Judikát 11 Tvo 4/2026
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:26.02.2026
Spisová značka:11 Tvo 4/2026
ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:11.TVO.4.2026.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Podjatost
Dotčené předpisy:§ 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. § 31 odst. 1 tr. ř. § 30 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D 11 Tvo 4/2026-18814
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 26. 2. 2026 stížnost obžalované právnické osoby PM Trading, s.r.o., IČ: 24832022, se sídlem Praha 4, Jana Růžičky 2a/1165, zastoupené opatrovníkem JUDr. Davidem Mášou, podanou proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 11. 2025, č. j. 8 To 48/2025-18708, a rozhodl t a k t o : Podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost obžalované právnické osoby PM Trading, s.r.o. zamítá. O d ů v o d n ě n í :
1. Vrchní soud v Praze rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. 11. 2025 usnesením z téhož dne, č. j. 8 To 48/2025-18708, podle § 31 odst. 1 tr. ř. tak, že soudce JUDr. Robert Fremr není vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení v trestní věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 8 To 48/2025.
2. Proti tomuto usnesení Vrchního soudu v Praze podala obžalovaná obchodní společnost PM Trading, s.r.o. (dále také jen „stěžovatelka“) téhož dne přímo do protokolu o veřejném zasedání tzv. blanketní stížnost, kterou opatrovník této právnické osoby JUDr. David Máša následně odůvodnil písemným podáním ze dne 23. 2. 2026.
3. V rámci tohoto svého písemného podání označeného jako doplnění stížnosti opatrovník obžalované právnické osoby PM Trading, s.r.o. podotkl, že ke Krajskému soudu v Praze podal (ve věci ochrany společnosti) návrh na nařízení předběžného opatření. Krajský soud však tento návrh zamítl, proti čemuž podal opatrovník odvolání. Jelikož šlo o věc, v rámci níž bylo nutné rychle rozhodnout (podle opatrovníka „mělo smysl“ rozhodnout pouze do konce pátečního dne předmětného týdne), obrátil se opatrovník společnosti na Krajský soud v Praze s žádostí o sdělení informací o aktuálním stavu věci.
Podle sdělení soudní úřednice mělo být podané odvolání zasláno jinému soudu než Vrchnímu soudu v Praze, kterému bylo adresováno. V návaznosti na to se tak opatrovník rozhodl odvolání (včetně všech příloh) zaslat přímo Vrchnímu soudu v Praze, načež se chtěl ujistit, zda soudní úřednice tohoto soudu řádně zaregistrovaly informaci, že je v dané věci třeba rozhodnout co nejrychleji, nejpozději do pátku 13. 1. 2023. Na jeho dotaz mu však bylo sděleno, že ve věci je nutné dodržet řádný zákonný postup, a proto bude jím zaslané odvolání v následujících dnech zasláno krajskému soudu, načež vrchní soud vyčká, až mu bude řádný opravný prostředek (včetně kompletního spisového materiálu) řádně odeslán tímto soudem.
Za této situace si opatrovník společnosti PM Trading, s.r.o. na základě předchozí telefonické domluvy sjednal osobní schůzku s místopředsedou Vrchního soudu v Praze JUDr. Robertem Fremrem.
4. Ke společnému setkání došlo ve vstupní místnosti tohoto soudu.
Po krátkém jednání, během kterého byl místopředseda soudu obeznámen s tím, že ve věci je nutné rozhodnout spěšně (jinak již návrh na vydání předběžného opatření ztratí svůj smysl), byl opatrovník jmenovaným místopředsedou soudu ujištěn, že věc byla přidělena konkrétní soudkyni a že ta ve věci rozhodne. Přibližně za dvě hodiny byl však opatrovník společnosti kontaktován vyšší soudní úřednicí vrchního soudu, která mu prostřednictvím datové schránky zaslala sdělení, že podané odvolání bylo postoupeno k dalšímu opatření, neboť Vrchní soud v Praze není soudem věcně příslušným k řízení o opravných prostředcích ve věcech správních.
5. V návaznosti na to opatrovník obžalované právnické osoby tvrdí, že se v osobě JUDr. Roberta Fremra zklamal, neboť jeho jednání vnímá jako porušení daného slova. K tomu dodal, že se v jeho osobě zklamal nejen jako v člověku, ale i jako v představiteli justice. Současně doplnil domněnku, že JUDr. Fremr „musí mít k jeho osobě negativní vztah“.
6. V následující části své stížnosti opatrovník společnosti reagoval na obsah odůvodnění usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 11. 2025, č. j. 8 To 48/2025-18708 (jímž bylo rozhodnuto podle § 31 odst. 1 tr. ř. tak, že soudce JUDr. Robert Fremr není vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení v trestní věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 8 To 48/2025). V prvé řadě stěžovatelka prostřednictvím svého opatrovníka reagovala striktně nesouhlasně stran tvrzení tohoto soudu o toliko „subjektivním pocitu nedůvěry“ ze strany tohoto opatrovníka.
Podle mínění stěžovatelky je přitom přístup místopředsedy Vrchního soudu v Praze v rozporu s tzv. objektivním testem nestrannosti, který zkoumá existenci objektivně ospravedlnitelné pochybnosti (a to i na základě zdání). Současně stěžovatelka tvrdí, že v daném případě se jednalo o individualizované (tedy soudci známé) okolnosti, které jsou způsobilé vyvolat takovou legitimní pochybnost. Ve vztahu k tvrzení, že JUDr. Robert Fremr vystupuje v dané věci toliko jako náhradní soudce, opatrovník obžalované namítl, že ani tato okolnost nemůže odstranit pochybnosti o jeho nestrannosti.
Vyjma toho podle stanoviska Evropského soudu pro lidská práva tzv. objektivní test výslovně pracuje i s pojmem „složení soudu“, a proto považuje námitku podjatosti soudce, jenž se účastní zasedání senátu (byť bez hlasovacího práva), za zcela relevantní. Ve vztahu k úvaze vrchního soudu, že věc bude patrně rozhodnuta do konce roku 2025, stěžovatelka doplnila, že z hlediska ochrany základních práv nemá ani tato skutečnost žádný význam, neboť nestrannost se posuzuje vždy ke dni rozhodování o námitce podjatosti, nikoli podle odhadu budoucího vývoje řízení.
7. K osobě soudce JUDr. Roberta Fremra stěžovatelka prostřednictvím svého opatrovníka dále namítla, že se jedná o soudce, který se v období komunismu aktivně podílel na trestání osob, které byly obviňovány z protistátní činnosti. Jde tedy o osobu, která se v minulosti pro svůj osobní prospěch podílela na aktivním prosazování protiprávního komunistického režimu, což považuje za zcela nepřípustné. Za této situace je ustanovení JUDr. Roberta Fremra soudcem ve věci obžalované obchodní společnosti PM Trading, s.r.o.
(byť jen v roli náhradního soudce v rámci odvolacího řízení) nutné posoudit jako porušení principů právního státu, respektive porušení práva na zákonného soudce, jakož i práva dotčené obchodní společnosti na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Následně opatrovník stěžovatelky citoval preambuli a § 1 zákona č. 198/1993 Sb., o protiprávnosti komunistického režimu a odporu proti němu.
8. Vzhledem k výše uvedeným okolnostem opatrovník obžalované právnické osoby označil vzniklý stav jako „úplné zboření důvěry v konkrétní soudní proces“, pročež závěrem svého podání navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 11. 2025, č. j. 8 To 48/2025-18708, a následně rozhodl, že JUDr. Robert Fremr je vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení v této trestní věci, případně aby rozhodl o zrušení usnesení a následném vrácení věci Vrchnímu soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí.
9. Nejvyšší soud jako přezkumný orgán v souladu s revizním principem podle § 147 odst. 1 tr. ř. přezkoumal na podkladě stížnosti obžalované právnické osoby PM Trading, s.r.o. napadené usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 11. 2025, č. j. 8 To 48/2025-18708, tedy správnost výroku týkajícího se návrhu na vyloučení soudce JUDr. Roberta Fremra z vykonávání úkonů trestního řízení v trestní věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 8 To 48/2025, jakož i správnost řízení, které mu předcházelo, a dospěl k závěru, že podaná stížnost není důvodná.
10. Z přiloženého spisového materiálu Nejvyšší soud ověřil, že obžalovaná právnická osoba PM Trading, s.r.o. byla (společně s dalšími fyzickými osobami) rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 26. 8. 2024, sp. zn. 46 T 9/2020, uznána vinnou ze spáchání zvlášť závažného zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, dílem dokonaným, dílem spáchaným ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, za což byla odsouzena k trestu zrušení právnické osoby.
Proti tomuto rozhodnutí podala obžalovaná obchodní společnost odvolání, které bylo dne 7. 5. 2025 řádně postoupeno Vrchnímu soudu v Praze k dalšímu řízení. Podle rozvrhu práce tohoto soudu byla věc přiřazena senátu č. 8 To ve složení Mgr. Petr Hovorka (předseda senátu a soudce zpravodaj), JUDr. Petr Smrž, JUDr. Jiří Lněnička. Jelikož JUDr. Lněnička ke dni 31. 12. 2025 dosáhl věkové hranice 70. let, v důsledku čehož mu k tomuto datu zanikl mandát soudce, byl v dané věci jako náhradní soudce přibrán JUDr.
Robert Fremr.
11. Následně byla v dané věci za účelem projednání podaných odvolání (včetně odvolání stěžovatelky) nařízena veřejná zasedání na dny 20. 11., 9. 12. a 10. 12. 2025. Během veřejného zasedání konaného dne 20. 11. 2025 předseda odvolacího senátu v souladu s § 197 tr. ř. konstatoval důvod přítomnosti náhradního soudce JUDr. Roberta Fremra (člena senátu 8 To), který by nahradil kmenového soudce JUDr. Lněničku, pokud by veřejné zasedání pokračovalo i v roce 2026, s tím, že do té doby se náhradní soudce JUDr. Fremr nebude v této věci účastnit porady senátu ani hlasování.
Následně předseda senátu konstatoval podání námitky podjatosti vůči osobě JUDr. Roberta Fremra opatrovníkem obžalované právnické osoby JUDr. Davidem Mášou, jež byla vrchnímu soudu zaslána dne 19. 11. 2025. O této námitce podjatosti vrchní soud následně rozhodl (téhož dne) svým usnesením tak, že soudce JUDr. Fremr není z vykonávání úkonů trestního řízení v trestní věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 8 To 48/2025 vyloučen. Proti tomuto usnesení podala obžalovaná obchodní společnost PM Trading, s.r.o. prostřednictvím svého opatrovníka bezprostředně po jeho vyhlášení přímo do protokolu, tedy včas, stížnost.
12. V návaznosti na výše uvedené je podle Nejvyššího soudu úvodem třeba připomenout, že podle § 30 odst. 1 tr. ř. platí, že z vykonávání úkonů trestního řízení je vyloučen soudce nebo přísedící, státní zástupce, policejní orgán nebo osoba v něm služebně činná, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům, opatrovníkům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení nemůže nestranně rozhodovat. Úkony, které byly učiněny vyloučenými osobami, pak nemohou být podkladem pro rozhodnutí v trestním řízení.
13. Soudce nebo přísedící je dále vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení, jestliže byl v projednávané věci činný jako státní zástupce, policejní orgán, společenský zástupce, obhájce nebo jako zmocněnec zúčastněné osoby nebo poškozeného. Po podání obžaloby nebo návrhu na schválení dohody o vině a trestu je vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení soudce, který v projednávané věci v přípravném řízení nařídil domovní prohlídku nebo prohlídku jiných prostor a pozemků, vydal příkaz k zadržení nebo příkaz k zatčení nebo rozhodoval o vazbě osoby, na niž byla poté podána obžaloba nebo s níž byla sjednána dohoda o vině a trestu. Z rozhodování u soudu vyššího stupně je kromě toho vyloučen soudce nebo přísedící, který se zúčastnil rozhodování u soudu nižšího stupně, a naopak.
14. Z výše uvedeného (nikoli kompletního) výčtu zákonných důvodů vedoucích k vyloučení soudce z realizace úkonů v konkrétním trestním řízení vyplývá, že pochybnosti o nestrannosti soudce musí vyplývat z faktických a zřejmých okolností, které svědčí o jeho neobjektivním přístupu v dané věci. Za podjatost soudce pro poměr k věci proto nemůže být považována každá skutečnost dovozovaná toliko ze subjektivních názorů osoby obžalovaného či jiných ničím nepodložených předpokladů a domněnek. Pochybnosti zakládající vyloučení soudce a dalších orgánů činných v trestním řízení přitom musí být založeny na reálně existujících objektivních skutečnostech, které je vyvolávají.
Jinak řečeno, pochybnosti o nestrannosti soudce musí vyplývat z faktických okolností odůvodňujících riziko jeho možného neobjektivního přístupu k věci nebo k osobám v ní vystupujícím. Pouhý subjektivní pocit soudce nebo stran, že soudce je pro podjatost vyloučen z projednávání určité trestní věci, není postačující pro posouzení otázky, zda je schopen nestranně vykonávat úkony trestního řízení či nikoli (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2016, sp. zn. 5 Tdo 1495/2015).
Současně platí, že vyloučení soudce z projednávání a rozhodování věci má být založeno nikoliv na skutečně prokázané podjatosti, ale již tehdy, jestliže lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti.
15. Z obecného hlediska je namístě rovněž zdůraznit, že nezávislost a nestrannost soudce představují ideální stav, který nelze nikdy naplnit v plné, to znamená v ideální míře, což je dáno jejich sociální povahou. Proto je možné se k tomuto ideálu toliko přibližovat [srov. např. nálezy Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 7/02 (N 78/26 SbNU 273; 349/2002 Sb.), sp. zn. Pl. ÚS 11/04 (N 89/37 SbNU 207; 220/2005 Sb.)]. Přesto garance, aby ve věci vždy rozhodoval skutečně nezávislý a nestranný soudce, je integrální součástí práva na spravedlivý proces, kterak vymezuje čl.
36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod [viz nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 371/04 (N 121/34 SbNU 255)], na které ostatně opatrovník obžalované právnické společnosti v rámci své stížnosti odkázal. Nestrannost soudce je z objektivního hlediska obtížně přezkoumatelná kategorie, neboť odráží především vnitřní psychický vztah samotného soudce k projednávané věci v širším smyslu (zahrnuje vztah k předmětu řízení, účastníkům řízení, jejich právním zástupcům atd.).
Z tohoto důvodu Evropský soud pro lidská práva (dále jen „ESLP“) vymezil tzv. dvojí test nestrannosti soudce, obsahující nejen a) subjektivní test, který je založen na základě osobního přesvědčení soudce v dané věci (personal conviction of a particular judge), ale také b) objektivní test, který sleduje existenci dostatečných záruk, že je možno v tomto ohledu vyloučit jakoukoliv legitimní pochybnost (guarantees sufficient to exclude any legitimate doubt in this respect) (srov. rozhodnutí ESLP ve věcech Saraiva de Carvalho proti Portugalsku, 1994, Gautrin a další proti Francii, 1998).
16. K tomuto pojetí se přiklonil rovněž Ústavní soud, který důvody, jež k rozšíření nestrannosti až na úroveň oné objektivní roviny vedou, osvětlil např. ve svém nálezu ze dne 31. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 371/04, uveřejněném pod č. 121 ve svazku 34 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu. V tomto nálezu výslovně uvedl, že „Nestrannost soudce je především subjektivní psychickou kategorií, vyjadřující vnitřní psychický vztah soudce k projednávané věci v širším smyslu (zahrnuje vztah k předmětu řízení, účastníkům řízení, jejich právním zástupcům atd.), o níž je schopen relativně přesně referovat toliko soudce sám.
Pouze takto úzce pojímaná kategorie nestrannosti soudce by však v praxi nalezla stěží uplatnění vzhledem k obtížné objektivní přezkoumatelnosti vnitřního rozpoložení soudce. Kategorii nestrannosti je proto třeba vnímat šířeji, také v rovině objektivní.“ Vedle toho může nestrannost nabývat dvou poloh, a to funkcionální a personální. Zatímco v případě první roviny jde o to, zda je porušením nestrannosti, pokud stejná osoba rozhoduje na různých stupních soudní soustavy, případně se podílí na rozhodování v různých funkcích, druhá rovina se týká osobních vztahů soudce s účastníky řízení či vztahu k předmětu řízení (Wagnerová, E.; Šimíček, V.; Langášek, T.; Pospíšil, I.
a kol.
Listina základních práv a svobod. Komentář. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2012, s. 739-740).
17. K výše uvedenému je namístě doplnit, že při zkoumání, zda v určité věci existují legitimní důvody svědčící o nedostatku nestrannosti soudce, je možné vzít v úvahu i hledisko obviněné osoby (popř. jedné ze stran sporu). Určujícím prvkem je skutečnost, zda lze považovat obavy dotčené osoby za objektivně ospravedlnitelné (srov. např. rozhodnutí ESLP ve věcech Ferrantelli a Santangelo proti Itálii, 1996; Chmelíř proti České republice, 2005). Současně je však nutné akcentovat, že k vyloučení soudce z projednávání a rozhodnutí věci může dojít až tehdy, je-li skutečně evidentní, že vztah soudce k dané věci, účastníkům nebo jejich zástupcům dosahuje takové intenzity, že je důvodné se obávat, že soudce (byť se jedná o justičního profesionála) není moci ve věci nezávisle a nestranně rozhodnout.
Na tomto základě Ústavní soud na straně jedné judikoval, že vyloučení soudce z projednávání a rozhodování věci má být založeno nikoliv na skutečně prokázané podjatosti, ale již tehdy, jestliže lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti. Na straně druhé připustil, že subjektivní hledisko účastníků řízení o podjatosti soudce může být podnětem k jejímu zkoumání, avšak rozhodování o této otázce se musí odvíjet výlučně od hlediska objektivního [srov. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 167/94 (N 127/6 SbNU 429)].
18. Přestože otázka podjatosti soudce nemůže být (zpravidla) postavena zcela najisto, nelze v rámci jejího řešení vycházet pouze ze subjektivních pochybností osob zúčastněných na řízení, nýbrž z hmotněprávního rozboru skutečností, které k těmto pochybnostem vedou.
19. Při aplikaci výše uvedených hledisek na konkrétní okolnosti projednávané věci Nejvyšší soud konstatuje, že pokud Vrchní soud v Praze ve svém rozhodnutí ze dne 20. 11. 2025, č. j. 8 To 48/2025-18708, dospěl k závěru, že podle § 31 odst. 1 tr. ř. soudce JUDr. Robert Fremr není vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení v trestní věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 8 To 48/2025 (tedy v trestní věci obžalované právnické osoby PM Trading, s.r.o.), nelze tomuto závěru ničeho zásadního vytknout.
20. V tomto směru Nejvyšší soud připomíná, že rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v § 30 tr. ř. představuje výjimku z ústavní zásady, podle které nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (viz čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Podle této zásady lze vyloučit soudce z projednávání a rozhodnutí přidělené věci – jak již bylo konstatováno shora - jen ze skutečně závažných důvodů, které mu reálně brání v dané věci rozhodnout nezaujatě a spravedlivě. Namítané důvody podjatosti tedy musí být založeny na skutečně existujících objektivních skutečnostech, které odůvodňují vážné riziko neobjektivního přístupu k věci nebo k osobám v ní vystupujícím.
Z toho vyplývá, že úspěch návrhu obžalované obchodní společnosti PM Trading, s.r.o., podaného prostřednictvím jejího opatrovníka JUDr. Davida Máši, se musí nutně odvíjet od objektivního charakteru jí uplatněných námitek vůči osobě shora jmenovaného soudce, nikoli od ryze subjektivních postojů této obžalované či jejího opatrovníka.
21. V nyní posuzované věci však stěžovatelka namítla podjatost soudce JUDr. Roberta Fremra, vystupujícího v procesním postavení náhradního soudce coby člena odvolacího senátu 8 To, nikoli na základě objektivních, nýbrž toliko subjektivních okolností, které spatřuje v tom, že ve věci odvolání podaného proti usnesení, jímž bylo ve zcela jiné věci rozhodnuto o návrhu jejího opatrovníka JUDr. Davida Máši na nařízení předběžného opatření, JUDr. Robert Fremr coby místopředseda Vrchního soudu v Praze jmenovaného opatrovníka ubezpečil, že předmětné věci byla u Vrchního soudu v Praze přidělena spisová značka a bude o ní rozhodovat příslušná soudkyně (jejímž jménem si již není opatrovník zcela jistý), a to nejpozději do 13. 1. 2023, k čemuž však nedošlo.
22. Z obsahu předloženého spisového materiálu, jakož ani ze stěžovatelkou přednesené argumentace přitom podle Nejvyššího soudu nelze shledat žádný ze zákonem výslovně vymezených důvodů vedoucích ve smyslu § 30 tr. ř. k vyloučení JUDr. Roberta Fremra coby člena odvolacího senátu v postavení náhradního soudce z vykonávání úkonů v trestní věci obžalované obchodní společnosti PM Trading, s.r.o. Za relevantní důvod vedoucí ve smyslu § 30 odst. 1 tr. ř. k vyloučení soudce JUDr. Roberta Fremra z vykonávání úkonů trestního řízení přitom nelze vyhodnotit toliko subjektivní pocit nedůvěry či antipatie opatrovníka obžalované právnické osoby v tohoto soudce.
Ke zjištění poměru soudce, jenž předpokládá ustanovení § 30 odst. 1 tr. ř., by byla nezbytná existence konkrétních skutečností, které by dokládaly, že vztah soudce k projednávané věci nebo k osobám, kterých se úkon přímo dotýká, či jejich zástupcům, má též osobní charakter, v důsledku čehož by bylo možné učinit závěr o tom, že se jedná o okolnost do té míry významnou, že by vzbuzovala důvodné pochybnosti o objektivitě a nestrannosti daného soudce při jeho rozhodování v předmětné věci. Žádné takové konkrétní skutečnosti však opatrovník obžalované právnické osoby neuvedl, pročež jím podaná stížnost nemůže mít z hlediska splnění kritérií vyžadovaných ustanovením § 30 odst. 1 tr.
ř. žádného opodstatnění.
23. V projednávané věci navíc nelze pominout skutečnost, že rozvrhem práce Vrchního soudu v Praze (platným pro kalendářní rok 2025) určený řádný člen odvolacího senátu JUDr. Jiří Lněnička ke dni 31. 12. 2025 dosáhl věkové hranice 70. let, v důsledku čehož mu k tomuto datu zanikl mandát soudce. Z tohoto důvodu byl předsedou senátu určen jako náhradní (tedy čtvrtý) soudce JUDr. Robert Fremr, a to právě pro případ, že by jednání před odvolacím soudem pokračovalo i v roce 2026, k čemuž však nakonec nedošlo.
Za tohoto stavu se JUDr. Fremr aktivně účastnil ve věci konaných veřejných zasedání o odvolání, avšak bez možnosti účasti na jakémkoli rozhodování příslušného soudního senátu (na což byly všechny osoby přítomné zahájení veřejnému zasedání o odvolání konanému dne 20. 11. 2025 předsedou senátu Mgr. Petrem Hovorkou výslovně upozorněny), neboť podle § 197 tr. ř. náhradní soudce má sice postavení člena senátu (tzn. že je oprávněn např. klást všem vyslýchaným osobám otázky apod.), avšak porady a hlasování daného senátu se neúčastní.
Opačně by tomu bylo pouze v případě, pokud by byl přibrán na místo soudce (který je součástí tříčlenného senátu určeného v souladu s rozvrhem práce), jemuž konkrétní překážka (typicky zánik mandátu soudce, trvalé přeložení či dočasné přidělení k jinému soudu, zhoršení zdravotního stavu, čerpání déletrvající dovolené, vyloučení z důvodu jeho podjatosti apod.) zabránila v další účasti na veřejném zasedání, k čemuž však v nyní projednávané věci nedošlo.
24. Ve vztahu k druhé z námitek opatrovníka obžalované právnické osoby založené na tvrzení, že soudce JUDr. Robert Fremr se v době ČSSR jako člen Komunistické strany Československa (dále jen „KSČ“) aktivně podílel na potlačování práv a svobod režimem pronásledovaných osob, pročež je třeba jej považovat za osobu zcela nedůvěryhodnou, Nejvyšší soud konstatuje, že takto v souvislosti s uplatněnou námitkou podjatosti obecně formulovanou argumentaci je namístě kategoricky odmítnout. V tomto směru je nejprve třeba připomenout, že otázka, kdo není oprávněn zastávat určitou funkci v souvislosti se svojí činností vykonávanou za minulého režimu, je náležitým způsobem řešena zákonem č. 451/1991 Sb., kterým se stanoví některé další předpoklady pro výkon některých funkcí ve státních orgánech a organizacích České a Slovenské Federativní Republiky, České republiky a Slovenské republiky, ve znění pozdějších předpisů (tzv. velkým lustračním zákonem).
Tato právní norma přitom zakotvila zásadu, podle níž prosté členství soudce v KSČ není skutečností, která by jej obecně vylučovala z rozhodovacího procesu. Míru nezávislosti soudce (i s ohledem na jeho bývalé angažmá v KSČ) je tudíž nutno posuzovat v každém případě zvlášť s přihlédnutím k jeho jedinečným okolnostem (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2010, sp. zn. I. ÚS 517/10, usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 5. 2012, sp. zn. I. ÚS 113/12, usnesení Ústavního soudu ze dne 17.
9. 2009, sp. zn. IV. ÚS 682/09; shodně též usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 2. 2011, sp. zn. Nao 10/2011, nebo ze dne 16. 10. 2012, sp. zn. Nao 72/2012, apod.).
25. Ve shodě s právními závěry prezentovanými ve výše citované konstantní judikatuře obecných soudů, jakož i soudu Ústavního, tak lze mít jednoznačně za to, že toliko z bývalého členství určité osoby v KSČ - tedy ani soudce JUDr. Roberta Fremra - nelze bez dalšího dovozovat, že by tato osoba nemohla v postavení soudce nezaujatě posoudit jí předloženou věc, tedy v nyní projednávaném případě trestní věc, ve které opatrovník JUDr. David Máša zastupuje zájmy obžalované právnické osoby PM Trading, s.r.o. Závěrem Nejvyšší soud konstatuje, že z obsahu předloženého spisového materiálu, jakož ani z uplatněné stížnostní argumentace opatrovníka obžalované nelze jakkoli dovodit, že by soudce JUDr. Robert Fremr v jiné věci sdělil opatrovníkovi obchodní společnosti PM Trading, s.r.o. jakékoli závadové, nekorektní, zavádějící či snad přímo nepravdivé informace, ze kterých by bylo možné následně usuzovat na jeho případný poměr k projednávané věci nebo některé z dotčených osob či jejich zástupců.
Předmětná věc byla skutečně u Vrchního soud v Praze přidělena příslušné soudkyni, která následně tuto věc vyřídila, byť oproti očekávání opatrovníka jiným způsobem. Navíc opatrovník právnické osoby JUDr. David Máša, coby osoba znalá práva (neboť v době, kdy mělo k jím namítané komunikaci s JUDr. Robertem Fremrem coby místopředsedou Vrchního soudu v Praze dojít, působil jako řádně zapsaný advokát), musel být dostatečně srozuměn s tím, že soudnímu funkcionáři nepřísluší jakýmkoli způsobem zasahovat do způsobu věcného vyřizování věci, jež byla přidělena konkrétnímu soudci.
V postupu JUDr. Roberta Fremra coby místopředsedy Vrchního soudu v Praze tak ani v tomto směru nelze spatřovat jakéhokoli pochybení, které by bylo způsobilé vážným způsobem narušit jeho nestrannost při vyřizování jakékoli jiné věci. Ostatně i sám opatrovník obžalované právnické osoby v rámci vznesené námitky pojatosti výslovně uvedl, že mu bylo JUDr. Robertem Fremrem (ve věci předběžného opatření) sděleno, že „… spis má přidělen konkrétní soudkyně a že věc rozhodne“, tedy mu byla poskytnuta zcela obecná informace (nezkreslená a prostá jakéhokoli osobního zabarvení či závazného příslibu) odpovídající nejen aktuálnímu stavu věci, ale i příslušným procesním pravidlům.
Případným důvodem vedoucím k vyloučení jmenovaného soudce z projednávané věci přitom nemůže být ani paušální odkaz na jeho dřívější členství v KSČ, není-li tato okolnost provázána s dalšími relevantními skutečnostmi.
26. Za této situace nebyly v projednávané věci shledány žádné skutečnosti, které by obžalovanou právnickou osobou PM Trading, s.r.o., resp. jejím opatrovníkem vznesenou námitku podjatosti vůči osobě soudce odvolacího senátu č. 8 To Vrchního soudu v Praze JUDr. Roberta Fremra relevantně odůvodnily. Nejvyšší soud se tak na základě výše uvedených skutečností plně ztotožnil se závěry obsaženými ve stížností napadeném usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 11. 2025, č. j. 8 To 48/2025-18708, načež rozhodl tak, že stížnost obžalované právnické osoby PM Trading, s.r.o., podanou jejím opatrovníkem JUDr. Davidem Mášou, ze dne 20. 12. 2025 (doplněnou písemným podáním ze dne 23. 2. 2026) podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. jako nedůvodnou zamítl. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 26. 2. 2026 JUDr. Tomáš Durdík předseda senátu