11 Tvo 41/2004
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 24. srpna 2004 stížnost obviněného P. R., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 6. 8. 2004, sp. zn. 1 To 58/2004, a rozhodl t a k t o:
Podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu s e stížnost obviněného P. R. z a m í t á .
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě-pobočka Olomouc ze dne 7. 5. 2004, sp. zn. 29 T 6/2003, byl obviněný P. R. uznán vinným trestným činem vraždy podle § 219 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. a odsouzen k nepodmíněnému výjimečnému trestu odnětí svobody v trvání dvaceti tří roků, pro jehož výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou, a k povinnosti zaplatit náhradu škody.
Proti tomuto rozsudku podal odvolání obviněný a v jeho neprospěch do výroku o trestu i krajská státní zástupkyně a trestní věc obviněného P. R. se v současné době nachází ve stadiu odvolacího řízení před Vrchním soudem v Olomouci.
Podáním ze dne 21. 7. 2004 požádal obviněný P. R. o propuštění z vazby na svobodu, neboť nebylo ve lhůtě podle § 71 odst. 4, 5, 6 tr. řádu rozhodnuto o dalším trvání jeho vazby.
Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 6. 8. 2004, sp. zn. 1 To 58/2004, podle § 71 odst. 4, 6, 7 tr. řádu ponechal obviněného P. R. i nadále ve vazbě a podle § 72 odst. 3 tr. řádu zamítl jeho žádost o propuštění z vazby. Obviněného přitom poučil, že proti výroku o ponechání ve vazbě je přípustná stížnost, zatímco proti rozhodnutí k žádosti obviněného o propuštění na svobodu stížnost přípustná není.
Na základě tohoto poučení podal obviněný do výroku o jeho ponechání ve vazbě stížnost, v nímž opět poukazuje na skutečnost, že nebylo v zákonné tříměsíční lhůtě rozhodnuto o jeho dalším ponechání ve vazbě a současně polemizuje se zdůvodněním napadeného usnesení v té části, kde vrchní soud vytváří jakousi analogii mezi odstavcem 5 a odstavci 6 a 7 § 71 tr. řádu. Proto navrhuje, aby Nejvyšší soud usnesení Vrchního soudu v Olomouci v napadené části zrušil, a aby byl z vazby propuštěn na svobodu.
Nejvyšší soud z podnětu podané stížnosti přezkoumal podle § 147 odst. 1 tr. řádu správnost napadeného rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k tomuto závěru.
Obviněný P. R. byl vzat do vazby usnesením Okresního soudu v Olomouci ze dne 29. 11. 2002, sp. zn. Nt 690/2002, z důvodů § 67 písm. a), b), c) tr. řádu. V průběhu dalšího řízení odpadl u obviněného koluzní vazební důvod a v současné době je ve vazbě z důvodů uvedených v ustanovení § 67 písm. a), c) tr. řádu. O důvodnosti vazby obviněného P. R. bylo opakovaně rozhodováno, naposledy usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 6. 8. 2004, kterým byl ponechán ve vazbě, neboť u něj byly i nadále shledány důvody vazby útěkové a předstižné, a kterým byla zamítnuta žádost obviněného o propuštění z vazby na svobodu. Rozsudkem soudu prvního stupně byl obviněný uznán vinným mimořádně závažným trestným činem a s ohledem na odvolání krajské státní zástupkyně v jeho neprospěch mu hrozí uložení doživotního trestu odnětí svobody. Hrozba vysokého trestu, osobnostní rysy obviněného uvedené ve znaleckém posudku, spolu se skutečností, že obviněný byl v minulosti opakovaně soudně trestán, mimo jiné i za násilnou trestnou činnost, činí obavu z toho, že by se na svobodě trestnímu řízení, ať již tím, že by mohl uprchnout, nebo tím, že by se mohl skrývat, vyhýbal, stejně jako obavu z opakování trestné činnosti, zcela reálnou. V tomto směru lze odkázat na zdůvodnění všech předchozích rozhodnutí, včetně výroku i odůvodnění napadeného usnesení vrchního soudu.
K námitce obviněného o nedodržení lhůty k rozhodnutí podle § 71 odst. 4, 6, 7 tr. řádu je třeba uvést následující. Obviněný P. R. spolu s odvoláním proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě-pobočka Olomouc ze dne 7. 5. 2004 vznesl současně podle § 30 tr. řádu námitku podjatosti vůči všem soudcům Vrchního soudu v Olomouci s odůvodněním, že vnučka zemřelého J. P. J. J., která jako pozůstalá vystupuje v předmětném řízení jako poškozená, je pracovnicí Vrchního soudu v Olomouci, a navrhl proto, aby jeho odvolání bylo projednáno před Vrchním soudem v Praze. Z podnětu námitky předložil Vrchní soud v Olomouci trestní věc obviněného Nejvyššímu soudu s návrhem, aby mu podle § 25 tr. řádu byla odňata a přikázána Vrchnímu soudu v Praze. Nejvyšší soud usnesením ze dne 23. 7. 2004, sp. zn. 11 Td 37/2004, návrh zamítl s odůvodněním, že případnou podjatost soudců Vrchního soudu v Olomouci nelze řešit postupem podle § 25 tr. řádu, ale jejich vyloučením podle § 30 tr. řádu. Usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2. 8. 2004, sp. zn. 6 To 81/2004, bylo rozhodnuto, že senát ve složení předseda senátu JUDr. M. K. a soudci JUDr. M. S. a JUDr. J. Z., jemuž podle rozvrhu práce byla věc přidělena, je podle § 31 odst. 1 tr. řádu z vykonávání úkonů v trestní věci obviněného P. R. vyloučen. Opatřením místopředsedy Vrchního soudu v Olomouci ze dne 6. 8. 2004 byla trestní věc obviněného podle § 1 odst. 2 Instrukce MS ČR ze dne 3. 12. 2001, č. j. 502/2001 - ORK, kterou se vydává vnitřní a kancelářský řád pro okresní, krajské a vrchní soudy, přidělena k dalšímu rozhodování do senátu 1 To. Usnesením ze dne 6. 8. 2004, sp. zn. 1 To 58/2004, rozhodl tento senát podle § 71 odst. 4, 6, 7 tr. řádu o dalším ponechání obviněného P. R. ve vazbě a současně zamítl žádost obviněného o propuštění z vazby na svobodu.
Před rozhodnutím Vrchního soudu v Olomouci bylo o dalším trvání vazby obviněného P. R. naposledy rozhodnuto usnesením Krajského soudu v Ostravě? pobočka Olomouc ze dne 1. 4. 2004, sp. zn. 29 T 6/2003, které nabylo právní moci dne 14. 4. 2004. Protože později došlo k odsouzení obviněného, byla trestní věc s jeho odvoláním a odvoláním krajské státní zástupkyně předložena Vrchnímu soudu v Olomouci, kterému jako nadřízenému soudu přísluší podle § 71 odst. 7 tr. řádu rozhodnout i o dalším trvání vazby obviněného. V době, kdy byla namítána podjatost celého tohoto soudu, tak ovšem tento soud učinit nemohl, a proto mohlo k rozhodnutí o prodloužení vazby dojít až po té, co bylo rozhodnuto, zda-li jsou z projednání věci vyloučeni všichni soudci Vrchního soudu v Olomouci, nebo jen někteří.
Pokud za tohoto stavu Vrchní soud v Olomouci o dalším trvání vazby obviněného P. R. rozhodoval za použití § 71 odst. 5 tr. řádu, nelze tomuto postupu v podstatě nic vytknout. V dané věci došlo k situaci, kterou zákon přímo neupravuje, a tak ji bylo nutno řešit analogicky. Zákonnými soudci pro rozhodování ve věci obviněného P. R., včetně rozhodování o dalším trvání jeho vazby podle § 71 odst. 4, 6, 7 tr. řádu byli podle rozvrhu práce při nápadu věci JUDr. M. K., jako předseda senátu, JUDr. M. S. a JUDr. J. Z., jako členové senátu. Pokud tito soudci byli postupem podle § 30 tr. řádu a násl. z dalších úkonů v trestní věci obviněného P. R. vyloučeni, nemohli rozhodovat ani o dalším trvání jeho vazby, a takové rozhodnutí bylo možno učinit až po určení soudců náhradních. Protože k určení soudců oprávněných ve věci dále jednat došlo až opatřením místopředsedy Vrchního soudu v Olomouci dne 6. 8. 2004, jednal nově složený senát v souladu s analogií k § 71 odst. 5 tr. řádu, včetně dodržení lhůty k projednání věci. Za tuto lhůtu je ovšem nutno považovat lhůtu třicetidenní vyplývající z tohoto ustanovení, a nikoliv lhůtu podle § 71 odst. 4 tr. řádu redukovanou o dobu, po kterou se věc nacházela u Nejvyššího soudu s návrhem na rozhodnutí o vhodné delegaci podle § 25 tr. řádu. Pokud tedy Vrchní soud v Olomouci rozhodl ve třicetidenní lhůtě uvedené v § 71 odst. 5 tr. řádu, splnil tím požadavek včasného přezkumu důvodnosti vazby obviněného poté, co mu věc byla přidělena a mohl se s důvodností vazby seznámit. Vrchnímu soudu v Olomouci lze vytknout pouze to, že podle § 30 tr. řádu a násl. nejednal ihned po vznesené námitce obviněného P. R., ale že zvolil postup podle § 25 tr. řádu a věc předložil k posouzení Nejvyššímu soudu.
Vrchní soud v Olomouci dále pochybil i tím, že obviněného nesprávně poučil, že proti výroku o zamítnutí žádosti obviněného o propuštění na svobodu není přípustná stížnost. Toto pochybení však bylo napraveno postupem Nejvyššího soudu, který v rozsahu stanoveném v ustanovení § 147 odst. 1 tr. řádu přezkoumal správnost i důvodnost výroku, proti němuž vrchní soud opravný prostředek nepřipustil.
Trestní řízení proti obviněnému trvá zatím dobu, která je přiměřená náročnosti projednávané věci, žádné nepřiměřené průtahy během tohoto řízení nebyly zjištěny.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. srpna 2004
Předseda senátu:
JUDr. Pavel Kučera