11 Tdo 9/2026-233
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 1. 2026 o dovolání
obviněného R. T. t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Příbram,
proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 9. 2025, č. j. 3 To
276/2025-165, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 8 T
20/2025, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného R. T.
odmítá.
1. Okresní soud v Ostravě (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze
dne 16. 6. 2025, č. j. 8 T 20/2025-117, uznal obviněného R. T. (dále jen
„obviněný“) vinným ze spáchání přečinu krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku
(ve znění účinném do 31. 12. 2025). Za uvedený přečin mu uložil podle § 205
odst. 2 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání třinácti měsíců, pro jehož
výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s
ostrahou. Soud prvního stupně poškozenou obchodní společnost Lidl Česká
republika s.r.o., IČO 26178541, podle § 229 odst. 1 tr. ř. odkázal s jejím
nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
2. Přisouzeného přečinu se přitom obviněný dopustil (stručně řečeno)
tím, že přestože byl předchozím rozsudkem téhož soudu ze dne 4. 11. 2024, č. j.
8 T 59/2024-181, který nabyl právní moci ve spojení s usnesením Krajského soudu
v Ostravě ze dne 10. 1. 2025, č. j. 3 To 367/2024-221, dne 10. 1. 2025,
odsouzen pro přečin krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku (ve znění účinném
do 31. 12. 2025), dne 3. 2. 2025 v Ostravě v prodejně Action odcizil zboží v
celkové hodnotě 837 Kč (vonné vločky) a dne 29. 3. 2025 v Ostravě v prodejně
Lidl odcizil zboží v hodnotě 1 481 Kč (krůtí a hovězí maso).
3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, které
Krajský soud v Ostravě (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 4. 9. 2025,
č. j. 3 To 276/2025–165, podle § 256 tr. ř. zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti usnesení odvolacího soudu podává nyní obviněný prostřednictvím
své obhájkyně JUDr. Veroniky Navrátilové, advokátky, dovolání, a to z důvodu
podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., neboť jemu uložený trest shledává zcela
nepřiměřeným charakteru své trestné činnosti a má za to, že účelu trestu lze
dosáhnout i kratším trestem.
5. Obviněný vytýká oběma soudům, že nedostatečně zohlednily jeho
prohlášení viny, dále povahu, závažnost a následek jeho trestného činu a rovněž
povahu odcizeného zboží a účelnost trestu ve vztahu k jeho předchozímu trestu;
oproti tomu přecenily jeho trestní minulost. Proto považuje jemu uložený trest
za nepřiměřeně přísný a navrhuje kasaci napadeného usnesení odvolacího soudu
(případně i rozsudku soudu prvního stupně) a vrácení věci odvolacímu soudu
(případně soudu prvního stupně) k novému projednání a rozhodnutí.
6. K dovolání obviněného se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního
zastupitelství JUDr. Michal Basík (dále jen „státní zástupce“). Předně uvádí,
že obviněný měl ve svém dovolání správně uplatnit i dovolací důvod podle § 265b
odst. 1 písm. m) tr. ř. K námitkám obviněného stran nepřiměřeně přísného trestu
odnětí svobody konstatuje, že je nelze podřadit pod jím uplatněný dovolací
důvod pro nesplnění hypotézy (což podrobně zdůvodňuje) a ani pod žádný jiný ze
zákonných dovolacích důvodů, a proto navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání
obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.
7. Vyjádření státního zástupce Nejvyšší soud zaslal obhájkyni obviněného
k případné replice, kterou obdržel dne 23. 1. 2026. V ní se obhájkyně
obviněného primárně věnuje tomu, zda měl být dovolací důvod podle § 265b odst.
1 písm. m) tr. ř. v dovolání uplatněn či nikoliv. K námitce státního zástupce
ohledně nenaplnění hypotézy dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. i) tr.
ř. uvádí, že neexistuje jiný zákonný dovolací důvod, jímž by obviněný mohl
napadnout jemu uložený trest. Má za to, že v jeho případě je tento dovolací
důvod naplněn a lze jím odůvodnit mimořádný zásah Nejvyššího soudu. Obviněný
proto trvá na svém dovolání.
III.
Přípustnost dovolání
8. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zjišťoval,
zda je dovolání obviněného přípustné a zda bylo podáno v souladu s § 265a odst.
1, 2 tr. ř. v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s §
265e odst. 1, 3 tr. ř., jakož i oprávněnou osobou ve smyslu § 265d odst. 1
písm. c), odst. 2 tr. ř. a zda splňuje i obligatorní obsahové náležitosti
upravené v § 265f tr. ř. Nejvyšší soud konstatuje, že dovolání obviněného
splňuje shora uvedené zákonné náležitosti.
9. Dále musel Nejvyšší soud posoudit, zda argumentaci obviněného lze
podřadit pod některý z dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř., jejichž existence
je – mimo jiné – podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím
soudem (§ 265i odst. 3 tr. ř.). Obviněný své dovolání výslovně opírá o dovolací
důvod podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. a lze v něm vysledovat i dovolací
důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
10. Z logiky věci se Nejvyšší soud nejprve zabýval dovolacím důvodem
podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., který je dán tehdy, jestliže bylo
rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti
rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž
byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí (první
alternativa) nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání
uvedený v písmenech a) až l) tr. ř. (druhá alternativa). Jestliže v posuzované
věci odvolací soud podle § 256 tr. ř. odvolání obviněného zamítl, tj. rozhodl
po věcném přezkoumání, je zjevné, že uvedený dovolací důvod přichází v úvahu
pouze v té variantě, jež předpokládá spojení s některým z dovolacích důvodů
podle § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř.
11. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., je dán tehdy,
jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští
(první alternativa), nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu
stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným (druhá
alternativa). Druhem trestu, který zákon nepřipouští, se podle ustálené
rozhodovací praxe Nejvyššího soudu rozumí zejména případy, v nichž byl
obviněnému uložen některý z trestů uvedených v § 52 tr. zákoníku bez splnění
těch podmínek, které zákon předpokládá, tj. pokud v konkrétním případě určitému
pachateli za určitý trestný čin nebylo možno uložit některý druh trestu (blíže
srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 2004, sp. zn. 11 Tdo 575/2004).
Druhá z uvedených alternativ se týká jen těch odstupňovaných druhů trestů,
které mají sazbu vymezenou přesně definovaným rozpětím. Trest je přitom uložen
mimo zákonnou sazbu jak při nedůvodném překročení horní hranice trestní sazby,
tak i při nezákonném prolomení její dolní hranice (včetně nesprávného užití §
58 tr. zákoníku o mimořádném snížení trestu odnětí svobody).
12. I při respektování shora uvedeného pak Nejvyšší soud interpretuje a
aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na
spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod
a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání
posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva
dovolatele (obviněného), včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov.
stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
IV.
Důvodnost dovolání
13. Poté, co se Nejvyšší soud seznámil s obsahem rozhodnutí obou soudů a
s průběhem řízení jim předcházejícím, předně shledal, že dovolací argumentace
obviněného neodpovídá jím uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1
písm. i) tr. ř. K této argumentaci (v souladu s § 265i odst. 2 tr. ř.) uvádí
Nejvyšší soud následující.
14. Obviněný ve svém dovolání brojí pouze proti jemu uloženému trestu
odnětí svobody, který shledává nepřiměřeně přísným, a prezentuje okolnosti,
které podle něj soudy buď hodnotily nedostatečně, nebo naopak přecenily.
15. Nejvyšší soud takové argumentaci nemohl přisvědčit. Námitku
nepřiměřené přísnosti nebo mírnosti uloženého trestu totiž nelze v dovolání
vznášet prostřednictvím žádného dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1
tr. ř. [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo
530/2002, uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr., usnesení Nejvyššího soudu ze
dne 30. 11. 2016, sp. zn. 8 Tdo 1561/2016, bod 34 in fine, anebo usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2016, sp. zn. 11 Tdo 1586/2015]. I přesto
Nejvyšší soud v minulosti výjimečně přistoupil k přezkoumání přiměřenosti
uloženého trestu, a to tehdy, pokud se tento jevil extrémně přísným, zjevně
nespravedlivým a nepřiměřeným (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11.
2016, sp. zn. 8 Tdo 1561/2016, či ze dne 24. 3. 2020, sp. zn. 8 Tdo 785/2019).
Nejvyšší soud však neshledal, že tomu tak je v projednávané věci.
16. Obviněnému byl totiž uložen jak druh trestu, který je v případě
přečinu krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku (ve znění účinném do 31. 12.
2025) přípustný, tak ve výměře v rámci zákonné sazby stanovené v uvedeném
ustanovení, která v tomto případě činila šest měsíců až tři léta. Vzhledem ke
konkrétní výměře uloženého trestu odnětí svobody, která u obviněného činí
třináct měsíců, Nejvyšší soud uzavírá, že takový trest rozhodně není extrémně
přísný, zjevně nespravedlivý ani nepřiměřený. Soud prvního stupně přitom
uložený trest adekvátně odůvodnil (srov. body 5 a 6 jeho rozsudku) a jeho
závěry aproboval i odvolací soud (srov. body 17 až 19 jeho usnesení). Proto
nelze v postupu soudů shledat žádného pochybení. Jelikož dovolací argumentace
obviněného neodpovídala žádnému z dovolacích důvodů, nemohlo dojít ani k
naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v té variantě,
které předpokládá spojení s jiným dovolacím důvodem.
V.
Závěrečné zhodnocení Nejvyššího soudu
17. Nejvyšší soud tak uzavírá, že v trestní věci obviněného R. T.
nezjistil podmínky pro svůj kasační zásah, když jeho dovolací argumentace
neodpovídala jím uplatněnému dovolacímu důvodu (a ani žádnému jinému zákonnému
důvodu dovolání). Jelikož na straně orgánů činných v trestním řízení nezjistil
ani žádná pochybení, jež by byla s to přivodit závěr o porušení ústavně
zaručeného práva obviněného na spravedlivý proces, Nejvyššímu soudu nezbylo,
než dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout, přičemž
tak rozhodl v souladu s § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení:Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 28. 1. 2026
JUDr. Petr Škvain, Ph.D.
předseda senátu