11 Tul 2/2025-12
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 6. 8. 2025 v trestní věci odsouzeného M. M., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Horní Slavkov, o návrhu odsouzeného na určení lhůty k provedení procesního úkonu podle § 174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudech a soudcích“), t a k t o : I. Podle § 174a odst. 7 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů, se návrh odsouzeného na určení lhůty Vrchnímu soudu v Praze k provedení procesního úkonu v trestní věci vedené pod sp. zn. 3 To 48/2023, zamítá.
II. Navrhovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 31. 8. 2020, sp. zn. 56 T 2/2019, byl M. M. (společně s dalšími třemi spoluobviněnými osobami) uznán vinným pokračujícím zvlášť závažným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, za použití § 116 tr. zákoníku, ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, za což mu byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání osmi roků, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl jmenovanému podle § 80 odst. 1, 2 tr. zákoníku uložen i trest vyhoštění z území České republiky na dobu deseti roků a za podmínek § 70 odst. 1 tr. zákoníku též trest propadnutí věci v podobě finanční částky ve výši 16.445 EUR. Zároveň byl výše jmenovaný týmž rozsudkem soudu prvního stupně podle § 226 písm. b) tr. řádu zproštěn obžaloby státního zástupce Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 15. 2. 2019, sp. zn. 1 KZV 215/2016, pro skutek, kterého se měl dopustit jednáním popsaným pod bodem 28. obžaloby, jímž měl spáchat dílčí útok pokračujícího zločinu zkráceně daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem.
2. Následně podal (v té době obžalovaný) M. M. jak sám, tak prostřednictvím svého obhájce proti tomuto rozsudku odvolání, v rámci něhož namítl řadu procesních vad nastalých v průběhu přípravného řízení i v řízení před soudem prvního stupně s tím, že napadený rozsudek je s ohledem na jím detekované vady nepřezkoumatelný, přičemž za nesprávná označil městským soudem učiněná skutková zjištění i právní kvalifikaci svého jednání, když za nedůvodný a nepřiměřený považuje i jemu uložený trest. Citovaný rozsudek městského soudu současně napadli odvoláním též další dva spoluobvinění, načež byla daná věc soudem prvního stupně předložena Vrchnímu soudu v Praze k rozhodnutí o podaných řádných opravných prostředcích. Nato bylo tímto soudem nařízeno veřejné zasedání o podaných odvoláních na termín 23. 10. 2023, v rámci něhož bylo ve vztahu k osobě M. M. rozsudkem vyhlášeným pod sp. zn. 3 To 48/2023 rozhodnuto tak, že jím podané odvolání bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto jako nedůvodné (výrok pod bodem II. citovaného rozsudku odvolacího soudu). Posléze podané dovolání odsouzeného M. M. proti citovanému rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 10. 2023, sp. zn. 3 To 48/2023 (jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 56 T 2/2019) bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 12. 3. 2025, sp. zn. 6 Tdo 1123/2024, podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto jako zjevně neopodstatněné.
3. Posléze svými podáními ze dne 19. 6. 2025 (které bylo Vrchnímu soudu v Praze doručeno dne 24. 6. 2025) a ze dne 26. 6. 2025 (které bylo Vrchnímu soudu v Praze doručeno dne 2. 7. 2025) podal odsouzený M. M. (dále též jen „odsouzený“ či „navrhovatel“) návrh označený jako „návrh na vyloučení soudce, člena senátu 3 To z úkonů trestního řízení“, resp. jako „návrh na vyloučení osob soudců podle § 30 odst. 1 trestního řádu z úkonů trestního řízení ve věci rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 23.
10. 2023 o odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně evidované pod sp. zn. 3 To 48/2023“. Jako důvod údajné podjatosti členů senátu č. 3 To Vrchního soudu v Praze, kteří se dříve podíleli na projednávání jeho trestní věci, tedy Mgr. Stanislava Králíka a JUDr. Evy Brázdilové, uvedl, že v případě Mgr. Králíka lze mít pochybnosti o nestrannosti jeho rozhodování v řízení o odvolání proti rozsudku Městského soudu v Praze/ č. j. 56 T 2/2019-8216, když jmenovaný soudce rozhodoval dne 23. 10. 2023, ačkoli byl jako soudce osobou vyloučenou z úkonů trestního řízení podle § 30 odst. 1 tr.
ř., neboť opakovaně rozhodoval v apelačních řízeních ve stejné trestní věci (tj. v trestní věci vedené pod sp. zn. 56 T 2/2019). Ve stížnostním řízení, které probíhalo pravidelně v období od roku 2019 až do roku 2021 (konkrétně pod sp. zn. 3 To 49/2020 dne 25. 6. 2020, dále pod sp. zn. 3 To 92/2020 dne 10. 12. 2020, pod sp. zn. 3 To 3/2020 dne 20. 1. 2020, pod sp. zn. 3 To 41/2019 dne 27. 6. 2019 a pod sp. zn. 3 To 46/2021 dne 3. 11. 2021), totiž jmenovaný soudce opakovaně rozhodoval o stížnostech proti usnesením soudu prvního stupně, jímž byly zamítnuty žádosti odsouzeného o zrušení zajištěných hmotných věcí včetně peněžních prostředků, popř. jeho žádosti o odstranění chyb v řízení před soudem prvního stupně, a to na základě stejného okruhu námitek, jaké byly později uplatněny v rámci odsouzeným podaného odvolání, které bylo odvolacím senátem, jehož členem byl rovněž Mgr.
Králík, také zamítnuto (pod sp. zn. 3 To 48/2023 dne 23. 10. 2023, přičemž již dříve bylo týmž senátem rozhodováno o zamítnutí odvolání odsouzeného proti prvnímu odsuzujícímu rozsudku městského soudu, a to pod sp. zn. 3 To 45/2021 dne 29. 11. 2021). Soudkyně JUDr. Eva Brázdilová se pak jako členka odvolacího senátu Vrchního soudu v Praze podle odsouzeného osobně podílela jak na rozhodování v téže trestní věci ve stížnostním řízení dne 10. 12. 2020 pod sp. zn. 3 To 92/2020, tak v rámci odvolacího řízení dne 23.
10. 2023 pod sp. zn. 3 To 48/2023. Jelikož senát odvolacího soudu č. 3 za dané situace sám, tj. i bez návrhu, nerozhodl o vyloučení soudce z úkonů trestního řízení, ačkoli tak byl podle odsouzeného podle § 30 odst. 1 tr. ř. povinen učinit, je namístě, aby tak učinil v souladu s § 31 tr. ř. i dodatečně.
4. Na to bylo dne 18. 7. 2025 reagováno písemným sdělením Vrchního soudu v Praze zaslaným přímo osobě odsouzeného M. M., že o jím opakovaně podané námitce podjatosti členů odvolacího senátu již nelze rozhodovat, neboť odvolacím soudem bylo již dne 23. 10. 2023 řádně rozhodnuto o jím podaném opravném prostředku (odvolání) a řízení v dané věci je tak pravomocně skončeno. V rámci svého podání, které bylo Vrchnímu soudu v Praze doručeno dne 21. 7. 2025, odsouzený tomuto soudu sdělil, že již dvakrát (naposledy dne 1. 7. 2025) u vrchního soudu podal návrh na vyloučení soudce Mgr. Stanislava Králíka z vykonávání úkonů trestního řízení v trestní věci původně vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 56 T 2/2019, o němž však nebylo doposud rozhodnuto, pročež dochází k nedůvodným průtahům. Za dané situace tak v rámci tohoto svého podání odsouzený učinil návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu podle § 174a zákona o soudech a soudcích, konkrétně k rozhodnutí o jím podaném návrhu na vyloučení soudce z úkonů trestního řízení.
5. Nejvyšší soud, který je jako soud nejblíže vyššího stupně věcně i místně příslušný k projednání návrhu podle § 174a odst. 4 zákona o soudech a soudcích, po prostudování předloženého spisového materiálu dospěl k závěru, že návrh odsouzeného M. M. na určení lhůty k provedení procesního úkonu Vrchním soudem v Praze není důvodný.
6. V návaznosti na charakter odsouzeným učiněného podání je namístě úvodem připomenout, že podle ustanovení § 174a odst. 1 zákona o soudech a soudcích platí, že má-li účastník nebo ten, kdo je stranou řízení, za to, že v tomto řízení dochází k průtahům, může podat návrh soudu, aby určil lhůtu pro provedení procesního úkonu, u kterého podle jeho názoru dochází k průtahům v řízení (dále jen „návrh na určení lhůty“). Z návrhu přitom musí být patrno, kdo jej podává (dále jen „navrhovatel“), o jakou věc a jaký procesní úkon se jedná, v čem jsou podle navrhovatele spatřovány průtahy v řízení a čeho se navrhovatel domáhá; dále musí návrh obsahovat označení soudu, vůči němuž směřuje, musí být podepsán a datován (§ 174a odst. 2 věta druhá zákona o soudech a soudcích).
7. Příslušný soud následně rozhoduje o návrhu na určení lhůty usnesením. Návrh odmítne, byl-li podán někým, kdo není k jeho podání oprávněn, anebo jestliže navrhovatel neopravil nebo nedoplnil řádně návrh v určené lhůtě, jinak o něm rozhodne bez jednání do dvaceti pracovních dnů ode dne, kdy mu byla věc předložena nebo kdy byl návrh řádně opraven nebo doplněn (§ 174a odst. 6 zákona o soudech a soudcích). Pokud soud, vůči němuž návrh na určení lhůty směřuje, již procesní úkon, u kterého jsou v návrhu namítány průtahy v řízení, učinil, příslušný soud návrh zamítne; stejně tak postupuje, dospěje-li k závěru, že k průtahům v řízení nedochází (§ 174a odst. 7 zákona o soudech a soudcích). Nestanoví-li zákon o soudech a soudcích jinak, použijí se pro řízení o návrhu na určení lhůty přiměřeně ustanovení části první a části třetí občanského soudního řádu (§ 174a odst. 5 věta druhá zákona o soudech a soudcích).
8. V této souvislosti Nejvyšší soud dále připomíná, že řízení o návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu, upravené v ustanovení § 174a zákona o soudech a soudcích, představuje promítnutí zásad spravedlivého procesu z hlediska naplnění práva účastníka nebo jiné strany řízení na projednání jeho věci bez zbytečných průtahů, jež je zakotveno zejména v ustanovení čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, do řízení probíhajícího před soudem. Nejedná se přitom o občanské soudní řízení, o trestní řízení soudní nebo o soudní řízení správní, nýbrž o řízení tzv. sui generis, jehož smysl spočívá v tom, že příslušný soud nařídí na návrh účastníka (toho, kdo je stranou řízení) soudu, vůči němuž tento návrh směřuje, aby ve stanovené lhůtě provedl procesní úkon, u něhož dochází v řízení k průtahům, čímž bude současně zabráněno dalším průtahům, k nimž by mohlo ve vztahu k tomuto procesnímu úkonu v rámci vedeného řízení dojít.
9. Současně je třeba vzít v úvahu skutečnost, že soudnictví v České republice vykonávají nezávislé soudy, přičemž soudci jsou při výkonu své funkce nezávislí (srov. čl. 81 a čl. 82 odst. 1 Ústavy České republiky a § 1 zákona o soudech a soudcích). Za tohoto stavu tak mimo jiné platí, že nikdo nesmí, nestanoví-li zákon jinak, zasahovat do nezávislé rozhodovací činnosti soudů a soudců, což platí i ve vztazích mezi soudy a soudci při projednávání a rozhodování jednotlivých sporů a jiných právních věcí.
10. Jak již bylo konstatováno shora, v nyní posuzovaném případě se k návrhu odsouzeného M. M. písemně vyjádřil (dne 18. 7. 2025) i Vrchní soud v Praze, podle kterého nelze odsouzeným požadovaný procesní úkon v podobě rozhodnutí o jím podané námitce podjatosti členů senátu odvolacího soudu provést, neboť by takový postup odporoval zákonné úpravě trestního řízení soudního. K tomu Nejvyšší soud již na tomto místě dodává, že by daný postup odporoval nejen příslušné právní úpravě, ale též ustálené rozhodovací praxi obecných soudů (k tomuto srov. např. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 5. 2020, sp. zn. 3 To 35/2020, uveřejněné pod č. 26/2021 Sb. rozh. tr.). Vyjádření obviněného ze dne 19. 6. 2025 a ze dne 26. 6. 2025 je tak s přihlédnutím ke všem okolnostem, zejména procesním aspektům nyní posuzované věci, třeba považovat za námitku, k jejímuž rozhodnutí (ať již pozitivnímu nebo negativnímu) již odvolací soud nemohl shledat žádný právní důvod, neboť byla vznesena až poté, co bylo vrchním soudem rozsudkem ze dne 23. 10. 2023, sp. zn. 3 To 48/2023, řádně rozhodnuto o obviněným podaném odvolání, tzn. poté, co již řízení o opravném prostředku před Vrchním soudem v Praze skončilo. Za tohoto stavu tak bylo zcela namístě, aby vrchní soud obviněnému toliko neformálním přípisem sdělil, že o podané námitce podjatosti ze dne 19. 6. 2025 a ze dne 26. 6. 2025 nebude jakkoli rozhodováno, což se také stalo.
11. Nejvyšší soud tedy v návaznosti na výše uvedená zákonná východiska a dosavadní průběh řízení přezkoumal všechny relevantní skutečnosti vztahující se k podanému návrhu odsouzeného a dospěl k závěru, že ve věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 56 T 2/2019, resp. u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 3 To 48/2023, byla ze strany odsouzeného M. M. opakovaně vznesena námitka podjatosti proti dvěma členům odvolacího senátu až poté (konkrétně s odstupem cca dvaceti měsíců), co bylo odvolací řízení v dané věci řádně skončeno, tedy až poté, co byly ze strany odvolacího soudu učiněny všechny úkony nezbytné pro řádné vypořádání opravných prostředků podaných proti rozhodnutí soudu prvního stupně a tímto soudem tak ve věci odsouzeného nebylo namístě vykonávat jakékoli další úkony trestního řízení (ve vztahu k nimž by tak eventuálně přicházela v úvahu otázka případné pojatosti členů odvolacího senátu ve smyslu § 30 tr. ř.).
12. Pakliže za této situace odvolací soud v dané věci neshledal zákonné podmínky pro jakékoli věcné rozhodování o odsouzeným M. M. vznesené námitce podjatosti členů odvolacího senátu ze dne 19. 6. 2025, resp. 26. 6. 2025, tedy pro postup podle § 31 tr. ř., nelze tomuto závěru ničeho vytknout, neboť zcela odpovídá nejen smyslu odkazované právní úpravy (tj. ustanovení § 30 tr. ř.), ale též konstantní judikatuře obecných soudů. V tomto směru je namístě odkázat především na již výše zmíněné usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 5. 2020, sp. zn. 3 To 35/2020, uveřejněné pod č. 26/2021 Sb. rozh. tr. V rámci tohoto usnesení bylo jasně deklarováno, že za situace, kdy soud již rozhodl o opravném prostředku obviněného (např. o stížnosti proti usnesení soudu prvního stupně o jeho vzetí do vazby), bylo tímto rozhodnutím řízení ve věci opravného prostředku ukončeno. Pokud obviněný i přesto poté podá námitku podjatosti vůči soudcům, kteří o tomto opravném prostředku rozhodovali, soud o této námitce nerozhoduje postupem podle § 31 tr. ř., ale obviněného jen vyrozumí, že námitku podjatosti podle § 30 tr. ř. nelze vznést proti soudcům (soudci), kteří ve věci již rozhodli.
13. K identické situaci (kdy byla námitka podjatosti vůči dvěma soudcům rozhodujícím o řádném opravném prostředku obviněným podána až poté, co bylo o tomto opravném prostředku rozhodnuto) přitom došlo i v nyní posuzované věci odsouzeného M. M., přičemž Vrchní soud v Praze postupoval zcela v duchu citovaných závěrů usnesení Vrchního soudu v Praze uveřejněného pod č. 26/2021 Sb. rozh. tr., neboť jmenovaného odsouzeného svým přípisem ze dne 18. 7. 2025 srozumitelným způsobem vyrozuměl o tom, že z důvodů pravomocného skončení trestního stíhání v dané věci nebude o jeho námitce podjatosti ze dne 19. 6. 2025, resp. 26. 6. 2025 věcně rozhodováno. Z formulace, které jsou obsahem přípisu Vrchního soudu v Praze, je přitom jednoznačně seznatelné, jakým způsobem se tento soud vypořádal s námitkou podjatosti členů odvolacího senátu, jíž odsouzený opakovaně vznesl v rámci svých podání učiněných dne 19. 6. 20025 a 26. 6. 2025.
14. S ohledem na výše uvedené skutečnosti Nejvyšší soud podle § 174a odst. 7 zákona o soudech a soudcích rozhodl tak, že návrh odsouzeného M. M. ze dne 17. 7. 2025 na určení lhůty Vrchnímu soudu v Praze k provedení procesního úkonu v trestní věci vedené pod sp. zn. 3 To 48/2023, jako nedůvodný zamítl, neboť nebylo shledáno, že by v řízení vedeném před Vrchním soudem v Praze pod sp. zn. 3 To 48/2023 docházelo k průtahům, přičemž odsouzeným požadovaný procesní úkon v podobě věcného rozhodnutí o jím vznesené námitce podjatosti členů odvolacího senátu ze dne 19. 6. 2025, resp. 26. 6. 2025 poté, co bylo
vrchním soudem řádně rozhodnuto o jím podaném odvolání proti napadenému rozsudku soudu prvního stupně a řízení o řádném opravném prostředku tak bylo u vrchního soudu ukončeno, vůbec nepřichází v úvahu.
15. Současně bylo rozhodnuto podle ustanovení § 174a odst. 5 věty druhé
zákona o soudech a soudcích a § 151 odst. 1 o. s. ř. o náhradě nákladů řízení, a to tak, že odsouzený M. M. jako navrhovatel nemá ve smyslu ustanovení § 174a odst. 8 věty druhé a contrario zákona o soudech a soudcích právo, aby mu stát nahradil náklady, které mu v tomto řízení případně vznikly.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 6. 8. 2025
JUDr. Tomáš Durdík předseda senátu