USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 20. 1. 2021 v neveřejném zasedání o dovoláních
obviněných Ž. K., nar. XY v XY, bytem XY, XY, a R. R., nar. XY v XY, Slovenská
republika, státního příslušníka Slovenské republiky, bytem XY, XY, Slovenská
republika, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 9. 2020, č. j. 5
To 244/2020-244, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp.
zn. 1 T 17/2020, takto:
I.
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné Ž. K. odmítá.
II.
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného R. R. odmítá.
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 29. 7. 2020, č. j. 1 T
17/2020-172, byla obviněná Ž. K. uznána vinnou v bodě I. zločinem krádeže podle
§ 205 odst. 1 písm. d), odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a přečinem
neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234
odst. 1 tr. zákoníku a odsouzena § 205 odst. 4, § 43 odst. 1 tr. zákoníku k
úhrnnému trestu odnětí svobody na dva roky a šest měsíců, pro jehož výkon byla
podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazena do věznice s ostrahou.
Obviněný R. R. byl v bodě I. uznán vinným zločinem krádeže podle § 205 odst. 1
písm. c), d), odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a přečinem neoprávněného
opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 tr.
zákoníku, v bodě II. přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání
podle § 337 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku a odsouzen podle § 205 odst. 4, § 43
odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody na dva roky a šest
měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do
věznice s ostrahou. Dále byl obviněnému podle § 80 odst. 1, 2 tr. zákoníku
uložen trest vyhoštění z území České republiky na tři roky. Podle § 228 odst.
1, § 229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.
2. Obvinění se podle skutkových zjištění soudu prvního stupně dopustili
uvedených trestných činů v podstatě tím, že
ad I. dne 29. 4. 2020 v době okolo 00:36 hod. v XY, XY, po předchozí vzájemné
dohodě s obviněným oslovila obviněná poškozeného M. F., pod záminkou nabídky
sexu jej začala osahávat po těle, přičemž využila podnapilosti poškozeného a v
nestřežený okamžik mu vytáhla z levé kapsy kalhot peněženku bez hodnoty
obsahující doklady poškozeného, finanční částku 1.200 Kč a kreditní úvěrovou
kartu. Když poškozený vzápětí zjistil, že mu chybí peněženka, uchopil obviněnou
za ruku a požadoval její vrácení. V tento okamžik k němu přiskočil obviněný,
který se po celou dobu pohyboval v blízkosti dvojice a sledoval její počínání,
do poškozeného silně strčil, až tento upadl na zem a poté oba obvinění společně
s odcizenou peněženkou utekli pryč, čímž poškozenému způsobili škodu ve výši
1.200 Kč, přičemž obviněná se tohoto jednání dopustila přesto, že si byla
vědoma, že byla pravomocným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 9. 3.
2020, sp. zn. 7 T 29/2020, odsouzena pro přečin krádeže podle § 205 odst. 1
písm. a), d), odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na jeden rok se
zařazením do věznice s ostrahou, který dosud nevykonala a obviněný se tohoto
jednání dopustil přesto, že si byl vědom, že byl pravomocným trestním příkazem
Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 9. 3. 2020, sp. zn. 7 T 29/2020, odsouzen
pro přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku k trestu odnětí
svobody na jeden rok s podmíněným odkladem na zkušební dobu tří let, a dále se
oba obvinění uvedeného jednání dopustili, ač věděli, že probíhá nejen na území
České republiky šíření epidemie (pandemie) virové choroby COVID-19, kterou
způsobuje koronavirus SARS-CoV-2 (dále jen „pandemie“), která ohrožuje životy a
zdraví lidí, a proto byl usnesením vlády České republiky ze dne 12. března 2020
vyhlášen nouzový stav pro území České republiky z důvodu ohrožení zdraví v
souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru (označovaný jako SARS CoV-2) od
14.00 hodin dne 12. března 2020 na dobu 30 dnů (vyhlášeno pod č. 69/2020 Sb.
podle čl. 6 odst. 2 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České
republiky, ve znění pozdějších změn), který byl usnesením vlády České republiky
ze dne 9. 4. 2020 prodloužen do 30. dubna 2020 (vyhlášeno pod č. 156/2020 Sb.),
ad II. obviněný R. R. se minimálně dne 29. 4. 2020 v době okolo 00:36 hod. při
jednání popsaném pod bodem I. pohyboval v prostoru XY na XY a v jeho okolí, a
to přesto, že si byl vědom, že mu byl pravomocným trestním příkazem Obvodního
soudu pro Prahu 1 ze dne 9. 3. 2020, sp. zn. 7 T 29/2020, uložen trest
vyhoštění z území České republiky na tři roky se stanoveným termínem k
vycestování z České republiky nejpozději do 15. 3. 2020 do 24:00 hodin.
3. Rozsudek soudu prvního stupně napadli oba obvinění odvoláními, která
Městský soud v Praze usnesením ze dne 30. 9. 2020, č. j. 5 To 244/2020-244,
podle § 256 tr. ř. zamítl.
4. Proti usnesení soudu druhého stupně podala obviněná Ž. K.
prostřednictvím obhájce dovolání, které opřela o dovolací důvody podle § 265b
odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. Namítla, že nebylo bez důvodných pochybností
prokázáno, že se skutek odehrál tak, jak byl žalován, a jak jej převzaly soudy,
přičemž z důkazů tyto skutečnosti podle jejího názoru nevyplývají. Odvolacímu
soudu vytkla, že se jejími námitkami nezabýval, ale jen potvrdil postup soudu
prvního stupně. Nevypořádal se s její námitkou ohledně opilosti poškozeného a
úrovní jeho motorických schopností v době činu, které musely být výrazně
sníženy. Proto je věrohodnost svědecké výpovědi nicotná, když poškozený se
rozcházel i v časových údajích o době činu, což zpochybňuje, kdy se měl skutek
udát a kdo jej měl spáchat. Z kamerových záznamů, ani jiných skutečností, není
patrné, kdy si poškozený kontroloval peněženku, kdy o ni přišel, a taktéž kdy s
ním přišla do kontaktu ona a obviněný. Neexistuje jediný důkaz podporující
verzi napadeného rozhodnutí. Její vina byla dovozena pouze z jednoho důkazu, a
to výpovědi poškozeného. S odkazem na zásadu in dubio pro reo a zásadu
presumpce neviny zdůraznila, že tento jediný důkaz nemůže její vinu prokázat. S
poukazem na porušení práva na spravedlivý proces by její námitky měly být s to
naplnit uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. K
dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. uvedla, že odvolací soud
měl vyhovět jejímu odvolání, místo toho jej nedůvodně zamítl.
5. Závěrem obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudu
druhého stupně a přikázal odvolacímu soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu
projednal a rozhodl.
6. Usnesení soudu druhého stupně napadl dovoláním prostřednictvím
obhájce rovněž obviněný R. R. a opřel jej o dovolací důvod uvedený v § 265b
odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že soudy provedly nesprávný výklad aplikované
právní normy. V jeho případě nelze dovodit kvalifikační znak podle § 205 odst.
4 písm. b) tr. zákoníku v tom, že by trestný čin spáchal za stavu ohrožení
státu nebo za válečného stavu, za živelní pohromy nebo jiné události vážně
ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, protože tato
skutečnost neměla se spácháním trestného činu ani motivací pachatelů žádnou
souvislost. Připustil, že probíhající pandemii lze v obecné rovině považovat za
událost vážně ohrožující život, veřejný pořádek nebo majetek, a kdy je třeba
zvýšenou měrou vyžadovat, aby nedocházelo k páchání trestné činnosti, avšak
doplnil, že v tomto případě situace vyvolaná pandemií nikterak nepřispěla ke
spáchání trestného činu. Situaci vyvolanou pandemií ani nikterak nevyužil či
nezneužil, identifikace pachatelů nečinila orgánům činným v trestním řízení
žádné problémy, když byli identifikováni hned několik hodin po spáchání krádeže
a i soud prvního stupně konstatoval, že se jednalo o obvyklou trestnou činnost.
Z uvedených důvodů podmínky spáchání činu nikterak nezvyšují společenskou
škodlivost a pandemie neměla s jednáním žádnou souvislost, když navíc ani
nedošlo k útoku na majetek v podobě zdravotnického materiálu, ani jiný majetek
nedostatečně chráněný z důvodu pandemie. Proto mu nelze přičítat naplnění
kvalifikačního znaku ve smyslu § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, ale je
namístě aplikovat mírnější právní kvalifikaci a zvolit postih mírnějšího
charakteru. S poukazem na čl. 6 odst. 1 a 3 Evropské úmluvy o ochraně lidských
práv a základních svobod namítl, že došlo k porušení jeho práva na spravedlivý
proces a práva na obhajobu, a to v souvislosti se zjišťováním skutkového stavu,
prováděním důkazů i jejich hodnocením, zejména pak kamerových záznamů. Dále
soudům vytkl, že nerespektovaly zásadu in dubio pro reo, když hodnotily důkazy
výhradně v jeho neprospěch. Žádným z důkazů nebyla vyvrácena jeho obhajoba, že
předmětný čin nespáchal.
7. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudu
druhého stupně a přikázal odvolacímu soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu
projednal a rozhodl.
8. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovoláním
obviněných vyjádřil a k argumentaci obviněné Ž. K. zdůraznil, že uplatněný
dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. opravňuje Nejvyšší soud k
přezkoumání otázek hmotněprávních, nikoli procesních, a proto v jeho rámci
nelze napadat proces dokazování, ani rozporovat skutková zjištění soudů.
Obviněná však své dovolací námitky postavila právě na zpochybnění hodnocení
důkazů a skutkových zjištění soudů, s tím, že jí nebyl prokázán podíl na
krádeži. Takto postavené dovolací námitky nejsou s to uplatněný dovolací důvod
podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. naplnit, a tudíž nemohou naplnit ani druhý
obviněnou uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho
druhé alternativě, neboť ta je navázána právě na existenci některého z dalších
dovolacích důvodů. Obviněná zcela pomíjí to, že důkazy hodnotí a skutková
zjištění formuje soud, nikoli obviněný. Soudy obou stupňů dospěly po řádném
vyhodnocení všech důkazů jednotlivě i ve vzájemných souvislostech ke správnému
závěru, že právě obvinění využily indispozice poškozeného a způsobem popsaným
ve skutkové větě odsuzujícího rozsudku mu odcizili peněženku. Jde o závěr
logický, který z provedených důkazů nepochybně vyplývá. Na základě správných
skutkových zjištění pak soudy užily na jednání obviněné i přiléhavou právní
kvalifikaci.
9. K dovolání obviněného státní zástupce konstatoval, že soud prvního
stupně provedl všechny důkazy řádně, učinil z nich správná a logická skutková
zjištění a z nich vyplývající závěry řádně odůvodnil. Také odvolací soud dostál
své povinnosti a dostatečným způsobem se vypořádal s odvolacími námitkami
obviněného. Dovolací námitky obviněného proti skutkovým zjištěním soudů,
hodnocení důkazů a z něho vyplývajícího nerespektování práva na spravedlivý
proces, práva na obhajobu a zásady in dubio pro reo, obviněným uplatněný
dovolací důvod nenaplňují a s ohledem na uvedené je lze navíc pokládat za zcela
liché. Námitku, kterou obviněný brojí proti posouzení jeho jednání podle
kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže ve smyslu § 205 odst. 4
písm. b) tr. zákoníku pod uplatněný dovolací důvod podřadit lze. Pandemie je
situací ohrožující zdraví a životy lidí ve smyslu uvedené kvalifikované
skutkové podstaty a cílem vyhlášení nouzového stavu v souvislosti s touto
pandemií přitom bylo mj. zajistit dostupnost lékařské péče, zpomalit rychlost
šíření nákazy a ve vazbě na to zabránit kolapsu zdravotního systému. Smyslem
užití předmětné kvalifikované skutkové podstaty je obecná potřeba přísněji
postihnout jednání spáchaná ve vybraných, pro společnost obtížných a zátěžových
situacích, a to z důvodu, že tato jednání v relaci k dané situaci nebo v jejím
důsledku nabývají vyšší závažnosti. Pro aplikaci této skutkové podstaty není
podstatný například stav dostupnosti odcizených věcí, jejich charakter, způsob
spáchání skutku a podobně. Vyšší závažnost je odůvodněna již tím, že celá
společnost, státní instituce, soukromé subjekty a obyvatelstvo čelí hrozbě a v
dané době je tak potřeba směřovat veškeré lidské zdroje právě k odstranění této
hrozby. Závažnost jednání pachatele takové trestné činnosti pak spočívá v
celkovém zatěžování systému, který se bezvýjimečně potřebuje soustředit na
zcela jinou oblast. V souvislosti s pandemií došlo k omezení osobních práv a
svobod občanů, nouzový stav byl vyhlášen na území celého státu, tato situace se
odrazila i v silném náporu na psychiku obyvatel a rovněž činnost policistů byla
zaměřena více na potřebu kontroly dodržování vládních nařízení, a tudíž na ně
byly kladeny mnohem vyšší nároky. Konstatoval, že policisté, kteří řešili
krádeže pachatelů, nutně chyběli při činnostech souvisejících s kontrolou
dodržování opatření souvisejících s vyhlášeným nouzovým stavem. Tvrzení
obviněného, že situace vyvolané pandemií nezneužil, zjevně postrádá jakékoli
opodstatnění a právní kvalifikace jeho jednání je správná.
10. Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněné
Ž. K. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.
a dovolání obviněného R. R. odmítl jako zjevně neopodstatněné.
11. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že
dovolání obviněných jsou přípustná [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], byla
podána obviněnými jako osobami oprávněnými prostřednictvím obhájců [§ 265d
odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání
učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahují i obligatorní náležitosti
stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř. Dále Nejvyšší soud shledal, že dovolání
obviněné Ž. K. bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. a
dovolání obviněného R. R. je zjevně neopodstatněné.
12. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže
rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném
hmotně právním posouzení.
13. Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému
skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Zpochybnění
správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů
podle § 265b tr. ř. zahrnout nelze. Soudy zjištěný skutkový stav je pro
dovolací soud východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva.
Dovolací soud tedy vychází ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudy
prvního a druhého stupně.
14. V mezích dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze
namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován
jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin,
než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního
posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“.
Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci
skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z
hlediska hmotného práva.
15. Na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost
skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost
provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř.,
poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv
hmotně právních. Dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli
o námitky skutkové.
16. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se
opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému
vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální
odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
17. Námitky, kterými obvinění polemizují se skutkovými zjištěními soudů,
stejně jako další výhrady směřující proti hodnocení důkazů, nelze s ohledem na
výše uvedené podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.,
ani pod jiný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 tr. ř. Na tomto místě Nejvyšší
soud připomíná, že ve smyslu § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným
opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně
právních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a
druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Do skutkových
zjištění soudů prvního a druhého stupně může Nejvyšší soud zasáhnout jen zcela
výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a
skutkovými zjištěními z nich učiněnými. V takovém případě je dotčeno ústavně
garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího
soudu má podklad v čl. 4 a 90 Ústavy (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze
dne 26. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 448/2010). Nejvyšší soud však v hodnocení důkazů
soudem prvního stupně neshledal žádné rozpory, natož extrémní, neboť soud zcela
v souladu s § 2 odst. 5 tr. ř. provedl veškeré důkazy potřebné pro meritorní
rozhodnutí a následně je podle § 2 odst. 6 tr. ř. pečlivě hodnotil jednotlivě i
v jejich vzájemných souvislostech v souladu s pravidly formální logiky a
zásadou volného hodnocení důkazů, čímž dospěl ke správným skutkovým závěrům
odpovídajícím výsledkům dokazování. Obhajoba obviněných byla spolehlivě
vyvrácena především výpovědí poškozeného M. F., která byla dále podpořena i
kamerovými záznamy. Navíc je namístě k námitkám obou obviněných zdůraznit, že
se soud prvního stupně s věrohodností výpovědi poškozeného, jakožto stěžejního
důkazu o vině obviněných, spolehlivě vypořádal (srov. především str. 6-7 odst.
9 rozsudku soudu prvního stupně), soud druhého stupně jeho skutkové závěry
potvrdil (viz str. 8 odst. 28 a násl. usnesení odvolacího soudu), přičemž ani
Nejvyšší soud nemá pochybností o zjištěném skutkovém stavu tak, jak byl uzavřen
soudem prvního stupně a potvrzen soudem druhého stupně. Ve světle výše
uvedeného pak nemohou naplnit uplatněný, ale ani jiný dovolací důvod podle §
265b odst. 1 tr. ř., ani námitky stran porušení zásad in dubio pro reo a
presumpce neviny, neboť tyto zásady rovněž směřují výlučně do skutkových
zjištění soudů a proti způsobu hodnocení provedených důkazů. Je tudíž zjevné,
že tyto zásady mají procesní charakter, týkají se jen otázek skutkových a jako
takové nejsou způsobilé naplnit dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g)
tr. ř., ani žádný jiný (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11.
2016, sp. zn. 4 Tdo 1572/2016).
18. K výhradám obviněných, že se soudy nedostatečně vypořádaly s jejich
obhajobou, je pak nad rámec uvedeného namístě připomenout, že i podle
konstantní judikatury Ústavního soudu není porušením práva na spravedlivý
proces, jestliže obecné soudy nebudují vlastní závěry na podrobné oponentuře (a
vyvracení) jednotlivě vznesených námitek, pakliže proti nim staví vlastní
ucelený argumentační systém, který logicky a v právu rozumně vyloží tak, že
podpora správnosti jejich závěrů je sama o sobě dostatečná (viz např. nález
Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 989/08, či usnesení
Ústavního soudu ze dne 14. 6. 2012, sp. zn. III. ÚS 3122/09). Nejvyšší soud má
za to, že v nyní projednávané věci soudy obou stupňů dostály zásadám
spravedlivého procesu, svá rozhodnutí zevrubně odůvodnily v souladu s § 125 tr.
ř., s obhajobou obviněných se v dostatečné míře vypořádaly, přičemž jejich
argumentace je logická a vychází z provedeného dokazování. Ani v případě
obviněným uvedených kamerových záznamů Nejvyšší soud neshledal v postupu soudu
prvního stupně žádných pochybení, když tyto záznamy byly jako důkaz v rámci
hlavního líčení řádně provedeny (č. l. 166 verte). Protože Nejvyšší soud ve
věci neshledal žádný výše nastíněný rozpor, natož extrémní rozpor mezi
provedenými důkazy a skutkovými zjištěními, ani jiné porušení práva na
spravedlivý proces, nebylo zde důvodu jakkoli zasahovat do soudy zjištěného
skutkového stavu.
19. Pod uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
tak lze podřadit toliko námitku obviněného R. R. stran nenaplnění znaku
kvalifikované skutkové podstaty zločinu krádeže a tudíž nesprávné právní
kvalifikace jeho jednání. Obviněný namítl, že v jeho případě nelze dovodit
kvalifikační znak podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, protože
probíhající pandemie neměla se spácháním předmětného trestného činu, ani s
motivací pachatelů, žádnou souvislost a nebyl ukraden ani zdravotnický
materiál, ani majetek nedostatečně chráněný z důvodu pandemie. Podle
kvalifikované skutkové podstaty § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku spáchá
trestný čin krádeže ten, kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, a
spáchá-li takový čin za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu, za
živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí,
veřejný pořádek nebo majetek. Pandemii COVID-19 přitom je namístě zcela bez
pochyby označit za „jinou událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“, a
tudíž za mimořádnou situaci naplňující tento zákonný znak kvalifikované
skutkové podstaty trestného činu krádeže. Událostí, která tento stav vážně
ohrožující život nebo zdraví lidí ve smyslu uvedeného ustanovení založila,
přitom nebyl samotný vyhlášený nouzový stav, nýbrž pandemie a existence
nouzového stavu tak nečiní trestní postih podle předmětné kvalifikované
skutkové podstaty přísnějším. Tato přísnost je dána až v souvislosti s důvodem,
pro který byl nouzový stav vyhlášen, tedy pandemií. Vyhlášení nouzového stavu
tak z hlediska skutkové podstaty toliko napomáhá časovému ohraničení událostí,
a rovněž dostatečné informovanosti obyvatelstva, a tedy i případných pachatelů
trestné činnosti. Obviněný sám ani nenamítá skutečnost, že by o pandemické
situaci a s ní spojeným vyhlášením nouzového stavu neměl povědomí, ani že by
jeho čin nebyl spáchán v době takového stavu, když i v rámci své obhajoby
uvedl, že o pandemii věděl, venku měl zakrytý obličej rouškou a z důvodu
pandemie měl za to, že nebude moci vycestovat z České republiky. Toliko na
okraj Nejvyšší soud připomíná, že pro naplnění znaku kvalifikované skutkové
podstaty podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku postačuje v souladu s § 17
tr. zákoníku nedbalostní zavinění.
20. K posouzení, zda jednání pachatele naplňuje kvalifikační znak
spáchání činu za jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, je
primární časové hledisko, tedy zda v době spáchání činu taková událost
probíhala, přičemž tuto podmínku má Nejvyšší soud v nyní projednávaném případě
za splněnou. K primárnímu časovému hledisku však musí přistoupit i souvislost
kauzální, která zde slouží jako korektiv, neboť nikoli každý trestný čin, který
byl spáchán v době takto mimořádné události, by měl být bez dalšího posuzován
podle přísnější kvalifikované skutkové podstaty z této události vycházející,
resp. v rámci přitěžujících okolností ve smyslu § 42 písm. j) tr. zákoníku. Je
tak vždy nutné s ohledem na individuální okolnosti případu a na podmínky
probíhající mimořádné události vyhodnotit, zda je dána souvislost trestného
jednání s takovou událostí, například zda byla trestná činnost existencí takto
mimořádné situace usnadněna, zda bylo v jejím důsledku odhalení trestné
činnosti ztíženo, či zda trestná činnost jakkoli zkomplikovala odstranění
následků s mimořádnou událostí souvisejících apod. Dále je namístě zdůraznit,
že k naplnění kvalifikačního znaku spáchání trestného činu během události vážně
ohrožující život nebo zdraví lidí ve smyslu např. § 205 odst. 4 písm. b), § 206
odst. 4 písm. c), či § 209 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku a dalších trestných
činů s takto formulovanou kvalifikovanou skutkovou podstatou, není potřeba, aby
se jednalo přímo o trestný čin namířený proti touto situací ohroženým hodnotám
(např. krádež zdravotnického materiálu apod.), nýbrž postačuje, že předmětná
událost ke spáchání trestného činu nějakým způsobem přispěla [obdobně k
přitěžující okolnosti podle § 42 písm. j) tr. zákoníku srov. DRAŠTÍK, A. a kol.
Trestní zákoník. Komentář. I. díl. Praha: Wolters Kluwer, a. s., 2015, s. 346].
21. Nejvyšší soud má za to, že v nyní projednávaném případě byla splněna
i uvedená podmínka věcné souvislosti. Předně byl obviněný z důvodu pandemie
maskován ve tváři rouškou (viz např. záznamy z kamer č. l. 79 a násl.), kdy si
musel být vědom, že zakrytím obličeje bude přinejmenším ztížena, ne-li
znemožněna jeho následná identifikace. Pokud přesto policie obviněného odhalila
a vypátrala v krátkém časovém úseku, pak to nebylo v důsledku toho, že by se
bez ohledu na zakrytí tváře dal jednoduše poznat jinak, nýbrž proto, že se
společně se spoluobviněnou jednalo o osoby pro policii dobře známé jakožto
osoby opakovaně páchající trestnou činnost. Skutečnost, že k jejich dopadení
dojde v takto krátkém časovém úseku, navíc obvinění v době páchání činu nemohli
tušit, ani jakkoli očekávat. Rovněž lze poukázat i na další důležité okolnosti,
které odůvodňují vyšší společenskou škodlivost a tudíž i přísnější postih
obdobné trestné činnosti v době pandemie, které spáchání této trestné činnosti
mohou výrazně zjednodušit, resp. ztížit odhalení pachatelů. Početní stavy
policie byly v průběhu pandemie oslabeny jak nakaženými policisty, tak i
příslušníky v karanténě, případně starajícími se o nemocné blízké a rovněž o
další, kteří museli zůstat doma se svými nezletilými dětmi. Je tedy zřejmé, že
akceschopnost policejních orgánů byla v předmětné době oslabena. Navíc všechny
ochranné složky státu již byly výrazně zatíženy plněním úkolů týkajících se
ochrany zdraví obyvatel a dohlížením nad dodržováním nařízení vyplývajících z
vyhlášeného nouzového stavu. Obvinění se dopustili projednávaného skutku ve
velkoměstě, kde je větší koncentrace lidí a tudíž i větší riziko šíření
pandemie, což na druhé straně klade vyšší nároky na policejní orgány i ostatní
složky na ochraně před větším šířením pandemie a odstranění závažného stavu
ohrožení životů a zdraví lidí. Státní složky i samotní obyvatelé taktéž měli i
další vážné problémy spojené s pandemií a jejich pozornost musela být obrácena
primárně na ochranu zdraví a života, než například na ochranu majetku. Celý
státní aparát se v takto kritické době musí soustředit především na co
nejefektivnější odstranění závažného stavu, a tato skutečnost se odráží právě v
přísnějším trestním postihu trestné činnosti páchané v takto obtížné době.
Obvinění si přitom těchto skutečností museli být v době páchání trestné
činnosti vědomi. Byť se soudy obou stupňů v nyní projednávané věci zabývaly
primárně hlediskem časovým, v jednání obviněných lze s ohledem na výše uvedené
shledat souvislost časovou i věcnou. Z předestřených skutečností tak vyplývá
zvýšená společenská škodlivost nyní projednávaného protiprávního jednání, která
opodstatňuje použití kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže
podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. S ohledem na uvedené Nejvyšší soud
shledal námitku obviněného R. R. zjevně neopodstatněnou.
22. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán, jestliže
bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti
rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž
byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo
přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b
odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Tento dovolací důvod v rámci svého mimořádného
opravného prostředku uplatnila pouze obviněná Ž. K. Jelikož však námitky
obviněné nenaplnily dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.,
nemohly naplnit ani dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
23. Nejvyšší soud proto dovolání obviněné Ž. K. podle § 265i odst. 1
písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §
265b tr. ř. Dovolání obviněného R. R. pak Nejvyšší soud odmítl podle § 265i
odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek
s výjimkou obnovy řízení (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 20. 1. 2021
JUDr. Petr Angyalossy, Ph.D.
předseda senátu