3 Ads 352/2021- 50 - text
3 Ads 352/2021 - 55
pokračování
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců JUDr. Václava Štencla a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobce Mgr. V. Z., LL.M., zastoupeného JUDr. Elenou Kotorovou, MBA, advokátkou se sídlem Praha 1, Panská 892/1, proti žalovanému nejvyššímu státnímu tajemníkovi, se sídlem Praha 1, Jindřišská 34, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 8. 2019, č. j. MV
80455
7/OSK
2019, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 10. 2021, č. j. 10 Ad 16/2019
110,
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
[1] Náměstek ministra vnitra pro státní službu rozhodnutím ze dne 8. 8. 2019, č. j. MV
80455
7/OSK
2019, zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí státního tajemníka v Ministerstvu spravedlnosti ze dne 11. 4. 2019, č. j. MSP
104/2019
ORLZ
STS/3, kterým byl žalobce podle § 61 odst. 1 písm. a) zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě (dále jen „zákon o státní službě“) převeden na služební místo ministerského rady v oddělení stížností a kontrol Vězeňské služby České republiky a Probační a mediační služby České republiky v odboru správy a kontroly podřízených organizací, s výkonem služby v Ministerstvu spravedlnosti, se služebním působištěm v Praze, v oboru služby Legislativa a právní činnost a s nástupem do služby na služebním místě dne 2. 5. 2019. Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce žalobu k Městskému soudu v Praze (dále jen „městský soud“), který shora označeným rozsudkem zrušil rozhodnutí náměstka ministra vnitra pro státní službu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
[2] Městský soud dospěl k závěru, že služební místo, na které byl žalobce převeden, pro něj nebylo vhodné. Při posouzení této otázky vycházel z § 61 odst. 1 a § 62 zákona o státní službě a metodického pokynu č. 1/2016 ze dne 7. 3. 2016, č. j. MV
36310
1/OSK/2016 (dostupný na www.mvcr.cz; dále jen „metodický pokyn 1/2016“), který uvádí kritéria pro posuzování vhodnosti služebního místa. V náhledu na hodnocení kritérií zdravotní způsobilosti, služebního úřadu a služebního působiště se účastníci nelišili. Pokud jde o vzdělání a kvalifikaci, náplň práce na novém služebním místě spadá do oboru vzdělání a kvalifikace žalobce, které jsou sice nadprůměrné, ale to samo o sobě nezakládá nevhodnost služebního místa. Podle městského soudu však zařazení na nové služební místo hrubě neodpovídá žalobcovým schopnostem a dosavadním pracovním zkušenostem. Žalobce dlouhodobě působil na vedoucích pracovních pozicích a byl označen za vynikajícího, všeobecně uznávaného odborníka. Rozdílnost v dosavadním a novém služebním místě se odráží také v charakteristice 16. a 13. platové třídy. Účel kritéria obor/obory služby byl zachován, byť byl žalobce přeřazen ze služebního místa s více obory sužby na služební místo s jediným oborem služby. Kritérium zařazení do platové třídy nemůže být vyčerpáno konstatováním, že žalobcovo vzdělání umožňuje jeho zařazení do 12. až 16. platové třídy. Městský soud se proto zabýval rozdílem ve výši platu, a to s ohledem na dopady do majetkové sféry žalobce. Žalobcův měsíční plat poklesl o 56 % z 112 819 Kč na 49 790 Kč. Tak dramatický pokles platu zásadně vylučuje, aby bylo možné nové služební místo hodnotit jako vhodné. Po zohlednění všech kritérií proto městský soud dospěl k závěru, že nové služební místo nebylo pro žalobce vhodné.
[3] Proti tomuto rozsudku podal náměstek ministra vnitra pro státní službu (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost, jejíž důvody podřadil pod § 103 odst. 1 písm. a) a d) soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“).
[3] Proti tomuto rozsudku podal náměstek ministra vnitra pro státní službu (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost, jejíž důvody podřadil pod § 103 odst. 1 písm. a) a d) soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“).
[4] Stěžovatel namítá, že předchozí zařazení na služebním místě představeného (resp. na vedoucích pozicích) nezakládá nárok žalobce na setrvání takového zařazení po celou dobu výkonu služby. Státní zaměstnanec má kromě práv i povinnosti a je povinen strpět jistá omezení, mezi která patří i povinnost vykonávat službu i na služebním místě, na které je převeden. Ani výkon méně složitých a méně komplexních činností nemůže vést k závěru, že by služební místo v nižší platové třídě bylo pro státního zaměstnance nevhodné. I činnosti ve 13. platové třídě kladou na státní zaměstnance vysoké nároky. Význam těchto činností nelze snižovat ani s ohledem na skutečnost, že žalobce dosud vykonával činnosti v 16. platové třídě. Převedení ze služebního místa představeného na služební místo „řadového“ státního zaměstnance s sebou nese i určité společenské a ekonomické dopady, nicméně to nemůže vést k označení služebního místa za nevhodné z důvodu výrazného snížení platu. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 15. 9. 2020, č. j. 4 Ads 423/2019
70 (rozhodnutí správních soudů jsou dostupná na www.nssoud.cz), připustil převedení osoby z 16. platové třídy až do 12. Musel si být při tom vědom i výrazných dopadů do platu. Také městský soud v rozsudku ze dne 15. 9. 2020, č. j. 5 Ad 2/2018
93, nezpochybnil převedení náměstkyně na služební místo „řadového“ státního zaměstnance se snížením platu o 50 %, respektive o 54 000 Kč. Výrazný pokles platu byl v nyní posuzované věci způsoben zejména skutečností, že žalobce již neměl nárok na příplatek za vedení a zároveň mu nemohl být přiznán osobní příplatek ve stejné výši jako dosud. Oba příplatky činily 50 % jeho platu. Převedením došlo k poklesu platového tarifu o 17 800 Kč na 39 790 Kč. Smyslem právní úpravy je nalezení vhodného služebního místa; ke skončení služebního poměru a vyplacení odbytného by mělo docházet pouze v krajních případech. Je nutné si uvědomit zájem služebního orgánu na výkonu služby na neobsazeném služebním místě i ekonomický zájem na tom, aby státní zaměstnanci, kteří dostávají plat, vykonávali službu. Městskému soudu nepříslušelo hodnotit, zda mělo raději dojít ke skončení pracovního poměru a vyplacení odbytného. Proti závěru o nevhodnosti služebního místa svědčí i skutečnost, že žalobce na něm po dobu 2 a půl let setrval, přičemž se mohl účastnit výběrových řízení. Městský soud ani neuvedl, jak má žalovaný v dalším řízení postupovat.
[4] Stěžovatel namítá, že předchozí zařazení na služebním místě představeného (resp. na vedoucích pozicích) nezakládá nárok žalobce na setrvání takového zařazení po celou dobu výkonu služby. Státní zaměstnanec má kromě práv i povinnosti a je povinen strpět jistá omezení, mezi která patří i povinnost vykonávat službu i na služebním místě, na které je převeden. Ani výkon méně složitých a méně komplexních činností nemůže vést k závěru, že by služební místo v nižší platové třídě bylo pro státního zaměstnance nevhodné. I činnosti ve 13. platové třídě kladou na státní zaměstnance vysoké nároky. Význam těchto činností nelze snižovat ani s ohledem na skutečnost, že žalobce dosud vykonával činnosti v 16. platové třídě. Převedení ze služebního místa představeného na služební místo „řadového“ státního zaměstnance s sebou nese i určité společenské a ekonomické dopady, nicméně to nemůže vést k označení služebního místa za nevhodné z důvodu výrazného snížení platu. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 15. 9. 2020, č. j. 4 Ads 423/2019
70 (rozhodnutí správních soudů jsou dostupná na www.nssoud.cz), připustil převedení osoby z 16. platové třídy až do 12. Musel si být při tom vědom i výrazných dopadů do platu. Také městský soud v rozsudku ze dne 15. 9. 2020, č. j. 5 Ad 2/2018
93, nezpochybnil převedení náměstkyně na služební místo „řadového“ státního zaměstnance se snížením platu o 50 %, respektive o 54 000 Kč. Výrazný pokles platu byl v nyní posuzované věci způsoben zejména skutečností, že žalobce již neměl nárok na příplatek za vedení a zároveň mu nemohl být přiznán osobní příplatek ve stejné výši jako dosud. Oba příplatky činily 50 % jeho platu. Převedením došlo k poklesu platového tarifu o 17 800 Kč na 39 790 Kč. Smyslem právní úpravy je nalezení vhodného služebního místa; ke skončení služebního poměru a vyplacení odbytného by mělo docházet pouze v krajních případech. Je nutné si uvědomit zájem služebního orgánu na výkonu služby na neobsazeném služebním místě i ekonomický zájem na tom, aby státní zaměstnanci, kteří dostávají plat, vykonávali službu. Městskému soudu nepříslušelo hodnotit, zda mělo raději dojít ke skončení pracovního poměru a vyplacení odbytného. Proti závěru o nevhodnosti služebního místa svědčí i skutečnost, že žalobce na něm po dobu 2 a půl let setrval, přičemž se mohl účastnit výběrových řízení. Městský soud ani neuvedl, jak má žalovaný v dalším řízení postupovat.
[5] Žalobce ve svém vyjádření ke kasační stížnosti poukazuje na to, že stěžovatel neuvádí žádné konkrétní důvody nezákonnosti či nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku, ani konkrétně nehodnotí naplnění kritérií vhodnosti služebního místa. Žalobce dále popisuje své pracovní úspěchy a okolnosti přijetí do funkce náměstka. Služební místo, na které byl převeden, bylo vhodné pro začínajícího absolventa s vysokou školou, jednalo se o výkon prostých, šablonovitých úkolů. Rozsudek č. j. 4 Ads 423/2019
70 se týkal převedení z 16. do 14. platové třídy a stěžovatel jej dezinterpretuje. Také skutkové okolnosti případu posuzovaného městským soudem v rozsudku č. j. 5 Ad 2/2018
93 byly zcela odlišné. Žalobcův příjem poklesl o 62 %. Vzhledem k tomu, že obdobných příjmů jako v pozici náměstka dosahoval i v předchozích zaměstnáních, je zřejmé, že takto zásadní pokles měl dopady do jeho životní úrovně. Názor, že by paušální pokles příjmu neměl být brán jako samostatné kritérium, je nesprávný. Metodický pokyn 1/2006 jednak preferuje převedení na služební místo ve stejné platové třídě, jednak v něm uvedená kritéria vhodnosti nejsou taxativní. Měl
li žalobce nastavenu životní úroveň (zejména splátky hypotečního úvěru) dlouhodobě na určitou hladinu, je evidentní, že zásah do jeho životních poměrů byl značný a způsobilý jej destabilizovat. Stěžovatel se o jiná místa ucházel a v současné době je postaven mimo výkon služby. Městský soud věc správně právně i věcně posoudil a napadený rozsudek splňuje požadavky na přezkoumatelnost. Žalobce proto navrhuje, aby byla kasační stížnost zamítnuta.
[5] Žalobce ve svém vyjádření ke kasační stížnosti poukazuje na to, že stěžovatel neuvádí žádné konkrétní důvody nezákonnosti či nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku, ani konkrétně nehodnotí naplnění kritérií vhodnosti služebního místa. Žalobce dále popisuje své pracovní úspěchy a okolnosti přijetí do funkce náměstka. Služební místo, na které byl převeden, bylo vhodné pro začínajícího absolventa s vysokou školou, jednalo se o výkon prostých, šablonovitých úkolů. Rozsudek č. j. 4 Ads 423/2019
70 se týkal převedení z 16. do 14. platové třídy a stěžovatel jej dezinterpretuje. Také skutkové okolnosti případu posuzovaného městským soudem v rozsudku č. j. 5 Ad 2/2018
93 byly zcela odlišné. Žalobcův příjem poklesl o 62 %. Vzhledem k tomu, že obdobných příjmů jako v pozici náměstka dosahoval i v předchozích zaměstnáních, je zřejmé, že takto zásadní pokles měl dopady do jeho životní úrovně. Názor, že by paušální pokles příjmu neměl být brán jako samostatné kritérium, je nesprávný. Metodický pokyn 1/2006 jednak preferuje převedení na služební místo ve stejné platové třídě, jednak v něm uvedená kritéria vhodnosti nejsou taxativní. Měl
li žalobce nastavenu životní úroveň (zejména splátky hypotečního úvěru) dlouhodobě na určitou hladinu, je evidentní, že zásah do jeho životních poměrů byl značný a způsobilý jej destabilizovat. Stěžovatel se o jiná místa ucházel a v současné době je postaven mimo výkon služby. Městský soud věc správně právně i věcně posoudil a napadený rozsudek splňuje požadavky na přezkoumatelnost. Žalobce proto navrhuje, aby byla kasační stížnost zamítnuta.
[6] Stěžovatel v replice uvádí, že nezpochybňuje dosavadní kariéru žalobce, ale žádné vhodné služební místo představeného nebylo volné, a v takovém případě bylo možné jej převést i na služební místo „řadového“ státního zaměstnance. Stěžovatel nadále považuje rozsudky, na které poukázal, za přiléhavé. Nebylo nalezeno služební místo, na němž by k výraznému poklesu životní úrovně žalobce nedošlo. Stěžovatel nesouhlasí s tvrzením, že by při převedení na jiné vhodné služební místo měl přezkoumávat nastavenou životní úroveň státního zaměstnance. Takový postup by byl diskriminační a zákon o státní službě neumožňuje zjišťovat a uchovávat informace týkající se soukromoprávních závazků státních zaměstnanců.
2. Tvorba nebo komplexní posuzování návrhů právních předpisů s celostátní působností nebo předpisů Evropské unie, analýza právního a skutkového stavu, zhodnocování nezbytnosti změny právního stavu, změny rozsahu právní regulace, souladu s dalšími právními předpisy, mezinárodními smlouvami a s právem Evropské unie.
3. Tvorba celostátních resortně závazných předpisů s nejširšími a zásadními dopady do poměrů organizačních složek státu a dalších subjektů, které jsou jimi vázány, a s rozsáhlými věcnými a právními vazbami na další společenské systémy.
4. Výkon komplexních právních činností v oboru státní služby ústředního správního úřadu, vypracovávání zásadních právních výkladů a stanovisek a stanovování obecných postupů aplikace právních předpisů včetně řešení věcně a právně složitých případů a zastupování v soudních a obdobných sporech.
5. Tvorba koncepce oboru služby v působnosti ústředního správního úřadu.
5. Tvorba koncepce oboru služby v působnosti ústředního správního úřadu.
6. Posuzování práv na náhradu za škody značného rozsahu a na zadostiučinění za rozsáhlou nemajetkovou újmu, kterou způsobily státní orgány nebo jiné orgány nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem při výkonu veřejné moci ve věcně a právně složitých případech a jednání jménem státu o těchto právech v soudních sporech včetně uplatňování požadavků státu na regresní úhrady za poskytnuté náhrady za škody způsobené nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a zadostiučinění za nemajetkovou újmu.“
[29] Pracovní náplň 16. platové třídy je pak v citovaném nařízení vymezena takto: „Komplexní koordinace stanovování koncepcí dlouhodobého vývoje oborů hlavní činnosti v zákonem vymezené působnosti ministerstev s rozsáhlým vnitřním členěním na specializované obory s vazbami na jiné obory správy s celostátní působností a jiné celospolečenské systémy předurčující chování nejširších skupin osob v zásadních oblastech.“
[30] Z popisu pracovní náplně je patrné, že výkon činnosti uvedené v 16. platové třídě bude vyžadovat vyšší odbornost, zkušenosti či například také pracovní nasazení. Činnosti uvedené v 13. platové třídě sice nejsou nijak podřadné, triviální či rutinní, rozdíl v pracovní náplni je však zřejmý.
[31] S posunem v platových třídách přitom souvisí také snížení platu žalobce. Faktem je, že tento důsledek je takřka imanentně spojen s přeřazením ze služebního místa představeného na služební místo „řadové“, a to 1) z důvodu zrušení příplatku za vedení, 2) z důvodu přeřazení do nižší platové třídy, které je zpravidla nevyhnutelné, a 3) z důvodu snížení osobního příplatku, které bývá v těchto případech s ohledem na zásadu rovného zacházení pravidlem (k tomu viz např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 12. 2021, č. j. 6 Ads 315/2020
58, nebo ze dne 14. 11. 2023, č. j. 2 Ads 211/2022
56). Jak již přitom bylo uvedeno výše, státní zaměstnanec nemá právní nárok, aby byl převáděn z místa představeného pouze na místo představeného. Také proto Nejvyšší správní soud již v minulosti aproboval převedení na nové služební místo spojené i s velmi výrazným snížením platu (o cca 35 %
viz shora uvedený rozsudek č. j. 7 Ads 9/2022
31, 40 %
viz shora citovaný rozsudek č. j. 2 Ads 211/2022
56, ale i 50 %
viz shora uvedený rozsudek č. j. 6 Ads 315/2020
58 ve spojení s jemu předcházejícím rozsudkem městského soudu ze dne 15. 9. 2020, č. j. 5 Ad 2/2018
93). Je však nutno zdůraznit, že všechny uváděné případy se vždy do určité míry skutkově lišily od nyní projednávané věci, což je ostatně typickým znakem takřka všech takto posuzovaných případů. Ve věci sp. zn. 7 Ads 9/2022 tak byl například vliv snížení platu oslaben tím, že byl žalobce převeden opět na místo představeného, ve věcech sp. zn. 2 Ads 211/2022 a 6 Ads 315/2020 zase tím, že šlo o menší posun mezi platovými třídami (o dvě, respektive jednu platovou třídu níže). V případě žalobce přitom došlo k ještě většímu snížení platu (včetně všech příplatků), než jaký byl hodnocen v dosavadní (shora citované) judikatuře, konkrétně o 56 %. Tato skutečnost je dalším z aspektů, které relevantním způsobem snižují vhodnost nového služebního místa.
[32] Nejvyšší správní soud pouze pro úplnost poznamenává, že žalobce ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvádí jiné výše dosavadního a následného platu, ty však nijak nedokládá. Rozdíl může být dán například mimořádnými odměnami, které však není možné zohledňovat, neboť se jedná nejen o nenárokovou, ale hlavně skutečně mimořádnou, tj. nepravidelnou a nepředvídatelnou složku platu. Potenciální mimořádné odměny na novém služebním místě nelze v době rozhodování o převedení na nové služební místo předvídat.
[33] Lze dodat, že výrazný pokles platu je faktorem pro hodnocení vhodnosti nového služebního místa sám o sobě, bez ohledu na jeho dopad do majetkové sféry konkrétního státního zaměstnance. V projednávané věci navíc žalobce na žádný konkrétní dopad do své majetkové sféry ve správním řízení nepoukazoval. Tuto skutečnost uvádí až v žalobě, ovšem zcela obecně („zejména s ohledem na převzaté závazky z hypotečního úvěru a vyživovací povinnosti“), a aniž by ke svému zcela novému tvrzení navrhl jakýkoliv důkaz. Je otázkou, nakolik by aktuální závazky státního zaměstnance, které se buďto mohou změnit (v případě splátek úvěru), nebo by se měly průběžně měnit při změně výše platu (v případě vyživovací povinnosti), měly hrát roli při posuzování vhodnosti služebního místa. Avšak s ohledem na to, že žalobce tuto otázku do správního řízení vůbec nevnesl a svá následná žalobní tvrzení nijak nekonkretizoval ani neprokazoval, jedná se v tuto chvíli o otázku ryze akademickou, a tudíž pro danou věc irelevantní. S ohledem na výše učiněné závěry by navíc posouzení této otázky nemohlo nic změnit na výsledku soudního přezkumu.
[34] Po vyhodnocení všech kritérií vhodnosti Nejvyšší správní soud shledal ve shodě s městským soudem, že nadprůměrné vzdělání, kvalifikace, schopnosti a pracovní zkušenosti žalobce, srovnání náplně práce původního a nového služebního místa, přeřazení do 13. platové třídy a výrazné snížení platu vedou ve svém souhrnu k závěru, že nové služební místo nebylo pro žalobce vhodné.
[35] Na základě výše uvedeného dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost není důvodná, a proto ji podle § 110 odst. 1 s. ř. s. in fine zamítl.
[36] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaný sice měl ve věci plný úspěch, nevznikly mu však žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti. Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, že se žádnému z účastníků náhrada nákladů řízení nepřiznává.
Poučení : Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné (§ 53 odst. 3 s. ř. s.).
V Brně dne 22. února 2024
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu