Rozhodnutí, které vedlo k „uprázdnění “ určité vedoucí funkce v monokratickém
orgánu, je třeba považovat za podklad pro jmenování jiné osoby do této funkce. Odpadne-li následně „uprazdňující “ rozhodnutí (typicky v důsledku jeho zrušení soudem ve správním soudnictví), odpadl podklad pro jmenování. Takovou skutečnost
je nutno považovat za důvod obnovy řízení použitelný podle § 100 odst. 1 písm. b)
a odst. 3 správního řádu z roku 2004.
Rozhodnutí, které vedlo k „uprázdnění “ určité vedoucí funkce v monokratickém
orgánu, je třeba považovat za podklad pro jmenování jiné osoby do této funkce. Odpadne-li následně „uprazdňující “ rozhodnutí (typicky v důsledku jeho zrušení soudem ve správním soudnictví), odpadl podklad pro jmenování. Takovou skutečnost
je nutno považovat za důvod obnovy řízení použitelný podle § 100 odst. 1 písm. b)
a odst. 3 správního řádu z roku 2004.
[17] Jestliže tedy stěžovatel vydal rozhodnutí o obnově správního řízení ve věci
jmenování žalobce do funkce, nepochybně
se jednalo o rozhodnutí, které zasahuje do
subjektivního veřejného práva žalobce na výkon této funkce, do níž byl žalobce předtím
jmenován, jelikož právě akt samotný, jímž ke
jmenování došlo a který žalobci dává oprávnění uvedenou veřejnou funkci vykonávat, je
rozhodnutím o obnově správního řízení dotčen . Podle § 100 odst . 6 věty druhé správního řádu totiž „[r]ozhodnutí, jímž bylo řízení
obnoveno, má odkladný účinek, pokud napadené rozhodnutí nebylo dosud vykonáno,
ledaže správní orgán v rozhodnutí odkladný účinek vyloučil z důvodů uvedených
v § 85 odst. 2 nebo ledaže vykonatelnost
nebo jiné účinky rozhodnutí již zanikly podle zvláštního zákona“ . Městský soud správně poukázal na to, že v intencích shora citova-
ného usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího
SB ÍRKA ROZHODNUTÍ NSS 2/2 016
správního soudu čj . 5 As 13/2006-46 je nutno
pojmu „výkon“ rozhodnutí ve smyslu citovaného ustanovení rozumět šířeji a zahrnout
pod něj všechny právní účinky napadeného
rozhodnutí . Rozhodnutí, jímž byl někdo jmenován do funkce vedoucího státního zástupce, mu dává oprávnění tuto funkci vykonávat .
„Výkon“ takového rozhodnutí tedy probíhá
prostě a jednoduše tím, že jmenovaný uvedenou funkci vykonává – uplatňuje pravomoci
s ní spojené na straně jedné a požívá požitků
s ní spojených (v daném případě především
pobírá plat) na straně druhé . Právě z těchto
důvodů má rozhodnutí, jímž bylo obnoveno
řízení ve věci jmenování vedoucího státního
zástupce do funkce, „automatický “ odkladný
účinek podle § 100 odst . 6 věty druhé s . ř . s .
a právě tento účinek znamená zásah do práv
toho, kdo kdy byl do dané funkce jmenován .
Městský soud tedy zcela správně žalobu proti
uvedenému rozhodnutí shledal přípustnou
a věcně ji projednal .
[18] Důvodná je však námitka stěžovatele, že městský soud nesprávně posoudil, zda
zrušení rozhodnutí o odvolání dřívějšího
vedoucího státního zástupce, jímž se tato
funkce „uvolnila“ pro jmenování žalobce do
ní, je důvodem obnovy řízení z moci úřední
podle § 100 odst . 1 písm . b) a odst . 3 správního řádu .
[19] Podle § 100 odst . 1 písm . b) správního řádu „[ř]ízení před správním orgánem
ukončené pravomocným rozhodnutím ve
věci se na žádost účastníka obnoví, jestliže
bylo zrušeno či změněno rozhodnutí, které
bylo podkladem
rozhodnutí vydaného
v řízení, které má být obnoveno, a pokud
tyto skutečnosti, důkazy nebo rozhodnutí
mohou odůvodňovat jiné řešení otázky, jež
byla předmětem rozhodování “. Podle odstavce 3 pak „[v]e tříleté lhůtě od právní moci
rozhodnutí může o obnově řízení z moci
úřední rozhodnout též správní orgán, který
ve věci rozhodl v posledním stupni, jestliže je
dán některý z důvodů uvedených v odstavci
1 a jestliže je na novém řízení veřejný zájem;
do konce uvedené lhůty musí být rozhodnutí
o obnově řízení vydáno“ .
SBÍRKA ROZHOD NUTÍ N SS 2 /2016
[19] Podle § 100 odst . 1 písm . b) správního řádu „[ř]ízení před správním orgánem
ukončené pravomocným rozhodnutím ve
věci se na žádost účastníka obnoví, jestliže
bylo zrušeno či změněno rozhodnutí, které
bylo podkladem
rozhodnutí vydaného
v řízení, které má být obnoveno, a pokud
tyto skutečnosti, důkazy nebo rozhodnutí
mohou odůvodňovat jiné řešení otázky, jež
byla předmětem rozhodování “. Podle odstavce 3 pak „[v]e tříleté lhůtě od právní moci
rozhodnutí může o obnově řízení z moci
úřední rozhodnout též správní orgán, který
ve věci rozhodl v posledním stupni, jestliže je
dán některý z důvodů uvedených v odstavci
1 a jestliže je na novém řízení veřejný zájem;
do konce uvedené lhůty musí být rozhodnutí
o obnově řízení vydáno“ .
SBÍRKA ROZHOD NUTÍ N SS 2 /2016
[20] Z § 8 až § 12 zákona č . 283/1993 Sb .,
o státním zastupitelství, jakož i z dalších jeho
ustanovení plyne jednoznačně a nepochybně, že vedoucí státní zástupce je funkce ryze
monokratická – u jednoho státního zastupitelství může být pouze jeden jediný jeho
vedoucí státní zástupce . Přísná monokratičnost je ostatně u orgánů veřejné moci spíše
pravidlem než výjimkou (viz např . ministerstva, soudy, prezident republiky aj .) a má své
logické důvody, u monokratického orgánu je
zpravidla jasně patrné, kdo v něm je nadán
řídícími, rozhodovacími a jinými pravomocemi nebo oprávněními nejvyšší úrovně .
Monokratické uspořádání s jasnou hierarchií, v němž v posledku rozhoduje jedna jediná osoba, také zpravidla bývá vnímáno jako
uspořádání zvyšující akceschopnost a flexibilitu daného orgánu oproti orgánům kolegiálním . Pokud tedy zákonodárce u určitého
typu orgánu zvolil monokratické uspořádání, je třeba ustanovení týkající se jmenování
a odvolávání vedoucího takového orgánu
vykládat pokud možno tak, aby nedocházelo
ke stavu systémově nežádoucímu, a sice že by
v čele takovéhoto orgánu stáli současně dva
jeho vedoucí (nebo dokonce jich bylo současně ještě více) .
[21] S ohledem na výše uvedené výkladové pravidlo týkající se vedoucích monokratických orgánů je třeba posuzovat i věc žalobce .
V době, kdy byl žalobce do funkce vedoucího
státního zástupce jmenován, byla tato funkce
nepochybně „volná “ v tom smyslu, že nebyla
obsazena žádnou osobou, jelikož JUDr . Jakovec jí byl v té době pravomocně zbaven .
[22] Rozhodnutím správního soudu však
došlo ke zrušení odvolání JUDr . Jakovce
z funkce . Časové aspekty účinků zrušujícího
rozhodnutí správního soudu na zrušované
nezákonné správní rozhodnutí jsou předmětem letitých nejasností a sporů . Absolutní
návrat do stavu před vydáním nezákonného
rozhodnutí není možný již jen proto, že nelze vrátit zpět čas, po který bylo za uplatnění
principu presumpce správnosti správních
rozhodnutí – podle objektivně nezákonného rozhodnutí před jeho zrušením sou-
dem postupováno . Minulost v plném rozsa-
JUDr . Jiří Křivanec proti ministru spravedlnosti o jmenování krajským státním zástup-