2 As 224/2024- 23 - text
2 As 224/2024 - 25 pokračování
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Sylvy Šiškeové a soudců Karla Šimky a Evy Šonkové v právní věci žalobce: Ing. J. F., zast. JUDr. Romanem Hodošim, advokátem se sídlem Moravské náměstí 690/15, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo dopravy, se sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, Praha 1, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 11. 2022, č. j. MD 35206/2022
160/3, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 11. 9. 2024, č. j. 31 A 17/2023 43,
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
[1] Městský úřad Chotěboř uznal žalobce vinným z přestupků spáchaných dne 9. 8. 2018, které spočívaly v překročení nejvyšší dovolené rychlosti v obci o více než 20 km/h a v řízení vozidla bez platného řidičského průkazu. Krajský úřad Kraje Vysočina nejprve rozhodnutí městského úřadu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Žalobcovo odvolání proti novému rozhodnutí městského úřadu však již zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil. Toto rozhodnutí krajského úřadu zrušil Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 25. 3. 2021, č. j. 31 A 12/2020-28. Krajský úřad v návaznosti na rozsudek krajského soudu opět zamítl odvolání žalobce. Jeho rozhodnutí nabylo právní moci dne 11. 6. 2021.
[2] Dne 21. 4. 2022 požádal žalobce o obnovu řízení. K žádosti připojil výpis z evidence řidičů, který podle něj prokazuje, že v době spáchání přestupků byl držitelem platného řidičského průkazu. Krajský úřad Kraje Vysočina žádost zamítl. Žalovaný rozhodnutím označeným v záhlaví zamítl odvolání žalobce a napadené rozhodnutí potvrdil. Proti rozhodnutí žalovaného se žalobce bránil u Krajského soudu v Brně, který žalobu také zamítl. II. Kasační stížnost
[3] Žalobce (dále „stěžovatel“) v kasační stížnosti nesouhlasí se závěrem krajského soudu, že uplatněný důkaz neexistoval v době původního správního řízení. Stěžovatelův řidičský průkaz byl podle něj veden jako platný po celou dobu řízení. Tuto skutečnost stěžovatel prokázal výpisem z karty řidiče vydaným dne 26. 1. 2022. Skutečnost, že řidičský průkaz byl platný, zde byla již v době původního řízení, ale stěžovatel ji nemohl prokázat před vydáním výpisu z karty řidiče.
[4] Stěžovatel dále nesouhlasí s tím, že nikdy v průběhu správního řízení platnost řidičského průkazu netvrdil. Poukázal na rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. 3. 2021, č. j. 31 A 12/2020 28, podle něhož tuto skutečnost uplatnil v žalobě proti rozhodnutí o přestupcích. Jelikož se v přestupkovém řízení neuplatní zásada koncentrace řízení, je argument uvedený ve správní žalobě i argumentem uplatněným v přestupkovém řízení.
[5] V poslední kasační námitce stěžovatel označil tvrzení krajského soudu, že jeho řidičský průkaz byl nahlášen jako odcizený dne 14. 7. 2018, za nepravdivé a postrádající podklad v soudním či správním spise. Stěžovatel odcizení řidičského průkazu nenahlásil; pokud by tak učinil, nejednalo by se o podání, na němž byl jeho podpis. Nedostatky ve vedení karty řidiče nelze klást k tíži občana. Stěžovatel také namítl nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku.
[6] Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil. III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[7] Kasační stížnost je přípustná a projednatelná, není však důvodná.
[8] Námitku nepřezkoumatelnosti rozsudku krajského soudu stěžovatel blíže nekonkretizoval. Nejvyšší správní soud (NSS) považuje napadený rozsudek za logicky a srozumitelně odůvodněný. Krajský soud vymezil institut obnovy řízení a obecné podmínky pro jeho uplatnění (body 16 a 17) a následně vysvětlil, proč na stěžovatelovu věc žádný z důvodů obnovy řízení nelze uplatnit (body 18 až 21). Vypořádal se i s žalobními námitkami, které nepovažoval za relevantní s ohledem na předmět řízení (bod 22) a otázkou přezkoumatelnosti obou správních rozhodnutí (bod 23). Z napadeného rozsudku je zřejmé, proč krajský soud nepovažoval žalobní námitky za důvodné (rozsudek NSS ze dne 14. 7. 2005, č. j. 2 Afs 24/2005 44, č. 689/2005 Sb. NSS). Rozsudek krajského soudu je tedy přezkoumatelný.
[9] Podle § 100 odst. 1 písm. a) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, řízení před správním orgánem ukončené pravomocným rozhodnutím ve věci se na žádost účastníka obnoví, jestliže a) vyšly najevo dříve neznámé skutečnosti nebo důkazy, které existovaly v době původního řízení a které účastník, jemuž jsou ku prospěchu, nemohl v původním řízení uplatnit, anebo se provedené důkazy ukázaly nepravdivými, nebo b) bylo zrušeno či změněno rozhodnutí, které bylo podkladem rozhodnutí vydaného v řízení, které má být obnoveno, a pokud tyto skutečnosti, důkazy nebo rozhodnutí mohou odůvodňovat jiné řešení otázky, jež byla předmětem rozhodování.
[10] Podle § 100 odst. 2 věty druhé správního řádu obnovy řízení se nemůže domáhat ten, kdo mohl důvod obnovy uplatnit v odvolacím řízení.
[11] Žádost o obnovu řízení je mimořádným opravným prostředkem sloužícím k odstranění nedostatků ve zjištění skutkového stavu, které byly způsobeny tím, že nebyly známy všechny skutečnosti a důkazy nutné pro náležité posouzení věci (rozsudek NSS ze dne 13. 5. 2010, č. j. 6 As 39/2009
74, č. 2144/2010 Sb. NSS). Řízení o obnově se skládá ze dvou stadií, a to stadia, kdy se rozhoduje o tom, zda se řízení obnoví (iudicium rescindens), a stadia, kdy správní orgán v obnoveném řízení vydává nové rozhodnutí (iudicium rescissorium). V řízení o žádosti o obnovu správního řízení (o které jde i v nynější věci) se lze zabývat pouze splněním podmínek pro obnovu řízení, nikoli meritem věci. Totéž platí pro soudní přezkum příslušných správních rozhodnutí (rozsudky NSS ze dne 31. 5. 2004, č. j. 5 A 24/2002 34, č. 885/2006 Sb. NSS, či ze dne 13. 11. 2020, č. j. 5 As 465/2019 31, bod 19).
[12] NSS se ztotožnil se závěrem krajského soudu, podle něhož stěžovatel v žádosti o obnovu řízení neuplatnil důkaz, který existoval v době původního řízení (bod 18 napadeného rozsudku). Je totiž zřejmé, že jestliže přestupkové řízení bylo pravomocně skončeno dne 11. 6. 2021 a stěžovatel svou žádost o obnovu řízení opírá o listinu vyhotovenou dne 26. 1. 2022, nejde o listinný důkaz, který existoval v době původního řízení.
[13] Kasační námitka vztahující se k tomuto závěru krajského soudu vychází z nesprávného směšování pojmu důkaz (resp. důkazní prostředek) a skutečnost. V nynější věci se totiž stěžovatel prostřednictvím nového, v době původního řízení neexistujícího důkazu (výpisu z karty řidiče ze dne 26. 1. 2022), pokouší poukázat na skutečnost, která podle jeho tvrzení v rozhodné době existovala (platnost řidičského průkazu). To, že stěžovatel v žádosti o obnovu řízení tvrdil existenci skutečností, které existovaly v době původního řízení, však krajský soud ani správní orgány nezpochybnily.
Důvodem zamítnutí žádosti o obnovu řízení nebylo to, že by stěžovatelem tvrzené skutečnosti neexistovaly (neměly existovat) v době původního řízení, ale to, že podle správních orgánů i krajského soudu stěžovateli nic nebránilo je uvést v původním správním řízení [§ 100 odst. 1 písm. a) správního řádu], resp. že důvod obnovy řízení mohl stěžovatel uplatnit v odvolacím řízení (§ 100 odst. 2 věta druhá správního řádu).
[14] Tento závěr správních orgánů a krajského soudu v obecné rovině vychází z ustálené judikatury NSS, podle níž je třeba pojem dříve neznámé skutečnosti chápat v objektivním smyslu, tedy jako skutečnosti, které účastník správního řízení skutečně znát nemohl a nemohl je v původním řízení uplatnit (rozsudek NSS ze dne 31. 1. 2011, č. j. 8 As 18/2010 113, obdobně např. rozsudky NSS ze dne 23. 8. 2005, č. j. 5 A 127/2002 42, č. 1343/2007 Sb. NSS, nebo ze dne 25. 10. 2018, č. j. 10 As 245/2017
37, bod 15). To, že jako důvod obnovy řízení nemohou být uplatňovány okolnosti, jež se staly účastníku známými již v průběhu původního řízení, ostatně dovodil již Nejvyšší správní soud Československé republiky (nález ze dne 5. 9. 1921, č. 8347, Boh. A 923/21).
[15] V nynější věci již krajský úřad stěžovateli vysvětlil, že důvodem zamítnutí žádosti o obnovu řízení je skutečnost, že tvrzený důvod obnovy mohl uplatnit v průběhu původního řízení. Krajský úřad poukázal i na konkrétní listiny týkající se (ne)platnosti jeho řidičského průkazu, s nimiž byl prokazatelně seznámen (s. 2 rozhodnutí krajského úřadu). S těmito závěry se ve svém rozhodnutí ztotožnil i žalovaný.
[16] V žalobě stěžovatel tvrdil, že platnost řidičského průkazu mu byla známa po celou dobu řízení, pouze nemohl tuto skutečnost prokázat do dne vystavení výpisu z karty řidiče. NSS ve shodě s krajským soudem (bod 19 napadeného rozsudku) považuje za absurdní tuto stěžovatelovu konstrukci, podle níž si od srpna 2018 do června 2021 byl vědom, že jeho řidičský průkaz je ve skutečnosti po celou dobu platný, avšak možnost to prokázat získal až v lednu 2022 prostřednictvím výpisu z karty řidiče. Ostatně údaje z registru řidičů lze získat kdykoli na žádost příslušné fyzické osoby [§ 121 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu)]. Pokud si tedy stěžovatel po celou dobu původního správního řízení byl vědom, že jeho řidičský průkaz je platný, žádná překážka mu nebránila tuto skutečnost uplatnit. Nejde tedy o skutečnosti v době původního řízení objektivně neznámé ve smyslu výše uvedené judikatury.
[17] Pokud jde o stěžovatelovo nynější tvrzení, že skutečnost spočívající v platnosti řidičského průkazu již v původním správním řízení uplatnil, jde o tvrzení, k němuž nelze podle § 109 odst. 5 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní („s. ř. s.“), přihlížet, neboť je stěžovatel poprvé uplatnil až v kasační stížnosti. V žalobě naopak stěžovatel zdůrazňoval, že v původním řízení platnost řidičského průkazu uplatnit nemohl, a tuto možnost získal až vydáním výpisu dne 26. 1. 2022. Jde tedy nejen o tvrzení nové, ale i zcela protichůdné oproti dřívější stěžovatelově argumentaci. NSS proto neprováděl dokazování rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 31 A 12/2020 28, resp. příslušným soudním spisem.
[18] Pokud jde o stěžovatelovu námitku, že spisový materiál neobsahuje podklad pro závěr krajského soudu a správních orgánů, že jeho řidičský průkaz byl nahlášen jako odcizený, NSS se také ztotožňuje s krajským soudem (bod 23), že správní spis tyto podklady obsahuje. Na č. l. 13 spisu Městského úřadu Chotěboř je založen výpis z karty řidiče vystavený dne 20. 8. 2018, který uvádí, že stěžovatel k tomuto dni nebyl držitelem platného řidičského průkazu, a na č. l. 15 téhož spisu jsou obsaženy záznamy z evidence řidičů, podle nichž skončila platnost řidičského průkazu stěžovatele dne 14.
7. 2018 z důvodu nahlášení jeho odcizení. Argument, že stěžovatel ztrátu řidičského průkazu nenahlásil, tak stejně jako v případě jeho žaloby zůstal v rovině ničím nepodloženého tvrzení (shodně bod 19 rozsudku krajského soudu). Ani tato kasační námitka tedy není důvodná. I zde pak platí, že tvrzení, že to nebyl stěžovatel samotný, kdo nahlásil ztrátu řidičského průkazu (a že tedy takovéto nahlášení mohlo být „falešné“, takže řidičský průkaz neměl být pro ztrátu zneplatněn), mohl stěžovatel uplatnit již v přestupkovém řízení.
Z podkladů obsažených ve správním spisu mohl seznat, že podle záznamu z evidence řidičů platnost jeho řidičského průkazu skončila 14. 7. 2018 z důvodu odcizení. Pokud měl za to, že nic takového se nemohlo stát, neboť řidičský průkaz mu odcizen nebyl, měl a mohl uvedený záznam již v přestupkovém řízení zpochybnit a navrhnout důkladné prověření těchto otázek. Nic takového však neučinil.
IV. Závěr a náklady řízení
[19] NSS proto kasační stížnost zamítl jako nedůvodnou podle § 110 odst. 1 věty druhé s. ř. s.
[20] O náhradě nákladů řízení rozhodl NSS podle § 60 odst. 1 ve spojení s § 120 s. ř. s. Neúspěšný stěžovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení. Úspěšnému žalovanému nevznikly náklady nad rámec běžné úřední činnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně dne 19. března 2025
Sylva Šiškeová předsedkyně senátu