11 Tdo 894/2024-279
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. 11. 2024 o dovolání obviněného J. B., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Rapotice, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 5. 2024, sp. zn. 5 To 61/2024, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 66 T 164/2023, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného J. B. odmítá.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 13. 12. 2023, č. j. 66 T 164/2023-206, byl obviněný J. B. (dále jen „obviněný“) uznán vinným ze spáchání přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se – podle skutkových zjištění soudu prvního stupně – dopustil následovně:
v době nejméně od počátku roku 2022 do 15. 4. 2023, na různých místech v XY, ačkoli nedisponoval oprávněním jakkoliv nakládat s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 3 a § 4 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, poskytoval pervitin obsahující metamfetamin a sušenou rostlinnou hmotu obsahující tetrahydrokanabinol, které jsou uvedeny v přílohách 4 a 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb. jako psychotropní látky zařazené do seznamu II. Úmluvy o psychotropních látkách, koncovým uživatelům, a to:
- N. Č., jíž ve třech případech poskytl sušenou rostlinnou hmotu s obsahem THC zdarma ke kouření v přesně nezjištěném množství,
- P. D., jemuž poskytl nejméně v pěti případech od počátku roku 2022 zdarma sušenou rostlinnou hmotu s obsahem THC celkem zhruba kolem 1 g, dále mu poskytl ve dvou případech pervitin zdarma k užití v přesně nezjištěném množství,
- I. P., jíž poskytl nejméně v 8 případech pervitin v celkovém množství nejméně 2-3 g, za které od ní inkasoval přinejmenším částku kolem 8 000 Kč,
- J. V., jemuž v období od října 2022 do 15. 4. 2023 opakovaně prodával nezjištěné množství sušené rostlinné hmoty s obsahem THC zpravidla za částky v rozmezí od 300 Kč do 1 000 Kč.
2. Za uvedený přečin soud prvního stupně obviněnému uložil podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání dvou roků, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou.
3. Proti citovanému rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání do výroků o vině i trestu, které Krajský soud v Ostravě (dále jen „odvolací soud“) v záhlaví označeným usnesením podle § 256 tr. řádu zamítl.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti usnesení odvolacího soudu podává nyní obviněný prostřednictvím svého obhájce Mgr. Martina Bugaje, advokáta, dovolání, a to s odkazem na dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), l) a m) tr. řádu.
5. Obviněný je přesvědčen, že obě rozhodnutí soudů nižších stupňů jsou věcně nesprávná, neboť jsou zatížena nesprávným právním posouzením skutku, a též nezákonná z důvodu mnohých procedurálních vad, jež jim oběma vytýká. Zejména odůvodnění usnesení odvolacího soudu považuje obviněný za zcela nepřezkoumatelné a nesplňující požadavky na něj kladené § 134 odst. 2 tr. řádu.
6. V podrobnostech obviněný napadá hodnocení provedených důkazů, v jehož důsledku došlo k nesprávnému právnímu hodnocení skutku. Dále je věc podle jeho názoru zatížena podstatnou vadou řízení, neboť v odvolání vytýkal, že své závěry (ve směru odrážky čtvrté výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně) soud nijak nerozvedl a pouze obecně odkázal na výpis uskutečněného telekomunikačního provozu, podle kterého komunikoval s množstvím dalších uživatelů s tím, že nemalá část zmíněných osob je soudu známá jako uživatelé, případě distributoři návykových látek, zejména pervitinu, z jiných trestních věcí (bod 14.
rozsudku soudu prvního stupně). S touto námitkou se však odvolací soud nevypořádal. Šlo zejména o přezkoumatelné (aspoň nějaké) hodnocení uskutečněného telekomunikačního provozu a znalostí, které soud nabyl z jiných trestních věcí (nikoliv, že by hodnocení důkazů provedl v rozporu s pravidly formální logiky, jak chybně následně uvedl odvolací soud) a neprovedení jakéhosi důkazu, který by se zabýval jinými trestními věcmi, jež jsou uvedeny v odůvodnění rozsudku, tedy je-li prostředí z jiných trestních věcí kladeno k tíži obviněného včetně zaujetí jen stručného stanoviska k jednotlivým uživatelům a jednotlivým útokům, což odvolací soud vůbec nezmínil.
Ten pouze odkázal na podrobné a pečlivé odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, v jehož rámci tyto závěry učinil, a zdůraznil, že se s odůvodněním rozsudku soudu prvního stupně až na drobné výjimky ztotožnil. Obviněný ale důrazně namítl, že soud prvního stupně neprovedl podrobnou a komplexní analýzu všech souvisejících důkazů a přesvědčivým způsobem nevysvětlil, z jakých důvodů tyto důkazy byly či nebyly způsobilé k vyslovení jeho viny, stejně jako nevysvětlil důvody, které jej vedly ke změně skutkového popisu, respektive k nevyslovení zprošťujícího výroku ohledně útoku týkajícího se P.
B. (bod 19. rozsudku soudu prvního stupně). Uvedená procesní vada má vliv na správnost skutkových zjištění i na
7. Dále obviněný nesouhlasí ani s dílčími přezkumnými závěry odvolacího soudu, zejména s body 9. a 10. jeho usnesení. V bodě 9. odvolací soud konstatoval zásadní tvrzení bez odkazu na konkrétní důkazy a jejich hodnocení. Své závěry pak opřel o vypadnutí z role, kdy obhajoba obviněného zůstala nevypořádána (str. 14 protokolu o hlavním líčení – vyjádření obviněného k provedenému důkazu), následně dospěl k závěru, že dopisování si o AK 47 jej má usvědčovat, že svědkovi J. V. (dále jen „svědek“) prodával sušenou rostlinnou hmotu s obsahem THC. V témže bodě usnesení odvolací soud uvedl tvrzení bez jakéhokoliv odkazu na provedené důkazy a bez vypořádání se s obhajobou obviněného. K tomuto obviněný připomíná, že dopisování si o kultuře bez jakékoliv argumentace spojil odvolací soud s „vypadnutím z role při komunikaci o vínku“, přičemž obviněný nemá o protiprávnosti takového jednání povědomí, proto nemohla být naplněna skutková podstata přisouzeného přečinu. Obviněný poukazuje na výpověď svědka, který spontánně uvedl, že od obviněného nikdy žádnou marihuanu ani jinou návykovou látku neměl. Proti závěrům odvolacího soudu v bodě 9. usnesení namítá, že tento soud nedostatečně zjistil skutečnou hodnotu jakkoliv nespecifikovaných majetkových poměrů svědka, nezabýval se obhajobou obviněného a jediný přímý důkaz nijak nehodnotil krom toho, že považoval dodávané vínko za poměrně drahé, zatímco v případě marihuany by šlo o cenu zcela obvyklou. Na to odvolací soud ovšem nenavázal a nevysvětlil, z čeho přejal konstrukci vypracovanou ke zcela obvyklé ceně marihuany a poměrně vysoké ceně vínka (podle svědka se běžně „flaška“ dobrého vína prodává za 300 Kč a může „si vyskakovat“ s 13 700 Kč měsíčně, tzn. že měsíčně by si mohl dovolit 31,96 l vína při objemu 0,7 l jedné lahve). Obviněný má za to, že s důkazy svědčícími v jeho prospěch se žádný ze soudů nikterak nevypořádal.
8. Obviněný nesouhlasí ani s úvahami odvolacího soudu ohledně právní kvalifikace. Není totiž zřejmé, proč soud prvního stupně hodnotil provedené důkazy izolovaně, proč při konstrukci skutkových závěrů preferoval především opatřené svědecké výpovědi a proč činil takové závěry jako v bodě 13. svého rozsudku, jehož část obviněný v dovolání cituje. Takový odkaz na prakticky neurčité (zásadnějším způsobem, a spíše, mohou popisovat zkresleně, …) úvahy z větší části dokonce nepodložené (lze předpokládat, pokud se jednalo o velmi častou uživatelku drogy pervitin – jednalo se?) nepovažuje obviněný za dostatečný.
9. Ze všech uvedených důvodů obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů nižších stupňů včetně obsahově navazujících rozhodnutí a aby věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí soudu prvního stupně, případně odvolacího soudu.
10. K dovolání obviněného se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství Mgr. Pavel Jež (dále jen „státní zástupce“), který po shrnutí dosavadního průběhu řízení a dovolací argumentace obviněného konstatuje, že podstatou dovolání je sebeprezentace nespokojenosti obviněného obecně s výsledkem řízení, se způsobem hodnocení důkazů ze strany obou soudů nižších stupňů, konkrétně ve vztahu k jednomu dílčímu skutkovému závěru ohledně předání sušené rostlinné hmoty obsahující THC svědkovi a s obsahem odůvodnění usnesení odvolacího soudu.
11. Státní zástupce připomíná podstatu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu a dodává, že obviněný jednoznačně nepojmenovává rozhodné skutkové zjištění, které by mělo být ve zjevném rozporu. Tímto nemůže být zjištění ohledně útoku týkajícího se P. B., jelikož toto není součástí skutku, který byl předmětem výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně. Jako rozhodné skutkové zjištění může být vyloženo snad jen to ve vztahu k útoku vůči svědkovi, jež se v úvahách obviněného v dovolání objevuje. Obviněný ovšem k této části svého protiprávního jednání ani náznakem nenamítá procesní nepoužitelnost některého důkazu, ani vadu spočívající v tzv. opomenutém důkazu. Podstata jeho argumentace nespočívá ani v tom, že by osvědčovala vadu zjevného nesouladu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními. Ve věci zjevný rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými závěry přitom není a obviněný jej ani výslovně nenamítá.
12. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu státní zástupce konstatuje, že obviněný v intencích tohoto dovolacího důvodu neargumentuje. Státní zástupce poukazuje na to, že pod tento dovolací důvod nespadá nespokojenost s obsahem odůvodnění soudních rozhodnutí. Pokud obviněný namítá neúplnost odůvodnění napadeného usnesení ať již v obecné rovině nebo ve vztahu k údajné absenci podrobného hodnocení provedených důkazů, státní zástupce zmiňuje, že z hlediska dovolací argumentace je obviněný limitován § 265a odst. 4 tr. řádu.
13. V souvislosti s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. řádu státní zástupce dodává, že procesní podmínky byly ze strany odvolacího soudu splněny, neboť nedošlo k omezení obviněného v přístupu k soudu, a tudíž nemohlo dojít ani k naplnění citovaného dovolacího důvodu v jeho první variantě. Pokud jde o druhou variantu tohoto dovolacího důvodu, pak obviněný v souvislosti s jím uplatněnými dovolacími důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a písm. l) tr. řádu smysluplnou argumentaci neuvedl.
14. Státní zástupce proto navrhuje, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání, k jehož konání může přistoupit podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu, dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu.
15. Vyjádření státního zástupce Nejvyšší soud zaslal obhájci obviněného k případné replice. Tu však do dne vydání tohoto usnesení neobdržel.
III. Přípustnost dovolání
16. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání obviněného přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda bylo podáno v souladu s § 265a odst. 1, 2 tr. řádu, v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s § 265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu § 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti tohoto mimořádného opravného prostředku upravené v § 265f tr. řádu. Nejvyšší soud konstatuje, že dovolání obviněného splňuje shora uvedené zákonné náležitosti.
17. Protože platí, že dovolání lze podat jen z některého z důvodů taxativně vymezených v § 265b tr. řádu, musel dále Nejvyšší soud posoudit, zda obviněným uplatněnou argumentaci lze podřadit pod některý z dovolacích důvodů, jejichž existence je – mimo jiné – podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§ 265i odst. 3 tr. řádu).
18. Obviněný své dovolání opírá o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. řádu ve spojení s dovolacími důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a písm. l) tr. řádu. Z logiky věci se Nejvyšší soud nejprve zabýval dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. řádu, který je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí (první alternativa) nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l) tr. řádu (druhá alternativa).
19. Jestliže v posuzované věci odvolací soud rozhodl tak, že podle § 256 tr. řádu odvolání obviněného zamítl, tj. rozhodl po věcném přezkoumání, je zjevné, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. řádu přichází v úvahu pouze v té jeho variantě, jež předpokládá spojení s některým z dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu. Těmito dovolacími důvody jsou pak obviněným uplatněné dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a písm. l) tr. řádu.
20. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, je naplněn tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů (první varianta) nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech (druhá varianta) nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy (třetí varianta).
21. V této souvislosti je vhodné připomenout, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu umožňuje nápravu v případech, kdy došlo k zásadním (extrémním) vadám ve skutkových zjištěních, přičemž věcně upravuje tři okruhy nejzásadnějších vad v rozhodných skutkových zjištěních, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, a to případy tzv. zjevného rozporu mezi obsahem provedených důkazů a skutkovými zjištěními, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu), případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkaz, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcný důkaz zajištěný při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkaz nezákonným odposlechem apod.), a konečně vadu spočívající v tzv. důkazu opomenutém, tj. důkazu, který byl sice některou ze stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení nebylo věcně adekvátně odůvodněno.
22. Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu tento je naplněn, pokud v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Tento dovolací důvod tak spočívá ve dvou alternativách, totiž že určitý výrok nebyl vůbec učiněn, a tak v napadeném rozhodnutí chybí a činí jeho výrokovou část neúplnou, anebo že určitý výrok sice byl v napadeném rozhodnutí učiněn, ale není úplný. Obecně platí, že chybějící výrok v rozhodnutí odvolacího soudu se týká pouze absence výroku o tom, jak bylo rozhodnuto o některém z více souběžně podaných odvolání, o kterých odvolací soud rozhodoval. Neúplným je pak takový výrok napadeného rozhodnutí, který neobsahuje některou podstatnou náležitost stanovenou zákonem, např. je-li v případě výroku o vině uvedena právní kvalifikace skutku jenom zákonným pojmenováním trestného činu včetně příslušného zákonného ustanovení, ale není citována tzv. právní věta vyjadřující zákonné znaky trestného činu (srov. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní řád II. § 157 až 314s. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3173-3174).
23. Nejvyšší soud nadto i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva dovolatele (obviněného), včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
IV. Důvodnost dovolání
24. Poté, co se Nejvyšší soud seznámil s obsahem rozhodnutí obou soudů nižších stupňů a s průběhem řízení, které předcházelo jejich vydání, konstatuje, že dovolací námitky obviněného neodpovídají jím uplatněným dovolacím důvodům podle § 265b odst. 1 písm. g), písm. l) a písm. m) tr. řádu, neboť směřují výlučně proti způsobu hodnocení provedených důkazů soudů obou stupňů a proti správnosti skutkových zjištění, jež na jejich podkladě učinily. Takto koncipovanou dovolací argumentací, jíž napadá postup soudů při hodnocení důkazů a zjišťování skutkového stavu věci, jak je upraven v § 2 odst. 5, 6 tr. řádu, se obviněný primárně snaží zpochybnit správnost učiněných skutkových zjištění a především pak způsobu přezkumu učiněného odvolacím soudem. Takovým způsobem však dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), písm. l) a písm. m) tr. řádu účinně uplatnit nelze, neboť je to soud, který hodnotí provedené důkazy a zjišťuje skutkový stav věci v souladu se zásadami zakotvenými v § 2 odst. 5 a 6 tr. řádu, nikoliv obviněný. V souladu s § 265i odst. 2 tr. řádu uvádí Nejvyšší soud – stručně – k jednotlivým dovolacím námitkám obviněného následující.
25. Především je vhodné předeslat, že výše uvedená dovolací argumentace obviněného je částečným opakováním jeho námitek vznesených již v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně (č. l. 216 až 218). Jak Nejvyšší soud zjistil z obsahu spisu, odvolací soud se danými námitkami obviněného řádně zabýval a vypořádal se s nimi, přičemž ve svém usnesení dostatečně vyložil, proč je neshledal důvodnými (body 5. až 11. odůvodnění jeho usnesení).
26. Nad rámec shora uvedeného konstatování o irelevantnosti předmětných námitek z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu v jeho první variantě Nejvyšší soud uvádí, že v dané věci neshledává žádné vady, jež by založily existenci zjevného rozporu mezi skutkovými zjištěními soudů a obsahem provedených důkazů. Z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně totiž vyplývá zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy a jejich hodnocením (jednotlivě i ve vzájemné souvislosti) na straně jedné a učiněnými skutkovými zjištěními na straně druhé. Tento soud věnoval náležitou pozornost hodnocení provedených důkazů a řádně vyložil, jaké skutkové závěry z jednotlivých důkazů učinil. Současně dostatečně vysvětlil, z jakých důvodů neuvěřil obhajobě obviněného, resp. výpovědi svědka, že tento od obviněného kupoval víno (srov. bod 15. rozsudku soudu prvního stupně).
27. S hodnotícími úvahami a skutkovými závěry soudu prvního stupně v tomto směru se plně ztotožnil i odvolací soud, jenž se v odůvodnění svého usnesení opětovně řádně zabýval námitkami obviněného a uvedl, proč těmto nepřisvědčil. Odvolací soud ke způsobu hodnocení komunikace mezi obviněným a svědkem připomněl správné závěry soudu prvního stupně, který poukázal na situaci, kdy jak obviněný, tak svědek vypadli z role a místo o vínu si dopisovali o kultuře, brku či AK-47. Podle závěrů odvolacího soudu tak soud prvního stupně správně vypořádal výpověď svědka, který, ač sám sebe považuje za znalce vína, nebyl schopen označit ani odrůdu vína, které mu chutnalo (srov. bod 9. usnesení odvolacího soudu).
28. Pokud jde o argumentaci obviněného ohledně úvah odvolacího soudu, pak Nejvyšší soud uvádí, že ani tato neodpovídá obviněným uplatněným dovolacím důvodům. Obviněný totiž nesouhlasí s právní kvalifikací z toho důvodu, že z usnesení odvolacího soudu nebylo zřejmé, proč soud prvního stupně hodnotil provedené důkazy izolovaně a proč činil neurčité a nepodložené závěry, přičemž citoval část bodu 13. usnesení odvolacího soudu. Taková argumentace však představuje pouhý nesouhlas s provedeným dokazováním a s odůvodněním rozsudku soudu prvního stupně. Obviněný nevytýká soudům nižších stupňů, že by ve věci byl dán rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými závěry, nýbrž shledává odůvodnění jejich rozhodnutí nedostatečným. Nejvyšší soud přitom shledal, že soudy obou stupňů zjistily skutkový stav věci zcela v souladu s pravidly upravujícími dokazování v trestním řízení (zejména srov. § 2 odst. 5, 6 tr. řádu a § 89 tr. řádu) a své hodnotící úvahy a závěry logicky a přesvědčivě odůvodnily v souladu s požadavky plynoucími z § 125 odst. 1 tr. řádu.
29. Pokud jde o obviněným uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, Nejvyšší soud konstatuje, že k tomuto obviněný nepředkládá žádnou konkrétní argumentaci. Z obsahu jeho dovolání lze dovodit, že chybějícím výrokem myslí zprošťující výrok ohledně útoku vůči P. B., neboť v tomto směru obviněný odkazuje na bod 19. rozsudku soudu prvního stupně. K takové námitce Nejvyšší soud uvádí, že obviněný jejím prostřednictvím primárně brojí proti tomu, že soud prvního stupně neodůvodnil změnu popisu skutku ani nevyslovení zprošťujícího výroku ohledně útoku vůči jmenovanému svědkovi. Svou argumentaci tedy nesměřuje vůči chybějícímu výroku v rozsudku soudu prvního stupně, nýbrž pouze postrádá jeho odůvodnění. Tímto způsobem však nemůže být dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu naplněn, neboť podle § 265a odst. 4 tr. řádu dovolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné. V této souvislosti je třeba připomenout závěry odvolacího soudu, že sám obviněný ve svém odvolání připouští, že pokud se trestný čin neskládá z jednotlivých dílčích útoků pokračujícího trestného činu, tak se část popisu skutku pouze vypouští, přičemž odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. 11 Tdo 561/2010 (uveřejněné pod č. 26/2013 Sb. rozh. tr.). V tomto směru tak podle odvolacího soudu chyběla již jen citace usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2015, sp. zn. 11 Tdo 19/2015, podle kterého jednání pachatele, který distribuuje nebo vyrábí a distribuuje omamné a psychotropní látky v určitém období, jež je specifikováno časovým rozpětím, určitému okruhu odběratelů, kteří si podle své potřeby takto drogu opakovaně obstarávají, je třeba posoudit jako jediný skutek, nikoli však jako pokračování v trestném činu ve smyslu § 116 tr. zákoníku (viz bod 6. jeho usnesení). Nejvyšší soud proto k této argumentaci uzavírá, že ji již správně vypořádal odvolací soud.
30. Závěrem lze uvést, že obviněný ve svém dovolání zmiňuje i nesprávné hmotněprávní posouzení skutku, které odpovídá dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr řádu. Nicméně obviněný k tomuto dovolacímu důvodu nepředkládá relevantní argumentaci a toto pochybení dovozuje až v návaznosti na jím tvrzené nesprávné hodnocení provedených důkazů a nesprávné skutkové závěry, tedy až sekundárně. Takováto argumentace danému dovolacímu důvodu pak neodpovídá.
V. Závěrečné zhodnocení Nejvyššího soudu
31. Nejvyšší soud tak uzavírá, že v trestní věci obviněného J. B. nezjistil podmínky pro svůj kasační zásah, když dovolací argumentace obviněného neodpovídala jím uplatněným dovolacím důvodům. Vzhledem k tomu, že na straně orgánů činných v trestním řízení nezjistil ani žádná pochybení, jež by byla s to přivodit závěr o porušení ústavně zaručeného práva obviněného na spravedlivý proces, Nejvyššímu soudu nezbylo, než dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítnout, přičemž tak rozhodl v souladu s § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Poučení:Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).
V Brně dne 20. 11. 2024
JUDr. Petr Škvain, Ph.D. předseda senátu