11 Tdo 771/2021-
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. 7. 2021, o návrhu
předsedkyně senátu Krajského soudu v Praze, na odklad výkonu rozhodnutí podle §
265h odst. 3 tr. ř., v trestní věci obviněné T. V., nar. XY v XY, trvale
bytem XY, okres Praha-východ, která podala dovolání proti rozsudku Vrchního
soudu v Praze ze dne 12. 4. 2021, sp. zn. 11 To 3/2021, jako soudu odvolacího v
trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 7 T 18/2020, t a k t
o :
Podle § 265h odst. 3 tr. ř. se návrh předsedkyně senátu Krajského soudu v Praze
na odklad výkonu rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 2. 11. 2020, sp. zn.
7 T 18/2020, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 4. 2021,
sp. zn. 11 To 3/2021, do doby rozhodnutí o podaném dovolání, zamítá.
1. Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 2. 11. 2020, sp. zn. 7 T 18/2020,
byla obviněná T. V. uznána vinnou zločinem nedovolené výroby a jiného
nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr.
zákoníku, za což byla podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku odsouzena k trestu
odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon byl podle § 85 odst. 1 tr.
zákoníku odložen na zkušební dobu v trvání tří roků za současného vyslovení
dohledu. Podle § 85 odst. 2 a § 48 odst. 4 tr. zákoníku bylo obviněné uloženo
vyvarovat se ve zkušební době požívání marihuany a příp. i dalších drog. Podle
§ 229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená Oborová zdravotní pojišťovna zaměstnanců
bank, pojišťoven a stavebnictví, se sídlem Roškotova 1225/1, 140 21 Praha 4,
odkázána s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
2. O odvoláních, která proti tomuto rozsudku podali, jednak v neprospěch
obviněné státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Praze, jednak
poškozená Oborová zdravotní pojišťovna zaměstnanců bank, pojišťoven a
stavebnictví, se sídlem Roškotova 1225/1, 140 21 Praha 4, IČ 471 14 321,
rozhodl ve druhém stupni Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 12. 4. 2021, sp.
zn. 11 To 3/2021, tak, že z podnětu odvolání státního zástupce a poškozené
Oborové zdravotní pojišťovny zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví
napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. b), d), e), f), odst. 2 tr. ř. v
celém rozsahu zrušil a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že
obviněnou T. V. uznal vinnou zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a
jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst.
1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, za což ji podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku za
použití § 58 odst. 1 tr. zákoníku odsoudil k nepodmíněnému trestu odnětí
svobody v trvání tří roků, pro jehož výkon ji podle § 56 odst. 2 písm. a) tr.
zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. obviněné
uložil povinnost uhradit poškozené Oborové zdravotní pojišťovně zaměstnanců
bank, pojišťoven a stavebnictví, majetkovou škodu ve výši 586.500 Kč. Podle §
229 odst. 2 tr. ř. poškozenou se zbytkem jejího nároku odkázal na řízení ve
věcech občanskoprávních.
3. Proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 4. 2021, sp. zn. 11 To
3/2021, podala dne 27. 5. 2021 obviněná T. V. prostřednictvím svého obhájce
dovolání, jehož součástí byla i žádost obviněné o odložení výkonu uloženého
trestu odnětí svobody.
4. Uvedenou žádost učinila obviněná s ohledem na podané dovolání a dále s
poukazem na svoji rodinnou situaci, k čemuž předložila čestné prohlášení svých
prarodičů J. V. a M. V., z něhož se podává, že obviněná, která u nich žije
již od jejích 16 let, se o ně z důvodu jejich pokročilého věku a zdravotního
stavu každodenně stará a pomáhá též s údržbou domu a zahrady. V opačném případě
by totiž byli odkázáni na sociální služby či služby soukromé pečovatelky,
kterou si však z finančních důvodů nemohou dovolit. V případě, že by obviněná
byla nucena nastoupit do výkonu trestu odnětí svobody na delší dobu, by tak
zůstali bez jakékoli nezbytné asistence a každodenní pomoci. Dovolatelka rovněž
předložila pracovní posudek současného zaměstnavatele TýVí s. r. o. s tím, že
okamžitým nástupem výkonu trestu odnětí svobody a ztrátou příjmu by přišla o
možnost hradit řádně a včas splátky poškozené dle uzavřené dohody ze dne 7. 7.
2020 (č. l. 576 a 577 tr. spisu).
5. Předsedkyně senátu Krajského soudu v Praze, u kterého obviněná podala
dovolání podle § 265e odst. 1 tr. ř., předložila dne 15. 7. 2021 podle § 265h
odst. 3 tr. ř. Nejvyššímu soudu předmětné dovolání spolu se spisy a s návrhem
na odložení výkonu trestu, který odůvodnila následujícím způsobem:...„Zároveň
dávám návrh na odklad výkonu trestu s odkazem na čestné prohlášení prarodičů
odsouzené na č. l. 576 a pracovní posudek na č. l. 577“.
6. Podle § 265h odst. 3 tr. ř. platí, že dospěje-li předseda senátu
soudu prvního stupně na podkladě dovolání a obsahu spisů k závěru, že by měl
být odložen nebo přerušen výkon rozhodnutí, předloží bez zbytečného odkladu
spisy s příslušným návrhem na takový postup Nejvyššímu soudu, který o jeho
návrhu rozhodne usnesením nejpozději do čtrnácti dnů po obdržení spisů, a
nebylo-li v mezidobí již dokončeno řízení u soudu prvního stupně, vrátí mu
spisy k dokončení řízení. Podle § 240 tr. ř. rozhodne Nejvyšší soud o takovém
návrhu v neveřejném zasedání.
7. Na tomto místě je nicméně nezbytné zdůraznit, že v pouhém podání dovolání
jako takovém nelze spatřovat důvod k odložení výkonu rozhodnutí ve smyslu §
265h odst. 3 tr. ř., neboť přijetím tohoto názoru by důvod k navrhovanému úkonu
byl dán vždy. Dovolání jako mimořádnému opravnému prostředku by tak zároveň byl
v rozporu se zákonnou úpravou v podstatě přiznán suspenzivní účinek. Proto k
návrhu na odklad nebo přerušení výkonu tohoto rozhodnutí nepostačuje paušální
odkaz na kasační pravomoc Nejvyššího soudu, kterou lze obecně uplatnit z
podnětu dovolání (k tomu srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 18. 6.
2002, sp. zn. 5 Tdo 243/2002, publ. pod č. 9/2003 Sb. rozh. tr., rozhodnutí
Nejvyššího soudu ze dne 13. 6. 2012, sp. zn. 5 Tdo 464/2012, rozhodnutí
Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2021, sp. zn. 6 Tdo 303/2021). Jde totiž o
závažný zásah do vykonatelnosti pravomocného rozhodnutí, proto musí být
podložen dostatečně vážnými důvody, které musí předseda senátu soudu prvního
stupně v podaném návrhu blíže rozvést. Návrh na odklad nebo přerušení výkonu
rozhodnutí ve smyslu § 265h odst. 3 tr. ř. je tedy nezbytné opírat o takové
konkrétní okolnosti, které vyplývají z podaného dovolání nebo z obsahu
příslušného spisu a vyvolávají pochybnost o vhodnosti dalšího výkonu napadeného
rozhodnutí, zejména jestliže lze důvodně předpokládat úspěšnost dovolání s
ohledem na jeho argumenty a s přihlédnutím k obsahu napadeného rozhodnutí.
8. Důvod pro odložení výkonu rozhodnutí je v posuzovaném případě navrhovatelkou
spatřován v žádosti obviněné, která argumentuje podáním dovolání a rodinnou
situací. V návrhu předsedkyně senátu ve věci obviněné T. V. ovšem nejsou
obsaženy žádné z uvedených důvodů, na jejichž podkladě by bylo možné dospět k
závěru o nezbytnosti odložení výkonu trestu odnětí svobody uloženého napadeným
rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 4. 2021, sp. zn. 11 To 3/2021.
Návrhem ve smyslu citovaného ustanovení se přitom rozumí samostatně předsedou
senátu koncipované podání, jehož součástí je i přiměřené zdůvodnění toho, proč
je návrh činěn, a to s ohledem na podané dovolání a obsah spisu.
9. Nejvyšší soud v daném případě neshledal, že by uvedené podmínky pro vyhovění
návrhu byly v této fázi řízení naplněny. Především je třeba uvést, že návrh
předsedkyně senátu soudu prvního stupně je velmi obecný, tento pouze odkazuje
na předložené listiny na č. l. 576 a 577 tr. spisu), aniž by v něm byly
uvedeny konkrétní okolnosti vyplývající z podaného dovolání nebo z obsahu spisu
vyvolávající opodstatněné pochybnosti o vhodnosti dalšího výkonu rozhodnutí.
Zde je na místě z pohledu podaného návrhu předsedkyně senátu soudu prvního
stupně nezbytné uvést, že tato musí svůj návrh řádně odůvodnit tak, aby
skutečně bylo patrno, na základě jakých konkrétních skutečností dospěla k
závěru, že výkon pravomocného rozhodnutí, napadeného dovoláním, není na místě,
a že lze s vyšší mírou pravděpodobnosti předpokládat úspěšnost podaného
dovolání.
10. Pokud jde o další důvody, uvedené navrhovatelkou spočívající ve
shora popsané rodinné a pracovní situaci dovolatelky, Nejvyšší soud konstatuje,
že se jedná o záležitost pravděpodobně dlouhodobého charakteru. Přijetí
navrhované argumentace by ve vztahu k obviněné znamenalo nutnost odložit
případný výkon rozhodnutí na dobu mnoha let. Navíc argumentace rodinnou situací
obviněné nesouvisí s podaným dovoláním ani s důvody, o které se tento mimořádný
opravný prostředek opírá, proto Nejvyšší soud nemůže řešit takové důvody
postupem podle § 265h odst. 3 tr. ř.
11. Protože podání předsedkyně senátu soudu prvního stupně nelze
posoudit jako odůvodněný návrh ve smyslu vyložené interpretace uvedeného
ustanovení, kdy nebyly zjištěny důvody k odložení výkonu trestu odnětí svobody
v trestní věci obviněné T. V., Nejvyšší soud jej podle § 265h odst. 3 tr. ř.
zamítl.
Poučení: Proti rozhodnutí Nejvyššího soudu není stížnost přípustná.
V Brně dne 21. 7. 2021
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu
8. V další části svého dovolání obviněná vytýká nedostatek příčinné souvislosti
mezi jejím jednáním a těžším následkem nastalým u poškozené AAAAA, přičemž
namítá, že závěr odvolacího soudu o naplnění subjektivní stránky ve formě
nevědomé nedbalosti není podložen skutkovým stavem věci ani provedeným
dokazováním. Konkrétně uvádí, že aby u ní mohl soud dovodit zavinění alespoň v
rozsahu nevědomé nedbalosti, musela by mít možnost předpokládat, že jedna dávka
metamfetaminu rozdělená na čtyři části u poškozené způsobí hladinu minimálně
150 ng/ml metamfetaminu v krvi, což je dle znalců hladina toxická. Na podkladě
uvedeného vyjadřuje přesvědčení, že jedna dávka metamfetaminu rozdělená na
čtyři části zcela jistě nemohla způsobit toxickou hladinu u poškozené
odpovídající 232 ng/ml metamfetaminu, která byla podle obou znalců spouštěčem
zdravotních následků u ní nastalých. Poukázala přitom, že u svědků K. O., K.
S. ani u ní žádné negativní následky po užití totožného množství drogy
nenastaly. Podle dovolatelky je tedy vzhledem ke zjištěnému množství
metamfetaminu v krvi poškozené evidentní, že tato musela požít v průběhu večera
více dávek metamfetaminu, příp. tuto látku v kombinaci s jinými drogami, k
čemuž již došlo bez vědomí a vlivu obviněné. V tomto ohledu poukázala, že
všichni svědci shodně vypověděli, že v průběhu večera poškozená několikrát
opustila v přítomnosti dalších osob večírek s tím, že měla požívat další
alkoholické nápoje a jiné látky. Nelze proto dovozovat její zavinění v rozsahu
celého nastalého těžšího následku u poškozené. Protože odvolacím soudem
konstatované zavinění obviněné na skutku ve formě nevědomé nedbalosti nepokrývá
celý nastalý nepříznivý následek u poškozené, nebyla naplněna kvalifikovaná
podstata podle § 283 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, když zavinění pachatele
musí zahrnovat celý nastalý (případně těžší) následek trestného činu, nikoli
jen jeho část.
9. Za prokázaný nelze brát ani závěr odvolacího soudu, že obviněná měla nejenom
povinnost, ale též možnost předvídat, že u poškozené v důsledku aplikace
metamfetaminu, který jí poskytla, může nastat vážná porucha zdraví, kdy z
pohledu ustanovení § 16 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku vzhledem k okolnostem a
svým poměrům měla a mohla vědět, že může způsobit těžší následek uvedený v §
283 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, neboť tento předpoklad nelze brát za
prokázaný. K tomu mimo výše uvedené dovolatelka uvádí, že před konáním večírku
dne 23. 6. 2018 nevěděla a ani nemohla vědět o předchozích či přetrvávajících
zdravotních komplikacích u poškozené.
10. V rámci dovolacího důvodu ve smyslu § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. obviněná
vytýká přílišnou přísnost uloženého trestu s tím, že odvolací soud při
rozhodování o druhu trestu a jeho výměře nepřihlédl ke zjištěnému stupni
nebezpečnosti činu pro společnost a ke všem okolnostem případu. Ve vztahu k
uplatněnému dovolacímu důvodu ve smyslu § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. pak
dovolatelka žádné konkrétní výhrady nevznesla.
11. Závěrem dovolání obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud rozsudek Vrchního
soudu v Praze ze dne 12. 4. 2021, č. j. 11 To 3/2021 – 543 zrušil a věc mu
přikázal k novému projednání a rozhodnutí. Současně s odkazem na rodinné a
majetkové poměry navrhla odložení nástupu výkonu trestu odnětí svobody do dne
rozhodnutí o podaném dovolání.
12. Z vyjádření státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství
(dále jen „státní zástupce“) k podanému dovolání vyplývá, že námitky
dovolatelky dílem pod vytýkané dovolací důvody podřadit nelze a dílem jsou
zjevně neopodstatněné.
13. Po připomenutí zákonného vymezení dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1
písm. g) tr. ř. uvedl, že v rámci převážné části uplatněných námitek obviněná
nenamítá nesprávnost právního posouzení skutku, ale napadá toliko soudy učiněná
skutková zjištění. Za námitky skutkového charakteru akcentující údajné
nedostatečné zjištění skutkového stavu a hodnocení provedeného dokazování ze
strany soudů co do jejich úplnosti či průkaznosti shledal zejména tvrzení
obviněné, že v řízení nebylo prokázáno, že by předmětnou drogu poškozené
poskytla právě ona a že poškozená v průběhu večera užila více dávek
metamfetaminu, případně zkonzumovala tuto látku v kombinaci s jinými drogami.
Takto koncipované námitky stojí mimo rámec dovolacího důvodu podle § 265b odst.
1 písm. g) tr. ř. a nespadají ani pod žádný jiný dovolací důvod.
14. Zdůraznil, že obviněná byla ze spáchání předmětné trestné činnosti
usvědčena důkazy, které ve svém kontextu tvoří ucelený řetězec prokazující její
vinu. Na základě provedeného dokazování, a to především výpověďmi obviněné,
poškozené a svědků H. K., N. V., K. B., K. S., K. O. a dalších svědků,
jakož i závěry znaleckých posudků z oboru zdravotnictví, odvětví soudního
lékařství a odvětví toxikologie, dechovou zkouškou na alkohol, zprávami dětské
praktické lékařky, fotodokumentací garáže, údaji o uskutečněném
telekomunikačním provozu a lékařskými zprávami týkajícími se zdravotního stavu
poškozené, je nezpochybnitelným závěr, že to byla právě obviněná, kdo pervitin
obstaral, a kdo ho také inkriminovaného dne poskytl dalším třem osobám, včetně
nezletilé poškozené. Po aplikaci zmíněné drogy začala mít poškozená zdravotní
obtíže, které měly fatální důsledek v podobě těžké újmy na jejím zdraví. O
pachatelství obviněné tak vzhledem k provedeným důkazům a výsledku jejich
hodnocení ze strany odvolacího soudu pochybnosti nevznikly. V návaznosti na
provedené důkazy se odvolací soud zcela správně neztotožnil s právním názorem
soudu prvního stupně, podle něhož měla poškozená zánět srdečního svalu buď
nezpůsobený užitím metamfetaminu, nebo v průběhu dne užila ještě další dávku
pervitinu.
15. Mimo vytýkaný dovolací důvod stojí i námitka dovolatelky ve smyslu absence
příčinné souvislosti, neboť i ta je postavena výlučně na zpochybnění skutkových
zjištění soudu a na odlišném hodnocení provedených důkazů. V rámci údajného
nedostatku příčinné souvislosti totiž obviněná opírá své přesvědčení (vedle
tvrzení, že poškozená musela bez jejího vědomí užít i další dávku pervitinu či
jiné drogy) zejména o to, že na základě provedených důkazů údajně nemůže obstát
závěr odvolacího soudu ohledně neexistence vrozené vady či abnormity srdce
poškozené. Takto formulovaná výhrada nicméně směřuje proti hodnocení důkazů a
obviněná se jejím prostřednictvím v podstatě snaží dát soudem provedeným
důkazům jiný obsah.
16. Jak státní zástupce poukázal, odvolací soud nevycházel pouze z lékařských
zpráv a emailové zprávy dětské praktické lékařky H. H., ale svůj závěr opřel
i o další provedené důkazy, zejména výpověď znalce MUDr. Hladíka, jakož i
vyjádření svědků a obviněné. Ze závěrů znaleckého posudku z oboru
zdravotnictví, odvětví soudní lékařství, MUDr. Jiřího Hladíka pak jednoznačně
vyplývá příčinná souvislost mezi požitím pervitinu dne 23. 6. 2018 a náhlým
kolapsovým stavem u poškozené, u níž byla konstatována akutní intoxikace
metamfetaminem. Poškozená tedy nepochybně zkolabovala právě v důsledku
předávkování pervitinem. Znalec ve své výpovědi v rámci hlavního líčení taktéž
uvedl, že mnohočetnými opakovanými klinickými, laboratorními, přístrojovými
vyšetřeními specializovaných lékařů jednotlivých oborů a ani dle sdělení dětské
lékařky, která měla poškozenou v péči od narození, nebyla zjištěna žádná
vrozená vada či abnormita, která by mohla vést k zdravotnímu stavu poškozené
zjištěnému dne 23. 6. 2018 a následnému průběhu při hospitalizaci. Po
konzultaci s primářem dětské kliniky FN Královské Vinohrady dále zdůraznil, že
stav poškozené nelze dávat do souvislosti se zánětem srdečního svalu, neboť v
daném případě šlo o otravu, kdy jedním z projevů účinku metamfetaminu ve větším
množství je to, že vede k poruchám srdečního rytmu (viz protokol o hlavním
líčení ze dne 16. 7. 2020). Pokud pak J. v postavení svědka uváděl, že na
kolapsu poškozené měl podíl i zánět srdečního svalu, který u ní byl
diagnostikován, pak tento závěr odmítl právě znalec MUDr. Hladík s tím, že jak
ve znaleckém posudku, tak v rámci hlavního líčení vysvětlil, že příčinou
kolapsu a zástavy srdce bylo právě předávkování pervitinem.
17. Podle státního zástupce tak událost, k níž došlo dne 23. 6. 2018, tj.
přechodná zástava životních funkcí poškozené, vznikla v důsledku akutní otravy
při předávkování pervitinem, a to po jednorázovém požití jeho vysoké dávky.
Pokud jde o námitku obviněné, že nebylo prokázáno, že by věděla o údajně
špatném zdravotním stavu poškozené, nemá vzhledem k výše uvedenému žádný
význam. Dovodil tedy, že z výsledků provedeného dokazování jednoznačně
vyplynulo, že obviněná poškozené a dalším dvěma osobám poskytla blíže
nezjištěné množství pervitinu, přičemž poškozená utrpěla právě v důsledku
aplikace této psychotropní látky intoxikaci metamfetaminem, načež u ní došlo k
(s tímto stavem spojené) poruše srdečního rytmu, zástavě srdeční činnosti
trvající po dobu několika minut a poškození mozku v důsledku jeho
neokysličování a zániku části mozkových buněk. Pouze díky včasné lékařské
pomoci u poškozené nedošlo ke smrti, nýbrž „toliko“ ke vzniku těžké újmy na
zdraví popsané ve výrokové části rozsudku odvolacího soudu. Z hlediska
objektivní stránky je zde dáno jak jednání obviněné, tak i následek a příčinná
souvislost, kdy bezprostřední příčinou intoxikace poškozené pervitinem bylo
jeho poskytnutí právě obviněnou.
18. Oproti tomu, byť s velkou dávkou tolerance lze podle státního zástupce pod
vytýkaný dovolací důvod podřadit námitku týkající se neexistence zavinění ve
vztahu k těžšímu následku nastalému u poškozené, byť i ji dovolatelka zčásti
buduje na jiném skutkovém podkladu, než z jakého vycházel odvolací soud. Tuto
námitku však shledal zjevně neopodstatněnou. V tomto ohledu uvedl, že naplnění
subjektivní stránky se odvolací soud v potřebné míře věnoval, přičemž v
odůvodnění svého rozhodnutí přesvědčivě a dostatečně vyjádřil úvahy směřující k
závěru o zavinění, z nichž plyne vnitřní vztah obviněné k následku jejího
jednání.
19. K otázce zavinění ve vztahu k těžšímu následku – k těžké újmě na zdraví
poškozené – státní zástupce zdůraznil, že obviněná sama byla dlouholetým
konzumentem omamných a psychotropních látek, kdy pravidelně užívala marihuanu.
Existenci zavinění ve formě nevědomé nedbalosti ve vztahu k těžšímu následku je
podle jeho názoru třeba spatřovat v tom, že obviněná poskytla poškozené a
dalším dvěma osobám drogu, jejímž složením, a taktéž její potenciální
nebezpečností, si nemohla být jista. Předmětnou látku obstarala z neznámého
zdroje, neměla žádné informace o jejím původu a složení, ač si tyto měla a
mohla obstarat. Pokud účinky dané látky neznala, neměla ji dále šířit. Pokud
tak přesto učinila a opatřenou drogu poskytla dalším třem osobám včetně
nezletilé poškozené, jejíž organismus tuto zátěž neunesl, tím převzala
odpovědnost za případné komplikace spojené s jejím užitím, a to i ty
nepředpokládané. Je přitom všeobecně známou skutečností, že omamnou a
psychotropní látkou se lze předávkovat, což může vést k poškození zdraví. Tato
skutečnost musela být známa i obviněné jakožto dospělé a svéprávné osobě, a i z
tohoto předpokladu mohla vycházet.
20. Státní zástupce poznamenal, že u každého průměrně disponovaného člověka,
tím spíše osoby, která je v kontaktu s omamnými a psychotropními látkami, lze
oprávněně předpokládat vědomost o tom, že aplikace psychotropní látky může vést
k závažným zdravotním komplikacím. Obecně známým faktem totiž je, že pervitin
(metamfetamin) je řazen mezi tzv. tvrdé drogy s vysokým rizikem vzniku
závislosti, jakož i zdravotních komplikací. S touto skutečností jsou přitom
obeznámeny nejen osoby přicházející s drogou do přímého kontaktu (konzumenti,
distributoři), ale též široká veřejnost. Vysoká škodlivost dané látky je také
důvodem pro její zařazení do přílohy č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o
seznamech návykových látek, potažmo uvedením do seznamu psychotropních látek
Úmluvy OSN o psychotropních látkách ze dne 21. 2. 1971.
21. Jako zcela neopodstatněné odmítl státní zástupce rovněž tvrzení obviněné,
že závěry odvolacího soudu stran dovození její odpovědnosti za způsobení
těžšího následku uvedeného v § 283 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku jsou budovány
na nepřiléhavé judikatuře Nejvyššího soudu. Obviněná své tvrzení opírá primárně
o to, že nebylo prokázáno, že by poškozené drogu poskytla. Podle státního
zástupce nicméně odvolacím soudem citovaná usnesení pod sp. zn. 4 Tdo
1357/2012, sp. zn. 6 Tdo 1006/2012, sp. zn. 11 Tdo 1060/2019 a sp. zn. 11 Tdo
53/2021 na danou věc přiměřeně použít lze. Přes mnohost a variabilitu možných
případů totiž řeší obdobné situace, ve kterých byly dovozeny jak přímá příčinná
souvislost mezi poskytnutím návykové látky ze strany jednotlivých obviněných a
způsobením těžšího následku u poškozených, tak i zavinění. Ve všech těchto
kauzách se navíc jednalo o drogy, popř. jejich prekursory, jejichž škodlivé
účinky na lidský organismus, včetně rizika úmrtí spojeného s jejich užíváním,
jsou všeobecně známé.
22. Pokud jde o námitku obviněné, že nebylo zjištěno, že by drogy prodávala či
jejich prodej zprostředkovávala třetím osobám, této sice lze přisvědčit, pro
posouzení jejího zavinění je však v dané věci relevantní primárně ta
skutečnost, že jakožto osoba konzumující omamné a psychotropní látky si musela
být vědoma toho, že za určitých okolností může být každá dávka takové látky pro
jejího uživatele smrtelná. Není tudíž pochyb o tom, že každý, kdo poskytne jiné
osobě danou látku vědomě, riskuje zdravotní komplikace, popř. smrt takové
osoby. Z tohoto důvodu tedy dovolatelce lze přičítat nenaplnění objektivního
kritéria opatrnosti ve smyslu § 16 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku.
23. Podle státního zástupce tak obviněná svým jednáním nepochybně naplnila
všechny zákonné znaky skutkové podstaty zvlášť závažného zločinu nedovolené
výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §
283 odst. 1, 3 písm. a) tr. zákoníku, subjektivní stránku nevyjímaje. V
kontextu výše uvedených okolností daného případu pak u ní lze dovodit absenci
nezbytné míry opatrnosti ve smyslu § 16 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, která
přitom byla z její strany s přihlédnutím ke všem zjištěným okolnostem reálně
očekávatelná.
24. K námitce dovolatelky stran nepřiměřenosti uloženého trestu uplatněné v
rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. státní zástupce
uvedl, že v daném případě byl obviněné Vrchním soudem v Praze podle § 283 odst.
3 tr. zákoníku za použití § 58 odst. 1 tr. zákoníku uložen nepodmíněný trest
odnětí svobody v trvání tří let spojený s přímým výkonem ve věznici. K tomu
státní zástupce poznamenal, že až na zcela výjimečné případy výhrada postavená
na údajné nepřiměřenosti uloženého trestu v rámci žádného ze zákonem taxativně
vymezených dovolacích důvodů relevantně uplatněna být nemůže. Dodal, že uložení
trestu odnětí svobody, jeho výši i způsob výkonu odvolací soud řádně odůvodnil
a správně vyhodnotil všechny rozhodné skutečnosti ve smyslu ustanovení § 39 tr.
zákoníku. Akcentoval tedy nejen okolnosti případu, charakter a závažnost
spáchaného trestného činu, ale také osobu obviněné a navazující přitěžující i
polehčující okolnosti. Za dané situace tedy nelze takový trest označit za
nepřiměřeně přísný, nýbrž s ohledem na závažnost a charakter trestné činnosti,
jakož i vzhledem k vysokému stupni společenské škodlivosti trestného činu, jde
o trest odpovídající a tedy proporcionálně vyvážený. Má tedy za to, že trest
uložený obviněné Vrchním soudem v Praze není trestem, který zákon nepřipouští,
ani trestem uloženým ve výměře mimo trestní sazbu. Námitky obviněné směřované
proti výroku o trestu se pak s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. h)
tr. ř. rozcházejí a nespadají ani pod žádný jiný dovolací důvod.
25. Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř., ve svém
opravném prostředku obviněná neuvedla žádnou argumentaci, která by tomuto
dovolacímu důvodu odpovídala a nelze se tedy k tomuto nijak vyjádřit.
26. Státní zástupce uzavřel, že námitky dovolatelky dílem pod vytýkané dovolací
důvody podřadit nelze a dílem jsou zjevně neopodstatněné. Navrhl proto, aby
Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Z
uvedených důvodů pak neshledal opodstatněným ani obviněnou navrhovaný odklad
vykonatelnosti rozsudku Vrchního soudu v Praze.
Přípustnost a důvodnost dovolání
27. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve shledal, že
dovolání obviněné je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.], bylo
podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§ 265e odst. 1, 2
tr. ř.), a bylo podáno oprávněnou osobou [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr.
ř.].
28. Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení
§ 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněným
uplatněný dovolací důvod považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení
zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného
rozhodnutí dovolacím soudem.
29. Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným
prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních
vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého
stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je
totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může
doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném
opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno
základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve
smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen
„Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou
třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a
samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho
důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je
mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět
(srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr.
ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň
plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání
dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní
pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne
27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými
dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k
revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci
má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§ 265d
odst. 2 tr. ř.).
30. Obviněná ve svém dovolání předně uplatnila dovolací důvod podle § 265b
odst. 1 písm. g) tr. ř., podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí
spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném
hmotněprávním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno
namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako
trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho
právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o
vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže
odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících
řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem
nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán
(srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně
relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti
skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel
vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále
vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu.
Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu
soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle
svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností
případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění
skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení
nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle
§ 2 odst. 5 tr. ř. ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se
zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající
se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod.
nemají povahu právně relevantních námitek. K této problematice srov. též
usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006,
sp. zn. 15 Tdo 574/2006, a č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 298.
31. Z popsaných důvodů je nutno za irelevantní považovat výhrady obviněné,
pokud brojí proti učiněným skutkovým zjištěním, hodnocení důkazů a rozsahu
dokazování, čímž ovšem uplatňuje námitky, které nejsou způsobilé založit
přezkumnou povinnost dovolacího soudu. Nabízí své vlastní hodnocení provedených
důkazů a vytýká nedostatečně zjištěný skutkový stav věci (konkrétně pokud
zpochybňuje závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního
lékařství MUDr. Jiřího Hladíka a zprávu praktické lékařky poškozené H. H. o
zdravotním stavu poškozené, namítá nevěrohodnost výpovědi svědka K. S. z
hlavního líčení, tvrdí, že v řízení nebylo prokázáno, že by předmětnou drogu
poškozené poskytla právě ona, že poškozená v průběhu večera užila více dávek
metamfetaminu, případně zkonzumovala tuto látku v kombinaci s jinými drogami
aj). Tím vším se však obviněná primárně domáhá změny skutkových zjištění
nalézacího soudu a až teprve sekundárně, na podkladě této změny, usiluje o
změnu právního posouzení skutku v tom smyslu, že se předmětné trestné činnosti
nedopustila, resp. že její jednání nevedlo ke zjištěnému následku na zdraví
poškozené. Zmíněné námitky tedy obsahově nenaplňují nejen deklarovaný dovolací
důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani žádný jiný z důvodů
dovolání, jak jsou v zákoně taxativně zakotveny.
32. Pro úplnost Nejvyšší soud uvádí, že obviněná byla ze spáchání předmětné
trestné činnosti usvědčena na podkladě důkazů, které ve svém kontextu tvoří
ucelený řetězec prokazující její vinu. Na základě provedených důkazů (tj.
zejména výpovědi obviněné, poškozené AAAAA, svědků H. K., N. V., J. K.,
J. V., K. S., K. O., R. P., K. B., J. J., znalců prim. MUDr. Jiřího
Hladíka, Ing. Jana Stříbrného, Ph.D., listinných důkazů – dechovou zkouškou na
alkohol, zprávou dětské praktické lékařky poškozené H. H., fotodokumentací z
předmětné garáže, kde probíhala „párty“, údaji o uskutečněném telekomunikačním
provozu, lékařskými zprávami, týkajícími se zdravotního stavu nezletilé
poškozené AAAAA, záznamy o toxikologickém vyšetření poškozené, a o průběhu
hospitalizace a léčení poškozené, záznamy o dechových zkouškách na přítomnost
alkoholu R. P., K. S., obviněné T. V. aj.) není pochyb o tom, že to byla
obviněná, kdo drogu pervitin obstaral, a kdo ji dne 23. 6. 2018 poskytl dalším
třem osobám, tzn. K. S., K. O. a především v té době nezletilé AAAAA. Již
tímto jednáním naplnila znaky skutkové podstaty trestného činu podle § 283
odst. 1 tr. zákoníku. Že drogu obstarala obviněná a poskytla výše uvedeným
osobám, vypověděla jak obviněná, tak tuto skutečnost potvrdili i svědci K.
S. a K. O. I když o tom, jakým způsobem si obviněná drogu obstarala,
existují různé verze, směrodatné v dané věci nicméně je, že se dopustila
lehkovážnosti, pokud jiným osobám, včetně nezletilé poškozené poskytla drogu,
kterou koupila od neznámé osoby, o níž nemohla tušit, jaké je její chemické
složení, její vlastnosti, kvalita a koncentrace, a jaké bude mít účinky na
lidský organismus bez toho, že by ji sama vyzkoušela či měla od někoho o ní
reference. Jak z provedených důkazů vyplynulo, obviněná i poškozená měly s
drogami zkušenost, a byť uváděly, že jen s marihuanou, příp. s extází, obě
zkušenosti s drogami měly. O to více si obviněná měla být vědoma negativních
účinků této tzv. tvrdé drogy, zejména těch, které nezná, a navíc pervitin
získala od neznámé osoby. Navíc nelze přehlédnout, že poškozené poskytla
pervitin za situace, kdy poškozená již v průběhu večera užívala další drogu –
marihuanu.
33. Vzhledem k provedeným důkazům a výsledku jejich hodnocení nevznikly
pochybnosti o tom, že obviněná skutkem uvedeným v rozsudku soudu druhého stupně
naplnila všechny znaky skutkové podstaty zvlášť závažného zločinu nedovolené
výroby a jiného nakládání s omamnou a psychotropní látkou a s jedy podle § 283
odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku.
34. V rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněná T.
V. dále spatřuje vadné právní posouzení jí přisouzeného trestného činu
nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s
jedy podle § 283 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku v tom, že vrchní soud nesprávně
posoudil existenci zavinění k příčinné souvislosti mezi jejím jednáním a újmou
na zdraví poškozené AAAAA, a tedy naplnění subjektivní stránky trestného
činu ve vztahu k zákonnému znaku kvalifikované skutkové podstaty podle § 283
odst. 3 písm. a) tr. zákoníku v podobě způsobení těžké újmy na zdraví.
35. Jestliže závěry o absenci přímé příčinné souvislosti mezi svým jednáním v
podobě poskytnutí pervitinu poškozené AAAAA a následkem v podobě těžké újmy
na zdraví, jež byla u této poškozené diagnostikována, opírá obviněná o
zpochybnění skutkových zjištění soudu a odlišném hodnocení provedených důkazů
tvrzením, že poškozené drogu nenabízela, že tato musela bez jejího vědomí užít
i další dávku pervitinu či jiné drogy tak, aby se jí do krve dostalo zjištěných
celkem 232 ng/ml metamfetaminu, že nemůže obstát závěr odvolacího soudu ohledně
neexistence vrozené vady či abnormity srdce poškozené, je třeba takovouto
konstrukci odmítnout jako nepřiléhavou vzhledem ke zjištěným skutkovým
okolnostem daného případu, jak to správně učinil i soud odvolací.
36. Odvolací soud své závěry, na rozdíl od krajského soudu, opřel zejména o
skutečnosti, jež vyplynuly ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví
soudního lékařství prim. MUDr. Jiřího Hladíka a z výslechu znalce u hlavního
líčení dne 16. 7. 2020 (č. l. 423 – 427 tr. spisu). Jak z předmětného
znaleckého posudku včetně jeho doplňku vyplývá, poškozená v minulosti nebyla
vážněji nemocná. V její krvi byla zjištěna hladina 232 ng/ml amfetaminu –
pervitinu a 16 ng/ml amfetaminu, zjištěny byly i malé dávky kanabionidů.
Příznakem předávkování pervitinem jsou bolesti na hrudi, agitovaný neklid,
svalové křeče, poruchy srdečního rytmu. Toxická dávka pervitinu je od 200 mg/ml
amfetaminu v krvi. V důsledku požití pervitinu u poškozené došlo k poruše
vědomí, fibrilaci srdečních komor, projevujících se poruchou srdečního rytmu a
poté srdeční zástavou. U poškozené nebyla zjištěna vrozená vada či abnormita,
která by vedla ke stavu zjištěnému dne 23. 6. 2018. Přechodná zástava životních
funkcí tak podle znalce vznikla v důsledku akutní otravy při předávkování
pervitinem, tzn. že stav vznikl jednorázovým požitím vysoké dávky pervitinu.
(č. l. 213-262, 266-282 tr. spisu).
37. V rámci výslechu u hlavního líčení dne 16. 7. 2020 (č. l. 423 – 427 tr.
spisu) prim. MUDr. Jiří Hladík stvrdil východiska vycházející z jím
zpracovaného znaleckého posudku v tom směru, že následky předávkování
metamfetaminu s útlumem životních funkcí a následné komplikace byly v přímé
příčinné souvislosti s akutní intoxikací metamfetaminem. Rovněž uvedl, že „věc
konzultoval s primářem dětské kliniky FN Královské Vinohrady, přičemž
zdůraznil, že stav poškozené nelze dávat do souvislosti se zánětem srdečního
svalu, neboť v daném případě šlo o otravu, kdy jedním z projevů účinku
metamfetaminu ve větším množství je to, že vede k poruchám srdečního rytmu. Při
tomto zánětu jsou lidé dušní, unavení, mají teplotu a nechodí na mejdánky,
nejsou někde přes noc a neexperimentují. Zvýšené srdeční, ale i jaterní enzymy
byly dány kyslíkovou nedostatečností, srdeční zástava nebyla zcela přechodná,
krátkodobá, nebyla to otázka 1-2 minut, to by si s tím mozek bez
následků poradil, musela trvat více minut. U poškozené došlo k poškození
motorické nebo pohybové části mozku“. Současně prim. MUDr. Jiří Hladík odmítl
tvrzení svědka J. J., že na kolapsu poškozené měl podíl i zánět srdečního
svalu, který u ní byl diagnostikován. Zcela jednoznačně tak vyloučil jakoukoliv
souvislost se zánětem srdečního svalu (myokarditidy) nezletilé poškozené.
38. Jak dále vyplývá z odůvodnění napadeného rozsudku, odvolací soud se
neztotožnil s právním názorem krajského soudu, že buď měla poškozená zánět
srdečního svalu nezpůsobený užitím metamfetaminu, nebo v průběhu večera (dne)
užila ještě další dávku pervitinu. K tomu odvolací soud konstatoval, že z
výslechu svědků, obviněné, znalce prim. MUDr. Hladíka a lékařských zpráv včetně
e-mailové zprávy dětské praktické lékařky H. H. (č. l. 167 tr. spisu) rovněž
nevyplynulo, že by u poškozené byla zjištěna nějaká vrozená vada srdce či jeho
abnormita. V roce 2016 byla nezletilá poškozená v ordinaci své ošetřující
lékařky 2x s banálním respiračním onemocněním, v březnu 2017 onemocněla
anginou, na kontrolu nepřišla. Prokazatelně tak o žádných zdravotních
problémech se srdcem před večírkem poškozená nevěděla, neléčila se, nikdo na ní
nepozoroval příznaky svědčící o tom, že by trpěla zdravotními problémy. Pokud
by měla trpět zánětem srdečního svalu, tak projevy popsané znalcem MUDr.
Hladíkem na ní nikdo nepozoroval. Příčinou kolapsu a zástavy srdce tak podle
znalce bylo předávkování a otrava metamfetaminem, kdy u poškozené byla zjištěna
toxická dávka metamfetaminu, nikoli problémy se srdcem. Projevy předávkování
pervitinem, které u ní pozorovali ostatní účastníci, tomu přesně odpovídají.
Problémy se srdcem tedy příčinou kolapsu nebyly (č. l. 8 - 9 odůvodnění
rozsudku odvolacího soudu).
39. Nelze zjistit přesné množství drogy, kterou poškozená požila, nicméně podle
znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie vyplývá, že v
krvi u ní bylo zjištěno toxické množství metamfetaminu, tzn. že u ní nastala
otrava metamfetaminem. Nebylo však zjištěno, a ani z žádného důkazu
nevyplynulo, že by si někde jinde před večírkem, jak dovozuje soud prvního
stupně a namítá též obviněná, vzala další pervitin či jinou drogu. Nikdo ze
svědků ani netvrdil, že by si poškozená pervitin vzala před příjezdem do XY
či v průběhu párty, ani nikdo nezaznamenal, že by si pervitin vzala jinde ani
na ní nepozoroval, že by byla pod vlivem této drogy. Svědci hovořili toliko o
opilosti, kdy konstatovali, že jí bylo zle, zvracela, nepozorovali však, že by
na ni působil pervitin, který by ji nabudil, jak na sobě účinek této drogy
pozorovali ostatní účastníci večírku po aplikaci pervitinu. Je tedy ničím
nepodložená hypotéza, že by si další dávku pervitinu či jiné látky dala ještě
někde jinde.
40. Těžším následkem jako okolností podmiňující použití vyšší trestní sazby ve
smyslu § 283 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku je, že pachatel takovým činem
způsobil těžkou újmu na zdraví. Uvedený následek může být zahrnut nedbalostním
zaviněním, ale i úmyslným zaviněním, neboť jde o speciální ustanovení k
trestnému činu ublížení na zdraví podle § 145 tr. zákoníku, a proto jednočinný
souběh je vyloučen.
41. Zpochybňuje-li obviněná svoji odpovědnost za způsobení těžšího následku ve
smyslu § 283 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, pak je třeba připomenout, že z
výsledků provedeného dokazování jednoznačně vyplynulo, že obviněná poskytla
nezletilé poškozené AAAAA, K. S. a K. O. blíže nezjištěné množství
metamfetaminu, kteří si jej aplikovali intranazálně, přičemž poškozená v
důsledku aplikace této psychotropní látky utrpěla poruchu vědomí, fibrilaci
srdečních komor projevující se poruchou srdečního rytmu a poté srdeční zástavou
a s tím spojeným poškozením mozku v důsledku neokysličování mozku a k zániku
části mozkových buněk, přičemž jen včasnou lékařkou pomocí byly u ní obnoveny
životní funkce s tím, že bez včasné lékařské péče byla bezprostředně ohrožena
na životě, a jen díky tomu nedošlo ke smrti poškozené, ale „jen“ k těžké újmě
na zdraví popsané ve výrokové části dovoláním napadeného rozsudku odvolacího
soudu. Otázce příčinného vztahu jednání obviněné pro vznik těžšího následku v
podobě těžké újmy na zdraví, se přitom obsáhle věnoval již odvolací soud
zejména v bodech 29 - 31 odůvodnění svého rozsudku, pročež lze na jeho úvahy
jako zcela správné, odpovídající nejen pravidlům formální logiky, ale i
hmotněprávním východiskům plně odkázat.
42. Z hlediska deklarovaného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g)
tr. ř. lze za právně relevantní (byť jak uvádí i státní zástupce jen s určitou
dávkou tolerance) považovat námitku obviněné zpochybňující závěr odvolacího
soudu o naplnění subjektivní stránky ve formě nevědomé nedbalosti ve vztahu k
naplnění zákonného znaku kvalifikované skutkové podstaty podle § 283 odst. 3
písm. a) tr. zákoníku v podobě způsobení těžké újmy na zdraví. Jedná se však o
námitku zjevně neopodstatněnou. Nutno zdůraznit, že naplněním subjektivní
stránky se odvolací soud v potřebné míře věnoval v bodech 42 - 46 odůvodnění
svého rozsudku, přičemž dostatečně a přesvědčivě vyjádřil své úvahy směřující k
závěru o zavinění, z nichž plyne vnitřní vztah obviněné k následku jejího
jednání.
43. Těžším následkem jako okolností podmiňující použití vyšší trestní sazby ve
smyslu § 283 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku je, že pachatel takovým činem
způsobil těžkou újmu na zdraví. Uvedený následek může být zahrnut byť i
nedbalostní formou zavinění.
44. V tomto ohledu odvolací soud (bod 41 str. 11 odůvodnění rozsudku)
konstatoval, že samotná příčinná souvislost mezi jednáním obviněné a vzniklým
těžším následkem by k trestní odpovědnosti za tento následek nepostačovala,
neboť příčinný vztah mezi jednáním a následkem musí být na straně pachatele
zahrnut i takovou formou zavinění, jakou trestní zákoník vyžaduje. Na straně
obviněné pak byla vedle samotné příčinné souvislosti mezi jejím jednáním a
vznikem těžšího následku předvídaného ustanovením § 283 odst. 3 písm. a) tr.
zákoníku shledána i trestním zákoníkem vyžadovaná forma zavinění, když podle §
17 písm. a) tr. zákoníku ke způsobení těžšího následku jako okolnosti
podmiňující použití vyšší trestní sazby stačí toliko nedbalostní zavinění, ať
již ve formě vědomé nedbalosti anebo nevědomé nedbalosti. V nyní posuzované
věci byl přitom z výsledků provedeného dokazování odvolacím soudem vyvozen
zcela správný závěr, že obviněná T. V. ve vztahu ke způsobenému těžšímu
následku jednala nejméně ve formě nevědomé nedbalosti ve smyslu § 16 odst. 1
písm. b) tr. zákoníku.
45. K tomu je třeba připomenout, že zaviněním se rozumí vnitřní psychický stav
pachatele ke skutkovým okolnostem, jež zakládají trestný čin. Trestní zákoník
jako formy zavinění rozlišuje úmysl, který ještě člení na úmysl přímý (§ 15
odst. 1 písm. a) tr. zákoníku) a úmysl nepřímý (§ 15 odst. 1 písm. b), odst. 2
tr. zákoníku), a nedbalost, která může být buď vědomá (§ 16 odst. 1 písm. a)
tr. zákoníku) nebo nevědomá (§ 16 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku). Obě formy
úmyslu jsou charakterizovány jednak složkou vědomostní, jednak složkou volní,
rozdíl mezi oběma formami úmyslu je v odstupňování volní složky. Pachatel tedy
jednak musí vědět, že svým počínáním může způsobit trestněprávně relevantní
následek, a takový následek buď způsobit chce, je jeho cílem anebo
nevyhnutelným prostředkem k dosažení zamýšleného cíle (pak jde o přímý úmysl),
případně je s jeho vznikem alespoň srozuměn, přičemž srozuměním se rozumí i
smíření pachatele s následkem (u nepřímého úmyslu). O srozumění jde tehdy,
pokud pachatel ví, že jednáním může zapříčinit trestněprávní následek a
nepočítá s žádnou konkrétní okolností, jež by mohla vzniku následku zabránit.
Naproti tomu u zavinění ve formě nedbalosti, kterou lze charakterizovat jako
zanedbání povinné míry opatrnosti a způsobení nezamýšleného následku, je dána
pouze vědomostní složka, složka volní absentuje – pachatel tedy buď ví, že může
způsobit následek významný z hlediska trestního práva, avšak bez přiměřených
důvodů spoléhá, že jej nezpůsobí (v tomto případě jde o nedbalost vědomou),
anebo ani neví, že svým počínáním takový následek může způsobit, ačkoliv
vzhledem k okolnostem a svým osobním poměrům vědět měl a vědět mohl (pak se
jedná o nedbalost nevědomou).
46. Kritériem nedbalosti (vědomé i nevědomé) je zachování určité míry
opatrnosti, která podle soudní teorie i praxe je dána spojením objektivního a
subjektivního vymezení a jejich vzájemným vztahem. Objektivní vymezení žádá od
každého zpravidla shodnou míru opatrnosti, jedná se tedy o povinnost předvídat
možné způsobení trestněprávně relevantního následku, měřítko této opatrnosti
může být určeno buď právními předpisy anebo obecně.
47. Subjektivním vymezením se pak rozumí taková míra opatrnosti, kterou je
pachatel schopen vynaložit v konkrétním případě, jde tedy o individuální
hledisko znamenající možnost předvídat způsobení následku, při němž se
zohledňují vlastnosti i okamžitý stav pachatele, jakož i okolnosti konkrétního
případu. Aby na straně pachatele bylo možno dovodit nedbalostní zavinění za
způsobený následek, pak u něj musejí být současně dána obě uvedená hlediska,
tedy objektivní i subjektivní. Tato skutečnost je v ustanovení § 16 odst. 1
písm. b) tr. zákoníku o nevědomé nedbalosti vyjádřena slovy „měl a
mohl“ (předvídat způsobení následku významného z pohledu trestního práva),
platí ovšem i pro vymezení vědomé nedbalosti, u které ve smyslu § 1 odst. 1
písm. a) tr. zákoníku je třeba přiměřenost důvodů, pro které pachatel spoléhal,
že nezpůsobí trestněprávní následek, posuzovat nejen z hlediska povinné míry
opatrnosti, ale také z pohledu možné opatrnosti, tedy podle toho, jaké byly
okolnosti případu, jak se mu jevila situace, v níž se v době svého jednání
nacházel, jaké měl znalosti a zkušenosti.
48. V projednávaném případě obviněná při poskytnutí metamfetaminu poškozené
AAAAA zjevně nechtěla jmenované způsobit těžkou újmu na zdraví, s takovým
následkem nebyla ani srozuměna (jak vrchní soud již vysvětlil, o srozumění jde
tehdy, pokud pachatel ví, že svým jednáním může zapříčinit trestněprávně
relevantní následek a nepočítá s žádnou konkrétní okolností, jež by mohla
vzniku následku zabránit). Její jednání ve vztahu ke způsobenému těžšímu
následku tak jistě nebylo zahrnuto úmyslným zaviněním. Podle názoru odvolacího
soudu si obviněná v rozhodné době patrně ani neuvědomovala, že tento následek
může způsobit, není tedy zřejmě namístě ani závěr o její vědomé nedbalosti.
Naproti tomu lze ve věci spolehlivě dovodit, že vzhledem k okolnostem a svým
osobním poměrům měla a mohla způsobení uvedeného těžšího následku
předpokládat. Tento závěr vrchní soud opřel o skutečnosti, jež vyplynuly z
provedeného dokazování.
49. Předně je zřejmé, že jakákoliv látka mající charakter omamné či
psychotropní látky (tedy laicky řečeno drogy) negativně ovlivňuje lidské
zdraví, ať již v rovině psychické anebo fyzické. To platí zvláště o
metamfetaminu, který patří mezi tvrdé drogy. V posuzované věci obviněná
obstarala nezjištěné množství metamfetaminu od neznámé osoby, který poskytla na
naléhání jak poškozené K. K., tak i K. S. a K. O., kteří si tuto látku
včetně její osoby aplikovali intranazálně, a to každý ? obsahu metamfetaminu
uloženého v igelitovém sáčku. Všech dosud popsaných skutečností si obviněná
byla vědoma, neboť jako uživatelka marihuany jistě věděla, že jde o
psychotropní látku - metamfetamin s poměrně silným účinkem. Znala věk nezletilé
poškozené a věděla, že poškozená v inkriminovaný večer užila též marihuanu. Již
za tohoto stavu si obviněná měla a mohla uvědomit, že aplikace metamfetaminu (a
to neznámého původu, složení atd.) může u jmenované poškozené vyvolat
předávkování danou psychotropní látkou. Měla a mohla tedy tím spíše dovodit, že
aplikace metamfetaminu je způsobilá nepříznivě ovlivnit její zdravotní stav do
takové míry, že může způsobit vážnou poruchu zdraví. V krevním séru poškozené
byla zjištěna hladina 232 ng/ml metamfetaminu, 16 ng/ml amfetaminu (metabolit
pervitinu) a 2 ng/ml delta-9-THC (psychoaktivní kanabinoid). Jak bylo zjištěno
z výslechu znalce Ing. Jana Stříbrného, Ph.D., od 150 ng/ml metamfetaminu výše
se už jedná o toxickou hladinu (bod 45 str. 12 odůvodnění rozsudku odvolacího
soudu).
50. V tomto ohledu tak vrchní soud zcela správně dovodil, že byť obviněná
nebyla se způsobením výše uvedeného těžšího následku uvedeného § 283 odst. 3
písm. a) tr. zákoníku srozuměna, měla nejen povinnost, ale také možnost
předvídat, že u poškozené může v důsledku aplikace metamfetaminu, který jí
poskytla, nastat vážná porucha zdraví. Za tohoto stavu tak nelze závěrům
odvolacího soudu, že ze všech zjištěných skutkových okolností obviněná měla a
mohla tím spíše vědět, že může způsobit těžší následek předpokládaný v § 283
odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, ničeho vytknout, neboť s přihlédnutím ke svým
subjektivním poměrům a všem objektivně existujícím okolnostem činu měla nejen
povinnost, ale současně i možnost daný škodlivý následek svého jednání v podobě
poskytnutí pervitinu poškozené AAAAA předvídat, tedy být si ho vědoma. Za
dané situace je totiž trestní odpovědnost obviněné za způsobení (zavinění)
těžšího následku z nevědomé nedbalosti ve smyslu § 16 odst. 1 písm. b) tr.
zákoníku dána v důsledku nezachování povinné (potřebné) míry opatrnosti, a to i
přesto, že si takového následku ve skutečnosti ani nebyla vědoma ani ho
nezamýšlela, nicméně jeho způsobení měla a mohla předvídat.
51. Odvolací soud rovněž učinil správný závěr, že obviněná v rámci svého
jednání popsaného ve výrokové části tohoto rozsudku měla nejen povinnost, ale
také možnost předvídat, že u poškozené v důsledku aplikace metamfetaminu, který
jí poskytla, může nastat vážná porucha zdraví. Z pohledu ustanovení § 16 odst.
1 písm. b) tr. zákoníku tedy vzhledem k okolnostem a svým poměrům měla a mohla
vědět, že může způsobit těžší následek uvedený v § 283 odst. 3 písm. a) tr.
zákoníku.
52. Těžkou újmou na zdraví se rozumí podle § 122 odst. 2 tr. zákoníku jen vážná
porucha zdraví nebo jiné vážné onemocnění. Za těchto podmínek je těžkou újmou
na zdraví mj. ztráta nebo podstatné snížení pracovní způsobilosti (písm. b),
ochromení údu (písm. c), poškození důležitého orgánu (písm. e), delší dobu
trvající porucha zdraví (písm. i).
53. V daném případě došlo protiprávním jednáním obviněné u poškozené rovněž k
ochromení údu, což je trvalá nezpůsobilost nebo značně snížená schopnost pohybu
horní nebo dolní končetiny nebo její značné části, v daném případě tato trpí
částečnou poruchou hybnosti, zejména pohybovou činností vyznačenou více vlevo,
pohybovou poruchou chůze. Rovněž u ní došlo k poškození důležitého orgánu. Za
poškození důležitého orgánu se jednoznačně považuje takové porušení některého z
tělesných orgánů, při němž vzniká nebezpečí pro život nebo jiný závažný
déletrvající nebo trvalý následek. V daném případě šlo o porušení srdečního
rytmu, srdeční zástavu trvající několik minut a s tím spojené poškození mozku v
důsledku neokysličování mozku a zániku části mozkových buněk, poškozená tedy
byla bezprostředně ohrožena na životě a jen shodou šťastných okolností (včasným
přivoláním odborné lékařské pomoci a resuscitací prováděnou svědky B., P. za
pomoci obviněné, která nezletilé poškozené držela hlavu v záklonu) nedošlo k
jejímu úmrtí.
54. Podle ustálené soudní praxe za delší dobu trvající poruchu zdraví soudy
považují vážnou poruchu zdraví nebo vážné onemocnění, které omezovaly způsob
života nezletilé poškozené nejméně po dobu šesti týdnů. Poškozená byla od 23.
6. 2018 do 31. 8. 2018 hospitalizována ve Fakultní nemocnici v Praze – Motole
na odděleních ARO, JIP, dětském kardiocentru, pediatrické klinice, klinice
rehabilitace a tělovýchovného lékařství, přičemž do 30. 6. 2018 byla v umělém
spánku s připojením na umělou plicní ventilaci a od 3. 9. 2018 do 9. 10. 2018
absolvovala lázeňskou léčbu v dětské léčebně XY v Jánských Lázních, kde se
denně podrobila celkem 4 lázeňským procedurám. K současným problémům se
nezletilá poškozená vyjadřovala tak, „že má psychické trauma, špatnou
krátkodobou paměť, bere léky na epilepsii a paměť“. Její matka, svědkyně H.
K. potvrdila, „že po probuzení nezletilé poškozené z umělého spánku neuměla
chodit, mluvit, bylo z ní batole. Nyní má problémy ve stabilitě kroku, řeči, s
pamětí a absolutně nemá v pořádku jemnou motoriku“ (bod 47 str. 13 odůvodnění
rozsudku odvolacího soudu).
55. Odvolací soud rovněž ve smyslu ustanovení § 12 odst. 2 tr. zákoníku shledal
společenskou škodlivost protiprávního jednání obviněné v porušení chráněného
zájmu na ochraně společnosti a lidí proti možnému ohrožení, které vyplývá z
nekontrolovatelného nakládání s jedy, omamnými a psychotropními látkami,
přípravky obsahujícími omamnou nebo psychotropní látku a prekursory.
56. Jako zcela neopodstatněné je podle Nejvyššího soudu třeba odmítnout rovněž
tvrzení obviněné v tom smyslu, že závěry odvolacího soudu stran dovození její
trestní odpovědnosti za způsobení těžšího následku uvedeného v § 283 odst. 3
písm. a) tr. zákoníku se opírají o odkaz na nepřiléhavou a překonanou
judikaturu Nejvyššího soudu. Vrchním soudem citovaná usnesení Nejvyššího soudu
sp. zn. 11 Tdo 1060/2019, sp. zn. 4 Tdo 1357/2012, sp. zn. 6 Tdo 1006/2012 a
sp. zn. 11 Tdo 53/2021 řeší skutkově obdobné situace, ve kterých byla dovozena
přímá příčinná souvislost mezi poskytnutím návykové látky jednotlivými
obviněnými osobám poškozených a způsobením těžšího následku v podobě těžké újmy
na zdraví, popř. smrti poškozených, a existence zavinění na těchto následcích.
57. Na základě shora rozvedených skutečností není tedy pochyb o tom, že
obviněná T. V. svým jednáním naplnila všechny zákonné znaky skutkové
podstaty zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s
omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm.
a) tr. zákoníku, příslušný skutek byl bez jakýchkoliv pochybností objasněn a
odvolací soud zvolil odpovídající právní kvalifikaci. Nejvyšší soud tak nemá
výhrady k závěrům, které učinil v odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud.
Závěr o vině obviněné byl učiněn na podkladě důkazů, které ve svém výsledku
jednoznačně prokazují její vinu, z odůvodnění rozhodnutí soudu druhého stupně
vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými
zjištěními soudem prvního stupně na straně jedné a jejich hodnocením a hmotně
právními závěry učiněné odvolacím soudem na straně druhé, přičemž dovolací soud
mezi nimi neshledal žádný rozpor.
58. Ve svém mimořádném opravném prostředku obviněná uplatnila rovněž
dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., v jehož rámci napadla též
výrok o uloženém trestu odnětí svobody, jehož druh a výměru s ohledem na
okolnosti případu, stupeň nebezpečnosti pro společnost, jakož i zjištěný
skutkový děj označila za nepřiměřený.
59. Nutno konstatovat, že námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu s výjimkou
trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci
zákonného důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který
může být naplněn ve dvou alternativách spočívajících v tom, že obviněnému byl
uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo
trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán
vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého
trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v § 31 až § 34 tr.
zák. (resp. § 41, § 42 tr. zákoníku) a v důsledku toho uložení nepřiměřeně
přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím
tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 tr. ř. Za jiné
nesprávné hmotněprávní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu
důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je možno, pokud
jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v
porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např.
pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný
trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu
(srov. např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 11 Tdo 530/2002, publikované ve
Sbírce rozh. tr., sešit č. 4/2003, pod č. 22).
60. Systematickým výkladem ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. nelze než
dojít k závěru, že tento dovolací důvod je v soustavě dovolacích důvodů § 265b
odst. 1 tr. ř. dovolacím důvodem speciálním vůči důvodu uvedenému v § 265b
odst. 1 písm. g) tr. ř. Pokud tedy má osoba oprávněná podat dovolací námitky
vůči druhu a výměře uloženého trestu, může je uplatnit pouze v rámci tohoto
speciálního zákonného dovolacího důvodu a nikoli prostřednictvím jiného důvodu
uvedeného v § 265b odst. 1 tr. ř. Aby pak došlo k jeho naplnění, musí být v
textu dovolání namítána existence jedné z jeho alternativ, tedy, že došlo k
uložení nepřípustného druhu trestu či druhu trestu sice přípustného, avšak mimo
zákonnou trestní sazbu. Na tomto místě je nutno konstatovat, že byť obviněná ve
svém dovolání odkázala i na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr.
ř., tak žádné námitky vůči nepřípustnosti druhu uloženého trestu či jeho výměry
mimo zákonnou trestní sazbu neuvedla.
61. Obviněná si byla vědoma výše rozebraných skutečností, avšak přesto žádala
dovolací soud o meritorní přezkum. Nejvyšší soud však v daném případě neshledal
důvody, které by opodstatňovaly jakýkoli zásah do výroku o trestu. Vzhledem k
dlouholeté tendenci extenze přezkumu dovolacího soudu, kdy se neustále
rozšiřuje rozsah dovolacích důvodů upravených v § 265b tr. ř. nebo zakládá
povinnost přezkoumávat i další otázky nepodřaditelné pod taxativně vymezené
dovolací důvody, nelze výše uvedené závěry k přezkumu výroku o trestu vnímat
absolutně. K zásahu Nejvyššího soudu do výroku o trestu, resp. do přiměřenosti
uloženého trestu, lze proto přistoupit v krajních případech, kdy je zcela
zřejmá (extrémní) nepřiměřenost trestu mající rozměr libovůle soudů při
ukládání trestu. Za situace, kdy soudy uloží trest, aniž by jej jakkoliv
odůvodnily, a tedy by nebylo z jejich rozhodnutí seznatelné, na základě jakých
konkrétních skutečností bylo přistoupeno k uložení takového trestu, by Nejvyšší
soud rovněž nemohl pouze z důvodu absence dovolacího důvodu k přezkumu dané
problematiky, rezignovat na svou povinnost přezkumu rozhodnutí, z kterého je
patrná nezákonnost a porušení práva na soudní ochranu a spravedlivý proces.
Pokud však odvolací soud v posuzovaném případě podrobně rozvedl skutečnosti,
které opodstatňovaly uložení sankce, byť z pohledu dovolatelky nepřiměřeně
přísné, nelze přistoupit k přezkumu a následné kasaci rozhodnutí pouze z toho
důvodu, že dovolací soud by případně mohl vnímat tento trest jako přísnější,
neboť by tím došlo k zásahu do rozhodovací činnosti soudů nižších stupňů, ke
kterému není dovolací soud v takové situaci oprávněn. Přitom by se tak mohlo
jednat o svévůli dovolacího soudu, který by zasahoval do výroku o trestu i za
situace, kdy soudy náležitě a podrobně odůvodnily druh a výměru trestu a v
podstatě by je nebylo možno zavázat právním názorem, jež by naznačil pochybení,
které ve svém postupu při ukládání trestu učinily.
62. V daných souvislostech považuje Nejvyšší soud za potřebné k dovolacímu
důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. výslovně zmínit usnesení Ústavního
soudu ze dne 28. 5. 2008, sp. zn. III. ÚS 2866/07. V tomto rozhodnutí Ústavní
soud „připomíná, že s odkazem na uvedený dovolací důvod lze napadat toliko
pochybení soudu týkající se druhu a výměry uloženého trestu v jasně vymezených
intencích, tzn. druh trestu musí být podle zákona nepřípustný anebo trest byl
uložen mimo hranice příslušné trestní sazby, ať již nezákonným překročením její
horní hranice, či nedůvodným prolomením její dolní hranice. … S poukazem na
citovaný dovolací důvod se … nelze domáhat zrušení napadeného rozhodnutí pouze
pro nepřiměřenou přísnost uloženého trestu, a to ani za situace, kdyby výrokem
o trestu nebyla důsledně respektována ustanovení § 23 odst. 1 tr. zák. a § 31
odst. 1, 2 tr. zák., která definují účel trestu a stanoví obecné zásady pro
jeho ukládání.“
63. Samotná nepřiměřenost uloženého trestu (resp. námitky proti druhu a výměře
trestu z důvodu jeho přílišné přísnosti nebo naopak mírnosti v důsledku
nesprávného vyhodnocení polehčujících a přitěžujících okolností, jde-li jinak o
trest podle zákona přípustný a vyměřený v rámci zákonné trestní sazby) nemůže
být relevantně uplatněna v rámci žádného ze zákonem taxativně vymezených
dovolacích důvodů. Vzhledem k rozvedeným teoretickým východiskům nelze výtku
obviněné směřující proti uloženému trestu odnětí svobody (proti jeho
přísnosti) pod žádný z dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř. podřadit, neboť o
žádný z těchto případů se v posuzované věci nejedná.
64. Jen pro úplnost tak Nejvyšší soud považuje za vhodné připomenout, že při
úvaze o druhu a výši trestu odvolací soud vycházel z hledisek pro posuzování
této otázky rozhodných, jež jsou zakotvena zejména v ustanoveních § 38 odst. 1,
§ 39, § 41 a § 42 tr. zákoníku.
65. Jak odvolací soud v tomto ohledu konstatoval, obviněné polehčuje její
faktické doznání, napomáhání orgánům činným v trestním řízení při objasňování
její trestné činnosti, navázání kontaktu s poškozenou pojišťovnou, které
vyústilo v uzavření dohody o uznání dluhu a její výše, řádné měsíční splácení
finančních prostředků předmětné pojišťovně, upřímná lítost nad spácháním
protiprávního jednání, kladné pracovní hodnocení i fakt, že nebyla dosud soudně
trestána. Vrchní soud přihlédl i k věku obviněné, které bylo v době spáchání
trestného činu 18 let a 5 měsíců (tedy, že spáchala trestný čin ve věku blízkém
věku mladistvých) a době téměř tří roků, která uplynula od spáchání jejího
protiprávního jednání, kdy od té doby proti ní není vedeno žádné přestupkové
ani trestní řízení. Tyto okolnosti podle odvolacího soudu mají povahu takových
okolností, jaké má na mysli ustanovení § 58 odst. 1 tr. zákoníku o mimořádném
snížení trestu odnětí svobody.
66. Oproti tomu odvolací soud při změně právní kvalifikace na odst. 3 písm. a)
§ 283 tr. zákoníku uskutečněné v rámci odvolacího řízení shledal nicméně za
příliš mírný případný alternativní druh trestu nespojený s bezprostředním
výkonem trestu odnětí svobody, který byl obviněné uložen soudem prvního stupně
v podobě podmíněného odsouzení se současným vyslovením dohledu, a to vzhledem k
bezprostřednímu ohrožení na životě nezletilé poškozené AAAAA, které v té době
bylo přibližně 17 let a 7 měsíců, a která ponese následky způsobené těžké újmy
po zbytek svého života, jakož i k počtu dalších dvou osob kterým mohla být
protiprávním jednáním obviněné způsobena též újma na zdraví, jakož i k vysokému
stupni společenské škodlivosti jejího činu. Protože použití trestní sazby
stanovené trestním zákoníkem na trestný čin, jímž byla obviněná uznána vinnou,
by bylo na samé spodní hranici zákonné trestní sazby v trvání 8 let nepřiměřeně
přísné, dospěl odvolací soud k závěru, že její nápravy lze dosáhnout i trestem
kratšího trvání. Proto při použití zákonného ustanovení § 58 odst. 1 tr.
zákoníku obviněné uložil podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku trest odnětí svobody
pod spodní hranici zákonné výměry, a to v trvání tří let nepodmíněně. Jestliže
takto uložený trest shledal odvolací soud za přiměřený všem výše uvedeným
přitěžujícím i polehčujícím okolnostem, nemůže mít Nejvyšší soud námitek k
tomuto jeho závěru.
67. Lze tedy dodat, že výše i druh trestu, který byl obviněné uložen za použití
§ 58 odst. 1 tr. zákoníku v trvání tří roků nepodmíněně zohledňující okolnosti
případu, včetně hodnocení osoby obviněné, stupeň jejího narušení i možnosti
její nápravy, který současně odráží rozsah, charakter a podíl obviněné na
projednávané trestné činnosti, jakož i vysokou míru její společenské
škodlivosti, není trestem, který zákon nepřipouští ani trestem uloženým ve
výměře mimo trestní sazbu. Pochybení nebylo shledáno ani ohledně zařazení
obviněné pro účely výkonu trestu odnětí svobody do věznice s ostrahou. Je tedy
zřejmé, že úvahy obviněné o nepřiměřenosti uloženého trestu odnětí svobody
nejsou namístě.
68. Pokud obviněná uplatnila rovněž dovolací důvod podle § 265b odst. 1
písm. k) tr. ř., aniž by tento jakkoli blíže argumentačně konkretizovala, je v
této souvislosti třeba připomenout, že ve vztahu k takto nekonkrétním,
argumentačně nepodloženým námitkám Nejvyššímu soudu nepřísluší domýšlet směr,
jímž měl dovolatel v úmyslu námitky naplnit a takové námitky pro svou
neurčitost vyvolávají nepřezkoumatelnost (k tomu srov. usnesení Ústavního soudu
ze dne 1. 6. 2007, sp. zn. I. ÚS 452/07, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22.
5. 2013, sp. zn. 6 Tdo 435/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 3. 2013,
sp. zn. 6 Tdo 94/2013, a ze dne 30. 7. 2014, sp. zn. 6 Tdo 901/2014). Jak již
bylo výše uvedeno, za takové situace neurčitost dovolací námitky neumožňuje
Nejvyššímu soudu přezkoumání její opodstatněnosti.
Závěrečné shrnutí
69. S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud dovolání obviněné
T. V. proto podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, neboť je shledal
zjevně neopodstatněným. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném
zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
70. Pokud jde o podnět obviněné T. V. na odložení výkonu trestu odnětí
svobody, Nejvyšší soud o tomto nerozhodoval samostatným výrokem, když s ohledem
na způsob rozhodnutí o podaném dovolání nebyl ve věci k postupu podle § 265o
odst. 1 tr. ř. shledán důvod (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 3. 2014,
sp. zn. I. ÚS 522/14).
71. Pokud jde o odklad výkonu trestu odnětí svobody na podkladě návrhu
předsedkyně senátu Krajského soudu v Praze, je třeba poznamenat, že usnesením
Nejvyššího soudu ze dne 21. 7. 2021, sp. zn. 11 Tdo 771/2021, byl podle § 265h
odst. 3 tr. ř. návrh předsedkyně senátu Krajského soudu v Praze na odklad
výkonu rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 2. 11. 2020, sp. zn. 7 T
18/2020, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 4. 2021, sp.
zn. 11 To 3/2021, do doby rozhodnutí o podaném dovolání, zamítnut.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 14. 10. 2021
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu