Zástupce veřejnosti ($ 23 stavebního zákona z roku 2006) je v souvislosti s vypo- řádáním jím uplatněné námitky proti opatření obecné povahy (územně plánovací dokumentaci) aktivně legitimován pouze k podání žaloby proti rozhodnutí o těchto námitkách (namítající těžké procesní vady předcházející jeho vydání, potažmo ne- přezkoumatelnost takového rozhodnutí), a to dle $ 65 odst. 2 s. ř. s.
Zástupce veřejnosti ($ 23 stavebního zákona z roku 2006) je v souvislosti s vypo- řádáním jím uplatněné námitky proti opatření obecné povahy (územně plánovací dokumentaci) aktivně legitimován pouze k podání žaloby proti rozhodnutí o těchto námitkách (namítající těžké procesní vady předcházející jeho vydání, potažmo ne- přezkoumatelnost takového rozhodnutí), a to dle $ 65 odst. 2 s. ř. s.
Nejvyšší správní soud s postoupením věci nesouhlasí, a to z následujících důvodů. Pro posouzení věcné příslušnosti soudu k projednání předmětné žaloby je nutné řád- ně identifikovat předmět řízení. Pokud by to- tiž skutečně bylo napadáno opatření obecné povahy (respektive jeho část), byla by k pro- jednání a rozhodnutí věci založena přísluš- nost zdejšího soudu ($ 101c s. ř. s.); pokud by ovšem šlo o žalobu podanou dle části třetí hlavy druhé dílu prvního soudního řádu správního (žaloba na zrušení rozhodnutí 354 správního orgánu), byl by věcně příslušným krajský (městský) soud ($ 7 odst. 1 s. ř. s.). Podstatné pro posouzení shora uvedené otázky je, že žalobci (i přes jisté formulační nejasnosti objevující se i v petitu) zcela jed- noznačně vyjadřují vůli podrobit soudnímu přezkumu nikoli opatření obecné povahy ja- ko takové (či jeho část, ale toliko rozhodnutí o námitkách žalobce a). Jistá nekonzistent- nost v užitých formulacích zcela evidentně není výrazem neujasněnosti záměru žalobců v otázce předmětu řízení a režimu, ve kterém má být toto řízení vedeno, ale jde na vrub ne zcela srozumitelné právní úpravě, která roz- hodnutí o námitkách explicitně pojímá jako součást odůvodnění zcela jiné kategorie správních aktů - opatření obecné povahy. Pro další právní úvahy lze tedy učinit dílčí zá- věr, že žalobci se domáhají přezkoumání roz- hodnutí o námitkách žalobce a), a to v pro- cesním režimu části třetí hlavy druhé dílu prvního soudního řádu správního. Z uvedeného je zřejmé, že zbývá zodpově- dět, zda jsou soudy povolány takové rozhod- nutí ve shora uvedeném procesním režimu přezkoumat; je tedy nutné posoudit, zda vů- bec rozhodnutí o námitkách lze považovat za samostatné správní rozhodnutí, a pokud ano, zda splňuje definici soudně přezkoumatelné- ho správního rozhodnutí ve smyslu $ 65 odst. 1 s. ř. s. (...) Dle názoru Nejvyššího správního soudu nelze mít pochybnosti o tom, že rozhodnutí o námitkách lze po stránce formální pova- žovat za správní rozhodnutí. Nejen že jej tak explicitně označuje správní řád v $ 172 odst. 5 in fine a stavební zákon v $ 53 odst. 1 a $ 54 odst. 4, ale z prvně citovaného ustano- vení je též zřejmé, že materializovaný výstup vypořádání uplatněné námitky splňuje for- mální náležitosti spojované se správními roz- hodnutími - musí obsahovat především výrok (v intencích uplatněné námitky) a odůvodně- ní. Samotný fakt, že vydání rozhodnutí o ná- mitce nepředchází standardní správní řízení, tomuto závěru nikterak nepřekáží. Jakkoli te- dy vypořádání uplatněné námitky není před- mětem řízení (byť s jeho vyústěním - opatře- ním obecné povahy - je imanentně spojeno) a ten, kdo námitku uplatnil, nedisponuje pro- cesními možnostmi odpovídajícími právům účastníků řízení dle části druhé hlavy čtvrté správního řádu (nejde o správní řízení ve smyslu $ 9 správního řádu), nelze nalézt ar- gumenty pro závěr, že by jen z tohoto důvodu nemělo být rozhodnutí o námitce považová- no za rozhodnutí (po formální stránce). V ty- pově obdobných případech se Nejvyšší správní soud v-minulosti již vyslovil dokonce i ve prospěch soudního přezkumu takových aktů (o tom viz dále), a to právě s ohledem na fakt, že adresát takového rozhodnutí je ve svých možnostech obrany proti němu v rámci prostředků správního práva značně omezen (srov. rozsudek ze dne 18. 3. 2010, čj. 3 Ads 128/2009-71, č. 2050/2010 Sb. NSS). Rozhod- nutí o námitkách je tedy samostatným vý- stupem orgánu veřejné správy a nelze jej ztotožňovat s opatřením obecné povahy. Opatření obecné povahy je fakticky nástro- jem publikace tohoto rozhodnutí; zahrnutí rozhodnutí o námitce do odůvodnění opatře- ní obecné povahy je dáno specifickým postu- pem předcházejícím vydání tohoto opatření, v jehož rámci (tedy mimo standardní správní řízení) jsou námitky vypořádávány. Shora uvedený závěr, dle kterého rozhod- nutí o námitkách je individuálním správním aktem - rozhodnutím, věcně oddělitelným od samotného opatření obecné povahy, však sám o sobě nepostačuje pro závěr o jeho soudní přezkoumatelnosti. Ustálená soudní judikatura v této otázce stojí zcela jednoznač- ně na závěru, že soudně přezkoumatelným je takový individuální správní akt, který vykazu- je materiální znaky rozhodnutí; případná absence označení takového aktu jako rozhod- nutí či deficity v jeho formě, jsou pak již věcí samotného soudního přezkumu. Za rozhod- nutí ve smyslu $ 65 odst. 1 s. ř. s. lze tedy po- važovat takový akt správního orgánu, který je způsobilý zasáhnout právní sféru jeho adre- sáta (viz rozsudek NSS ze dne 18. 4. 2007, čj. 8 As 29/2005-71). Správní soudnictví je ostat- ně vystavěno na principu generální klauzule; přezkoumat lze tedy každé správní rozhod- nutí, ledaže by bylo ze soudního přezkumu výslovně zákonem vyloučeno, s výjimkou roz- hodnutí týkajících se základních práv a svo- bod, u nichž kompetenční výluka není mož- ná (srov. rozsudek NSS ze dne 31. 3. 2010, čj. 9 As 30/2010-219). Je tedy zřejmé, že „nabízejí- li se dvě interpretace, z nichž jedna hovoří ve prospěch soudního přezkumu a druhá proti němu, je vždy zapotřebí upřednostnit tu prv- ní, respektive v pochybnostech, zda se určitý úkon dotýká práv a povinností žalobce po- dle f 65 odst. I s. ř. s., a tedy podléhá přezku- mu, je na místě usuzovat, že tomu tak je“ (viz rozsudek rozšířeného senátu NSS ze dne 26. 10. 2005, čj. 1 Afs 86/2004-54, č. 792/2006 Sb. NSS, či výše citovaný rozsu- dek čj. 3 Ads 128/2009-71). Otázkou, zda konkrétně rozhodnutí o ná- mitkách podaných proti návrhu územního plánu lze podřadit soudnímu přezkumu, se zdejší soud již v minulosti zabýval, a to v roz- sudku ze dne 7. 1. 2009, čj. 2 Ao 2/2008-62. Zde připustil, že jde o správní akt, který je sa- mostatným rozhodnutím, kterým by, dle kon- krétních okolností věci, mohlo dojít k dotče- ní práv osoby, která tuto námitku uplatnila. Vždy je však nutno posuzovat, zda k tomuto dotčení došlo již samotným rozhodnutím o námitkách, nebo až územním plánem, tedy následným schválením opatření obecné povahy. V případě posledně zmiňovaném by totiž k dotčení práv takové osoby nedošlo s konečnou platností již rozhodnutím o ná- mitkách; soudní ochrana by proto, na princi- pu subsidiarity, byla poskytnuta až proti ko- nečnému správnímu aktu, zde opatření obecné povahy. Ze skutečností shora uvedených lze tedy učinit další dílčí závěr, a sice, že rozhodnutí o námitkách, pojaté do odůvodnění opatření obecné povahy, je z materiálního hlediska sa- mostatným správním rozhodnutím, jehož soudní přezkum není a priori vyloučen. Uvedený závěr nicméně není postačující pro určení, v jakém procesním režimu se mo- hou žalobci [fakticky však pouze žalobce a), neboť pouze on uplatnil námitky, o nichž by- lo rozhodováno] domáhat ochrany svých práv v nyní posuzovaném případě. Ze závěrů plynoucích z posledně zmiňovaného rozsud- ku zdejšího soudu je totiž zřejmé, že žalobci 355 2244 v procesu přijímání změny územního plánu (završeného vydáním opatření obecné pova- hy) nevystupovali jako nositelé svých subjek- tivních práv, a rozhodnutí o námitkách žalob- ce a) se tak žádným způsobem nemohlo dotknout jejich hmotněprávního postavení. Je tedy zřejmé, že jejich aktivní žalobní legiti- mace ve smyslu $ 65 odst. 1 s. ř. s. je vylouče- na. Na straně druhé nelze ovšem přehléd- nout ani existenci usnesení zdejšího soudu ze dne 25. 6. 2008, čj. 5 Ao 3/2008-27, č. 1679/2008 Sb. NSS, kterého se ostatně ža- lobci výslovně dovolávají. Nejvyšší správní soud v tomto usnesení konstatoval, že zástup- ce veřejnosti ve smyslu $ 23 stavebního záko- na, ani osoby, které zastupoval v řízení o vy- dání územně plánovací dokumentace, nejsou následně aktivně legitimováni domáhat se u Nejvyššího správního soudu zrušení této územně plánovací dokumentace, jakožto opatření obecné povahy, v řízení dle $ 10la a násl. s. ř. s. Obdobně jako v již zmiňovaném rozsudku čj. 2 Ao 2/2008-62, i v tomto přípa- dě Nejvyšší správní soud vycházel z premisy, že zástupce veřejnosti ani jím zastupované osoby „nemohli v řízení o návrhu na zrušení [..] opatření obecné povahy tvrdit ani pro- kázat dotčení na svých právech, neboť právě patří ke skupině osob, které dotčeny nejsou. Význam a prospěšnost institutu zástupce ve- řejnosti v řízení o územně plánovací doku- mentaci jsou zřejmé, umožňuje občanům obce čí kraje zúčastnit se projednávání těch- to pro rozvoj příslušného územního samo- správného celku zcela zásadních dokumen- tů, a vykonávat tak veřejnou kontrolu nad tím, zda jsou veřejné zájmy při územním plánování [...) ze strany orgánů veřejné mo- ci skutečně respektovány. Zároveň je ovšem třeba konstatovat, že uvedený institut nebyl promítnut do právní úpravy soudního pře- zkoumání opatření obecné povahy, tedy do soudního řádu správního (f 10la až f 101d s. ř s.).“ Je tedy evidentní, že v nyní posuzo- vaném případě žalobci nejsou aktivně legiti- mováni k podání žaloby proti rozhodnutí o námitkách žalobce a) ve smyslu $ 65 odst. 1 s. ř. s., ani k podání návrhu na zrušení obecné povahy dle $ 101a a násl. s. ř. s., a to per se. 356 xx Nejvyšší správní soud se nicméně zcela ztotožňuje s žalobci v jejich názoru, že ode- přením soudní kontroly způsobu, jakým byly vypořádány námitky zástupce veřejnosti uplatněné v rámci projednávání návrhu změ- ny územního plánu, by ve svých důsledcích vedlo k degradaci tohoto procesního institu- tu, který byl do stavebního zákona zaveden k prosazování veřejných zájmů v procesu územního plánování. Přístup k soudní ochra- ně pro osoby, které se sice zúčastnily správní- ho řízení, ale rozhodnutí z něho vzešlé se sfé- ry jejich subjektivních práv nedotýká, není ovšem vyloučen. Jak se totiž vyslovil rozšíře- ný senát Nejvyššího správního soudu v roz- sudku ze dne 23. 3. 2005, čj. 6 A 25/2002-42, č. 906/2006 Sb. NSS, těmto osobám za urči- tých podmínek svědčí aktivní legitimace ve smyslu $ 65 odst. 2 s. ř. s. Rozšířený se- nát zde konstatoval, že „[pJoďmínka, podle níž žalobce k žalobě není oprávněn podle S 65 odst. I s. ř s., vystihuje to, proč se tomu- to typu žalobců říká zájemníci: ve správním řízení nemohli být dotčení na své vlastní právní sféře, a nemohou tedy žalovat podle odstavce prvého. Tyto osoby se účastnily správního řízení z toho důvodu, že v něm uplatňovaly určitý zájem, např. zájem na ochraně přírody; nejčastějšími zájemníky jsou právě ekologické spolky. Žalobce, jakožto účastník správního řízení, mohl být zkrácen na svých procesních právech. Jeho žalobní le- gitimaci zakládá právě tvrzení o zkrácení na procesních právech (č. 291/2004 Sb. NSS). Žalobce tedy musí tvrdit, že jako účastník předchozího správního řízení — v němž pou- ze uplatňoval určitý zájem — byl zkrácen na svých procesních právech; toto zkrácení zá- roveň musí být takové intenzity, aby mohlo mít za následek nezákonnost rozhodnutí, proti němuž žalobce brojí.“ Dle názoru Nejvyššího správního soudu lze uvedené závěry vztáhnout i na postavení žalobce a) v dané věci. Jak již bylo opakovaně konstatováno, v procesu předcházejícímu přijetí změny územně plánovací dokumenta- ce totiž vystupoval jako nositel veřejných zá- jmů představovaných uplatněnými připo- mínkami relevantní části veřejnosti, přičemž samotný fakt, že rozhodnutí o námitkách, kte- dy namítána těžká procesní vada, která mohla ré v tomto směru uplatnil, nebylo vydáno ve — mít vliv na zákonnost správního rozhodnutí. standardním správním řízení, nemůže být je- ho právu na přístup k soudu ke škodě. Sou- časně je zřejmé, že žalobou je namítána ne- přezkoumatelnost rozhodnutí o námitkách; opatření obecné povahy jako takového (jeho nepřezkoumatelnost (ať již z důvodu nesrozu- | Části), nýbrž správního rozhodnutí - rozhod- mitelnosti či nedostatku důvodů) je podmnoži- — nutí o námitkách, přičemž žalobce a) je k po- nou procesních vad jakéhokoli řízení - je te- — dání takové žaloby aktivně legitimován. (...) Lze tedy uzavřít, že návrhem podaným v dané věci se žalobci domáhají zrušení nikoli 2245 Nařízení vlády: odkaz na ustanovení technické normy Ochrana spotřebitele: bezpečnost výrobků k $ 2 písm. £) a $ 3 odst. 2 nařízení vlády č. 198/2007 Sb., o bezpečnosti zapalovačů uváděných na trh k zákonu č. 102/2001 Sb., o obecné bezpečnosti výrobků k zákonu č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky k směrnici 2001/95/ES o obecné bezpečnosti výrobků : I. K tomu, aby do nařízení vlády bylo možné zařadit odkaz na ustanovení tech- nické normy, není třeba výslovného zmocnění v zákoně. Podstatné je, aby takové nařízení vlády, jehož součástí sé na základě odkazu stane i příslušné ustanovení technické normy, svým obsahem nepřekračovalo meze zákona, k jehož provedení bylo vydáno. II. Ustanovení $ 3 odst. 2 ve spojení s ustanovením $ 2 písm. f) nařízení vlády č. 198/2007 Sb., o bezpečnosti zapalovačů uváděných na trh, nejsou v rozporu se směrnicí 2001/95/ES o obecné bezpečnosti výrobků, se zákonem č. 102/2001 Sb., o obecné bezpečnosti výrobků, se zákonem č. 22/1997 Sb., o technických požadav- cích na výrobky, ani s jiným nadřazeným právním předpisem.
a) Ing. Ilja M., MBA a b) Mgr. Renata Š. proti Magistrátu hlavního města Prahy o námitce žalobce a) proti změně zahrnuté do návrhu změny Územního plánu sídelního útvaru