2 As 43/2024- 19 - text
2 As 43/2024 - 20 pokračování
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Evy Šonkové a soudců Tomáše Kocourka a Sylvy Šiškeové v právní věci žalobce: Prostor Prostějov z.s., se sídlem Domamyslická 8/61, Prostějov, zastoupený Mgr. Ludvíkem Novotným, LL.M., advokátem se sídlem Václavské náměstí 76, Letohrad, proti žalované: Vodovody a kanalizace Prostějov, a.s., se sídlem Krapkova 1635/26, Prostějov, zastoupená Mgr. Ing. Martinem Kalabisem, advokátem se sídlem Martinákova 2900/7, Prostějov, na ochranu proti nečinnosti žalované, o kasační stížnosti žalované proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. 1. 2024, č. j. 29 A 41/2023 128,
I. Kasační stížnost se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
[1] Žalobce se žalobou u krajského soudu domáhal ochrany proti nečinnosti žalované ve věci žádosti podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím (informační zákon). Podáním ze dne 11. 8. 2023 vzal žalobu v plném rozsahu zpět, jelikož v mezidobí žalovaná vydala rozhodnutí. Krajský soud proto napadeným usnesením řízení o žalobě zastavil, vrátil žalobci část soudního poplatku a uložil žalované, aby žalobci nahradila náklady řízení podle § 60 odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (s. ř. s.), protože ke zpětvzetí žaloby došlo na základě pozdějšího chování žalované. Podle krajského soudu byla žalovaná povinným subjektem podle informačního zákona, jak již rozhodl v dřívějších rozsudcích, v době podání žaloby byla nečinná a až později vydala rozhodnutí v materiálním smyslu.
[2] Žalovaná (stěžovatelka) napadla usnesení krajského soudu kasační stížností. Rozporuje, že by byla povinným subjektem podle informačního zákona, protože je obchodní korporací, která není ze 100 % vlastněna státem či veřejnoprávními korporacemi. Žalobce tak od počátku neměl aktivní legitimaci k podání žaloby na ochranu proti nečinnosti. Krajský soud měl žalobu odmítnout podle § 46 odst. 1 písm. c) a d) s. ř. s. Zároveň stěžovatelka navrhla vyslovení nicotnosti rozhodnutí Úřadu pro ochranu osobních údajů ze dne 2. 6. 2023, č. j. UOOU 04861/21
18, kterým úřad zrušil rozhodnutí stěžovatelky ze dne 29. 10. 2021 o odmítnutí žádosti o informace a věc jí vrátil k novému projednání. Navrhla také, aby NSS vyslovil nicotnost rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. 1. 2021, č. j. 29 A 66/2019 157.
[3] Kasační stížnost není přípustná.
[4] S ohledem na výše popsané okolnosti věci (tedy zastavení řízení v situaci, kdy žalobce vzal žalobu zpět) se NSS zabýval otázkou tzv. subjektivní přípustnosti podané kasační stížnosti. Nesplnění subjektivní přípustnosti kasační stížnosti má totiž za následek její odmítnutí pro podání osobou k tomu zjevně neoprávněnou dle § 46 odst. 1 písm. c) ve spojení s § 120 s. ř. s. NSS již v usnesení ze dne 20. 12. 2012, č. j. 1 Ans 17/2012
33, shledal, že „kasační stížnost může podat jen ten účastník řízení před krajským soudem, kterému nebylo rozhodnutím krajského soudu plně vyhověno, popřípadě kterému byla tímto rozhodnutím způsobena jiná určitá újma na jeho právech. Není li kasační stížnost subjektivně přípustná, soud ji odmítne podle § 46 odst. 1 písm. c) ve spojení s § 120 s. ř. s.“ V projednávané věci je tedy třeba vyjasnit, zda stěžovatelka mohla podat kasační stížnost v situaci, kdy se domáhá zamítnutí či odmítnutí žaloby, která byla vzata zpět v reakci na její pozdější chování, a proto bylo řízení zastaveno.
[5] Kasační stížnost může podat jen takový účastník, kterému nebylo napadeným rozhodnutím plně vyhověno, popřípadě kterému byla tímto rozhodnutím způsobena jiná určitá újma na jeho právech. Klíčovým je z tohoto pohledu výrok napadeného rozhodnutí. Nelze tedy brát v úvahu subjektivní přesvědčení účastníka řízení, ale jen objektivní skutečnost, že napadeným rozhodnutím mu byla způsobena určitá újma, kterou lze odstranit jen zrušením napadeného rozhodnutí. Subjektivní oprávnění podat kasační stížnost svědčí jen tomu účastníkovi, v jehož neprospěch vyznívá poměření nejpříznivějšího výsledku, který krajský soud pro účastníka mohl rozhodnutím založit, a výsledku, který napadeným rozhodnutím skutečně založil, je li zároveň způsobená újma odstranitelná tím, že kasační soud napadené rozhodnutí zruší (usnesení NSS ze dne 19. 11. 2013, č. j. 1 Ans 16/2013 46). Rozšířený senát pak v usnesení ze dne 26. 3. 2020, č. j. 9 Afs 271/2018
52, č. 4024/2020 Sb. NSS, potvrdil, že pro posouzení oprávnění stěžovatele podat kasační stížnost není podstatné, jakého výsledku řízení před krajským soudem se dovolává, ale jaký výsledek je pro něj objektivně nejpříznivější. Lze dodat, že podle bodů 55 a 56 tohoto usnesení rozšířeného senátu a také podle usnesení NSS ze dne 19. 5. 2020, č. j. 10 Afs 238/2019 24, bod 4, se za takovou újmu nepovažuje výrok o náhradě nákladů řízení.
[6] Krajský soud v dané věci řízení zastavil z důvodu zpětvzetí žaloby, jelikož byl vázán dispozičními kroky žalobce (rozsudek NSS ze dne 28. 11. 2019, č. j. 7 Afs 248/2019 30, body 10
11 a tam uvedená judikatura), tj. nerozhodl k neprospěchu stěžovatelky ani jí vydáním napadeného usnesení nevznikla újma. Relevantní újmu nelze podle usnesení rozšířeného senátu č. j. 9 Afs 271/2018
52 (bod 51 a následující) shledat v případě, kdy žaloba sice není zamítnuta (pro žalovaného obecně nejpříznivější možný výsledek každého soudního sporu), ale soudní řízení je skončeno jinak, aniž by žalobě bylo, byť jen z malé části vyhověno. Takovými rozhodnutími jsou v soudním řízení správním typicky usnesení o odmítnutí žaloby nebo o zastavení řízení. Stěžovatelka v nyní projednávané věci sice poukazuje na újmu, která jí měla být rozhodnutím krajského soudu způsobena, a to v podobě výroku o náhradě nákladů řízení.
Výrok o náhradě nákladů řízení je však jen odvozeným důsledkem zastavení řízení a dalších skutečností, které krajský soud zohlednil (racionalita chování žalobce v okamžiku podání či zpětvzetí žaloby). S ohledem na nepřípustnost kasační stížnosti jen proti výroku o nákladech řízení (§ 104 odst. 2 s. ř. s.) nicméně nelze tuto zákonnou výluku obejít tím, že je formálně napaden též výrok o zastavení řízení. O situaci souběžného napadení nákladového výroku a alespoň jedné přípustné meritorní námitky zde nejde (srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne 1.
6. 2010, čj. 7 Afs 1/2007 64, č. 2116/2010 Sb. NSS).
[7] Nejvyšší správní soud uzavírá, že stěžovatelka není oprávněna podat kasační stížnost proti usnesení krajského soudu o zastavení řízení. Za tohoto stavu věci se nemohl Nejvyšší správní soud zabývat jednotlivými kasačními námitkami.
[8] Není přípustný ani návrh na vyslovení nicotnosti rozhodnutí Úřadu pro ochranu osobních údajů ze dne 2. 6. 2023, č. j. UOOU 04861/21
18, obsažený v kasační stížnosti, a to podle § 104 odst. 4 s. ř. s., neboť nesměřuje proti rozhodnutí krajského soudu. Napadené usnesení nadto krajský soud vydal v řízení, jehož předmětem nebyl přezkum výše uvedeného rozhodnutí Úřadu pro ochranu osobních údajů. NSS se také nezabýval navrhovaným výrokem na vyslovení nicotnosti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. 1. 2021, č. j. 29 A 66/2019
157. Přes takto formulovaný petit z odůvodnění kasační stížnosti vůbec nevyplývá vůle stěžovatelky rozšířit přezkum NSS i na rozsudek krajského soudu č. j. 29 A 66/2019
157. Stěžovatelka pouze v rámci věcné argumentace namítala, že krajský soud z tohoto rozsudku neměl v napadeném usnesení při rozhodování o nákladech vycházet, a to kvůli jeho nicotnosti způsobené odklonem od judikatury Ústavního soudu. Jak je ale uvedeno výše, protože kasační stížnost není přípustná, NSS se těmito námitkami nemohl zabývat.
[9] Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítl pro podání osobou k tomu zjevně neoprávněnou dle § 46 odst. 1 písm. c) ve spojení s § 120 s. ř. s. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně dne 5. dubna 2024
Eva Šonková předsedkyně senátu