Žalobce je aktivně legitimován k podání žaloby proti rozhodnutí České národní banky vydanému podle $ 10 odst. 9 zákona č. 363/1999 Sb., o pojišťovnictví (ve znění před novelizací provedenou zákonem č. 278/2009 Sb.), kterým mu nebyl udělen sou- hlas s výkonem funkce člena představenstva pojišťovny, přestože nebyl účastníkem předchozího správního řízení.
Žalobce je aktivně legitimován k podání žaloby proti rozhodnutí České národní banky vydanému podle $ 10 odst. 9 zákona č. 363/1999 Sb., o pojišťovnictví (ve znění před novelizací provedenou zákonem č. 278/2009 Sb.), kterým mu nebyl udělen sou- hlas s výkonem funkce člena představenstva pojišťovny, přestože nebyl účastníkem předchozího správního řízení.
C.) [14] Základem pro posouzení věci je v daném případě otázka možnosti soudního přezkumu napadeného aktu žalované na zá- kladě žaloby podané stěžovatelem, který ne- byl účastníkem správního řízení. K tomu je vhodné připomenout, že zákonný rámec pro rozsah přezkumné pravomoci soudů ve správním soudnictví je vymezen soudním řá- dem správním v $ 4 ve spojení s $ 2. Ustano- vení $ 4 odst. 1 písm. a) s. ř. s. zavádí legisla- tivní zkratku „správní orgán“. Tím se rozumí orgán moci výkonné, orgán územního sa- mosprávného celku, jakož i fyzická nebo právnická osoba nebo jiný orgán, pokud jim bylo svěřeno rozhodování o právech a po- vínnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy. Zdejší soud v roz- hodnutí ze dne 21. 5. 2008, čj. 4 Ans 9/2007- 197, č. 1717/2008 Sb. NSS, uvedl, že „[zlákon- ná definice obsahuje tři prvky: za prvé, jedná se o orgán moci výkonné čí jiný z typu orgá- nů v definici uvedených. Za druhé, tento or- gán rozhoduje o právech a povinnostech fy- zických a právnických osob. Za třetí, toto rozhodování se děje v oblasti veřejné správy“ Přezkumu ve správním soudnictví může být tedy podrobena taková činnost, která naplňu- je všechny tři citované definiční prvky. [15] Pro možnost přezkumu činnosti správního orgánu však musí vedle těchto tří znaků přistoupit ještě znak čtvrtý, obsažený v $2s.ř. s., tedy v daném případě musí být činností správního orgánu dotčena veřejná subjektivní práva fyzických nebo právnic- kých osob. Lze tedy shrnout, že pro možnost přezkoumání aktu správního orgánu je nut no, aby tento akt naplnil kumulativně všech- ny čtyři výše uvedené znaky. [16] Možnost přezkumu aktů správních orgánů musí být v neposlední řadě posuzová- na i s ohledem na ústavní povinnost soudů 383 2260 poskytovat ochranu právům, obsaženou v čl. 90 Ústavy a čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), jež má na ústavní úrovni zásadní význam pro činnost správních soudů, když stanoví: „Kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen rozhodnutím orgánu veřejné správy, může se obrátit na soud, aby přezkoumal zákonnost takového rozhodnutí, nestanoví-li zákon jinak. Z pra- vomoci soudu však nesmí být vyloučeno pře- zkoumávání rozhodnutí týkajících se zá- kladních práv a svobod podle Listiny“ Tímto ustanovením Listina zakládá pravidlo „pre- sumpce přezkumu“, které stanoví správním soudům povinnost podrobit přezkumu akty veřejné moci dotýkající se právní sféry fyzic- kých a právnických osob, pokud jejich pře- zkum není zákonem výslovně vyloučen. Po- dobný závěr zformuloval ve stěžovatelem citovaném nálezu ze dne 22. 3. 2000, sp. zn. PI. ÚS 19/99, č. 43/2000 Sb. ÚS, č. 96/2000 Sb., i Ústavní soud, nicméně argumentace tímto nálezem ve vztahu k nyní projednávanému případu není případná, jelikož tento nález byl vydán ještě před účinností soudního řádu správního a navíc se věcně týká vymezení účastníků řízení podle již zrušeného staveb- ního zákona. [17] Jak plyne z usnesení rozšířeného se- nátu Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 3. 2005, čj. 6 A 25/2002-42, č. 906/2006 Sb. NSS (poznámka soudu: z tohoto usnesení v podstatné míře vychází i stěžovatelem cito- vaný rozsudek ze dne 28. 8. 2009, čj. 2 As 51/2008-161), je neudržitelnou taková inter- pretace $ 65 odst. 1 s. ř. s., která omezuje přístup k soudu tím, že striktně vyžaduje v každém jednotlivém případě hledání poru- šeného subjektivního hmotného práva, jakož i úkonu, který subjektivní hmotné právo zalo- žil, změnil, zrušil či závazně určil. Vyskytují se totiž poměrně zhusta situace, kdy se správní úkon dotýká právní sféry žalobce, a přesto žádné právo striktně vzato nezaložil, nezmě- nil nebo závazně neurčil. Stejně tak nelze vždy žalobní legitimaci podmiňovat zkráce- ním na hmotných subjektivních právech: jed- nak se určitá rozhodnutí hmotněprávní sféry žalobce vůbec nedotýkají, jednak je takový 384 požadavek zpochybnitelný už z toho důvodu, že předmětem soudního řízení není hmotné právo žalobce, ale jím uplatněný procesní ná- rok. Ze všech těchto příčin nelze $ 65 odst. 1 s. ř. s. vykládat doslovným jazykovým výkla- dem, ale podle jeho smyslu a účelu. „Žalobní legitimace podle tohoto ustanovení musí být dána pro všechny případy, kdy je dotčena právní sféra žalobce, tj. kdy se jednostranný úkon správního orgánu, vztahující se ke konkrétní věci a konkrétním adresátům, zá- vazně a autoritativně dotýká jejich právní sféry. Nejde ledy o to, zda úkon správního or- gánu založil, změnil, zrušil čí závazně určil práva a povinnosti žalobce, nýbrž o to, zda se - podle tvrzení žalobce v žalobě — nega- tivně projevil v jeho právní sféře.“ [18] Zdejší soud má za to, že z takto široce nastaveného vnímání $ 65 odst. 1 s. ř. s. je zce- la zřejmé, že stěžovatel aktivně legitimován k podání žaloby proti rozhodnutí žalované byl. Dotčenost právní sféry stěžovatele spat- řuje soud přinejmenším ve dvou směrech. Za prvé, v základním právu na svobodnou vol- bu povolání, právu podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost ve smyslu čl. 26 odst. 1 Listiny. Nelze ostatně přehlédnout, že i městský soud v odůvodnění napadeného usnesení vý- slovně připustil, že se rozhodnutí žalované stě- žovatele dotkne, jelikož v jeho důsledku nemůže vykonávat funkci člena představenstva. [19] Za druhé, tato dotčenost je dána i tím, že z obsahu negativního rozhodnutí ža- lované výslovně plyne, že stěžovatel není oso- bou, která by s ohledem na svou dosavadní praxi dávala jistotu obezřetného řízení pojiš- ťovny ve smyslu $ 7 odst. 4 zákona o pojišťov- nictví. Přestože Nejvyšší správní soud za dané procesní konstelace není oprávněn jakkoliv se vyjadřovat k tomuto závěru žalované, je zcela zřejmé, že tento závěr je způsobilý do- tknout se právní sféry stěžovatele. S ohledem na jednotu a předvídatelnost rozhodování správního orgánu totiž lze důvodně očekávat, že podobný závěr by žalovaná vyslovila ve vztahu ke stěžovateli i v budoucnu, pokud by měla rozhodnout o podobném návrhu, byť ve vztahu k jiné pojišťovně. Konečně, takovéto hodnocení osoby stěžovatele je a bude nepo- chybně ve vztahu k němu negativně vnímáno v rámci dané profesní skupiny a tohoto seg- mentu podnikání. Rovněž v tomto směru je rozhodnutí žalované způsobilé dotknout se právní sféry stěžovatele, a to kromě zmíněné- ho čl. 26 Listiny též i ve vztahu k čl. 10 odst. 1 Listiny, který přiznává každému právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno (podobně viz rozsudek ze dne 4. 2. 2004, čj. 6 A 57/2002-61, č. 188/2004 Sb. NSS). [20] Ke skutečnosti, že stěžovatel nebyl účastníkem správního řízení, soud uvádí, že konstrukce $ 65 odst. 1 s. ř. s. (na rozdíl od odstavce 2 stejného ustanovení) nutně nevý- žaduje předchozí účastenství žalobce ve správním řízení. Z hlediska aktivní legitimace k podání žaloby proto není určující, zda s do- tčeným subjektem bylo jednáno jako s účast- níkem správního řízení, nýbrž zda vydaným rozhodnutím byla dotčena jeho právní sféra ve shora popsaném smyslu. [21] Tento závěr je plně souladný i s ustá- lenou judikaturou zdejšího soudu. Stojí proto jen za připomenutí, že ve známém případu nejmenování justičního čekatele soudcem (rozsudek ze dne 27. 4. 2006, čj. 4 Aps 3/2005-35, č. 905/2006 Sb. NSS) Nejvyšší správní soud rovněž konstatoval, že uchazeč o funkci soudce může svoji vůli stát se soud- cem projevovat či uplatňovat pouze tak, že po absolvování magisterského studijního programu v oblasti práva je oprávněn toliko souhlasit se svým ustanovením do funkce soudce a s přidělením k určitému soudu. Pro- cedura, která vyúsťuje v předložení návrhu na jmenování soudcem prezidentu republi- ky, zákonem výslovně upravena není a je věcí zvyklostí v postupu ministra spravedlnosti a vlády a jejich součinnosti s prezidentem re- publiky. „Vlastní návrh na jmenování justič- ního čekalele soudcem je mimo vlastní dispoziční sféru navrhovaného, návrh před- kládá ministr spravedlnosti nejprve k pro- jednání vládě a po projednání návrhu je ná- vrh předkládán prezidentu republiky.“ Jinak řečeno, rovněž v tomto případě žalobce ne- byl účastníkem správního řízení a přesto byl aktivně legitimován k podání žaloby. V tomto směru je nyní projednávaný případ s tímto případem obdobný. [22] Lze tak uzavřít, že stěžovatel je aktiv- ně legitimován k podání žaloby proti rozhod- nutí žalované vydanému podle $ 10 odst. 9 zá- kona o pojišťovnictví, kterým mu nebyl udělen souhlas s výkonem funkce člena před- stavenstva společnosti MAXIMA pojišťovna. Řízení před soudem: ochrana proti nezákonnému zahájení vytýkacího řízení; ochrana proti účelově prodlužovanému vytýkacímu řízení; ochrana před zaevidováním v databázi EUROCANET Daňové řízení: vytýkací řízení k $ 43 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění zákona č. 270/2007 Sb.» (v textu jen „daňový řád“) k $ 65 a $ 82 soudního řádu správního k nařízení Rady (ES) č. 1798/2003 o správní spolupráci v oblasti daně z přidané hodnoty a 0 zrušení nařízení (EHS) č. 218/92 I. Prostředkem právní ochrany proti tvrzenému nezákonnému zahájení vytýka- cího řízení (6 43 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků) je žaloba dle $ 65 a násl. s. ř. s. podaná proti konečnému rozhodnutí správce daně ve věci vyměření da- » Sáčinností od 1. 1. 2011 nahrazen zákonem č. 280/2009 Sb., daňový řád. 2261 ně, nikoli žaloba na ochranu před nezákonným zásahem dle $ 82 s. ř. s. Prostředkem právní ochrany proti účelově prodlužovanému vytýkacímu řízení ($ 43 zákona o správě daní a poplatků) je žaloba nečinnostní podaná dle 6 79 a násl. s. ř. s. II. Žalobu na ochranu před nezákonným zásahem ($ 82 s. ř. s.) spočívajícím v ší- ření určité informace prostřednictvím formulářů SCAC 2004 rozeslaných do jiných členských států Evropské unie, jakož i v zaevidování žalobce v databázi EUROCANET (European Carousel Network) nelze odmítnout ve smyslu $ 85 s. ř. s., neboť žalobce nemá k dispozici jiné právní prostředky, jimiž by se mohl před tvrzeným nezákon- ným zásahem domáhat ochrany.
Ing. Milan T. proti České národní bance o udělení souhlasu s výkonem funkce člena představenstva pojišťovny, o kasační stížnosti žalobce.