2 As 182/2025- 55 - text
2 As 182/2025 - 57 pokračování
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Kocourka a soudců Karla Šimky a Sylvy Šiškeové v právní věci žalobců: a) R. S., b) S. Š., oba zast. JUDr. Jakubem Klatovským, LL.M., advokátem, se sídlem Senovážné náměstí 978/23, Praha 1, proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje, se sídlem Zborovská 81/11, Praha 5, za účasti osoby zúčastněné na řízení: Tělocvičná jednota Sokol Lety, se sídlem Sokolská 12, Lety, zast. Mgr. Pavlem Fárou, advokátem, se sídlem Na příkopě 988/31, Praha 1, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 5. 2023, č. j. 060222/2023/KUSK, v řízení o kasačních stížnostech žalovaného a osoby zúčastněné na řízení proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 30. 7. 2025, č. j. 39 A 8/2023 70, o návrzích žalovaného a osoby zúčastněné na řízení na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
I. Návrh žalovaného na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se zamítá.
II. Návrh osoby zúčastněné na řízení na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se zamítá.
III. Soud ukládá osobě zúčastněné na řízení, aby ve lhůtě tří dnů od doručení tohoto usnesení zaplatila soudní poplatek za návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, který podle položky č. 20 Sazebníku soudních poplatků (příloha zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) činí 1 000 Kč.
[1] Městský úřad Řevnice („stavební úřad“) zastavil řízení o odstranění stavby „TJ Sokol Lety soubor sportovišť“. Důvodem zastavení řízení bylo, že osoba zúčastněná na řízení, která byla v dané věci stavebníkem, získala pro stavbu dodatečné povolení. Proti rozhodnutí stavebního úřadu podali žalobci odvolání. Žalovaný v odvolacím řízení změnil formulaci výroku prvostupňového rozhodnutí a ve zbytku ho potvrdil. Jak proti tomuto rozhodnutí, tak proti potvrzujícímu rozhodnutí žalovaného o odvolání proti dodatečnému povolení stavby podali žalobci žaloby, o nichž rozhodoval Krajský soud v Praze („krajský soud“). Krajský soud žalobě proti rozhodnutí o dodatečném povolení stavby rozsudkem ze dne 18. 6. 2025, č. j. 41 A 19/2023 79, vyhověl, rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. V záhlaví nadepsaným rozsudkem následně krajský soud vyhověl i žalobě proti rozhodnutí o zastavení řízení o odstranění stavby. Důvodem zrušení rozhodnutí žalovaného o zastavení řízení o odstranění stavby bylo právě zrušení rozhodnutí o dodatečném povolení stavby, neboť toto rozhodnutí je ve vztahu k rozhodnutí o odstranění stavby rozhodnutím podmiňujícím. Osoba zúčastněná na řízení a žalovaný napadli rozsudek krajského soudu č. j. 41 A 19/2023 79 kasačními stížnostmi (řízení je u Nejvyššího správního soudu, dále jen „NSS“, vedeno pod sp. zn. 5 As 166/2025). Usnesením ze dne 11. 9. 2025, č. j. 5 As 166/2025 62, byl kasační stížnosti osoby zúčastněné na řízení proti rozsudku krajského soudu č. j. 41 A 19/2023 79 přiznán odkladný účinek.
[2] Taktéž proti v záhlaví nadepsanému rozsudku podali žalovaný („stěžovatel“) a osoba zúčastněná na řízení („stěžovatelka“) kasační stížnosti. Stěžovatelka s kasační stížností spojila návrh na přiznání odkladného účinku. V návrhu uvedla, že pokud by kasační stížnosti odkladný účinek přiznán nebyl, hrozila by jí nepoměrně větší újma, než jaká by jeho přiznáním vznikla jiným osobám. Je toho názoru, že pokud bude přiznán odkladný účinek kasační stížnosti proti rozsudku č. j. 41 A 19/2023 79, měl by být přiznán i v nynější věci, neboť oba napadené rozsudky spolu věcně úzce souvisí. Nepřiznáním odkladného účinku by došlo k nedůvodnému procesnímu „ping pongu“ mezi správními orgány a soudy, který stěžovatelka považuje za zdroj jí hrozící újmy. Dle názoru stěžovatelky měl krajský soud vyčkat výsledku řízení o kasační stížnosti ve věci dodatečného povolení stavby, resp. marného uplynutí lhůty pro její podání, případně řízení o žalobě přerušit. Tím, že tak neučinil, způsobil, že řízení o odstranění stavby bude obnoveno a následně dle § 129 odst. 2 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), přerušeno. Jednal tak v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení, což bude mít za následek navýšení nákladů všech účastníků řízení a prodloužení procesu. Přiznání odkladného účinku se nijak nedotkne práv žalobců.
[3] K návrhu na přiznání odkladného účinku stěžovatelky se následně připojil i stěžovatel. Ve svém návrhu uvedl, že přiznání odkladného účinku nebrání žádný důležitý veřejný zájem ani hrozba újmy na právech žalobců, protože v řízení o odstranění stavby nelze po obživnutí řízení o dodatečném povolení stavby pokračovat. Stěžovatelce tak hrozí nepoměrně větší újma než žalobcům. Stěžovatel dodal, že přiznání odkladného účinku navrhuje i z důvodu provázanosti obou řízení před NSS.
[4] Žalobci ve svém vyjádření k návrhu stěžovatelky uvedli, že stěžovatelka nijak blíže nevymezila újmu, která by jí v případě nepřiznání odkladného účinku kasační stížnosti vznikla, ani ji nijak nedoložila. Stavba, která je předmětem obou řízení (tenisové kurty), je stěžovatelkou nadále využívána, v důsledku čehož vzniká žalobcům újma na zdraví kvůli nadměrnému hluku a dochází ke znehodnocování jejich nemovitých věcí vlivem nárazů míčů, hluku a prachu. Provozování kurtů v rozporu se zákonem nadto ani není ve veřejném zájmu.
[5] Kasační stížnosti v této věci nemají ze zákona odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatelky přiznat, jsou li splněny tři materiální předpoklady [§ 107 ve spojení s § 73 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“)]: 1) výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí musí pro stěžovatelku znamenat újmu; 2) újma musí být pro stěžovatelku nepoměrně větší, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám; 3) přiznání odkladného účinku nesmí být v rozporu s důležitým veřejným zájmem (viz usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 1. 7. 2015, č. j. 10 Ads 99/2014 58, č. 3270/2015 Sb. NSS). Uvedené předpoklady musí být naplněny kumulativně.
[6] Skutečnosti nasvědčující vzniku nepoměrně větší újmy stěžovatelky oproti jiným osobám jsou vždy individuální, tedy závislé pouze na osobě a situaci stěžovatelky. Povinnost tvrdit a prokázat vznik újmy má stěžovatelka, která musí konkretizovat, jakou újmu by pro ni znamenal výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí, z jakých konkrétních okolností to vyvozuje a uvést její intenzitu. Hrozící újma musí být závažná a reálná, nikoliv pouze hypotetická a bagatelní; odkladný účinek představuje toliko výjimčně uplatnitelný institut (např. bod 30 usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 22. 10. 2019, č. j. 6 As 211/2017 88, č. 3948/2019 Sb. NSS).
[7] V projednávané věci NSS naznal, že stěžovatelka neprokázala, že by pro ni výkon napadeného rozhodnutí znamenal závažnou újmu ve smyslu § 73 odst. 2 s. ř. s. Složitá procesní situace, která může v důsledku rozhodnutí NSS o kasační stížnosti ve věci dodatečného povolení stavby nastat (jak uvádí stěžovatelka, tzv. „ping pong“ mezi správními orgány a soudy), nemůže být sama o sobě důvodem pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Odkladný účinek lze na návrh účastníka odlišného od žalovaného správního orgánu přiznat jedině tehdy, pokud osvědčí hrozbu újmy na jeho vlastních právech, nikoli na veřejných zájmech. Stěžovatelka tedy nemůže žádat přiznání odkladného účinku toliko s odkazem na možné porušení zásad soudního procesu, jestliže nevymezí, jakým způsobem by se takové porušení projevilo v její právní sféře. To stěžovatelka v projednávané věci nesplnila. Uvedla pouze, že postup krajského soudu (a potažmo nepřiznání odkladného účinku její kasační stížnosti) způsobí všem účastníkům řízení zvýšené náklady. Nevymezila však, jaké náklady vzniknou (alespoň orientačně) jí konkrétně a zda lze tyto náklady považovat za závažnou újmu s ohledem na její majetkové poměry.
[8] Rovněž je třeba odmítnout argumentaci, že odkladný účinek by měl být kasační stížnosti přiznán i z toho důvodu, že byl přiznán kasační stížnosti ve věci sp. zn. 5 As 166/2025. V uvedené věci NSS uznal, že obživnutím řízení o dodatečném povolení stavby v důsledku zrušení správního rozhodnutí krajským soudem by bylo stěžovatelce zabráněno v legálním užívání stavby, což by pro ni znamenalo závažnou (zejména ekonomickou) újmu. V nyní posuzované věci je ale situace jiná. V důsledku obživnutí řízení o dodatečném povolení stavby sice bylo zrušeno usnesení o zastavení řízení o odstranění stavby, toto řízení však musí být následně přerušeno dle § 129 odst. 2 stavebního zákona. V důsledku rozsudku č. j. 39 A 8/2023 70 tedy nemůže dojít k zamezení užívání stavby, ve kterém může stěžovatelka díky usnesení č. j. 5 As 166/2025 62 i nadále legálně pokračovat, ani k odstranění stavby, což bývá typickým důvodem přiznání odkladného účinku kasační stížnosti ve stavebních věcech (srov. usnesení NSS ze dne 30. 6. 2016, č. j. 6 As 129/2016 19, ze dne 10. 11. 2010, č. j. 1 As 96/2010 121, ze dne 23. 8. 2021, č. j. 2 As 213/2021 29, či ze dne 19. 7. 2023, č. j. 9 As 149/2023 82). Samotná skutečnost, že v důsledku rozsudku krajského soudu bylo znovu otevřeno řízení o odstranění stavby, které však lze přerušit, nemůže představovat závažnou újmu na straně stěžovatelky.
[9] Stěžovatelka měla povinnost tvrdit a osvědčit, že by jí v důsledku nepřiznání odkladného účinku kasační stížnosti hrozila závažná újma. Bez splnění této povinnosti nelze kasační stížnosti odkladný účinek přiznat. To, že této povinnosti nedostála, nemůže být napraveno ani tvrzením, že přiznáním odkladného účinku nehrozí újma jiným osobám.
[10] NSS neshledal důvodným ani návrh stěžovatele. Podmínky, při jejichž splnění lze přiznat odkladný účinek kasační stížnosti žalovaného správního orgánu, se mírně liší od podmínek, které musí splnit osoba od orgánu veřejné moci odlišná. Správní orgány při své činnosti hájí veřejné zájmy, a tudíž i odkladný účinek kasační stížnosti správního orgánu může být přiznán jedině tehdy, pokud by výkonem rozsudku krajského soudu hrozila újma důležitému veřejnému zájmu. Hrozba nežádoucí procesní situace přitom v tomto ohledu nemůže sama o sobě postačovat, stejně jako zájem správního orgánu na hladkém průběhu řízení obecně (viz usnesení rozšířeného senátu NSS č. j. 10 Ads 99/2014 58). NSS dále uvádí, že z úlohy stěžovatele jako garanta veřejných zájmů vyplývá, že nemůže v soudním řízení vystupovat v pozici faktického advokáta jiného procesního subjektu (viz usnesení NSS ze dne 1. 10. 2008, č. j. 1 As 79/2008 105, č. 2197/2011 Sb. NSS). Proto je jeho argumentace, dle níž by stěžovatelce nepřiznáním odkladného účinku hrozila závažná újma, pro účely posouzení jeho návrhu na přiznání odkladného účinku zcela mimoběžná. Stěžovatel navíc tuto tvrzenou potenciální újmu stěžovatelky nijak nespecifikoval. K přiznání odkladného účinku nepostačuje, že by v důsledku toho nebyla způsobena žádná újma třetím osobám (zejména žalobcům) či veřejnému zájmu. Úkolem stěžovatele v projednávané věci bylo předestřít hájitelné tvrzení, že nepřiznáním odkladného účinku by hrozila újma důležitému veřejnému zájmu. Této úloze však nedostál.
[11] Z výše uvedeného vyplývá, že NSS neshledal návrhy stěžovatelů důvodnými ve smyslu § 73 odst. 2 a § 107 s. ř. s, a proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrocích I. a II. tohoto usnesení. NSS připomíná, že usnesení o přiznání či nepřiznání odkladného účinku kasační stížnosti je rozhodnutím předběžné povahy a nelze na jeho základě předjímat, jak bude rozhodnuto o kasační stížnosti samotné (usnesení NSS ze dne 4. 10. 2005, č. j. 8 As 26/2005 76, č. 1072/2007 Sb. NSS).
[12] Podání návrhu na přiznání odkladného účinku podléhá soudnímu poplatku ve výši 1 000 Kč. Povinnost zaplatit soudní poplatek za podání návrhu na přiznání odkladného účinku vzniká dnem právní moci rozhodnutí, jímž bylo o návrhu rozhodnuto a v němž byla navrhovatelům uložena povinnost soudní poplatek zaplatit [§ 4 odst. 1 písm. h) zákona o soudních poplatcích, per analogiam; viz též usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 4. 6. 2024, č. j. 9 As 270/2023
21, č. 4616/2024 Sb. NSS]. NSS proto rozhodl tak, že výrokem III. uložil stěžovatelce povinnost zaplatit soudní poplatek. Podle § 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích je poplatek splatný do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení. Zbývá dodat, že stěžovatel je od tohoto soudního poplatku ze zákona osvobozen [§ 11 odst. 2 písm. b) ve spojení s § 11 odst. 3 písm. e) zákona o soudních poplatcích], a proto jemu NSS tuto povinnost neuložil. [OBRÁZEK]
[13] Poplatek lze zaplatit buďto v hotovosti na pokladně NSS, nebo bezhotovostně převodem na účet soudu číslo: 3703 46127621/0710, vedený u České národní banky, pobočka Brno. Závazný variabilní symbol pro identifikaci platby je 1020418225. Zaplacení poplatku lze rovněž provést prostřednictvím QR kódu:
[14] Nebude li soudní poplatek včas dobrovolně zaplacen, bude vymáhán celní správou.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně dne 18. září 2025
Tomáš Kocourek předseda senátu