7 Tdo 533/2021-509
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 29. 6. 2021 v senátě
složeném z předsedy senátu JUDr. Radka Doležela a soudců JUDr. Josefa Mazáka a
JUDr. Romana Vicherka, PhD., dovolání obviněného J. K., nar. XY v XY, trvale
bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 1. 2021, sp. zn.
3 To 371/2020, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v
Bruntále pod sp. zn. 4 T 56/2020, a rozhodl takto:
Podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. se zrušují usnesení Krajského soudu v
Ostravě ze dne 20. 1. 2021, sp. zn. 3 To 371/2020, a to v celém rozsahu, a dále
rozsudek Okresního soudu v Bruntále ze dne 7. 10. 2020, sp. zn. 4 T 56/2020, a
to ve výroku o trestu a způsobu jeho výkonu.
Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušená
rozhodnutí nebo jejich zrušené části obsahově navazující, pokud vzhledem ke
změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle § 265m odst. 1 tr. ř. se nově rozhoduje tak, že se obviněný J. K., nar.
XY v XY, trvale bytem XY,
odsuzuje
pro zločin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b), odst. 4 písm. b) tr.
zákoníku a přečin neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního
prostředku podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku, jimiž byl uznán vinným rozsudkem
Okresního soudu v Bruntále ze dne 7. 10. 2020, sp. zn. 4 T 56/2020,
podle § 205 odst. 4 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k
úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) let.
Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku se obviněný zařazuje pro výkon tohoto
trestu do věznice s ostrahou.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 7. 10. 2020, č. j. 4 T
56/2020-243, byl obviněný J. K. uznán vinným v bodech 1. až 8. zločinem krádeže
podle § 205 odst. 1 písm. a), b), odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, a v bodu 9.
přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku
podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku. Za to byl odsouzen podle § 205 odst. 4 tr.
zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody
v trvání 3 let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku
zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 a § 229 odst. 2 tr. ř. bylo
rozhodnuto o nárocích poškozených na náhradu škody.
2. Obviněný se zmíněných trestných činů dopustil jednáním spočívajícím v
tom, že
1. dne 6. 3. 2020 kolem 12.30 hodin v Krnově, okres Bruntál, v prodejně
drogerie Teta na ulici XY, odcizil sedm parfémů značky Bruno Banani různých
druhů, sedm parfémů značky David Beckham různých druhů a jeden kus hlavic
zubních kartáčků značky Sonicare, které si uschoval do batohu a následně prošel
pokladnou bez zaplacení, čímž společnosti Teta drogerie a lékárny ČR, s.r.o.,
způsobil škodu v celkové výši 12 898 Kč,
2. dne 6. 4. 2020 v době od 12.39 do 12.46 hodin v Prostějově, poté, co
se s J. L. domluvili, že něco odcizí, vešli do prodejny drogerie Teta na ulici
XY, kde obviněný vzal z regálu 3 toaletní vody značky Enrique Iglesias
Adrenaline, které uložil do nákupního košíku, poté odešel mezi další regály,
kde si zboží dal do batohu, následně do něj uschoval také 2 toaletní značky
vody Mexx Man, 4 toaletní vody značky Bruno Banani, u pokladen poté zaplatil
pouze zubní pastu a se zbožím odešel z prodejny pryč, čímž společnosti Teta
drogerie a lékárny ČR, s.r.o., způsobil škodu ve výši 5 429 Kč,
3. dne 9. 4. 2020 kolem 15.15 hodin v Bruntále v prodejně Tempo na ulici
XY odcizil tři deodoranty značky Old Spice, šest krémů značky Nivea, dva
šampóny značky Gliss Kur, jeden balzám na vlasy značky Elseve, třináct
sprchových gelů značky Nivea, dva sprchové gely značky Dove, tři sprchové gely
značky Axe a jeden nápoj značky Tiger, které si uschoval do batohu a následně
prošel pokladnou bez zaplacení, čímž společnosti Tempo, obchodní družstvo
Opava, způsobil škodu v celkové výši 2 395,80 Kč,
4. dne 11. 4. 2020 kolem 10.42 hodin v Bruntále v prodejně Tempo na
ulici XY odcizil šest kusů kondenzovaného mléka a jeden energetický nápoj
značky Tiger, které si uschoval do batohu a následně prošel pokladnou bez
zaplacení, čímž společnosti Tempo, obchodní družstvo Opava, způsobil škodu v
celkové výši 135,30 Kč,
5. dne 25. 4. 2020 kolem 19.30 hodin v Krnově, okres Bruntál, v prodejně
Billa na ulici XY odcizil šest šampónů různých značek, čtyři deodoranty značky
Dove, čtyři antiperspiranty různých značek, dva sprchové gely značky Dove, dvě
barvy na vlasy značky Gliss Kur, tři krémy značky Garnier, tři ruční holicí
strojky a tři pasty na zuby značky Sensodyne, které si vložil do batohu a
následně prošel pokladnou bez zaplacení, čímž společnosti Billa, spol. s r.o.,
způsobil škodu v celkové výši 3 326,50 Kč,
6. dne 2. 5. 2020 kolem 19.15 hodin v Bruntále v prodejně CBA na ulici
XY odcizil 27 krabiček cigaret různých značek a šest balíčků tabáku značky
West, které si uschoval do batohu a následně prošel pokladnou bez zaplacení,
čímž firmě J. Š., IČO: XY, způsobil škodu v celkové výši 3 414 Kč,
7. dne 10. 5. 2020 kolem 18.40 hodin v Bruntále v prodejně Billa na
ulici XY odcizil dvě láhve alkoholu značky Tullamore Dew a láhev rumu, které si
vložil do batohu a následně prošel pokladnou bez zaplacení, čímž společnosti
Billa, spol. s r.o., způsobil škodu v celkové výši 2 597 Kč,
8. dne 10. 5.
2020 ve večerních hodinách v Bruntále na ulici XY, po
překonání uzamčených vstupních dveří, vnikl do dvora domu, zde zadním vchodem
vnikl do prodejny ovoce a zeleniny, kde odcizil 18 ks krabiček cigaret různých
značek, 46 ks tabáku různých značek a dvě láhve alkoholu značky Becherovka,
čímž firmě H. P. N. – P. A. způsobil škodu v celkové výši 22 510 Kč,
odcizením věcí tak způsobil škodu v celkové výši 52 706,60 Kč, a skutků pod
body 2. až 8. se dopustil v době nouzového stavu, vyhlášeného dne 12. 3. 2020
usnesením vlády ČR č. 194/2020 z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s
prokázáním výskytu koronaviru,
9. dne 31. 5. 2020 kolem 14.24 hodin ve Vrbně pod Pradědem, v hotelu
Centrum Stone na ulici XY, využil nepozornosti D. G. a z kabelky, kterou měla
uloženou na kraji baru, vytáhl peněženku, v níž byla hotovost ve výši 4 000 Kč,
osobní dokumenty a platební karty České spořitelny a Komerční banky, vedené na
její jméno a jedna platební karta České spořitelny vedená na jméno její matky
V. K., kterou vzal a z místa odešel.
3. Proti tomuto rozhodnutí podal obviněný odvolání, které zaměřil
výhradně proti výroku o trestu. Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 20. 1.
2021, č. j. 3 To 371/2020-420, toto odvolání jako nedůvodné podle § 256 tr. ř.
zamítl.
4. Usnesení soudu druhého stupně napadl obviněný prostřednictvím obhájce
dovoláním, opírajícím se o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
s odkazem na § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť měl za to, že rozhodnutím
odvolacího soudu bylo rozhodnuto o zamítnutí odvolání, kterým napadl všechny
výroky rozsudku soudu prvního stupně, přestože byl v řízení předcházejícím
tomuto rozhodnutí dán důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy
že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívalo na nesprávném právním posouzení
skutku. Soudy obou stupňů odůvodnily použití přísnější trestní sazby podle §
205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku vyhlášením nouzového stavu usnesením vlády ČR
č. 194 ze dne 12. 3. 2020. Obviněný zdůraznil, že s tímto právním hodnocením
nesouhlasil a namítal jeho nesprávnost v rámci své obhajoby. Poukázal k tomu na
rozhodnutí velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3.
2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021, které pro obdobné případy vyslovilo požadavek na
prokázání věcné souvislosti spáchané krádeže s danou událostí vážně ohrožující
život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. Z učiněných skutkových
zjištění přitom vyplynulo, že nebyly spáchány způsobem, zneužívajícím nouzový
stav, v šesti případech z osmi se navíc jednalo o bagatelní krádeže. Ve světle
zmíněného názoru Nejvyššího soudu byl potrestán přísně, a to nejen ve smyslu
posouzení společenské nebezpečnosti krádeže v době nouzového stavu, ale i pokud
se týká posouzení využití institutu prohlášení viny. Závěr soudů, že jeho
postoj byl účelový, je nepochopením nové právní úpravy.
5. Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Krajského
soudu v Ostravě i předcházející rozsudek Okresního soudu v Bruntále, jakož i
další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke
změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a aby přikázal Okresnímu soudu v
Bruntále, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Rovněž
obviněný udělil výslovný souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání i pro
případ jiných rozhodnutí ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
6. Nejvyšší soud dodává, že obviněný podáním ze dne 30. 3. 2021 sám
(nikoli prostřednictvím obhájce) dovolání doplnil. Podle výslovného znění
ustanovení § 265d odst. 2 tr. řádu však může obviněný podat dovolání jen
prostřednictvím obhájce, jinak se jeho podání nepovažuje za dovolání, přičemž
stejná podmínka platí i ohledně případného doplnění již podaného dovolání
obviněného. Jestliže podání obviněného, které neučinil prostřednictvím svého
obhájce, směřuje k doplnění odůvodnění podaného dovolání, pak s ním není možno
spojovat jakékoliv účinky vztahující se k dovolání a řízení o něm, a tedy k
jeho obsahu nelze přihlížet (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 5.
2007, sp. zn. 11 Tdo 494/2007).
7. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství ve svém
vyjádření k tomuto dovolání uvedla, že námitku obviněného, kterou nesouhlasí s
právní kvalifikací jeho jednání jako zločinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm.
a), b), odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, lze podřadit pod uplatněné dovolací
důvody a podle státní zástupkyně je tato námitka i opodstatněná. Poukázala na
rozsudek velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021,
sp. zn. 15 Tdo 110/2021, podle kterého aby mohly být ty případy krádeží, které
jsou jinak pouhými přečiny (§ 205 odst. 1, 2 a 3 tr. zákoníku), posouzeny jako
zločiny v důsledku naplnění některého ze zákonných znaků ve smyslu § 205 odst.
4 písm. b) tr. zákoníku a postiženy podstatně přísnějším trestem odnětí
svobody, musí zde být určitá věcná souvislost spáchané krádeže s danou událostí
vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. Přitom
může jít o různou souvislost spočívající např. v tom, že pachatel přímo využije
či zneužije ke spáchání trestného činu existující událost, která vážně ohrožuje
život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, anebo mu taková událost
umožní či usnadní spáchání trestného činu, popřípadě pachatel počítá s tím, že
v důsledku této události či opatření vyvolaných k jejímu řešení nebo zvládání
nebude odhalena jeho trestná činnost, resp. pachatel nebude zjištěn a dopaden
apod. Ve věci obviněného J. K. není v rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě
existence žádné z naznačených věcných souvislostí konstatována, naopak se
jednalo o běžné krádeže, naplňující znaky pouze přečinu krádeže podle § 205
odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku, a nikoli znaky zločinu krádeže podle § 205
odst. 1 písm. a), b), odst. 4 písm. b) tr. zákoníku.
8. Státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud napadené
rozhodnutí zrušil a aby přikázal Krajskému soudu v Ostravě, aby věc v potřebném
rozsahu znovu projednal a rozhodl. Státní zástupkyně současně vyslovila souhlas
ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. s rozhodnutím věci v neveřejném
zasedání jiným než navrženým způsobem.
9. Toto vyjádření bylo zasláno obhájci obviněného k možné replice, čehož
nebylo využito.
10. Nejvyšší soud jako soud dovolací především zkoumal, zda podané
dovolání má všechny obsahové a formální náležitosti, zda bylo podáno včas,
oprávněnou osobou a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného
rozhodnutí, či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání podle § 265i odst. 1
tr. ř. Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou
prostřednictvím obhájce, v zákonné lhůtě a na místě, kde podání lze učinit.
Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f tr. ř.
11. Dále se Nejvyšší soud zabýval otázkou, zda jsou v posuzované věci
splněny podmínky přípustnosti dovolání. Shledal, že dovolání obviněného je
přípustné, avšak pouze v části, v níž brojí proti výroku o trestu.
12. Podle § 265a odst. 1 tr. ř. lze napadnout dovoláním pravomocné
rozhodnutí ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to
připouští. Jestliže odvolání bylo podáno pouze proti výroku o trestu soudu
prvního stupně a odvolací soud podle § 254 odst. l tr. ř. přezkoumal zákonnost
a odůvodněnost pouze tohoto oddělitelného výroku rozsudku, jakož i správnost
postupu řízení, které mu předcházelo, může dovolatel napadnout dovoláním
rozhodnutí odvolacího soudu pouze v tom rozsahu, v jakém byl odvolací soud
oprávněn přezkoumat rozsudek soudu prvního stupně. Směřuje-li přesto dovolání
proti výroku, který odvolací soud nepřezkoumával podle § 254 odst. 1 tr. ř. a
neměl povinnost jej přezkoumávat ani podle § 254 odst. 2, 3 tr. ř., musí být
takové dovolání jako nepřípustné odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř.
(srov. rozhodnutí publikované pod č. 20/2004 Sb. rozh. tr.).
13. Ze spisu Okresního soudu v Bruntále sp. zn. 4 T 56/2020 vyplývá, že
v uvedené trestní věci proti rozsudku zmíněného soudu ze dne 7. 10. 2020 bylo
podáno odvolání pouze obviněným, a to výslovně pouze do výroku o trestu (č. l.
248 a č. l. 254 tr. spisu). Obviněný argumentoval tím, že trestnou činnost
nepopíral, doznal se a po poučení v hlavním líčení ve smyslu § 206c odst. 1 tr.
ř. prohlásil svou vinu a souhlasil s užitou právní kvalifikací. Nepřiměřenost
trestu spatřoval obviněný v porušení ustanovení § 39 odst. 1 tr. zákoníku,
neboť s ohledem na zvolený postup (prohlášení viny) mu měl být uložen mírnější
trest. Z usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 1. 2021, č. j. 3 To
371/2020-420, pak vyplývá, že tento se odvoláním obviněného zabýval pouze v
rozsahu podaného odvolání.
14. Je namístě doplnit, že podle § 254 odst. 1 tr. ř. odvolací řízení
spočívá na principu vázanosti odvolacího soudu obsahem podaného odvolání, resp.
vytýkanými vadami. Nezamítne-li nebo neodmítne-li odvolací soud odvolání podle
§ 253 tr. ř., přezkoumá zákonnost a odůvodněnost jen těch oddělitelných výroků
rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání, i správnost postupu řízení, které
jim předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad. Jiné než odvoláním napadené
výroky je odvolací soud povinen přezkoumat jen tehdy, jsou-li splněny podmínky
uvedené v ustanoveních § 254 odst. 2, odst. 3 tr. ř. Jde o případy, kdy
vytýkané vady mají svůj původ v jiném výroku než v tom, proti němuž bylo podáno
odvolání, přičemž se jedná o výrok, proti němuž odvolatel mohl podat odvolání a
na který v odvolání napadený výrok navazuje (§ 254 odst. 2 tr. ř.). Dále v
případě, že oprávněná osoba podá odvolání proti výroku o vině, je odvolací soud
povinen přezkoumat v návaznosti na vytýkané vady vždy také výrok o trestu i
další výroky, které mají ve výroku o vině svůj podklad (§ 254 odst. 3 tr. ř.).
15. Odvolací soud přitom důvody k rozšíření rozsahu přezkumu podle § 254
odst. 2 tr. ř. neshledal, což v odůvodnění svého rozsudku uvedl (odstavec 7).
16. S tímto závěrem se Nejvyšší soud ztotožňuje, a to zejména proto, že
v uvedené věci došlo v řízení před soudem prvního stupně k postupu podle § 206c
odst. 1 tr. ř. (zařazeného do zákona novelou, provedenou zákonem č. 333/2020
Sb., kterým se mění zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších
předpisů, zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, ve znění pozdějších
předpisů a některé další trestní předpisy, s účinností od 1. 10. 2020), neboť
obviněný v hlavním líčení dne 7. 10. 2020 po poučení podle § 206a odst. 1 tr.
ř. prohlásil podle § 206c odst. 1 tr. ř., že je vinný spácháním skutků tak, jak
jsou popsány v obžalobě a že souhlasí s právní kvalifikací uvedenou v obžalobě.
Okresní soud v Bruntále usnesením jeho prohlášení viny přijal (§ 206c odst. 4
tr. ř.) a uvedl, že dokazování se v doposud neprovedeném rozsahu provádět
nebude (§ 206c odst. 6 tr. ř.).
17. Zmíněné ustanovení § 206c tr. ř., zavedené do právního řádu výše
uvedenou novelou, upravuje možnost zjednodušení a urychlení průběhu řízení před
soudem tím, že umožňuje obviněnému prohlásit, že je vinný spácháním skutku
anebo některého ze skutků uvedených v obžalobě a že souhlasí s právní
kvalifikací takového skutku uvedenou v obžalobě (§ 206c odst. 1 tr. ř.). Vedle
doznání obviněného či prohlášení (pouze) některých skutečností za nesporné (§
206 odst. 1 tr. ř.), které také mohou zefektivnit průběh trestního řízení
(doznání však nezbavuje orgány činné v trestním řízení povinnosti přezkoumat
všechny podstatné okolnosti případu – viz § 2 odst. 5 tr. ř.), s dopady v jeho
prospěch v rovině trestání [§ 39 odst. 1 a § 42 písm. l) a m) tr. zákoníku]
prohlášení ve smyslu § 206c odst. 1 tr. ř. představuje kvalifikovanější formu
pozitivní aktivní účasti obviněného na konečném objasnění jeho trestné činnosti
a rozhodnutí o ní (dokazování v rozsahu, v jakém obviněný prohlásil vinu, se
neprovádí – viz § 206c odst. 6 tr. ř.), za současné možnosti i intenzivnějšího
zohlednění takového přístupu ve výroku o trestu [§ 39 odst. 1 a § 58 odst. 2
písm. b) tr. zákoníku]. Lze doplnit, že za určitých okolností soud prohlášení
obligatorně či fakultativně nepřijme (§ 206c odst. 5 tr. ř.), přičemž stane-li
se tak, k (nepřijatému) prohlášení se v následném procesním postupu nepřihlíží
(§ 206c odst. 8 tr. ř.). Prohlášení viny je charakterizováno především dvěma
momenty, a to jednak stanovením specifického procesního postupu jeho přijetí, a
jednak, je-li soudem přijato, jeho nevratností. První je proveden zejména v
ustanoveních § 206a odst. 1 a § 206c odst. 3, 4 a 5 tr. ř., která stanoví
povinnost zvláštního poučení a po projevu prohlášení viny rozhodnutí soudu o
něm (o jeho přijetí či nepřijetí). Nevratnost potom vyplývá z § 206c odst. 7
tr. ř., podle něhož prohlášení viny nelze odvolat a skutečnosti v něm uvedené
nelze napadat opravným prostředkem. Byť tedy zákon stanoví určité podmínky
(obligatorní či fakultativní – viz výše) přijetí prohlášení viny, zpětné
hodnocení obsahu prohlášení (skutečností v něm uvedených) zákon vylučuje.
Opravným prostředkem ve smyslu § 206c odst. 7 tr. ř. je třeba rozumět jak
opravný prostředek řádný, tak i mimořádný.
18. S ohledem na právě uvedené jestliže obviněný J. K. v projednávaném
případě poté, co soud prvního stupně přijal jeho prohlášení viny v celém
rozsahu skutků uvedených v obžalobě, a současně i souhlas s použitou právní
kvalifikací, nemohl proti těmto skutečnostem podat opravný prostředek, ale
pouze do skutečností ostatních, než na které se vztahovalo jeho prohlášení
viny. To obviněný ostatně také učinil, když podal odvolání proti výroku o
trestu. Zmíněné omezení pak platí i pro dovolací řízení, a tedy dovolání
obviněného, pokud jde o výhrady proti výroku o vině [proti právní kvalifikaci
jeho jednání také podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, protože nebyla
soudy zjišťována věcná souvislost mezi jeho jednáním a vyhlášeným nouzovým
stavem ve smyslu rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo
110/2021], je v této části i z tohoto důvodu nepřípustné.
19. Nejvyšší soud dále shledal, že obviněný své dovolání zaměřil také
proti výroku o trestu. V dané souvislosti v podstatě uvedl, že ve světle
stanoviska Nejvyššího soudu, vyjádřeného v již zmíněném rozsudku ze dne 16. 3.
2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021, byl potrestán přísně.
20. Obviněný uplatnil tuto námitku v rámci dovolacího důvodu podle §
265b odst. 1 písm. g) tr. ř. [resp. podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. s
odkazem na § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.], podle něhož lze dovolání podat,
jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném
nesprávném hmotněprávním posouzení. Jeho prostřednictvím je možné namítat
zásadně vady právní, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně
právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o
jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Pokud jde o výrok o
trestu, s ohledem na uvedené zákonné vymezení dovolacího důvodu podle § 265b
odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze jeho prostřednictvím vytýkat nedostatky ve výměře
trestu, protože takové námitky s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí je
možné v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v
ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., což však lze jen tehdy, jestliže byl
obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve
výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem za trestný čin, jímž byl uznám
vinným. O takový případ se však v uvedené věci nejedná, neboť byl obviněný za
spáchání (mimo jiné) jednání kvalifikovaného jako zločin krádeže podle § 205
odst. 1 písm. a), b), odst. 4 písm. b) tr. zákoníku ohrožen sazbou od 2 do 8
let odnětí svobody, přičemž mu byl uložen trest ve výměře 3 let odnětí svobody
nepodmíněně. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře
uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v § 39 až §
42 tr. zákoníku, a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného trestu nebo
naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani
jiného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 tr. ř. Za jiné nesprávné
hmotněprávní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu
uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je možno, pokud jde o
výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení
hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení
soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo
úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu [viz
rozhodnutí publikované pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
21. Zásah dovolacího soudu v daném ohledu, tedy zejména do výměry
trestu, přichází v úvahu jen zcela výjimečně, pokud by uložený trest byl v tak
extrémním rozporu s povahou a závažností trestného činu a s dalšími
relevantními hledisky, že by byl neslučitelný s ústavním principem
proporcionality trestní represe (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne
30. 11. 2016, sp. zn. 8 Tdo 1561/2016). Nejvyšší soud zjistil, že právě o
takovou výjimečnou situaci se v nyní posuzovaném případě jedná.
22. Aniž by Nejvyšší soud přezkoumával výrok o vině, nemohl přehlédnout,
že z rozsudku jeho velkého senátu trestního kolegia ze dne 16. 3. 2021, sp. zn.
15 Tdo 110/2021, vyplynulo (vedle dalšího), že aby případy krádeží mohly být
posouzeny jako zločiny v důsledku naplnění některého ze zákonných znaků podle §
205 odst. 4 písm. b) tr. zákoník, musí zde být – vedle místní a časové
souvislosti, spočívající ve spáchání činu, mimo jiné, za jiné události vážně
ohrožující život nebo zdraví lidí, kterou je i ohrožení života a zdraví lidí
související s výskytem koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 a způsobujícího
onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu, existující na území České republiky
– i určitá věcná souvislost spáchané krádeže s danou událostí vážně ohrožující
život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. Přitom může jít o různou
souvislost spočívající např. v tom, že pachatel přímo využije či zneužije ke
spáchání trestného činu existující událost, která vážně ohrožuje život nebo
zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, anebo mu taková událost umožní či
usnadní spáchání trestného činu, popřípadě pachatel počítá s tím, že v důsledku
této události či opatření vyvolaných k jejímu řešení nebo zvládání nebude
odhalena jeho trestná činnost, resp. pachatel nebude zjištěn a dopaden apod.
Uvedená souvislost je pak zřejmá zejména v případě, jestliže je trestný čin
pachatele zaměřen přímo proti opatřením či omezením učiněným k řešení zmíněné
situace, anebo bude mařit či ztěžovat její zvládnutí nebo odvrácení atd.
23. Soudy dříve činné ve věci se zmíněnou problematikou věcné
souvislosti v odůvodnění svých rozhodnutí stran viny obviněného nezaobíraly,
neboť jim to procesní stav věci (přijaté prohlášení o vině) ani neumožňoval.
Související okolnosti bylo nicméně namístě zohlednit i ve výroku o trestu.
Podle § 39 odst. 1 tr. zákoníku je při stanovení druhu trestu a jeho výměry
nutné přihlédnout (mimo jiné) k závažnosti trestného činu. Závažnost trestného
činu vyplývá zejména z toho, s jakou intenzitou, v jaké výši nebo v jakém
rozsahu byly naplněny jednotlivé znaky trestného činu, o jak typově závažný
trestný čin jde, jak významné okolnosti charakterizují pachatele, jak
intenzivně byly naplněny okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby,
polehčující a přitěžující okolnosti, kolik takových okolností pachatel naplnil
atd. O volbě druhu a výměry trestu totiž rozhoduje individuální způsob a
intenzita naplnění konkrétních znaků trestného činu popsaných v jeho skutkové
podstatě (srov. rozhodnutí publikované pod č. 28/2000 Sb. rozh. tr. a Šámal, P.
a kol. Trestní zákoník I. § 1 až 139. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck,
2012, s. 516).
24. Intenzita naplnění okolnosti podmiňující použití vyšší trestní
sazby, uvedená v § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, byla ve věci obviněného
zjevně na zcela minimální úrovni (odcizení zboží na prodejní ploše obchodu, v
jednom případě pak vloupání se do zavřeného obchodu ve večerních hodinách, to
vše zejména za účelem prodeje odcizeného zboží a opatření si tak finančních
prostředků). K výraznějšímu využití události v podobě výskytu koronaviru SARS
CoV-2 obviněným (byť o ní věděl), nedošlo, ani mu její existence spáchání
deliktu neusnadnila, věci, které tvořily předmět útoku, nesouvisely s řešením
zmíněné události, ani nemohly být užity při její eliminaci a obviněný také
nemohl reálně počítat s tím, že mu výskyt koronaviru nebo přijetí navazujících
opatření pomohou v nezjištění či neodhalení trestné činnosti. Určitý význam
mohlo mít s ohledem na okolnosti pouze užití roušky obviněným, což může v
některých případech do jisté míry bránit ztotožnění pachatele (srov. např.
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2021, sp. zn. 7 Tdo 10/2021).
25. Nejvyšší soud proto v přezkoumávané konkrétní věci dovodil, a to
individuálně ve vztahu ke konkrétnímu činu a konkrétnímu pachateli, výjimečnou
potřebu uložení méně přísného trestu. Proto zrušil podle § 265k odst. 1, 2 tr.
ř. jednak dovoláním napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 1.
2021, č. j. 3 To 371/2020-420, a to v celém rozsahu, a dále i rozsudek
Okresního soudu v Bruntále ze dne 7. 10. 2020, č. j. 4 T 56/2020-243, a to
pouze ve výroku o trestu a způsobu jeho výkonu. Podle § 265k odst. 2 tr. ř.
zrušil také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí nebo jejich zrušené části
obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla
podkladu.
26. Poté sám podle § 265m odst. 1 tr. ř. v potřebném rozsahu, tedy stran
výroku o trestu, rozhodl. Pro stanovení konečného druhu a výměry trestu, který
bylo namístě ukládat podle § 205 odst. 4 tr. zákoníku, jako úhrnný podle § 43
odst. 1 tr. zákoníku, Nejvyšší soud zohlednil, do jisté míry obdobně, jak to
učinily oba soudy činné dříve ve věci (viz odstavec 5. a 6. odůvodnění rozsudku
soudu prvního stupně a odstavce 10. a 11. odůvodnění usnesení soudu
odvolacího), ve smyslu kritérií podle § 39 odst. 1 tr. zákoníku jako výraznou
polehčující okolnost prohlášení viny obviněným, byť nikoli v míře potřebné pro
postup podle § 58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, a zejména zmíněné, pouze v
minimální intenzitě zjištěné naplnění znaků aplikované kvalifikované skutkové
podstaty podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Tyto okolnosti, významně
působící ve prospěch obviněného [v určité situaci by mohly být i podkladem pro
postup podle § 58 odst. 1 či 2 písm. b) tr. zákoníku], byly pouze omezeně
vyvažovány okolnostmi působícími v neprospěch obviněného, totiž zejména že se
dopustil dvou trestných činů, jednoho z nich osmi útoky, a to vše za běhu
zkušební doby podmíněného propuštění z výkonu dříve uloženého trestu v jiné
věci, vedené Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 31 T 1/2018. Bylo tak zcela
namístě ukládat trest odnětí svobody, jako nepodmíněný, ovšem s přihlédnutím ke
shora učiněným zjištěným a dovozeným závěrům na dolní hranicí trestní sazby,
jež byla jinak aplikována, tedy podle § 205 odst. 4 tr. zákoníku ve výměře dvou
let (tvořící současně i horní hranici trestní sazby, uvedené v § 205 odst. 1
tr. zákoníku). Pro výkon tohoto trestu byl obviněný zařazen podle § 56 odst. 2
písm. a) tr. zákoníku do věznice s ostrahou.
27. Své rozhodnutí Nejvyšší soud učinil v souladu s ustanovením § 265r
odst. 1 písm. c) tr. ř., za souhlasu stran, v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. 6. 2021
JUDr. Radek Doležel
předseda senátu