Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 21. 12. 2022 stížnost
obviněného T. R., nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti usnesení Vrchního
soudu v Praze ze dne 8. 11. 2022, sp. zn. 6 To 33/2022 a 6 To 37/2022, a
rozhodl t a k t o :
Podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu se stížnost obviněného T.
R. zamítá.
tr. zákoníku. Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, o němž rozhodl
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 13. 4. 2022, č. j. 7 To 15/2022-2027,
tak, že obviněného podle § 226 písm. e) tr. řádu pro předmětný skutek zprostil
podané obžaloby, a to s ohledem na skutečnost, že trestnost činu projevem
účinné lítosti podle § 197 tr. zákoníku zanikla.
2. V rámci odvolacího řízení podal obviněný proti rozhodnutím Městského
soudu v Praze dvě stížnosti, a to jednak proti usnesení Městského soudu v Praze
ze dne 2. 3. 2022, č. j. 7 To 15/2022-2016, jímž bylo rozhodnuto o zamítnutí
jím vznesené námitky do protokolu, a jednak proti usnesení Městského soudu v
Praze ze dne 13. 3. 2022, č. j. 7 To 15/2022-1956, kterým bylo rozhodnuto o
jeho námitce podjatosti senátu 7 To Městského soudu v Praze.
3. Městský soud v Praze předložil dne 9. 6. 2022 příslušný spisový
materiál Vrchnímu soudu v Praze k rozhodnutí o stížnostech obviněného P. R.,
nicméně v předkládací zprávě výslovně uvedl pouze stížnost podanou proti jeho
usnesení ze dne 2. 3. 2022, č. j. 7 To 15/2022-2016. Vyřízení této stížnosti
bylo podle rozvrhu práce Vrchního soudu v Praze pro kalendářní rok 2022
přiděleno senátu 6 To, kde byla daná věc zapsána pod sp. zn. 6 To 33/2022.
Předsedkyně tohoto senátu však během studia předloženého spisového materiálu
zjistila, že tento obsahuje i druhou stížnost obviněného, podanou proti
usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 3. 2022, č. j. 7 To 15/2022-1956. V
návaznosti na sdělení místopředsedy Vrchního soudu v Praze, JUDr. Jana Sváčka,
stran možností dalšího postupu, byla tato druhá věc zapsána rovněž do senátu 6
To, a to pod sp. zn. 6 To 37/2022. Z obsahu obou stížností přitom vyplynulo, že
obviněný T. R. souběžně podal námitku podjatosti jak ve vztahu k soudci
JUDr. Pavlu Zelenkovi, tak i vůči celému senátu 6 To Vrchního soudu v Praze.
4. V návaznosti na to rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 8.
11. 2022, č. j. 6 To 33/2022 a 6 To 37/2022-2084, tak, že podle § 31 odst. 1
tr. řádu nejsou z důvodu § 30 odst. 1 tr. řádu předsedkyně senátu JUDr.
Kateřina Jonáková, Ph.D. a soudci JUDr. Kateřina Korečková, Ph.D. a JUDr. Pavel
Zelenka vyloučeni z vykonávání úkonů trestního řízení v trestní věci T. R.
vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 3 T 49/2018.
5. Proti tomuto usnesení Vrchního soudu v Praze podal dne 21. 11. 2022
obviněný T. R. blanketní stížnost, kterou následně v zákonné lhůtě doplnil
svým písemným podáním ze dne 5. 12. 2022. V prvé řadě namítl, že obě jím podané
stížnosti proti usnesením Městského soudu v Praze, tedy jak stížnost ze dne 3.
3. 2022 vedená pod sp. zn. 6 To 37/2022, tak i stížnost ze dne 10. 5. 2022
vedená pod sp. zn. 6 To 33/2022, byly přiděleny v rozporu s rozvrhem práce
Vrchního soudu v Praze senátu 6 To, když věcně příslušným byl senát 2 To.
6. Za stěžejní námitku poté označil skutečnost, že v projednávané věci
na obou stupních rozhodoval soudní senát přidělený mimo příslušný rozvrh práce.
K této zásadní skutečnosti došlo podle jeho tvrzení na příkaz emeritního
předsedy Městského soudu v Praze JUDr. Libora Vávry, který bez zákonného důvodu
rozhodl (resp. jako předseda senátu 67 To potvrdil) o hospitalizaci stěžovatele
v Psychiatrické léčebně v Praze – Bohnicích, a to přesto, že vzhledem k
provedeným důkazům bylo nepochybné, že musí být zproštěn obžaloby. Ačkoli si
všechny dotčené orgány činné v trestním řízení (tj. Policie ČR, Obvodní státní
zastupitelství pro Prahu 8, Městské státní zastupitelství v Praze) byly této
skutečnosti vědomy, byl obviněný v říjnu 2018 Obvodním soudem pro Prahu 8 uznán
vinným pro spáchání přečinu zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1 tr.
zákoníku, za což byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců a
následně až na podkladě podaného odvolání zproštěn obžaloby rozhodnutím
Městského soudu v Praze ze dne 13. 4. 2022, č. j. 7 To 15/2022-2027.
7. Podstatou přednesené stížnosti je tedy skutečnost, že soudci obou
instancí, ačkoli si byli vědomi, že nejsou zákonnými soudci, obviněného v době
od února 2017 do dubna 2022 trestně stíhali, v čemž stěžovatel spatřuje důvod
pro vyloučení všech dotčených soudců, včetně soudců senátu 6 To Vrchního soudu
v Praze a 7 Td Nejvyššího soudu, kteří svým postupem usilují předmětné
nezákonné jednání legalizovat. Navíc soudci senátu 6 To vrchního soudu vědomě
zaměnili pořadí jím vznesených námitek.
8. Tímto postupem tak došlo ze strany výše zmíněných soudců nejen ke
kárnému provinění, ale též k naplnění skutkové podstaty trestného činu zneužití
pravomoci úředních osob či maření výkonu úřední osoby (v rámci organizované
zločinecké skupiny). Subjektivní stránka dotčených trestných činů je podle
názoru stěžovatele naplněna tím, že soudci všech stupňů se ve svých nezákonných
postupech vědomě navzájem kryjí. Z tohoto důvodu přitom stěžovatel označil
rozhodnutí Nejvyššího soudu o neodnětí věci Vrchnímu soudu v Praze za nulitní,
nicotné a neplatné. Současně namítl, že dotčení soudci (tím, že dopustili, aby
ve věci rozhodovali jiní než zákonní soudci) prokázali svým nezákonným postupem
svůj zjevně nepřátelský vztah k jeho osobě (což se týká i senátu 7 Td
Nejvyššího soudu, který rozhodl ve věci delegace svým usnesením ze dne 27. 7.
2022, č. j. 7 Td 46/2022-2076).
9. Závěrem svého podání stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodl o
tom, že všichni soudci senátu 6 To Vrchního soudu v Praze i senátu 7 Td
Nejvyššího soudu jsou vyloučeni z rozhodování o jím podaných stížnostech, tedy
ve věci vedených u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 6 To 33/2022 a sp. zn. 6
To 37/2022, a současně navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodl, že se věc odnímá
Vrchnímu soudu v Praze a postupuje se Krajskému soudu v Olomouci.
10. Vrchní soud v Praze na základě podané námitky podjatosti v souladu s
§ 31 odst. 1 tr. řádu přezkoumal, zda není dán konkrétní důvod pro vyloučení
předsedkyně senátu JUDr. Kateřiny Jonákové, Ph.D. a soudců JUDr. Kateřiny
Korečkové, Ph.D. a JUDr. Pavla Zelenky – tedy soudců, kteří rozhodovali v
trestní věci obviněného T. R. vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp.
zn. 3 T 19/2018 - jenž předpokládá § 30 odst. 1 tr. řádu a dospěl k závěru, že
žádný z těchto důvodů v daném případě není dán.
11. Ve svém usnesení ze dne 8. 11. 2022, č. j. 6 To 33/2022 a 6 To
37/222-2084, vrchní soud nejprve předeslal, že obviněný T. R. ve svých
návrzích uvedl pouze důvody spadající pod § 30 odst. 1 tr. řádu. Stran námitky
nesprávného přidělení věcí vedených pod sp. zn. 6 To 33/2022 a 6 To 37/2022
senátu č. 6 vrchní soud akcentoval, že ve věci stěžovatele předkládací zpráva
vyhotovená Městským soudem v Praze skutečně obsahovala nepřesný údaj, neboť v
ní byla uvedena pouze jediná stížnost. Stížnostní soud však nepochybil, pokud
zapsal první ze stížností v souladu s rozvrhem práce Vrchního soudu v Praze pro
příslušný kalendářní rok do senátu č. 6, načež i druhou stížnost – po jejím
dodatečném objevení v předloženém spisovém materiálu - přidělil témuž senátu
vrchního soudu.
12. Stran námitky podjatosti vyplývající z rozhodnutí o delegaci v rámci
opatrovnického řízení vedeného pod sp. zn. 0 P 35/2012 Vrchní soud v Praze
zdůraznil, že podjatost rozhodujícího soudce nelze dovozovat na základě jeho
předešlého zákonného rozhodnutí v jiné věci. Především však platí, že JUDr.
Pavel Zelenka od roku 1993 do současnosti činný na trestním úseku Vrchního
soudu v Praze, pročež je vyloučeno, aby v roce 2015 rozhodoval v opatrovnickém
řízení. Ve vztahu k námitce podjatosti vůči celému senátu 6 To (zahrnujícímu
mimo soudce JUDr. Pavla Zelenky rovněž soudkyně JUDr. Kateřinu Jonákovou, Ph.D.
a soudkyni JUDr. Kateřinu Korečkovou, Ph.D.) obviněný svoji námitku ve vztahu k
osobám obou jmenovaných soudkyň již blíže nikterak neupřesnil. Z tohoto důvodu
Vrchní soud v Praze toliko v intencích § 30 odst. 1 tr. řádu konstatoval, že
ani u jedné ze jmenovaných soudkyň nebyl (stejně jako v případě soudce JUDr.
Pavla Zelenky) shledán nedostatek nestrannosti, jakož ani žádná okolnost
odůvodňující pochybnost, že by pro poměr k projednávané věci nebo k osobám,
jichž se úkon přímo dotýká, popř. jejich zástupců, nebyly schopny nestranně
rozhodovat (tzv. subjektivní a objektivní test nestrannosti).
13. Nejvyšší soud jako přezkumný orgán v souladu s revizním principem
aktivně prověřil napadené usnesení Vrchního soudu v Praze podle § 147 odst. 1
tr. řádu, tedy přezkoumal správnost napadeného rozhodnutí, jakož i řízení,
které mu předcházelo, a dospěl k závěru, že stížnost obviněného T. R. není
důvodná.
14. V obecné rovině je třeba připomenout, že podle § 30 odst. 1 až odst.
3 tr. řádu je z vykonávání úkonů trestního řízení vyloučen soudce nebo
přísedící (státní zástupce, policejní orgán nebo osoba v něm služebně činná), u
něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám,
jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům,
nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení nemůže nestranně
rozhodovat. Soudce nebo přísedící je dále vyloučen z vykonávání úkonů trestního
řízení, jestliže byl v projednávané věci činný jako státní zástupce, policejní
orgán, společenský zástupce, obhájce nebo jako zmocněnec zúčastněné osoby nebo
poškozeného. Po podání obžaloby nebo návrhu na schválení dohody o vině a trestu
je vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení soudce, který v projednávané
věci v přípravném řízení nařídil domovní prohlídku nebo prohlídku jiných
prostor a pozemků, vydal příkaz k zadržení nebo příkaz k zatčení nebo
rozhodoval o vazbě osoby, na niž byla poté podána obžaloba nebo s níž byla
sjednána dohoda o vině a trestu. Z rozhodování u soudu vyššího stupně je kromě
toho vyloučen soudce nebo přísedící, který se zúčastnil rozhodování u soudu
nižšího stupně, a naopak.
15. Jedná-li se o požadavek nestrannosti soudu, pak je jím rozuměna
nezávislost či nepodjatost rozhodujícího subjektu ve vztahu ke konkrétním
účastníkům či k předmětu řízení. Podstatným je přitom fakt, že nejde toliko o
subjektivní přesvědčení soudce či účastníků řízení o podjatosti či
nepodjatosti, ale též o objektivní zdání nestrannosti, tj. to, jak by se
rozhodování jevilo nezávislému vnějšímu pozorovateli.
16. Tento subjektivní i objektivní aspekt vyzdvihla i judikatura
Evropského soudu pro lidská práva, která pravidelně používá obě tato hlediska,
přičemž se k tomuto pojetí přiklonil rovněž Ústavní soud ČR. Důvody, které k
rozšíření nestrannosti až na úroveň oné objektivní roviny vedou, osvětlil
Ústavní soud například ve svém nálezu ze dne 31. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 371/04,
když konstatoval, že ,,Nestrannost soudce je především subjektivní psychickou
kategorií, vyjadřující vnitřní psychický vztah soudce k projednávané věci v
širším smyslu (zahrnuje vztah k předmětu řízení, účastníkům řízení, jejich
právním zástupcům atd.), o níž je schopen relativně přesně referovat toliko
soudce sám. Pouze takto úzce pojímaná kategorie nestrannosti soudce by však v
praxi nalezla stěží uplatnění vzhledem k obtížné objektivní přezkoumatelnosti
vnitřního rozpoložení soudce. Kategorii nestrannosti je proto třeba vnímat
šířeji, také v rovině objektivní.“ Vedle toho může nestrannost nabývat dvou
poloh, a to funkcionální a personální. Zatímco v případě první roviny jde o to,
zda je porušením nestrannosti, pokud stejná osoba rozhoduje na různých stupních
soudní soustavy, případně se podílí na rozhodování v různých funkcích, druhá
rovina se týká osobních vztahů soudce s účastníky řízení či vztahu k předmětu
řízení (Wagnerová, E.; Šimíček, V.; Langášek, T.; Pospíšil, I. a kol. Listina
základních práv a svobod. Komentář. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2012, s.
739-740).
17. Při posuzování stížnosti obviněného T. R. výše uvedenými hledisky
a konkrétními okolnostmi daného případu je zřejmé, že dospěl-li Vrchní soud v
Praze ve svém rozhodnutí ze dne 8. 11. 2022, č. j. 6 To 33/2022 a 6 To
37/2022-2084, k závěru, že podle § 31 odst. 1 tr. řádu z důvodů uvedených v §
30 odst. 1 tr. řádu nejsou předsedkyně senátu JUDr. Kateřina Jonáková, Ph.D. a
soudci JUDr. Kateřina Korečková, Ph.D. a JUDr. Pavel Zelenka vyloučeni z
vykonávání úkonů trestního řízení v trestní věci obviněného T. R. vedené u
Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 3 T 49/2018, nelze tomuto postupu
vytknout žádné pochybení. V postupu všech jmenovaných soudců nebyly v daném
případě zjištěny jakékoli známky jejich podjatosti vůči osobě T. R. z
důvodu případně existujícího poměru k projednávané věci či poměru k osobám,
jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům, opatrovníkům
a zmocněncům ve smyslu § 30 odst. 1 tr. řádu.
18. K zákonné podmínce „pro poměr k projednávané věci“ ve smyslu § 30
odst. 1 tr. řádu Nejvyšší soud podotýká, že za takový vztah k věci nemůže být
považována každá skutečnost dovozovaná ze subjektivních názorů obviněného.
Zásadně se jedná pouze o okolnosti, které jednoznačně svědčí o tom, že soudce
(resp. některý ze jmenovaných soudců coby člen stížnostního senátu vrchního
soudu) není ve věci schopen objektivně, spravedlivě a nestranně rozhodnout.
Takovou okolností by byla např. skutečnost, kdyby některý ze soudců byl přímo
poškozen trestnou činností stěžovatele T. R., nebo kdyby nastala jiná situace
podobně zásadního významu. Nejvyšší soud však zdůrazňuje, že rozhodování o
stížnostech T. R. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 3. 2022,
č. j. 7 To 15/2022-2016, a rovněž ze dne 13. 3. 2022, č. j. 7 To 15/2022-1956,
nelze považovat za nedovolený poměr k projednávané věci ve smyslu § 30 odst. 1
tr. řádu, který by mohl vést k faktickému vyloučení soudců JUDr. Kateřiny
Jonákové, Ph.D., JUDr. Kateřiny Korečkové, Ph.D. a JUDr. Pavla Zelenky z
vykonávání úkonů trestního řízení v trestní věci obviněného vedené u Obvodního
soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 3 T 49/2018.
19. Co se týče zákonné podmínky „pro poměr k osobám, jichž se úkon přímo
dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům, opatrovníkům a zmocněncům“,
Nejvyšší soud z doloženého spisu ověřil, že jmenovaní soudci Vrchního soudu v
Praze prokazatelně nejsou k osobě T. R., nebo k jeho bývalé manželce a dětem,
v příbuzenském, rodinném či obdobném poměru a nebyli před projednáváním tohoto
případu k žádnému z nich ani v osobně přátelském nebo naopak nepřátelském
vztahu. Identické závěry přitom platí ve vztahu k jejich zástupcům, resp.
obhájci obviněného. Z obsahu příslušného spisového materiálu přitom nikterak
neplyne, že by předsedkyně senátu JUDr. Kateřina Jonáková, Ph.D., stejně jako
soudci JUDr. Kateřina Korečková, Ph.D. a JUDr. Pavel Zelenka byli s osobou
obviněného v jakémkoli osobním či profesním kontaktu ještě před projednáním
obou jím podaných stížností proti usnesením Městského soudu v Praze ze dne 2.
3. 2022, č. j. 7 To 15/2022-2016, a ze dne 13. 3. 2022, č. j. 7 To
15/2022-1956, resp. ještě předtím, než byly obě stížnosti zapsány do senátu 6
To Vrchního soudu v Praze.
20. Nejvyšší soud tedy při svém přezkumu ověřil, že Vrchní soud v Praze
reagoval na námitky obviněného dostatečně, přičemž nezjistil ničeho, co by
dokládalo, že by předsedkyně senátu JUDr. Kateřina Jonáková, Ph.D., stejně jako
soudci JUDr. Kateřina Korečková, Ph.D. a JUDr. Pavel Zelenka byli skutečně vůči
osobě T. R. v jakémkoli nedovoleném vztahu, pro který by bylo nutné řešit
otázku jejich podjatosti.
21. Rovněž námitku obviněného T. R. stran nesprávného přidělení jím
podaných stížností proti dvěma shora specifikovaným usnesením Městského soudu v
Praze senátu 6 To je třeba kategoricky odmítnout. Byť je nepochybné, že Městský
soud v Praze coby předkládající soud pochybil, když v předkládací zprávě
neuvedl odpovídající počet stížností, o kterých bylo nutné rozhodnout, a tyto v
tomto dokumentu přesně nespecifikoval, jedná se podle Nejvyššího soudu toliko o
pochybení ryze formálního charakteru mající povahu zjevného přehlédnutí, které
bylo ze strany předsedkyně senátu Vrchního soudu v Praze JUDr. Kateřiny
Jonákové, Ph.D. ihned napraveno. V odůvodnění svého rozhodnutí vrchní soud
správně uvedl, že tato skutečnost neměla (a ani nemohla mít) jakýkoli vliv na
přidělení věci příslušnému senátu stížnostního soudu, neboť podle Obecných
pravidel přidělování trestního nápadu, resp. podle čl. IV. rozvrhu práce
Vrchního soudu v Praze pro příslušný kalendářní rok platí, že všechny doručené
opravné prostředky, které byly soudu předloženy společně se spisovým
materiálem, jsou zásadně přidělovány témuž senátu, a tudíž je o nich
rozhodováno v rámci jediného rozhodnutí. Identický postup je přitom třeba
aplikovat i na případ opomenutého opravného prostředku, který je v době
předložení konkrétní věci prokazatelně součástí příslušného spisového
materiálu, nicméně určitým administrativním pochybením nižšího soudu nebyl
uveden na předkládací zprávě určené soudu nadřízenému.
22. V souvislosti s výše uvedeným je přitom třeba připomenout, že ani
případné nesprávné přidělení věci zásadně nezakládá důvod vyloučení soudců z
vykonávání úkonů trestního řízení v konkrétní věci ve smyslu ustanovení § 30
odst. 1 tr. řádu, neboť soudci senátu (v daném případě soudci senátu 6 To
Vrchního soudu v Praze, tedy předsedkyně senátu JUDr. Kateřina Jonáková, Ph.D.
a soudci JUDr. Kateřina Korečková, Ph.D. a JUDr. Pavel Zelenka) zásadně nemohou
nikterak ovlivňovat přidělování konkrétních věcí v rámci daného soudu. Ostatně
stěžovatel sám v podané stížnosti ani neobjasnil důvod, pro který se domnívá,
že jeho věc měla být po jejím předložení Vrchnímu soudu v Praze přidělena
senátu 2 To.
23. Z předmětného usnesení je rovněž zřejmé, že Vrchní soud v Praze o
námitce podjatosti vznesené vůči JUDr. Janu Sváčkovi nerozhodoval, neboť nebyl
členem senátu 6 To, a tedy se ani nepodílel na rozhodování projednávané věci.
Domněnku stěžovatele stran toho, že JUDr. Sváček mohl do rozhodování senátu 6
To zasáhnout z pozice místopředsedy Vrchního soudu v Praze, Nejvyšší soud
kategoricky odmítá, a to hned ze dvou důvodů. Za prvé se ze strany stěžovatele
jedná o zcela nepodloženou spekulaci, v níž ani nenaznačil důvody, pro které by
měl místopředseda vrchního soudu intervenovat v jeho neprospěch. A za druhé –
každý soudce je při výkonu své funkce podle čl. 95 Ústavy České republiky
zásadně vázán pouze zákonem a mezinárodní smlouvou, která je součástí právního
řádu. Proto každý soudce, ať již působí na kterémkoli stupni soudní soustavy,
si je této procesní zásady vědom a plně ji respektuje, pročež do probíhajícího
řízení zásadně zasahuje pouze soudce, který je členem konkrétního senátu.
Vzhledem k tomu, že JUDr. Jan Sváček nebyl v dané věci zákonným soudcem, nemohl
nikterak ovlivňovat výsledky rozhodnutí stran projednání stížností T. R.
24. Nejvyšší soud tedy v rámci svého přezkumu v projednávaném případě
nezjistil stěžovatelem namítaný nezákonný postup spočívající ve „vědomém
neplnění zákonných povinností ze strany soudců na všech stupních“, v důsledku
čehož si měli vůči jeho osobě vytvořit nepřátelský vztah. Lze proto shrnout, že
svoji námitku podjatosti členů (i nečlenů) senátu 6 To Vrchního soudu v Praze
stěžovatel nepodložil žádnou relevantní či objektivní argumentací, jež by mohla
vést k závěru o faktické podjatosti dotčených soudců. Tyto námitky stran všech
výše uvedených soudců lze označit toliko za subjektivní názory stěžovatele,
které však nemají oporu v přiloženém spisovém materiálu.
25. Pro úplnost je vhodné doplnit, že stížnost T. R. se věcně
vztahuje toliko k usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 11. 2022, č. j. 6
To 33/2022 a 60 To 37/2022-2084, tedy k rozhodnutí o nevyloučení předsedkyně
senátu 6 To JUDr. Kateřiny Jonákové, Ph.D. a soudců JUDr. Kateřiny Korečkové,
Ph.D. a JUDr. Pavla Zelenky z vykonávání úkonů trestního řízení v trestní věci
stěžovatele vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 3 T 49/2018. Z
tohoto důvodu ve stížnosti nelze relevantně vznášet námitky vůči dalším
soudcům, kteří ve věci rozhodovali na jiných stupních soudní soustavy, resp.
kteří se na rozhodovací činnosti senátu 6 To Vrchního soudu v Praze aktuálně
nikterak nepodíleli. Z tohoto důvodu nelze relevantně namítat ani podjatost
soudců senátu 7 Td Nejvyššího soudu ve vztahu k usnesení tohoto soudu ze dne
27. 7. 2022, č. j. 7 Td 46/2022-2076. Z téhož důvodu Nejvyšší soud nerozhodoval
ani o odnětí věci Vrchnímu soudu v Praze a následnému přikázání věci Vrchnímu
soudu v Olomouci.
26. Vzhledem k tomu, že se Nejvyšší soud na základě výše uvedených
skutečností plně ztotožnil se závěry obsaženými v usnesení Vrchního soudu v
Praze ze dne 8. 11. 2022, č. j. 6 To 33/2022 a 6 To 37/2022-2084, nezbylo, než
aby rozhodl tak, že stížnost obviněného T. R. ze dne 21. 11. 2022 (doplněnou
písemným podáním ze dne 5. 12. 2022) podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu jako
nedůvodnou zamítl.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. 12. 2022
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu