11 Tvo 40/2012-24
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 26. února
2013 stížnost obviněného J. H. , proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne
3. 10. 2012, č. j. 5 To 44/2012, a rozhodl t a k t o :
Podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost obviněného J. H. z a m í t
á .
Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. 1. 2012, sp. zn. 16
T 15/2009, byl obviněný J. H. uznán vinným zločinem podvodu podle § 209
odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku, za který byl odsouzen k trestu odnětí svobody
v trvání pěti let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s
ostrahou. Dále bylo rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněných M. N. a J.
S.
Dne 3. 10. 2012 pak rozhodl Vrchní soud v Praze k návrhu obviněného usnesením
podle § 30 odst. 1 tr. ř. a contrario, že JUDr. Hana Navrátilová není vyloučena
z vykonávání úkonů trestního řízení v trestní věci obviněného J. H.
Proti tomuto usnesení podal obviněný stížnost, ve které uvedl, že se z důvodu
nemoci neúčastnil veřejného zasedání u Vrchního soudu v Praze, přičemž řízení
proti jeho osobě bylo podle § 23 odst. 1 tr. ř. vyloučeno k samostatnému
projednání. Předsedkyně senátu JUDr. Hana Navrátilová pak při ústním
odůvodňování rozhodnutí týkajícího se obviněné M. N. uvedla, že míra
odpovědnosti za spáchanou trestnou činnost je podle názoru odvolacího soudu u
této obviněné ze všech tří spolupachatelů nejnižší, z čehož obviněný vyvozuje,
že tím byl v tomto okamžiku fakticky odsouzen, tedy jeho odvolání bylo
zamítnuto. Již dne 8. 8. 2012 tak podle něj dala předsedkyně senátu jasně
najevo, jak o jeho odvolání rozhodně, aniž by měl možnost vyjádřit se před
odvolacím soudem k důkazům, které nebyly provedeny soudem nalézacím a aniž by
odvolací soud toto jeho vyjádření náležitě vyhodnotil. Jeho obavy z podjatosti
předsedkyně senátu se potvrdily, když bylo rozhodnutím Vrchního soudu v Praze
ze dne 3. 10. 2012 jeho odvolání ve veřejném zasedání zamítnuto, třebaže
obviněný s projednáním věci bez své účasti nesouhlasil a jeho obhájce výslovně
soudu tlumočil, že obviněný na své účasti při projednání věci trvá. Jeho
neúčast přitom byla obhájcem omluvena a doložena lékařskou zprávou. Obviněný
chtěl soudu předložit důkazy, které při projednání věci před nalézacím soudem
nebyly k dispozici. Ohledně svého zdravotního stavu v době veřejného zasedání o
jeho odvolání u Vrchního soudu v Praze obviněný stížnost ještě doplnil a
přiložil lékařskou zprávu a znalecký posudek. Závěrem své stížnosti navrhl, aby
Nejvyšší soud napadené usnesení zrušil a rozhodl, že JUDr. Hana Navrátilová je
vyloučena za dalšího projednávání věci.
Z podnětu podané stížnosti Nejvyšší soud přezkoumal podle § 147 odst. 1 tr. ř.
správnost napadeného rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k
závěru, že stížnost není důvodná. Podle § 30 odst. 1 tr. ř. je z vykonávání
úkonů trestního řízení vyloučen soudce nebo přísedící, státní zástupce,
policejní orgán nebo osoba v něm služebně činná, u něhož lze mít pochybnosti,
že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k
jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému
orgánu činnému v trestním řízení nemůže nestranně rozhodovat.
Předně je třeba říci, že vrchní soud rozhodoval o odvolání obviněného a jeho
spoluobviněných v senátu, proto není zřejmé, proč má obviněný pochybnosti o
nepodjatosti pouze v případě jeho předsedkyně. Usnesení Vrchního soudu v Praze
ze dne 3. 10. 2012 považuje Nejvyšší soud za správné, na jeho odůvodnění proto
odkazuje s následujícím doplněním: obviněný se zřejmě mylně domnívá, že
nestrannost soudce by měla spočívat v tom, že si názor na projednávanou věc
utvoří až těsně před samotným rozhodnutím, poté, co se seznámí se všemi
skutečnostmi a důkazy. To samozřejmě není možné, neboť utváření názoru se u
soudce, stejně jako u každého jiného člověka, děje postupně. Podstatná je pak
schopnost utvářející se názor pod vlivem nových podnětů korigovat a
přehodnocovat.
Při úvahách o trestu spoluobviněné bylo v projednávané věci samozřejmě nezbytné
zhodnotit míru jejího podílu na spáchané trestné činnosti. Je však podstatné,
že při takovém hodnocení soud vždy vychází z takových okolností vyznívajících z
provedeného dokazování, které jsou pro konkrétního obviněného (obviněnou)
nejpříznivější. Nikde pak není stanoveno, že za situace, kdy soud dospěje k
závěru, že míra odpovědnosti jednoho ze spolupachatelů byla nižší, musí
automaticky při samostatném projednání odvolání dalšího spolupachatele říci, že
tento se na trestné činnosti podílel mírou vyšší, resp. že by soud nemohl
dospět k závěru, že tento další obviněný se na trestné činnosti nepodílel
vůbec. Soud samozřejmě vezme v úvahu vše, co při dalším samostatném projednání
věci obviněného vyšlo najevo, a nic mu nebrání v tom, aby dokonce obviněného
zprostil obžaloby, neboť hodnotící úvahy vyslovené při ukládání trestu jiné
osobě nejsou pro soud závazné. Toto pravidlo je každému soudci zřejmé a vyplývá
také z odůvodnění napadeného rozhodnutí, ač to není explicitně řečeno. Proto
takové vyjádření při odůvodnění rozhodnutí nemůže vyvolávat pochybnosti o
nepodjatosti předsedkyně senátu. Pokud jde o odkaz na rozhodnutí Nejvyššího
soudu ve věci sp. zn. 4 Tz 196/2001, který obviněný uvedl na podporu své
argumentace, jedná se zřejmě o nepochopení, neboť z tohoto rozsudku vyplývá
spíše závěr opačný, než prezentuje obviněný.
K další námitce obviněného, podle které se údajná podjatost předsedkyně senátu
potvrdila tím, že veřejné zasedání bylo provedeno bez jeho účasti, Nejvyšší
soud uvádí, že nebude na tomto místě hodnotit, zda postup předsedkyně senátu
byl v tomto případě správný či nikoli. I kdyby totiž došlo k popisovanému
procesnímu pochybení, nelze to považovat za výraz podjatosti. Situace, kdy se
obvinění snaží obstrukčním postupem zmařit provedení hlavního líčení nebo
veřejného zasedání, jsou zcela běžné a samy o sobě nemohou způsobit např.
utvoření negativního poměru k obviněnému. I kdyby tedy předsedkyně senátu
neprávem měla za to, že se obviněný dopouští takového jednání, nesvědčí to nic
o její schopnosti věc nestranně rozhodnout.
Protože Nejvyšší soud nezjistil žádné jiné skutečnosti, které by vedly k závěru
o možném vyloučení předsedkyně senátu JUDr. Hany Navrátilové z vykonávání úkonů
trestního řízení v trestní věci obviněného J. H. , ztotožnil se závěrem
Vrchního soudu v Praze. Nezbylo proto než rozhodnout, jak je ve výroku tohoto
usnesení uvedeno.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek
přípustný.
V Brně dne 26. února 2013
Předseda senátu:
JUDr.
Karel Hasch