USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 1. 2022 o dovolání
obviněného P. R., narozeného dne XY, bytem XY, t. č. ve výkonu trestu
odnětí svobody ve Věznici Rapotice, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze
dne 8. 6. 2021, č. j. 8 To 140/2021-137, v trestní věci vedené u Městského
soudu v Brně pod sp. zn. 91 T 146/2020, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. řádu se dovolání obviněného P.
R. odmítá.
1. Rozsudkem Městského soudu v Brně (dále též jen „soud prvního stupně“)
ze dne 9. 2. 2021, č. j. 91 T 146/2020-86, byl P. R. (dále jen „obviněný“)
uznán vinným ze spáchání zločinu krádeže podle § 205 odst. 2, odst. 4 písm. b)
tr. zákoníku.
2. Uvedeného trestného činu se obviněný podle skutkových zjištění soudu
prvního stupně dopustil tím, že:
dne 6. 10. 2020 ve 21:00 hodin v prodejně Kaufland na adrese XY v XY odcizil
2 ks čokolády zn. Lindt v hodnotě 119,90 Kč za kus, celkem v hodnotě 239,80 Kč,
a to tím způsobem, že je v prodejně uložil do batohu, který měl při sobě, a
následně prošel pokladní zónou, aniž by za zboží zaplatil, čímž způsobil
společnosti Kaufland Česká republika v.o.s., IČ: 25110161, sídlem Bělohorská
2428/203, 169 00 Praha 6, škodu odcizením ve výši 239,80 Kč,
kdy se takového jednání dopustil, ačkoliv byl, mj. pro zločin loupeže podle §
173 odstavec 1 trestního zákoníku uznán vinným rozsudkem Okresního soudu ve
Žďáře nad Sázavou ze dne 18. 12. 2017, sp. zn. 1 T 13/2016, který nabyl právní
moci dne 23. 1. 2018, a byl mu uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání 3
let se zařazením pro jeho výkon do věznice s ostrahou, kdy byl podmíněně
propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody dne 22. 5. 2019 a byla mu stanovena
tříletá zkušební doba do 22. 5. 2022,
a jednání se dopustil za situace, kdy byl na území České republiky usnesením
vlády ČR č. 957 ze dne 30. 9. 2020 vyhlášen pro celé území ČR nouzový stav od
0:00 hodin dne 5. 10. 2020 na dobu 30 dnů z důvodu ohrožení zdraví v
souvislosti s prokázáním výskytu vysoce nakažlivého koronaviru SARS-CoV-2.
3. Za uvedený zločin soud prvního stupně uložil obviněnému podle § 205
odst. 4 tr. zákoníku trest odnětí svobody ve výměře 2 (dvou) roků, pro jehož
výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s
ostrahou.
4. Proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný
odvolání, o němž Krajský soudu v Brně usnesením ze dne 8. 6. 2021, č. j. 8 To
140/2021-137, rozhodl tak, že je podle § 256 tr. řádu zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
5. Proti usnesení odvolacího soudu a jemu předcházejícímu rozsudku
soudu prvního stupně podává nyní obviněný prostřednictvím svého obhájce Mgr.
Pavla Vanka, advokáta, dovolání z důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr.
řádu (pozn. ve znění účinném do 31. 12. 2021), neboť je přesvědčen, že napadené
rozhodnutí soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném
nesprávném hmotněprávním posouzení.
6. V podrobnostech obviněný (obdobně jako ve svém odvolání proti
rozsudku soudu prvního stupně) poukazuje na to, že v rámci hlavního líčení dne
9. 2. 2021 po předchozím poučení prohlásil svoji vinu podle § 206c odst. 4 tr.
řádu. Své prohlášení učinil za situace, kdy z rozhodovací praxe vyšších soudů
vyplývalo, že jím spáchaný trestný čin je třeba kvalifikovat podle § 205 odst.
4 tr. zákoníku, avšak před nabytím právní moci rozsudku velký senát trestního
kolegia Nejvyššího soudu rozhodovací praxi změnil. Dále obviněný provádí citaci
z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021, a
dodává, že v jeho případě bylo tedy užití právní kvalifikace podle § 205 odst.
4 tr. zákoníku nesprávné, neboť krádež dvou čokolád v obchodním domě nemá
žádnou věcnou souvislost s nouzovým stavem. Správně by mu tedy měl být uložen
trest podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku, a to v trestní sazbě „pouze“ v rozsahu
od 6 měsíců do 3 roků. Obviněný dále ve svém dovolání zdůrazňuje, že v souladu
se zásadami trestního řízení by měla být věc posuzována podle právní úpravy,
která je příznivější pro obviněného. Podle názoru obviněného nemůže prohlášení
viny obviněného tohoto práva zbavit. V této souvislosti obviněný vytýká
nesprávný postup odvolacího soudu, který shora uvedenou argumentaci
neakceptoval a formalisticky uvedl, že soudem přijaté prohlášení viny nelze
odvolat a skutečnosti uvedené v prohlášení viny nelze napadat opravným
prostředkem. Takové rozhodnutí však obviněný považuje za rozporné s právem na
spravedlivý proces.
7. V návaznosti na shora uvedenou argumentaci obviněný uvádí, že pokud
by neprohlásil vinu, zřejmě by dosáhl u odvolacího soudu snížení trestu.
Dochází tak, podle jeho názoru, k paradoxní situaci, kdy pachatelé, kteří
prohlásili vinu, jsou znevýhodněni oproti těm, kteří součinnost soudu
neposkytli. Smyslem prohlášení viny je podle obviněného zrychlit trestní řízení
a v souvislosti s tím nabídnout obžalovanému za tuto formu součinnosti benefit
ve formě mírnějšího trestu. V případě přisvědčení právnímu názoru odvolacího
soudu by tedy nebyl obviněný podle svého názoru za svoji součinnost „odměněn“,
ale naopak by byl znevýhodněn oproti těm, kteří žádnou součinnost soudu
neposkytli, a v některých případech dokonce zdržovali soudní řízení či bránili
výkonu práva.
8. Podle obviněného si tedy odvolací soud musel být s ohledem na
rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021, vědom,
že provedená právní kvalifikace skutku jako zločinu je nesprávná, přesto však z
formalistických důvodů rezignoval na snahu skutek správně kvalifikovat v
souladu s právním názorem Nejvyššího soudu a uložit přiměřený trest. Takové
rozhodnutí odvolacího soudu považuje obviněný za nespravedlivé.
9. Z těchto důvodů obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud v neveřejném
zasedání podle § 265k odst. 1, 2 tr. řádu zrušil napadené usnesení odvolacího
soudu a dále zrušil i jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně, jakož i
všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud
vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále obviněný
navrhuje, aby Nejvyšší soud podle § 265l odst. 1 tr. řádu přikázal soudu
prvního stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
10. K dovolání obviněného se vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího
státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“). Uvedené vyjádření však
neměl senát č. 11 Nejvyššího soudu v době rozhodování k dispozici.
III.
Přípustnost dovolání
11. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) nejprve
zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním
ustanovením trestního řádu, tedy zda bylo podáno v souladu s § 265a odst. 1, 2
tr. řádu, v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s § 265e
odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu § 265d odst. 1 písm.
c), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje
obligatorní obsahové náležitosti tohoto mimořádného opravného prostředku
upravené v § 265f tr. řádu.
12. K otázce přípustnosti je třeba nejprve uvést, že podle § 265a odst.
1, 2 tr. řádu lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé,
jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Rozhodnutím ve
věci samé se přitom rozumí rozsudek, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu
trest, popřípadě ochranné opatření nebo bylo upuštěno od potrestání [písm. a)],
rozsudek, jímž byl obviněný obžaloby zproštěn [písm. b)], usnesení o zastavení
trestního stíhání [písm. c)], usnesení o postoupení věci jinému orgánu [písm.
d)], usnesení, jímž bylo uloženo ochranné opatření [písm. e)], usnesení o
podmíněném zastavení trestního stíhání [písm. f)], usnesení o schválení
narovnání [písm. g)], nebo rozhodnutí, jímž byl zamítnut nebo odmítnut řádný
opravný prostředek proti rozsudku nebo usnesení uvedenému pod písmeny a) až g)
[písm. h)].
13. Z rozhodnutí soudů nižších stupňů a také ze samotného dovolání
obviněného plyne, že ten ve smyslu § 206c tr. řádu prohlásil při hlavním líčení
konaném dne 9. 2. 2021 svoji vinu, přičemž soud prvního stupně toto prohlášení
přijal.
14. V této souvislosti je třeba uvést, že podle § 206c odst. 1 tr. řádu,
pokud nedošlo k sjednání dohody o vině a trestu, může obžalovaný prohlásit, že
je vinný spácháním skutku anebo některého ze skutků uvedených v obžalobě a že
souhlasí s právní kvalifikací takového skutku uvedenou v obžalobě. Podle § 206c
odst. 7 tr. řádu soudem přijaté prohlášení viny nelze odvolat. Skutečnosti
uvedené v prohlášení viny nelze napadat opravným prostředkem. S tím dále
souvisí oprávnění podat odvolání, když podle § 246 odst. 1 písm. b) tr. řádu
může rozsudek odvoláním napadnout obžalovaný pro nesprávnost výroku, který se
ho přímo dotýká, nejde-li o výrok o vině v rozsahu, v jakém soud přijal jeho
prohlášení viny.
15. Obviněný v nyní posuzované věci odvoláním napadl rozsudek soudu
prvního stupně do výroku o vině právě v tom rozsahu, v jakém prohlásil vinu. S
ohledem na výše uvedené tak nemohl proti tomuto výroku opravný prostředek
podat, učinit tak mohl pouze do výroků ostatních, než na které se vztahovalo
jeho prohlášení viny. To obviněný také učinil, když podal odvolání také proti
výroku o trestu. Žádná z dalších oprávněných osob přitom odvolání proti
rozsudku soudu prvního stupně nepodala.
16. Nejvyšší soud uvádí, že dovoláním lze napadnout rozhodnutí
odvolacího soudu jen v tom rozsahu, v jakém odvolací soud přezkoumal rozsudek
soudu prvního stupně. Vzhledem k uvedeným skutečnostem nebyl a ani nemohl být
výrok o vině obviněného odvolacím soudem podle § 254 tr. řádu přezkoumán.
Jelikož odvolací soud správně přezkoumal pouze výrok o uloženém trestu, není
přípustné dovolání obviněného v rozsahu, v němž napadá výrok o vině z rozsudku
soudu prvního stupně, resp. užitou právní kvalifikaci (srov. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2021, sp. zn. 7 Tdo 533/2021). Napadené usnesení
odvolacího soudu proto nelze v důsledku uvedeného považovat ve vztahu k
dovolací námitce směřující do výroku o vině za rozhodnutí ve věci samé ve
smyslu ustanovení § 265a odst. 1, 2 tr. řádu. Námitky obviněného směřují v
tomto směru fakticky nikoli proti rozhodnutí soudu druhého stupně, nýbrž proti
rozsudku soudu prvního stupně v tom rozsahu, v jakém učinil prohlášení o svojí
vině, které bylo soudem prvního stupně přijato.
17. Ze shora uvedených důvodů proto Nejvyšší soud o dovolání obviněného
rozhodl způsobem uvedeným v § 265i odst. 1 písm. a) tr. řádu, podle kterého
Nejvyšší soud dovolání odmítne, není-li přípustné.
IV.
Závěrečné zhodnocení Nejvyššího soudu
18. Nejvyšší soud proto vzhledem ke shora uvedeným zjištěním dospěl k
závěru, že dovolání obviněného P. R. není přípustné a jako takové je podle §
265i odst. 1 písm. a) tr. řádu odmítl, přičemž tak rozhodl v souladu s § 265r
odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání. Nad rámec výše uvedeného
Nejvyšší soud poznamenává, že ve stávající procesní situaci lze meritorní
rozhodnutí soudů nižších soudů napadnout pouze cestou stížnosti pro porušení
zákona (§ 266 tr. řádu), kterou je oprávněn podat výhradně ministr
spravedlnosti.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).
V Brně dne 26. 1. 2022
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Petr Škvain, Ph.D.