U S N E S E N Í
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 15. 9. 2016 dovolání
obviněného P. Š. proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 2. 2016, sp.
zn. 6 To 40/2016, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu
pro Prahu 1 pod sp. zn. 5 T 57/2015 a rozhodl t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. s e dovolání obviněného P. Š. o d m í t
á .
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 14. 12. 2015, sp. zn. 5 T
57/2015, byl P. Š. uznán vinným pod bodem I pokračujícím zvlášť závažným
zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními
látkami a jedy podle § 283 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku, dílem dokonaným,
dílem ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, a v bodě II
pokračujícím přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního
prostředku podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku, za které a za přečin přechovávání
omamné látky a jedu podle § 284 odst. 2 tr. zákoníku, pro který byl odsouzen
rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 9. 2. 2015, sp. zn. 6 T 106/2014
ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 4. 11. 2015, sp. zn. 44
To 133/2015 byl odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let,
jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř let za
současného stanovení dohledu, a k trestu propadnutí věci, a to věcí v rozsudku
vyjmenovaných. Současně byl zrušen výrok o trestu z výše citovaného rozsudku, k
němuž byl ukládán souhrnný trest a obviněný byl pro část žalovaného jednání
zproštěn obžaloby.
Podle skutkových zjištění se obviněný trestné činnosti dopustil tím, že
I.
1) v blíže nezjištěné době letních měsíců roku 2013 v P., J., ve
vnitřních prostorech baru Ch. R., poskytl bezúplatně M. F., ve 2 případech
drogu zvanou marihuana, tzv. jointa, přičemž marihuana je uvedena jako omamná
látka v seznamu č. 3 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových
látek,
2) od podzimu roku 2012 do června 2014 v P., J., ve vnitřních prostorách
baru Ch. R. v intervalech 2 krát týdně, kromě období od 6. 7. do 15. 7.2013 a
23. 7. do 26. 7. 2013, kdy byl hospitalizován v nemocnici, a cca 4 měsíců v
první polovině roku 2014, kdy byl v zahraničí, prodal M. L. – utajený svědek
dle § 55 odst. 2 tr. ř., drogu zvanou marihuana v množství 1 dávky á 30 gramů,
v poměru 1 gram za 130 Kč, celkem tedy ve 128 případech v množství 3 840 gramů
za částku 499 200 Kč, přičemž marihuana je uvedena jako omamná látka v seznamu
č. 3 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek,
3) v blíže nezjištěné době měsíce prosince roku 2013 v P. – S. M., J.,
ve vnitřních prostorech baru Ch. R., prodal F. Š., drogu zvanou marihuana, a to
v množství 50 gramů, kdy za jeden gram požadoval částku ve výši 130 Kč, tedy
celé množství drogy za částku ve výši 6 500 Kč, přičemž droga zvaná marihuana
je uvedena jako omamná látka v seznamu č. 3 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o
seznamech návykových látek,
4) v blíže nezjištěné době, v období od léta 2013 a v roce 2014, kromě
období od 6. 7. do 15. 7. 2013 a 23. 7. do 26. 7. 2013, kdy byl hospitalizován
v nemocnici a cca 4 měsíců v první polovině roku 2014, kdy byl v zahraničí, v
P.- Ž. a okolí a nebo v B.-Z. a okolí ve 20 případech poskytl zdarma B. Š.,
drogu zvanou marihuana, tzv. jointa, kterého společně vykouřili, přičemž droga
zvaná marihuana je uvedena jako omamná látka v seznamu č. 3 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek,
5) v blíže nezjištěné době od roku 2012, kdy se seznámila s obžalovaným
do počátku roku 2014, kromě období od 6. 7. do 15. 7. 2013 a 23. 7. do 26. 7. 2013, kdy byl hospitalizován v nemocnici, v K. D., Z. u B., J., v restauraci P. ve 20 případech poskytl J. Z. tzv. jointa – drogu zvanou marihuana, který spolu
vykouřili a paličku této drogy v nezjištěné hmotnosti a dále jí v jednom
případě poskytl zdarma – bez úplaty, množství 0,1 gramu drogy zvané pervitin,
přičemž pervitin – metamfetamin je uveden jako psychotropní látka v seznamu č. 5 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, a droga zvaná
marihuana je uvedena jako omamná látka v seznamu č. 3 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek,
6) v době od ledna 2013 do května 2014, kromě období od 6. 7. do 15. 7. 2013 a 23. 7. do 26. 7. 2013, kdy byl hospitalizován v nemocnici, a cca 4
měsíců v první polovině roku 2014, kdy byl v zahraničí, v P.- S. M., J., ve
vnitřních prostorech baru Ch. R., prodal V. H., utajený svědek dle ust. § 55
odst. 2 tr. ř., ve dvou případech drogu zvanou marihuana v množství á 50 gramů
a 18 krát á 20 gramů, kdy za jeden gram požadoval částku ve výši 130 Kč, tj. celkem 460 gramů této drogy v celkové ceně 59 800 Kč,
7) minimálně dne 16. 9.
2014 v době od 20:20 do 23:05 hodin, v době
domovní prohlídky, neoprávněně přechovával v nemovitosti na pozemku par. č. ... a č. ... zapsané v LV č. ... pro katastrální území Z. u B., obec K. D., okres
B., vedeném katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště
B., kdy nemovitosti jsou umístěny na adrese J., K. D. – Z. a jejich vlastníkem
je P. Š., bytem B., B.-Z., celkem 275,12 g konopí (ve formě hrubé rostlinné
drti), které obsahuje minimálně 6,86 g D9 tetrahydrocannabinolu - (D9 THC),
přičemž tento je uveden jako psychotropní látka v seznamu č. 4 psychotropních
látek v příloze č. 4 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových
látek, jako látka psychotropní,
8) od blíže nezjištěné doby do dne 16. 9. 2014 do 23:05 hodin, kdy byla
skončena domovní prohlídka na adrese B.-Z., J., v hospodářské budově u
restaurace P. zřídil a provozoval in-doorovou pěstírnu konopí, kdy v pěstebním
stanu pěstoval 10 kusů rostlin konopí o výšce cca 25-40 cm a 51 kusů rostlin
konopí o výšce cca 15 cm, t. j. celkem 61 kusů rostlin konopí, a to v úmyslu z
nich následně procesem sklizně, oddělení aplikovatelných částí, sušení a
zpracování vyrobit drogu zvanou marihuana, přičemž droga zvaná marihuana –
konopí je uvedena jako omamná látka v seznamu č. 3 k nařízení vlády č. 463/2013
Sb., o seznamech návykových látek, v souladu s § 44c odst. 1 zákona č. 167/1998
Sb., o návykových látkách, přičemž majoritní složkou konopí je psychoaktivní
složka – delta-9-tetrahydrokanabinol, která je uvedena jako látka psychotropní
v seznamu č. 4 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek,
v souladu s § 44c odst. 1 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách,
II.
1) od blíže nezjištěné doby do dne 16. 9. 2014 do 16:50 hodin, kdy byla
skončena domovní prohlídka na adrese P.– Ž., H., v bytové jednotce č. ..., v
ložnici, bez souhlasu oprávněného držitele přechovával ve výroku rozsudku soudu
prvního stupně konkrétně označené platební karty,
2) od blíže nezjištěné doby do dne 16. 9. 2014 do 20:00 hodin, kdy byla
skončena domovní prohlídka na adrese B.-Z., B., bez souhlasu oprávněného
držitele přechovával ve výroku rozsudku soudu prvního stupně konkrétně označené
platební karty,
3) od blíže nezjištěné doby do dne 16. 9. 2014 do 23:05 hodin, kdy byla
skončena domovní prohlídka na adrese B.-Z., J., v restauraci P., v místnosti
nalevo od vstupu, bez souhlasu oprávněného držitele přechovával ve výroku
rozsudku soudu prvního stupně konkrétně označené platební karty.
Proti rozsudku soudu prvního stupně podali obviněný a státní zástupce
odvolání. Na základě odvolání státního zástupce Městský soud v Praze rozsudkem
ze dne 16. 2. 2016, sp. zn. 6 To 40/2016, napadený rozsudek podle § 258 odst. 1
písm. d), e), odst. 2 tr. ř. zrušil ve výroku o trestu a podle § 259 odst. 3
tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněnému uložil souhrnný trest odnětí svobody v
trvání třiceti měsíců, pro jehož výkon jej zařadil do věznice s dozorem, a dále
trest propadnutí věci, a to věcí v rozsudku vyjmenovaných. Odvolání obviněného
podle § 256 tr. ř. zamítl.
Proti citovanému rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný
prostřednictvím svého obhájce JUDr. Jana Vidrny dovolání. Pokud jde o dovolací
důvod, odkázal na ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že napadené
rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném
hmotněprávním posouzení.
Obviněný namítl, že rozsudkem Městského soudu v Praze bylo porušeno
jeho právo na spravedlivý proces. To spatřuje v aplikaci institutu utajeného
svědka, k čemuž nebyly splněny podmínky, v tom, že výpovědi utajených svědků
byly zpochybněny, k jeho odsouzení pro dva nejzávažnější skutky došlo výlučně
na základě výpovědí utajených svědků, popis skutků ve výroku o vině je
nelogický, vnitřně rozporný a deformovaný, v případě pochybností ohledně
skutkových zjištění bylo postupováno vždy jen v jeho neprospěch, z odůvodnění
rozhodnutí nelze zjistit, jakými úvahami se soud řídil při hodnocení důkazů a
odvolací soud na jeho námitky adekvátně nereagoval.
Podle obviněného nemohly být naplněny podmínky § 55 odst. 2 tr. ř.,
neboť jeho osoba není a ani nemůže být spojována s jakoukoli trestnou činností
násilného nebo výhružného charakteru. Neexistuje žádná informace o tom, že by
byl ve spojení s osobami, které se takové trestné činnosti dopouštějí. Žádné
takové okolnosti nebyly zjištěny. Utajený svědek M. L. navíc vypovídá
nepravdivě, neboť uvedl, že od obviněného kupoval marihuanu skoro každý den od
podzimu 2012 do června 2014, přičemž obviněný v kritické době nebyl několik
měsíců v klubu Ch. R. přítomen. Utajený svědek V. H. pak na dotaz obhájce, zda
je stíhán pro koupi drogy od obviněného, vypověděl, že není v České republice
pro držení marihuany stíhán. Obviněný však očekává, že oba svědkové by měli být
trestně stíháni. Pokud tomu tak není, přičemž oba svědkové se ochotně usvědčují
z poměrně závažného drogového deliktu, je pak podle obviněného vysvětlením
jejich beztrestnost, která jim pravděpodobně byla orgány činnými v trestním
řízení slíbena. Podle obviněného došlo již v přípravném řízení k porušení jeho
práva na obhajobu, jestliže mu byla upřena možnost posouzení věrohodnosti obou
svědků.
Podle obviněného nalézací soud hodnotil důkazy pouze v jeho neprospěch.
Neschopnost utajených svědků určit množství nakupované drogy nahradil vlastními
smyšlenými údaji. Uvedl při tom, že u svědků se jedná o obvyklý proces
zapomínání a vybavování si věcí z minulosti, což soud zohlednil postupem, kdy
vycházel z minimálních hodnot svědkem uvedených. To obviněný považuje za
naprosto nelogický, nemorální a nezákonný fabulační postup, přičemž odkazuje na
judikaturu Ústavního soudu s tím, že jde o vyvozování skutkových zjištění,
která z provedeného důkazu v žádném smyslu nevyplývají. Výpovědi utajených
svědků nejsou podle obviněného podporovány ničím dalším, naopak jsou s dalšími
důkazy v rozporu. Nebylo zjištěno, jaký měl být zdroj marihuany, kterou
prodával. Pokud by skutečně takový zdroj měl, nemusel by se pokoušet o její
amatérské pěstování. Podle svědkyně U. sám obviněný sháněl marihuanu od hostů
v klubu. Byl policejními orgány monitorován několik měsíců, přesto nebyl
zdokumentován žádný obchod s marihuanou. Při domovních prohlídkách bylo
nalezeno množství marihuany odpovídající jeho údajům. Nebyla potvrzena
existence žádných enormních příjmů obviněného. Současně se obviněný domnívá, že
pokud by si počínal popsaným způsobem, vedení klubu Ch. R. by se s ním velmi
rychle rozloučilo. Obviněný nesouhlasí s hodnocením soudu prvního stupně ve
vztahu k záznamu telekomunikačního provozu. Navíc na základě této jednotlivosti
není podle něj možné učinit závěr o vině, který by musel být opřen o konkrétní
a nepochybně prokázané množství drogy.
Závěrem proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek
Městského soudu v Praze zrušil a tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném
rozsahu znovu projednal a rozhodl. Současně s ohledem na celkový postoj senátu
odvolacího soudu k projednávané věci navrhl postup podle § 265l odst. 3 tr. ř.
Nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce činného u
Nejvyššího státního zastupitelství sdělil, že se k dovolání obviněného vzhledem
k povaze uplatněných námitek nebude věcně vyjadřovat.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve shledal, že
dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo
podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§ 265e odst. 1 tr.
ř.), a bylo podáno oprávněnou osobou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].
Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v
ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze
dovolatelem uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném
ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu
napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení
pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního § 265b tr. ř.
Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže
rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném
hmotněprávním posouzení. Z toho plyne, že v rámci rozhodování o dovolání
vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v
předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska
hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným
skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém
rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto
směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména
ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při
zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotněprávní posouzení se
pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných
právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost
může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že
buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní
předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může
rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v
žádném z dalších ustanovení § 265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod
dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém
zjištění. Námitky podané proti skutkovým zjištěním soudu proto nejsou dovolacím
důvodem a Nejvyšší soud k nim nepřihlíží. Učinil by tak v souladu s judikaturou
Ústavního soudu pouze v případě, kdy by byla skutková zjištění soudů v
extrémním rozporu s provedenými důkazy a bylo by tak porušeno ústavně
garantované právo obviněného na spravedlivý proces. O takový případ však v
posuzované věci nejde.
Z naznačeného výkladu je patrné, že námitky obviněného uplatněnému
dovolacímu důvodu neodpovídají, neboť jimi napadá právě skutková zjištění.
Obviněný především vyjadřuje nesouhlas se skutkovými závěry soudu a nabízí
závěry vlastní, některé námitky si přitom sám vyvrací.
Pokud jde o výpovědi utajených svědků, je třeba předně říci, že nejde o
jediné důkazy, na nichž by bylo založeno odsouzení obviněného v případě dvou
nejvýznamnějších skutků. Jak je patrné z výše citovaného popisu skutkových
zjištění, jak je učinil soud prvního stupně, minimálně v případě jednání
popsaného pod body I/2, 3 a 6, ale spíše v případě celého jednání popsaného pod
bodem I nejde o jednotlivé útoky pokračujícího trestného činu, ale o jeden
skutek ve smyslu hmotného práva (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne
24. 3. 2015, sp. zn. 11 Tdo 19/2015, podle kterého je třeba jednání pachatele,
který distribuuje nebo vyrábí a distribuuje omamné a psychotropní látky v
určitém období, jež je specifikováno časovým rozpětím, určitému okruhu
odběratelů, kteří si podle své potřeby takto drogu opakovaně obstarávají,
považovat za jediný skutek, nikoli však za pokračování v trestném činu ve
smyslu § 116 tr. zákoníku). Obviněný je usvědčován nejen výpověďmi utajených
svědků, ale také svědků dalších, kteří od něj získávali marihuanu, přičemž
svědci, kteří od něj marihuanu nakupovali, uvádějí např. stejnou cenu za gram.
Výpovědi svědků pak soud prvního stupně hodnotil mimo jiné i v souvislosti se
záznamem telekomunikačního provozu, který pochopitelně neobsahoval explicitní
komunikaci o nákupu marihuany, ovšem soud prvního stupně z něj zjistil
konspirativní chování obviněného při komunikaci s K. H., jehož sám obviněný
označil za utajeného svědka M. L. a s nímž se nejčastěji domlouval na místě a
čase setkání. Pokud pak svědci nebyli schopni s odstupem času určit přesné
množství nakoupené drogy či přesný počet nákupů, vycházel soud prvního stupně z
údaje pro obviněného nejpříznivějšího, což je zcela obvyklý postup v podobných
případech a jistě to nelze označit za údaj, který z provedených důkazů žádným
způsobem nevyplývá, jak se domnívá obviněný. Současně tím je vyvráceno jeho
tvrzení, že soud prvního stupně veškeré důkazy hodnotil v jeho neprospěch.
Pokud jde o konkrétní důvody utajení v případě svědků vyslechnutých pod
jmény M. L. a P. H., v rámci postupu podle § 55 odst. 2 tr. ř. je bohužel nelze
obviněnému sdělovat, neboť by již samy o sobě mohly vést k identifikaci těchto
osob a zmaření poskytnuté ochrany. Jestliže tedy odvolací soud pouze poukázal
na charakter spáchané trestné činnosti a kriminální prostředí, v němž se
obviněný pohybuje, nelze mu v tomto směru nic vytknout. Podstatné je, že
odsouzení obviněného není založeno výlučně ani v převážné míře na těchto dvou
výpovědích.
Lze tak shrnout, že soudy logicky a přesvědčivě vysvětlily, z jakých
důkazů vyvodily skutkové závěry, na nichž se odsouzení zakládá, a toto
zdůvodnění nebudí žádné pochybnosti. Uplatněnými námitkami obviněný nenaplnil
dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani relevantním způsobem
nenamítl případ porušení svého práva na spravedlivý proces.
Vzhledem ke shora uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný P. Š.
podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1
tr. ř., a proto postupoval podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a jeho dovolání
odmítl, aniž se dále zabýval jím napadeným rozhodnutím a řízením jemu
předcházejícím podle § 265i odst. 3 až 5 tr. ř. O odmítnutí dovolání Nejvyšší
soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm.
a) tr. ř.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou
obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 15. 9. 2016
JUDr. Karel Hasch
předseda senátu