7 Td 46/2022-2076
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 27. 7. 2022 v neveřejném zasedání v trestní věci T. R., nar. XY v XY, trvale bytem XY, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 3 T 49/2018, nyní u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 6 To 33/2022 a 6 To 37/2022, o návrhu na odnětí a přikázání věci takto:
Podle § 25 tr. ř. se věci Vrchnímu soudu v Praze neodnímají.
1. Státní zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 8 podal na obviněného T. R. dne 1. 6. 2018 u Obvodního soudu pro Prahu 8 obžalobu (č. l. 359 tr. spisu) pro skutek, v němž státní zástupce spatřoval přečin zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1 tr. zákoníku. Tohoto deliktu se měl obviněný dopustit tím, že v době od měsíce května 2014 do 27. 11. 2017, kdy byl umístěn do vazby, s výjimkou období od 24. 8. 2015 do 14. 10. 2015, kdy byl ve vazbě, dále s výjimkou května 2014, června 2014, července 2014, srpna 2014, září 2014, února 2015, kdy v každém z těchto měsíců uhradil 100 Kč, v Praze 8 ani jinde vědomě řádně neplnil svou zákonnou vyživovací povinnost ke své nezletilé dceři AAAAA (pseudonym) ve výši 6 500 Kč měsíčně a ke svému nezletilému synovi BBBBB (pseudonym) ve výši 5 500 Kč měsíčně, oboje splatné vždy do každého 15. dne v měsíci předem k rukám matky nezletilých J. R., jak mu bylo stanoveno rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 29. 11. 2010, sp. zn. 11 Nc 109/2010, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 8. 6. 2011, sp. zn. 30 Co 115/2011, který nabyl právní moci dne 7. 9. 2011, a za předmětné období způsobil dluh na výživném v celkové výši 491 400 Kč.
2. Obvodní soud pro Prahu 8 rozsudkem ze dne 8. 11. 2021, sp. zn. 3 T 49/2018 (č. l. 1900 tr. spisu), uznal obviněného vinným přečinem zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1 tr. zákoníku a odsoudil ho podle tohoto ustanovení k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 8 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Proti tomuto rozhodnutí podal obviněný odvolání.
3. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 13. 4. 2022, sp. zn. 7 To 15/2022 (č. l. 2027 tr. spisu) podle § 258 odst. 1 písm. d) tr. ř. napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 písm. a) tr. ř. znovu sám ve věci rozhodl tak, že obviněného podle § 226 písm. e) tr. ř. zprostil obžaloby, protože trestnost činu zanikla projevem účinné lítosti podle § 197 tr. zákoníku. Rozsudek nabyl právní moci téhož dne.
4. V projednávané věci Městský soud v Praze rozhodl k námitce podjatosti vznesené T. R. usnesením ze dne 2. 3. 2022, č. j. 7 To 15/2022-1956, tak že podle § 30 odst. 1 tr. ř. nejsou soudci Městského soudu v Praze JUDr. Richard Petrásek, JUDr. Alexander Sotolář a JUDr. Zuzana Zápalková působící v senátu 7 To vyloučeni z vykonávání úkonu trestního řízení v trestní věci obviněného T. R. vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 3 T 49/2018. Proti tomuto rozhodnutí následně T. R. podal dne 3. 3. 2022 (č. l. 1982) stížnost, která je vedená u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 6 To 37/2022.
5. Současně v této věci Městský soud v Praze rozhodl usnesením dne 13. 4. 2022, č. j. 7 To 15/2022-2016, o žádosti obviněného T. R. o opravu a doplnění protokolu z veřejného zasedání konané dne 2. 3. 2022 před tímto soudem
tak, že ji podle § 57 odst. 1 tr. ř. zamítl. Proti tomuto usnesení podal obviněný dne 10. 5. 2022 (č. l. 2044) stížnost, která je vedená u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 6 To 33/2022.
6. Vrchní soud v Praze podáním ze dne 4. 7. 2022 předložil Nejvyššímu soudu k rozhodnutí návrh na odnětí a přikázání věci T. R., který byl učiněn dne 20. 6. 2022 v podání označeném jako „Doplnění stížnosti ze dne 10. 5. 2022 ve věci nevyhovění námitkám k protokolaci a ze dne 3. 3. 2022 ve věci nevyloučení se celého senátu 7 To Městského soudu v Praze z řízení, ve složení Alexander Sotolář, Richard Petrásek a Zuzana Zápalková“ (č. l. 2066). Vrchní soud dospěl k závěru, že kromě doplnění stížnosti toto podání obsahuje i návrh na delegaci podle § 25 tr. ř. Z předmětného podání lze totiž dospět k závěru, že T. R. navrhl, aby bylo rozhodnuto o tom, že věci vedené u Vrchního soudu v Olomouci pod sp. zn. 6 To 33/2022 a 6 To 37/2022 (T. R. uvedl „…doposud neznámé sp. zn. ohledně zákonného senátu“) se odnímají Vrchnímu soudu v Praze a přikazují Vrchnímu soudu v Olomouci. Vrchní soud v Praze dodal, že T. R. rovněž navrhl odnětí věci odvolacímu soudu a její přikázání Krajskému soudu v Brně.
7. Pokud jde o zmíněný návrh T. R., není ve vztahu k odnětí a přikázání věci podle § 25 tr. ř. nijak odůvodněn, jelikož přípis primárně směřuje k doplnění stížností ve věcech vedených u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 6 To 33/2022 a 6 To 37/2022. V této argumentaci pak T. R. uvedl, že byla podána i stížnost do usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 3. 2022, č. j. 7 To 15/2022-1956, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na vyloučení (nyní vedeno u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 6 To 37/2022), do spisu nebyl založen návrh na odnětí a přikázání věci ze dne 11. 4. 2022 a o stížnosti ze dne 3. 3. 2022 má rozhodovat senát Vrchního soudu v Praze 2 To, a nikoliv 6 To.
8. Nejvyšší soud projednal předložený návrh a dospěl k následujícímu závěru.
9. Podle § 25 tr. ř. může být věc z důležitých důvodů odňata příslušnému soudu a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. Pojem „důležité důvody“ sice není v zákoně blíže definován, ale je nepochybné, že se musí jednat o skutečnosti, jež budou svou povahou výjimečné, neboť ustanovení § 25 tr. ř., dle něhož lze v určitých případech věc delegovat k jinému soudu, je zákonným průlomem do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly vybočení z výše citovaného ústavního principu.
10. V projednávané věci již Nejvyšší soud o návrhu na odnětí a přikázání věcí jednou rozhodoval, a to usnesením ze dne 15. 9. 2020, č. j. 7 Td 46/2020-1564. Jednalo se o návrh na odnětí a přikázání věci od nalézacího soudu, a to Obvodního soudu pro Prahu 8. Nejvyšší soud však návrh shledal nedůvodným a věc Obvodnímu soudu pro Prahu 8 neodejmul.
11. Pokud jde o nyní podaný návrh na delegaci, Nejvyšší soud shledal, že je opřen toliko o velmi obecné tvrzení, že v dané trestní věci je porušováno jeho právo na zákonného soudce, neboť je rozhodováno nesprávným senátem Vrchního soudu v Praze, resp. bylo brojeno proti procesním postupům.
12. Hlavním argumentem tedy bylo přesvědčení T. R., že v jeho věci rozhoduje nezákonný soudce. Nejvyšší soud nicméně konstatuje, že zmíněná námitka nebyla nijak odůvodněna a byla toliko obecným tvrzením o porušení jeho práva na zákonného soudce v podstatě tím, že ve shora uvedených věcech má rozhodovat senát 2 To a nikoliv senát 6 To.
13. Nejvyšší soud i proto v tomto směru považuje za zcela postačující odkázat na veřejně přístupný rozvrh práce Vrchního soudu v Praze účinný ke dni podání obou stížností. Z obsahu trestního spisu nevyplývají žádné skutečnosti, které by nasvědčovaly tomu, že byla věc přidělena mimo rozvrh práce. Oběma stížnostem byly po jejich podání přiděleny sp. zn. 6 To 33/2022 a 6 To 37/2022. Předsedkyní senátu 6 To v daném období byla JUDr. Kateřina Jonáková, Ph.D. Tato soudkyně je tak zákonnou soudkyní ve věcech vedených u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 6 To 33/2022 a 6 To 37/2022. Tato obecná námitka bez konkrétní a zejména také důvodné argumentace, tak nemůže být důvodem pro postup podle § 25 tr. ř.
14. Pokud jde o námitku, že byla podána i stížnost do usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 3. 2022, č. j. 7 To 15/2022-1956, kterým bylo rozhodnuto o námitce podjatosti, pak i touto se vrchní soud zabývá, a to pod sp. zn. 6 To 37/2022. Je pravdou, že ji Městský soud v Praze stížnostnímu Vrchnímu soudu v Praze nepředložil, nicméně existenci této stížnosti Vrchní soud v Praze zjistil po prostudování spisu, nechal ji zapsat do svého rejstříku, byla jí přidělena spisová značka a nadále se jí fakticky zabývá.
15. Pokud bylo namítáno, že do spisu nebyl založen návrh na odnětí a přikázání věci ze dne 11. 4. 2022, pak je možné konstatovat, že předmětný spis žádné takové podání neobsahuje. Jak vyplývá z č. l. 2011 až 2012 trestního spisu, na elektronickou podatelnu Městského soudu v Praze bylo doručeno podání T. R. (včetně jedné přílohy) dne 11. 4. 2022 v 14:20:06, podání se nachází na č. l. 2013 a nevyplývá z něj, že by byl podán návrh na odnětí a přikázání věci. Pokud jde o přílohu, v 14:24:27 bylo ze strany Městského soudu v Praze zasláno T. R. upozornění, že podání obsahuje nepovolené formáty dokumentů (příloh), proto se k nim nepřihlíží a jsou považovány za nedodané. Dále byl upozorněn, že dokumenty je nutné opětovně zaslat v povoleném formátu. Není zjevné, co bylo touto přílohou, ani zda byla městskému soudu zaslána znovu, návrh na odnětí a přikázání věci ze dne 11. 4. 2022 však spisový materiál neobsahuje. Navíc je nutné konstatovat, že pokud by obviněný v tomto nezaloženém podání navrhoval odnětí věci Obvodnímu soudu pro Prahu 8 a přikázání věci Okresnímu soudu v Jihlavě, tak se tak stalo v době, kdy již bylo nalézacím soudem rozhodnuto, a věc se nacházela v odvolacím řízení, které probíhalo před Městským soudem v Praze. I pokud by tedy takové podání bylo učiněno, nebylo by o čem fakticky rozhodovat. Nelze ani nepřipomenout, že o odnětí a přikázání věci Obvodnímu soudu pro Prahu 8 již jednou rozhodoval Nejvyšší soud, a to usnesením ze dne 15. 9. 2020, č. j. 7 Td 46/2020-1564, kterým návrhu obviněného nevyhověl.
16. Lze uzavřít, že námitka zákonného soudce byla vznesena toliko obecně, bez uvedení konkrétních argumentů, z obsahu spisu a rozvrhu práce Vrchního soudu v Praze pak nevyplývají žádné skutečnosti, které by mohly opodstatnit subjektivní obavy T. R., že jeho věc nerozhoduje zákonný soudce. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ve věci T. R. (k jeho v podstatě totožným námitkám) již uvedl, že procesní námitky proti postupu daného příslušného soudu (v této věci Městského soudu v Praze) nemohou tak být důležitým důvodem pro odnětí věci příslušnému soudu, neboť tyto námitky jsou řešeny v řízení před obecnými soudy, lze proti nim v intencích právních předpisů podávat stížnosti, což ostatně činí. Skutečnost, že T. R. nesouhlasí se způsobem rozhodnutí soudu v jeho věci, nemůže být důležitým důvodem ve smyslu § 25 tr. ř. pro vyhovění návrhu na delegaci.
17. Toliko obiter dictum pak Nejvyšší soud uvádí, že již v zásadě nemůže rozhodovat o odnětí věci Městskému soudu v Praze a jeho přidělení Krajskému soudu v Brně, a to z toho důvodu, že věc vedená u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 3 T 49/2018 a u odvolacího Městského soudu v Praze pod sp. zn. 7 To 15/2022 je v právní moci od 13. 4. 2022.
18. Nejvyšší soud tak uzavírá, že v návrhu obviněného na odnětí věci Vrchnímu soudu v Praze a její přikázání Vrchnímu soudu v Olomouci neshledal důvody, které by byly tak zjevné, že by odůvodňovaly postup podle § 25 tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 27. 7. 2022
JUDr. Radek Doležel předseda senátu
Vypracoval: JUDr. Roman Vicherek, Ph.D.