Odbornému lékařskému vyšetření zjišťujícímu obsah alkoholu, resp. jiné návykové látky, je povinna podrobit se na výzvu dle § 5 odst. 1 písm. f) a g) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, osoba, u níž se lze důvodně domnívat, že řídila motorové vozidlo pod jejich vlivem, jestliže odmítla orientační vyšetření (§ 16 odst. 2 a 3 zákona č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami). Lékařskému vyšetření je povinna podrobit se taktéž osoba, u níž se lze důvodně domnívat, že řídila motorové vozidlo pod vlivem těchto látek, a která se orientačnímu vyšetření sice podrobila nebo podrobit nemohla, je-li u ní zapotřebí zjistit obsah alkoholu, resp. jiné návykové látky nebo odstranit pochybnosti o správnosti hodnot zjištěných orientačním vyšetřením, ať už v důsledku úmyslného či neúmyslného zmaření měření, nesprávné funkčnosti testovacího přístroje, či jiné nemožnosti jeho použití.
[11] Rozšířený senát se nejprve zabýval otázkou, zda je dána jeho pravomoc ve věci rozhodovat . Dle § 17 odst . 1 s . ř . s . „[d]ospěl-li senát Nejvyššího správního soudu při svém rozhodování k právnímu názoru, který je odlišný od právního názoru již vyjádřeného v rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, postoupí věc k rozhodnutí rozšířenému senátu“ .
[12] Na základě výše uvedeného je zřejmé, že jednotlivé senáty Nejvyššího správního soudu došly k různým právním závěrům stran otázky předpokladů pro provádění lékařského vyšetření . Rozšířený senát tak uzavřel, že se jedná o rozpor v právních názorech ve smyslu § 17 odst . 1 s . ř . s . a je dána jeho pravomoc ve věci rozhodovat .
[13] Otázka, kterou se rozšířený senát zabýval, musí být posouzena z hlediska smyslu a účelu činnosti Policie ČR v dané oblasti . Dle § 2 zákona č . 273/2008 Sb ., o Policii České republiky, je úkolem policie „chránit bezpečnost osob a majetku a veřejný pořádek, […] plnit […] další úkoly na úseku vnitřního pořádku a bezpečnosti svěřené jí zákony“ . Více než jinde se zde projevuje preventivní funkce policejní činnosti, totiž předcházet trestné činnosti, odhalovat a šetřit trestné činy a přestupky a stíhat jejich pachatele, a zamezovat tak vzniku škod na zdraví, životě a majetku [srov . dále např . § 67 odst . 1 písm . b), c) zákona o Policii České republiky] . Dle § 124 odst . 10 písm . f) a g) zákona o silničním provozu „[p]ři dohledu na bezpečnost a plynulost provozu na pozemních komunikacích jsou příslušníci Policie ve služebním stejnokroji oprávněni zejména vyzvat řidiče a učitele autoškoly k vyšetření podle zvláštního právního předpisu ke zjištění, zda není ovlivněn alkoholem, [resp .] jinou návykovou látkou“ . Stejně tak dle § 5 odst . 1
písm . f) a g) zákona o silničním provozu je řidič povinen „podrobit se na výzvu policisty, vojenského policisty, zaměstnavatele, ošetřujícího lékaře nebo strážníka obecní policie vyšetření podle zvláštního právního předpisu ke zjištění, zda není ovlivněn alkoholem, [resp .] jinou návykovou látkou než alkoholem“ .
[14] Tyto činnosti vykonává Policie ČR zcela rutinně, pravidelně i nahodile, bez toho, že by před „rozhodnutím“ o provedení silniční kontroly řidiče měla jakékoliv nutné podezření z ovlivnění alkoholem nebo jinou návykovou látkou . Jiný přístup je z povahy silničního provozu vyloučen . I když lze v provozu vysledovat občas vozidla vymykající se způsobem jízdy ostatním vozidlům, jistě nelze dohled a následnou kontrolní činnost omezovat jen na jejich řidiče . To platí tím spíše, je-li uplatňován přístup tzv . nulové tolerance alkoholu při řízení vozidel . Také proto je § 125c odst . 1 písm . d) zákona o silničním provozu koncipován jako tzv . ohrožovací delikt . Odpovědnost řidiče nastupuje již tím, že vykonává činnost, při níž by mohl výše zmíněné právní statky i jen ohrozit, aniž by bylo vyžadováno způsobení škodlivého následku . Hustota silničního provozu daná počtem provozovaných vozidel a osob disponujících řidičským oprávněním k jejich řízení zřejmě ani jiné rozumné legislativní řešení zajišťující bezpečný a plynulý provoz neumožňuje .
[15] „Zvláštním“ právním předpisem, na nějž se odkazuje v uvedených ustanoveních, je v obou případech výše citovaný zákon č . 379/2005 Sb . ve znění zákona č . 274/2008 Sb . Podle jeho § 16 odst . 2 „[o]rientačnímu vyšetření a odbornému lékařskému vyšetření zjišťujícímu obsah alkoholu je povinna se podrobit osoba, u níž se lze důvodně domnívat, že vykonává činnosti podle odstavce 1 [tedy činnost, při níž by mohla ohrozit život nebo zdraví svoje nebo dalších osob nebo poškodit majetek – pozn . Nejvyššího správního soudu] pod vlivem alkoholu, a dále osoba, u které je důvodné podezření, že přivodila jinému újmu na zdraví v souvislosti s požitím alkoholického nápoje. Spočívá-li orientační vyšetření zjišťující ob-
SB ÍRKA ROZHODNUTÍ NSS 9/2 016
sah alkoholu v dechové zkoušce provedené analyzátorem alkoholu v dechu, splňujícím podmínky stanovené zvláštním právním předpisem, odborné lékařské vyšetření se neprovede. V případě, že osoba tento způsob orientačního vyšetření odmítne, provede se odborné lékařské vyšetření.“
[16] Pravomoc Policie ČR nařídit provedení lékařského vyšetření je dána § 5 odst . 1 písm . f), resp . § 124 odst . 10 písm . f) a g) zákona o silničním provozu . Rozšířený senát v tomto ohledu souhlasí se závěry šestého senátu, že zákon o silničním provozu a zákon č . 379/2005 Sb . jsou nezávislé právní úpravy . Ustanovení § 16 odst . 2 zákona č . 379/2005 Sb . pravomoc Policie ČR žádným způsobem nezužuje, naopak ji rozšiřuje na další činnosti, nikoli pouze na kontroly řidičů motorových vozidel, zda jsou ovlivněni alkoholem – srov . § 16 odst . 1 uvedeného zákona: „[Č]innost, při níž by [osoba] mohla ohrozit život nebo zdraví svoje nebo dalších osob nebo poškodit majetek.“
[17] Zákon o silničním provozu ve svém § 1 upravuje „práva a povinnosti účastníků provozu na pozemních komunikacích podle zvláštního právního předpisu (dále jen ‚pozemní komunikace‘), pravidla provozu na pozemních komunikacích, úpravu a řízení provozu na pozemních komunikacích, řidičská oprávnění a řidičské průkazy a vymezuje působnost a pravomoc orgánů státní správy a Policie České republiky [ . . .] ve věcech provozu na pozemních komunikacích“ . Smyslem a účelem zákona č . 379/2005 Sb . vyjádřeným v jeho § 1 je stanovení opatření směřujících k ochraně před škodami na zdraví působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami, opatření omezující dostupnost tabákových výrobků a alkoholu, působnosti správních úřadů a orgánů územních samosprávných celků při tvorbě a uskutečňování programů ochrany před škodami působenými užíváním tabákových výrobků, alkoholu a jiných návykových látek . Předmět úpravy obou právních norem je tedy odlišný a na sobě nezávislý, nejsou tedy – shodně se závěry šestého senátu – ve vztahu lex specialis a lex generalis .
SBÍRKA ROZHOD NUTÍ N SS 9 /2016
[18] Zatímco ustanovení zákona o silničním provozu upravují povinnosti řidičů podrobit se vyšetření, resp . pravomoc Policie ČR vyzvat řidiče k vyšetření ke zjištění, zda není ovlivněn alkoholem nebo jinou návykovou látkou [§ 5 odst . 1 písm . f) a g), § 124 odst . 10 písm . f) a g) citovaného zákona], zákon č . 379/2005 Sb . v § 16 odst . 2 upravuje podmínky, za jakých se orientační vyšetření a odborné lékařské vyšetření provede, případně neprovede, a způsob jejich provádění . Tato právní norma tedy nestanoví, kdy může Policie ČR při dohledu na bezpečnost a plynulost provozu na pozemních komunikacích příslušné (orientační) vyšetření sama provést, resp . provedení (lékařského vyšetření) nařídit, protože to je stanoveno zákonem o silničním provozu .
[19] Je jistě třeba mít na paměti, že obě vyšetření stojí k sobě v určité hierarchii dané rozdílnou intenzitou zásahu do osobní svobody a tělesné integrity při jejich provádění a nastavené podmínky jejich provedení odpovídají zásadě minimalizace zásahů veřejné moci do sféry jednotlivce . Lékařské vyšetření dle § 16 odst . 2 zákona č . 379/2005 Sb . nesmí být prováděno bezdůvodně, svévolně, či dokonce šikanózně . Uplatní se pouze za situace, ve které se lze důvodně domnívat, že vyšetřovaný řidič řídí motorové vozidlo pod vlivem alkoholu, resp . pod vlivem jiné návykové látky (§ 16 odst . 3) .
[20] Vztah hierarchie mezi orientačním vyšetřením a lékařským vyšetřením však není možno chápat mechanicky tak, že provedení orientačního vyšetření bez dalšího vylučuje následné odborné lékařské vyšetření . Za „normálního“ běhu věcí by jistě mělo orientační vyšetření, provedené na místě kontroly policejními orgány, stačit . To ovšem znamená získat spolehlivý a jednoznačný výsledek o obsahu alkoholu nebo jiných návykových látek v těle kontrolované osoby . Není-li dán, musí nastoupit prostředky jiné . Podle výsledku orientačního vyšetření se tedy odvíjí další postup . Nelze totiž zapomínat, že smyslem obojího je v případě pojatého podezření na vykonávání činnosti pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky, při níž by kont-
rolovaná osoba mohla ohrozit život nebo zdraví svoje nebo dalších osob nebo poškodit majetek (zde řízení motorového vozidla v silničním provozu) ve smyslu § 16 odst . 1 citovaného zákona, úroveň ovlivnění přesně zjistit a toto podezření buďto rozptýlit, nebo potvrdit a vyvodit vůči této osobě právní odpovědnost (typicky obvinění z přestupku nebo trestného činu) .
[21] Nutným předpokladem k takovému postupu je ovšem objasnění skutkového stavu věci, v němž přesné zjištění stupně ovlivnění alkoholem nebo jinou návykovou látkou hraje klíčovou roli . Nejde tudíž o činnost samoúčelnou, nýbrž o zákonný postup vedoucí k obstarání a zajištění budoucího důkazu . Zkušenosti s obtížným zjišťováním skutkového stavu v případech tohoto druhu (bezdůvodné odmítání podrobit se příslušným vyšetřením) ostatně vedly před časem zákonodárce k zakotvení zvláštní skutkové podstaty přestupku [dříve § 22 odst . 1 písm . d) zákona č . 200/1990 Sb ., o přestupcích, nyní § 125c odst . 1 písm . d) zákona o silničním provozu] postihující řidiče nikoliv za řízení vozidla pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky, nýbrž za samotné bezdůvodné odmítnutí vyšetření, zda při řízení nebyl pod vlivem těchto látek, jinak řečeno porušení povinnosti řidiče uvedené v § 5 odst . 1 písm . f), resp . g) zákona o silničním provozu .
[22] Mezi důvodné domněnky, které výzvu k provedení lékařského vyšetření umožňují Policii ČR vyslovit, patří různorodé situace . Lze si například představit – a zákon takovou situaci dokonce předvídá –, že vyšetřovaná osoba orientační dechové vyšetření na místě odmítne . V takovém případě se nařídí provedení lékařského vyšetření . Příslušníci Policie ČR se však ve své praxi setkávají i s jinými situacemi, ve kterých použití výzvy k provedení lékařského vyšetření přichází v úvahu . Je tomu tak tehdy, jestliže řidič podstupující orientační vyšetření do testovacího přístroje nedýchne řádně (např . ze zdravotních důvodů, úmyslně namísto vydechování vdechuje či foukne mimo trubičku), obzvláště pokud vykazuje znaky požití alkoholu či jiné návykové látky . Ovlivnění alkoholem může být v konkrétním
případě natolik zřejmé a zřetelné navenek, že by je rozpoznal i náhodný kolemjdoucí, natož vyškolený profesionál .
[23] Mezi typické případy lze zařadit i situace, kdy orientační vyšetření nedá jasný výsledek, zda řidič skutečně je pod vlivem alkoholu, resp . jiné návykové látky, případně o výši tohoto ovlivnění . Nejistota může plynout i z diametrálně odlišných výsledků postupně prováděných dílčích měření . Není tedy k dispozici spolehlivý skutkový podklad pro právní závěr, který kontrolující policista musí na místě učinit a v jeho důsledku provést, či neprovést další opatření v rámci výkonu své pravomoci při dohledu na bezpečnost a plynulost silničního provozu, např . zakázat řidiči další jízdu dle § 118a odst . 1 písm . c) až f) zákona o silničním provozu, nebo naopak bezodkladně ukončit dočasné omezení jeho osobní svobody apod .
[24] Nejistotu či pochybnost zde nelze vnímat jako předpoklad pro nutný závěr o „neuznání viny“ ze skutku spočívajícího v porušení povinnosti neřídit motorové vozidlo pod vlivem alkoholu či jiné návykové látky, nýbrž jako významnou indicii, která spolu s dalšími zjištěními na místě může vést kontrolující policisty k rozhodnutí o uplatnění pravomoci ke spolehlivému zjištění skutkového stavu dostupnými prostředky (zde výzvy k podrobení se lékařskému vyšetření) .
[25] Hladina alkoholu v krvi bývá také rozhodná pro kvalifikaci činu jako přestupku či trestného činu a tomu odpovídající správněprávní nebo trestněprávní odpovědnosti řidiče . Zde je pak potřeba – s ohledem na proces postupného střízlivění – ihned rozhodnout o zajištění potřebných důkazů za účelem zafixování skutkového stavu k určitému okamžiku, aby mohlo být postaveno najisto, jakého deliktu se z hlediska kvalifikace řidič dopustil . To platí i v případě, jestliže se vyšetřovaný řidič k samotnému faktu požití alkoholu, resp . jiné návykové látky, doznal .
[26] Ke sporným okolnostem, které by odůvodňovaly provedení odborného lékařského vyšetření, patří jistě i nesprávně fungující testovací přístroj podávající nespolehlivé vý-
SB ÍRKA ROZHODNUTÍ NSS 9/2 016
Michal V . proti Krajskému úřadu Moravskoslezského kraje o uložení pokuty a zákazu čin- nosti, o kasační stížnosti žalobce .