11 Tdo 965/2025

11 Tdo 965/2025-4303

USNESENÍ

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 6. 11. 2025 dovolání obviněných 1. O. K., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Mírov, a 2. O. H., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Valdice, podaná proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. 4. 2025, č. j. 5 To 12/2025-4160, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 37 T 15/2023, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných O. K. a O. H. odmítají.

1. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 8. 2024, č. j. 37 T 15/2023-3963, byl obviněný O. K. uznán vinným jednáním popsaným pod bodem 1), právně kvalifikovaným jako zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), b), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Za toto jednání byl podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 59 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání třinácti let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Současně krajský soud podle § 66 odst. 1, 3 tr. zákoníku jmenovanému obviněnému uložil trest propadnutí části majetku ve vztahu k movitým věcem a finančním prostředkům, jejichž výčet podrobně specifikoval ve výroku o trestu dotčeného rozsudku.

2. Týmž rozsudkem Krajského soudu v Ostravě byl uznán vinným rovněž obviněný O. H., a to jednáním popsaným pod bodem 2), právně kvalifikovaným jako zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, dílem dokonaný, dílem nedokonaný ve stadiu přípravy podle § 20 odst. 1 tr. zákoníku. Za toto jednání byl podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 59 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání čtrnácti let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Současně krajský soud podle § 66 odst. 1, 3 tr. zákoníku jmenovanému obviněnému uložil trest propadnutí části majetku ve vztahu k movitým věcem, jejichž výčet podrobně specifikoval ve výroku o trestu dotčeného rozsudku.

3. Proti výše uvedenému rozsudku Krajského soudu v Ostravě podali obvinění O. K. a O. H. odvolání, jímž oba napadli výrok o vině i výrok o trestu. O těchto řádných opravných prostředcích následně rozhodl Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 9. 4. 2025, č. j. 5 To 12/2025-4160, tak, že obě odvolání podle § 256 tr. ř. zamítl jako nedůvodná.

1) na počátku podzimu roku 2020 se spojil s již pravomocně odsouzenými M. B. a L. M., kteří se na trestné činnosti podíleli s rovněž již pravomocně odsouzenými M. K. a J. P., a od listopadu roku 2022 se do činnosti této skupiny zapojila rovněž již pravomocně odsouzená N. S. Š., a to za účelem zajištění pravidelné výroby drogy metamfetamin (pervitin) a jejího následného prodeje koncovým spotřebitelům a takto se společným záměrem získat majetkový prospěch z výroby a prodeje pervitinu, srozuměni s tím, že v České republice není bez příslušného zákonného povolení možno volně nakládat s psychotropní látkou metamfetaminem zvanou pervitin, využitelnou pro toxikomanii, ani s ní dále obchodovat, vědomi si skutečnosti, že příslušným zákonným povolením nedisponují, s cílem maximalizovat úspěch své činnosti a znesnadnit své odhalení a dopadení, vytvořili dobře organizovanou skupinu osob, ve které se každý podílel svou dílčí úlohou, ve výsledku společně, na opakovaném a pravidelném opatřování léčiv s obsahem efedrinu a pseudoefedrinu, červeného fosforu, kyseliny chlorovodíkové a fortofosforečné, toluenu či jiných organických rozpouštědel, jódu, hydroxidu sodného a dalších chemických látek a jejich následném přepracování na drogu metamfetamin (pervitin), kterou následně distribuovali na území Moravskoslezského, Zlínského a Olomouckého kraje, přičemž do činnosti této skupiny se s výše popsaným záměrem zapojil a na dosažení společného cíle se vědomě podílel nejméně tak, že: od září do října roku 2020 přebíral od M.

B. pervitin za cenu 800 Kč za gram, který M. B. vyráběl ve XY, nakoupený pervitin pak prodával dosud přesně neustanoveným odběratelům v XY a jeho okolí, kdy v tomto období prodal nejméně 500 gramů metamfetaminu (pervitinu), v průběhu roku 2021 nakupoval od M. B. opakovaně pervitin, a to tak, že si pro pervitin sám jezdil do XY nebo si jej nechával vozit L. M. do Š. a zpět stejným kurýrem zasílal M. B. platby za takto odebraný pervitin a takto od M. B. nakoupil pervitin nejméně v deseti případech v množství 200 až 400 gramů, to je celkové množství nejméně 2 000 gramů metamfetaminu (pervitinu), který pak prodával dosud nezjištěným odběratelům v XY a jeho okolí, od počátku roku 2022 až do svého zadržení nakupoval od M.

B. pervitin, a to tak, že si tento pervitin nechával M. B. vozit do Olomouce, XY a jinam, nebo si pro pervitin sám jezdil na ulici XY do XY a takto od M. B. nakoupil pervitin nejméně ve čtyřech případech ve XY v množství 400 až 500 gramů, nejméně ve dvou případech v Olomouci v množství 300 a 80 gramů a nejméně ve dvou případech si jej nechal dovézt L. M. do XY, kdy takto v uvedeném období nakoupil pervitin v celkovém množství nejméně 2 500 gramů metamfetaminu (pervitinu), který pak prodával dosud nezjištěným odběratelům v XY a jeho okolí, dne 25.

6. 2022 z XY do XY pro M. B. převezl nejméně 30 dóz s tabletami léčiva Efedrina Arena, z nichž každá obsahovala 1.500 ks tablet s obsahem efedrinu 50 mg/tbl, určených k výrobě 1.320 gramů metamfetaminu (pervitinu) a tyto tablety ukryl podle pokynu S. N. Š.

ve sklepě domu na adrese XY v XY, ačkoli věděl, že tyto tablety budou následně M. B. přepracovány na pervitin, v blíže nezjištěné době v průběhu roku 2022 ve XY, v domě v ulici XY, společně s M. B. za pomoci laboratorní techniky a chemikálií tvořících zařízení určené k nedovolené výrobě psychotropní látky pervitin, které za tímto účelem M. B. vědomě a neoprávněně přechovával, a z jím opatřených tablet Efedrina Arena, které obsahují efedrin, vyráběl dvakrát nezjištěné množství metamfetaminu (pervitinu), a za pomoc při výrobě pervitinu od M.

B. převzal 50 gramů metamfetaminu (pervitinu), který pak prodával dosud nezjištěným odběratelům v XY a jeho okolí, a takto sám prodal a jinak jinému opatřil celkem nejméně 5.050 gramů metamfetaminu (pervitinu) a jinak se podílel na jeho výrobě, a dalších 292 gramů metamfetaminu (pervitinu) přechovával v různých obalech v jím užívaném bytě v ulici XY v XY, přičemž takto jednal v úmyslu se obohatit, a aniž by byl držitelem povolení k zacházení s návykovými látkami ve smyslu § 8 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, a přestože efedrin je zařazen do tabulky I podle Úmluvy OSN proti nedovolenému obchodu s omamnými a psychotropními látkami a v návaznosti na toto také v kategorii 1 v příloze I Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 273/2004 a nařízení Rady (ES) č. 111/2005 jako prekurzor sloužící k výrobě metamfetaminu (pervitinu), a droga pervitin, chemicky definovaná jako metamfetamin, je uvedena v příloze č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, jako psychotropní látka zařazená do seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách, a takového jednání se dopustil, přestože byl jednak rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 27.

11. 2015, sp. zn. 2 T 192/2015, který nabyl právní moci dne 27. 11. 2015, odsouzen pro přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře šestnácti měsíců s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu v trvání pěti roků, jehož výkon byl následně nařízen usnesením Okresního soudu v Šumperku ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. 2 T 192/2015, a z jehož výkonu byl poté dne 28. 7. 2020 podmíněně propuštěn, a jednak rozsudkem Okresního soudu v Jeseníku ze dne 26.

10. 2016, sp. zn. 2 T 106/2016, který nabyl právní moci dne 11. 4. 2017, odsouzen pro zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře tří roků, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem, který vykonal dne 11. 7. 2020.

2) v období od 17. 9. do 20. 9. 2022 ve XY, v domě v ulici XY, společně s již pravomocně odsouzeným M. B. za pomoci laboratorní techniky a chemikálií tvořících zařízení určené k nedovolené výrobě psychotropní látky pervitin, které za tímto účelem M. B. vědomě a neoprávněně přechovával, a z jím opatřených tablet Efedrina Arena, které obsahují efedrin, vyrobil nejméně 500 gramů metamfetaminu (pervitinu), a dalších 40 gramů metamfetaminu (pervitinu) převzal dne 20. 9. 2022 jako odměnu za pomoc při výrobě pervitinu od M.

B. a tento následně v Liberci prodal nezjištěným odběratelům, na konci září roku 2022 koupil ve XY za cenu 14.000 Kč od M. B. jednu dózu obsahující 1.500 kusů tablet Efedrina Arena s obsahem efedrinu 50 mg/tbl, kterou následně v Liberci použil k výrobě nejméně 44 gramů metamfetaminu (pervitinu), který prodal nezjištěným odběratelům, na počátku října roku 2022 koupil ve XY za cenu 14.000 Kč/dózu od M. B. nejméně 20 dóz po 1.500 kusech tablet Efedrina Arena s obsahem efedrinu 50 mg/tbl a tyto tablety následně v Liberci použil k výrobě nejméně 880 gramů metamfetaminu (pervitinu), který prodal nezjištěným odběratelům, v měsíci prosinci roku 2022 v Liberci prodal již pravomocně odsouzeným M.

B. a N. S. Š., za účelem následné výroby pervitinu, 4 kg tablet léčiva Cirrus, StopCold či Cold Relief s obsahem pseudoefedrinu 120 mg/tbl, to je celkem 1.194 gramů pseudoefedrinu, za celkovou částku 200.000 Kč, určených k výrobě nejméně 703 gramů metamfetaminu (pervitinu), dne 9. 2. 2023 v Liberci prodal M. B. za účelem následné výroby pervitinu 18 kg tablet léčiva Cold Relief s obsahem pseudoefedrinu 120 mg/tbl, za celkovou částku 940.000 Kč, určených k výrobě 3.166 gramů metamfetaminu (pervitinu), a následně si od M.

B. převzal z těchto tablet 1 kg a tyto tablety (2.487 kusů s obsahem 298 gramů pseudoefedrinu) následně v Liberci použil k výrobě nejméně 175 gramů metamfetaminu (pervitinu), který prodal nezjištěným odběratelům, a zbývajících 17 kg těchto tablet se M. B. ve XY pokusil přepracovat na celkem 2.991 gramů metamfetaminu (pervitinu), a za účelem výroby dalšího pervitinu v místě svého bydliště v bytě v ulici XY v Liberci - XY, v jím užívané garáži v ulici XY v Liberci-XY a v boudě na zahradě v ulici XY v Liberci-XY až do momentu svého zadržení dne 5.

6. 2023 ukrýval celkem 6.197 gramů červeného fosforu určeného k výrobě dalších více než 18.800 gramů pervitinu, kyselinu orto-fosforečnou, jód, organická rozpouštědla, hydroxid sodný, laboratorní vybavení, podrobné písemné návody na výrobu pervitinu a další chemikálie a komponenty k výrobě pervitinu, a takto sám vyrobil, prodal a jinak jinému opatřil celkem nejméně 1.639 gramů metamfetaminu (pervitinu) a na výrobě dalších nejméně 3.694 gramů metamfetaminu (pervitinu) se podílel tím, že jiným opatřoval tablety (prekurzory) k jeho výrobě, a na výrobu dalších nejméně 18.800 gramů metamfetaminu (pervitinu) se připravoval, přičemž takto jednal v úmyslu se obohatit, a aniž by byl držitelem povolení k zacházení s návykovými látkami ve smyslu § 8 zákona č.

167/1998 Sb., o návykových látkách, a přestože efedrin a pseudoefedrin jsou zařazeny do tabulky I podle Úmluvy OSN proti nedovolenému obchodu s omamnými a psychotropními látkami a v návaznosti na toto také v kategorii 1 v příloze I Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 273/2004 a nařízení Rady (ES) č. 111/2005 jako prekurzory sloužící k výrobě metamfetaminu (pervitinu), červený fosfor je látkou uvedenou v podkategorii 2A kategorie 2 přílohy I Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 273/2004, o prekursorech drog, a v kategorii 2 přílohy Nařízení Rady (ES) č. 111/2005, jako prekurzor sloužící k výrobě metamfetaminu (pervitinu), a droga pervitin, chemicky definovaná jako metamfetamin, je uvedena v příloze č. 5 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, jako psychotropní látka zařazená do seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách.

6. Proti výše citovanému usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. 4. 2025, č. j. 5 To 12/2025-4160, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 8. 2024, č. j. 37 T 15/2023-3963, podali oba výše jmenovaní obvinění mimořádný opravný prostředek.

7. Obviněný O. K. podal proti shora uvedeným rozhodnutím soudů nižších stupňů dovolání, které prostřednictvím svého obhájce výslovně zaměřil toliko proti výroku o vině. V rámci odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku odkázal na existenci dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a to ve všech jeho procesních alternativách, neboť má za to, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění zákonných znaků projednávaného trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, dále jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech a zároveň ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Současně dovolatel odkázal na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neboť napadené rozhodnutí podle jeho mínění spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.

8. Ve vztahu k dovolacímu důvodu uvedenému v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v první a druhé procesní variantě dovolatel vznesl ve vztahu k provedenému dokazování řadu námitek, směřujících zejména proti hlavním usvědčujícím důkazům – tedy proti výpovědi svědka M. B. a jeho partnerky, svědkyně N. S. Š., přičemž tvrdí, že na základě předmětných výpovědí nebyla jeho účast na výrobě ani prodeji metamfetaminu jednoznačně prokázána.

9. V této souvislosti dovolatel namítl, že svědkovi B. byl přiznán status spolupracujícího obviněného v rozporu s § 178a odst. 2 tr. ř., neboť jde o organizátorova projednávané trestné činnosti, u kterého byly splněny i zákonné podmínky pro mimořádné zvýšení trestu odnětí svobody podle § 59 tr. zákoníku a navíc mu tento status byl přiznán v jiném trestním řízení, k čemuž krajský soud rovněž odmítl přihlédnout. Vzhledem k tomu má dovolatel za to, že soud prvního stupně neměl k této výpovědi vůbec přihlížet, neboť jde o důkaz procesně nepoužitelný ve smyslu druhé alternativy předmětného dovolacího důvodu. Rovněž výpověď svědkyně N. S. Š. označil za nevěrohodnou, neboť je založena pouze na jejích domněnkách a nepřímo získaných informacích pocházejících od jejího přítele, jímž byl svědek B.

10. Mezi určujícími skutkovými zjištěními a obsahem provedených důkazů dovolatel spatřuje zjevný rozpor také ve vztahu k osobě již odsouzeného L. M. (který se podílel na dovozu pervitinu od svědka B.). V této souvislosti namítl, že tento odsouzený využil u hlavního líčení svého práva nevypovídat, avšak zároveň jeho osobu ve vězeňském zařízení „bombarduje motáky“, které předložil soudu prvního stupně, nicméně krajský soud si jejich obsah vyložil po svém. V odůvodnění svého rozsudku krajský soud (mimo jiné) uvedl, že v noci z 12. 8. na 13. 8. 2024 odsouzený M. přivezl jeho osobě pervitin od svědka B., nicméně v této době byl odsouzený M. ve výkonu trestu a obviněný ve vazbě. Podle tvrzení krajského soudu tedy odsouzený M. distribuoval pervitin i ve vězeňském zařízení, pročež dovolatel označil jeho svědeckou důvěryhodnost za „nulitní“. V linii těchto námitek obviněný rovněž odmítl tvrzení soudu prvního stupně, že dne 8. 8. 2024 se měl domlouvat se svědkem B. na osobním setkání, popř. předávání věcí prostřednictvím L. M., neboť v této době se nacházel ve Vazební věznici v Ostravě, kde řádně dodržoval vězeňský řád, a proto i tato tvrzení soudu odmítá.

11. Následně se dovolatel s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho druhé procesní alternativě vyjádřil k jednotlivým etapám prokazované trestné činnosti. Ve vztahu k trestné činnosti počínající od září roku 2020 (kdy měl od svědka B. převzít pervitin v ceně 800 Kč za gram) dovolatel namítl, že na základě všech ve věci provedených důkazů měl být z této činnosti usvědčen, přestože v tomto období neprobíhalo žádné sledování jeho osoby, ani odposlechy telefonních hovorů.

12. Ve vztahu k trestné činnosti, ke které mělo dojít v průběhu roku 2021 (kdy měl od svědka B. nakoupit pervitin nejméně v deseti případech, přičemž jeho celkové množství mělo dosáhnout hmotnosti 2.000 gramů a který měl následně prodávat v XY a jeho okolí) a k trestné činnosti probíhající od počátku roku 2022 do svého zadržení (kdy od M. B. pervitin nakupoval za součinnosti L. M., přičemž jeho celkové množství mělo dosáhnout hmotnosti nejméně 2.500 gramů a který měl následně prodávat v XY a jeho okolí) dovolatel namítl, že měl být usvědčen výpovědí svědka B. a záznamy telekomunikačního provozu, stejně jako výsledky policejního sledování. Nicméně v souvislosti s touto trestnou činností namítl, že on ani jeho obhájce se (vyjma výpovědi svědka B.) neměli možnost seznámit s odposlechy a záznamy ze sledování, neboť nejsou součástí trestního spisu.

13. Také k trestné činnosti ze dne 25. 6. 2022 (spočívající v tom, že pro M. B. přivezl nejméně 30 dóz s tabletami léčiva Efedrina Arena, z nichž bylo možné vyrobit 1.320 gramů pervitinu, které měl podle pokynu S. N. Š. ukrýt ve sklepě domu) dovolatel namítl, že z této trestné činnosti byl usvědčen na základě výpovědí svědků B. a Š., jakož i odposlechy a výsledky policejního sledování jeho osoby. Avšak zaznamenané odposlechy a sledování jeho osoby naopak měly prokázat, že s tabletami Efedrina Arena neměl ničeho společného (viz protokol ze sledování ze dne 25. 6. 2022). Rovněž z návrhu státního zástupce na vydání příkazu k domovní prohlídce ze dne 16. 1. 2023 vyplynulo, že jeho osoba byla poprvé ustanovena až 25. 6. 2022, pročež považuje jakékoliv odkazy na odposlechy a sledování své osoby před tímto datem za zcela irelevantní.

14. Rovněž k trestné činnosti z blíže nezjištěné doby roku 2022 (kdy měl společně s M. B. ve dvou případech vyrábět nezjištěné množství pervitinu, přičemž za pomoc při výrobě pervitinu měl převzít 50 gramů této látky, kterou měl následně prodávat v XY a jeho okolí) měl být usvědčen výpovědí svědka B., odposlechy a výsledky sledování, a to přesto, že svědek B. v průběhu své výpovědi u hlavního líčení tuto trestnou činnost nepotvrdil a obviněný ani jeho obhájce se ani s těmito dalšími důkazy neměli možnost seznámit, neboť nebyly součástí trestního spisu. Přitom odvolací soud výše uvedená pochybení označil v odůvodnění napadeného usnesení toliko za formální chybu.

15. Ve vztahu k třetí alternativě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolatel namítl, že během hlavního líčení vznesl požadavek na provedení výslechů svědků, kteří byli označeni za jeho odběratele. Krajský soud však navrhované výslechy zamítl provést s odůvodněním, že jde o důkazy nadbytečné. Dovolatel je však přesvědčen o tom, že tito svědci mohli soudu poskytnout z pohledu meritorního rozhodnutí důležité informace, pročež jejich neprovedení považuje za pochybení, které v konečném důsledku vedlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces. Krajský soud tak o jeho vině rozhodoval pouze na základě vlastních spekulací a neexistujících důkazů.

16. S ohledem na výše uvedené námitky dovolatel závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g), i) tr. ř. [pozn. V tomto směru Nejvyšší soud upozorňuje na zjevnou písařskou chybu při písemném vyhotovení dovolání, neboť podle úvodní části i následného odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku obviněný výslovně uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), písm. h) tr. ř. a nikoli též podle písm. i) téhož ustanovení] zrušil podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. 4. 2025, č. j. 5 To 12/2025-4160, stejně jako jemu předcházející rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 8. 2024, č. j. 37 T 15/2023-3963, a současně Krajskému soudu v Ostravě přikázal věc znovu projednat a rozhodnout.

17. Obviněný O. H. proti shora uvedeným rozhodnutím obou soudů nižších stupňů podal prostřednictvím svého obhájce mimořádně rozsáhlé dovolání, které zaměřil proti výroku o vině. V rámci odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku odkázal na existenci dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a to v jeho dvou alternativách, neboť je přesvědčen, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění zákonných znaků trestného činu, jímž byl uznán vinným, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a zároveň nebyly ve vztahu k nim nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Dále dovolatel odkázal též na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neboť má za to, že napadená rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.

18. Ve vztahu k dovolacímu důvodu uvedenému v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v první procesní alternativě dovolatel vznesl celou řadu námitek, kterými usiloval doložit, že tvrzení svědka B. se nezakládají na pravdě, pročež jeho výpověď má za zcela nevěrohodnou. Tvrzení tohoto svědka, že obviněnému prodal dózu s tabletami za 14.000 Kč (aby z něj obviněný vyrobil 500 g pervitinu), dovolatel odmítl jako nepravdivé. Namítá, že svědek B. měl v té době velké finanční problémy (důsledku čehož se zadlužil), a proto označil za nelogické, aby si u jeho osoby nechal vyrobit pervitin, když jej sám uměl vyrobit, navíc v lepší kvalitě. Vyjma toho měl krajský soud (na základě tvrzení tohoto svědka) za prokázanou výrobu 500 g pervitinu a převzetí dalších 40 g pervitinu (jako odměnu od svědka B.), avšak dovolatel namítl, že ze 700 g efedrinu je možné vyrobit zhruba 560 g pervitinu a při běžné výrobní ztrátě v množství cca 20 %, (které odpovídá cca 100 g pervitinu) a současném darování dalších 40 g jeho osobě, by svědkovi zbylo cca 360 g metamfetaminu, což je však pro výrobce již finančně nevýhodné, neboť z tohoto množství by si prakticky vydělal pouze na nákup dalších prekurzorů. Z tohoto důvodu nedává podle dovolatele žádný smysl, aby si svědek B. u něho nechal v předmětné době vyrobit pervitin.

19. O nevěrohodnosti výpovědní verze svědka B. svědčí i jeho zcela neurčité tvrzení, že obviněnému prodal 20 nebo 30 dóz léků, když však u hlavního líčení upřesnil, že od jeho osoby obdržel 294.000 Kč (při ceně 14.000 Kč za jednu dózu), z čehož si dopočítal, že těchto dóz bylo jen 20 kusů (plus ještě jedna, kterou obviněnému dlužil). Za nelogické dovolatel označil i další skutečnosti, když např. svědek B. v zajištěných odposleších výslovně zmiňuje, že je obeznámen s tím, že jej policie sleduje, avšak i nadále pokračoval v produkci pervitinu. Nelogickou je i skutečnost, že svědek označil jeho osobu za narkomana (který běžně užívá omamné látky a živí se jejich prodejem), na druhé straně se však neobával svěřit mu celou laboratorní výrobu metamfetaminu, a to i přes hrozící riziko, že mu část výtěžku psychotropní látky zcizí.

20. Ve vztahu k svědectví M. B. dovolatel připustil, že od jeho osoby kupoval omamné látky a v několika případech je obdržel i zdarma, nicméně jiný způsob distribuce striktně popírá. Pokud tedy svědek tvrdí, že obviněný H. vyráběl pervitin v jeho domě ve XY v ul. XY, neuvedl pravdu. Obviněný sice připustil, že jeho dům navštívil, a to dokonce po dobu necelého týdne a během které se (mimo jiné) se svědkem B. domlouval i na pronájmu předmětných prostor, avšak tvrdí, že žádná výroba drog zde neproběhla, což u hlavního líčení potvrdily i svědkyně G. (přítelkyně obviněného) a L. C., stejně jako záznamy odposlechů telekomunikačního provozu.

21. Svědek B. dále tvrdí, že obviněný mu měl v Liberci prodat léčivo s obsahem pseudoefedrinu za částku 200.000 Kč, nicméně z odposlechů pořízených v jeho motorovém vozidle vyplynulo, že jmenovaný svědek znal v Polsku osoby, které předmětná léčiva prodávají a v minulosti s nimi taktéž obchodoval. V této souvislosti dovolatel tvrdí, že je nelogické, aby svědek B. jel na vzdálenost 300 km bez toho, aby si předtím nezjistil, zda je takový nákup vůbec možný. Na tomto základě pak uzavírá, že svědek B. takovou cestu vůbec nepodnikl.

22. K prodeji tablet léčiva Cold Relief s obsahem pseudoefedrinu za celkovou částku 960.000 Kč dovolatel uvedl, že v lednu 2023 se se svědkem B. sešel v Liberci, kde se jej svědek dotázal, zda by mu mohl sehnat tablety Cirrus s obsahem pseudoefedrinu za 960.000 Kč, což odpovídalo cca 18 kg těchto léků. S tímto návrhem obviněný vyjádřil souhlas, avšak nikoli proto, že by mu tato léčiva chtěl obstarat, ale aby si smluvenou částku ponechal, neboť mu svědek dlužil finanční prostředky a měl je vrátit až po uplynutí pěti let. Následně však obviněný zjistil, že svědkovi B. z těchto peněz patří jen 160.000 Kč a zbylou částku ve výši 800.000 Kč mu sehnala svědkyně Š. Z tohoto důvodu od svého původního úmyslu ustoupil a svědkovi předmětnou částku v plné výši vrátil. Tuto skutkovou verzi potvrzuje svědkyně G., která v den příjezdu svědka B. tuto částku u obviněného spatřila. To dovolatel považuje za přímý důkaz, že pro svědka B. za tuto částku léčivo v Polsku nezakoupil a peníze mu vrátil, byť si z ní ponechal částku ve výši 50.000 Kč, takže svědek obdržel celkem 910.000 Kč. Tato skutečnost byla důvodem, proč svědek B. místo do Ostravy jel do Prahy, aby předmětné léčivo sehnal.

23. Věrohodnost uvedené skutkové verze podle dovolatele prokazují i další skutečnosti. V Polsku je k sehnání pouze léčivo Cirrus, avšak svědek B. v Praze zakoupil léčivo Relief. Svědek B. (který měl peníze půjčené) měl ihned po svém návratu do Ostravy začít s výrobou metamfetaminu, aby z prvního cyklu vydělal peníze na nákup léčiva na druhý var a teprve z tohoto by vrátil původně zapůjčené peníze. Místo toho však (poněkud komplikovaně) cestoval přes Prahu (údajně proto, aby byl v Ostravě co nejdříve, byť z Liberce by přijel daleko dříve) a začal „vařit“ až po deseti dnech. Za této situace nelze logicky objasnit, jaký smysl měla cesta přes Prahu. Dále dovolatel namítl, že když svědek počal „vařit“, spotřeboval jen třetinu léčiva. Poté si učinil několikadenní přestávku, což opět nedává žádný smysl.

24. Na tomto základě obviněný shrnul, že svědek B. u hlavního líčení vypovídal zcela účelově, neboť si chtěl zajistit status spolupracujícího obviněného, aby mu byl uložen nižší trest. Jeho výpověď však postrádá logiku a je v rozporu i s výsledky vyplynuvšími z nasazených operativně pátracích prostředků (nehledě na to, že výpovědi tohoto svědka se v průběhu času vyvíjely – při prvním výslechu svědek odmítl vypovídat, při druhém vypovídal, avšak nikoli k osobě obviněného a teprve poté, co uzavřel dohodu s krajským státním zastupitelstvím, podal v neprospěch obviněného rozsáhlou výpověď).

25. Také k výpovědi další klíčové svědkyně N. S. Š. dovolatel vznesl celou řadu výhrad. Především namítl, že s touto svědkyní nebyl v kontaktu, neboť komunikoval pouze se svědkem B. Byl však obeznámen s tím, že svědek B. jí o existenci varny informoval, byť svědkyně přiznala, že „u varu“ nikdy přítomna nebyla – jde tedy o nepřímého svědka, který u soudu svědčil toliko o tom, co věděl od svého partnera. Faktická nepravdivost její výpovědi vyplynula i z tvrzení, že obviněný v domě svědka dvakrát vyráběl pervitin, což svědek B. korigoval tvrzením, že obviněný zde vyráběl pervitin toliko jednou. Dovolatel rovněž popírá tvrzení výše jmenované svědkyně, že od svědka B. obdržel omamné látky, které následně zobchodoval, neboť obviněný nikdy žádné drogy nikomu neprodával. O nevěrohodnosti této svědkyně vypovídala i svědkyně L. S., která přiznala, že ji svědkyně Š. lživě nařkla, že vaří a prodává se svědkem B. pervitin. Ta se však takové trestné činnosti nedopustila a soudu objasnila, že svědkyně Š. křivě vypovídala proto, že na její osobu žárlila. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že i tato svědkyně je osobou zcela nedůvěryhodnou.

26. Pokud jde o odposlechy telekomunikačního provozu, dovolatel předeslal, že v řízení před soudem se důkaz záznamem odposlechu provádí zásadně faktickým přehráním a poslechem zaznamenané nahrávky telefonického rozhovoru (§ 213 odst. 2 tr. ř.). Listinné přepisy záznamů samy o sobě nejsou důkazem. Z provedených odposlechů se přitom osoby dovolatele týkají toliko policejní akce označené jako BRODAZ-00, BRODAZ-09 a BRODAZ-15. Zájmové hovory mezi svědkem B. a obviněným se odehrály mezi dny 4. 2. 2023 a 8. 2. 2022, přičemž většina z nich se týká pouze osob M. B., O. K. a L. M. a podle dovolatele jsou stran jeho viny nezávadové. Stejný závěr vyplývá z akce BRODAZ-09 stran hovorů realizovaných mezi dny 8. 8. 2022 a 10. 10. 2022. Podle obviněného tedy z odposlechů, které byly přehrány během hlavního líčení, nevyplynulo ničeho, co by prokazovalo jeho vinu, pročež má za to, že skutkové závěry krajského soudu (byť je podpořil i vrchní soud) jsou s provedenými důkazy ve zjevném rozporu.

27. Stran procesně nepoužitelných důkazů ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve druhé procesní alternativě dovolatel namítl, že protokol o sledování osob a věcí, k němuž nejsou přiloženy obrazové, zvukové nebo jiné záznamy ve smyslu § 158b odst. 3 tr. ř., není v řízení před soudem použitelný jako listinný důkaz. Tuto svoji námitku následně obviněný konkretizoval tak, že v projednávané věci nejsou vyjma protokolu o sledování osob a věcí v procesním spisovém materiálu přiloženy obrazové, zvukové či jiné záznamy ve smyslu § 158b odst. 3 tr. ř., a proto předmětné protokoly a záznamy nelze vzít v potaz v rámci procesu dokazování. S předmětnou skutečností se přitom krajský soud nikterak nevypořádal a odvolací soud k této námitce obviněného toliko uvedl, že obecně s touto námitkou souhlasí, avšak ta není pro tuto trestní věc přiléhavá – byť následně konstatoval, že použitelnost záznamů jako důkazu nemůže být zpochybňována. S tímto závěrem se dovolatel nemohl ztotožnit, když i nadále trvá na tom, že listinné záznamy jsou procesně nepoužitelné, a tím, že soudy tuto okolnost neakceptovaly, došlo k porušení jeho procesních práv. Současně poukázal na to, že oba soudy v rámci hodnocení důkazů pracují i s úředním záznamem o podání vysvětlení učiněného jeho osobou, ačkoli se rovněž jedná o záznam nepoužitelný.

28. S odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve třetí alternativě dovolatel namítl, že do spisového materiálu nechal založit dva dopisy adresované svědkyní Š. osobě J. K. (jeden ze dne 28. 11. 2023 a druhý bez uvedení data). Následně obviněný odcitoval části těchto dopisů, ve kterých svědkyně uvádí, že „obchodů s metamfetaminem se nikdy osobně nezúčastnila“, u soudu „neměla k věci co říci“, všechno se „dozvěděla až z těch obvinění, co jim poslali“, přičemž ani „nevěděla, kolik těch prášků je a kolik to stálo nebo za kolik to prodával“, ale „oni“ na její osobu a na M. „zatlačili a měli vyhráno“. Předmětné dopisy však oba soudy opomněly zahrnout do celkového hodnocení provedených důkazů, přičemž v odůvodnění svého rozsudku se soud prvního stupně k těmto skutečnostem vůbec nevyjádřil a odvolací soud toliko konstatoval, že „krajskému soudu nelze vytknout, že by neprovedl některý z podstatných důkazů, které byly shromážděny v přípravném řízení, opatřeny v průběhu řízení před soudem či navrženy ze strany obžalovaných“, s čímž dovolatel vyjádřil nesouhlas. Následně obviněný namítl, že soudy nevyhověly ani jeho návrhům na výslech dalších osob, zejména osoby taxikáře a jeho spolubydlících, když nesouhlasí především se soudem uvedenými důvody, které jej vedly k zamítnutí těchto návrhů.

29. S odkazem na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. dovolatel dále akcentoval, že trestní stíhání bylo ve vztahu ke všem spoluobviněným zahájeno o čtyři měsíce dříve než ve vztahu k jeho osobě. V tomto období tedy neměl ve smyslu § 161 a násl. tr. ř. možnost uplatňovat svá procesní práva, která mu garantuje trestní řád (zejména se jedná o § 165 odst. 2, 3 tr. ř. ve spojení s § 41 odst. 2 a odst. 6 tr. ř.). Policejní orgán tedy zahájil vyšetřování, načež šest osob z řad spoluobviněných mělo možnost využívat právní pomoci ze strany svých obhájců, na rozdíl od obviněného, kterému bylo usnesení o zahájení trestního řízení doručeno až v době, kdy většina vyšetřovacích úkonů již byla provedena. Namítaný postup fakticky eliminoval možnost, aby obviněný ve fázi vyšetřování realizoval své právo na obhajobu, v důsledku čehož má významně horší postavení oproti ostatním spoluobviněným, kteří na těchto právech nebyli zkráceni.

30. S ohledem na výše uvedené dovolatel závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud v souladu s § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil dovoláním napadené usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. 4. 2025, č. j. 5 To 12/2025-4160, a podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a aby Vrchnímu soudu v Olomouci přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, pokud Nejvyšší soud ve smyslu § 265m tr. ř. nebude moci při zrušení napadeného rozhodnutí ve věci sám rozhodnout.

31. K dovoláním obviněných O. K. a O. H. se ve svém písemném stanovisku ze dne 22. 8. 2025, sp. zn. 1 NZO 570/2025-25, vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Ten úvodem předeslal, že z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. vyhodnotil obě podaná dovolání jako zjevně neopodstatněná. Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. konstatoval, že obsahově odpovídající námitky v textu podaných dovolání ani neshledal. Navíc oba obvinění prostřednictvím většiny svých námitek pouze zopakovali svoji obhajobu z předchozích fází řízení, přestože se oba soudy s otázkou jejich důvodnosti přesvědčivým způsobem vypořádaly.

32. Ke skutkové situaci státní zástupce konstatoval, že oba obvinění jsou usvědčováni výpověďmi svědků B., Š., V., K., částečně i svými výpověďmi, jakož i odposlechy a záznamy telekomunikačního provozu, záznamy o sledování osob a věcí, včetně prostorového odposlechu ve vozidle, ale také věcmi zajištěnými při domovních prohlídkách, přičemž např. data zajištěná z elektronických zařízení obviněného O. H. celou důkazní situaci ještě dokreslily. Za takového důkazního stavu státní zástupce vyhodnotil námitky obou obviněných stran nedostatečného prokázání jejich viny za zcela iluzorní.

33. S námitkou obviněného O. K., že výslech svědka B. je procesně nepoužitelným, se státní zástupce neztotožnil. Přestože by byl status spolupracujícího obviněného svědku B. přiznán v rozporu s § 178a odst. 2 tr. ř. (nadto v jiném řízení), nemůže taková okolnost způsobit, že by uskutečněný výslech byl procesně nepoužitelný. Taktéž obviněný O. H. primárně argumentuje nevěrohodností ovlivněnou enormním zájmem svědka B. na výsledku řízení, což však plyne z odlišného hodnocení skutkových okolností posuzované věci obviněným na rozdíl od skutkových závěrů soudů učiněných v důkazním řízení. Takovou námitku je tedy nutné odmítnout jako zjevně neopodstatněnou. Státní zástupce v tomto směru poukázal na skutečnost, že soud prvního stupně se věrohodností obou obviněných, stejně jako slyšených svědků vypořádal zcela logickým, pečlivým a zákonu odpovídajícím způsobem (zejména v bodech 45. až 53. a 58. svého rozsudku), přičemž státní zástupce se s touto argumentací bezvýhradně ztotožnil a pro stručnost na tento rozbor učiněný soudem první stupně odkázal.

34. Dále se státní zástupce vyjádřil k námitce O. H. stran rozporované procesní nepoužitelnosti „úředního záznamu o podání vysvětlení“. Obviněný zjevně odkázal na protokoly o provedení domovních prohlídek včetně fotodokumentace, jež obsahují tzv. předchozí výslechy ve smyslu § 84 tr. ř., jež jsou před započetím prohlídky v zásadě obligatorní povahy. Z žádných skutečností však nevyplynulo, že by soud prvního stupně tyto důkazy výhradně použil ke stabilizaci svých skutkových zjištění. Podle státního zástupce nelze za stávající důkazní situace dospět k závěru, že by soud prvního stupně v rámci dokazování pochybil, nehledě na to, že se ani nejedná o podstatný důkaz, který by bylo určující pro naplnění znaků obviněnému přisouzeného trestného činu.

35. Vznesl-li obviněný O. H. námitku opomenutých důkazů v podobě neprovedení důkazů dopisy svědkyně Š., podle přesvědčení státního zástupce z jednotlivých pasáží nevyplynulo nic, co by mohlo stabilizovaná skutková zjištění soudu prvního stupně zpochybnit. Proto i v případě, že by zamítnutí důkazního návrhu bylo bez adekvátního odůvodnění, by ani tato skutečnost nevedla k závěru o porušení práva obviněného na spravedlivý proces.

36. Státní zástupce se neztotožňuje ani s tvrzením obviněného K., že jeho odsouzení je založeno na záznamech odposlechů a sledování, s nimiž se on ani jeho obhájce neměli možnost seznámit, neboť tato jeho argumentace se nezakládá na pravdě. V hlavním líčení byly mnohé hovory přehrány a stranám byla dána možnost navrhnout i přehrání dalších odposlechů, jež byly součástí spisového materiálu. Obviněný K. i jeho obhájce tedy měli možnost se s nimi seznámit, proto v důkazním řízení u soudu prvního stupně nelze spatřovat pochybení a uvedená námitka je tak zjevně neopodstatněná. Uvedené lze vztáhnout i k námitce obviněného O. H. spočívající v tom, že protokoly o sledování osob a věcí a přepisy odposlechů nejsou samy o sobě důkazem. Oběma obviněným totiž byla dána možnost odposlechy přehrát a zobrazit záznamy ze sledování osob a věcí uložené na DVD nosičích. Spisový materiál tyto záznamy jednoznačně obsahuje, a proto pokud z nich soud prvního stupně vycházel a umožnil i jejich zobrazení a přehrání, provedl dokazování procesně bezchybně. Za tohoto stavu dané námitky obviněných postrádají jakékoli opodstatnění.

37. Stran námitky O. H., že jeho trestní stíhání bylo zahájeno až o čtyři měsíce později, pročež se jeho obhájce nemohl zúčastnit vyšetřovacích úkonů ve smyslu § 165 odst. 2 tr. ř., státní zástupce uvedl, že ani v tomto ohledu nelze dát dovolateli za pravdu. Předně je třeba zdůraznit, že obviněný ani neupřesnil, kterých vyšetřovacích úkonů se měl tento deficit týkat. Přitom všechny usvědčující důkazy, jimiž bylo odsouzení jmenovaného obviněného podloženo, byly provedeny v hlavním líčení (a to jak výslechy hlavních usvědčujících svědků, tak důkazů objektivní povahy), ke všem důkazům se měli obviněný a jeho obhájce možnost v rámci hlavního líčení vyjadřovat, včetně konfrontace vyslýchaných svědků. Z těchto důvodů nelze o porušení jeho práv, zejména práva na spravedlivý proces, práva na obhajobu, eventuálně práva na kontradiktorní charakter trestního procesu vůbec uvažovat.

38. Závěrem státní zástupce shrnul, že soudy obou stupňů v dané věci zjistily skutkový stav bez důvodných pochybností, a to v rozsahu potřebném pro rozhodnutí (§ 2 odst. 5 tr. ř.), přičemž důkazy pečlivě hodnotily přihlížejíce ke všem skutečnostem jak jednotlivě, tak i v jejich vzájemných souvislostech a v souladu s pravidly formální logiky (§ 2 odst. 6 tr. ř.). Státní zástupce tedy mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními neshledal žádný rozpor, stejně jako neidentifikoval existenci důkazů procesně nepoužitelných. Dovolání obou obviněných proto v rozsahu, v jakém odpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., vyhodnotil jako zjevně neopodstatněná.

39. Vyjádření státního zástupce k dovolání podaným oběma obviněnými bylo Nejvyšším soudem následně zasláno obhájcům obou dovolatelů k jejich případné replice, které však do okamžiku zahájení neveřejného zasedání o podaných dovoláních nebyly tomuto soudu nikterak předloženy.

III. Přípustnost dovolání

40. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zjišťoval, zda jsou dovolání přípustná a zda vyhovují všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda byla podána v souladu s § 265a odst. 1, 2 tr. ř., zda byla podána v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s § 265e odst. 1, 3 tr. ř., jakož i oprávněnou osobou ve smyslu § 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda obě dovolání splňují všechny obligatorní obsahové náležitosti upravené v § 265f tr. ř.

41. Po jejich prostudování dovolací soud shledal, že oba obvinění výše uvedená ustanovení trestního řádu respektovali, pročež předmětná dovolání vyhodnotil jako přípustná a vyhovující všem relevantním ustanovením trestního řádu, to znamená, že nebyly shledány žádné skutečnosti bránící jejich věcnému projednání.

IV. Důvodnost dovolání

42. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů výslovně uvedených v § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněnými uplatněné dovolací důvody považovat za některé z důvodů, které jsou taxativně uvedeny v citovaném ustanovení zákona, neboť jejich existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.

43. Oba obvinění ve svých dovoláních souhlasně odkázali na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spočívající v tom, že „rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy“. Za právně relevantní dovolací námitku tak lze ze strany obviněného považovat správnost a úplnost skutkových zjištění (na nichž je napadené rozhodnutí založeno), procesní bezvadnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Předmětný dovolací důvod umožňuje nápravu v případech, kdy došlo k zásadním (extrémním) vadám v rozhodných skutkových zjištěních, která jsou určující pro naplnění zákonných znaků trestného činu, jímž byl obviněný pravomocně uznán vinným, popř. zproštěn obžaloby, event. ve vztahu k němuž bylo rozhodnuto některým z dalších druhů rozhodnutí taxativně uvedených v § 265a odst. 2 tr. ř.

44. Z výše uvedeného vyplývá, že tento dovolací důvod věcně podchycuje tři okruhy nejzásadnějších vad ve skutkových zjištěních, kterými jsou: - případy tzv. zjevného (extrémního) nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a skutkových zjištění, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu), - případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkazu, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcného důkazu zajištěného při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkazu nezákonným odposlechem apod.), - vady spočívající v tzv. důkazu opomenutém, tj. důkazu, který byl sice některou ze stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení ani nebylo soudem věcně adekvátně odůvodněno. Zakotvením uvedeného dovolacího důvodu (s účinností ode dne 1. 1. 2022) tedy nedošlo k nikterak obecnému (plošnému či automatickému) rozšíření mezí dovolacího přezkumu též na jakékoli otázky skutkového charakteru, neboť – jak bylo uvedeno výše – umožňuje nápravu jen v těch nejzávažnějších případech, kdy došlo k zásadním vadám v rozhodných skutkových zjištěních.

45. Oba dovolatelé odkázali rovněž na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který je možné iniciovat tehdy, pokud napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu lze zásadně namítat vady hmotněprávní povahy, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Pro naplnění uvedeného dovolacího důvodu však nepostačuje pouhý formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů, aniž by byly řádně vymezeny právní vady v napadených rozhodnutích spatřované. To znamená, že předmětný dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotněprávní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03).

46. Nadto Nejvyšší soud i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva obviněných, včetně jejich práva na spravedlivý proces (k tomu srov. Stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).

V. K meritu věci

47. V duchu výše citované judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu dovolací soud zkoumal, zda dovolání obviněných O. K. a O. H. splňují kritéria jimi uplatněných dovolacích důvodů. Po prostudování připojeného spisového materiálu a obsahu podaných mimořádných opravných prostředků však dospěl k závěru, že dovolacím námitkám obou obviněných nelze vyhovět, neboť byly Nejvyšším soudem z níže rozvedených důvodů shledány zjevně neopodstatněnými.

48. Nejvyšší soud předně ověřil, že Krajský soud v Ostravě odvodil své skutkové závěry z rozsáhle provedených a vzájemně se doplňujících důkazů, zahrnujících nejen výpovědi obou obviněných a řady svědků (zejména výpovědí svědků M. B., N. S. Š., L. V., M. K., P. R.), ale také z řady listinných důkazů, zahrnujících zejména značný počet odposlechů telekomunikačního provozu, protokoly o sledování osob a věcí (včetně obrazových záznamů uložených na jednotlivých nosičích), protokoly o provedení domovní prohlídek včetně pořízené fotodokumentace, jakož i ze znaleckých posudků a odborných vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví analýza dat a zkoumání nosičů dat.

49. Všechna skutková zjištění Krajský soud v Ostravě vyhodnotil v souladu s ustanovením § 2 odst. 6 tr. ř., tedy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém posouzení všech okolností případu jednotlivě i ve vzájemných souvislostech. Poté soud prvního stupně svým skutkovým závěrům přiřadil přiléhavou hmotněprávní kvalifikaci, neboť zákonné znaky skutkových podstat zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) tr. zákoníku, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku (v případě obviněného O. K.), jakož i zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, dílem dokonaného, dílem spáchaného ve stadiu přípravy podle § 20 odst. 1 (v případě obviněného O. H.), byly jednáním obou obviněných bez důvodných pochybností naplněny, a to jak po objektivní, tak i subjektivní stránce.

50. S výrokem o vině obou obviněných se následně bezvýhradně ztotožnil i Vrchní soud v Olomouci ve svém usnesení ze dne 9. 4. 2025, č. j. 5 To 12/2025-4160, kterým zamítl odvolání obou obviněných jako nedůvodná. Současně se oba soudy nižších instancí v rámci odůvodnění svých rozhodnutí řádně vypořádaly s již dříve přednesenými námitkami obou obviněných.

51. I přes tyto skutečnosti však oba obvinění podali proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě mimořádné opravné prostředky, ve kterých se opětovně zřekli své odpovědnosti za spáchané zvlášť závažný zločiny, neboť oba jsou i nadále přesvědčeni, že na základě provedených důkazů nelze dospět k závěru o jejich vině. S ohledem na tyto námitky Nejvyšší soud danou věc v intencích uplatněných dovolacích důvodů znovu přezkoumal, nicméně v rámci své revize nikterak neshledal, že by postupem soudů nižších stupňů došlo k obviněnými vytýkaným pochybením.

V. 1. K námitkám obviněného O. K. vzneseným s odkazem na dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř.

52. Dovolatel O. K. s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v první a druhé procesní variantě namítl, že rozhodná (určující) skutková zjištění jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Předmětný extrémní rozpor doložil zejména namítanou nevěrohodností výpovědí svědka M. B. a jeho partnerky, svědkyně N. S. Š., i řady dalších skutkových zjištění, které Krajský soud v Ostravě odvodil z provedených důkazů (za plného souhlasu Vrchního soudu v Praze), aby je následně reinterpretoval ve svůj prospěch, přičemž souběžně poukázal na procesně nepoužitelné důkazy.

53. K výpovědi svědka M. B., kterému byl v trestním řízení vedeném samostatně proti jeho osobě přiznán status spolupracujícího obviněného, dovolatel namítl, že krajský soud tento status nepřezkoumával, přestože se jedná o hlavního organizátora rozsáhlé trestné činnosti, pro kterou byly u jeho osoby splněny zákonné podmínky pro mimořádné zvýšení trestu odnětí svobody podle § 59 tr. zákoníku. Podle mínění obviněného byl tomuto svědkovi přiznán status spolupracujícího obviněného v rozporu s § 178a odst. 2 tr. ř., pročež jeho výpověď odmítá jako důkaz procesně nepoužitelný.

54. Z obsahu napadených rozhodnutí je jednoznačně zřejmé, že se skutečností, že svědek M. B. je osobou opakovaně soudně trestanou, která byla ve své vlastní trestní věci již pravomocně odsouzena (a to mimo jiné i pro nezákonné aktivity, které páchal společně s obviněnými K. a H.), byly oba soudy nižších stupňů dostatečně obeznámeny, stejně jako s tím, že trestná činnost tohoto svědka zahrnuje daleko větší rozsah nelegálních aktivit, než byl prokázán oběma dovolatelům. Tato skutková zjištění však nemohou být sama o sobě důvodem, pro který by byl tento důkaz vyhodnocen jako procesně nepoužitelný. V rámci projednávané trestné činnosti je podstatné, že jednotlivé výpovědi tohoto svědka z přípravného řízení i hlavního líčení na sebe obsahově navazují a nevykazují žádné podstatné rozpory (pokud se svědek dopustil určitých nepřesností, byly vyhodnoceny jako nepodstatné). O prokazovaných skutečnostech svědek B. vypovídal velmi podrobně, logicky a přesvědčivě, když z jeho samotné role v celé věci je zjevné, že byl o trestné činnosti obou obviněných dostatečně podrobně obeznámen. V této souvislosti nelze přehlédnout, že svědek B. nepopisoval toliko zapojení své osoby a osob obviněných K. a H. do projednávané trestné činnosti, ale obdobně vypovídal k celé řadě dalších do věci zapojených spoluobviněných osob, které svým prohlášením viny taktéž potvrdily pravdivost jeho výpovědi.

55. Námitku dovolatele K., že organizátorovi trestné činnosti, za něhož považuje svědka B., byl v rozporu s § 178a odst. 2 tr. ř. přiznán status spolupracujícího obviněného Nejvyšší soud kategoricky odmítá, neboť tato námitka je založena na závadném a zjevně manipulativním výkladu dovolatele.

56. V obviněným odkazovaném ustanovení přitom zákonodárce vymezil možnosti státního zástupce navrhnout v obžalobě vůči konkrétnímu obviněnému upuštění od potrestání. Naproti tomu vlastní výčet zákonných podmínek, které musí obviněný splnit, aby jej státní zástupce mohl v řízení o spáchaném zločinu v rámci podané obžaloby (eventuálně v rámci uzavřené dohody o vině a trestu) označit za spolupracujícího obviněného, je uveden v ustanovení § 178a odst. 1 tr. ř. Ale ani tento soupis podmínek neobsahuje důvod, pro který by měl být organizátor trestné činnosti vyloučen z možnosti získat status spolupracujícího obviněného. Je tedy vyloučeno, aby předmětná námitka obviněného vedla v rámci dokazování k odmítnutí výpovědi svědka B. z důvodu její údajné „důkazní nepoužitelnosti“ (kterak dovolatel K. opakovaně namítá).

57. Pokud jmenovaný dovolatel vyjádřil svůj nesouhlas s tím, že svědkovi M. B. byl přiznán status spolupracujícího obviněného v jiném (tj. přímo vůči jeho osobě vedeném) trestním řízení, dovolací soud k tomu pouze podotýká, že krajský soud i v této otázce postupoval striktně v souladu s trestním řádem, který upravuje nejen postup při schvalování uzavřené dohody o vině a trestu, ale i samotné přiznání statusu spolupracujícího obviněného, přičemž samotné podmínky vedoucí k přiznání tohoto statusu mu v nyní (tedy jiném) probíhajícím řízení již nepříslušelo opětovně přezkoumávat.

58. Pakliže dovolatel namítl, že svědek B., který měl v projednávané trestné činnosti vůdčí postavení, v důsledku čehož byl sám ohrožen i důvody pro mimořádné zvýšení trestu odnětí svobody podle § 59 tr. zákoníku, avšak díky získání statusu spolupracujícího obviněného mu soud uložil nízký trest, nelze ani k této námitce jakkoli přihlédnout. V tomto směru Nejvyšší soud připomíná, že od spolupracujícího obviněného je vždy relevantně očekáváno, že ve vlastním zájmu popíše skutečnosti o páchané trestné činnosti pravdivě, souvisle a co nejpodrobněji. V projednávaném případě tak měl svědek B. (původně v postavení spolupracujícího obviněného) za úkol pravdivě a úplně popsat nejen svoji trestnou činnost, ale také související aktivity osob stojících v hierarchii operující skupiny na nižších stupních.

59. Jeho svědectví, aby bylo uznáno jako věrohodné, musí z obsahového hlediska být v úplném souladu s celou řadou dalších ve věci provedených skutkových zjištění. V projednávaném případě tedy se skutkovými zjištěními vyplynuvšími ze sledování osob a věcí, zajištěnými stopami při domovních prohlídkách i prohlídkách jiných prostor, s obsahem záznamů zajištěných bezpečnostními kamerami, odposlechy a záznamy telekomunikačního provozu, včetně prostorového odposlechu pořízeného v motorovém vozidle užívaném obviněným, což obviněný nemůže ani v rámci své obhajoby ignorovat.

60. Ve vztahu k námitkám dovolatele směřujícím vůči výpovědi svědkyně N. S. Š. je nutné uvést, že tato svědkyně – přestože mnohé informace stran účasti obviněných K. a H. na projednávané trestné činnosti měla zprostředkované od svého tehdejšího partnera M. B. – svědčila především o aktivitách obou obviněných, kterých byla osobně přítomna. Přitom ani tato svědkyně nikterak nezastírala svůj aktivní podíl na výše popsaných nelegálních aktivitách. V této souvislosti podrobně popsala nejen své osobní styky s oběma obviněnými, ale i zapojení svědka B. do předmětné drogové trestné činnosti. V tomto směru např. uvedla, že v době návštěvy obviněného O. K. nejméně v jednom případě identifikovala výrobu pervitinu podle specifického zápachu. Sama svědkyně přitom výslovně připustila, že některé skutečnosti byly pouze její domněnkou (např. tvrdila, že pokaždé, když k nim přijel obviněný H., tak se vařil pervitin, avšak následně se od svědka B. dozvěděla, že k tomu nedošlo). Právě z takových výroků jasně vyplynulo, že jmenovaná svědkyně neměla žádného úmyslu obviněné z páchání trestné činnosti křivě obvinit.

61. Nelze tedy souhlasit ani s námitkou dovolatele, že byl uznán vinným toliko na základě výpovědí těchto dvou svědků. Předmětné výpovědi jsou z obsahového hlediska zcela v souladu s celou řadou dalších skutkových zjištění, kterak bylo konstatováno výše. Nejvyšší soud z přiloženého spisového materiálu navíc ověřil, že všechny důkazy provedené u hlavního líčení jsou ve vzájemném souladu a dotváří ucelený obraz protiprávního jednání obviněných K. i H. Ostatně žádný z výše uvedených důkazů nesvědčí o tom, že by ve věci byly provedeny důkazy, které by závěry o ustáleném skutkovém stavu významně zpochybňovaly či dokonce vylučovaly. Závěr o skutkovém stavu byl tedy prokázán bez důvodných pochybností.

62. K doplňující námitce namířené proti svědkovi L. M., který u hlavního líčení nevypovídal, ale současně obviněného podle jeho slov bombarduje motáky, což si měl krajský soud vyložit zcela po svém, je nutné doplnit, že zmíněné motáky, které tento svědek předal ve vazební věznici obviněnému K. (a které jsou součástí spisového materiálu na č. l. 3877 a násl.), neobsahují ničeho, co by zpochybňovalo výpověď svědka B. Obsahem těchto sdělení je pouze hodnocení výše trestu uloženého obviněnému B. v jeho trestním řízení, přičemž se svědek obviněnému omlouvá za to, že „šel taky na dohodu o vině a trestu“. V jedné ze zpráv svědek rovněž vyjádřil ochotu obviněnému pomoci, ale zároveň si uvědomuje důsledky křivé výpovědi, které jak uvádí „nepotřebuje“.

63. Obviněný v rámci svých námitek rovněž opakovaně uvádí, že jeho odsouzení je založeno na záznamech o provedených odposleších a sledování jeho osoby, s nimiž se on ani jeho obhájce neměli možnost seznámit. Tento argument se však nezakládá na pravdě, pročež jej Nejvyšší soud kategoricky odmítá. Jak totiž vyplývá z protokolů o konání hlavního líčení, byla část jednotlivých záznamů telekomunikačního provozu v jednací síni fyzicky přehrána (viz protokol z hlavního líčení ze dne 5. 2. 2024 stran policejní akce BRODAZ-09, č. l. 3816-3822). Obviněnému a jeho obhajobě byl přitom dán dostatečný prostor pro to, aby navrhli přehrání i dalších odposlechů nebo záznamů ze sledování osob a věcí, které jsou do spisového materiálu založeny na jednotlivých CD a DVD nosičích, k nimž měl obviněný a jeho obhájce volný přístup. Pokud tedy Krajský soud v Ostravě v rámci hlavního líčení umožnil procesní přehrání či zobrazení těchto důkazů, které buď přímo přehrál postupem podle § 213 odst. 2 tr. ř. nebo je procesním stranám předložil k nahlédnutí postupem podle § 213 odst. 1 tr. ř. a následně z nich vycházel při hodnocení skutkových zjištění, postupoval v souladu s platným trestním řádem. Za tohoto stavu nelze v postupu krajského soudu identifikovat stran způsobu provádění důkazů žádné pochybení, které by vedlo k procesní nepoužitelnosti některého z důkazů, o které se soudy v rámci svých rozhodnutí o vině obviněných výslovně opíraly. Předmětný závěr se týká nejen prokazované trestné činnosti z počátku podzimu roku 2020, ale též trestné činnosti probíhající v průběhu roku 2021, stejně jako na počátku roku 2022 (která probíhala až do zadržení obviněného).

64. Vyjma výše uvedeného dovolatel k trestné činnosti ze dne 25. 6. 2022 (spočívající v tom, že pro M. B. přivezl nejméně 30 dóz s tabletami léčiva zn. Efedrina Arena, z nichž bylo možné vyrobit 1.320 gramů pervitinu) namítl, že z této trestné činnosti měl být usvědčen výpovědí svědka B., Š., jakož i odposlechy a výsledky policejního sledování jeho osoby. Avšak právě uskutečněné odposlechy i sledování jeho osoby měly podle jeho náhledu naopak prokázat, že s tabletami Efedrina Arena neměl ničeho společného (viz protokol ze sledování ze dne 25. 6. 2022). Nicméně i tuto námitku Nejvyšší soud striktně odmítl.

65. Předmětné tvrzení jsou ukázkovým příkladem vytrhávání jednotlivých skutečností z celku provedeného dokazování, které však nemůže argumentačně obstát. Soudy nižších stupňů mají za povinnost vyhodnotit jednotlivé důkazy nejen jednotlivě, ale i ve vzájemných souvislostech, což dovolatel ve prospěch své vyviňující argumentace nečiní, a proto v rámci své kusé argumentace dospívá k závěrům, které jsou však ve vztahu k dokazování jako celku zcela irelevantní. To samé je možné uvést o námitce, v rámci které dovolatel tvrdí, že jeho osoba byla poprvé ustanovena až 25. 6. 2022, pročež jsou jakékoliv odkazy na odposlechy a sledování jeho osoby před tímto datem „mimo realitu“, anebo že není pravdou, že by se měl dne 8. 8. 2024 domlouvat se svědkem B. na osobním setkání.

66. Jestliže oba soudy nižších stupňů uvedly, že ve věci neshledaly vady či nedostatky stran nejasnosti či neúplnosti skutkových zjištění, daly tím jasně najevo, že trestná činnost obviněného K. byla na základě provedených a vyhodnocených důkazů řádně a bez důvodných pochybností prokázána. Proti tomuto závěru již nemají jakékoli dílčí námitky polemizujícího charakteru sílu zvrátit důkazní situaci v jeho prospěch. V této souvislosti je nutné akcentovat, že námitky obviněného, aby vedly ke skutečnému zpochybnění prověřované trestné činnosti, musí ve svém celku vytvořit možnou a uvěřitelnou alternativní variantu průběhu skutkového děje – což však v tomto případě nelze nikterak tvrdit. Obviněným prezentované námitky stran ustálené skutková verze jsou naopak založeny na prostém kličkování mezi nezpochybnitelnými skutkovými zjištěními bez toho, aby soudu předložil skutečně rozumnou a uvěřitelnou alternaci o možném průběhu skutkového děje. Za stávajících okolností tedy nelze výše uvedeným námitkám přiznat jakoukoli relevanci, neboť jsou založeny pouze na tvrdošíjném a opakovaném diskutování o nevýznamných jednotlivostech za současného ignorování zásadních skutkových zjištění, která jsou určující pro stabilizaci skutkového závěru i naplnění zákonných znaků jak základní, tak kvalifikované skutkové podstaty aplikovaného trestného činu.

67. Ačkoli dovolatel v záhlaví svého mimořádného opravného prostředku odkázal rovněž na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., Nejvyšší soud konstatuje, že námitky, které by bylo možné kvalifikovaně pod tento dovolací důvod podřadit a následně se jimi zabývat, jím podaný mimořádný opravný prostředek neobsahuje. To samé se týká i odkazu obviněného v jeho závěrečném návrhu stran dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., byť je vysoce pravděpodobné, že dovolatel se v této souvislosti dopustil toliko písařské chyby (překlepu), neboť ani v tomto smyslu výslovně neuvedl jakékoli dovolací námitky.

68. Pro úplnost Nejvyšší soud doplňuje, že v předmětném dovolání naopak absentuje výslovný odkaz na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., byť Vrchní soud v Olomouci svým usnesením zamítl odvolání obviněného O. K. postupem podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné, přestože měly být – podle mínění dovolatele – dány důvody dovolání uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř., což však nikterak nemohlo ovlivnit projednání předmětného mimořádného opravného prostředku. Takto, byť v podaném mimořádném opravném prostředku implicitně vyjádřený, důvod dovolání přitom může být úspěšný toliko v případě, že by byla skutečně zjištěna existence obviněným vytýkaných vad, které by zatěžovaly trestní řízení již před soudem prvního stupně. Jak však bylo podrobně rozvedeno shora, rozsudek Krajského soudu v Ostravě takovými vadami zatížen není, pročež nemohl být naplněn ani dovolatelem O. K. implicitně uplatněný důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé alternativě.

V. 2. K námitkám obviněného O. H. vzneseným s odkazem na dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř.

69. Dovolatel O. H. ve svém obsáhlém mimořádném opravném prostředku vznesl s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první procesní alternativě dlouhou řadu námitek – v prvé řadě proti jím vybraným tvrzením svědka M. B., které označil za nelogické a na základě kterých usiloval prokázat, že jeho výpověď je v přímém rozporu se skutečným stavem věci. Oproti obviněnému K., který primárně zpochybnil naplnění zákonných podmínek, na základě kterých byl této osobě v odděleně vedeném řízení přiznán status spolupracujícího obviněného, dovolatel H. rozporoval jednotlivé části jeho svědectví, aby jeho výpověď prohlásil celkově za nevěrohodnou, přičemž jako důvod svědkovy rozsáhlé fabulace uvedl jeho úsilí o získání výhodného procesního postavení podle § 178a tr. ř. a následně i podstatně nižšího trestu.

70. Stran výpovědi svědka M. B. je však nutné opětovně zdůraznit, že ta byla soudy nižších stupňů vyhodnocena jako velmi podrobná, logická a dostatečně přesvědčivá. Její obsahová věrohodnost byla v rámci dokazování ověřena tím, že nestojí osamoceně, ale je ve všech svých bodech podporována výpovědí svědkyně N. S. Š., která se rovněž podílela na vytýkané trestné činnosti, a dalšími zajištěnými důkazy – zejména výsledky sledování osob a věcí, jakož i zajištěnými stopami při domovních prohlídkách a prohlídkách jiných prostor, vyhodnocením obsahu zajištěných mobilních telefonů (v případě obviněného H. i obsahem záznamu z bezpečnostní kamery, kterou si instaloval přímo ve své varně), a řadou zajištěných odposlechů, včetně odposlechů prostorových.

71. Naproti tomu výpověď obviněného O. H. byla krajským soudem na základě rozsáhlého dokazování oprávněně vyhodnocena jako krajně nevěrohodná, mimo jiné i proto, že v průběhu hlavního líčení si obviněný její obsah průběžně dotvářel podle toho, jaká skutková zjištění vyplynula z jednotlivých u soudu prováděných důkazů. Avšak ani tak se jeho výpověď nevyhnula celé řadě logických rozporů, které obviněný nedokázal uspokojivě vysvětlit. Řada jeho vyjádření byla nevěrohodná i pro zjevnou absurditu (např. výrok, že doma měl věci na výrobu omamných látek toliko jako dekoraci) anebo pro „ostré“ kontradikce (např. když se vyjádřil ve smyslu, že svědek B. ve svém bydlišti varnu neměl, nicméně současně tvrdil, že tento svědek si pervitin vařil doma sám; což bylo dostatečně doloženo i výsledky domovní prohlídky – viz protokoly a fotodokumentace na č. l. 158-281, taktéž body 46. a násl. odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Ostravě).

72. Pokud dovolatel v této souvislosti tvrdí, že svědek B. v souvislosti se svým vlastním protiprávním jednáním usiloval o uložení co nejnižšího trestu, pročež byl ochoten si zajistit status spolupracujícího obviněného „za každou cenu“, tak k této námitce se již velmi podrobně vyjádřily oba soudy nižších stupňů (krajský soud v bodě 52. a vrchní soud v bodě 32. odůvodnění svých rozhodnutí). Nejvyšší soud přitom na jejich argumentaci pro stručnost odkazuje a pouze k ní dodává, že výpověď spolupracujícího obviněného, nyní v procesním postavení svědka, musí být zcela souladná s ostatními ve věci zajištěnými důkazy, což v nyní projednávané věci bylo předmětem důkladného zkoumání jak ze strany státního zástupce, tak i obou soudů nižších stupňů projednávajících danou věc. Je zcela vyloučeno, aby si takový svědek tzv. vymýšlel a účelově přesouval svou vinu na jiné (ve věci zainteresované) osoby s úmyslem „zavděčit“ se státnímu zástupci za to, že od něho jako odměnu „obdržel“ status spolupracujícího obviněného a následně u soudu i nižší trest. Dovolatel si neuvědomuje, že je tomu právě naopak. V případě, že se spolupracující obviněný dopustí vědomě nepravdivé výpovědi, hrozí mu ještě vážnější následky (než je trestní stíhání za křivou svědeckou výpověď či křivé obvinění, neboť v jeho trestní věci by následně proběhla obnova řízení a jemu by hrozilo uložení trestu v původní trestní sazbě bez obligatorního užití zmírňujícího ustanovení § 58 odst. 5 tr. zákoníku), tzn. že by za svoji nepravdivou výpověď riskoval uložení mnohem přísnějšího trestního postihu.

73. Podobné námitky dovolatel H. vznesl i vůči tvrzením svědkyně Š., nicméně s ohledem na skutečnost, z nich nevyplynulo nic, co by její výpověď objektivně relativizovalo, bylo nutné i tyto námitky striktně odmítnout. Pokud se dovolatel v rámci svých vznesených výhrad dovolával procesní akceptace výpovědí svědkyň A. G. a L. S., je nutné tyto odkazy jednoznačně odmítnout, neboť předmětné výpovědi krajský soud oprávněně vyhodnotil jako zcela účelové.

74. Svědkyně G. totiž byla v rozhodnou dobu partnerkou obviněného H. a u hlavního líčení uváděla zcela nevěrohodná tvrzení, např. že svého přítele nikdy neviděla užívat, vyrábět či distribuovat pervitin, ačkoli v jeho bytě byla nalezena v podstatě kompletní varna, včetně chemikálií nutných k jeho výrobě. Stejně nepravdivě svědkyně svědčila vůči osobě svědka B., v jehož domě byla prokazatelně na návštěvě a kde bylo páchání drogové trestné činnosti zjevné z věcí, které byly rozmístěny v každém pokoji (což bylo ověřeno v těchto prostorách provedenou domovní prohlídkou). Stejně tak výpověď svědkyně L. S. byla soudem prvního stupně vyhodnocena jako nevěrohodná, a to pro zřejmá nepravdivá tvrzení, v rámci kterých např. tvrdila, že neví o tom, že by obviněný K. měl něco společného s drogami, ačkoli ze zaznamenaných odposlechů jednoznačně vyplynulo, že mu s předmětnými nelegálními aktivitami sama vypomáhala.

75. Podobně jako obviněný K. namítl i dovolatel H., že stran provádění důkazu záznamem telekomunikačního provozu, konkrétně z hovorů uskutečněných mezi jeho osobou a svědkem B., které byly u hlavního líčení přehrány, nevyplynulo ničeho, co by prokazovalo jeho vinu. Na tomto základě obviněný namítl zjevný rozpor mezi určujícími skutkovými zjištěními a provedenými důkazy a faktické nenaplnění zákonných znaků skutkové podstaty jemu přisouzeného trestného činu, pročež měly soudy aplikovat zásadu in dubio pro reo a zprostit jej obžaloby. Ani tuto námitku však nebylo možné vyhodnotit jako oprávněnou.

76. Každý obviněný má v rámci svých nezpochybnitelných procesních práv u hlavního líčení (stejně jako u veřejného zasedání) právo být po provedení každého důkazu podle § 214 tr. ř. dotázán, zda se chce k němu vyjádřit, stejně jako má právo vznášet návrhy na doplnění dokazování (ať již sám nebo prostřednictvím svého obhájce). Pakliže obviněný měl ke skutkovým zjištěním, které vyplynuly z přehrávek zájmových hovorů mezi jeho osobou a svědkem B. (ke kterým došlo mezi dny 4. 2. a 8. 2. 2022 a dále mezi dny 8. 8. a 10. 10. 2022, viz akce BRODAZ-00, BRODAZ-09 a BRODAZ-15) jakékoli návrhy či připomínky, měl možnost je přednést předsedovi senátu za účelem pokračování ve veřejném přehrávání pořízených audiozáznamů postupem podle § 213 odst. 2 tr. ř. anebo mohl využít oprávnění iniciovat návrh na provedení dalších důkazů – zvláště pokud nabyl přesvědčení, že hovory mezi oběma účastníky trestné činnosti jsou „nezávadové“, kterak uvádí. Pokud však svých procesních práv nevyužil, tzn. že proti přehrávaným zvukovým záznamům nevznášel žádné námitky, a to ať již v rámci svého vyjádření se k tomuto důkazu podle § 214 tr. ř. nebo v rámci námitek proti způsobu provádění daného důkazu postupem podle § 180 odst. 4 tr. ř., popř. netrval na přímém přehrání dalších záznamů, které mu byly za přítomnosti jeho obhájce soudem prvního stupně v rámci hlavního líčení předloženy postupem podle § 213 odst. 1 tr. ř. k nahlédnutí, je vyloučeno, aby se jich dovolával až v rámci svého dovolání, tedy ve chvíli, kdy již bylo dokazování ukončeno.

77. Ostatně dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v první procesní alternativě umožňuje nápravu toliko v případech, kdy došlo k zásadním vadám v rozhodných skutkových zjištěních, která jsou určující pro naplnění zákonných znaků trestného činu, jímž byl obviněný pravomocně uznán vinným. Takový „extrémní“ nesoulad je však vyloučen v případě, že obviněný za přítomnosti svého obhájce nevyužil svého procesního práva, ačkoli k tomu měl v rámci hlavního líčení či veřejného zasedání možnost. Stejně tak je nepatřičné dovolávat se v této souvislosti aplikace procesní zásady in dubio pro reo nebo žádat zproštění obžaloby.

78. Třebaže obviněný ve svém dovolání popsal celou řadu údajných nelogických souvislostí či situací, žádná z nich nemá sílu zvrátit ustálený skutkový stav v jeho prospěch, neboť jím předložený popis skutkového děje zůstal po provedeném dokazování i nadále nelogický, vnitřně rozporný a celkové nepřesvědčivý. Znovu je nutné doplnit, že alternativní varianta průběhu skutkového děje, která by skutečně vedla k pochybnostem o vině obviněného, musí být možná a uvěřitelná, což v tomto případě nelze tvrdit. Obviněný H. sám přitom soudu ani nepředložil ucelenou, rozumnou a uvěřitelnou alternaci o možném průběhu skutkového děje. Jeho obhajoba je naopak založena na prostém kličkování mezi nezpochybnitelnými skutkovými zjištěními, se kterými pouze polemizuje. Za této situace nelze relevantně tvrdit, že by soudy nižších instancí bezdůvodně favorizovaly výpověď svědka (původně spolupracujícího obviněného) M. B. (jež byla podpořena výpovědí svědkyně Š.) na úkor obviněného, resp. obou obviněných, kterak dovolatel namítl.

79. S odkazem na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho druhé alternativě dovolatel namítl procesní nepoužitelnost protokolu o průběhu sledování osob a věcí pro případ, že k němu ve spisovém materiálu nejsou přiloženy obrazové, zvukové či jiné záznamy ve smyslu § 158b odst. 3 tr. ř. Následně obviněný fakticky namítl absenci takových důkazů v rámci spisového materiálu při pouhé přítomnosti následně vyhotovených písemných protokolů.

80. Dovolací soud v této souvislosti ověřil, že vrchní soud s touto identicky vznesenou námitkou obviněného O. H. vyjádřil pouze obecný souhlas stran tvrzení, že protokoly o sledování osob a věcí, k nimž nebyly přiloženy obrazové, zvukové nebo jiné záznamy, nemohou samy o sobě sloužit jako procesně použitelný důkaz. Na druhé straně však význam listinných protokolů nelze podceňovat, neboť i ty jsou nezbytnou podmínkou pro to, aby obrazové či zvukové záznamy pořízené při sledování zájmových osob mohly být použity jako důkazy.

81. Nejvyšší soud v přiloženém spisovém materiálu ověřil, že samotné sledování osob a věcí bylo uskutečněno na základě řádného písemného povolení státního zástupce a pro případ zasahování do nedotknutelnosti obydlí na základě řádného povolení soudce (sv. 10, č. l. 2257, 2263, 2272, 2280, 2287, 2294, 2303, 2313, 2331, 2335, 2353). Vlastní záznamy pořízené při sledování přitom byly oběma stranám ve smyslu § 213 odst. 1 tr. ř. řádně předloženy k nahlédnutí, a to na DVD nosičích, během hlavního líčení konaného dne 6. 2. 2024 (sv. 14, č. l. 3813). Z těchto důvodů nemůže být použitelnost těchto důkazů, včetně příslušných listinných protokolů o sledování osob, jakkoli relevantně zpochybněna.

82. Souběžně dovolatel namítl i procesní nepoužitelnost „úředního záznamu o podání vysvětlení jeho osobou“, čímž – jak správně poukázal státní zástupce ve svém písemném vyjádření k podanému dovolání, má nejspíše na mysli protokoly o provedení domovních prohlídek včetně pořízené fotodokumentace, které obsahují tzv. předchozí výslechy ve smyslu § 84 tr. ř., jež jsou před započetím každé prohlídky v zásadně obligatorní. K tomu je nutné uvést, že z ničeho nevyplývá, že by tyto výslechy soud prvého stupně použil (tím méně výhradně použil) ke stabilizaci svých skutkových zjištění. Ostatně by to ani nebylo možné, neboť jedinou relevantní věc, kterou obviněný při tomto vytěžení uvedl je to, že v době, jež výslechu předcházela, trestnou činnost nepáchal a že chemikálie a věci užívané k výrobě pervitinu má z předchozí doby, přičemž za svůj dřívější skutek již byl odsouzen (což je fabulace, která byla provedeným dokazováním vyvrácena). Pokud soud prvního stupně současně dospěl k závěru, že obviněný O. H. v dotčeném obydlí, ve kterém prohlídka probíhala, bydlel sám, nelze na takovém závěru (v kontextu dalších důkazů) dovodit cokoli nelogického. Za této situace nelze dojít k závěru, že by soud prvního stupně v rámci dokazování pochybil, nehledě na to, že se o žádný podstatný důkaz (tedy důkaz obsahující skutkové zjištění, které by bylo určující pro naplnění znaků trestného činu) absolutně nejedná.

83. Vznesl-li obviněný H. ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho třetí procesní alternativě námitku tzv. „opomenutých důkazů“, kterou konkretizoval odmítnutím provedení důkazů dvěma dopisy svědkyně Š., které adresovala J. K., soudy nižších stupňů, bylo nutné i tuto námitku odmítnout jako irelevantní.

84. V souvislosti s touto námitkou Nejvyšší soud připomíná, že obviněný má nejen možnost vyjádřit se k provedeným důkazům (čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod), ale též označit a navrhnout důkazy, jejichž provedení považuje za potřebné k prokázání svých tvrzení. Naproti tomu však soud není povinen každému takovému návrhu vyhovět. Nicméně pokud soud odmítne obviněným navrhovaný důkaz provést, je ve svém rozhodnutí povinen alespoň stručně vyložit, z jakých důvodů tak neučinil. Právu obviněného navrhnout důkazy totiž odpovídá povinnost soudu o důkazních návrzích rozhodnout a odůvodnit své zamítavé stanovisko na doplnění dokazování (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 27. 8. 2001, sp. zn. IV. ÚS 463/2000, a usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 11. 2009, sp. zn. IV. ÚS 889/09).

85. Současně je však třeba mít na paměti, že i případné zamítnutí důkazního návrhu bez adekvátního odůvodnění, ještě samo o sobě nevede k jednoznačnému závěru o porušení práva na spravedlivý proces (viz např. rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve věci Dorokhov proti Rusku, č. stížnosti 66802/01). Nerespektování práva na spravedlivý proces je založeno až situací, kdy neprovedení takového důkazu představuje závažný deficit z hlediska plnění povinnosti zjištění skutkového stavu věci, o němž nevznikají důvodné pochybnosti (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2023, sp. zn. 3 Tdo 278/2023). K takové situaci však v nyní projednávané věci stran dopisů svědkyně Š. rozhodně nedošlo, neboť z jejich obsahu, resp. obviněným citovaných pasáží, nevyplývá ničeho, co by mohlo ovlivnit stabilizovaná skutková zjištění soudu prvního stupně.

86. Vrchní soud (v bodě 33. odůvodnění svého rozhodnutí) konstatoval, že tato svědkyně nikterak nezastírala, že svému známému J. K. napsala dopisy, ve kterých se zmiňovala o vlastním trestním stíhání, a to i v souvislosti s drogovou trestnou činností spojenou se svědkem M. B. Nicméně provedení tohoto důkazu by již bylo (vzhledem k náležitě stabilizované skutkové situaci) zcela nadbytečné, neboť z těchto dopisů nevyplynulo ničeho, co by mohlo zvrátit procesní situaci obviněného H. výrazně v jeho prospěch. Nelze proto relevantně tvrdit, že tyto listiny dokládají nevěrohodnost výpovědí svědků B. a Š. Stejný závěr je nutné vztáhnout i na navazující návrh obviněného na výslech dalších osob, konkrétně osoby taxikáře jménem D., jenž soud prvního stupně zamítl s odůvodněním, že tato výpověď je (stran dílčí otázky o tom, zda měl u sebe zavazadlo obviněný H. nebo svědek B.) již procesně zcela redundantní (zbytečná).

87. Z hlediska dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. dovolatel namítl, že trestní stíhání všech spoluobviněných bylo zahájeno již o čtyři měsíce dříve než ve vztahu k jeho osobě. V této souvislosti namítl, že v tomto období neměl možnost uplatnit svá procesní práva, neboť nebyl zastupován svým obhájcem. V důsledku toho má obviněný za to, že měl oproti ostatním spoluobviněným horší procesní postavení, neboť měl být zkrácen na svém právu na obhajobu.

88. Ani s touto námitkou se však Nejvyšší soud neztotožnil, a to již jen proto, že sám dovolatel nikterak nespecifikoval, ke kterým konkrétní důkazům či úkonům prováděným před zahájením trestního stíhání jeho osoby (a ze kterých krajský soud následně vycházel) se údajně neměl možnost vyjádřit. Ostatně – pokud dovolatel své námitky dostatečně nekonkretizoval, Nejvyšší soud není povinen je za obviněného jakkoli domýšlet nebo dohledávat (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2015, sp. zn. 11 Tdo 435/2015, podobně i usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 6. 2007, sp. zn. I. ÚS 452/07). Nadto při řešení trestné činnosti, na které se podílí více osob, není nikterak výjimečné, není-li usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání doručeno všem obviněným ve stejnou dobu či že k zahájení trestního stíhání jednotlivých osob dochází postupně, v přímé závislosti na tom, v jakém stadiu se nachází vyšetřování spáchané trestné činnosti. Vždy je však zásadní, aby měl obviněný i jeho obhájce náležitou možnost se se zajištěnými důkazy, které jsou následně prováděny v řízení před soudem, řádně seznámit, k těmto se vyjádřit, popř. vznést námitky proti způsobu jejich provedení a v návaznosti na to navrhnout jejich opětovné provedení.

89. V nyní projednávané věci se přitom jeví jako klíčové, že obviněný H. (stejně jako obviněný K.) byl od počátku trestního stíhání řádně zastoupen svým obhájcem a měl dostatečnou možnost se k věci vyjadřovat jak v přípravném řízení, tak především v řízení před soudem prvního stupně. Obviněný H. tak na základě svého rozhodnutí učinil až po podání obžaloby v rámci vazebního zasedání (sv. 14, č. l. 3634 verte) a následně během hlavního líčení, u kterého byl bezprostředně přítomen dokazování, pročež měl dostatečnou možnost se vyjadřovat k jednotlivým soudem prováděným důkazům, jakož i navrhovat provedení dalších důkazních materiálů. Současně byl po provedení každého důkazu soudem výslovně dotazován, zda se chce k němu vyjádřit, načež bylo jeho vyjádření vždy zapsáno do protokolu. Závěrem hlavního líčení měl rovněž možnost se vyjádřit k celému důkaznímu procesu v rámci své závěrečné řeči a posledního slova.

90. V žádném případě tedy nelze souhlasit s jeho tvrzením, že jeho osobě nebylo umožněno se vyjádřit k důkazům, které soud vyhodnotil jako usvědčující, nebo že měl u soudu výrazně horší postavení oproti ostatním spoluobviněným, kteří údajně nebyli zkráceni na svých právech. K porušení práva na obhajobu, tím méně práva na spravedlivý proces, v projednávané věci jednoznačně nedošlo. Pokud dovolatel v rámci této argumentace doplnil, že jednání, jímž byl uznán vinným, nelze označit za trestný čin, neboť nebylo v řízení před soudy nižších stupňů řádně prokázáno, jedná se o zcela excesivní vyjádření, neboť krajský (a posléze ani vrchní soud) o jeho vině žádné pochybnosti neměl. Navíc dovolacímu soudu není nikterak zřejmé, z jakých pohnutek výše uvedenou námitku podřadil pod „hmotněprávní“ dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.

91. Pro případ, že by dovolatel striktně trval na obšírném vyjádření na každou ze svých skutkových námitek, Nejvyšší soud pro úplnost (stran jeho rozsáhlé dovolací argumentace) doplňuje, že není účelné, aby se v odůvodnění svého rozhodnutí dopodrobna zabýval každou jednotlivou nepodstatnou námitkou obviněného, neboť po vyhodnocení jeho zásadních námitek (stejně jako námitek spoluobviněného K.) se zcela ztotožnil se skutkovými a právními závěry obou soudů nižších stupňů, včetně jejich odůvodnění. Ostatně i podle judikatury Evropského soudu pro lidská práva (např. rozhodnutí ve věci Van De Hurk vs. Nizozemsko č. 16034/90 ze dne 19. 4. 1994, rozhodnutí ve věci Ruiz Torija vs. Španělsko č. 18390/91 ze dne 9. 12. 1994, rozhodnutí ve věci Hiro Balani vs Španělsko č. 18064/91 ze dne 9. 12. 1994, rozhodnutí ve věci Higgisová a další, vs. Francie č. 20124/1992 ze dne 19. 2. 1998, jakož i rozhodnutí ve věci Helle vs. Finsko č. 20772/1992 ze dne 19. 2. 1997), ale též podle usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 11. 2013, sp. zn. II. ÚS 832/12, nelze chápat odůvodnění rozhodnutí tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na naprosto každý argument.

92. Podstatné ve věci je, že námitky obviněného H. namířené proti skutkovým závěrům soudu prvního stupně (se kterými se bezvýhradně ztotožnil odvolací soud) jsou založeny toliko na jeho vlastní obhajobě o údajném nedodržování procesní zásad, včetně zásady in dubio pro reo, které však jím uplatněnému, ale ani žádnému jinému dovolacímu důvodu neodpovídají. Z přezkumné činnosti Nejvyššího soudu tak jasně plyne, že prezentované pochybnosti o skutkových závěrech soudů nižších stupňů pociťuje výhradně jmenovaný dovolatel, a to z ryze účelových důvodů.

93. Stejně jako v případě obviněného O. K. i ve vztahu k obviněnému O. H. Nejvyšší soud pro úplnost doplňuje, že v předmětném dovolání tohoto obviněného absentuje výslovný odkaz na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., byť Vrchní soud v Olomouci svým usnesením zamítl jím podané odvolání postupem podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné, ačkoli podle mínění dovolatele měly být dány důvody dovolání uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. Toto formální pochybení však nemohlo nikterak ovlivnit projednání předmětného mimořádného opravného prostředku. V tomto směru platí, že takto, byť v podaném mimořádném opravném prostředku implicitně vyjádřený, důvod dovolání může být úspěšný toliko v případě, že by byla skutečně zjištěna existence obviněným vytýkaných vad, které by zatěžovaly trestní řízení již před soudem prvního stupně. Jak však bylo podrobně rozvedeno shora, rozsudek Krajského soudu v Ostravě takovými vadami zatížen není, pročež nemohl být naplněn ani dovolatelem O. H. implicitně uplatněný důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé alternativě.

V. 3. Shrnutí

94. Nejvyšší soud tedy po pečlivé analýze přiloženého spisového materiálu konstatuje, že Krajský soud v Ostravě se řádně vypořádal se skutkovými zjištěními, která vzešla z řádně provedených důkazů v souladu s § 2 odst. 5 tr. ř., které poté vyhodnotil tak, jak mu ukládá § 2 odst. 6 tr. ř., tedy nejen jednotlivě, ale rovněž v jejich vzájemných souvislostech. Se skutkovými i hmotněprávními závěry soudu prvního stupně se poté plně ztotožnil i Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací. Za daného stavu tak byly jednáním obou dovolatelů prokazatelně naplněny všechny zákonné znaky aplikované skutkové podstaty zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), b), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku (ve věci obviněného O. K.), resp. zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, dílem dokonaného a dílem spáchaného ve stadiu přípravy podle § 20 odst. 1 tr. zákoníku (ve věci obviněného O. H.).

VI. Závěr

95. Nejvyšší soud po provedeném přezkumu napadeného usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. 4. 2025, č. j. 5 To 12/2025-4160, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 8. 2024, č. j. 37 T 15/2023-3963, v rozsahu podaných mimořádných opravných prostředků dospěl k jednoznačnému závěru, že ve věci obviněného O. K. i obviněného O. H. nedošlo ve smyslu jimi uplatněných dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř., k porušení zákona, pročež byla obě dovolání v souladu s § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuta jako zjevně neoprávněná.

96. Jelikož Nejvyšším soudem nebylo na podkladě dovolání obviněných a obsahu připojeného spisového materiálu v napadeném rozhodnutí odvolacího soudu ani v jemu předcházejícím postupu shledáno porušení zákona ve smyslu práva obou obviněných na spravedlivý proces, nebyly shledány ani zákonné podmínky § 265o odst. 1 tr. ř. pro případný odklad či přerušení výkonu rozhodnutí, které bylo podanými dovoláními obviněných napadeno. Za tohoto stavu nebylo Nejvyšším soudem možné vyhovět ani návrhu obviněného O. H. na přerušení výkonu uloženého trestu, aniž by bylo s ohledem na vlastní rozhodnutí o jím podaném dovolání třeba o tomto podnětu rozhodnout samostatným výrokem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 3. 2014, sp. zn. I. ÚS 522/14).

97. O odmítnutí obou dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není, s výjimkou obnovy řízení, opravný prostředek přípustný (viz § 265n tr. ř.).

V Brně dne 6. 11. 2025

JUDr. Tomáš Durdík předseda senátu