11 Tul 3/2025-9
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. 12. 2025 v
trestní věci odsouzeného M. M., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve
Věznici Horní Slavkov, o návrhu odsouzeného na určení lhůty k provedení
procesního úkonu podle § 174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích,
přísedících a státní správě soudů a o změně některých zákonů, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudech a soudcích“), takto:
I. Podle § 174a odst. 7 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve
znění pozdějších předpisů, se návrh odsouzeného M. M. na určení lhůty
Nejvyššímu soudu k provedení procesního úkonu v trestní věci vedené u Městského
soudu v Praze pod sp. zn. 56 T 2/2019, zamítá.
II. Navrhovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Rozsudkem Městského soudu v Praze (dále jen „soud prvního stupně“) ze
dne 31. 8. 2020, sp. zn. 56 T 2/2019, byl M. M. (společně s dalšími třemi
spoluobviněnými osobami) uznán vinným pokračujícím zvlášť závažným zločinem
zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2
písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, za použití § 116 tr. zákoníku, ve
spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, za což mu byl uložen nepodmíněný
trest odnětí svobody v trvání osmi roků, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2
písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl odsouzenému
podle § 80 odst. 1, 2 tr. zákoníku uložen i trest vyhoštění z území České
republiky na dobu deseti roků a za podmínek § 70 odst. 1 tr. zákoníku též trest
propadnutí věci v podobě finanční částky ve výši 16 445 eur. Zároveň byl výše
jmenovaný týmž rozsudkem soudu prvního stupně podle § 226 písm. b) tr. řádu
zproštěn obžaloby státního zástupce Městského státního zastupitelství v Praze
ze dne 15. 2. 2019, sp. zn. 1 KZV 215/2016, pro skutek, kterého se měl dopustit
jednáním popsaným pod bodem 28 obžaloby, jímž měl spáchat dílčí útok
pokračujícího zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §
240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, ve
spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, neboť v žalobním návrhu označený
skutek není trestným činem.
2. Následně podal (v té době obžalovaný) M. M. (dále jen „odsouzený“)
jak sám, tak prostřednictvím svého obhájce proti tomuto rozsudku odvolání.
Citovaný rozsudek soudu prvního stupně současně napadli odvoláním též další dva
spoluobžalovaní, načež byla daná věc soudem prvního stupně předložena Vrchnímu
soudu v Praze (dále jen „odvolací soud“) k rozhodnutí o podaných řádných
opravných prostředcích. Nato bylo tímto soudem nařízeno veřejné zasedání o
podaných odvoláních na den 23. 10. 2023, v rámci něhož bylo ve vztahu k osobě
odsouzeného rozsudkem vyhlášeným pod sp. zn. 3 To 48/2023 rozhodnuto tak, že
jím podané odvolání bylo podle § 256 tr. řádu zamítnuto jako nedůvodné (výrok
pod bodem II. citovaného rozsudku odvolacího soudu). Posléze podané dovolání
odsouzeného proti rozsudku odvolacího soudu ze dne 23. 10. 2023, sp. zn. 3 To
48/2023, bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 12. 3. 2025, č. j. 6 Tdo
1123/2024-10020, podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítnuto jako zjevně
neopodstatněné.
3. Podáním ze dne 30. 10. 2025 odsouzený, prostřednictvím svého
zmocněnce, Mgr. Davida Zahumenského, advokáta, požádal Nejvyšší soud, aby mu
bylo umožněno nahlížení do „spisu ve skončené věci 6 Tdo 1123/2024, a to ve
středu 5. 11. 2025 od 9 hodin.“
4. Přípisem ze dne 5. 11. 2025 Nejvyšší soud odsouzenému sdělil, že jeho
žádosti není možné vyhovět, neboť trestní spis byl po vyřízení věci Nejvyšším
soudem vrácen soudu prvního stupně. Dále Nejvyšší soud uvedl, že v současné
době je veden toliko pomocný spis, do kterého se však podle § 115 kancelářského
a spisového řádu Nejvyššího soudu nenahlíží.
5. Podáním ze dne 13. 11. 2025 odsouzený, prostřednictvím svého
zmocněnce, Mgr. Davida Zahumenského, advokáta, Nejvyššímu soudu (mimo jiné)
sdělil, že jeho zástupce „dne 12. 11. 2025 nahlížel do spisu vedeného u
Městského soudu v Praze, kde ale narazil na úřední záznam Nejvyššího soudu, ze
kterého lze dovodit, že pouze některé dokumenty byly zařazovány do hlavního
spisu, některé ale zřejmě zůstávaly v pomocném spisu. S ohledem na to, že
žadatel zvažuje podání stížnosti k Evropskému soudu pro lidská práva, žádá, aby
mu bylo umožněno v rámci toho, že by namítal pochybení v postupu Nejvyššího
soudu seznámit se rovněž s obsahem pomocného spisu, který je veden u Nejvyššího
soudu v souvislosti s jím podaným dovoláním (řešeno pod sp. zn. 6 Tdo
1123/2024) s ohledem na brzy končící lhůtu pro podání stížnosti k ESLP žadatel
žádá, aby mu nahlížení do spisu bylo umožněno dne 20. 11. 2025 od 9
hodin.“
6. Dalším podáním ze dne 15. 11. 2025 odsouzený, prostřednictvím svého
zmocněnce, Mgr. Davida Zahumenského, advokáta, požádal Nejvyšší soud o změnu
termínu (který si sám určil) k nahlížení do spisu Nejvyššího soudu. Nově pak
požádal, aby mu bylo umožněno nahlížet do spisu Nejvyššího soudu dne 21. 11.
2025 od 9 hodin, a to z důvodu „jiné povinnosti u soudu v Praze“. Dále
zdůraznil, že pokud je u Nejvyššího soudu vedeno více spisů v souvislosti s
dovoláním, které Nejvyšší soud řešil pod sp. zn. 6 Tdo 1123/2024, žádá
odsouzený, aby mu bylo umožněno nahlížení do všech takových spisů.
7. Na tuto další žádost odsouzeného reagoval Nejvyšší soud přípisem ze
dne 19. 11. 2025, ve kterém odsouzenému, resp. jeho zmocněnci, sdělil, že podle
§ 73 kancelářského a spisového řádu Nejvyššího soudu není pomocný spis soudním
spisem v pravém slova smyslu, nýbrž obsahuje kopie dokumentů obsažených v
procesním spise, které jsou nezbytné pro rozhodovací činnost Nejvyššího soudu.
Současně též odkázal na komentářovou literaturu, podle které se právo nahlížet
do spisu nevztahuje na tento druh spisů, které jsou vnitřní pracovní pomůckou.
Podle Nejvyššího soudu tak ve věci odsouzeného nemohla nastat situace, kdy by
pomocný spis obsahoval listiny neuvedené v procesním spisu. Nejvyšší soud
zmocněnci odsouzeného dále sdělil, že pokud se odsouzený domáhá možnosti
nahlížet do všech pomocných spisů vztahujících se k předmětné trestní věci,
podle pokynu předsedy senátu byla v pomocném spise vedeném pod sp. zn. 6 Tdo
1123/2024 žurnalizována podání od 18. 12. 2024, aby se předešlo nadbytečnému
kopírování stejných podání do několika dalších pomocných spisů vzniklých v
důsledku vrácení věci soudu prvního stupně bez meritorního rozhodnutí ve věci.
Tímto pokynem bylo pouze upraveno, jakým způsobem budou žurnalizována podání
odsouzeného od konkrétního data. Tento postup z podstaty věci ovšem neměl a ani
nemohl mít vliv na obsah procesního spisu, do kterého byly vkládány všechny
listiny nehledě na interní pokyny ohledně spisu pomocného. Závěrem Nejvyšší
soud uvedl, že za této situace a s přihlédnutím k § 115 kancelářského a
spisového řádu Nejvyššího soudu nelze povolit nahlížení do předmětného
pomocného spisu.
8. Dalším podáním odsouzeného ze dne 28. 11. 2025 označeným jako „Návrh
na určení lhůty k provedení procesního úkonu ve věci nahlížení do spisů
vedených u Nejvyššího soudu – podle § 174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a
soudcích“, které učinil prostřednictvím svého zmocněnce, Mgr. Davida
Zahumenského, advokáta, odsouzený především trvá na tom, aby mu Nejvyšší soud
umožnil nahlížení do spisů, neboť nahlížení do spisu obecně je jednou ze složek
práva na obhajobu podle čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále
jen „Listina“). Na podporu své argumentace odsouzený cituje z judikatury
Ústavního soudu a Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“).
Kancelářský a spisový řád Nejvyššího soudu tedy podle jeho názoru nemůže právo
na nahlížení do spisu odsouzenému omezit, „a to ani za situace, kdy by důvodem
pro požadavek nahlížení do spisu byla pouze skutečnost, že pro zpracování
hodnocení šancí na podání stížnosti k ESLP je pro obhájce jednodušší nahlížet
do spisu u Nejvyššího soudu, tak není důvod takové žádosti nevyhovět. Ve věci
žadatele je navíc nahlížení do spisu u soudu I. stupně komplikováno řízením o
návrhu na obnovu řízení, jakož i skutečností, že spisový materiál je velmi
obsáhlý. V nyní řešené věci ale žadatel rovněž uvedl, že jeho cílem je ověřit,
co bylo zakládáno do jednotlivých spisů u Nejvyššího soudu v souvislosti s jím
podaným dovoláním. Jak žadatel zjistil z přípisu, který se nachází u soudu I.
stupně, v souvislosti s podaným dovoláním byly u Nejvyššího soudu vedeny hned 3
spisy: 6 TDO 489 / 2024, 6 TDO 545 / 2024, 6 TDO 1123 / 2024. To ale ze spisu,
které je veden u MS v Praze zřejmé není. Z přípisu, který se ve spise u MS
Praha nachází je zřejmé, že rozsah dokumentů v těchto spisech se různí. Žadatel
si chce ověřit, co je v jednotlivých spisech Nejvyššího soudu (které všechny
byly založeny v souvislosti s jím podaným a doplňovaným dovoláním, vedeno. A to
v souvislosti se stížností k Evropskému soudu pro lidská práva. Stěžovatel má
za to, že postupem Nejvyššího soudu je omezováno jeho právo na obhajobu a právo
podat stížnost k ESLP.“
9. Z uvedených důvodů odsouzený navrhuje, aby Nejvyššímu soudu bylo
uloženo umožnit odsouzenému nahlížet do spisů tohoto soudu vedených pod sp. zn.
6 Tdo 489/2024, 6 Tdo 545/2024, 6 Tdo 1123/2024, a to ve lhůtě do 3. 12. 2025.
10. Nejvyšší soud, který je příslušný k projednání návrhu podle § 174a
odst. 4 zákona o soudech a soudcích, po prostudování předloženého spisového
materiálu dospěl k závěru, že návrh odsouzeného na určení lhůty k provedení
procesního úkonu Nejvyšším soudem není důvodný.
11. Podle § 174a odst. 1 zákona o soudech a soudcích platí, že má-li
účastník nebo ten, kdo je stranou řízení, za to, že v tomto řízení dochází k
průtahům, může podat návrh soudu, aby určil lhůtu pro provedení procesního
úkonu, u kterého podle jeho názoru dochází k průtahům v řízení (dále jen „návrh
na určení lhůty“). Z § 174a odst. 2 věty druhé zákona o soudech a soudcích
plyne, že z návrhu musí být patrno, kdo jej podává (dále jen „navrhovatel“), o
jakou věc a jaký procesní úkon se jedná, v čem jsou podle navrhovatele
spatřovány průtahy v řízení a čeho se navrhovatel domáhá; dále musí návrh
obsahovat označení soudu, vůči němuž směřuje, musí být podepsán a datován.
12. Příslušný soud následně rozhoduje o návrhu na určení lhůty
usnesením. Návrh odmítne, byl-li podán někým, kdo není k jeho podání oprávněn,
anebo jestliže navrhovatel neopravil nebo nedoplnil řádně návrh v určené lhůtě,
jinak o něm rozhodne bez jednání do dvaceti pracovních dnů ode dne, kdy mu byla
věc předložena nebo kdy byl návrh řádně opraven nebo doplněn (§ 174a odst. 6
zákona o soudech a soudcích). Pokud soud, vůči němuž návrh na určení lhůty
směřuje, již procesní úkon, u kterého jsou v návrhu namítány průtahy v řízení,
učinil, příslušný soud návrh zamítne; stejně tak postupuje, dospěje-li k
závěru, že k průtahům v řízení nedochází (§ 174a odst. 7 zákona o soudech a
soudcích). Nestanoví-li zákon o soudech a soudcích jinak, použijí se pro řízení
o návrhu na určení lhůty přiměřeně ustanovení části první a části třetí
občanského soudního řádu (§ 174a odst. 5 věta druhá zákona o soudech a
soudcích).
13. V této souvislosti Nejvyšší soud dále připomíná, že řízení o návrhu
na určení lhůty k provedení procesního úkonu, upravené v § 174a zákona o
soudech a soudcích, představuje promítnutí zásad spravedlivého procesu z
hlediska naplnění práva účastníka nebo jiné strany řízení na projednání jeho
věci bez zbytečných průtahů, jež je zakotveno zejména v čl. 38 odst. 2 Listiny,
do řízení probíhajícího před soudem. Nejedná se přitom o občanské soudní
řízení, o trestní řízení soudní nebo o soudní řízení správní, nýbrž o řízení
tzv. sui generis, jehož smysl spočívá v tom, že příslušný soud nařídí na návrh
účastníka (toho, kdo je stranou řízení) soudu, vůči němuž tento návrh směřuje,
aby ve stanovené lhůtě provedl procesní úkon, u něhož dochází v řízení k
průtahům, čímž bude současně zabráněno dalším průtahům, k nimž by mohlo ve
vztahu k tomuto procesnímu úkonu v rámci vedeného řízení dojít.
14. Současně je třeba vzít v úvahu skutečnost, že soudnictví v České
republice vykonávají nezávislé soudy, přičemž soudci jsou při výkonu své funkce
nezávislí (srov. čl. 81 a čl. 82 odst. 1 Ústavy České republiky a § 1 zákona o
soudech a soudcích). Za tohoto stavu tak mimo jiné platí, že nikdo nesmí,
nestanoví-li zákon jinak, zasahovat do nezávislé rozhodovací činnosti soudů a
soudců, což platí i ve vztazích mezi soudy a soudci při projednávání a
rozhodování jednotlivých sporů a jiných právních věcí.
15. Nejvyšší soud v návaznosti na výše uvedená zákonná východiska a
dosavadní průběh řízení přezkoumal všechny významné skutečnosti vztahující se k
podanému návrhu odsouzeného a dospěl k závěru, že v rámci postupu Nejvyššího
soudu k žádným průtahům nedošlo.
16. Odsouzený se domáhá, aby bylo Nejvyššímu soudu uloženo umožnit mu
nahlížet do tzv. pomocných spisů tohoto soudu vedených pod sp. zn. 6 Tdo
489/2024, 6 Tdo 545/2024 a 6 Tdo 1123/2024. Odsouzenému, resp. jeho zmocněnci,
bylo opakovaně Nejvyšším soudem sděleno, že tento soud v dovolacím řízení vede
pouze tzv. pomocné spisy, které však nejsou soudním spisem, neboť obsahují
toliko kopie dokumentů obsažených v procesním spise, které jsou nezbytné pro
rozhodovací činnost Nejvyššího soudu, a z tohoto důvodu se do pomocných spisů
nenahlíží. Tomuto závěru nelze ničeho relevantního vytknout, neboť zcela
odpovídá zejména § 73 odst. 1, 7 a § 115 odst. 3 kancelářského a spisového řádu
Nejvyššího soudu, sp. zn. S 20/2018 (dále jen „řád“), jehož účelem je upravit
výkon spisové služby a organizaci práce na Nejvyšším soudu, činnosti a postupy
soudních oddělení při výkonu soudnictví, jakož i ostatní kancelářské a spisové
činnosti všech úseků soudu. Tímto řádem jsou povinni se řídit všichni
zaměstnanci, kteří jsou v pracovněprávním vztahu k Nejvyššímu soudu, stejně tak
soudce tohoto soudu, včetně soudce dočasně přiděleného, a asistent soudce
Nejvyššího soudu (srov. § 1 řádu). Současně lze opakovaně připomenout, že
odborná literatura k problematice nahlížení do tzv. pomocného spisu v řízení o
dovolání výslovně uvádí, že na tyto spisy se právo nahlížet do spisů podle § 65
tr. řádu nevztahuje, neboť se jedná toliko o vnitřní pracovní pomůcky
Nejvyššího soudu, které obsahují jen kopie či opisy rozhodnutí ze základního
spisu a pracovní materiály tohoto soudu (srov. ŠÁMAL, P., GŘIVNA, T. In: ŠÁMAL,
P. a kol. Trestní řád. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 704).
17. S ohledem na výše uvedené skutečnosti Nejvyšší soud podle § 174a
odst. 7 zákona o soudech a soudcích rozhodl tak, že návrh odsouzeného M. M. ze
dne 28. 11. 2025 na určení lhůty Nejvyššímu soudu k provedení procesního úkonu
v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 56 T 2/2019, jako
nedůvodný zamítl.
18. Současně bylo rozhodnuto podle ustanovení § 174a odst. 5 věty druhé
zákona o soudech a soudcích a § 151 odst. 1 o. s. ř. o náhradě nákladů řízení,
a to tak, že odsouzený M. M. jako navrhovatel nemá ve smyslu ustanovení § 174a
odst. 8 věty druhé a contrario zákona o soudech a soudcích právo, aby mu stát
nahradil náklady, které mu v tomto řízení případně vznikly.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. 12. 2025
JUDr. Petr Škvain, Ph.D.
předseda senátu