11 Tz 9/2024-38
ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 16. 4. 2024 v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Škvaina, Ph.D. a soudců JUDr. Tomáše Durdíka a JUDr. Antonína Draštíka, stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti České republiky proti usnesení Okresního soudu ve Znojmě ze dne 27. 1. 2023, č. j. 1 Nt 7007/2022-14, ve prospěch odsouzeného Martina Piši, a rozhodl podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. řádu t a k t o :
I. Pravomocným usnesením Okresního soudu ve Znojmě ze dne 27. 1. 2023, č. j. 1 Nt 7007/2022-14, byl porušen zákon v neprospěch odsouzeného Martina Piši, a to v ustanoveních § 329 odst. 1 a § 330 odst. 1 písm. b) zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, ve znění pozdějších předpisů, a v ustanovení § 254 odst. 1 tr. zákoníku.
II. Usnesení Okresního soudu ve Znojmě ze dne 27. 1. 2023, č. j. 1 Nt 7007/2022-14, se zrušuje. Současně se zrušují také všechna další rozhodnutí na toto zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
III. Okresnímu soudu ve Znojmě se přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
1. Odsouzený Martin Piša (dále jen „odsouzený“) byl trestním příkazem Okresního soudu v Humenném (dále jen „cizozemský soud“) ze dne 28. 2. 2022, č. j. 4T/75/2021-406, který nabyl právní moci dne 22. 6. 2022, uznán vinným ze spáchání zločinu zkreslování údajů hospodářské a obchodní evidence podle § 259 odst. 1 písm. c), odst. 2 písm. b), odst. 3 písm. b) slovenského trestního zákona ve spojení s § 138 písm. b) slovenského trestního zákona. Za uvedený trestný čin mu byl týmž trestním příkazem uložen podle § 38 odst. 2 a § 259 odst. 3 slovenského trestního zákona trest odnětí svobody v trvání 36 (třiceti šesti) měsíců s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu v trvání 24 (dvaceti čtyř) měsíců s probačním dohledem nad jeho chováním ve zkušební době za současného uložení povinnosti spočívající v zákazu být členem statutárního orgánu právnické osoby povinné vést účetnictví podle zvláštního předpisu.
2. Uvedeného trestného činu se odsouzený podle skutkových zjištění cizozemského soudu dopustil tím, že:
jako samostatně výdělečná osoba vykonávající podnikatelskou činnost pod obchodním jménem Martin Piša s místem podnikání na adrese 068 01 Medzilaborce, Komenského 672/27, IČO 41830679, a jako osoba zodpovědná za řádné vedení účetní evidence za období let 2011 až 2012, teda po delší čas, nezabezpečil řádné vedení účetnictví a též následnou úschovu účetní dokumentace pro účely kontroly účetnictví, jeho archivaci ochranu proti ztrátě, odcizení, zničení anebo poškození, čímž porušil svoje povinnosti vyplývající z ustanovení § 4, § 7 a § 8 zákona č. 431/2002 Z. Z., o účetnictví.
3. V záhlaví označeným usnesením Okresní soud ve Znojmě (dále jen „okresní soud“) rozhodl (stručně řečeno) tak, že podle § 329 odst. 1 zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, ve znění pozdějších předpisů ( dále jen „z. m. j. s.“), jednak uznal výše uvedený trestní příkaz cizozemského soudu, jímž byl odsouzený uznán vinným ze spáchání shora označeného trestného činu a dále podle § 330 odst. 1 z. m. j. s. rozhodl, že odsouzený vykoná výše uvedený podmíněný trest odnětí svobody.
4. Proti tomuto usnesení podal ministr spravedlnosti dne 9. 2. 2024 u Nejvyššího soudu ve prospěch odsouzeného stížnost pro porušení zákona. V této nejprve připomněl předmět řízení a relevantní českou a slovenskou právní úpravu. Svůj závěr o porušení zákona v neprospěch odsouzeného, a to konkrétně v ustanoveních § 329 odst. 1 a § 330 odst. 1 písm. b) z. m. j. s. a § 254 odst. 1 tr. zákoníku, přitom vystavěl na argumentaci, že okresní soud v rozporu s § 330 odst. 1 písm. b) z. m. j. s. nesnížil výměru trestu odnětí svobody uloženého odsouzenému výše označeným trestním příkazem cizozemského soudu na horní hranici sazby stanovenou zákonem za odpovídající trestný čin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 254 odst. 1 tr. zákoníku, která činí dvě léta. Okresní soud se podle ministra spravedlnosti dále dopustil i formálního pochybení spočívajícího v opomnění v tzv. uznávacím výroku svého výše označeného usnesení uvést, že trestní příkaz cizozemského soudu se podle § 329 odst. 1. z. m. j. s. uznává „na území České republiky“. Správně tedy měl podle ministra spravedlnosti okresní soud rozhodnout (stručně řečeno) tak, že podle § 329 odst. 1 z. m. j. s. se na území České republiky uznává uvedený trestní příkaz cizozemského soudu, dále že odsouzený podle § 330 odst. 1 z. m. j. s. vykoná trest odnětí svobody uložený mu trestním příkazem cizozemského soudu a že se podle § 330 odst. 1 písm. b) z. m. j. s. výměra tohoto trestu snižuje na horní hranici sazby až na dva roky stanovené v § 254 odst. 1 tr. zákoníku za odpovídající trestný čin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění.
5. Pro případ, že by Nejvyšší soud dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky pro rozhodnutí o této stížnosti pro porušení zákona v neveřejném zasedání, s takovým postupem ministr spravedlnosti vyslovil souhlas.
6. S ohledem na výše uvedené ministr spravedlnosti Nejvyššímu soudu navrhl, aby podle § 268 odst. 2 tr. řádu vyslovil, že v záhlaví uvedeným usnesením okresního soudu, byl v neprospěch odsouzeného porušen zákon v § 329 odst. 1, § 330 odst. 1 písm. b) z. m. j. s. a § 254 odst. 1 tr. zákoníku, s odkazem na § 269 odst. 2 tr. řádu totéž usnesení okresního soudu zrušil, jakož i zrušil další rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž zrušením došlo, pozbyla podkladu, a dále v souladu s § 270 odst. 1 tr. řádu okresnímu soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
7. Nejvyšší soud v souladu s § 274 odst. 5 tr. řádu zaslal stížnost pro porušení zákona odsouzenému a Nejvyššímu státnímu zastupitelství k možnému vyjádření.
8. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, JUDr. Tomáš Havlík (dále jen „státní zástupce“) ke stížnosti pro porušení zákona uvedl
stručné právní posouzení věci, přičemž se zcela ztotožnil s právním názorem ministra spravedlnosti. Zejména uvedl, že pokud výměra podmíněně odloženého trestu odnětí svobody uloženého rozhodnutím cizozemského soud překračovala horní hranici trestní sazby stanovené za odpovídající trestný čin podle trestního zákoníku, měl okresní soud, rozhodující o uznání a výkonu takového rozhodnutí na území České republiky, rozhodnout tak, že se uznávané cizozemské rozhodnutí vykoná, avšak současně snížit výměru trestu uloženého uznávaným rozhodnutím na horní hranici trestní sazby stanovené trestním zákoníkem za odpovídající trestný čin, tedy na dvě léta, a to vzhledem k trestní sazbě stanovené § 254 odst. 1 tr.
zákoníku. Jestliže tak okresní soud neučinil, porušil zákon v neprospěch odsouzeného. Stejně tak se státní zástupce ztotožnil s ministrem spravedlnosti i co do formálního pochybení okresního soudu, spočívajícího v opomenutí formulace, že se cizozemské rozhodnutí uznává „na území České republiky“. Z těchto důvodů státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podané stížnosti pro porušení zákona vyhověl ve smyslu jejího petitu.
9. Vyjádření odsouzeného Nejvyšší soud do dne vydání tohoto rozsudku neobdržel.
10. V dané trestní věci nebyly Nejvyšším soudem shledány důvody nutné obhajoby ve smyslu § 36a odst. 2 tr. řádu.
11. Nejvyšší soud jako soud příslušný k vedení řízení o stížnosti pro porušení zákona (§ 266 odst. 1 tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je stížnost pro porušení zákona přípustná a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda byla podána v souladu s § 266 tr. řádu, na příslušném místě (§ 266 odst. 1 tr. řádu), jakož i oprávněnou osobou (§ 266 odst. 1 tr. řádu). Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda stížnost pro porušení zákona splňuje obligatorní obsahové náležitosti upravené v § 267 odst. 1 tr. řádu.
12. Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. řádu zákonnost a odůvodněnost rozhodnutí, proti němuž byla stížnost pro porušení zákona podána, a to v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení předcházející a dospěl k závěru, že zákon byl porušen, a to z důvodů uvedených ministrem spravedlnosti.
13. Nejvyšší soud se předně zabýval otázkou přípustnosti stížnosti pro porušení zákona, přičemž shledal, že stížnost pro porušení zákona je přípustná i proti pravomocným rozhodnutím soudu nebo státního zástupce učiněným v řízení vedeném podle z. m. j. s. (v podrobnostech srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2023, sp. zn. 11 Tz 42/2023, bod 17.). Nejvyšší soud dále konstatuje, že z obsahu trestního příkazu cizozemského soudu a usnesení okresního soudu jasně plyne, že druhým z uvedených soudních rozhodnutí byl porušen zákon v neprospěch odsouzeného, a to v konkrétních ustanoveních z. m. j. s. upravujících problematiku uznání a výkonu rozhodnutí jiného členského státu Evropské unie ukládajícího trest nespojený se zbavením osobní svobody, dohled nebo přiměřená omezení anebo povinnosti.
14. Podle § 254 odst. 1 tr. zákoníku platí, že kdo nevede účetní knihy, zápisy nebo jiné doklady sloužící k přehledu o stavu hospodaření a majetku nebo k jejich kontrole, ač je k tomu podle zákona povinen (alinea první), kdo v takových účetních knihách, zápisech nebo jiných dokladech uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje (alinea druhá), nebo kdo takové účetní knihy, zápisy nebo jiné doklady změní, zničí, poškodí, učiní neupotřebitelnými nebo zatají (alinea třetí), a ohrozí tak majetková práva jiného nebo včasné a řádné vyměření daně, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti.
15. Podle § 259 odst. 1 písm. c), odst. 2 písm. b) odst. 3 písm. b) slovenského trestního zákona platí, že kdo uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslující údaje nebo zatají povinné údaje o závažných skutečnostech ve výkazu, v hlášení, ve vstupních údajích vkládaných do počítače nebo v jiných podkladech sloužících ke kontrole účetnictví, uvedené podklady zničí, poškodí, učiní neupotřebitelnými nebo nevede a spáchá takový čin závažnějším způsobem jednání, bude potrestán odnětím svobody na tři léta až osm let.
16. Podle § 138 písm. b) slovenského trestního zákona platí, že závažnějším způsobem jednání se rozumí páchání trestného činu po delší dobu.
17. Z § 329 odst. 1 z. m. j. s. se podává, že nejde-li o případ uvedený v § 326 odst. 2 nebo 3 nebo v § 327 odst. 1, anebo nevyužije-li samosoudce podle § 328 odst. 1 některý z důvodů pro neuznání rozhodnutí jiného členského státu uvedeného v § 323 odst. 1 nebo 3, uzná takové rozhodnutí na území České republiky.
18. Z § 330 odst. 1 písm. b) z. m. j. s. plyne, že současně s rozhodnutím o uznání samosoudce rozhodne, že se trest, ochranné opatření, dohled, přiměřené omezení nebo přiměřená povinnost uložená rozhodnutím jiného členského státu vykonají, přičemž překračuje-li výměra takového trestu, včetně délky zkušební doby, po kterou má být vykonáván dohled nebo plněna přiměřená omezení nebo povinnosti, nebo výměra nepodmíněného trestu odnětí svobody, který má být vykonán v případě neplnění trestu, ochranného opatření, dohledu, přiměřeného omezení nebo přiměřené povinnosti uložených rozhodnutím jiného členského státu horní hranici sazby za odpovídající trestný čin nebo nejvyšší přípustnou délku zkušební doby podle trestního zákona, sníží ji na horní hranici sazby za odpovídající trestný čin nebo na nejvyšší přípustnou délku podle trestního zákona.
19. Z obsahu výrokové části usnesení okresního soudu, jímž na podkladu osvědčení zaslaného cizozemským soudem jako příslušným orgánem Slovenské republiky, je zjevné, že okresní soud rozhodl o uznání daného cizozemského rozhodnutí, avšak opomenul posoudit, zda výměra cizozemským soudem uloženého trestu, včetně délky zkušební doby po kterou má být vykonáván dohled, nepřekračuje horní hranici sazby za odpovídající trestný čin nebo nejvyšší přípustnou délku zkušební doby podle trestního zákona, a pokud ano, sníží i na horní hranici sazby za odpovídající trestný čin nebo nejvyšší přípustnou délku podle trestního zákona [§ 330 odst. 1 písm. b) z. m. j. s.]. Ze srovnání právní úpravy trestného činu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 254 odst. 1 tr. zákoníku, jemuž odpovídá protiprávní jednání odsouzeného právně kvalifikované cizozemským soudem jako zločin zkreslování údajů hospodářské a obchodní evidence podle § 259 odst. 1 písm. c), odst. 2 písm. b), odst. 3 písm. b) slovenského trestního zákona, ve spojení s § 138 písm. b) slovenského trestního zákona, plyne, že horní hranice trestní sazby stanovené na trestný čin podle § 254 odst. 1 tr. zákoníku činí dvě léta, přičemž odsouzený byl cizozemským soudem odsouzen (mimo jiné) k trestu odnětí svobody s podmíněným odkladem jeho výkonu, a to ve výměře 36 měsíců. Okresní soud tedy porušil zákonné ustanovení § 330 odst. 1 písm. b) z. m. j. s., a to v neprospěch obviněného, když správně měl vykonávací výrok jeho usnesení obsahovat i rozhodnutí o snížení výměry trestu uloženého odsouzenému trestním příkazem cizozemského soudu na dvě léta.
20. Jak dále správně uvádí ministr spravedlnosti, dopustil se okresní soud ve formulaci výroku svého usnesení ještě dalšího pochybení, neboť v něm absentuje teritoriální vymezení uznání trestního příkazu cizozemského soudu, byť z dikce § 329 odst. 1 z. m. j. s. jasně plyne, že příslušný soud za podmínek tohoto ustanovení rozhoduje o tom, že se dotčené rozhodnutí jiného členského státu Evropské unie uznává na území České republiky. Tím, že okresní soud v uznávacím výroku svého usnesení opomněl uvést, že se trestní příkaz slovenského soudu uznává na území České republiky, se tak dopustil formálního pochybení v neprospěch odsouzeného, jenž bude namístě v dalším řízení řádně napravit.
21. S ohledem na výše uvedené proto Nejvyšší soud shledal, že stížnost pro porušení zákona podaná ministrem spravedlnosti ve prospěch odsouzeného je důvodná.
22. Nejvyšší soud proto vyslovil, že pravomocným usnesením Okresního soudu ve Znojmě ze dne 27. 1. 2023, sp. zn. 1 Nt 7007/2022, byl porušen zákon v neprospěch odsouzeného, a to v ustanoveních § 329 odst. 1 a § 330 odst. 1 písm. b) z. m. j. s. a v § 254 odst. 1 tr. zákoníku. Z tohoto důvodu také Nejvyšší soud podle § 269 odst. 2 tr. řádu zrušil předmětné usnesení, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž zrušením došlo, pozbyla podkladu, a podle § 270 odst. 1 tr. řádu okresnímu soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Pouze pro úplnost Nejvyšší soud připomíná, že pokud svým rozsudkem vyslovil, že zákon byl porušen v neprospěch odsouzeného, nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch (§ 273 tr. řádu).
23. Úkolem okresního soudu nyní bude předmětnou věc v potřebném rozsahu znovu projednat tak, aby mohl učinit zákonu odpovídající rozhodnutí, tj. (stručně řečeno) podle § 329 odst. 1 z. m. j. s. uznat trestní příkaz cizozemského soudu na území České republiky a podle § 330 odst. 1 písm. b) z. m. j. s. rozhodnout, že odsouzený vykoná trest odnětí svobody s podmíněným odkladem jeho výkonu ve výměře a za stanovení dalších povinností uvedených v trestním příkazu cizozemského soudu a konečně rozhodnout, že výměru tohoto trestu sníží na horní hranici trestní sazby stanovené pro trestný čin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 254 odst. 1 tr. zákoníku v témže ustanovení, která činí dvě léta.
24. O stížnosti pro porušení zákona rozhodl Nejvyšší soud podle § 274 odst. 3 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání, a to s vyhlášením rozsudku vyvěšením na úřední desce soudu (§ 274a odst. 2 tr. řádu).
P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. 4. 2024 JUDr. Petr Škvain, Ph.D. předseda senátu