2 As 281/2022- 31 - text
2 As 281/2022 - 33 pokračování
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudkyň Mgr. Sylvy Šiškeové a Mgr. Evy Šonkové v právní věci žalobkyně: PROPSOL, s. r. o., se sídlem Holečkova 103/31, Praha 5, zastoupené JUDr. Petrem Doležalem, advokátem se sídlem Mazovská 476/2, Praha 8, proti žalovanému: Krajský úřad Ústeckého kraje, se sídlem Velká Hradební 3118/48, Ústí nad Labem, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 12. 2017, č. j. 5249/DS/2017, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 8. 11. 2022, č. j. 15 A 51/2018-132,
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ve výši 8228 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího zástupce JUDr. Petra Doležala, advokáta.
[1] Městský úřad Roudnice nad Labem (dále jen „městský úřad“) uznal žalobkyni odpovědnou za spáchání přestupku podle § 125f odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu“), ve spojení s § 10 odst. 3 téhož zákona. Žalobkyně se dopustila přestupku, neboť jako provozovatelka vozidla nezajistila dodržování povinností řidiče a závazných pravidel provozu na pozemních komunikacích stanovených zákonem o silničním provozu. Blíže nezjištěný řidič s vozidlem zastavil a stál na dopravním značení V13 (šikmé rovnoběžné čáry), kam je zakázáno vjíždět, čímž porušil § 4 písm. c) zákona o silničním provozu. Za přestupek městský úřad žalobkyni jako provozovatelce vozidla uložil pokutu ve výši 1500 Kč a povinnost uhradit náklady řízení ve výši 1000 Kč. V záhlaví označeným rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí městského úřadu.
[2] Proti rozhodnutí žalovaného se žalobkyně bránila žalobou u Krajského soudu v Ústí nad Labem (dále jen „krajský soud“), který rozsudkem označeným v záhlaví zrušil rozhodnutí žalovaného i rozhodnutí městského úřadu a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Krajský soud dospěl k závěru, že podle judikatury Nejvyššího správního soudu nelze považovat kroky městského úřadu při zjišťování pachatele přestupku za dostatečné. Nebyly tedy naplněny předpoklady pro zahájení řízení o přestupku žalobkyně jako provozovatelky vozidla ani pro uložení trestu za přestupek. Zbývajícími žalobními námitkami se krajský soud nezabýval.
[3] Žalovaný (dále jen „stěžovatel“) v kasační stížnosti namítá, že krajský soud nesprávně posoudil právní otázku provedení nezbytných kroků vedoucích ke zjištění pachatele přestupku ve smyslu § 125f odst. 5 zákona o silničním provozu, kterým je fyzická osoba s trvalým pobytem v Rakousku. Krajský soud svůj závěr založil na judikatuře Nejvyššího správního soudu (zejména na rozsudku ze dne 13. 1. 2020, č. j. 9 As 260/2018-21), která však není kvůli odlišným skutkovým okolnostem přiléhavá. V odkazované věci přestupce nebyl při doručování předvolání k podání vysvětlení zastižen a předvolání si nevyzvedl. V nyní projednávané věci však bylo toto předvolání přestupci doručeno, zůstal však pasivní. Městský úřad tedy dostál povinnosti provést nezbytné kroky ke zjištění pachatele přestupku.
[4] Žalobkyně ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedla, že stěžovatelovo tvrzení o nesoučinnosti přestupce je v rozporu se skutkovým stavem. Jak již totiž uvedla, přestupce se dne 9. 6. 2017 dostavil k městskému úřadu a podal písemné vysvětlení psané v německém jazyce. Žalobkyně poukázala na to, že městský úřad přestupci nezaslal předvolání k podání vysvětlení na předepsaném formuláři a v německém jazyce, jak požaduje zákon.
[5] Následně žalobkyně – v návaznosti na změnu zastoupení advokátem – zaslala soudu další vyjádření. V něm uvedla, že kasační stížnost je nepřípustná. Dodala, že judikatura připouští užití pořádkového opatření k „donucení“ údajného řidiče k podání vysvětlení. Má-li správní orgán nástroje k zajištění podání vysvětlení ze strany tvrzeného řidiče (např. pořádkovou pokutu, předvedení), nemůže jít k tíži provozovatele vozidla, že správní orgán tyto nástroje ani nezkusí využít. Pokud městský úřad zjistil, že řidič označený žalobkyní je osobou skutečnou a kontaktní, která pouze pohrdá českými orgány veřejné moci, měl využít shora zmíněné prostředky, které mu dává zákon.
[6] Kasační stížnost je přípustná, i když kasační soud rozhoduje v této věci již podruhé. Rozsudkem ze dne 5. 8. 2022, č. j. 10 As 346/2021-38, totiž Nejvyšší správní soud zrušil usnesení, jímž krajský soud žalobu odmítl. Věcné posouzení žaloby krajským soudem tedy Nejvyšší správní soud přezkoumává poprvé.
[7] Ve věcech, v nichž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, se soud pro posouzení přípustnosti kasační stížnosti zabývá otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele [§ 104a odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“)]. Pokud tomu tak není, soud kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou (usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006-39, č. 933/2006 Sb. NSS, či ze dne 16. 6. 2021, č. j. 9 As 83/2021-28, č. 4219/2021 Sb. NSS). Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 31. 1. 2007, č. j. 2 Azs 21/2006-59, č. 1143/2007 Sb. NSS, vymezil, že kasační stížnost podaná žalovaným správním orgánem je přijatelná, jestliže dojde k zásadnímu pochybení krajského soudu při výkladu hmotného či procesního práva, případně pokud krajský soud nerespektuje ustálenou judikaturu.
[8] V posuzované věci zamítl žalobu senát, nikoli specializovaný samosoudce. Takové obsazení soudu však nebylo správné. V souladu s § 31 odst. 2 s. ř. s. rozhoduje specializovaný samosoudce mimo jiné o přestupcích, jejichž horní hranice pokuty je 100 000 Kč. Žalobou napadeným rozhodnutím byla žalobkyni uložena pokuta ve výši 1500 Kč, horní hranice pokuty činí 10 000 Kč. Ve věci měl tedy rozhodovat specializovaný samosoudce, a nikoli senát. Toto pochybení však podle judikatury Nejvyššího správního soudu nemá samo o sobě vliv na zákonnost rozhodnutí ve věci samé (rozsudek ze dne 15. 10. 2003, č. j. 3 Azs 5/2003 2, nebo rozsudek rozšířeného senátu ze dne 26. 7. 2016, č. j. 6 As 165/2015 38, č. 3450/2016 Sb. NSS).
[9] Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 11. 2021, č. j. 10 As 360/2021 59, č. 4289/2022 Sb. NSS, nemohou okruh věcí, které spadají do režimu posuzování přijatelnosti, určovat případná pochybení krajských soudů při posouzení rozsahu § 31 odst. 2 s. ř. s. Přijatelnost kasační stížnosti ve smyslu § 104a s. ř. s. se proto posuzuje jen v těch věcech, kde specializovaný samosoudce rozhodoval v souladu s § 31 odst. 2 s. ř. s. nebo měl v souladu s § 31 odst. 2 s. ř. s. rozhodovat. Nejvyšší správní soud proto v tomto případě zvažoval, zda je kasační stížnost přijatelná.
[10] Předmětem posouzení je otázka, zda se krajský soud dopustil zásadního pochybení v podobě užití na věc nepřiléhavé judikatury kasačního soudu, a v důsledku toho i nesprávného právního posouzení.
[11] Podle § 125f odst. 5 zákona o silničním provozu příslušný správní orgán projedná přestupek provozovatele vozidla podle § 125f odst. 1 zákona o silničním provozu, pouze pokud učinil nezbytné kroky ke zjištění pachatele přestupku, jehož znaky porušení povinností řidiče nebo pravidel vykazuje, a věc odložil, protože nezjistil skutečnosti odůvodňující zahájení řízení proti určité osobě, nebo řízení o přestupku zastavil, protože obviněnému z přestupku nebylo spáchání skutku prokázáno.
[12] Má-li správní orgán (ať již na základě označení řidiče provozovatelem vozidla nebo na základě jiných skutkových okolností) reálnou příležitost zjistit přestupce, musí se o to pokusit (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 10. 2015, č. j. 8 As 110/2015-46). Pokud tedy správní orgán neučiní kroky ke zjištění přestupce, je odložení přestupku předčasné. Zároveň v takové situaci nebudou splněny podmínky pro projednání přestupku s provozovatelem vozidla, neboť existují skutečnosti odůvodňující zahájení řízení o přestupku proti určité osobě, označené provozovatelem jako řidič vozidla (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 5. 2020, č. j. 2 As 293/2018-25).
[13] Nejvyšší správní soud se výkladem pojmu nezbytné kroky ve smyslu § 125f odst. 5 zákona o silničním provozu opakovaně zabýval. Na tuto judikaturu trefně odkazuje i krajský soud v napadeném rozsudku. Krajský soud cituje např. rozsudek ze dne 9. 12. 2020, č. j. 2 As 303/2020-24, v němž kasační soud uvedl: „Bylo by však proti smyslu úpravy správního deliktu provozovatele vozidla vyžadovat po správních orgánech rozsáhlé kroky směřující k určení totožnosti přestupce, nemají-li pro takové zjištění potřebné indicie a případné označení řidiče provozovatelem vozidla k výzvě podle § 125h odst. 6 zákona o silničním provozu zjevně nevede, resp. nemůže vést k nalezení a usvědčení pachatele přestupku. Budou-li mít správní orgány (ať již na základě označení řidiče provozovatelem vozidla nebo na základě jiných skutkových okolností) reálnou příležitost zjistit přestupce, musí se o to pokusit“. Dále krajský soud zmiňuje i již citovaný rozsudek č. j. 9 As 260/2018-21, v němž kasační soud konstatoval, že „jestliže provozovatel vozidla označí za řidiče osobu, k níž sdělí dostatečné údaje, a věrohodně tvrdí, že dané vozidlo mohla tato osoba řídit, bude mít správní orgán zpravidla dostatek indicií k tomu, aby se pokusil nalézt pachatele přestupku. Není naplněním nezbytných kroků ke zjištění pachatele přestupku ve smyslu § 125f odst. 4 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (ve znění účinném do 30. 6. 2017), pouze jediné doručení předvolání k podání vysvětlení, na něž označená osoba nereaguje, ale správní orgán musí učinit další smysluplný úkon směřující ke zjištění pachatele (např. předvedení dotčené osoby či ověření její aktuální adresy v příslušných registrech).“
[14] Nejvyšší správní soud připomíná, že skutkově obdobnými (byť pochopitelně ne totožnými) případy se opakovaně zabýval, a to například v rozsudku ze dne 19. 11. 2021, č. j. 8 As 222/2019-61. V této věci provozovatel vozidla na výzvu správního orgánu označil řidičku provozovaného vozidla. Správní orgán následně dvakrát předvolal označenou řidičku k podání vysvětlení. Obě předvolání si řidička převzala, avšak nijak dále na ně nereagovala. Správní orgán proto věc usnesením odložil a zahájil řízení ohledně přestupku provozovatele vozidla. Nejvyšší správní soud k tomu uvedl, že „stejně jako ve věci sp. zn. 9 As 311/2018 a 2 As 303/2020 i v nyní posuzované věci správní orgán prvního stupně měl k dispozici totožnost tvrzené řidičky, věděl o tom, v čem spočívá protiprávní jednání, a byla mu rovněž předložena nájemní smlouva, ze které plynulo, že označená řidička měla v době spáchání přestupku vozidlo v nájmu. V nyní posuzované věci tak měly správní orgány s označenou řidičkou zahájit řízení o přestupku. Vzhledem k tomu, že tak neučinily, nebyly dány podmínky pro zahájení řízení se stěžovatelkou a následně vydané rozhodnutí je proto nezákonné.“ Rovněž v rozsudku ze dne 25. 3. 2020, č. j. 9 As 311/2018-27, se Nejvyšší správní soud zabýval věcí, v níž si označený řidič výzvu k podání vysvětlení převzal, ale nereagoval na ni. Soud konstatoval, že správní orgány v takovém případě neměly zanechat všech dalších kroků, bez dalšího věc odložit a zahájit řízení s provozovatelem vozidla. Soud dodal, že správní orgány mohly využít všech přípustných procesních nástrojů (včetně uložení pořádkové pokuty) a kontaktovat označeného řidiče opakovaně, případně s přihlédnutím k dostupným důkazům rovnou zahájit řízení o podezření ze spáchání přestupku.
[15] Námitce stěžovatele, že krajský soud vyšel z nepřiléhavé judikatury, nelze přisvědčit. Krajský soud se tedy nedopustil stěžovatelem tvrzeného zásadního pochybení v podobě použití nepřiléhavé judikatury. Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost odmítl jako nepřijatelnou podle § 104a odst. 1 s. ř. s.
[16] Tvrzením žalobkyně, podle nějž se označený řidič dostavil k městskému úřadu a podal tam písemné vysvětlení v německém jazyce, není nutné se zabývat, protože postrádá oporu ve správním spisu. Stejně tak není nyní namístě zabývat se dalšími, převážně skutkovými tvrzeními žalobkyně ve vyjádřeních ke kasační stížnosti, neboť se jimi nezabýval ani krajský soud.
[17] Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z § 60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. (usnesení rozšířeného senátu ze dne 25. 3. 2021, č. j. 8 As 287/2020 33, č. 4170/2021 Sb. NSS). Stěžovatel ve věci neměl úspěch, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně v řízení měla úspěch, a má tedy právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti proti procesně neúspěšnému stěžovateli.
[18] Původní zástupce žalobkyně, advokát JUDr. Emil Flegel, se sídlem K Chaloupkám 3170/2, Praha 10, učinil v řízení o kasační stížnosti jeden úkon právní služby spočívající v sepisu vyjádření ke kasační stížnosti § 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif. Soud mu přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 3100 Kč a paušální náhradu nákladů ve smyslu § 13 odst. 4 advokátního tarifu. K částce 3400 Kč dále náleží daň z přidané hodnoty ve výši 714 Kč, celkově tedy 4114 Kč. Nejvyšší správní soud upozorňuje, že ve vztahu k této částce je JUDr. Petr Doležal, nynější zástupce žalobkyně, jen platebním místem.
[19] Současnému zástupci žalobkyně JUDr. Petru Doležalovi kasační soud přiznal náhradu za jeden úkon právní služby spočívající v převzetí a přípravě zastoupení [§ 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu]. Náleží mu tedy náhrada nákladů řízení ve výši 3100 Kč a paušální náhrada nákladů ve výši 300 Kč. I zde se náhrada nákladů řízení zvyšuje o daň z přidané hodnoty ve výši 714 Kč a celkem činí 4114 Kč. Náhradu nákladů řízení za vyjádření ke kasační stížnosti ze dne 24. 2. 2023 soud nepřiznal, neboť se nejednalo o náklad důvodně vynaložený ve smyslu § 60 odst. 1 s. ř. s. Ke kasační stížnosti se totiž již obdobně vyjádřil původní zástupce žalobkyně.
[20] Stěžovatel je tak povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ve výši 8228 Kč k rukám zástupce žalobkyně JUDr. Petra Doležala, advokáta, a to do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně dne 2. března 2023
JUDr. Miluše Došková předsedkyně senátu