11 Tdo 917/2025

11 Tdo 917/2025-585

USNESENÍ

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 15. 10. 2025 dovolání obviněné M. P., podané proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 18. 2. 2025, č. j. 13 To 27/2025-544, v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha - západ pod sp. zn. 14 T 48/2024, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné M. P. odmítá.

1. Rozsudkem Okresního soudu Praha – západ ze dne 30. 10. 2024, č. j. 14 T 48/2024-523, byla obviněná M. P. (dále též jen „obviněná“ nebo „dovolatelka“) uznána vinnou zločinem výroby a jiného nakládání s látkami s hormonálním účinkem podle § 288 odst. 1, odst. 3 písm. d) tr. zákoníku (popsaným ve výroku o vině pod body 1. až 11.) a přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku (popsaným ve výroku o vině pod bodem 12.) Za jejich spáchání byla podle § 288 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzena k úhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře dvaceti osmi měsíců, jehož výkon jí byl okresním soudem podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání třiceti šesti měsíců.

2. Proti výše uvedenému rozsudku Okresního soudu Praha – západ podala obviněná odvolání směřující do výroku o vině a trestu. O tomto řádném opravném prostředku rozhodl Krajský soud v Praze usnesením ze dne 18. 2. 2025, č. j. 13 To 27/2025-544, a to tak, že jej podle § 256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné.

v přesně nezjištěné době, nejméně však od ledna 2021 do 7. 1. 2022, v ordinaci všeobecné praktické lékařky D. K. vykonávající lékařské služby pod společností XY, v ulici XY v obci XY, okres Praha-XY, jakož i na dalších dosud nezjištěných místech, jako zdravotní sestra záměrně, bez jakéhokoliv oprávnění a bez vědomí praktické lékařky D. K. vyhotovila a zaslala za jiným než lékařsky ověřeným léčebným účelem provedeným k tomu oprávněnou a pověřenou osobou, elektronické recepty na léčivé přípravky Saizen, Ovitrelle a Neurol, a to přesně nezjištěnému okruhu odběratelů, nejméně však osobám jménem:

1. M. K., a to nejméně v 1 případě elektronický recept na léčivý přípravek Saizen 5,83 mg/ml INJ SOL Z v počtu 1 balení, nejméně v 1 případě elektronický recept na léčivý přípravek Saizen 8mg/ml INJ SOL Z v počtu 1 balení a nejméně ve 2 případech elektronický recept na léčivý přípravek Saizen 8mg/ml INJ SOL Z v počtu 10 balení,

2. A. B., a to nejméně v 1 případě elektronický recept na léčivý přípravek Saizen 8 mg/ml INJ SOL Z v počtu 10 balení,

3. D. S., a to nejméně v 1 případě elektronický recept na léčivý přípravek Saizen 5,83mg/ml INJ SOL ZVL 1x1,03ml, ATC WHO: H01AC01, v počtu 10 balení,

4. L. C., a to nejméně v 1 případě elektronický recept na léčivý přípravek Saizen 5,83 mg/ml INJ SOL ZVL 1x1,03ml, ATC WHO: H01AC01, v počtu 4 balení a nejméně v 1 případě elektronický recept na léčivý přípravek Saizen 8mg/ml INJ SOL ZVL, v počtu 10 balení,

5. V. S., a to nejméně v 1 případě elektronický recept na léčivý přípravek Saizen 8 mg/ml INJ SOL ZVL 1x1,5ml, v počtu 4 balení,

6. Z. N., a to nejméně ve 2 případech elektronický recept na léčivý přípravek Saizen 8 mg/ml INJ SOL ZVL 1x1,5ml, v počtu 4 balení a nejméně ve 2 případech elektronický recept na léčivý přípravek Saizen 8mg/ml INJ SOL ZVL 5x2,5ml, v počtu 10 balení,

7. K. V., a to nejméně v 1 případě elektronický recept na léčivý přípravek Saizen 8 mg/ml INJ SOL ZVL 1x1,5ml, v počtu 10 balení,

8. J. H., a to nejméně v 2 případech elektronický recept na léčivý přípravek Saizen INJ SOL ZVL 5,83 mg/ml 1x1,03ml, v počtu 4 balení a nejméně v 1 případě elektronický recept na léčivý přípravek Ovitrelle 250 mcg/0,5ml INJ SOL v počtu 1 balení,

9. I. R., kterému poskytla nejméně v 1 případě elektronický recept na léčivý přípravek Saizen 8mg/ml INJ SOL ZVL 5x2,5ml, ATC WHO: H01AC01, v počtu 10 balení,

10. M. F., které poskytla nejméně v 1 případě elektronický recept na léčivý přípravek Saizen 8mg/ml INJ SOL ZVL 1x1,5ml, v počtu 10 balení,

11. K. P., které poskytla nejméně v 1 případě elektronický recept na léčivý přípravek Saizen 8MG/ML INJ SOL ZVL 5x2,5ML, v počtu 10 balení,

12. Z. M. Č., které poskytla minimálně ve dvou případech elektronický recept na léčivý přípravek Neurol, přičemž účinnou látkou přípravku Saizen je látka somatropin, což je růstový hormon (GH), který je uveden jako látka s anabolickým a jiným hormonálním účinkem v příloze č. 1 ve skupině B.2. písm. c) s označením Peptidové hormony a jejich uvolňující faktory v nařízení vlády č.

454/2009 Sb., kterým se pro účely trestního zákoníku stanoví, co se považuje za látky s anabolickým a jiným hormonálním účinkem a jaké je jejich větší množství, a co se pro účely trestního zákoníku považuje za metodu spočívající ve zvyšování přenosu kyslíku v lidském organismu a za jiné metody s dopingovým účinkem, v platném znění, a účinnou látkou přípravku Ovitrelle je látka choriogonadotropin (CG), který je uveden v příloze 1 ve skupině B. 2. písm. a) s označením Peptidové hormony a jejich uvolňující faktory v nařízení vlády č. 454/2009 Sb., kterým se pro účely trestního zákoníku stanoví, co se považuje za látky s anabolickým a jiným hormonálním účinkem a jaké je jejich větší množství, a co se pro účely trestního zákoníku považuje za metodu spočívající ve zvyšování přenosu kyslíku v lidském organismu a za jiné metody s dopingovým účinkem, v platném znění a účinnou látkou přípravku Neurol je látka alprazolam, která je uvedena v příloze č. 7 jako látka psychotropní v nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, vydaného dle ustanovení § 44c odst. 1 zák. č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, v platném znění.

II. Dovolání obviněné a vyjádření k němu

4. Proti shora citovanému usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 18. 2. 2025, č. j. 13 To 27/2025-544, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu Praha – západ ze dne 30. 10. 2024, č. j. 14 T 48/2024-523, podala obviněná M. P. dovolání, které prostřednictvím svého obhájce zaměřila proti výroku o vině a trestu. V rámci odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku dovolatelka odkázala na existenci dovolacích důvodů uvedených v ustanovení: - § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř., neboť má za to, že byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněné v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání, - § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť se domnívá, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaku trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy, - § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., ježto má za to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, - § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., neb je přesvědčena, že jí byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo jí byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným [dovolatelka ve svém dovolání mylně odkázala na ustanovení § 265b odst. 1 písm. j) tr. ř., když se však s přihlédnutím k obsahu jejího podání zcela zjevně jedná o písařskou chybu].

5. V prvé řadě dovolatelka zdůraznila, že pro posouzení projednávané věci se jako zásadní jeví prokázání toho, zda jako zdravotní sestra a podřízená K. předepisovala jménem této praktické lékařky e-recepty na léčiva s obsahem růstových hormonů na její pokyn anebo bez jejího vědomí. K této klíčové otázce svědkyně K. popřela, že by e-recepty na léčiva Saizen a Ovitrelle (obsahující růstové hormony) někdy předepisovala, neboť k tomu neměla oprávnění. Tuto skutečnost měl potvrdit i revizní lékař, svědek MUDr. Vladimír Kučera. Avšak podle mínění obviněné tyto výpovědi její osobu z trestné činnosti nikterak neusvědčují.

6. V tomto smyslu dovolatelka soudu doložila SMS komunikaci, ze které vyplývá, že jí K. udílela (prostřednictvím služebního mobilního telefonu) pokyny k vystavování léčiv pro její pacienty. Např. z SMS zprávy ze dne 3. 12. 2021 lékařka zdravotní sestru pověřila zasláním e-receptu pro M. Š. na antibiotika Klacid 250, neboť pacientka v danou dobu trpěla covidem, pročež se nemohla dostavit pro lék do ordinace. Vyjma toho obviněná soudu doložila další 3 SMS zprávy s pokyny K. k vystavení e-receptů, které navíc měla zaslat nikoli konkrétním pacientům, ale jimi určeným kontaktním osobám. Dovolatelka tvrdí, že těmito důkazy dostatečně prokázala běžnou ordinační praxi, kdy jako zdravotní sestra byla K. „úkolována“ formou SMS či telefonických hovorů, aby vystavovala recepty pacientům na konkrétní léky a ve stanoveném množství. Souběžně však tvrdí, že tato skutečnost nikterak neprokazuje, že e-recepty na léčiva s obsahem růstových hormonů vystavovala bez vědomí praktické lékařky sama. Ani

zpráva Nemocniční lékárny ONMB neuvádí, s kým a v jakém čase lékárnice při hovoru s ordinací konkrétně telefonicky hovořila, a proto ani tuto skutečnost nelze skutkově propojit s osobou obviněné.

7. Ke kontrole prováděné revizním lékařem MUDr. Vladimírem Kučerou v ordinaci praktické lékařky dovolatelka podotkla, že jeho svědecká výpověď je zcela nevěrohodná už jen proto, že tento svědek nedokázal soudu objasnit, proč se v den kontroly (cestou do ordinace) setkal u dálnice na odpočívadle s neznámým mužem (který na místo dorazil motorovým vozidlem zn. Hyundai). Na tomto základě dovolatelka tvrdí, že její vina nebyla výše uvedenými svědeckými výpovědi prokázána, stejně jako nevyplynula ani z žádných jiných soudem provedených důkazů. Prakticky to znamená že ze skutkových závěrů nebylo prokázáno, že by coby zdravotní sestra skutečně K. „zatajila“ opakované vystavování předmětných e-receptů na léčiva, která praktická lékařka neměla oprávnění předepsat.

8. Následně dovolatelka tvrdí, že K. měla svoji ordinaci „přímo postavenou na fiktivních úkonech lékaře“, respektive na vydávání smyšlených potvrzení, o jejichž existenci musela logicky vědět. Proto také odmítá prosté tvrzení praktické lékařky, že „o ničem nevěděla“. Praxi vystavování e-receptů na léčiva, která praktická lékařka neměla oprávnění předepisovat, okresnímu soudu dostatečně potvrdili také svědci D. S., Z. N., A. B. a V. S. Podobně i svědkyně M. K. (která u K. pracovala jako zdravotní sestra před nástupem obviněné) soudu potvrdila, že e-recepty vystavovala vždy na základě žádostí K., které jí chodily do služebního počítače. Vyjma toho potvrdila, že mezi její osobou a praktickou lékařkou běžně probíhaly vzájemné konzultace stran předepisování léčiv, neboť určité léky mají preskripční omezení. V takovém případě se v elektronickém systému objevilo výrazné upozornění, pro které vystavení e-receptu odkládala stranou a K. si tyto případy posléze „vyřídila sama“ (v této souvislosti svědkyně podotkla, že někteří pacienti měli na lékařku i soukromý telefon, a proto jí mohli kontaktovat přímo).

9. Výše uvedení svědci tedy podle dovolatelky soudu prokázali povědomí K. o protiprávním vystavování e-receptů její osobou a tím vyvrátili obsah svědectví K. a zčásti i revizního lékaře MUDr. Vladimíra Kučery. I přes tuto skutečnost se však soudy nižších stupňů k jejich obsahu v odůvodněních svých rozhodnutí nikterak nevyjádřily.

10. V následující části dovolání obviněná přímo citovala části výpovědí svědků S., N., C., B. a S., z nichž opětovně dovodila, že u objednávání a vyzvedávání e-receptů těmito svědky nikterak nefigurovala. Z tohoto důvodu rovněž odmítla tvrzení odvolacího soudu, že K. by protiprávním předepisováním růstových hormonů „upozorňovala“ příslušnou zdravotní pojišťovnu na nedovolenou preskripci a tím svoji ordinaci vystavovala možnosti případného postihu, neboť podle dovolatelky k takovému jednání ze strany lékařky prokazatelně docházelo.

11. Na tomto základě obviněná tvrdí, že mezi její osobou a zprostředkováním předmětných léků z provedených skutkových zjištění nevyplynula žádná souvislost. Tyto transakce reálně probíhaly mezi K. a jejími známými, přičemž si lze jen stěží představit, že by šlo o bezúplatné dodávky léků (když při cenách jednoho balení se doplatek pohyboval ve výši cca 8.000 Kč). Podle mínění dovolatelky K. celý „byznys“ řídila a k jeho uskutečnění udělovala pokyny – mimo jiné i prostřednictvím obviněné. Odpovědnost za tuto trestnou činnost však nelze přenést na osobu obviněné, ostatně i po subjektivní stránce u ní absentuje jakákoli forma zavinění (jak složka vědění, tak složka volní).

12. Závěrem dovolatelka konstatovala, že na objednávání a vyzvedávání léčivých preparátů zn. Saizen a Ovitrelle (s obsahem růstových hormonů somatropin a choriogonadotropin), stejně jako léčiva Neurol (s obsahem psychotropní látky alprazolam) sama žádným způsobem neparticipovala, nehledě na to, že jako zaměstnanec lékařky musela vždy jejím pokynům vyhovět.

13. Stran provedeného dokazování obviněná dále namítla, že soudy nižších stupňů bez bližšího odůvodnění odmítly provést výslech obhajobou navrženého svědka, a to policisty P., k incidentu, ke kterému došlo v pátek 7. 1. 2022, tj. v den, kdy obviněná měla K. oznámit ukončení svého pracovního poměru v ordinaci a K. se měla dostavit na policejní služebnu k podání vysvětlení z důvodu nahlášení nevrácení služebního telefonu a notebooku její osobou.

14. K této události obviněná uvedla, že disponuje informacemi o tom, že v tento den se K. dostavila na služebnu pod vlivem alkoholu a zde příslušníky Policie ČR vulgárně napadala. Policista P. má rovněž informace k minulým incidentům, ke kterým došlo v ordinaci K., avšak soudy jeho výslech omítly provést. Podobně soudy neprovedly řadu dalších důkazů navržených obhajobou, přičemž tento svůj postup v odůvodnění svých rozhodnutí nikterak neosvětlily. Obviněná tedy fakticky neměla možnost poukázat na probíhající trestní stíhání K. stran skutku spočívajícího v protiprávním vystavení lékařského potvrzení pro účely získání zbrojního průkazu, když sama byla v této věci vyslechnuta jako svědek (přičemž i tuto věc vyšetřuje policista P.).

15. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dovolatelka závěrem navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. napadené usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 18. 2. 2025, č. j. 13 To 27/2025-544, zrušil a přikázal, aby odvolací soud věc znovu projednal a rozhodl.

16. K dovolání obviněné se ve svém písemném stanovisku ze dne 4. 9. 2025, sp. zn. 1 NZO 633/2025-12, vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Stran námitek týkajících se nesprávných skutkových zjištění státní zástupce uvedl, že obsahově dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídají (a to v žádné jeho alternativě), neboť tyto výhrady představují prostou polemiku se skutkovými zjištěními soudů, nikoli předestření reálně existujícího zjevného rozporu skutkových zjištění soudů s obsahem konkrétních důkazů. Ačkoli obviněná argumentuje dílčími fragmenty svědeckých výpovědí, zjevně přehlíží, že soudy nižších stupňů provedené důkazy posuzovaly nejen jednotlivě, ale i v jejich vzájemných souvislostech.

17. Mimo rámec zákonných dovolacích důvodů stojí námitky, že svědecké výpovědi K. a MUDr. Kučery jsou nevěrohodné, neboť v dovolacím řízení se nelze účinně domáhat toho, aby Nejvyšší soud svou autoritou zavázal soudy nižších stupňů k tomu, aby některý důkaz či důkazy, které soudy vyhodnotily jako věrohodný, nově za takový nepovažovaly a naopak. Podle státního zástupce soudy přistupovaly k výpovědi svědkyně K. dostatečně kriticky a zabývaly se jejím hodnocením velmi podrobně. Ve vztahu k věrohodnosti výpovědi svědka MUDr. Kučery žádné relevantní pochybnosti ani nevyvstaly a ani dovolatelka sama žádné nepředložila.

18. Za relevantní státní zástupce neshledal ani námitku obviněné poukazující na zjištění, že svědkyně K. ojediněle určitý léčivý prostředek nechala předepsat bez vyšetření pacienta, neboť se jednalo o situaci výjimečnou a podloženou zjevně existujícími okolnostmi – navíc zcela nesrovnatelnou s předepisováním léčivého preparátu nad rámec své odbornosti, na což byla osoba přistupující do příslušného systému i výrazně upozorňována.

19. Jako námitku obsahově odpovídající uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. státní zástupce vyhodnotil nedostatečné vymezení subjektivní stránky přisouzené trestné činnosti, byť tuto výhradu dovolatelka odvozuje od vlastní skutkové verze. Státní zástupce však tuto námitku vyhodnotil jako zjevně neopodstatněnou, neboť v popisu skutku je výslovně vyjádřeno, že obviněná e-recepty zadávala do příslušného systému s vědomím, že si tak počíná neoprávněně a bez lékařské indikace (ostatně bylo prokázáno, že informační systém při zadání předepisovaného preparátu neoprávněnost preskripce sám signalizuje). Zjištěný postup obviněné zároveň zjevně odporoval i běžné praxi zadávání preskripce (ohledně preparátů, které již dříve předepsal lékař a byly zaneseny do zdravotnické dokumentace pacienta). Z uvedených okolností tedy lze dovodit naplnění subjektivní stránky přisouzených trestných činů nejméně ve formě úmyslu nepřímého ve smyslu § 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku.

20. V ostatních částech státní zástupce vyhodnotil dovolání obviněné jako pouhou polemiku s odůvodněním napadeného usnesení. V dané věci není možné shledat žádný, natož extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními a současně nebyly opomenuty ani důkazy podstatné pro rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění zákonných znaků trestného činu. Takto řádně zjištěný skutkový stav následně soudy obou stupňů odpovídajícím způsobem právně posoudily (a to i co do naplnění znaku subjektivní stránky trestného činu). K narušení práv obviněné vyplývajících z principů spravedlivého procesu tedy jednoznačně nedošlo.

21. Ohledně nevyhovění důkaznímu návrhu obviněné na výslech policisty P., pak ten podle názoru státního zástupce stojí mimo rámec zákonných dovolacích důvodů, neboť podle obsahu dovolacích námitek se měl uvedený svědek vyjadřovat toliko k okolnostem na straně svědkyně K., které však nikterak nesouvisí s obsahem stíhaného jednání dovolatelky. Nadto soudy zamítnutí tohoto důkazního návrhu relevantně odůvodnily, pročež se v žádném případě nejedná o důkaz opomenutý ve smyslu třetí alternativy dovolacího důvodu uvedeného v § 2665b odst. 1 písm. g) tr. ř.

22. Jelikož meritorní rozhodnutí v této věci není zatíženo takovou vadou, kterou by bylo nutno napravit cestou dovolání a deklarované důvody dovolání naplněny nebyly, závěrem státní zástupce navrhl, aby dovolání obviněné Nejvyšší soud v neveřejném zasedání, k jehož konání může přistoupit podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř., odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Současně podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. vyjádřil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil i jiné než jím navrhované rozhodnutí.

23. Vyjádření státní zástupce k dovolání podanému obviněnou bylo Nejvyšším soudem následně zasláno obhájci obviněné k jeho případné replice, která však do okamžiku zahájení neveřejného zasedání o podaném dovolání nebyla tomuto soudu předložena.

III. Přípustnost dovolání

24. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda bylo podáno v souladu s § 265a odst. 1, 2 tr. ř., zda bylo podáno v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s § 265e odst. 1, 3 tr. ř., jakož i oprávněnou osobou ve smyslu § 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje všechny obligatorní obsahové náležitosti upravené v § 265f tr. ř.

25. Po jeho prostudování Nejvyšší soud shledal, že obviněná výše uvedená ustanovení trestního řádu respektovala, pročež předmětné dovolání vyhodnotil jako přípustné a formálně vyhovující všem relevantním ustanovením trestního řádu, to znamená, že nebyly shledány žádné skutečnosti bránící jeho věcnému projednání.

IV. Důvodnost dovolání

26. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů výslovně uvedených v § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněnou uplatněné dovolací důvody považovat za některý z důvodů, které jsou taxativně uvedeny v citovaném ustanovení zákona, neboť jejich existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.

27. Obviněná ve svém dovolání odkázala na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř., který je dán tehdy, pokud byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněné v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Obecně tento dovolací důvod nespočívá v jakékoliv nepřítomnosti obviněné osoby u hlavního líčení nebo ve veřejném zasedání, ale pouze v absenci, která je v rozporu se zákonným ustanovením, podle kterého nelze konat hlavní líčení nebo veřejné zasedání bez osobní účasti obviněného (v případě hlavního líčení viz § 202 odst. 2 až 5 tr. ř. a v případě veřejného zasedání viz § 263 tr. ř.). Z hlediska obsahu dovolání je tedy nutné především posoudit otázku, zda bylo z hlediska dosažení účelu trestního řízení vůbec možné konat hlavní líčení nebo veřejné zasedání bez fyzické účasti obviněné osoby.

28. Obviněná ve svém dovolání dále odkázala rovněž na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spočívající v tom, že „rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy“. V rámci tohoto dovolacího důvodu přitom platí, že za právně relevantní dovolací námitku lze ze strany obviněného považovat správnost a úplnost skutkových zjištění (na nichž je napadené rozhodnutí založeno), dále procesní bezvadnost provedeného dokazování, jakož i správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Předmětný dovolací důvod však umožňuje nápravu jen v těch případech, kdy došlo k zásadním (extrémním) vadám v rozhodných skutkových zjištěních, která jsou určující pro naplnění zákonných znaků trestného činu, jímž byl obviněný pravomocně uznán vinným, popř. zproštěn obžaloby, event. ve vztahu k němuž bylo rozhodnuto některým z dalších druhů rozhodnutí taxativně uvedených v § 265a odst. 2 tr. ř. Tento dovolací důvod tedy nelze v žádném případě vykládat extenzivně tak, že by jím došlo k obecnému (plošnému či automatickému) rozšíření mezí dovolacího přezkumu též na jakékoli otázky skutkového charakteru, neboť umožňuje nápravu jen v těch nejzávažnějších případech, kdy došlo k zásadním vadám v rozhodných skutkových zjištěních.

29. Z výše uvedeného vyplývá, že předmětný dovolací důvod věcně podchycuje tři okruhy nejzásadnějších vad ve skutkových zjištěních, kterými jsou: - případy tzv. zjevného (extrémního) nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a skutkových zjištění, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu), - případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkazu, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcného důkazu zajištěného při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkazu nezákonným odposlechem apod.), - vady spočívající v tzv. důkazu opomenutém (tj. důkazu, který byl sice některou ze stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení ani nebylo soudem věcně adekvátně odůvodněno, přičemž se jedná o důkaz, který je z pohledu skutkových zjištění, jež jsou určující pro naplnění zákonných znaků trestného činu, podstatný).

30. Současně obviněná odkázala na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který je možné iniciovat tehdy, pokud napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu lze zásadně namítat toliko vady hmotněprávní povahy, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Pro naplnění uvedeného dovolacího důvodu však nepostačuje pouhý formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů, aniž by byly řádně vymezeny právní vady v napadených rozhodnutích spatřované. To znamená, že předmětný dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotněprávní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03).

31. Konečně obviněná odkázala na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., který může být naplněn jen ve dvou alternativách, které spočívají v tom, že obviněnému byl uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu. Druhem trestu, který zákon nepřipouští se rozumí případy, v nichž byl obviněnému uložen některý ze zákonem uvedených druhů trestů, vymezených v § 52 tr. zákoníku, avšak bez splnění předepsaných podmínek. Uložení trestu mimo zákonem stanovenou sazbu znamená, že při ukládání trestu odnětí svobody došlo k nedůvodnému překročení horní hranice trestní sazby, nebo nezákonným prolomením její dolní hranice, včetně nesprávného užití § 40 odst. 2 a § 58 tr. zákoníku o mimořádném snížení trestu odnětí svobody (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu publikované jako NS 26/2004-T 617). Tento dovolací důvod proto nenaplňují subjektivní námitky domnělé nepřiměřenosti trestu, ať již pociťovaného jako mírný, nebo přísný, nejde-li o nepřípustný druh trestu ani o překročení příslušné trestní sazby (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, publikovaného pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).

32. Nadto Nejvyšší soud i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva obviněné, včetně jejího práva na spravedlivý proces (k tomu srov. Stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).

V. Vlastní rozbor věci

33. V duchu výše citované judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu tedy Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání obviněné M. P. splňuje kritéria jí uplatněných dovolacích důvodů.

34. V této souvislosti Nejvyšší soud ověřil, že Okresní soud Praha – západ odvodil své skutkové závěry z dlouhé řady provedených důkazů, mezi nimiž dominují svědecké výpovědi K. a revizního lékaře MUDr. Vladimíra Kučery, jakož i řady svědků (kteří z prokazované trestné činnosti využívali ve svůj prospěch). Z dalších důkazů jsou významné zejména písemná vyhotovení SMS komunikace mezi obviněnou a K., dokumenty z kontrolní činnosti jednotlivých pojišťoven (včetně revize provedené v ordinaci praktické lékařky MUDr. Kučerou), screenshoty e-receptů a informace k léčivým přípravkům Saizen, Ovitrelle a Neurol, včetně dokumentů z lékáren a zdravotních pojišťoven, vyjádření ZPŠ k vyrovnání vzniklých nedoplatků K. a následné vyjádření OZP potvrzující vyrovnání těchto nedoplatků, a další ve věci provedené, avšak méně podstatné důkazy.

35. Okresní soud Praha – západ následně všechna skutková zjištění, která učinil na základě řádně provedených důkazů, vyhodnotil v souladu s § 2 odst. 6 tr. ř., tedy podle svého vnitřního přesvědčení založeném na posouzení všech okolností případu jednotlivě i ve vzájemných souvislostech. Poté ke svým skutkovým závěrům přiřadil přiléhavou hmotněprávní kvalifikaci, neboť zákonné znaky skutkové podstaty zločinu výroby a jiného nakládání s látkami s hormonálním účinkem podle § 288 odst. 1, odst. 3 písm. d) tr. zákoníku (popsaného pod body 1. až 11. výroku o vině) a přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku (popsaného pod bodem 12. výroku o vině) byly ze strany obviněné bez důvodných pochybností naplněny, a to jak po stránce objektivní, tak i stránce subjektivní. S výrokem o vině i o uloženém trestu, stejně jako s postupem soudu během dokazování a hmotněprávním posouzení projednávané trestné činnosti, se poté bezvýhradně ztotožnil rovněž Krajský soud v Praze jako soud odvolací.

36. I přes tyto skutečnosti podala dovolatelka proti usnesení Krajského soudu v Praze (ve spojení s rozsudkem Okresního soudu Praha – západ) mimořádný opravný prostředek, ve kterém se opětovně zříká své odpovědnosti za spáchané trestné činy, neboť je i nadále přesvědčena, že svým jednáním nikterak nenaplnila zákonné znaky skutkových podstat výše uvedených trestných činů. S ohledem na tyto námitky Nejvyšší soud danou věc znovu přezkoumal, nicméně v rámci své revize neshledal, že by postupem soudů nižších stupňů došlo k pochybením, která by vedla k porušení základních procesních zásad, zejména ústavně garantovaného práva obviněné na spravedlivý proces.

V. 1. K dovolacím námitkám podřazeným obviněnou pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

37. Ve vztahu ke stávajícím skutkovým závěrům se dovolatelka pokusila zejména zpochybnit věrohodnost výpovědi klíčových svědků K. a MUDr. Kučery. K výpovědi K. namítla, že jako zdravotní sestra běžně přijímala její pokyny formou SMS (nebo telefonických hovorů), aby jménem této lékařky vystavila konkrétním pacientům e-recepty. Následně tvrdí, že pokud lékařka předepisovala nějaké léky neoprávněně, vždy se tak dělo bez jejího – míněno dovolatelčina - zapojení (což měli soudu dosvědčit i další ve věci slyšení svědci). Výpověď svědka MUDr. Kučery dovolatelka označila za nevěrohodnou již jen proto, že nedokázal soudu objasnit, proč se v den kontroly ordinace K. setkal u dálnice na odpočívadle s neznámým mužem, který na místo dorazil motorovým vozidlem zn. Hyundai.

38. V prvé řadě Nejvyšší soud akcentuje, že obsah uplatněných námitek musí vždy věcně odpovídat některému či některým zákonem stanoveným důvodům dovolání podle § 265b odst. 1 písm. a) až m) tr. řádu, přičemž samotný odkaz na důvod či důvody dovolání je nutné chápat materiálně. Toliko formální odkaz na některý z dovolacích důvodů uvedený v záhlaví podaného dovolání (aby byl splněn požadavek § 265f tr. ř.) a následné ponechání úvaze dovolacího soudu, pod který dovolací důvod si tu kterou námitku sám podřadí, je postupem nejen nesprávným, ale také neakceptovatelným (viz např. usnesení NS ze dne 24. 5. 2023, sp. zn. 11 Tdo 439/2023, usnesení ze dne 19. 9. 2024, sp. zn. 11 Tdo 741/2024, apod.).

39. Pokud jde o výše uvedené námitky obviněné [které patrně podřadila pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.] a kterými se pokusila zpochybnit skutková zjištění okresního soudu, Nejvyšší soud konstatuje, že žádná z nich tomuto dovolacímu důvodu neodpovídá, a to v žádné jeho procesní variantě. Navíc předmětné námitky představují pouhé rozvedení obhajoby obviněné, kterou uplatňovala již v průběhu hlavního líčení a poté i v rámci svého odvolání, přičemž se s jejími argumenty oba soudy nižších stupňů již dostatečně vypořádaly (okresní soud v bodech 36. až 40. odůvodnění svého rozsudku, krajský soud v bodech 7. až 11. odůvodnění svého usnesení). V rámci dokazování obviněná dlouhodobě usiluje zpochybnit klíčová svědectví K. a MUDr. Kučery, neboť především na jejich základě byla uznána vinnou. Námitky, které proti tvrzením těchto svědků v dovolacím řízení vznesla, však nemají procesní sílu zvrátit stávající skutková zjištění v její prospěch.

40. Svědkyně K. v souladu s reálným stavem věci potvrdila, že uvedené e-recepty na předmětná léčiva nepředepsala a předepisovat nemohla, neboť předmětná léčiva spadají do indikace specialisty. Pravdivost její výpovědi potvrdila svědkyně K. (která v ordinaci pracovala jako zdravotní sestra před obviněnou), která soudu popsala zcela běžnou ordinační praxi, kdy lékař pověřuje svoji zdravotní sestru, aby jeho jménem vyřizovala a pacientům zasílala e-recepty na léčiva, která dlouhodobě užívají (přičemž tato skutečnost je zanesena do jejich zdravotní karty). Především však tato svědkyně uvedla, že v ordinaci K. měla nejen sama lékařka, ale i její zdravotní sestra přístup k přihlašovacím údajům do systému na vydávání e-receptů, tzn. že obviněná mohla kdykoli do systému vstupovat a jménem lékařky K. sama zadávat e-recepty.

41. Výpověď svědkyně K. z obsahového hlediska potvrdil svědek MUDr. Kučera (revizní lékař, který v ordinaci prováděl kontrolu), který výslovně uvedl, že v posledním čtvrtletí roku 2021 byla pojišťovnou „zachycena“ preskripce na léčivé preparáty Saizen a Ovitrelle, které nemohou předepisovat praktičtí lékaři. Vyjma toho soudu potvrdil, že když se chtěl s uvedenou ordinací telefonicky spojit, opakovaně hovořil pouze se zdravotní sestrou P. (rozpoznatelnou podle výrazného slovenského akcentu – v podstatě hovořící slovensky), která se mu snažila zabránit v provedení kontroly, přičemž mu následně sama přiznala, že e-recepty psala ona, pročež usilovala o to, aby revizi zabránila, neboť se obávala, že v případě prozrazení přijde o zaměstnání.

42. Do tohoto skutkového rámce zcela zapadla další skutková zjištění. Ze sdělení Vojenské zdravotní pojišťovny České republiky a vyjádření Zdravotní pojišťovny Ministerstva vnitra ČR bylo zjištěno, že K. nebyla oprávněna předepisovat léčivé přípravky Saizen a Ovitrelle. Také ze zprávy Státního ústavu pro kontrolu léčiv bylo zjištěno, že preparáty Saizen a Ovitrelle smí předepisovat pouze lékař se specializovanou způsobilostí (anebo lékař tímto lékařem pověřený na specializovaném pracovišti pro léčbu defektu somatropního hormonu). Toto omezení se však vztahuje pouze na předpis léčivého přípravku k úhradě zdravotní pojišťovnou. To prakticky znamená, že nejsou-li uvedené podmínky pro předpis léčivého přípravku splněny, pojišťovna je neuhradí a jeho plnou cenu je povinen zaplatit odběratel. K tomu ostatně došlo i v nyní posuzovaném případě (jak bylo zjištěno ze sdělení Zaměstnanecké pojišťovny Škoda a Oborové zdravotní pojišťovny), kterými bylo potvrzeno, že pojišťovny odebraná léčiva neuhradily, načež byly tyto pohledávky finančně vyrovnány K.

43. Ze sdělení Nemocniční lékárny ONMB vyplynulo, že byly zajištěny podezřelé expedice léčiv předepsaných K. a vydaných touto lékárnou v účetním období od 1. 1. 2021. Navíc na e-receptu bylo předepsáno deset balení regulovaného preparátu, což je pro léčbu indikovanou specialistou zcela neadekvátní množství. Z tohoto důvodu si pracovnice lékárny tuto spornou skutečnost ověřila na telefonním čísle uvedeném na e-receptu, k čemuž uvedla, že na této lince hovořila se zdravotní sestrou, která oprávněnost preskripce potvrdila s tím, že má lékárna snížit stávající množství předepsaného léčiva na množství odpovídající léčbě. Z tohoto důvodu byla lékárnou místo deseti balení vydána balení pouze dvě.

44. Na tomto základě byla tvrzení obviněné, že K. měla svojí ordinaci postavenou na „fiktivních úkonech lékaře“ (neboli na vydávání smyšlených potvrzení) bez důvodných pochybností vyvrácena. V tomto smyslu bylo nutné odmítnout i námitku obviněné, že tuto praxi okresnímu soudu dostatečně objasnili svědci D. S., Z. N., A. B. a V. S. a svědkyně M. K., neboť ani z kontextu vytržené výroky uvedených svědků (které dovolatelka citovala ve svém dovolání) nikterak nepotvrzují, že by e-recepty na léčiva s obsahem růstových hormonů vystavovala výhradně K. V žádném případě tedy není možné tvrdit, že by soudy nižších stupňů výše uvedené výslechy svědků ignorovaly, kterak dovolatelka tvrdí ve svém mimořádném opravném prostředku.

45. Stejně tak je nutné odmítnout zcela irelevantní tvrzení, že svědek Z. N. obviněnou neznal a nikdy ji neviděl. Tento svědek u hlavního líčení pouze konstatoval, že se od svědka L. C. dozvěděl, že má možnost si nechat napsat větší množství léčiv obsahujících růstové hormony a k tomu dostal telefonní číslo na ordinaci K. Nejvyšší soud však z přiloženého spisového materiálu ověřil, že tento svědek nedisponoval soukromým telefonním číslem na K., pouze telefonním číslem do ordinace, které je volně dohledatelné na internetové síti. Je proto zjevné, že k této telefonní lince měla přístup nejen praktická lékařka, ale i její zdravotní sestra, jíž byla v rozhodném období právě obviněná.

46. Podobně okresní soud vyhodnotil jako nevěrohodnou výpověď dalšího ve věci figurujícího svědka D. S., a to právě proto, že disponoval toliko služebním (a na internetu volně dostupným) telefonním číslem (mob. XY), nikoli osobním telefonním číslem na K. (mob. XY). Pokud tedy svědek předával svým známým telefonický kontakt na praktickou lékařku (konkrétně ve věci vyslechnutým svědkům C., N., B., S.), jednalo se vždy o veřejně dostupný telefon do ordinace. Ostatně tito svědci u hlavního líčení potvrdili, že do ordinace pouze telefonovali nebo posílali SMS zprávy, přičemž připustili, že od svědka S. znali pouze jméno obviněné P., nikoli jméno K. V této souvislosti se jeví jako klíčové zjištění, že k této telefonní lince měla přístup zejména obviněná, která byla v inkriminovanou dobu v ordinaci častěji než K., neboť bylo „období covidu“, během kterého zůstávala lékařka doma (neboť svou ordinaci provozuje v přízemí rodinného domu, kde současně v prvním patře bydlí).

47. V žádném případě tedy nelze tvrdit, že všechny dodávky vědomě „řídila“ K., zatímco obviněná u objednávání a vyzvedávání e-receptů na léčiva s obsahem růstových hormonů nikterak nefigurovala. Naopak skutková zjištění vyplynuvší z výpovědí K., MUDr. Kučery a potvrzené výpověďmi dalších ve věci slyšených svědků a řadou výše zmíněných listinných důkazů, všechny zavádějící a ryze účelové námitky obviněné spolehlivě vyvrátily.

48. Dovolatelka v rámci svého mimořádného opravného prostředku vznesla mnoho doprovodných námitek, které však soudy nižších stupňů rovněž patřičně vypořádaly, pročež se k nim Nejvyšší soud vyjádří toliko stručně.

49. Obviněnou předložená SMS komunikace s K., která jejich prostřednictvím obviněnou instruovala k předepisování různých léků, nemůže být důkazem vyvracejícím její vinu, neboť svědkyně K. u hlavního líčení zdokumentované SMS zprávy ve vztahu ke konkrétním pacientům dostatečně objasnila, přičemž uvedla i důvody, pro které předepisovala léky uvedeným osobám právě tímto způsobem.

50. Naproti tomu nelze pominout, že obviněná okresnímu soudu nepředložila jedinou SMS zprávu, v rámci které by byla lékařkou instruována k předepisování léčivých přípravků s obsahem růstových hormonů (která by jistě výrazně svědčila v její prospěch), zjevně proto, že si žádnou takovou SMS zprávu neuložila, a to přesto, že by to bylo racionální právě proto, že byla dostatečně obeznámena s tím, že praktická lékařka taková léčiva nemá právo předepsat (ostatně v tomto smyslu ani není pochopitelné, proč si uchovala komunikaci týkající se běžných léků, zatímco pokyny k vystavení receptů na léčiva, ke kterým praktická lékařka nemá oprávnění – což musela zjistit z výrazného upozornění používaného systému – nikoli). To opět svědčí o nevěrohodnosti skutkové verze, kterou dovolatelka dlouhodobě prosazuje, avšak bez přesvědčivých důkazů a argumentů. Ani k navazující námitce, že soud nemůže k její tíži přičítat, že si neuchovávala veškerou SMS komunikaci, nelze jakkoli přihlédnout.

51. K tvrzení obviněné, že přístup do systému e-receptů měla dlouhá léta jak K., tak zdravotní sestry, které u ní pracovaly, lze připustit, že tato praktická lékařka nezabezpečila fungování své ordinace dostatečným způsobem. Je velmi častým jevem, že k takovým bezpečnostním opatřením ze strany zaměstnavatele dochází až poté, co se zaužívaný pracovní postup neosvědčí, respektive až poté, co zdravotní sestra zklame důvěru svého zaměstnavatele a zavedeného systému zneužije. Není vinou K., že její zaměstnankyně nebyla vůči její osobě dostatečně loajální a zklamala její důvěru tím, že se zachovala neprofesionálně i amorálně.

52. Další doprovodná námitka obviněné vztahující se k blízkému vztahu K. s osobou D. S., který podle jejího názoru nebyl dostatečně prokázán, je rovněž v kontextu všech skutkových zjištění zcela irelevantní, neboť předmětný poměr nikterak nesouvisí s trestnou činností obviněné, pročež ani nemůže její vinu jakkoli umenšit. Pokud obviněná uvedla, že vůči osobě K. je v současnosti vedeno trestní řízení pro skutek spočívající v tom, že jako praktická lékařka protiprávně vystavila lékařské potvrzení o způsobilosti držet střelnou zbraň, je opětovně nutné konstatovat, že toto její jednání je v současnosti v šetření Policie ČR, avšak s projednávanou věcí nikterak nesouvisí.

53. Ve vztahu k třetí alternativě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolatelka namítla, že soudy nižších stupňů nevyhověly jejímu důkaznímu návrhu na výslech policisty P., jenž se měl vyjádřit k incidentu K., která se měla v den oznámení o ukončení pracovního poměru obviněnou dostavit na policejní služebnu pod vlivem alkoholu a příslušníky policie měla vulgárně napadat. Současně se měl tento policista vyjádřit i k probíhajícímu trestnímu stíhání K. stran skutku spočívajícího v její osobou protiprávně vystaveného lékařského potvrzení za účelem získání zbrojního průkazu. Následně dovolatelka namítla, že soudy nižších stupňů jí nevyhověly ani v dalších návrzích na provedení důkazů, které navrhovala a tento svůj postup nikterak neodůvodnily.

54. K tomu Nejvyšší soud dodává, že není povinností soudu akceptovat jakékoliv návrhy obhajoby na provedení dalších důkazů. V případě, že by soud vyhověl všem návrhům obviněné bez ohledu na nutnost jejich provedení, tak by se sám provinil proti procesní zásadě hospodárnosti a rychlosti řízení. Soud má tedy povinnost provést pouze takový (obhajobou či jinou procesní stranou) navrhovaný důkaz, který přispěje k důkladnějšímu vyjasnění skutkového stavu. Pokud však vyhodnotí navrhovaný důkaz jako nadbytečný a zamítne jej, je povinen své odmítnutí dostatečně odůvodnit.

55. Nejvyšší soud z přiloženého spisového materiálu ověřil, že obviněná prostřednictvím svého obhájce v závěru hlavního líčení konaného dne 30. 10. 2024 navrhla provedení výslechu svědka P., policisty z XY a osoby M. S. Okresní soud však tyto návrhy na doplnění dokazování zamítl pro nadbytečnost (č. l. 514 verte). K této otázce soud prvního stupně v odůvodnění svého rozsudku jasně uvedl, že ani jeden z navrhovaných svědků nebyl přítomen předepisování receptů v ordinaci K., pročež nejsou schopni se vyjádřit ke skutečnostem významným pro rozhodnutí ve věci samé. Navíc v této věci prověřované skutečnosti byly dostatečně objasněny, pročež okresní soud uzavřel, že nadále již není nutné vyslýchat k věci další osoby, které by do věci již nepřinesly žádné nové poznatky, pouze by neekonomicky prodlužovaly trestní řízení (bod 33. odůvodnění rozsudku okresního soudu).

56. Z protokolu o konání veřejného zasedání o odvolání bylo rovněž ověřeno, že obhájce v rámci svého vyjádření (mimo jiné) poukazoval na životní styl praktické lékařky K., pročež opět navrhl provedení výpovědi policisty P. a provedení důkazu příslušným spisem ve věci vydání lékařského dobrozdání v souvislosti s vystavením zbrojního průkazu pacientovi. Avšak i Krajský soud v Praze jako soud odvolací, kterak je patrné mimo jiné i z odůvodnění jeho usnesení, návrh na doplnění dokazování předmětným spisovým materiálem výslovně zamítl jako nadbytečný (bod 13. odůvodnění usnesení krajského soudu).

57. Jelikož okresní soud, stejně jako soud odvolací, své zamítavé stanovisko stran provedení obhajobou navrhovaných důkazů v podobě výslechu dalších osob dostatečně relevantně objektivizoval, nedošlo k porušení žádné z procesních zásad ovládajících trestní řízení, pročež Nejvyšší soud námitku obviněné odmítl jako irelevantní.

58. Z písemného stanoviska státního zástupce k projednávané věci (mimo jiného) vyplynulo, že za námitku obsahově odpovídající dovolacímu důvodu uvedenému v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. vyhodnotil údajné tvrzení obviněné, že v rámci popisu skutku u projednávané trestné činnosti zcela absentuje naplnění subjektivní stránky zločinu podle § 288 odst. 1, odst. 3 písm. d) tr. zákoníku, respektive že ve věci chybí jakákoli vyjádření formy zavinění. Nejvyšší soud však v rámci svého přezkumu ověřil, že takto formulovaná námitka v dovolání obviněné vůbec nefiguruje. Dovolatelka v rámci své skutkové polemiky toliko uvedla, že „po subjektivní stránce není dána ani složka vědění, ani složka vůle“, nicméně tento argument již dále do roviny hmotněprávní nikterak nerozvedla. Z toho je patrné, že fakticky nenamítla, že v popisu skutku stran projednávané trestné činnosti absentuje vyjádření subjektivní stránky trestného činu výroby a jiného nakládání s látkami s hormonálním účinkem, kterak státní zástupce (v jinak velmi pečlivě zpracovaném stanovisku) dovodil.

59. V návětí popisu skutku je naopak jasně uvedeno, že obviněná jako zdravotní sestra „záměrně, bez jakéhokoliv oprávnění a bez vědomí praktické lékařky D. K. vyhotovila a zaslala za jiným než lékařsky ověřeným léčebným účelem provedeným k tomu oprávněnou a pověřenou osobou elektronické recepty na léčivé přípravky Saizen, Ovitrelle a Neurol“. Z provedených skutkových zjištění byla tedy řádně prokázána i subjektivní rovina projednávaného trestného činu, čemuž odpovídá výrok o vině formulačně stabilizovaný Okresním soudem Praha – západ v jím vyhlášeném odsuzujícím rozsudku.

60. V rámci této části stanoviska Nejvyššího státní zastupitelství se tedy státní zástupce ve svých úvahách nechtěně dopustil „domýšlení“ argumentace za obviněné, což jej v konečném důsledku přivedlo k závěrečnému návrhu na odmítnutí celého dovolání podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. Jelikož však dovolatelka v rámci výše uvedených úvah nebyla s to přenést svoji polemizující argumentaci do roviny hmotněprávní (tedy nenamítla, že by soudy nižších stupňů nesprávně kvalifikovaly prokazovanou trestnou činnosti jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde, nebo jde o jiný trestný čin), Nejvyšší soud vyhodnotil i tuto námitku jako součást jejího pokusu o opětovné zpochybnění stávajících skutkových závěrů.

61. V návaznosti na výše uvedené tak lze konstatovat, že obviněná svým jednáním bez důvodných pochybností naplnila všechny zákonné znaky skutkové podstaty zločinu podle § 288 odst. 1, odst. 3 písm. d) tr. zákoníku, stejně jako skutkové podstaty přečinu podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, a to nejen po objektivní, ale i subjektivní stránce, neboť z provedených důkazů jednoznačně vyplynulo, že jako zdravotní sestra měla prokazatelný přístup do elektronického systému na vystavování e-receptů, který jménem praktické lékařky K. v jedenácti případech zneužila za účelem předepsání preparátů obsahující růstové hormony a v jednom případě také preparát obsahující psychotropní látku alprazolam, a této trestné činnosti se opakovaně dopustila v úmyslu přímém podle § 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Ostatně o úmyslném jednání obviněné svědčí i skutečnost, že sám předmětný elektronický systém při zadání předepisovaného preparátu signalizuje neoprávněnost zadané preskripce. Postup obviněné však odporoval i zcela běžné praxi zadávání preskripce preparátů, které již dříve praktická lékařka předepsala a které byly zaneseny do zdravotnické dokumentace pacienta. Rovněž výpověď svědka MUDr. Kučery, který se zdravotní sestrou přímo i nepřímo komunikoval, a kterému se obviněná k vyřizování e-receptů na regulované preparáty přiznala s obavou, aby se její jednání neprozradilo, přímo svědčí o jejím přímém úmyslu.

62. Ke skutkové argumentaci dovolatelky Nejvyšší soud dodává, že při dokazování je nutné vycházet z nejvyššího možného stupně jistoty, který lze od lidského poznání požadovat, a to alespoň na úrovni obecného pravidla „prokázání mimo jakoukoliv rozumnou pochybnost“ (viz nález Ústavního soudu ze dne 27. 3. 2017, sp. zn. II. ÚS 4266/16-1). Důvodné pochybnosti by se tak měly vztahovat ke skutkovým zjištěním, a nikoliv k hodnocení jednotlivého či jednotlivých důkazů (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 6. 2017, sp. zn. 11 Tdo 1451/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 2. 2017, sp. zn. 11 Tdo 1475/2016). Jednotlivé důkazy je totiž nezbytné hodnotit v souladu s § 2 odst. 6 tr. ř. v jejich vzájemných souvislostech, což je postup, kterým lze případné pochybnosti řádně odstranit. Nutným předpokladem použití této zásady je reálná existence důvodných pochybností ve vztahu k projednávanému skutku či osobě obviněné, které nelze odstranit ani provedením dalšího důkazu. Navíc se musí jednat o pochybnosti závažné a již neodstranitelné provedením dalších či vyhodnocením stávajících důkazů.

63. V napadeném rozhodnutí jsou však skutkové závěry opřeny o veskrze logické argumenty, které jsou podpořeny výsledky dokazování provedeného v řízení před soudem prvního stupně, z jehož skutkových závěrů vycházel i odvolací soud při svém rozhodnutí o odvolání zaměřenému i proti výroku o vině obviněné. Je tedy nutné konstatovat, že v posuzované věci nedošlo k porušení žádné ze zásadních procesních zásad (zásady presumpce neviny a z ní vyplývajícího pravidla in dubio pro reo), neboť soudy obou nižších stupňů neměly o skutkových závěrech na základě provedených důkazů žádné, natož důvodné, pochybnosti. Alternativní varianta průběhu skutkového děje, která by skutečně vedla k pochybnostem o vině obviněné, musí být možná a uvěřitelná, což v tomto případě nelze tvrdit, ježto obviněná své námitky založila na pouhém zpochybňování logických skutkových závěrů bez toho, aby soudu předložila skutečně rozumnou a uvěřitelnou alternaci o možném průběhu skutkového děje.

64. Mezi provedenými důkazy a z nich plynoucími skutkovými zjištěními je v nyní posuzované věci zjevná logická návaznost, a proto byly výpovědi svědků K., MUDr. Kučery i dalších ve věci vyslechnutých svědků (participujících na trestné činnosti obviněné) za současného prověření skutkových zjištění dlouhou řadou listinných důkazů, vyhodnoceny jako věrohodné. Naopak obviněnou prezentovaná skutková verze je založena na prostém „kličkování“ mezi nezpochybnitelnými skutkovými zjištěními bez toho, aby soudu předložila skutečně rozumnou a uvěřitelnou alternaci o možném průběhu skutkového děje.

65. Za této situace nelze úspěšně naznačovat, že se soudy nižších instancí v nyní posuzovaném případě dopustily svévolného hodnocení důkazů v neprospěch obviněné. Ze stejného důvodu Nejvyšší soud kategoricky odmítá, že by snad bylo postupem soudů prvního a druhého stupně porušeno ústavně garantované právo obviněné na spravedlivý proces. Pokud tedy soudy nižších stupňů na základě výše popsaných důkazů shodně dospěly k nepochybnému závěru o vině obviněné, nelze takový závěr za žádných okolností zpochybnit.

V. 2. Námitky obviněné vztahující se k dovolacím důvodům uvedeným v § 265b odst. 1 písm. b), h), i) tr. ř.

66. Vyjma dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolatelka v záhlaví svého dovolání odkázala rovněž na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. a jeho prostřednictvím namítla, že v dané věci byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněné v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Odkaz na předmětný dovolací důvod však nepodložila žádnými námitkami, a proto se k nim Nejvyšší soud nemohl nikterak vyjádřit.

67. Stejným způsobem dovolatelka odkázala i na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který lze namítnout tehdy, má-li obviněný za to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Současně odkázala i na dovolací důvod uvedený v § 265 odst. 1 písm. i) tr. ř., prostřednictvím kterého lze napadnout výrok o trestu, pokud má obviněný za to, že mu byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoníku na trestný čin, jímž byl uznán vinným.

68. Avšak ani tyto dovolací důvody, na které dovolatelka ve svém podání výslovně odkázala, nepodložila a nezdůvodnila žádnou (tím méně relevantní) argumentací vztahující se k projednávané věci. Nejvyšší soud ve své judikatuře mnohokrát uvedl, že pokud dovolatel své námitky dostatečně nekonkretizuje, není dovolací soud povinen je za obviněného dohledávat či domýšlet (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2015, sp. zn. 11 Tdo 435/2015, podobně i usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 6. 2007, sp. zn. I. ÚS 452/07).

69. Pro úplnost Nejvyšší soud podotýká, že vzhledem k tomu, že Krajský soud v Praze svým usnesením ze dne 18. 2. 2025, č. j. 13 To 27/2025-544, odvolání obviněné podle § 256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné, měla dovolatelka (prostřednictvím svého obhájce) správně odkázat předně na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé procesní alternativě, neboť zastává názor, že ve věci bylo rozhodnuto o zamítnutí jí podaného řádného opravného prostředku, přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písm. g), h), i) tr. ř. Tato formální nedůslednost však Nejvyššímu soudu nebránila v řádném posouzení předloženého dovolání.

V. 3. Shrnutí

70. Nejvyšší soud po pečlivé analýze přiloženého spisového materiálu konstatuje, že Okresní soud Praha – západ se řádně vypořádal se skutkovými zjištěními, která vzešla z řádně provedených důkazů v souladu s § 2 odst. 5 tr. ř. a ty poté vyhodnotil tak, jak mu ukládá § 2 odst. 6 tr. ř., tedy nejen jednotlivě, ale rovněž v jejich vzájemných souvislostech. S jeho závěry se poté plně ztotožnil i Krajský soud v Praze jako soud odvolací, a to jak ohledně výroku o vině, tak i o uloženém trestu.

71. Ani Nejvyšší soud po svém přezkumu neshledal, že by mezi provedenými důkazy a z nich plynoucími skutkovými závěry na straně jedné a hmotněprávními závěry na straně druhé existoval jakýkoli nesoulad, tím méně nesoulad zjevný či extrémní. Stejně tak není pravdou, že by v projednávané věci nebyly provedeny obviněnou navrhované podstatné důkazy. Obviněná svými skutkovými námitkami nejenže materiálně nenaplnila žádný z dovolacích důvodů, na které odkázala, ale navíc její výhrady mají charakter prosté nesouhlasné polemiky ve vztahu k tomu, co z jednotlivých ve věci provedených důkazů vyplynulo a co soudy nižších stupňů nevzaly v úvahu. Taková argumentace je v rámci uplatňované obhajoby možná, ale nemůže být úspěšná, tím méně v rámci dovolacího řízení. Jak správně uvedl státní zástupce, Nejvyšší soud není oprávněn zneužít své pravomoci k tomu, aby svojí autoritou nařizoval některému ze soudů nižších stupňů, jak mají hodnotit důkazy, respektive aby je vyhodnotily tak, jak odpovídá představám obviněné.

72. V tomto ohledu Nejvyšší soud připomíná, že k jednotlivým skutkovým zjištěním nelze přistupovat izolovaně, tedy při ignorování vzájemných vztahových souvislostí. Právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod nelze vykládat tak, že zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá deklarovaným představám obviněného. Uvedeným právem je zajišťováno „pouze“ právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy (usnesení Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04).

73. V nyní posuzované věci Nejvyšší soud nezjistil nedůvodný zásah do ústavním pořádkem garantovaných základních práv obviněné. Soudy nižších instancí se v přezkoumávané věci nezpronevěřily přísnému pravidlu prokázání viny obviněné mimo jakoukoliv rozumnou pochybnost a dbaly o dosažení co nejvyšší možné jistoty ohledně závěrů vyplývajících z jednotlivých důkazů. Projednávaná trestná činnost byla rovněž přiléhavě právně kvalifikována, neboť ze strany obviněné byly prokazatelně naplněny všechny zákonné znaky aplikovaných skutkových podstat zločinu výroby a jiného nakládání s látkami s hormonálním účinkem podle § 288 odst. 1, odst. 3 písm. d) tr. zákoníku a přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku.

VI. Závěr

74. Nejvyšší soud po provedeném přezkumu napadeného usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 18. 2. 2025, č. j. 13 To 27/2025-544, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu Praha – západ ze dne 30. 10. 2024, č. j. 14 T 48/2024-523, v rozsahu podaného mimořádného opravného prostředku dospěl k jednoznačnému závěru, že ve věci obviněné M. P. nedošlo k porušení zákona ve smyslu jí uplatněných dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. d), g), h), i) tr. ř., pročež jí podané dovolání v souladu s § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b odst. 1 tr. ř.

75. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není, s výjimkou obnovy řízení, opravný prostředek přípustný (viz § 265n tr. ř.).

V Brně dne 15. 10. 2025

JUDr. Tomáš Durdík předseda senátu