Rozhodnutí, které vedlo k „uprázdnění “ určité vedoucí funkce v monokratickém orgánu, je třeba považovat za podklad pro jmenování jiné osoby do této funkce. Odpadne-li následně „uprazdňující “ rozhodnutí (typicky v důsledku jeho zrušení soudem ve správním soudnictví), odpadl podklad pro jmenování. Takovou skutečnost je nutno považovat za důvod obnovy řízení použitelný podle § 100 odst. 1 písm. b) a odst. 3 správního řádu z roku 2004.
[17] Jestliže tedy stěžovatel vydal rozhodnutí o obnově správního řízení ve věci jmenování žalobce do funkce, nepochybně se jednalo o rozhodnutí, které zasahuje do subjektivního veřejného práva žalobce na výkon této funkce, do níž byl žalobce předtím jmenován, jelikož právě akt samotný, jímž ke jmenování došlo a který žalobci dává oprávnění uvedenou veřejnou funkci vykonávat, je rozhodnutím o obnově správního řízení dotčen . Podle § 100 odst . 6 věty druhé správního řádu totiž „[r]ozhodnutí, jímž bylo řízení obnoveno, má odkladný účinek, pokud napadené rozhodnutí nebylo dosud vykonáno, ledaže správní orgán v rozhodnutí odkladný účinek vyloučil z důvodů uvedených v § 85 odst. 2 nebo ledaže vykonatelnost nebo jiné účinky rozhodnutí již zanikly podle zvláštního zákona“ . Městský soud správně poukázal na to, že v intencích shora citova- ného usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího
SB ÍRKA ROZHODNUTÍ NSS 2/2 016
správního soudu čj . 5 As 13/2006-46 je nutno pojmu „výkon“ rozhodnutí ve smyslu citovaného ustanovení rozumět šířeji a zahrnout pod něj všechny právní účinky napadeného rozhodnutí . Rozhodnutí, jímž byl někdo jmenován do funkce vedoucího státního zástupce, mu dává oprávnění tuto funkci vykonávat . „Výkon“ takového rozhodnutí tedy probíhá prostě a jednoduše tím, že jmenovaný uvedenou funkci vykonává – uplatňuje pravomoci s ní spojené na straně jedné a požívá požitků s ní spojených (v daném případě především pobírá plat) na straně druhé . Právě z těchto důvodů má rozhodnutí, jímž bylo obnoveno řízení ve věci jmenování vedoucího státního zástupce do funkce, „automatický “ odkladný účinek podle § 100 odst . 6 věty druhé s . ř . s . a právě tento účinek znamená zásah do práv toho, kdo kdy byl do dané funkce jmenován . Městský soud tedy zcela správně žalobu proti uvedenému rozhodnutí shledal přípustnou a věcně ji projednal .
[18] Důvodná je však námitka stěžovatele, že městský soud nesprávně posoudil, zda zrušení rozhodnutí o odvolání dřívějšího vedoucího státního zástupce, jímž se tato funkce „uvolnila“ pro jmenování žalobce do ní, je důvodem obnovy řízení z moci úřední podle § 100 odst . 1 písm . b) a odst . 3 správního řádu .
[19] Podle § 100 odst . 1 písm . b) správního řádu „[ř]ízení před správním orgánem ukončené pravomocným rozhodnutím ve věci se na žádost účastníka obnoví, jestliže bylo zrušeno či změněno rozhodnutí, které bylo podkladem rozhodnutí vydaného v řízení, které má být obnoveno, a pokud tyto skutečnosti, důkazy nebo rozhodnutí mohou odůvodňovat jiné řešení otázky, jež byla předmětem rozhodování “. Podle odstavce 3 pak „[v]e tříleté lhůtě od právní moci rozhodnutí může o obnově řízení z moci úřední rozhodnout též správní orgán, který ve věci rozhodl v posledním stupni, jestliže je dán některý z důvodů uvedených v odstavci 1 a jestliže je na novém řízení veřejný zájem; do konce uvedené lhůty musí být rozhodnutí o obnově řízení vydáno“ .
SBÍRKA ROZHOD NUTÍ N SS 2 /2016
[20] Z § 8 až § 12 zákona č . 283/1993 Sb ., o státním zastupitelství, jakož i z dalších jeho ustanovení plyne jednoznačně a nepochybně, že vedoucí státní zástupce je funkce ryze monokratická – u jednoho státního zastupitelství může být pouze jeden jediný jeho vedoucí státní zástupce . Přísná monokratičnost je ostatně u orgánů veřejné moci spíše pravidlem než výjimkou (viz např . ministerstva, soudy, prezident republiky aj .) a má své logické důvody, u monokratického orgánu je zpravidla jasně patrné, kdo v něm je nadán řídícími, rozhodovacími a jinými pravomocemi nebo oprávněními nejvyšší úrovně . Monokratické uspořádání s jasnou hierarchií, v němž v posledku rozhoduje jedna jediná osoba, také zpravidla bývá vnímáno jako uspořádání zvyšující akceschopnost a flexibilitu daného orgánu oproti orgánům kolegiálním . Pokud tedy zákonodárce u určitého typu orgánu zvolil monokratické uspořádání, je třeba ustanovení týkající se jmenování a odvolávání vedoucího takového orgánu vykládat pokud možno tak, aby nedocházelo ke stavu systémově nežádoucímu, a sice že by v čele takovéhoto orgánu stáli současně dva jeho vedoucí (nebo dokonce jich bylo současně ještě více) .
[21] S ohledem na výše uvedené výkladové pravidlo týkající se vedoucích monokratických orgánů je třeba posuzovat i věc žalobce . V době, kdy byl žalobce do funkce vedoucího státního zástupce jmenován, byla tato funkce nepochybně „volná “ v tom smyslu, že nebyla obsazena žádnou osobou, jelikož JUDr . Jakovec jí byl v té době pravomocně zbaven .
[22] Rozhodnutím správního soudu však došlo ke zrušení odvolání JUDr . Jakovce z funkce . Časové aspekty účinků zrušujícího rozhodnutí správního soudu na zrušované nezákonné správní rozhodnutí jsou předmětem letitých nejasností a sporů . Absolutní návrat do stavu před vydáním nezákonného rozhodnutí není možný již jen proto, že nelze vrátit zpět čas, po který bylo za uplatnění principu presumpce správnosti správních rozhodnutí – podle objektivně nezákonného rozhodnutí před jeho zrušením sou- dem postupováno . Minulost v plném rozsa-
JUDr . Jiří Křivanec proti ministru spravedlnosti o jmenování krajským státním zástup-