem
nakládali s úmyslem z něj vyrobit omamnou a psychotropní látku pervitin. Takové
zdůvodnění ovšem nemůže vzhledem k výroku rozsudku obstát, neboť směřuje spíše
k popisu přípravy, nikoli dokonaného trestného činu. Jak navíc správně
upozornil státní zástupce, jako přípravu by bylo možno jednání obviněných
posoudit pouze za předpokladu, že by opatření této látky směřovalo k
individuálně určenému trestnému činu podle § 283 tr. zákoníku. „Rozdíl mezi
trestným činem výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a
psychotropní látky a jedu podle § 286 tr. zákoníku a přípravou k trestnému činu
nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s
jedy podle § 20 odst. 1, § 283 odst. 1 a 2 (též 3 nebo 4) tr. zákoníku spočívá
v tom, že příprava musí vždy směřovat k individuálně určenému trestnému činu
(srov. i § 14 odst. 3 tr. zákoníku). Naproti tomu podle § 286 tr. zákoníku je
trestný pachatel, který vyrobí, sobě nebo někomu jinému opatří nebo přechovává
prekursor nebo jiný předmět určený k nedovolené výrobě omamné nebo psychotropní
látky, přípravku, který obsahuje omamnou nebo psychotropní látku, nebo jedu,
který je však pouze obecně určen k takové nedovolené výrobě, bez vztahu ke
konkrétnímu, individuálně určenému trestnému činu. Trestným činem výroby a
držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu podle §
286 tr. zákoníku je totiž již sama jeho výroba, opatření nebo přechovávání, bez
ohledu na to, zda jich pachatel nebo někdo jiný zamýšlí použít k trestnému činu
podle § 283 tr. zákoníku buď vůbec, nebo v dohledné době.“ (Šámal, P. a kol.
Trestní zákoník. Komentář. 2. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2012,
s. 2898., viz např. také usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2017, sp. zn.
11 Tdo 728/2017). Pro závěr, že jednání popsané pod bodem I výroku rozsudku
soudu prvního stupně (mimo bodu I/6) směřovalo k individuálně určenému zvlášť
závažnému zločinu, však skutková věta neposkytuje dostatečný podklad. V
odůvodnění svých rozhodnutí pak soudy konstatovaly skutkový závěr, že látka
chlorpseudoefedrin nemá jiné využití, než je výroba pervitinu. Pokud tedy
nedošlo k podrobnějšímu objasnění, k jaké konkrétní trestné činnosti jednání
obviněných směřovalo, nabízí se jeho právní posouzení jako trestného činu
výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu
podle § 286 odst. 1 a 2 tr. zákoníku.
Oproti návrhu státního zástupce však Nejvyšší soud napadené usnesení podle §
265k odst. 1 tr. ř. z uvedených důvodů ve vadné části nezrušil. Dospěl totiž k
závěru, že popsaná vada, byť zásadní povahy, nemá na správnost konečného
rozhodnutí takový vliv, aby její odstranění zlepšilo postavení obviněných.
Především si je třeba uvědomit, že jednání popsané pod bodem I/6 výroku o vině
rozsudku soudu prvního stupně, které uvedenou vadou není dotčeno, se oba
obvinění dopustili již dokonaného trestného činu nedovolené výroby a jiného
nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy podle § 283 odst. 1, odst.
2 písm a), c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, neboť se podíleli jako členové
organizované skupiny působící ve více státech na výrobě pervitinu z
dovezeného chrolefedrinu. Obviněný S. Z. byl dále uznán vinným i dalším útokem
pod bodem II výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, který rovněž není
uvedenou vadou dotčen, přičemž, byť toto jednání bylo pouze ve stadiu pokusu,
naplňovalo samo o sobě znaky trestného činu podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm.
a), odst. 3 písm. c) odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, neboť neoprávněně dovezl ve
velkém rozsahu psychotropní látku, a to ve spojení s organizovanou skupinou
působící ve více státech.
Dovoz a přechovávání pseudoefedrinu popsané pod body I/1,2,3,4,5,7 výroku o
vině rozsudku soudu prvního stupně není beztrestným jednáním neboť, jak již
bylo řečeno, naplňuje znaky trestného činu výroby a držení předmětu k
nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu podle § 286 odst. 1 a 2
tr. zákoníku.
Za těchto okolností tedy je zcela zřejmé, že právní kvalifikace trestných činů
by se po zrušení napadeného rozhodnutí k prospěchu obviněných neměnila. Totéž
lze uvést i o výroku o trestu. Skutečnost, že chlorpseudoefedrin nebyl v
posuzované době úředně označen jako prekursor, nezmenšuje významným způsobem
společenskou škodlivost jeho dovozu ve zjištěném množství do České repliky za
účelem výroby psychotropní látky. K výrobě pervitinu mohl být použit stejně
dobře jako látka legislativně za prekursor označená. Pachatelé trestné
činnosti, jak to u tohoto druhu kriminality bývá, při volbě prostředků k
trestné činnosti pouze předstihli legislativu chránící společenské zájmy. Je
tedy zcela zřejmé, že projednání dovolání by nemohlo zásadně ovlivnit postavení
obviněných a otázka, která má být z podnětu dovolání řešena, není po právní
stránce zásadního významu. Nejvyšší soud proto odvolání obou obviněných odmítl
podle § 265i odst. 1, písm. f) tr. ř.
Pro úplnost je třeba dodat, že se Nejvyšší soud nezabýval formálními nedostatky
napadených rozhodnutí obou soudů, na které ve svém vyjádření poukázal státní
zástupce, neboť nebyly dovoláními obviněných vytýkány.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 13. 9. 2018
JUDr. Karel Hasch
předseda senátu