11 Tdo 741/2024

11 Tdo 741/2024-435

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. 9. 2024 o dovolání obviněného R. H. B., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. 4. 2024, sp. zn. 9 To 86/2024, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 88 T 69/2023, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného R. H. B. odmítá.

1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 16. 1. 2024, č. j. 88 T 69/2023-347, byl obviněný R. H. B. (dále též jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b), c) tr. zákoníku. Za jeho spáchání byl podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon mu byl podle § 84 odst. 1 tr. zákoníku za podmínek § 81 odst. 1 a § 85 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti let za současného vyslovení dohledu.

2. Proti výše uvedenému rozsudku Městského soudu v Brně podal obviněný odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 4. 4. 2024, č. j. 9 To 86/2024-382 tak, že odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. odmítl jako nedůvodné.

3. Podle skutkových zjištění Městského soudu v Brně se obviněný shora uvedené trestné činnosti dopustil tím, že:

nejméně od prosince 2022 až do 26. 1. 2023 z místa svého faktického bydliště v Brně na ulici XY, opakovaně objednal a nechal na své jméno a adresu doručit bez patřičného oprávnění léčiva obsahující zolpidem, konkrétně:

a) v přesně nezjištěný den v měsíci lednu 2023 nejméně v jednom případě si nechal zaslat ze Slovinska do České republiky prostřednictvím služeb společnosti Česká pošta, s. p., poštovní zásilku adresovanou na jméno MR. R. H. B., BYT XY, XY, XY BRNO, CZECH REPUBLIC, obsahující celkem 600 ks tablet léku označeného Hemofarm Belbien 10 mg zolpidem v blistrech,

b) v přesně nezjištěné době před 26. 1. 2023 si objednal a nechal zaslat z Velké Británie prostřednictvím služeb společnosti Česká pošta, s. p., poštovní zásilku adresovanou na jméno MR.R. H. B., BYT XY, XY, XY BRNO, CZECH REPUBLIC obsahující celkem 13 ks blistrů po 10 tabletách, tedy celkem 130 ks tablet, léku označeného Hemofarm Belbien 10 mg zolpidem,

v místě bydliště pak měl uloženo kromě shora uvedeného dalších 401 tablet označených Hemofarm Belbien 10 mg zolpidem, od stejného léčiva dále 26 ks prázdných blistrů po deseti kusech a 468 tablet v blistrech označených Sanval 10 mg zolpidem, přičemž některé blistry již byly částečně využívány,

celkem si tedy nechal zaslat ze zahraničí nejméně 1.599 ks tablet s látkou zolpidem o objemu 15.990 mg, přičemž toto množství měl zároveň ve své dispozici, další tabletky v počtu nejméně 260 kusů pak spotřeboval, přičemž si musel být vědom toho, že zolpidem náleží mezi psychotropní látky zařazené do přílohy č. 7 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, které provádí § 44c odst. 1 zákon č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, a tohoto jednání se dopustil přesto, že byl rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 18. 7. 2022, sp. zn. 3 T 35/2022, který nabyl právní moci dne 25. 10. 2022, odsouzen mimo jiné pro přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku mimo jiné k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání třiceti měsíců, tedy do 25. 4. 2025.

II. Dovolání obviněného a vyjádření k němu

4. Obviněný R. H. B. podal proti shora citovanému usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. 4. 2024, č. j. 9 To 86/2024-382, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 16. 1. 2024, č. j. 88 T 69/2023-347, dovolání, které prostřednictvím svého obhájce zaměřil proti výroku o vině a proti výroku o trestu propadnutí věci. Odkázal přitom na existenci dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť je přesvědčen, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech, nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Vyjma toho dovolatel odkázal i na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neboť má za to, že napadená rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.

5. Ve vztahu k výroku o vině dovolatel uvedl, že po celé trestní řízení namítá, že odborná literatura ve vztahu k užívání (respektive zneužívání) zolpidemu popisuje řadu případů, kdy jedinci pod silným vlivem tohoto hypnotika dokázali vykonávat řadu složitých úkolů, jako je např. řízení motorového vozidla, cestování letadlem nebo vyřizování určitých svých povinností, a to přesto, že po jeho užití se v podstatě nacházeli ve stavu „transu“. V této souvislosti obviněný podotkl, že v době své komunikace s prodejcem zolpidemu (na internetu) se nacházel právě v takovém stavu, což významným způsobem ovlivnilo jeho paměť.

6. Dále dovolatel akcentoval, že užívání velkého množství léků (které mu předepisovala jeho psychiatrická lékařka) musely se zolpidemem vzájemně korelovat a v důsledku toho i ovlivňovat jeho psychiku. Přitom je spolehlivě zjištěno, že k tzv. polyfarmakoterapii může dojít již při současném užívání čtyř druhů léčiv. On však v inkriminovanou dobu užíval vysoké dávky celkem osmi léků (užívaných při medikaci psychiatrických diagnóz), pročež musely být vedlejší účinky takové terapie nevyhnutné. Zpětně je však vyloučeno popsat důsledky interakce velkého množství léků (včetně zolpidemu) na jeho úsudek, uvažování či paměť. Nicméně ke zpracovanému znaleckému posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, ve kterém znalec MUDr. František Honzák konstatoval, že obviněný byl schopen v době páchání trestné činnosti dostatečně rozpoznat společenskou nebezpečnost svého jednání – dovolatel zdůrazňuje, že tento znalec zcela pominul známé vedlejší účinky zolpidemu i neznámé interakce mezi jím užívanými dalšími léčivy. Z těchto důvodů městskému soudu prakticky neposkytl odbornou odpověď na jeho obhajobu, a proto se s ní soud ani nemohl vypořádat.

7. Ve vztahu k výroku o trestu, respektive k výroku o propadnutí věci, dovolatel namítl, že usnesením odvolacího soudu byla potvrzena správnost výroku Městského soudu v Brně o propadnutí dvou elektronických zařízení – a to tabletu zn. Apple iPad a telefonu zn. Apple iPhone. K tomu dovolatel namítl, že policista služebního čísla XY (který zpracoval vyhodnocení informací z odborného vyjádření) uvedl, že „lze se důvodně domnívat“, že uživatel prostřednictvím zařízení Apple iPad objednal lék zolpidem v nezjištěném množství a v nezjištěném množství případů. Dovolatel namítl, že tento policista nebyl ve spisovém materiálu nikterak ztotožněn (pro svou případnou výpověď před soudem), ale především se dopustil právního hodnocení, které jeho osobě nikterak nepřísluší.

8. V návaznosti na to obviněný poukázal na „přemrštěnost“ skutkového závěru o jeho vině, když ze shora uvedených zjištění toliko dvě obsahují teoretickou možnost, že z jeho strany mohlo dojít k nákupu předmětného léčiva. Avšak aby bylo možné určitou věc označit za propadlou, je nutné učinit právní závěr, že předmětná věc byla nástrojem trestné činnosti. Jedná se tedy o věc, která byla ke spáchání trestného činu užita nebo určena. Přímý vztah mezi těmito dvěma přístroji a trestnou činností však nebylo podle obviněného prokázáno, neboť žádný ze soudů propojení těchto zjištění s jeho trestnou činností fakticky neověřil. Pokud se Městský soud v Brně (za následného souhlasu krajského soudu) spolehl na hodnocení věci policistou služebního čísla XY, tak oba svým postupem zatížily svá rozhodnutí pochybením.

9. Závěrem dovolatel shrnul, že městský soud si neopatřil potřebné odborné znalosti k posouzení jeho obhajoby a pouze se spolehl na právní závěr policisty zkoumajícího zabavené věci, aniž by provedl vlastní hodnocení důkazů. Skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků projednávaného trestného činu, tedy detekuje jako rozporná s obsahem provedených důkazů nebo je má za založené na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Současně podle jeho mínění spočívají na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení ve smyslu § 265b tr. ř.

10. S ohledem na tyto skutečnosti dovolatel stručně navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. 4. 2024, č. j. 9 To 86/2024-382, stejně jako rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 16. 1. 2024, č. j. 88 T 69/2023-347.

11. K dovolání obviněného se ve svém písemném stanovisku ze dne 13. 8. 2024, sp. zn. 1 NZO 562/2024-10, vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Ten úvodem předeslal, že obviněný ve svém dovolání v podstatě zopakoval obhajobu, kterou uplatnil již před soudem prvního stupně a kterou shrnul i ve svém odvolání a v rámci které opětovně brojí proti tomu, že jeho rozpoznávací ani ovládací schopnosti nebyly v inkriminovanou dobu sníženy, a že by vůbec učinil předmětné objednávky za pomoci dvou zařízení zn. Apple, ohledně kterých mu byl uložen trest propadnutí věci. S těmito námitkami se však oba soudy nižších stupňů ve svých rozhodnutích již dostatečně vypořádaly, přičemž státní zástupce se s jejich odůvodněními zcela ztotožnil a v podrobnostech na ně odkázal.

12. Námitku stran údajně snížených rozpoznávacích a ovládacích schopností státní zástupce odmítl už jenom proto, že dovolatel neuvedl prakticky nic, co by bylo možno podřadit pod některou z variant dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Především však za nepravdivé označil tvrzení, že ustanovený znalec se ke spolupůsobení obviněným užívaných léků nikterak nevyjádřil. Znalec MUDr. Honzák v rámci svého odborného posudku označil kombinaci dovolatelem užívaných léků za „nešťastnou s iatrogenními důsledky“ (iatrogenní, tj. neúmyslně způsobenými lékařem). Vzápětí však dodal, že v případě projednávaného trestného činu ani takto získaná závislost nemohla mít přímý vliv na rozpoznávací a ovládací schopnosti obviněného. Ve vztahu k této otázce znalec vypovídal i u hlavního líčení, kdy k dotazům dovolatelova obhájce své závěry velmi podrobně objasnil.

13. Námitku obviněného směřující proti výroku o trestu propadnutí dvou zařízení zn. Apple, jejichž prostřednictvím měl objednávat zakázané látky, státní zástupce taktéž odmítl, neboť skutečnost stran využití obou zařízení zn. Apple je zjištěním skutkovým, nikoliv právním. Navíc soud prvního stupně toto zjištění odůvodnil tvrzením, že na obou zařízeních bylo zaregistrováno vyhledávání webových stránek souvisejících se snahou obviněného zajistit si látku zolpidem. K tomu státní zástupce doplnil, že „architektura“ operačního systému zařízení Apple je vybudována tak, že uživatel přistupuje ke svému účtu z různých zařízení Apple, která jsou navzájem propojena. Tím nabývá na významu konkrétní účet a nikoli to které zařízení. Jelikož byl obviněným předmětný účet zneužit k učinění objednávek, považuje státní zástupce za logické, že dovolateli propadla obě zařízení, která mu umožnila přístup k uvedenému účtu. Proto také tvrzení dovolatele, že v soudních rozhodnutích „není přítomno spojení mezi těmito dvěma přístroji a trestnou činností“ státní zástupce striktně odmítl.

14. Z formálního hlediska státní zástupce doplnil, že námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu lze v dovolání úspěšně uplatnit pouze v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu jsou z hlediska dovolacích důvodů bezpředmětná.

15. Závěrem státní zástupce shrnul, že námitky dovolatele proti soudy učiněným skutkovým zjištěním žádné z variant dovolacích důvodů neodpovídají (ostatně dovolatel se o takové podřazení ani nepokusil). Po zvážení shora uvedených skutečností proto navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Dále doporučil, aby Nejvyšší soud toto rozhodnutí učinil v rámci neveřejného zasedání, k jehož konání může přistoupit podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Současně v souladu s § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. vyjádřil souhlas s tím, aby dovolací soud učinil v neveřejném zasedání i jiné než jím navrhované rozhodnutí.

16. Vyjádření státního zástupce k dovolání podanému obviněným bylo Nejvyšším soudem následně zasláno obhájci obviněného k jeho případné replice, která však do okamžiku zahájení neveřejného zasedání o podaném dovolání nebyla tomuto soudu nikterak předložena.

III. Přípustnost dovolání

17. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda bylo podáno v souladu s § 265a odst. 1, 2 tr. ř., zda bylo podáno v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s § 265e odst. 1, 3 tr. ř., jakož i oprávněnou osobou ve smyslu § 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje všechny obligatorní obsahové náležitosti upravené v § 265f tr. ř.

18. Po jeho prostudování Nejvyšší soud shledal, že obviněný výše uvedená ustanovení trestního řádu respektoval, pročež předmětné dovolání vyhodnotil jako přípustné a vyhovující všem relevantním ustanovením trestního řádu, to znamená, že nebyly shledány žádné skutečnosti bránící jeho věcnému projednání.

IV. Důvodnost dovolání

19. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů výslovně uvedených v § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněným uplatněné dovolací důvody považovat za některý z důvodů, které jsou taxativně uvedeny v citovaném ustanovení zákona, neboť jejich existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.

20. Dovolatel v prvé řadě odkázal na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., přičemž se tak stalo v době, kdy s účinností od 1. 1. 2022 byla změněna právní úprava řízení o dovolání, a to novelizací trestního řádu provedenou zákonem č. 220/2021 Sb. Tímto zákonem byl v řízení o dovolání v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s účinností od 1. 1. 2022 zakotven nově obsahově vymezený důvod dovolání spočívající v tom, že „rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy“.

21. Cílem tohoto dovolacího důvodu byla kodifikace dosavadní rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, kterak se vyvinula pod vlivem judikatury Ústavního soudu (např. nález Ústavního soudu ze dne 30. 11. 1995, sp. zn. III. ÚS 166/95, nebo nález Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2005, sp. zn. IV. ÚS 216/04). Tento dovolací důvod tedy umožňuje nápravu v případech, kdy došlo k zásadním (extrémním) vadám v rozhodných skutkových zjištěních, která jsou určující pro naplnění zákonných znaků trestného činu, jímž byl obviněný pravomocně uznán vinným, popř. zproštěn obžaloby, event. ve vztahu k němuž bylo rozhodnuto některým z dalších druhů rozhodnutí taxativně uvedených v § 265a odst. 2 tr. ř. Nově zařazený dovolací důvod tedy věcně podchycuje tři okruhy nejzásadnějších vad ve skutkových zjištěních, kterými jsou: - případy tzv. extrémního nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a skutkových zjištění, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu), - případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkazu, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcného důkazu zajištěného při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkazu nezákonným odposlechem apod.), - vady spočívající v tzv. důkazu opomenutém, tj. důkazu, který byl sice některou z procesních stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení ani nebylo soudem věcně adekvátně odůvodněno.

22. Zakotvením uvedeného dovolacího důvodu s účinností ode dne 1. 1. 2022 však reálně nedošlo k obecnému rozšíření mezí dovolacího přezkumu též na otázky skutkové. Jak již bylo konstatováno shora, smyslem jeho zakotvení byla totiž pouze výslovná kodifikace již dříve judikaturou Ústavního a Nejvyššího soudu vymezených nejtěžších vad důkazního řízení, pro něž se obecně vžil pojem tzv. extrémního nesouladu. Na tom ničeho nemění ani skutečnost, že zákonodárce v tomto směru neužil přímo pojem „extrémní rozpor“. Nyní výslovně zakotvený dovolací důvod je proto nutno vykládat zcela shodně, jak byl ve smyslu dosavadní bohaté judikatury chápán extenzivní výklad § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2021.

23. Dovolatel ve svém podání dále odkázal na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který je možné iniciovat tehdy, pokud napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu lze zásadně namítat vady hmotněprávní povahy, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Pro naplnění uvedeného dovolacího důvodu však nepostačuje pouhý formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů, aniž by byly řádně vymezeny právní vady v napadených rozhodnutích spatřované (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03).

24. Ve vztahu k uloženému trestu lze v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. vytýkat toliko nesprávnost některých hmotněprávních posouzení týkajících se trestu (zejména nesprávnou aplikaci ustanovení trestního zákoníku o ukládání souhrnného a společného trestu). Pod tímto dovolacím důvodem však nelze vznášet námitky proti přílišné přísnosti nebo mírnosti uloženého trestu z důvodů nesprávné aplikace hledisek § 39 tr. zákoníku. Jde-li o trest podle zákona přípustný a vyměřený v rámci zákonné trestní sazby, nelze takovou námitku vznášet ani v rámci dovolatelem výslovně neuplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., který je jinak určen právě k nápravě vad týkajících se druhu a výměry trestu.

25. Nadto Nejvyšší soud i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva obviněného, včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. Stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).

V. K meritu věci

26. V duchu výše citované judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu dovolací soud zkoumal, zda mimořádný opravný prostředek obviněného R. H. B. splňuje kritéria jím uplatněných dovolacích důvodů, načež po prostudování připojeného spisového materiálu a obsahu podaného mimořádného opravného prostředku dospěl k závěru, že jím vznesené námitky žádné z variant uplatněných dovolacích důvodů neodpovídají.

27. Nejvyšší soud předně ověřil, že Městský soud v Brně odvodil své skutkové závěry z provedených a vzájemně se doplňujících důkazů, které zjevně vyhodnotil v souladu s ustanovením § 2 odst. 6 tr. ř., tedy podle svého vnitřního přesvědčení založeném na posouzení všech okolností případu jednotlivě i ve vzájemných souvislostech. Poté soud prvního stupně svým skutkovým závěrům přiřadil přiléhavou hmotněprávní kvalifikaci, neboť zákonné znaky zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b), c) tr. zákoníku byly jednáním obviněného bez důvodných pochybností naplněny, a to jak po objektivní, tak subjektivní stránce. S výrokem o vině soudu prvního stupně se poté ztotožnil i Krajský soud v Brně ve svém usnesení ze dne 16. 1. 2024, č. j. 9 To 86/2024-382, který s rozsudkem soudu prvního stupně vyjádřil bezvýhradný souhlas. Současně se oba soudy nižších instancí v rámci odůvodnění svých rozhodnutí řádně vypořádaly s již dříve přednesenými námitkami obviněného (viz odůvodnění rozsudku Městského soudu v Brně v bodech č. 19 až 21 a odůvodnění usnesení Krajského soudu v Brně na s. 3 až 5).

28. I přes tyto skutečnosti obviněný podal proti usnesení Krajského soudu v Brně ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Brně mimořádný opravný prostředek, ve kterém se opětovně zříká své odpovědnosti za spáchaný zločin, neboť je i nadále přesvědčen, že na základě provedených důkazů nelze dospět k závěru o jeho vině, pročež údajně nenaplnil zákonné znaky skutkové podstaty aplikovaného zločinu. S ohledem na tyto námitky Nejvyšší soud danou věc – v intencích obviněným uplatněných zákonných dovolacích důvodů - znovu přezkoumal, nicméně v rámci své revize neshledal, že by postupem soudů nižších stupňů došlo k obviněným vytýkaným pochybením.

29. Nejvyšší soud nejprve podotýká, že dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku odkázal na dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř., nicméně jednotlivé námitky již pod konkrétní dovolací důvody nikterak nepodřadil. K tomuto jevu Nejvyšší soud již mnohokrát ve své judikatuře zdůraznil, že pokud dovolatel své námitky dostatečně nekonkretizuje, Nejvyšší soud není povinen je za obviněného domýšlet (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 6 Tdo 435/2013, podobně i rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 452/07). Ke konkretizaci dovolatelových výhrad přitom patří i vlastní subsumpce (podřazení) každé námitky pod zcela konkrétní dovolací důvod, neboť předmětný odkaz určuje rozsah přezkumné činnosti dovolacího soudu. Obsah uplatněných námitek tedy musí věcně odpovídat některému či některým zákonem stanoveným důvodům dovolání podle § 265b odst. 1 písm. a) až m) tr. ř., přičemž samotný odkaz na důvod či důvody dovolání je nutné chápat materiálně. Toliko formální odkaz na některý z důvodů dovolání uvedený v záhlaví či zápatí podaného dovolání (aby byl splněn požadavek § 265f tr. řádu) a následné ponechávání úvaze dovolacího soudu, pod který dovolací důvod si tu kterou námitku sám podřadí, je tedy postupem zcela nesprávným a v případě přetrvávajících pochybností může být i důvodem pro odmítnutí celého podání (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2023, sp. zn. 11 Tdo 439/2023, apod.).

V. 1. Námitky obviněného ve vztahu k výroku o vině

30. Ve vztahu ke skutkovým zjištěním Nejvyšší soud nejprve ověřil, že Městský soud v Brně provedl ve věci dostatečně rozsáhlé dokazování, zahrnující – vyjma výpovědi obviněného – řadu významných listinných a dalších důkazů, zejména odborné vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví chemie, odborné vyjádření z oboru kriminalita, odvětví analýza dat a zkoumání nosičů dat, znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, protokol o ohledání věci, fotografickou dokumentaci, protokoly týkající se sledování policejní zásilky podle § 87b tr. ř., protokol o provedení domovní prohlídky a protokoly o vydání věci, včetně připojených spisových materiálů a dalších méně podstatných důkazů. Pakliže dovolatel v rámci svého mimořádného opravného prostředku namítl, že z provedených důkazů není možné stran projednávaného jednání prokázat jeho vinu, je třeba naopak konstatovat, že průběh i rozsah obviněným spáchané trestné činnosti byl v této věci bezesporu detailně prokázán.

31. To zahrnuje i ovládací a rozpoznávací schopnosti obviněného, které podle názoru dovolatele měly být pod vlivem předepsaných léčiv v kombinaci s jím nadužívaným zolpidemem výrazně sníženy (podle náhledu obviněného se v inkriminovanou dobu nacházel ve stavu transu, u hlavního líčení svůj stav popsal jako psychózu nebo náměsíčnost). V tomto smyslu se ohradil vůči závěrům znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, MUDr. Františka Honzáka, který sice připustil, že obviněný trpí duševní poruchou (pro kterou je medikován), avšak následně uzavřel, že předmětná porucha nebyla příčinou snížení jeho rozpoznávacích a ovládacích schopností. Dovolatel tedy nejspíše s odkazem na první variantu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. brojí proti skutkovému zjištění stran své příčetnosti s tím, že soudem prvního stupně přijaté závěry nasvědčují zjevnému rozporu mezi skutkovými zjištěními a skutečným stavem plynoucím z výsledků provedeného dokazování, konkrétně brojí proti tomu, že rozhodná skutková zjištění městského soudu nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na tímto soudem provedené důkazy. Nejvyšší soud však tuto námitku obviněného z níže rozvedených důvodů kategoricky odmítl.

32. Znalec MUDr. Honzák v závěrech svého znaleckého posudku (č. l. 295 a násl.), jakož i v rámci své výpovědi učiněné v průběhu hlavního líčení (č. l. 338 verte a násl.) dostatečně objasnil, že obviněný se průběžně léčí s úzkostně depresivními stavy, na které dlouhodobě užívá vysoké dávky návykových léků, které mu předepisuje jeho ošetřující lékařka H. Jedná se zejména o hypnotika a sedativa (Z-hypnotika a benzodiazepiny), které dlouhodobě užívá ve vysokých dávkách i nebezpečných kombinacích, pročež se u jeho osoby rozvinul rozsáhlý syndrom závislosti, na kterém se významně spolupodílí i jeho psychiatrička.

33. Je přitom dostatečně známé, že syndrom závislosti je doprovázen stavy diskomfortu (projevujícím se neklidem, úzkostí, nespavostí, třesem, pocením, tachykardií, zrychleným pulsem, apod.), což uživatele zpravidla motivuje k tomu, aby si předmětnou látku znovu obstaral a tím nepříjemné stavy eliminoval či alespoň zmírnil. Postupující projevy závislosti jsou charakteristické rovněž tím, že obviněný léky nadužívá ve stále vyšších dávkách, a i v tomto stavu je schopen vykonávat běžné každodenní činnosti, neboť vůči účinkům léků vzrůstá jeho rezistence.

34. Ve vztahu k projednávané trestné činnosti se jako klíčový jeví závěr znalce, že duševní porucha, kterou obviněný trpí, se na projednávané trestné činnosti nikterak nepodílela. To fakticky znamená, že rozpoznávací a ovládací schopnosti v inkriminovanou dobu nebyly u obviněného sníženy, a proto byl obviněný schopen dostatečně rozpoznat společenskou škodlivost svého jednání, stejně jako byl schopen své jednání ovládnout. Jinými slovy – objektivní nadužívání léků předepsaných H. nemělo nejen v jejich vzájemné kombinaci, ale ani v kombinaci s vysokými dávkami zolpidemu forenzně výrazný vliv na rozpoznávací a ovládací schopnosti obviněného (č. l. 295, 338 verte).

35. Výše popsané znalecké závěry dovolatel napadl výrokem, že během komunikace s prodejci zolpidemu se nacházel ve stavu, který významným způsobem ovlivnil jeho paměť, pročež si po určité době nebyl vědom, že by léky s obsahem zolpidemu objednával. Na podporu svých námitek v odborných statích vyhledal popis případů, kdy uživatelé i přes vysoké dávky zkonzumovaného zolpidemu byli schopni vykonávat poměrně složité úkony. Tento dlouhodobě vznášený argument však není ve výše uvedených souvislostech nikterak podstatný.

36. Obviněný poté, co si na internetu obstaral léčivo s obsahem zolpidemu, skutečně mohl tuto objektivní okolnost zaspat a následně si ji vybavovat pouze neurčitě či dokonce vůbec. Zásadní však je, že obviněný v danou dobu vyvíjel systematickou činnost, která vyžadovala zachovalé kognitivní funkce. Znalec přitom striktně vyloučil stavy bezprostředního „bažení po droze“, neboť mezi jednotlivými nákupy proběhl určitý časový odstup, než byla obviněnému jím objednaná a uhrazená léčiva doručena do místa jeho bydliště. Z těchto důvodů nemohla být závislost obviněného na návykových látkách významná ve smyslu faktického snížení (zmenšení) jeho příčetnosti.

37. Stran spáchaného trestního jednání znalec doplnil, že je třeba rozlišovat mezi tzv. přímou a nepřímou kriminalitou. Přímá kriminalita bezprostředně vede k získání návykové látky v odvykacím stavu s cílem odstranění doprovodných odvykacích symptomů. V takovém případě lze uvažovat o ovlivnění ovládacích schopností, které jsou v rámci stanoveného syndromu závislosti vůči dané návykové látce snížené (stavy urputného bažení po droze). Naproti tomu kriminalita nepřímá je charakteristická časovým odstupem a případnými mezikroky mezi samotným protiprávním jednáním a zmírněním případného odvykacího stavu. V tomto případě nemá syndrom závislosti na rozpoznávací a ovládací schopnosti významný dopad. Závěrem znalec na základě zhodnocení předloženého spisového materiálu, záznamů z Fakultní nemocnice Brno, zdravotnické dokumentace obviněného, jakož i po osobním vyšetření obviněného (které proběhlo dne 19. 10. 2023) konstatoval, že ve vztahu k identifikované duševní poruše, kterou obviněný zjevně trpí, jde o tzv. kriminalitu nepřímou, která se však z forenzního hlediska nejeví jako významná.

38. Lze tedy shrnout, že obviněný opakovaně vyvíjel systematickou činnost, v rámci které si prostřednictvím internetových vyhledávačů obstarával v zahraničí návykovou látku, na které byl v té době závislý. Ačkoli byl v inkriminovanou dobu pod vlivem užívaných léků, zjevně se nejednalo o stav hypnózy, transu či somnambulismu, v rámci kterých by si subjektivně neuvědomoval, že si objednává léky s obsahem jím zneužívané psychotropní látky. V danou dobu tedy byl pod jistým vlivem užívaných léčiv, nicméně s ohledem na již získanou rezistenci vůči jejich účinkům dokázal zahraniční léky s obsahem zolpidemu objednat na černém trhu i uhradit pomocí kryptoměny (dokázal tedy racionálně „fungovat“).

39. Ostatně i samotná výpověď obviněného vyzněla v rámci hodnocení provedených důkazů zcela účelově, neboť – na jedné straně tvrdil, že si objednávky na internetu nepamatuje (neboť v rozhodující dobu se nacházel ve stavu somnambulismu, tedy ve stavu nevědomí, v rámci kterého však vykonával předmětná jednání), na straně druhé však popisoval, jak (i přes své zdravotní problémy) komunikoval s osobami, od kterých látku zolpidem nakupoval, přičemž v jednom případě dokonce projevil ochotu pro ni zajet do Bratislavy (č. l. 232 verte a násl.). Za této situace lze zcela jednoznačně vyloučit možnost, že by mu byly na jeho jméno doručeny nejméně tři balíky s obsahem žádaných léků obsahujících jím užívanou psychotropní látku zolpidem, aniž by o tom měl předem jakékoli povědomí.

40. Skutkový závěr o příčetnosti obviněného, ježto rozpoznávací a ovládací schopnosti byly u něho v době páchání trestné činnosti zachovalé a jím nadužívaná léčiva na ně neměla podstatný vliv, je tedy provedenými důkazy nepochybně podložen a z formálně logického hlediska se jeví jako zcela správný. Lze tedy uzavřít, že obviněný si ve všech případech plně uvědomoval, že si objednává léčiva s obsahem návykové látky, kterou si tímto způsobem obstarával do zásoby za účelem jejího dalšího kontinuálního zneužívání.

41. Doprovodné námitky obviněného, které v rámci svého mimořádného opravného prostředku uvedl, byly soudy nižších stupňů rovněž dostatečně objasněny. Ostatně odkazy na odbornou literaturu stran účinků látky zolpidem znalec odmítl již v průběhu hlavního líčení s tím, že s předmětnou problematikou je dostatečně obeznámen, neboť na lékařské fakultě absolvoval rigorózní zkoušku z farmakologie i druhou atestaci z psychiatrie, a je tak dostatečně obeznámen s výzkumem, na který obviněný v rámci své obhajoby opakovaně upozorňuje (č. l. 340). Rovněž s námitkou obviněného, že se znalec údajně nevyjádřil k interakcím jím užívaných léků, nelze souhlasit. Jak bylo uvedeno výše, MUDr. Honzák vyjádřil se způsobem medikace obviněného svůj zásadní nesouhlas, neboť v takovém rozsahu má na osobnost obviněného veskrze zhoubný vliv. Proto také jeho stávající terapii vyhodnotil jako léčbu, která se nachází daleko za hranicí péče lege artis a naopak ji tedy vyhodnotil jako non lege artis (č. l. 339).

42. Ve vztahu k námitce obviněného stran údajně nedostatečného rozsahu dokazování (viz tvrzení, že soud si ve vztahu ke klíčovým otázkám údajně neopatřil potřebné odborné znalosti) Nejvyšší soud na základě revize spisového materiálu doplňuje, že obviněný u hlavního líčení skutečně navrhl, aby si městský soud vyžádal od Státního ústavu pro kontrolu léčiv zprávu stran zodpovězení otázky, kolik mu bylo v období od jeho onemocnění předepsáno léků s obsahem zolpidemu, a kolik si jich z lékárny skutečně vyzvedl. K tomuto návrhu však městský soud konstatoval, že spisový materiál takovou zprávu již obsahuje, což obviněný patrně přehlédl (viz č. l. 116 a násl.). Jejím prostřednictvím bylo ověřeno, že léčivé přípravky Hemofarm Belbien Zolpidem 10 mg a Sanval Zolpidem 10 mg nejsou na území České republiky registrovány, a proto si je obviněný musel objednat ze zahraničí. Další zkoumání údajů o léčivech nalezených v jeho bydlišti (respektive o jejich vyzvedávání v lékárnách na území České republiky) již nebylo pro dokazování podstatné, a proto tento návrh Městský soud v Brně oprávněně podle § 216 odst. 1 tr. řádu zamítl jako nadbytečný.

43. Ve vztahu k možnosti vypracování dalšího znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, kterou obviněný rovněž zmínil u veřejného zasedání o odvolání, se jeví jako nejasné, za jakým účelem jej obviněný vlastně zamýšlel nechat zpracovat – když již v době konání hlavního líčení nebyl schopen uvést přesné údaje o druhu a množství užívaných léčiv, které v inkriminovanou dobu užíval a nevybavoval si ani řadu dalších podstatných skutečností, kterak sám u soudu prvního stupně deklaroval. Podstatnou je však skutečnost, že alternativní znalecký posudek nakonec obviněným a jeho obhajobou předložen nebyl a pokud dovolatel namítá – patrně s odkazem na třetí variantu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. – že si soudy údajně neopatřily potřebné odborné informace k posouzení projednávaného případu, je nutné akcentovat, že taková námitka se jednoduše nezakládá na pravdě.

44. Lze tedy uzavřít, že výše uvedené námitky neodpovídají žádné variantě dovolacího důvodu popsaného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neboť dovolatel v rámci svých výhrad neuvedl žádnou námitku hmotněprávního charakteru. Obviněným fakticky uplatněné námitky současně neodpovídají ani žádnému jinému dovolacímu důvodu, kterak je ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. taxativně určuje.

V. 2. Námitky obviněného ve vztahu k výroku o uloženém trestu propadnutí věci

45. Stran výroku o uloženém trestu dovolatel napadl dílčí výrok o trestu propadnutí věci, v rámci kterého mu bylo soudem uloženo propadnutí dvou elektronických zařízení, a to 1 ks Apple iPad Pro (tablet v černém obalu) a 1 ks Apple iPhone. V této souvislosti obviněný vyjádřil nesouhlas s vyjádřením policisty služebního čísla XY, že léky s obsahem zolpidemu měl objednat prostřednictvím zařízení zn. Apple iPad Pro, což označil za hodnocení důkazů, které náleží toliko soudu.

46. Nejvyšší soud z přiloženého spisového materiálu ověřil, že zpráva (vyjádření) zpracovaná výše uvedeným policistou uvádí, že uživatel R. H. B. objednal prostřednictvím zařízení zn. Apple iPad Pro, výr. č. XY (stopa č. 8) lék zolpidem v prozatím nezjištěném množství a v nezjištěném počtu případů. Dále zpráva uvádí, že obsah mobilního telefonu zn. Apple iPhone 11, výr. č. XY (stopa č. 10), který zjevně užívala tatáž osoba, je co se týče zájmových informací shodný s obsahem výše vytěženého tabletu zn. Apple iPad Pro, a to z důvodu sdíleného uživatelského profilu osoby R. H. B. na obou těchto zařízeních.

47. Nejvyšší soud ověřil, že obě dotčená zařízení byla zajištěna v průběhu domovní prohlídky provedené v místě bydliště obviněného (na adrese XY v XY). Ohledně zajištěných věcí bylo vyhotoveno odborné vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví analýza dat a zkoumání nosičů dat (č. l. 38-43), ze kterého vyplynulo, že obviněný opakovaně použil zařízení zn. Apple iPad Pro k vyhledávání možnosti nákupu léku s obsahem zolpidemu (a to za pomoci webových prohlížečů Google a Safari). Vzhledem k propojení obou zařízení (Apple iPad i Apple iPhone) je zjevné, že se obviněný připojoval k jedinému účtu, čímž tak obě zařízení používal k trestné činnosti (č. l. 44-45). Pro úplnost je vhodné doplnit, že při domovní prohlídce provedené v bydliště obviněného, byl zajištěn rovněž notebook zn. Hewlett Packard, konkrétně HP S/N XY (který rovněž užíval). Nicméně v jeho paměti nebyly odborným vyjádřením zajištěny žádné zájmové informace, pročež toto zařízení (zjevně k uvedenému účelu nepoužité) bylo obviněnému usnesením Městského soudu v Brně ze dne 3. 4. 2023 navráceno zpět.

48. S tvrzením dovolatele, že policista služebního čísla XY se dopustil právního hodnocení či hodnocení důkazů, které mu nepřísluší, se Nejvyšší soud nemohl ztotožnit. V prvé řadě jsou obviněným napadená tvrzení zjevně skutkového charakteru, neboť předmětný policista ve své zprávě pouze konstatoval shora uvedené skutkové závěry a ani náznakem se nepokusil o hmotněprávní hodnocení prokazovaného skutku. Především však odborné vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví analýza dat a zkoumání nosičů dat ze dne 16. 2. 2023, č. j. KU-1362-2/ČJ-2023-2306TC (na č. l. 38-43) a na základě této analýzy vyhotovená zpráva policisty s výše popsanými závěry bez důvodných pochybností dokladují, že obě zařízení byla obviněným opakovaně použita k páchání projednávané trestné činnosti. V tomto smyslu tedy bylo nutné striktně odmítnout také tvrzení dovolatele o údajné „přemrštěnosti“ tohoto skutkového závěru a faktické neoprávněnosti uloženého trestu propadnutí věci.

49. Z formálního hlediska Nejvyšší soud konstatuje, že námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu lze (s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí) v dovolání úspěšně uplatnit toliko v rámci zákonného důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., tedy jen pokud byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu (spočívající zejména v nesprávném vyhodnocení kritérií uvedených v § 31 až § 34 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného nebo naopak mírného trestu) nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto, ale ani žádného jiného dovolacího důvodu vymezeného v § 265b odst. 1 tr. ř.

50. Za jiné nesprávné hmotně právní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat toliko jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva (než jsou otázky druhu a výměry trestu), jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu, kterak bylo již zmíněno shora (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).

51. Jestliže tedy dovolatel brojí proti části výroku o trestu, kterým mu byl uložen trest propadnutí věci, mohl takovou námitku relevantně subsumovat toliko pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. a nikoliv podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který se zabývá toliko otázkou rozhodných skutkových zjištění. Ostatně takto pojímá vztah uvedených dvou dovolacích důvodů také současná judikatura. Např. ve věci, v níž obviněná usilovala zpochybnit skutkovou okolnost, že mobilní telefon užívala jako nástroj ke spáchání trestné činnosti, Nejvyšší soud zdůraznil, že mobilní telefon je nepochybně věcí, prostřednictvím které se pachatelé mezi sebou domlouvají na páchání trestné činnosti, pročež byl obviněné oprávněně uložen trest jeho propadnutí (viz odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2023, sp. zn. 5 Tdo 789/2023). Je tedy nutné rozlišovat námitky ve vztahu k výroku o vině a námitky ve vztahu k výroku o trestu. Pokud se dovolatel v této části svého dovolání pokusil zpochybnit skutkový závěr stran využití obou zařízení zn. Apple ke své trestné činnosti, je namístě konstatovat, že jeho námitka (s přihlédnutím k její povaze) ani v této části dovolání neodpovídá žádnému dovolacímu důvodu.

V. 3. Shrnutí

52. Nejvyšší soud po pečlivé analýze přiloženého spisového materiálu konstatuje, že Městský soud v Brně se řádně vypořádal se skutkovými zjištěními, která vzešla z řádně provedených důkazů v souladu s § 2 odst. 5 tr. ř. a ty poté vyhodnotil tak, jak mu ukládá § 2 odst. 6 tr. ř., tedy nejen jednotlivě, ale rovněž v jejich vzájemných souvislostech. Se skutkovými i hmotněprávními závěry soudu prvního stupně se poté plně ztotožnil i Krajský soud v Brně jako soud odvolací. Z tohoto důvodu byly prokazatelně naplněny všechny zákonné znaky aplikované skutkové podstaty zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b), c) tr. zákoníku.

53. Jelikož bylo prokázáno, že obviněný k páchání trestné činnosti využíval dvou elektronických zařízení zn. Apple, a to tablet zn. Apple iPad Pro a mobilní telefon zn. Apple iPhone, je uložení trestu propadnutí těchto zařízení zcela adekvátní.

54. Nad rámec výše uvedeného Nejvyšší soud ve shodě s judikaturou Ústavního soudu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2006, sp. zn. I. ÚS 17/05) konstatuje, že obviněný ve svém dovolání fakticky brojí proti závěrům učiněným soudem prvního stupně, čímž de facto uplatnil jím materiálně uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., ve spojení s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., a to v jeho druhé alternativě, neboť jím podané odvolání bylo Krajským soudem v Brně podle § 256 tr. ř. zamítnuto jako nedůvodné. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé alternativě je přitom dán tehdy, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Jelikož však Nejvyšší soud, jak je podrobně rozvedeno shora, v napadených rozhodnutích obou soudů nižších stupňů, popř. v jejich postupu v rámci řízení, které vydání těchto rozhodnutí předcházelo, neshledal porušení zákona ve smyslu obviněným uplatněných dovolacích důvodů, ani jiného důvodu dovolání uvedeného v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř., nemohl být naplněn ani obviněným výslovně neuplatněný (nicméně v jím podaném dovolání implicitně vyjádřený) dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.

VI. Závěr

55. Nejvyšší soud po provedeném přezkumu napadeného usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. 4. 2024, č. j. 9 To 86/2024-382, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 16. 1. 2024, č. j. 88 T 69/2023-347, v rozsahu podaného mimořádného opravného prostředku dospěl k jednoznačnému závěru, že ve věci obviněného R. H. B. nedošlo ve smyslu jím uplatněných dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. k porušení zákona, pročež bylo jeho dovolání v souladu s § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnuto, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

56. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není, s výjimkou obnovy řízení, opravný prostředek přípustný (viz § 265n tr. ř.).

V Brně dne 19. 9. 2024

JUDr. Tomáš Durdík předseda senátu