2 Ads 211/2022- 56 - text
2 Ads 211/2022 - 60
pokračování
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudkyň Mgr. Sylvy Šiškeové a Mgr. Evy Šonkové v právní věci žalobkyně: Mgr. I. D., LL.M., zast. Mgr. Jakubem Vepřekem, advokátem se sídlem Tyršova 1714/27, Ostrava, proti žalovanému: nejvyšší státní tajemník, se sídlem Jindřišská 967/34, Praha 1, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 9. 2020, č. j. MV 106196
2/OSK
2020, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 18. 8. 2022, č. j. 62 Ad 18/2020
73,
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
70. Za relevantní označil jen to, aby byl převáděný zaměstnanec zařazen nejníže do takové platové třídy, která ještě odpovídá jeho dosaženému vzdělání. Stěžovatelka s tím nesouhlasí a opět odkazuje na rozsudek městského soudu č. j. 10 Ad 16/2019
110. V jiném rozsudku téhož soudu ze dne 24. 11. 2021, č. j. 8 Ad 18/2018
56, městský soud nevyhodnotil nové služební místo jako vhodné kvůli výraznému poklesu platu při převedení. Převedení by ve stěžovatelčině případě vedlo k poklesu platu o téměř 40 %. Krajský soud nevysvětlil, proč se odchýlil od citovaných rozhodnutí městského soudu, a jeho posouzení je nezákonné.
[8] Žalovaný se ve vyjádření ke kasační stížnosti ztotožnil s krajským soudem. Odmítl, že nepřípustně nahrazoval činnost Rady ERÚ. Vysvětlil, proč je v případě zrušení služebního místa představeného třeba postupovat podle § 60 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 61 odst. 1 písm. b) zákona o státní službě.
[9] K tvrzení stěžovatelky, že převedení odvolaného představeného podle § 61 odst. 1 písm. c) zákona o státní službě připustil i městský soud v rozsudku č. j. 10 Ad 16/2019
110, žalovaný uvedl, že jde o zřejmou nesprávnost v odůvodnění. Z rozsudku totiž současně vyplývá, že daný státní zaměstnanec byl převeden podle § 61 odst. 1 písm. b) zákona o státní službě. Městský soud se navíc nezabýval otázkou, podle jakého ustanovení měl být odvolaný představený převeden.
[10] K námitce nesprávného vyhodnocení otázky vhodnosti služebního místa žalovaný odkázal na napadená rozhodnutí. Rada ERÚ správně vycházela z platného lékařského posudku o zdravotní způsobilosti. Státní zaměstnanec musí podle § 34 odst. 1 zákona o státní službě splňovat předpoklady uvedené v § 25 odst. 1 po celou dobu výkonu služby a je povinen bez zbytečného odkladu oznámit, že je přestal splňovat. Splnění předpokladu zdravotní způsobilosti je prokazováno lékařským posudkem o zdravotní způsobilosti. Dočasná neschopnost k výkonu služby sama o sobě pochybnost nezakládá, a to i přes upozornění na předpokládanou delší dobu trvání neschopnosti. Nejde ani o překážku převedení státního zaměstnance na jiné služební místo.
[11] K otázce zařazení do platové třídy žalovaný odkázal na rozsudek NSS ze dne 8. 12. 2021, č. j. 6 Ads 315/2020
58, či na již citovaný rozsudek č. j. 4 Ads 423/2019
70.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
110. Jak přiléhavě podotkl žalovaný, městský soud v rozsudku zároveň uvedl, že žalobce byl odvolán ze služebního místa představeného a podle § 61 odst. 1 písm. b) zákona o státní službě převeden na služební místo ministerského rady. Tato kasační námitka tedy není důvodná.
III. 3 Vhodnost nového služebního místa
[24] Poslední kasační námitka se týká vhodnosti služebního místa, na něž byla stěžovatelka převedena. Touto otázkou se ve skutkově podobném případě nedávno NSS zabýval v rozsudku ze dne 3. 10. 2023, č. j. 1 Ads 79/2023
50. Z jeho obecných východisek vyjde kasační soud i nyní.
[25] Kritérium vhodnosti služebního místa v souvislosti s převedením státního zaměstnance na jiné služební místo NSS řešil v již citovaném rozsudku č. j. 4 Ads 423/2019
50. Z jeho obecných východisek vyjde kasační soud i nyní.
[25] Kritérium vhodnosti služebního místa v souvislosti s převedením státního zaměstnance na jiné služební místo NSS řešil v již citovaném rozsudku č. j. 4 Ads 423/2019
70. Uvedl, že „kritérium vhodnosti je neurčitý právní pojem a v rámci interpretace neurčitého právního pojmu správní orgán musí alespoň rámcově objasnit jeho obsah a význam z hlediska toho, zda lze do něho zařadit i posuzovanou věc“. Při výkladu neurčitého právního pojmu je správní orgán povinen zabývat se konkrétními skutkovými okolnostmi případu, aby mohl posoudit, zda spadají do rozsahu neurčitého právního pojmu.
[26] NSS již také uvedl, že vhodnost neznamená, že nové služební místo přesně odpovídá místu předchozímu. Stačí, pokud se mu blíží co do vykonávaných činností. Nejedná se tak o „stejnost“ ani o snahu o nalezení ideálního „adekvátního“ služebního místa. Absence nároku na zařazení na konkrétní služební místo a na jmenování na služební místo představeného plyne přímo z § 23 odst. 2 zákona o státní službě. Zákon o státní službě nestanoví povinnost zařadit státního zaměstnance do stejné platové třídy ani přihlížet k jeho dosavadnímu služebnímu zařazení na nejvyšších stupních hierarchie služebního úřadu, pokud došlo ke zrušení jeho stávajícího služebního místa v důsledku systemizace (rozsudky NSS č. j. 6 Ads 315/2020
58, body 23 a 24, či č. j. 4 Ads 423/2019
70, bod 84). To platí pouze v případě zrušení původního služebního místa v důsledku systemizace. Dojde
li systemizací pouze k úpravě služebního místa, převést zaměstnance do nižší platové třídy nelze (rozsudky NSS ze dne 16. 12. 2020, č. j. 1 Ads 290/2020
26, bod 25; či ze dne 8. 12. 2021, č. j. 6 Ads 245/2019
25, bod 24).
[27] Pro určení kritéria vhodnosti nového služebního místa má význam také metodický pokyn náměstka ministra vnitra pro státní službu č. 2/2019 ze dne 27. 11. 2019, kterým se stanovují podrobnosti ke změnám služebního poměru (což ostatně výslovně zdůrazňuje též judikatura NSS, která v této souvislosti na metodiku odkazuje – např. v rozsudku č. j. 6 Ads 315/2020
58 nebo ve dvou rozsudcích ze dne 25. 8. 2023, č. j. 7 Ads 9/2022
21, a č. j. 7 Ads 409/2021
55). Článek 63 odst. 2 metodického pokynu za relevantní kritéria vhodnosti demonstrativně označuje zdravotní hledisko a zdravotní způsobilost, požadované vzdělání a kvalifikaci, obor služby, schopnosti státního zaměstnance a jeho dosavadní zkušenosti, resp. vykonávané správní činnosti, stejný nebo jiný služební úřad, služební působiště, zařazení do platové třídy, přístup státního zaměstnance k převedení a zájem na řádném výkonu služby.
[28] Posuzování vhodnosti nového služebního místa pro konkrétního zaměstnance záleží na konkrétních skutkových okolnostech a je silně individuální ve vztahu k jednotlivým posuzovaným zaměstnancům a služebním místům. Jde o komplexní posouzení více faktorů, které mohou v různých případech působit různě silným vlivem. Ne vždy bude možné dojít k závěru o vhodnosti či nevhodnosti služebního místa na základě jediného faktoru. I když bude jeden faktor silně naznačovat rozhodnutí jedním směrem, může být vykompenzován souhrnem ostatních kritérií. Přesto mohou nastat situace, kdy závěr o nevhodnosti nového služebního místa bude možno učinit na základě jednoho z kritérií. Takovou (spíše tedy výjimečnou) situací může být například skutečnost, že státní zaměstnanec nemá pro nové služební místo vůbec potřebnou kvalifikaci či vzdělaní, nebo místo výkonu služby je velmi vzdáleno od původního místa (rozsudek NSS č. j. 7 Ads 9/2022
21).
[29] Závěrem těchto obecných východisek kasační soud odkazuje na svůj rozsudek č. j. 7 Ads 409/2021
55, v němž uvedl, že „je možné po zrušení místa představeného státního zaměstnance převést i na běžné služební místo, tedy nikoliv představeného“.
[30] Podle stěžovatelky je pro ni nové služební místo nevhodné zejména z následujících důvodů: a) nedostatečně zohlednění zdravotního stavu stěžovatelky, b) vysoká kvalifikace stěžovatelky, c) podstatný pokles platu.
III.3.a Vhodnost nového služebního místa z hlediska zdravotního stavu stěžovatelky
[31] Stěžovatelka namítá, že se správní orgány při výběru nového služebního místa nezabývaly jejím aktuálním zdravotním stavem a plánovanou pracovní neschopností. Tím spíše se podle ní jedná o pochybení v situaci, kdy měla být převedena na nové služební místo na dobu určitou.
[32] Stěžovatelčinu aktuálnímu zdravotnímu stavu, resp. její pracovní neschopnosti, se krajský soud věnoval v bodech 21 a 24 napadeného rozsudku. Krajský soud nepochybil, pokud nejdříve uvedl, že nové služební místo nevyžaduje nové posouzení zdravotní způsobilosti poskytovatelem pracovně
lékařských služeb. Stěžovatelka je totiž způsobilá pro výkon státní služby na dosavadním služebním místě. NSS souhlasí s tím, že zákon v případě převedení na jiné služební místo nevyžaduje nové posouzení zdravotní způsobilosti. Dočasná neschopnost k výkonu služby související s plánovanou operací, která může přesáhnout 180 dnů (srov. § 43 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách) sice mohla vést k potřebě nového posouzení zdravotní způsobilosti stěžovatelky. To však jak ve vztahu ke služebnímu místu, na které byla přidělena, tak k jakémukoli jinému místu, ke kterému by v té době byla přidělena. Tato dočasná neschopnost k výkonu služby související s plánovanou operací, která může přesáhnout 180 dnů, tedy nesouvisela s převedením stěžovatelky na jiné služební místo, tzn. nesouvisela s výkladem kritéria vhodnosti nového služebního místa.
[33] NSS se tedy ztotožnil se závěrem, že tato předpokládaná dočasná pracovní neschopnost neměla vliv na závěr o vhodnosti nového služebního místa pro stěžovatelku. Dočasná neschopnost k výkonu služby neznamená automaticky ztrátu zdravotní způsobilosti ani překážku převedení státního zaměstnance na jiné služební místo. Na tento závěr nemá podle NSS vliv ani fakt, že stěžovatelka byla převedena na nové služební místo na dobu určitou (lze doplnit, že tvrzení o převedení na dobu určitou zmiňuje stěžovatelka jak v žalobě, tak v kasační stížnosti pouze letmo a výhradně v souvislosti s dočasnou neschopností k výkonu služby).
III.3.b Vhodnost služebního místa z hlediska stěžovatelčiny kvalifikace
[34] Stěžovatelka namítá, že povaha nového služebního místa je oproti původní manažerské pozici pouze referentská. Již v této skutečnosti lze podle ní shledat nevhodnost nového služebního místa.
[35] Krajský soud se touto okolností zabýval v bodech 20 a 22 napadeného rozsudku. Vyložil, jaká bude hlavní náplň práce na novém služebním místě oproti služebnímu místu původnímu. Uvedl, že ačkoli je okruh agend rozdílný, v hlavních rysech jsou si činnosti vykonávané na obou služebních místech podobné. Z hlediska oboru služeb vykonávaných na novém služebním místě tak shledal být toto místo vhodným pro stěžovatelku. S tímto závěrem NSS souhlasí. Služební označení 13. platové třídy je odborný rada (ministerský rada, vládní rada). Podle popisu činností jde o systémové specializované činnosti v oborech služby dalších ústředních správních úřadů nebo systémové činnosti v oborech služby ministerstev a dalších ústředních správních úřadů s rozsáhlým vnitřním členěním a s širokými vazbami na jiné obory služby s celostátní působností. Koncepční činnosti správních úřadů s celostátní působností s rozsáhlým vnitřním členěním na obory služby a s četnými vazbami na další obory služby a zasahující do mnoha věcných a právních oblastí nebo se zvlášť obtížnými podmínkami pro plnění úkolů celospolečenského významu včetně koordinace a sjednocování postupu dalších územních správních úřadů při výkonu daného oboru služby. Nelze tedy přisvědčit názoru stěžovatelky, že by nové služební místo bylo místem řadového referenta.
[36] Pokud stěžovatelka argumentuje rozsudkem krajského soudu č. j. 31 Ad 15/2020
178, pak je vhodné doplnit, že NSS v této věci již dvakrát napadený rozsudek zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. Naposledy se tak stalo rozsudkem č. j. 1 Ads 79/2023
47, v němž se NSS ve skutkově podobné věci neztotožnil s výkladem pojmu „vhodnost služebního místa“ ze strany krajského soudu. Proto není argumentace citovaným rozsudkem krajského soudu přiléhavá.
III.3.c Vhodnost služebního místa z hlediska poklesu stěžovatelčina platu
[37] Stěžovatelka spatřuje nevhodnost nového služebního místa také v podstatném snížení platu. V kasační stížnosti mj. odkázala na rozsudky městského soudu č. j. 10 Ad 16/2019
110 a č. j. 8 Ad 18/2018
70. Uvedl, že „kritérium vhodnosti je neurčitý právní pojem a v rámci interpretace neurčitého právního pojmu správní orgán musí alespoň rámcově objasnit jeho obsah a význam z hlediska toho, zda lze do něho zařadit i posuzovanou věc“. Při výkladu neurčitého právního pojmu je správní orgán povinen zabývat se konkrétními skutkovými okolnostmi případu, aby mohl posoudit, zda spadají do rozsahu neurčitého právního pojmu.
[26] NSS již také uvedl, že vhodnost neznamená, že nové služební místo přesně odpovídá místu předchozímu. Stačí, pokud se mu blíží co do vykonávaných činností. Nejedná se tak o „stejnost“ ani o snahu o nalezení ideálního „adekvátního“ služebního místa. Absence nároku na zařazení na konkrétní služební místo a na jmenování na služební místo představeného plyne přímo z § 23 odst. 2 zákona o státní službě. Zákon o státní službě nestanoví povinnost zařadit státního zaměstnance do stejné platové třídy ani přihlížet k jeho dosavadnímu služebnímu zařazení na nejvyšších stupních hierarchie služebního úřadu, pokud došlo ke zrušení jeho stávajícího služebního místa v důsledku systemizace (rozsudky NSS č. j. 6 Ads 315/2020
58, body 23 a 24, či č. j. 4 Ads 423/2019
70, bod 84). To platí pouze v případě zrušení původního služebního místa v důsledku systemizace. Dojde
li systemizací pouze k úpravě služebního místa, převést zaměstnance do nižší platové třídy nelze (rozsudky NSS ze dne 16. 12. 2020, č. j. 1 Ads 290/2020
26, bod 25; či ze dne 8. 12. 2021, č. j. 6 Ads 245/2019
25, bod 24).
[27] Pro určení kritéria vhodnosti nového služebního místa má význam také metodický pokyn náměstka ministra vnitra pro státní službu č. 2/2019 ze dne 27. 11. 2019, kterým se stanovují podrobnosti ke změnám služebního poměru (což ostatně výslovně zdůrazňuje též judikatura NSS, která v této souvislosti na metodiku odkazuje – např. v rozsudku č. j. 6 Ads 315/2020
58 nebo ve dvou rozsudcích ze dne 25. 8. 2023, č. j. 7 Ads 9/2022
21, a č. j. 7 Ads 409/2021
55). Článek 63 odst. 2 metodického pokynu za relevantní kritéria vhodnosti demonstrativně označuje zdravotní hledisko a zdravotní způsobilost, požadované vzdělání a kvalifikaci, obor služby, schopnosti státního zaměstnance a jeho dosavadní zkušenosti, resp. vykonávané správní činnosti, stejný nebo jiný služební úřad, služební působiště, zařazení do platové třídy, přístup státního zaměstnance k převedení a zájem na řádném výkonu služby.
[28] Posuzování vhodnosti nového služebního místa pro konkrétního zaměstnance záleží na konkrétních skutkových okolnostech a je silně individuální ve vztahu k jednotlivým posuzovaným zaměstnancům a služebním místům. Jde o komplexní posouzení více faktorů, které mohou v různých případech působit různě silným vlivem. Ne vždy bude možné dojít k závěru o vhodnosti či nevhodnosti služebního místa na základě jediného faktoru. I když bude jeden faktor silně naznačovat rozhodnutí jedním směrem, může být vykompenzován souhrnem ostatních kritérií. Přesto mohou nastat situace, kdy závěr o nevhodnosti nového služebního místa bude možno učinit na základě jednoho z kritérií. Takovou (spíše tedy výjimečnou) situací může být například skutečnost, že státní zaměstnanec nemá pro nové služební místo vůbec potřebnou kvalifikaci či vzdělaní, nebo místo výkonu služby je velmi vzdáleno od původního místa (rozsudek NSS č. j. 7 Ads 9/2022
21).
[29] Závěrem těchto obecných východisek kasační soud odkazuje na svůj rozsudek č. j. 7 Ads 409/2021
55, v němž uvedl, že „je možné po zrušení místa představeného státního zaměstnance převést i na běžné služební místo, tedy nikoliv představeného“.
[30] Podle stěžovatelky je pro ni nové služební místo nevhodné zejména z následujících důvodů: a) nedostatečně zohlednění zdravotního stavu stěžovatelky, b) vysoká kvalifikace stěžovatelky, c) podstatný pokles platu.
III.3.a Vhodnost nového služebního místa z hlediska zdravotního stavu stěžovatelky
[31] Stěžovatelka namítá, že se správní orgány při výběru nového služebního místa nezabývaly jejím aktuálním zdravotním stavem a plánovanou pracovní neschopností. Tím spíše se podle ní jedná o pochybení v situaci, kdy měla být převedena na nové služební místo na dobu určitou.
[32] Stěžovatelčinu aktuálnímu zdravotnímu stavu, resp. její pracovní neschopnosti, se krajský soud věnoval v bodech 21 a 24 napadeného rozsudku. Krajský soud nepochybil, pokud nejdříve uvedl, že nové služební místo nevyžaduje nové posouzení zdravotní způsobilosti poskytovatelem pracovně
lékařských služeb. Stěžovatelka je totiž způsobilá pro výkon státní služby na dosavadním služebním místě. NSS souhlasí s tím, že zákon v případě převedení na jiné služební místo nevyžaduje nové posouzení zdravotní způsobilosti. Dočasná neschopnost k výkonu služby související s plánovanou operací, která může přesáhnout 180 dnů (srov. § 43 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách) sice mohla vést k potřebě nového posouzení zdravotní způsobilosti stěžovatelky. To však jak ve vztahu ke služebnímu místu, na které byla přidělena, tak k jakémukoli jinému místu, ke kterému by v té době byla přidělena. Tato dočasná neschopnost k výkonu služby související s plánovanou operací, která může přesáhnout 180 dnů, tedy nesouvisela s převedením stěžovatelky na jiné služební místo, tzn. nesouvisela s výkladem kritéria vhodnosti nového služebního místa.
[33] NSS se tedy ztotožnil se závěrem, že tato předpokládaná dočasná pracovní neschopnost neměla vliv na závěr o vhodnosti nového služebního místa pro stěžovatelku. Dočasná neschopnost k výkonu služby neznamená automaticky ztrátu zdravotní způsobilosti ani překážku převedení státního zaměstnance na jiné služební místo. Na tento závěr nemá podle NSS vliv ani fakt, že stěžovatelka byla převedena na nové služební místo na dobu určitou (lze doplnit, že tvrzení o převedení na dobu určitou zmiňuje stěžovatelka jak v žalobě, tak v kasační stížnosti pouze letmo a výhradně v souvislosti s dočasnou neschopností k výkonu služby).
III.3.b Vhodnost služebního místa z hlediska stěžovatelčiny kvalifikace
[34] Stěžovatelka namítá, že povaha nového služebního místa je oproti původní manažerské pozici pouze referentská. Již v této skutečnosti lze podle ní shledat nevhodnost nového služebního místa.
[35] Krajský soud se touto okolností zabýval v bodech 20 a 22 napadeného rozsudku. Vyložil, jaká bude hlavní náplň práce na novém služebním místě oproti služebnímu místu původnímu. Uvedl, že ačkoli je okruh agend rozdílný, v hlavních rysech jsou si činnosti vykonávané na obou služebních místech podobné. Z hlediska oboru služeb vykonávaných na novém služebním místě tak shledal být toto místo vhodným pro stěžovatelku. S tímto závěrem NSS souhlasí. Služební označení 13. platové třídy je odborný rada (ministerský rada, vládní rada). Podle popisu činností jde o systémové specializované činnosti v oborech služby dalších ústředních správních úřadů nebo systémové činnosti v oborech služby ministerstev a dalších ústředních správních úřadů s rozsáhlým vnitřním členěním a s širokými vazbami na jiné obory služby s celostátní působností. Koncepční činnosti správních úřadů s celostátní působností s rozsáhlým vnitřním členěním na obory služby a s četnými vazbami na další obory služby a zasahující do mnoha věcných a právních oblastí nebo se zvlášť obtížnými podmínkami pro plnění úkolů celospolečenského významu včetně koordinace a sjednocování postupu dalších územních správních úřadů při výkonu daného oboru služby. Nelze tedy přisvědčit názoru stěžovatelky, že by nové služební místo bylo místem řadového referenta.
[36] Pokud stěžovatelka argumentuje rozsudkem krajského soudu č. j. 31 Ad 15/2020
178, pak je vhodné doplnit, že NSS v této věci již dvakrát napadený rozsudek zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. Naposledy se tak stalo rozsudkem č. j. 1 Ads 79/2023
47, v němž se NSS ve skutkově podobné věci neztotožnil s výkladem pojmu „vhodnost služebního místa“ ze strany krajského soudu. Proto není argumentace citovaným rozsudkem krajského soudu přiléhavá.
III.3.c Vhodnost služebního místa z hlediska poklesu stěžovatelčina platu
[37] Stěžovatelka spatřuje nevhodnost nového služebního místa také v podstatném snížení platu. V kasační stížnosti mj. odkázala na rozsudky městského soudu č. j. 10 Ad 16/2019
110 a č. j. 8 Ad 18/2018
56. V obou případech zrušil městský soud napadené rozhodnutí proto, že nové služební místo neshledal být vhodným z důvodu podstatného snížení platu.
[38] Zatímco o kasační stížnosti proti rozsudku č. j. 10 Ad 16/2019
110, vedené pod sp. zn. 3 Ads 352/2021, NSS zatím nerozhodl, rozsudek městského soudu č. j. 8 Ad 18/2018
56 již NSS zrušil opakovaně citovaným rozsudkem č. j. 7 Ads 9/2022
56. V obou případech zrušil městský soud napadené rozhodnutí proto, že nové služební místo neshledal být vhodným z důvodu podstatného snížení platu.
[38] Zatímco o kasační stížnosti proti rozsudku č. j. 10 Ad 16/2019
110, vedené pod sp. zn. 3 Ads 352/2021, NSS zatím nerozhodl, rozsudek městského soudu č. j. 8 Ad 18/2018
56 již NSS zrušil opakovaně citovaným rozsudkem č. j. 7 Ads 9/2022
31. Kasační soud zde dospěl k závěru, že pouze na základě snížení platu o 35 % nebylo možné dospět k závěru, že nové služební místo bylo pro tamního žalobce nevhodné. Zdůraznil přitom rozdíl, pokud se takto sníží plat zaměstnance, který má průměrný příjem, a toho, který má příjem vysoce nadprůměrný. Dopad na schopnost zajistit svou obživu shledal NSS zásadnější u zaměstnance s průměrným příjmem.
[39] Ze závěrů tohoto rozsudku vyjde NSS přiměřeně i při vypořádání této námitky, neboť skutkové okolnosti obou případů jsou podobné. Oba stěžovatelé působili na vedoucích místech a jejich převedení na jiné služební místo bylo spojeno s poklesem příjmu. Stejně jako příjem stěžovatele ve věci sp. zn. 7 Ads 9/2022 lze i stěžovatelčin příjem, jehož dosahovala na původním místě, hodnotit jako nadprůměrný. Pokud stěžovatelka uvádí, že poklesl téměř o 40 % (přesné částky neuvádí) s tím, že současně podle rozhodnutí správního orgánu prvního stupně činí její příjem nyní 78 040 Kč, jedná se podle názoru NSS o obdobnou situaci, o které pojednává rozsudek č. j. 7 Ads 9/2022
31. Kasační soud zde dospěl k závěru, že pouze na základě snížení platu o 35 % nebylo možné dospět k závěru, že nové služební místo bylo pro tamního žalobce nevhodné. Zdůraznil přitom rozdíl, pokud se takto sníží plat zaměstnance, který má průměrný příjem, a toho, který má příjem vysoce nadprůměrný. Dopad na schopnost zajistit svou obživu shledal NSS zásadnější u zaměstnance s průměrným příjmem.
[39] Ze závěrů tohoto rozsudku vyjde NSS přiměřeně i při vypořádání této námitky, neboť skutkové okolnosti obou případů jsou podobné. Oba stěžovatelé působili na vedoucích místech a jejich převedení na jiné služební místo bylo spojeno s poklesem příjmu. Stejně jako příjem stěžovatele ve věci sp. zn. 7 Ads 9/2022 lze i stěžovatelčin příjem, jehož dosahovala na původním místě, hodnotit jako nadprůměrný. Pokud stěžovatelka uvádí, že poklesl téměř o 40 % (přesné částky neuvádí) s tím, že současně podle rozhodnutí správního orgánu prvního stupně činí její příjem nyní 78 040 Kč, jedná se podle názoru NSS o obdobnou situaci, o které pojednává rozsudek č. j. 7 Ads 9/2022
31. Nejde o případ, kdy by byla stěžovatelka v důsledku snížení platu vystavena existenční nouzi. Touto optikou pak ani snížení platu samo o sobě nezpochybňuje závěr správních orgánů o vhodnosti nového služebního místa.
[40] NSS shodně jako v rozsudku č. j. 6 Ads 315/2020
58 dodává, že vysoké finanční ohodnocení stěžovatelky na předchozím služebním místě vyplývalo z toho, že se jednalo o služební místo představeného, s nímž byly spojeny určité požitky, stejně jako vyšší osobní příplatek odpovídající odpovědnosti, kterou stěžovatelka po převedení na nové služební místo již nemá. Jelikož služební orgán nenalezl pro stěžovatelku vhodné služební místo ve shodné (15.) platové třídě ani ve 14. platové třídě, převedl ji na místo, které je o dvě platové třídy níže než místo původní, tedy do 13. platové třídy.
[41] Pokud stěžovatelka namítá, že krajský soud pochybil, pokud nevysvětlil, proč se odchýlil od rozsudků městského soudu uvedených v bodě 7 tohoto rozsudku, je třeba zdůraznit, že stěžovatelka na tyto rozsudky v řízení před krajským soudem přímo neodkázala. Jakkoli je žádoucí, aby krajské soudy podobné případy rozhodovaly podobně, mohou v rozhodovací činnosti krajských soudů vznikat rozpory. Zajišťování jednoty judikatury je úkolem zejména pro NSS, který případné rozpory v rozhodovací činnosti krajských soudů svou judikaturou odstraňuje. Krajské soudy pak v zájmu jednoty judikatury jsou povinny tuto judikaturu NSS znát a řídit se jí. Z § 12 s. ř. s. tedy lze dovodit implicitní vyjádření povinnosti krajského soudu řídit se právním názorem NSS též v obdobných věcech (rozsudek NSS ze dne 16. 8. 2006, č. j. 1 Aps 2/2006
68). Krajský soud v nyní projednávané věci uzavřel, že ani nižší plat na novém služebním místě nevede k závěru, že by toto místo nebylo pro stěžovatelku vhodné. Byť je odůvodnění krajského soudu poměrně stručně, je tento závěr zákonný a obstojí i s ohledem judikaturní závěry NSS.
IV. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení
[42] NSS ze shora uvedených důvodů zamítl kasační stížnost jako nedůvodnou (§ 110 odst. 1 věta poslední s. ř. s.).
[43] Neúspěšná stěžovatelka nemá právo na náhradu nákladů řízení (§ 60 odst. 1 ve spojení s § 120 s. ř. s.). Úspěšnému žalovanému nevznikly náklady nad rámec úřední činnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 14. listopadu 2023
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu