11 Tvo 21/2018-11
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 21. 11. 2018
stížnost obviněného T. R., nar. XY, trvale bytem XY, XY, t. č. bytem XY, XY,
proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 10. 2018, sp. zn. 1 To 10/2018,
a rozhodl t a k t o :
Podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu se stížnost obviněného T.
R. zamítá.
1. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 31. 7. 2018, č. j. 13 To
207/2018 – 3746, bylo pod bodem 1) rozhodnuto tak, že podle § 31 odst. 1 tr. ř.
není senát složený z předsedkyně senátu JUDr. Lucie Černé a soudkyň JUDr. Evy
Holasové a JUDr. Heleny Kuthanové z důvodů podle § 30 tr. ř. vyloučen z
vykonávání úkonů trestního řízení ve věci obviněného T. R. vedené u Okresního
soudu Praha – západ pod sp. zn. 14 T 7/2014 a u Krajského soudu v Praze pod sp.
zn. 13 To 207/2018. Pod bodem 2) usnesení bylo rozhodnuto tak, že podle § 148
odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost obviněného zamítá. Z odůvodnění daného
usnesení vyplývá, že tímto rozhodnutím Krajský soud v Praze rozhodoval o
stížnosti obviněného T. R. podané proti usnesení Okresního soudu Praha –
západ ze dne 28. 6. 2018, č. j. 14 T 7/2014 – 3669, kterým bylo rozhodnuto, že
podle § 33 odst. 2 tr. ř. se obviněnému v trestní věci vedené u Okresního soudu
Praha – západ pod sp. zn. 14 T 7/2014 přiznává nárok na obhajobu za sníženou
odměnu o 50%. Vzhledem k tomu, že obviněný v doplňku své stížnosti vznesl
námitku podjatosti senátu 13 To Krajského soudu v Praze, zabýval se příslušný
soud předně touto námitkou.
2. Proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. 7. 2018, č. j. 13
To 207/2018 – 3746, podal obviněný T. R. stížnost, o které rozhodl Vrchní
soud v Praze usnesením ze dne 1. 10. 2018, sp. zn. 1 To 10/2018, pod bodem 1)
tak, že senát Vrchního soudu v Praze 1 To složený z předsedkyně senátu JUDr.
Blanky Kozelkové a soudců JUDr. Karla Šemíka a JUDr. Vladimíra Krále není
vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení ve věci obviněného T. R. vedené u
Okresního soudu Praha – západ pod sp. zn. 14 T 7/2014 a u Krajského soudu v
Praze pod sp. zn. 13 To 207/2018. Pod bodem 2) usnesení bylo rozhodnuto tak, že
podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost obviněného proti výroku pod
bodem 1) napadeného usnesení zamítá. Pod bodem 3) byla pak podle § 148 odst. 1
3. Proti výroku pod bodem 1) usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1.
10. 2018, sp. zn. 1 To 10/2018 [proti výrokům pod body 2) a 3) není řádný
opravný prostředek přípustný], podal obviněný ústně do protokolu přímo u
vrchního soudu dne 4. 10. 2018, tedy včas, stížnost s tím, že tuto následně
doplní. Za tímto účelem byl ze strany Nejvyššího soudu vyzván, aby ve lhůtě do
6. 11. 2018 své podání odůvodnil, což však ve stanovené lhůtě ani ke dni vydání
tohoto rozhodnutí neučinil.
4. Nejvyšší soud jako přezkumný orgán v souladu s revizním principem
prověřil napadené usnesení Vrchního soudu v Praze podle § 147 odst. 1 tr. ř.,
tedy přezkoumal správnost napadeného rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo,
a dospěl k závěru, že stížnost obviněného T. R. není důvodná.
5. Podle § 30 odst. 1 tr. ř. je z vykonávání úkonu trestního řízení
vyloučen soudce, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci
nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným
zástupcům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním
řízení, nemůže nestranně rozhodovat. Poměr k projednávané věci může záležet
např. v tom, že orgán činný v trestním řízení nebo osoba mu blízká byly
poškozeny projednávanou trestnou činností nebo jí byly svědky. Za poměr k
osobám ve smyslu tohoto ustanovení trestního řádu je pak třeba považovat poměr
příbuzenský, švagrovský, poměr druha a družky, popř. úzký vztah přátelský nebo
úzký vztah nepřátelský.
6. Podle § 30 odst. 2 tr. ř. je soudce nebo přísedící dále vyloučen z
vykonávání úkonů trestního řízení, jestliže byl v projednávané věci činný jako
státní zástupce, policejní orgán, společenský zástupce, obhájce nebo jako
zmocněnec zúčastněné osoby nebo poškozeného. Po podání obžaloby nebo návrhu na
schválení dohody o vině a trestu je vyloučen z vykonávání úkonů trestního
řízení soudce, který v projednávané věci v přípravném řízení nařídil domovní
prohlídku nebo prohlídku jiných prostor a pozemků, vydal příkaz k zadržení nebo
příkaz k zatčení nebo rozhodoval o vazbě osoby, na niž byla poté podána
obžaloba nebo s níž byla sjednána dohoda o vině a trestu.
7. Podle § 30 odst. 3 tr. ř. je z rozhodování u soudu vyššího stupně
kromě toho vyloučen soudce nebo přísedící, který se zúčastnil rozhodování u
soudu nižšího stupně, a naopak. Z rozhodování o stížnosti u nadřízeného orgánu
je vyloučen státní zástupce, který napadené rozhodnutí učinil anebo dal k němu
souhlas nebo pokyn.
8. K tomu Nejvyšší soud dále uvádí, že pochybnosti zakládající
vyloučení soudce a dalších orgánů činných v trestním řízení musí být založeny
na reálně existujících objektivních skutečnostech, které je vyvolávají. Jinak
řečeno, pochybnosti o nestrannosti soudce musí vyplývat z faktických okolností
odůvodňujících riziko jeho možného neobjektivního přístupu k věci nebo k osobám
v ní vystupujícím. Pouhý subjektivní pocit soudce nebo stran, že soudce je pro
podjatost vyloučen z projednávání určité trestní věci, není postačující pro
posouzení otázky, zda je schopen nestranně vykonávat úkony trestního řízení či
nikoli (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2016, sp. zn. 5 Tdo
1495/2015). Nejde tedy toliko o subjektivní přesvědčení soudce či účastníků
řízení o podjatosti či nepodjatosti, ale též o objektivní zdání nestrannosti,
tj. to, jak by se rozhodování jevilo vnějšímu pozorovateli (srov. nález
Ústavního soudu ze dne 31. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 371/04). Vedle toho může
nestrannost nabývat dvou poloh, a to funkcionální a personální. Zatímco v
případě první roviny jde o to, zda je porušením nestrannosti, pokud stejná
osoba rozhoduje na různých stupních soudní soustavy, případně se podílí na
rozhodování v různých funkcích, druhá rovina se týká osobních vztahů soudce s
účastníky řízení či vztahu k předmětu řízení (Wagnerová, E.; Šimíček, V.;
Langášek, T.; Pospíšil, I. a kol. Listina základních práv a svobod. Komentář.
Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2012, s. 739-740).
9. Aplikujeme-li výše uvedená hlediska na případ nyní posuzované věci,
je zřejmé, že závěru Vrchního soudu v Praze, který učinil pod bodem 1)
rozhodnutí ze dne 1. 10. 2018, sp. zn. 1 To 10/2018, nelze nic vytknout.
10. Vrchní soud v Praze v citovaném usnesení řádně odůvodnil, proč
rozhodl tak, že senát Vrchního soudu v Praze 1 To složený z předsedkyně senátu
JUDr. Blanky Kozelkové a soudců JUDr. Karla Šemíka a JUDr. Vladimíra Krále není
vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení ve věci vedené u Okresního soudu
Praha – západ pod sp. zn. 14 T 7/2014 a u Krajského soudu v Praze pod sp. zn.
13 To 207/2018. Zdůraznil přitom, že to, kterému senátu trestního úseku
Vrchního soudu v Praze je každá napadlá věc přidělena, je stanoveno rozvrhem
práce tohoto soudu a vzhledem k tomu, že obviněný T. R. byl stíhán pro
trestné činy podle § 199 a § 201 tr. zákoníku (trestné činy proti rodině a
dětem), byly zákonnými soudci v dané trestní věci obviněného i v navazujícím
vykonávacím řízení v souladu s rozvrhem práce soudci senátu 1 To Vrchního soudu
v Praze složeného z předsedkyně senátu JUDr. Blanky Kozelkové a soudců JUDr.
Karla Šemíka a JUDr. Vladimíra Krále. Vrchní soud jasně vysvětlil, z jakého
důvodu nemůže obstát tvrzení obviněného, že o jeho věcech rozhoduje výhradně
senát 1 To a že je proto nepochybné, že tento senát nemůže mít motivaci odhalit
svá vlastní pochybení či jiné záměry, které učinil v předchozích rozhodnutích,
a že současně kryje vlastní trestnou činnost spočívající ve zneužití pravomoci
a maření úkolu úřední osoby a další. Předsedkyně senátu JUDr. Blanka Kozelková
ani soudci JUDr. Karel Šemík a JUDr. Vladimír Král nebyli v předmětné trestní
věci vyloučeni z vykonávání úkonů trestního řízení, neboť nebyl shledán žádný
jejich osobní vztah k projednávané věci, k osobě obviněného, k jeho zástupcům
nebo k jinému orgánu činnému v trestním řízení. Nebyly zjištěny ani žádné jiné
důvody pro vyloučení jmenovaných soudců ve smyslu § 30 odst. 1, 2 a 3 tr. ř.
11. Nutno dodat, že v obecné rovině platí, že vztah k projednávané věci
nelze vyvozovat toliko ze způsobu jejího rozhodování či z odůvodnění
rozhodnutí, se kterým není obviněný spokojen, příp. z procesního postupu soudu,
a to ani v případě, že by takový postup vykazoval určité nedostatky (srov.
Draštík A., Fenyk J. aj., Trestní řád. Komentář, 1. vyd. Praha: Wolters
Kluwer, 2017). Důvodem pro vyloučení soudce nejsou ani výhrady zaměřené proti
vedení řízení ze strany soudce nebo vůči jeho nezávislé rozhodovací činnosti,
tedy jeho případné (procesní či jiné) pochybení v rámci vedení trestního
procesu či nesprávný názor na právní řešení věci. Nápravu takových vad řízení
či vlastního soudcovského rozhodování totiž primárně zajišťuje vícestupňové
rozhodování soudů, nikoli institut vznesení námitky podjatosti ve smyslu § 30
odst. 1 tr. ř.
12. Pakliže tedy obviněný za dané situace vyvodil podjatost předsedkyně
senátu Vrchního soudu v Praze JUDr. Blanky Kozelkové a soudců JUDr. Karla
Šemíka a JUDr. Vladimíra Krále, jedná se ryze o subjektivní názor jeho osoby,
který nadto není podložen žádnou relevantní a objektivní argumentací, jež by
mohla vést k závěru o faktické podjatosti těchto soudců.
13. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem se Nejvyšší soud plně
ztotožnil s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 10. 2018, sp. zn. 1 To
10/2018, a proto stížnost obviněného T. R. podle § 148 odst. 1 písm. c) tr.
ř. jako nedůvodnou zamítl.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. 11. 2018
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu