2 As 57/2025- 32 - text
2 As 57/2025 - 34
pokračování
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Kocourka a soudkyň Evy Šonkové a Sylvy Šiškeové v právní věci žalobce: K. B., zast. Mgr. Rebekou Moťovskou Židuliakovou, advokátkou, se sídlem Husovo náměstí 139, Ledeč nad Sázavou, proti žalovanému: Krajský úřad Moravskoslezského kraje, se sídlem 28. října 2771/117, Ostrava, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 1. 2024, č. j. MSK 154221/2023, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 2. 2025, č. j. 20 A 4/2024
22,
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
[1] Městský úřad Kopřivnice (dále jen „správní orgán I. stupně“) uznal žalobce vinným ze spáchání přestupku podle § 125f odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), kterého se dopustil tím, že jako provozovatel motorového vozidla nezajistil, aby při jeho užití na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích.
[2] Proti tomuto rozhodnutí podala dne 24. 10. 2023 jménem žalobce odvolání společnost POSPA Investment a. s. (dále jen „POSPA“). Učinila tak poslední den lhůty, v níž mohl žalobce podat odvolání, přičemž odvolání odeslala ze své datové schránky. Dne 30. 10. 2023 podal stejné odvolání žalobce ze své datové schránky. Téhož dne vyzval správní orgán I. stupně společnost POSPA k předložení plné moci, která by ji opravňovala k podání odvolání za žalobce. Společnost POSPA na výzvu správního orgánu I. stupně nereagovala.
[3] Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím zamítl odvolání společnosti POSPA jako nepřípustné podle § 92 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, neboť shledal, že jej podala osoba k tomu neoprávněná. Dále žalovaný samostatným rozhodnutím zamítl žalobcovo odvolání podané z jeho datové schránky jako opožděné (toto rozhodnutí není předmětem přezkumu v tomto řízení).
[4] Proti v záhlaví označenému rozhodnutí se žalobce bránil žalobou podanou Krajskému soudu v Ostravě (dále jen „krajský soud“). Krajský soud žalobu zamítl.
[5] Krajský soud dospěl k závěru, že na věc nebylo možné aplikovat judikaturu, na kterou žalobce odkazoval. Ve věci posuzované krajským soudem se totiž jednalo o dvě samostatná podání. Jedno bylo podepsáno společností POSPA a druhé žalobcem. Vada podání společnosti POSPA nespočívala v nedostatku podpisu, ale v nedostatku průkazu zastoupení. Na tom nic nezměnila skutečnost, že žalobce zaslal správnímu orgánu I. stupně obsahově stejné podání ze své datové schránky. Žalobce neinformoval správní orgán I. stupně, že společnost POSPA byla skutečně oprávněna za něj jednat, ani jinak situaci nevysvětlil. Žalovaný tak nepochybil, pokud považoval odvolání podané z datové schránky žalobce za samostatné podání.
[6] Krajský soud podpořil svoji argumentaci odkazy na rozsudky NSS ze dne 30. 1. 2019, č. j. 6 As 22/2018
30, ze dne 24. 7. 2024, č. j. 6 As 20/2024
27, a ze dne 3. 12. 2024, č. j. 5 As 211/2024
32.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření k ní
[7] Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále též „stěžovatel“) kasační stížnost, jejíž důvody podřadil pod § 103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“).
[8] Stěžovatel souhlasí s krajským soudem v tom, že odvolání podala společnost POSPA, která nebyla zmocněncem stěžovatele, neboť nedoložila své zmocnění. To však nutně nečiní odvolání nepřípustným.
[8] Stěžovatel souhlasí s krajským soudem v tom, že odvolání podala společnost POSPA, která nebyla zmocněncem stěžovatele, neboť nedoložila své zmocnění. To však nutně nečiní odvolání nepřípustným.
[9] Dle judikatury je nutné nejprve posoudit, zda bylo odvolání podepsáno též samotným účastníkem. Pokud by totiž bylo podepsáno také účastníkem, hledí se na něj, jako by jej podal samotný účastník. V tomto případě bylo odvolání podané společností POSPA nejprve vadné, neboť k němu nebyla připojena plná moc a odvolání neobsahovalo ani podpis stěžovatele. Stěžovatel ještě před doručením výzvy společnosti POSPA doplnil podání ze své datové schránky tak, aby se na něj hledělo jako na podepsané stěžovatelem. Spornou otázkou tak je, zda může účastník řízení odstranit vadu spočívající v nepřiložení plné moci tím, že podání doplní o svůj podpis.
[10] Není udržitelné, aby byla obě podání hodnocena bez přihlédnutí k vzájemným souvislostem. Je
li správnímu orgánu doručeno podání, pod kterým je prostý elektronický podpis účastníka, a následně mu je doručeno identické podání, které je tímto účastníkem podepsané, je zřejmé, že jde o doplnění odvolání, nikoliv o nové podání.
[11] Stěžovatel odkazuje na usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. 9. 2024, č. j. 55 A 9/2024
25, v němž byla podobně učiněná podání hodnocena jako jeden celek. Nejvyšší správní soud odmítl kasační stížnost proti tomuto usnesení pro nepřijatelnost s tím, že se Krajský soud v Českých Budějovicích neodchýlil od ustálené judikatury (viz usnesení NSS ze dne 26. 11. 2024, č. j. 1 As 251/2024
36).
[12] Žalovaný navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítl pro nepřijatelnost, případně ji zamítl. Závěry krajského soudu jsou podpořeny relevantní judikaturou. Ze strany stěžovatele se jedná o zjevnou obstrukci, usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 55 A 9/2024
25 považuje žalovaný za exces.
[13] Na vyjádření žalovaného reagoval stěžovatel replikou, v níž uvedl, že nepovažuje usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 55 A 9/2024
25 za exces. Z usnesení NSS č. j. 1 As 251/2024
36 vyplývá, že jde o otázku, kterou Krajský soud v Českých v Budějovicích vyřešil v souladu s judikaturou. Pokud by se jednalo o zjevný exces, tak by Nejvyšší správní soud naopak toto usnesení zrušil.
III. Posouzení kasační stížnosti
[14] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil zákonné náležitosti kasační stížnosti a konstatoval, že byla podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost ve smyslu § 102 s. ř. s. přípustná, a stěžovatel je v souladu s § 105 odst. 2 s. ř. s. zastoupen advokátem.
[15] Dále se Nejvyšší správní soud zabýval přijatelností kasační stížnosti. Podle § 104a odst. 1 s. ř. s. Nejvyšší správní soud odmítne kasační stížnost ve věcech, které jsou v řízení před krajským soudem rozhodovány specializovaným samosoudcem, pro nepřijatelnost, pokud tato stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele.
[16] Vymezením institutu nepřijatelnosti a výkladem konceptu přesahu vlastních zájmů stěžovatele se Nejvyšší správní soud podrobně zabýval v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006
39, č. 933/2006 Sb. NSS. O přijatelnou kasační stížnost se podle tohoto usnesení může jednat v následujících typových případech: 1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu, 2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně, 3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikaturní odklon, tj. Nejvyšší správní soud ve výjimečných a odůvodněných případech sezná, že je namístě změnit výklad určité právní otázky, řešené dosud správními soudy jednotně, 4) v napadeném rozhodnutí krajského soudu bylo shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele. O zásadní právní pochybení se v konkrétním případě může jednat především tehdy, pokud: a) krajský soud ve svém rozhodnutí nerespektoval ustálenou a jasnou judikaturu a nelze navíc vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu, b) krajský soud v jednotlivém případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního práva.
[17] Nejvyšší správní soud naznal, že k žádné z předestřených situací v projednávané věci nedošlo. Stěžovateli lze přisvědčit, že stěžejní otázkou je to, zda stěžovatel svým podáním odstranil vady odvolání, které zaslala společnost POSPA správnímu orgánu I. stupně jako stěžovatelův zástupce. Tato právní otázka již byla v judikatuře Nejvyššího správního soudu řešena a krajský soud věc posoudil v souladu s ní.
[18] Za zcela přiléhavý lze považovat zejména rozsudek NSS ze dne 3. 12. 2024, č. j. 5 As 211/2024
32, z něhož krajský soud vycházel. Jednalo se o velmi podobný případ. Třetí osoba podala ze své datové schránky jako zástupce přestupce v poslední den lhůty odpor proti příkazu. Dva dny po učinění tohoto podání (a tedy již po uplynutí lhůty k podání odporu) podal přestupce stejně znějící odpor ze své datové schránky. Třetí osoba ani po uplynutí lhůty dané jí k tomu správním orgánem nepředložila plnou moc, z níž by bylo možné dovodit její oprávnění zastupovat přestupce, a proto dospěl správní orgán k závěru, že odpor byl podaný osobou neoprávněnou. Odpor podaný z datové schránky samotného přestupce považoval správní orgán za opožděný.
[18] Za zcela přiléhavý lze považovat zejména rozsudek NSS ze dne 3. 12. 2024, č. j. 5 As 211/2024
32, z něhož krajský soud vycházel. Jednalo se o velmi podobný případ. Třetí osoba podala ze své datové schránky jako zástupce přestupce v poslední den lhůty odpor proti příkazu. Dva dny po učinění tohoto podání (a tedy již po uplynutí lhůty k podání odporu) podal přestupce stejně znějící odpor ze své datové schránky. Třetí osoba ani po uplynutí lhůty dané jí k tomu správním orgánem nepředložila plnou moc, z níž by bylo možné dovodit její oprávnění zastupovat přestupce, a proto dospěl správní orgán k závěru, že odpor byl podaný osobou neoprávněnou. Odpor podaný z datové schránky samotného přestupce považoval správní orgán za opožděný.
[19] Přestupce se bránil žalobou na ochranu proti nečinnosti správního orgánu. Měl za to, že příkaz byl podáním odporu zrušen, a proto by měl správní orgán pokračovat v projednávání věci. Městský soud v Praze tuto žalobu zamítl, s čímž se ztotožnil i pátý senát Nejvyššího správního soudu. Ten předně nesouhlasil s tím, že by přestupce doplnil svým podáním odpor podaný z datové schránky třetí osoby o svůj podpis. To, že by bylo možné takto postupovat, nevyplývá ze zákona ani z judikatury. Správní orgán totiž nepovažoval za chybějící náležitost podání učiněného z datové schránky třetí osoby podpis přestupce, ale doložení oprávnění třetí osoby jednat jménem přestupce. Podání z datové schránky třetí osoby je přičitatelné právě této osobě. Nejvyšší správní soud reflektoval také to, že přestupce nedal až do podání žaloby na ochranu proti nečinnosti žádným způsobem najevo, že na odpor podaný z datové schránky třetí osoby má být nahlíženo tak, že jeho jediným nedostatkem by měl být chybějící podpis.
[19] Přestupce se bránil žalobou na ochranu proti nečinnosti správního orgánu. Měl za to, že příkaz byl podáním odporu zrušen, a proto by měl správní orgán pokračovat v projednávání věci. Městský soud v Praze tuto žalobu zamítl, s čímž se ztotožnil i pátý senát Nejvyššího správního soudu. Ten předně nesouhlasil s tím, že by přestupce doplnil svým podáním odpor podaný z datové schránky třetí osoby o svůj podpis. To, že by bylo možné takto postupovat, nevyplývá ze zákona ani z judikatury. Správní orgán totiž nepovažoval za chybějící náležitost podání učiněného z datové schránky třetí osoby podpis přestupce, ale doložení oprávnění třetí osoby jednat jménem přestupce. Podání z datové schránky třetí osoby je přičitatelné právě této osobě. Nejvyšší správní soud reflektoval také to, že přestupce nedal až do podání žaloby na ochranu proti nečinnosti žádným způsobem najevo, že na odpor podaný z datové schránky třetí osoby má být nahlíženo tak, že jeho jediným nedostatkem by měl být chybějící podpis.
[20] Závěry tohoto rozsudku vyvracejí celou argumentaci stěžovatele v nyní posuzované věci. Podle § 34 odst. 1 správního řádu vznikají práva a povinnosti z úkonu zástupce přímo zastoupenému, přičemž zmocnění k zastoupení se dle § 33 odst. 1 téhož zákona prokazuje plnou mocí. Tu společnost POSPA ani na výzvu správního orgánu I. stupně nepředložila, byť sama v odvolání avizovala, že tak učiní. Domnívá
li se stěžovatel, že si mohl podání učiněné třetí osobou (existence zmocnění nebyla prokázána) později sám osvojit připojením vlastního podpisu (tedy konkrétně zasláním obsahově shodného podání z vlastní datové schránky), jak je to možné podle procesních řádů upravujících řízení před soudem (viz např. rozsudek NSS ze dne 26. 8. 2010, č. j. 1 Afs 62/2010
61), pomíjí zvláštní právní úpravu obsaženou v § 34 odst. 4 správního řádu. Podle ní musí účastník řízení požádat správní orgán, aby uznal úkon učiněný ve prospěch účastníka třetí osobou za úkon učiněný zástupcem, přičemž o této žádosti správní orgán rozhoduje ve sféře správního uvážení. Pouze v případě kladného rozhodnutí vyvolá úkon učiněný třetí osobou právní účinky ve sféře účastníka. Stěžovatel ovšem takovou žádost, která by propojovala odvolání učiněné společností POSPA se stěžovatelovým odvoláním, což krajský soud v dané věci postrádal, ve správním řízení neuplatnil. Stěžovatel ostatně sám mohl předložit plnou moc prokazující oprávnění společnosti POSPA zastupovat jej v řízení, neboť i on v odvolání avizoval její předložení (jelikož by byl sám jejím výstavcem, mohl ji k odvolání rovnou připojit). Tím by rovněž došlo k propojení obou odvolání.
[20] Závěry tohoto rozsudku vyvracejí celou argumentaci stěžovatele v nyní posuzované věci. Podle § 34 odst. 1 správního řádu vznikají práva a povinnosti z úkonu zástupce přímo zastoupenému, přičemž zmocnění k zastoupení se dle § 33 odst. 1 téhož zákona prokazuje plnou mocí. Tu společnost POSPA ani na výzvu správního orgánu I. stupně nepředložila, byť sama v odvolání avizovala, že tak učiní. Domnívá
li se stěžovatel, že si mohl podání učiněné třetí osobou (existence zmocnění nebyla prokázána) později sám osvojit připojením vlastního podpisu (tedy konkrétně zasláním obsahově shodného podání z vlastní datové schránky), jak je to možné podle procesních řádů upravujících řízení před soudem (viz např. rozsudek NSS ze dne 26. 8. 2010, č. j. 1 Afs 62/2010
61), pomíjí zvláštní právní úpravu obsaženou v § 34 odst. 4 správního řádu. Podle ní musí účastník řízení požádat správní orgán, aby uznal úkon učiněný ve prospěch účastníka třetí osobou za úkon učiněný zástupcem, přičemž o této žádosti správní orgán rozhoduje ve sféře správního uvážení. Pouze v případě kladného rozhodnutí vyvolá úkon učiněný třetí osobou právní účinky ve sféře účastníka. Stěžovatel ovšem takovou žádost, která by propojovala odvolání učiněné společností POSPA se stěžovatelovým odvoláním, což krajský soud v dané věci postrádal, ve správním řízení neuplatnil. Stěžovatel ostatně sám mohl předložit plnou moc prokazující oprávnění společnosti POSPA zastupovat jej v řízení, neboť i on v odvolání avizoval její předložení (jelikož by byl sám jejím výstavcem, mohl ji k odvolání rovnou připojit). Tím by rovněž došlo k propojení obou odvolání.
[21] Lze také doplnit, že pátý senát vyšel při svém výkladu z rozsudků NSS ze dne 30. 1. 2019, č. j. 6 As 22/2018
30, a ze dne 24. 7. 2024, č. j. 6 As 20/2024
27, z nichž přiléhavě vycházel také krajský soud. Ostatně i sám stěžovatel připustil, že krajský soud postupoval dle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu. Stěžovatel přitom neuvádí důvody, proč by se měl Nejvyšší správní soud od své dosavadní judikatury odchýlit (opakuje v zásadě již pouze judikaturou vyvrácené argumenty). V této souvislosti lze poukázat na usnesení NSS ze dne 3. 6. 2025, č. j. 22 As 70/2025
29, a ze dne 12. 8. 2025, č. j. 2 As 28/2025
24, které z uvedených rozsudků také vycházejí.
[22] Rozsudek rozšířeného senátu NSS ze dne 6. 2. 2019, č. j. 6 As 405/2017
33, č. 3860/2019 Sb. NSS, jehož závěrů se dovolává stěžovatel, zmiňuje situaci, kdy je podání podepsáno jak zástupcem, který však nepředložil plnou moc, tak samotným účastníkem řízení. O takový případ se však v projednávané věci nejedená, neboť stěžovatel odvolání podané společností POSPA nepodepsal. Stejně tak není přiléhavý odkaz na nález Ústavního soudu ze dne 19. 4. 2012, sp. zn. I. ÚS 2522/10, neboť se týká jiné skutkové a právní situace (viz usnesení NSS č. j. 22 As 70/2025
29, bod 15).
[23] Stěžovatel dále odkazuje na usnesení NSS č. j. 1 As 251/2024
36, jehož předmětem byl přezkum usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 55 A 9/2024
25. Nejvyšší správní soud nicméně neshledal, že by mezi usnesením prvního senátu a rozsudkem pátého senátu, jehož závěry v této věci následuje, byl judikaturní rozpor.
[23] Stěžovatel dále odkazuje na usnesení NSS č. j. 1 As 251/2024
36, jehož předmětem byl přezkum usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 55 A 9/2024
25. Nejvyšší správní soud nicméně neshledal, že by mezi usnesením prvního senátu a rozsudkem pátého senátu, jehož závěry v této věci následuje, byl judikaturní rozpor.
[24] Ve věci posuzované prvním senátem se soudy zabývaly tím, zda rozhodnutí odvolacího správního orgánu bylo správně doručeno přímo přestupci, a tedy zda podaná žaloba byla opožděná. Je sice pravdou, že spor o správnost doručení plynul z toho, že odvolání bylo podáno z datové schránky domnělé zástupkyně s tím, že přestupce následně doplnil podání o svůj podpis. Předmětem přezkumu však nebyla otázka přípustnosti odvolání, tedy zda odvolací správní orgán správně vyhodnotil, že odvolání bylo podáno osobou oprávněnou, jak tomu je v nyní posuzované věci. Touto otázkou se správní soudy ani nemohly zabývat, neboť přestupce nenamítal, že by snad jím podané (resp. doplněné) odvolání nemělo být za daného stavu vůbec věcně projednatelné. Postup správního orgánu, který zřejmě považoval doplnění podpisu přestupcem za odstranění vad podání, které bylo podané z datové schránky třetí osoby, aniž by tato osoba doložila plnou moc, tak nemohl být předmětem přezkumu. Na uvedeném nic nemění ani skutečnost, že Krajský soud v Českých Budějovicích v bodě 8 svého usnesení tento postup výslovně aproboval. Z hlediska případného rozporu v judikatuře Nejvyššího správního soudu a povinnosti předložit věc podle § 17 s. ř. s. rozšířenému senátu je nicméně stěžejní to, že první senát se v usnesení, jímž odmítl kasační stížnost pro nepřijatelnost, k této dílčí otázce v postupu správních orgánů nevyjadřoval.
[25] V konečném důsledku první senát pouze citoval judikaturu (z níž ostatně vycházel i krajský soud v nyní posuzované věci) a následně převzal závěr Krajského soudu v Českých Budějovicích, že přestupce nebyl zastoupen (bod 11 usnesení prvního senátu). Krajský soud přitom vyšel z toho, že v žádném podání není uvedeno, že by byl přestupce zastoupen či že by podání podávala jeho jménem třetí osoba s tím, že ani sám přestupce k výzvě správního orgánu nesdělil, že by byl touto třetí osobou zastoupen (bod 8 usnesení č. j. 55 A 9/2024
25). Právě tento závěr lze považovat za relevantní z hlediska předmětu řízení. Právě k němu se vztahuje shrnutí obsažené v bodě 12 usnesení prvního senátu, podle nějž v řízení nevyvstala žádná dosud neřešená otázka, přičemž krajský soud posoudil věc v souladu s judikaturou. Toto shrnutí nelze ovšem vnímat jako paušální aprobování všech dílčích úvah krajského soudu.
[26] Na závěr Nejvyšší správní soud podotýká, že se nezabýval případným obstrukčním charakterem jednání stěžovatele, jakkoliv takové indicie ze spisu vyplývají, neboť se nejedná o důvod, na kterém by krajský soud svůj rozsudek založil.
IV. Závěr a náklady řízení
[27] Jelikož je kasační stížnost nepřijatelná, Nejvyšší správní soud ji podle § 104a odst. 1 s. ř. s. odmítl.
[27] Jelikož je kasační stížnost nepřijatelná, Nejvyšší správní soud ji podle § 104a odst. 1 s. ř. s. odmítl.
[28] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti soud rozhodl podle úspěchu ve věci v souladu s § 60 odst. 1 větou první s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. (usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 25. 3. 2021, č. j. 8 As 287/2020
33, č. 4170/2021 Sb. NSS, či usnesení NSS ze dne 16. 6. 2021, č. j. 9 As 83/2021
28). Stěžovatel v řízení nebyl úspěšný, proto nemá právo na náhradu nákladů. Procesně úspěšnému žalovanému nevznikly náklady převyšující náklady běžné úřední činnosti, proto mu soud náhradu nákladů řízení nepřiznal (usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 31. 3. 2015, č. j. 7 Afs 11/2014
47, č. 3228/2015 Sb. NSS).
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 18. prosince 2025
Tomáš Kocourek
předseda senátu